Obsah
- 1 (26) -
OBSAH
1 Úvod...............................................................................................................3
1.1 Cíle........................................................................................................3
1.2 Požadované znalosti..............................................................................3
1.3 Doba potřebná ke studiu .......................................................................3
1.4 Klíčová slova.........................................................................................3
1.5 Použitá terminologie (nepovinné).........................................................3
2 Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického
dědictví...........................................................................................................5
2.1 Obecná charakteristika..........................................................................5
2.2 Architektonické dědictví, druhová skladba...........................................5
2.2.1 Hradní komplexy, pevnostní architektura...............................5
2.2.1.1 Hrad.........................................................................................5
2.2.1.2 Zřícenina .................................................................................6
2.2.1.3 Pevnosti...................................................................................7
2.2.1.4 Tvrz.........................................................................................7
2.2.2 Zámecké komplexy a paláce...................................................8
2.2.2.1 Zámek .....................................................................................8
2.2.2.2 Zámecké zahrady a parky .......................................................9
2.2.3 Sakrální stavby......................................................................10
2.2.3.1 Kostel....................................................................................10
2.2.3.2 Hřbitovy a hřbitovní kaple....................................................11
2.2.4 Stavby profánní (světské) .....................................................13
2.2.4.1 Měšťanský dům ....................................................................13
2.2.4.2 Palác......................................................................................14
2.2.4.3 Vila........................................................................................14
2.2.4.4 Městský dům.........................................................................15
2.2.5 Veřejné stavby ......................................................................15
2.2.6 Industriální stavby a inženýrská díla.....................................17
2.2.7 Vesnické stavby a lidová architektura ..................................19
2.2.8 Solitérní architektura v krajině..............................................20
2.2.9 Objekty specifických tradic, pamětní a poutní místa............21
2.2.10 Objekty meziválečné architektury ........................................21
2.3 Urbanistické dědictví ..........................................................................22
2.3.1 Územní památkově hodnotné celky MPR, VPR, MPZ, VPZ23
2.3.2 Významné krajinné celky .....................................................23
2.3.3 Archeologické lokality..........................................................24
3 Závěr............................................................................................................25
3.1 Shrnutí.................................................................................................25
3.2 Studijní prameny.................................................................................25
3.2.1 Seznam použité literatury .....................................................25
3.2.2 Seznam doplňkové studijní literatury ...................................25
3.2.3 Odkazy na další studijní zdroje a pramenyChyba! Záložka není definována.
Úvod
- 3 (26) -
1 Úvod
1.1 Cíle
Studiem kapitoly seznámíte s druhovou skladbou architektonického kulturního
dědictví, charakteristikou a hlavními příklady jednotlivých druhů památek na
našem území a změnami, které nastávají v dlouhodobém vývoji historických
staveb. Jen málo objektů z nejstarších historických období zůstalo beze změn.
Měnil se účel staveb, stavební a architektonické řešení, použité materiály i
okolí objektu.
Pro správnou orientaci v druhové skladbě a vhodné používání základních
výrazů je potřebná alespoň stručná charakteristika základní druhové skladby.
1.2 Požadované znalosti
Získané znalosti se budou týkat druhové skladby objektů historického
kulturního dědictví. Budete schopni základní druhovou skladbu vyjmenovat,
krátce chatakterizovat o jakou stavbu nebo soubor staveb se jedná, popsat
specifika a uvést příklady staveb na našem území.
Příklady můžete doplnit o objekty a lokality které znáte z města, obce a regionu
kde žijete nebo studujete.
1.3 Doba potřebná ke studiu
 4 hodiny(výukový čas + samostudium)
1.4 Klíčová slova
historické kulturní dědictví, památky, druhová skladba, architektonické
dědictví, urbanistické dědictví, archeologické lokality
1.5 Použitá terminologie
Památková péče je oborem spjatým s dějinami architektury. Je to odborná
činnost dotýkající se řady oborů a proto jsou při obnově památek používány
odborné termíny, jak pro architektonické prvky historického díla, tak pro
metody, které jsou pro obnovu používány. Většina výrazů použitých v textu je
vysvětlena. Je možné, že se setkáte s neznámým výrazem a v tom případě
doporučuji použít odborného slovníku (např. Herout, J., Slabikář návštěvníků
památek, vyd. NPÚ 2001, ISBN: 80-85386-92-5).
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 5 (26) -
2 Charakteristika druhové skladby
architektonického a urbanistického dědictví
2.1 Obecná charakteristika
Architektonické a urbanistické dědictví, které vnímáme hlavně v jeho hmotné
podobě, je zastoupeno především dominantními objekty hradů a zámků, tvrzí,
pevností a paláců, dále měšťanskými domy, kostely, kláštery, synagogami,
radnicemi, krámy a tržnicemi, špitály, školami, divadly, budovami nemocnic,
muzejními budovami, administrativními a budovami veřejné správy. Do
druhové skladby patří také lidové stavby a inženýrská díla, města a vesnice
nebo jejich části, parky a zahrady, zříceniny a archeologické nálezy, památníky
a další objekty a jejich skupiny z různých historických období, až do
současnosti.
Architektonická díla i jejich soubory se v průběhu dějinné existence podstatně i
částečně měnily ve své prostorové struktuře, architektonickém výrazu a
výtvarné formě. Změny výrazu jsou dokladem společenského vývoje, kulturní
úrovně doby i dokladem tvůrčích schopností autorů přestaveb a v neposlední
řadě řemeslné úrovně, které bylo možno v té době dosáhnout. Významný je
také doklad o materiálových možnostech jednotlivých období, od kterých se
odvíjí také technické řešení a kvalita stavby. Historické stavby se uplatňují jako
solitérní jednotky začleněné do krajiny nebo jsou součástí struktury sídel.
Vytváří charakteristické panorama, obraz sídla, krajinný ráz.
Pro správnou orientaci v druhové skladbě a vhodné používání základních
výrazů je potřebná alespoň stručná charakteristika základní druhové skladby:
2.2 Architektonické dědictví, druhová skladba
2.2.1 Hradní komplexy, pevnostní architektura
2.2.1.1 Hrad
Hrad je opevněné královské, církevní nebo panské středověké sídlo, budované
s obrannou a správní funkcí. Zpravidla byl budován na vyvýšených místech
v krajině nebo v polohách, které poskytovaly přirozenou ochranu proti útokům.
Mohl to být přírodní terénní útvar, skála nebo vodní tok. Jádrem hradu byla
obranná věž různého tvaru. Hranolová, válcová nebo břitová. Věž byla
propojená s hradním palácem a kaplí. Obranný systém hradů byl vytvořen dle
terénních podmínek, obsahoval hospodářské objekty a stavení pro ubytování
posádky, čeledě a další provozní objekty. Významnou součástí bylo předhradí
a podhradí, které se rozšiřovalo v závislosti na rozvoji válečné techniky.
Objekty hradů s obranným a opěrným systémem jsou dominantní v krajině,
jsou spojeny s dominantními vyvýšeninami terénu, vodním tokem nebo vodní
plochou. Pokud postupně podlehly devastaci, uplatňují se v podobě hradních
zřícenin, dokládajících v torzální podobě středověké mocenské sídlo.
Mnoho hradů bylo postupně stavebně rozšiřováno, vybaveno dalšími obytnými
částmi a vyšším standardem zejména v 16.stol., kdy ztratilo svoji obrannou
Obnova památek · Modul 3
- 6 (26) funkci
a přetváří se různými dostavbami na zámek. Mění se a dotváří základní
systém opevnění, zejména v období baroka. Hradní komplexy většinou
obsahují několik vývojových fází a skýtají tak rozmanité doklady svého
vývoje, jsou dokladem ekonomického rozvoje území a prosperity
panovnických rodů.
Příklady: nejstarší hrad - specifikum Pražský hrad 9. stol.; hrad Přimda,
poč. 12.stol;, Cheb – 12.stol.; hrad Kost, zal. před 1349; hrad Orlík, zal.
v pol. 14.stol; hrad Český Šternberk, zal .roku 1240; hrad Lipnice; Bor u
Tachova; Buchlov, zal.13. stol.; hrad Švihov, zal..v 1.pol. 14.stol. a řada
dalších.
Příkladem přetváření až do dnešní podoby může být i hrad Špilberk, jehož
návštěvu, pokud se neuskuteční v rámci výukové exkurze, Vám doporučuji.
Bude základem poznání proměny včetně uplatnění metody novotvaru pro
přiznání nejstarší fáze památky.
Obr. 2.1: Hrad Sovinec
2.2.1.2 Zřícenina
Zřícenina je pojem používaný především pro vyjádření bývalého hradu. Tohoto
pojmu může být použito také obecně pro každý druh stavby. Jedná se o značně
narušený objekt, který kromě špatného stavebně technického stavu ztratil
původní funkci a jeho záchrana je možná pouze v torzální podobě. Zříceniny se
uplatňují výrazně v krajinné siluetě s uplatněním terénního reliéfu, jsou
dokladem historického vývoje architektury, svědectvím časů dávno minulých.
Některé zříceniny se podařilo odborně konzervovat a uvést do stavu, kdy
mohou být přístupné veřejnosti. Příkladem takto ošetřené a zčásti obnovené
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 7 (26) zříceniny
je hrad Cimburk, který se podařilo zachránit založením soukromé
společnosti „POLYPEJE“. Konají se zde workshopy zaměřené na
problematiku sanace a konzervace konstrukcí s mezinárodní účastí. Opakovaně
se podařilo členům společnosti získat prostředky z dotačních programů na
záchranu kulturního dědictví.
Obr. 2.2: Cimburk, pohled na dostavěnou baštu; terénní plán zříceniny Loučky
2.2.1.3 Pevnosti
Pevnosti – jsou objekty budované za účelem obrany určitého strategicky
významného místa. Sloužily také k úkrytu a ubytování vojenské posádky,
uskladnění výzbroje a vybavení. Pochází z různých historických údobí,
zejména z období válečných konfliktů.
Z období římských legií se dochovaly zbytky trvalých táborů (castra)
budovaných od počátku novověku, některé jako přestavby starších fortifikací.
Významné jsou barokní fortifikace s mohutnými bastiony a kasematy pro úkryt
vojska. Nejrozsáhlejší pevnostní celky u nás pocházejí z 18.stol. – Josefov a
Terezín.
Mezi artefakty doby patří pevnosti budované jako součást obranného systému
v příhraničí v období 30.let 20.stol. Zůstávají jako doklad dokonalého
vojenského obranného systému našeho státu před nacistickou okupací.
V některých byla zřízeny expozice s vojenskou tématikou (dělostřelecká
pevnost Hanička, 1936-8 v Orlických horách).
2.2.1.4 Tvrz
Tvrz je variantou opevněného panského sídla zemana nebo drobné venkovské
šlechty, které se postupně vyvinulo z menšího hradu. Je utvářeno dle místních
hospodářských podmínek v závislosti na ekonomické situaci vlastníka. Je
tvořeno obytnou, hospodářskou a obrannou částí, jejichž stavení jsou většinou
seskupena kolem vnitřního dvora v různém útvaru dle účelu. Obranný systém
vychází z konfigurace terénu. V závislosti na ekonomické prosperitě majitele
se utvářelo architektonické a výtvarné ztvárnění hlavních budov, zejména
v renesanci.
Příklady: tvrz Čejkovice(/1240 -1269, 1513-1717); tvrz Hluk (1391-
16.stol.), Bošovice – 1398, v 16. stol. dotvořena do podoby drobného
zámeckého sídla.
Obnova památek · Modul 3
- 8 (26) Obr.
2.3: Tvrz Boskovštejn
Tvrze jako méně atraktivní objekty se ve venkovském prostředí využívaly
postupně k mnoha funkčně neodpovídajícím činnostem, zejména v oblasti
zemědělství. V mnoha případech došlo k opakované změně vlastníka,
nedokončené rekonstrukci nebo nevhodným stavebním úpravám
znehodnocujícím objekt jako celek. V současné době problém pokračuje.
Některé objekty tvrzí jsou v majetku obcí, které nemají na opravu prostředky.
Odpovídající funkční využití se rovněž velmi těžko zajišťuje. Část objektů
tvrzí v soukromém vlastnictví byla opravena a je využívána k rekreačním
účelům vlastníků.
2.2.2 Zámecké komplexy a paláce
2.2.2.1 Zámek
Zámek je obvykle renesanční nebo barokní panské sídlo s bohatou prostorovou
a výtvarnou skladbou, v krajině i v sídelní struktuře spojené se zahradou a
parkem. Je výrazem změny hospodářských a politických poměrů, způsobů a
výsledků zemědělského podnikání a řemeslné výroby. Renesanční zámek je
výrazem ekonomické prosperity, kulturní tvorby , uměleckého cítění i
dokonalého řemeslného provedení.
Koncepce renesančního zámku vycházela z podoby městského paláce ve
Florencii 15. stol. Charakteristická je soustava arkád nádvoří, bohatost průčelí,
přetváření a umělecká výzdoba nádvoří doplněná výtvarnými díly. Celková
forma byla dále dynamizována barokem. Celková koncepce je dotvořena
bohatými kompozicemi zahrad s řadou dalších staveb, které sloužily pro
obytné a hospodářské účely nebo pro sport a zábavu.
Obr. 2.4: Zámek ve Slavkově
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 9 (26) Obr.
2.5: Zámek v Náměšti nad Oslavou
Objekty zámeckých areálů jsou součástí městského i venkovského prostředí a
jsou přetvářeny od doby renesance až do začátku 20.stol.
Příklady: Vranov nad Dyjí, státní zámek Litomyšl - památka UNESCO,
Náměšť nad Oslavou, Jaroměřice nad Rokytnou, zámek Bučovice, zámek ve
Slavkově a řada dalších.
Vedle dosti značného počtu novostaveb v renesančním období existuje skupina
renesančních přestaveb původně středověkých hradů. Nejvýznamnější jsou
z dílny B. Rieda.
Patří se například hrad Rábí, vodní hrad Švihov a palác zámku Blatná
v goticko renesančním slohu.
Významná je renesanční přestavba zámku v Horšovském Týně.
2.2.2.2 Zámecké zahrady a parky
Zámecké zahrady a parky jsou významnou součástí zámeckých komplexů,
dotvářejí celkový výraz staveb a zvyšují estetickou hodnotu staveb .Jsou to
mnohdy kompozičně bohatá přírodní umělecká díla, ve spojení se sochařskou
výzdobou, drobnými stavbami a vodními prvky.
Součástí významných krajinných lokalit, ať už přírodních nebo uměle
vytvořených jsou významné stromy, které patří mezi chráněné prvky kulturních
hodnot.
Významné jsou také lázeňské parky, které vznikaly jako nezbytná součást
lázeňských budov a areálů.
Zámecké budovy byly slohově upravovány v období baroka, kdy docházelo
jednak k nové prostorové organizaci zhodnocením jednodušších dispozičních
forem do uzavřených čtyřkřídlých dispozic. Mění se také vnitřní koncept,
zejména umístěním hlavního sálu a vertikální komunikační propojení
v návaznosti na samostatné přístupové schodiště.
Náročnost provozu barokního zámku a zvýšení počtu služebnictva vedla
k využití prostoru podkroví a vkládání polopater pro potřeby ubytování.
Obnova památek · Modul 3
- 10 (26) Barokizací
prochází i vnější forma a interiérová výzdoba našich zámků po roce
1690.
Naše nejvýznamnější zámky a zámecké komplexy jsou většinou zapojeny jako
významné objekty našeho kulturního dědictví do atraktivních okruhů
cestovního ruchu.
Obr. 2.6: Zámecký park v Lednici;Lednicko-Valtický areál; Mikulov zámek
Pro přechodný pobyt šlechty v přírodě sloužily objekty letohrádků, které často
představují významná architektonická díla s bohatou uměleckou výzdobou.
Samostatnými objekty zámeckých komplexů a feudálních sídel jsou jízdárny,
míčovny a hospodářské objekty, dotvářející celkový ráz.
Příklady: Pražský hrad – Jízdárna (J.B.Mathey 1694), Královský letohrádek
– ojedinělý projev italské renesance (Paollo della Stella 1535 -37), Míčovna
Pražského hradu (B. Wolmuth a O.Aostalis 1565 – 69), Lednicko-Valtický
areál, zámek (1632 G. Tencalla, F. Caratti a. J.K. Erna, novogotická
přestavba, francouzská zahrada a anglický park z 18. stol.)
2.2.3 Sakrální stavby
Sakrální stavby jsou většinou dominantními objekty v městských historických
strukturách, ve venkovském prostředí i v krajině.
2.2.3.1 Kostel
Kostel je stavba realizovaná pro účely shromáždění věřících ke konání
bohoslužby. Je snad nejvýraznější a nejatraktivnějším architektonickým a
uměleckým dílem všech slohových období a většinou předčí výrazem exteriéru
i interiéru světské stavby. Kostely pochází z různých slohových období od
nejstarších po současnost, na rozdíl od jiných staveb si mnohé z nich zachovaly
slohovou čistotu, jiné jsou předmětem postupných úprav, dostaveb a
rekonstrukcí, které vedly ke změně vnějšího i vnitřního výrazu stavby. Častou
úpravou funkčních objektů malých farností byla v historii potřeba zvětšení
hlavního prostoru kostela a proto jsou časté přístavby hlavní lodě kostela.
Úpravy včetně nového slohového výrazu stavby jsou ve většině případů
zdařilé.
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 11 (26) Obr.2.7:
Katedrála sv. Petra a Pavla v Brně
Výrazným slohovým typem gotiky je katedrála, charakteristická vyvinutým
opěrným systémem a věncem kaplí kolem chóru, který je oddělen od
podélných lodí příčnou lodí – transeptem.
Kostely barokního období a barokní gotiky jsou působivé dynamickým a
expresivním nábojem sochařské a umělecké výzdoby.
Kostely jsou také součástí klášterních komplexů, které sloužily k působení
církevních řádů. Rozsáhlé areály jsou různě utvářeny v závislosti na pravidlech
a zvyklostech řádů, mají kromě chrámu a kvadratury shromažďovací a obytnou
část. Nejvýznamnějším objektem kláštera byl kostel k němuž přiléhá křížová
chodba, tvořící propojení s obytnou částí řeholníků řádu. Centrální částí je
rajský dvůr obklopený arkádami. Kolem klášterního ambitu jsou místnosti pro
řeholníky, kapitulní síň, kuchyně, jídelna a ložnice. Další zázemí kláštera je
odvislé od způsobu života a poslání řádu. Rozvinuté hospodářské zázemí pro
samozásobitelství mají venkovské kláštery benediktinů, premonstrátů a
cisterciáků. Klášterní komplexy jsou významné z hlediska kulturních tradic
v mezinárodním měřítku. Zejména v gotice cisterciácké řády, prostřednictvím
řádových hutí, šířily sloh v celé jihozápadní Evropě.
Příklady: Teplá, klášter premonstrátů 1193, barokně přestavěn
K.I.Dientzenhoferem; Vyšší Brod 1259, klášter, gotický kostel, zrušen 1950;
Plasy, bývalý cisterciácký klášter založen roku 1146, přestavba 1711-1740
J. B. Santini, Dientzenhofer;
Kostely a kaple ve venkovských obcích a sakrální prvky v krajině tvoří
významné dominanty kulturní krajiny, jsou dokladem jednoduchosti, pokory a
uměleckého cítění.
2.2.3.2 Hřbitovy a hřbitovní kaple
Hřbitovy a hřbitovní kaple se uplatňují zpravidla ve vazbě na kostel, později
jako samostatná enkláva na okraji zástavby. Jsou spolu s karnery účelovými
ale i uměleckými pietními stavbami významnými místy, uplatňující se
v městské zástavbě a na okraji vesnic.
Obnova památek · Modul 3
- 12 (26) Obr.
2.8: Hřbitov v Želešicích; klášterní komplex v Králíkách; rotunda ve Štěpkově
Sakrální stavby jsou druhem, který podléhal jak slohovým přestavbám, tak
úpravám pro zvětšení chrámového prostoru. Příklady jsou z nejstarších období
přestaveb středověkých sakrálních staveb vesnických kostelíků i největších
sakrálních staveb zastoupených chrámem sv. Víta na Pražském hradě. Každé
slohové období se na sakrálních stavbách výrazně projevilo. Snad nejvýraznější
jsou barokní přestavby středověkých chrámů projevující se dynamikou
vnějšího vzhledu i interiéru.
Příklady z Brna: klášterní kostel sv. Tomáše(1665-74; J. K .Erna a M.
Grimm); katedrální kostel sv Petra a Pavla (1743-48; M .Grimm); kostel
Nanebevzetí Panny Marie (1732-33; J. K. Erna a Mořic Grimm); klášterní
kostel sv. Josefa s Loretou (1729-32; M. Grimm) a řada dalších.
Významnou přestavbou je podoba klášterního kostela ve Velehradě(1680-
1710; G. P. Tencalla); klášter premonstrátů v Louce u Znojma (1748-84; L.
Hildebrandt); klášter benediktinů v Rajhradě (1721-39;J.B. Santini).
Barokizace sakrálních staveb venkovských kostelů, hřbitovů a drobných
artefaktů v krajině vytvořila krajinný ráz uplatňující se výrazně až do dnešní
podoby.
Na rozdíl od kultivovaných slohových přestaveb sakrálních staveb prošly
přestavbami méně vhodnými klášterní komplexy zejména v době po
josefínských reformách v poslední třetině 18. stol. (1773 zrušení jezuitského
řádu). Nevyužité kostely a klášterní budovy byly postupně bez zřetele na jejich
historické a kulturní hodnoty přestavovány na skladiště, tovární budovy.
Mnoho klášterů bylo po dlouhou dobu využito pro kasárenské účely a
nemocnice. Zejména v městském prostředí Prahy, Brna, Znojma, Plzně,
Olomouce a v dalších městech a jejich příměstské oblasti. Objekty kostelů
v klášterních komplexech byly přizpůsobeny potřebám nového využití, některé
byly ponechány původnímu účelu s přístupem pro věřící.
Pozdější období přestaveb sakrálních staveb jsou méně výrazná, jedná se spíše
o opravy a udržovací práce. Najdou se i úpravy z období funkcionalismu a
poválečných let. Úpravy vyplývající z rozhodnutí II. vatikánského sněmu z 3.
4. 1969, vyhlašujícímu Římský misál, podle kterého dochází ke změně
liturgického pojetí mše, vyžadující změnu liturgické úpravy. Tato změna se
týká úprav presbytáře, mobiliáře, provozního uspořádání. Je významnou
novodobou úpravou sakrálního prostoru.
Mezi církevní stavby je třeba zařadit i stavby jiných církví na našem území.
Jsou to například synagogy v enklávách židovských čtvrtí, jejichž charakter je
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 13 (26) v
zástavbě nepominutelný. Některé byly upraveny pro víceúčelové využití,
expoziční účely, knihovny, méně vhodné jsou úpravy pro jiné církve.
Nevhodné využití pro skladové a jiné účely postihlo tyto stavby zejména
v poválečném období.
Obr. 2.9: Synagoga ve Velkém Meziříčí, dnes vietnamská tržnice
Původnímu účelu slouží Staronová a Jubilejní synagoga v Praze, v Brně na
Skořepce. Další jsou ve všech větších městech, kde byla početnější židovská
komunita, v Holešově, Mikulově, Hranicích na Moravě, Rakovníku,
Boskovicích a Třebíči.
S církevními slavnostmi souvisí i poutní místa, která jsou spojena s legendami
a oslavou světců a jejich činů. Na poutních místech byly vybudovány poutní
kostely, které jsou ojedinělými architektonickými dominantami. Velká část je
zasvěcena Panně Marii, jejíž utrpení se stalo symbolem věřících katolické
církve.
Mezi nejznámější poutní místa v Čechách patří Svatá Hora u Příbrami,
pražský Vyšehrad a Dobrá Voda u Českých Budějovic, na Moravě Zelená
Hora u Žďáru nad Sázavou, Velehrad a Hostýn.
2.2.4 Stavby profánní (světské)
2.2.4.1 Měšťanský dům
Měšťanský dům je základní stavební jednotka historické městské struktury,
sloužící převážně pro účely bydlení, ale i dalších funkcí spojených s městským
prostředím. Vyvinul se postupně z formy zděného románského kupeckého
domu a zřejmě i z obytné části zemanského dvorce v městské středověké
zástavbě. Základem středověkého města byla úzká parcelace, ze které vychází
podélná orientace měšťanského domu s průjezdem do dvora a síní
(mázhausem). V 1. patře je vytvořena obytná část přístupná schodištěm v síni.
Do dvorní části jsou protažena dvorní křídla. Společně s vývojem dispozice se
vyvíjela konstrukce objektu od srubové a hrázděné konstrukce k převážně
zděné. Zastřešení objektu je převážně sedlovou střechou se štíty v průčelí.
Průčelí měšťanských domů vytváří souvislé fasády náměstí a ulic s bohatým
členěním dekorativních prvků v renesanci a baroku. Postupně nastává
slučování parcel, domy zvětšují svůj objem a vnitřní členění je nově
koncipováno. Dvorní křídla jsou obohacována arkádami.
Obnova památek · Modul 3
- 14 (26) -
2.10: Měšťanský dům v Jihlavě
2.11: Měšťanské domy v Tělči
Příklady měšťanských domů jsou prakticky ve všech MPR, významné ve
Slavonicích, Jihlavě, Táboře.
2.2.4.2 Palác
Palác je městské sídlo, výrazné formy nabylo v období renesance. Je začleněn
do městských struktur, měšťanské domy přesahuje rozsahem i výškou.
Reprezentační je dispoziční řešení, hlavně však průčelí s architektonickými
prvky vyjadřujícími reprezentační výraz naznačující ekonomickou prosperitu
vlastníka a jeho mocenský vliv a společenské postavení. K objektu paláce patří
zpravidla nádvoří a zahrada.
K nejčastějšímu využití palácových staveb patří většinou z hlediska vnějšího
objemu i vnitřního prostorového uspořádání sídlo významného úřadu nebo
společenské instituce. To se týká palácové architektury zejména pražské, další
objekty jsou s výhodou využívány pro muzejní expozice a výstavní prostory.
Příklady: Praha, Hradčany – Černínský palác, Malá Strana – Valdštejnský
palác, Kampa- Lichtenštejnský palác, Brno - Kleinův palác
2.2.4.3 Vila
Vila je výraz italského původu používaný zejména v období renesance pro
obytný objekt dvorcového typu ve městě (villa urbana), na předměstí i na
venkově (villa rustica). Jedná se o solitérní luxusní dům obklopený parkem
nebo zahradou s prostornou reprezentační halou, s terasou obytnými
místnostmi a zázemím. V dalších slohových obdobích se vily realizovaly jako
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 15 (26) luxusní
bydlení majetnějších vrstev na našem území v období neoslohů,
zejména neorenesance, secese a dále v období funkcionalismu 20. století.
Obr. 2.12: Praha,vila Portheimka; Millerova vila (A. Loos)
2.2.4.4 Městský dům
Městský dům je vícepodlažní, vícebytový dům vzniklý z potřeby zahušťování
městské zástavby.
Od období empíru, původně pro bydlení zámožnějších občanů ve městech,
např. Porgesův dům v Praze na Národní třídě – Platýz. Nájemní domy postupně
vznikají ve větších městech, v Praze, Brně a dalších pro získání bytů
přistěhovalého obyvatelstva na počátku 19.stol.
2.2.5 Veřejné stavby
K nejvýznamnějším stavbám ve městech po stránce architektonického řešení i
společenského významu patřily radnice. Jsou výrazem mocenského postavení
městské správy a reprezentace městských práv a moci ale také uměleckého
cítění a vztahu měšťanů k tradici města a jeho významu. Na vzhledu radnice se
mnohdy projevuje ekonomická prosperita města. Součástí radnice byly někdy i
prostory pro funkci soudní, v prostorách radnice byly uloženy právní spisy a
jiné významné dokumenty, cenné předměty a městská pokladna.
Mnoho radnic však také zničily hromadné městské požáry.
Nejstarší radnice na našem území vznikaly koncem 14. století v návaznosti na
vývoj městské samosprávy. Některé městské radnice v době gotiky vznikaly
přestavbou kupeckých domů staršího původu, například Staroměstská radnice
v Praze vznikla přestavbou věžového Wolfinova domu postupně od roku 1348
do roku 1419. Rovněž Stará radnice v Brně vznikla přestavbou raně gotického
věžového domu. V některých městech vznikaly radnice přestavbou a
přístavbou kaufhauzu, který stával uprostřed náměstí. (například radnice
v Olomouci). Obdobím největšího rozvoje a výstavby radničních budov je
renesance, kdy vznikají nové radniční stavby, nebo jsou rozšiřovány prostory o
sousední měšťanské domy. Preferovány jsou objekty v nárožní poloze náměstí.
Z tohoto období pochází radnice v Litoměřicích a v Novém městě nad Metují
se zvýrazněním architektonického řešení a výtvarnou kompozicí průčelí.
Postupně se objekty radnic staví ve větších venkovských městech. (Kyjov,
Ivančice)
V období vrcholné renesance se kromě sgrafitové výzdoby průčelí objevují
orloje (např. v Českých Budějovicích).
Obnova památek · Modul 3
- 16 (26) Kromě
již popsaných stavebních typů radnic (radnice s nárožní věží, typ
štítový a centrální uprostřed náměstí) se nově uplatňují radnice se střední věží
a atikové, šířkové, arkýřové a symetrické typy. Radnice jsou již v této
polyfunkčními objekty. Jádrem byl mázhaus, tvořící síňový prostor, který
umožňoval využití prodejního charakteru. Bývaly zde krámky, řemeslníci,
tržnice. V prostorách radnice býval šenk, zbrojnice, vězení, městská váha a
další potřebné prostory. Hlavní místnosti byly v patře, radní a obecní síň a
další prostory pro reprezentaci,slavnosti a hostiny. Ve velkých radnicích byl
archiv a místnost písaře. Radniční věž plnila funkci hlásky.
Obr. 2.13: Radnice v Jihlavě
V době baroka se městská samospráva postupně redukovala, což se projevilo i
v méně časté výstavbě radnic. Přes to vznikly některé nové stavby (radnice
v Českých Budějovicích a v Chebu) a pozoruhodné přestavby starších objektů.
V řešení se objevuje nový typ s bočními věžemi. Barokní úpravy se týkaly
především výzdoby interiérů a průčelí objektu, opět se zřizovaly kaple.
Další slohové přestavby reagovaly na potřeby vyplývající z obsahové náplně a
změn funkce.
Samozřejmě tomu odpovídaly i úpravy vzhledu radničních objektů. V období
neoslohů byla nejpoužívanějším výrazem neorenesance.
Postupně se objekty radnic obohacovaly o nové veřejné služby (knihovny,
výstavní prostory, muzea).
Významnými objekty městské zástavby jsou školy, muzea, divadla a další
objekty veřejné vybavenosti, které pochází zejména z období 19. a 20.století.
Většinou slouží svému účelu nebo příbuznému funkčnímu využití. V těchto
objektech byla prováděna průběžná údržba spojená s obnovou technického
vybavení. Časté jsou i přístavby a dostavby z důvodu zvýšení kapacity diváků,
nebo potřeby přístavby dalšího sálu, „nové“ scény.
Příkladem za všechny může být novodobá dostavba Nové scény a provozní
budovy Národního divadla v Praze v letech 1977-1983 (P.Kupka,K.
Prager).
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 17 (26) -
2.2.6 Industriální stavby a inženýrská díla
Tvoří samostatnou oblast staveb, které zvláště od poloviny 19. století staly
součástí architektury našich měst a krajiny. Jedná se o specifický stavebně
architektonický typ, dokladující technický pokrok, zároveň se však nevzdává
estetické hodnoty díla s úmyslem vytvořit trvalou hodnotu stavby. Některé
stavby jsou dodnes funkční. Vypovídají o dovednosti, řemeslné zdatnosti a
vynalézavosti našich předků.
Mezi hodnotné stavby patří areály vodohospodářských a vodárenských
objektů, výrobních závodů, drážní stavby a nádraží, těžební věže, báňská a
hutní zařízení.
Technicky náročné jsou stavby produktových skladů a sýpek, mlýnů a dalších
staveb spojených se zemědělskou výrobou.
Obr.2.14: Industriální stavby (Zleva: Papírna Velké Losiny; Pivovar Lobeč u
Mělníka; Pivovar v Buštěhradu)
Samostatnou skupinou technických památek jsou mosty, které od nejstarších
dob propojovaly komunikační síť, byly součástí obranných systémů pevnostní
architektury. Přemostění vodních toků bylo náročným technickým problémem,
který se vyvíjel od masivních konstrukcí po velmi odvážné a subtilní
konstrukce současných realizací.
Obr 2.15: Mosty (Zleva: most v Dobřanech; most v Sedlicích u Jihlavy; most v Písku)
Pro připomenutí mohou sloužit významné Pražské mosty. Snad
nejfrekventovanější pražskou památkou je Karlův most, propojující Staré
Město pražské s Malou Stranou. Stavba mostu byla započata roku 1357
Karlem IV., dokončena byla až počátkem 15.století. postaven byl na místě
Juditina mostu z 12.století, jehož pozůstatky jsou dodnes zachovány.
K pozoruhodnostem patří technická zařízení jezů a dalších úprav spojených
s regulací vodního toku Vltavy například staroměstský jez původně z 11. stol.,
a skupina bývalých mlýnů na Novotného lávce. Vltava v úseku centrální
zástavby obsahuje řadu dalších technických památek, most Legií v prostoru
mezi Novým Městem a Vítěznou třídou. Postaven byl v prostoru staršího
řetězového mostu. Most Légií je secesní realizací z let 1898 -1901 podle
návrhu Antonína Balšánka. Pro bohaté secesní pojetí výzdoby mostu jsou
charakteristické prvky stožárů osvětlení, figurální výzdoba a reliéfy Viléma
Obnova památek · Modul 3
- 18 (26) Amorta.
Z let 1905 -1908 pochází most Svatopluka Čecha, propojující Staré
Město pražské s nábřežím Edvarda Beneše. Jedná se rovněž o významnou
secesní stavbu a náročnou litinovou konstrukcí, s prvky sochařské výzdoby.
Mosty mají kromě vlastní historické hodnoty schopnost vytvoření atmosféry
místa, umožnění vnímání dálkových pohledů a dominant, symbolizují faktické
i symbolické propojení významných míst navzájem, jsou prvkem umožňujícím
umělecké ztvárnění konstrukce i detailu. Jsou významným komponentem
nočních pohledů a jsou i orientačním bodem města.
Další kategorií je technické vybavení staveb, například výtahy a další technická
zařízení, která jsou vlivem rychlého technického pokroku nahrazována novým,
výkonnějším zařízením.
Technické památky jsou stejně jako lidová architektura ohroženým druhem a
přes možnosti legislativního charakteru chybí prostředky na jejich záchranu.
V současné době je například v Praze řada úspěšných realizací v oblasti
rekonstrukce technických staveb, např. pivovar v Holešovicích, podolská
vodárna, Sovovy mlýny. Pro nefunkční objekty technických památek se
obtížně hledá vlastník, dotace ze státních fondů nejsou příliš časté.
U některých staveb je možná záchrana alespoň části areálu nebo stavby ve
formě změny funkčního využití, používaná v zahraničí již od 70. let 20.
století. Nejznámějšími příklady jsou přestavby industriálních území
londýnských doků (Doklands), dlouhodobá koncepce revitalizace a rehabilitace
Porúří (Emscher Park), přestavba východní části Paříže. V těchto případech se
nejedná o záchranu jednotlivých staveb, ale i dlouhodobý záměr revitalizace
území.
Technické památky jsou ohroženým druhem a je třeba zvažovat, jak
s industriálním dědictvím naložit. Je přirozené, že historické technické stavby
přestávají sloužit a jsou nahrazovány technicky vyspělejšími objekty, lépe
vyhovujícími funkčním potřebám doby. Kulturní společnost však musí hledat a
nacházet způsoby, vynakládat prostředky na jejich zachování.
Je ještě jedna oblast, kde často nenápadně mizí artefakty industriálního
dědictví. Jsou to objekty výrobních hal, strojní zařízení, drobné technologické
objekty, brány a oplocení, zábradlí a detaily stavebních prvků v nefunkčních
plochách průmyslových závodů, které postupně mění funkci nebo vlastníka.
Původní výrobní areály podléhají komerčním tlakům a jsou velmi rychle
zbavovány pozůstatků dřívější zástavby. Je mnoho příkladů, zejména v období
silných ekonomických tlaků na využití starších průmyslových zón. Setkáváme
s protesty odborníků, ale i veřejnosti, která vnímá negativně odstraňování
pozůstatků industriálního dědictví.
Obr. 2.16: důl Michal, NKP Ostrava-Michálkovice; Vaňkovka, jaderna
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 19 (26) Za
všechny příklady je možno uvést tak zvané zakomponování objektu
„Vaňkovky“ v Brně do obnoveného polyfunkčního komplexu „Galerie
Vaňkovka“. V podstatě se jedná o zachování velmi malé části historického
komplexu budov. Nutno konstatovat, že v hodným a atraktivním způsobem.
Obdobný osud čeká další výrobní areály výrobního charakteru vrostlé
postupně do tkáně našich, dříve průmyslových měst.
2.2.7 Vesnické stavby a lidová architektura
Venkovské obydlí se vyvíjelo odlišně v závislosti na funkci, potřebách a
prostředí ve kterém vzniklo. Vesnické lidové stavby jsou ryzím uměleckým
projevem vesnického obyvatele, vychází z jeho potřeb a ostatních členů rodiny.
Vyvíjely se od jednoduchého příbytku do podoby vesnického stavení
v závislosti na provozních potřebách, způsobu hospodaření a dalších
podmínkách. Postupně se vytváří se usedlost, jako komplex obytných a
hospodářských budov, obklopených polnostmi. Vývojem prochází i venkovské
stavení v řadě místních forem v závislosti na ekonomické prosperitě vesnice,
regionu. Venkovské stavby, dochované v původním vesnickém prostředí, jsou
dokladem vztahu obyvatel venkova k lokalitě, materiálu a detailu. Hodnotné
jsou prvky výtvarného zpracování, reflektující lidové tradice a umělecké cítění
jejich tvůrců.
Usedlost zahrnuje tři základní stavební objekty, vycházející z funkčních potřeb:
obydlí, chlévy a stodola. K nim se dále obvykle připojuje: špýchar, kolna a
výměnek. Velikost a množství budov je závislé na sociálním postavení
vlastníka, na způsobu hospodaření a lokalitě. Objekty byly seskupeny kolem
hospodářského dvora dle terénních a povětrnostních podmínek, provozních
návazností a zvyklostí, regionálních zvyklostí a tradic.
Podle toho rozeznáváme tyto základní dispoziční typy zemědělských usedlostí:
 Jednotraktový (jednostranný), všechny provozy jsou řazeny za sebou
v pořadí: obytná část, chlév, stodola. Objekt je protáhlého obdélníkového
půdorysu, je orientován obvykle kratší stranou ke komunikaci nebo návsi.
Tvoří jeden celek.
 dvoustranný - při jedné straně pozemku zůstávají objekty obytné části a
chlévů, stodola je otočena k zadní straně a nenavazuje přímo na ostatní
objekty
 dvoustranný hákový typ – celá obytná část je otočena do návsi, navazují na
ni chlévy a stodola v kolmém nebo tupém úhlu. Obytná část s chlévy byla
propojena přestřešeným náspem z důvodu krytého přístupu do chléva.
Háková dispozice je typická pro Jižní Moravu, Moravské Slovácko a
Hanou. U objektů ve svažitém terénu je zápraží vyrovnáno podezdívkou se
zábradlím a vytváří pavlač. Prostor pod domem je někdy využit pro chlévy a
hospodářské prostory, neboť se s plochou šetřilo a každý prostor byl
důmyslně využit. Hospodářský trakt bývá někdy tvořen špýcharem,
otočeným štítem ke vjezdu do dvora. Od situování stodoly na podélné straně
se upouštělo z důvodu nesnadného vjezdu vozem.
 trojstranný typ – (švorcový), má objekty řazeny ze tří stran kolem
prostorného dvora s hnojištěm proti vjezdu. Na jedné z podélných stran je
Obnova památek · Modul 3
- 20 (26) obytné
stavení, na které navazují chlévy. Obytné stavení je obráceno
štítovou stranou k návsi. Na protější podélné straně je výměnek a případně
další chlévy, stodola je umístěna na kratší straně - proti vjezdu. Část vjezdu
je převážně tvořena zdí s vraty pro vjezd do dvora. Trojstranná usedlost je
charakteristická jak pro oblasti starého slovanského osídlení, tak pro celou
oblast Evropy. Vyvinula se postupně z provozních návazností a je
modelovým příkladem téměř ideálního uspořádání zemědělské usedlosti. Je
to obvyklý typ statků např. v Jižních Čechách.
 čtyřstranný typ usedlosti se vyvinul z trojstranné dispozice nástavbou
hospodářského objektu, nejčastěji sýpky nebo kůlny nad vjezdovou část.
V některých případech je po obou stranách průjezdu obytná část. Tím bylo
vytvořeno uzavření budov a prostorovému sjednocení formy. Vyskytuje se
především na Českomoravské vrchovině , kde bylo z povětrnostních důvodů
potřeba chránit dvůr. V některých pramenech je čtyřstranná dispozice
uváděna jako typ usedlosti zbohatlých sedláků po roce 1781, kdy se po
zrušení nevolnictví vytváří zbohatlá vrstva- statkáři. /odtud název -statky/
 volný typ usedlosti ve vyskytuje v horských a podhorských oblastech, kde
není z terénních důvodů možné pravidelné uspořádání. Obytné a
hospodářské budovy jsou seskupeny volně dle terénních možností.
 Rozsah a způsob uspořádání vesnické usedlosti je ovlivňován také výměrou
obhospodařované půdy a počtem chovaného dobytka, což ovlivňuje velikost
chlévů, stodoly a dalších hospodářských objektů.
Ve specifických oblastech Jižní Moravy jsou lokality vinných sklepů
dokladujících tradici pěstování vinné révy. Ve venkovském prostředí nejsou
vzácností objekty sloužící řemeslným a výrobním činnostem. Jsou to mlýny,
hamry, sušárny lnu, ovoce a další objekty spojené s uskladněním potravin a
úrody.
Uchování těchto objektů je v dnešní době problematické, ideální je oprava a
využití pro vhodnou činnost, například vhodné formy rozvíjející podnikatelské
aktivity.
Pro zachování objektů lidové architektury, které není možno zachovat
v autentickém prostředí a podobě jsou budovány skanzeny lidové architektury.
Například na Moravě jsou skanzeny ve Strážnici, v Rožnově pod Radhoštěm,
na Veselém Kopci a v Příkazech.
Obr. 2.17: Skanzen Veselý kopec
2.2.8 Solitérní architektura v krajině
Pro venkovskou krajinu jsou charakteristické různě velké sakrální stavby
pocházející zejména z období baroka. Jedná se o kaple, poutní místa, poklony,
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 21 (26) boží
muka a další charakteristické artefakty vytvářející dominanty v krajině.
Vytvářejí charakter místa, umožňují místní orientaci v krajině a jsou místy pro
odpočinutí.Lze je s výhodou zapojit do turistických tras.
Objekty technických památek – rozhledny, mosty, staré železniční tratě,
objekty související s technickou infrastrukturou. Jejich zachování a uplatnění
záleží na ekonomických možnostech vlastníka, t,j. především obcí, na jejichž
katastru se nacházejí. Mohou zatraktivnit aktivity cestovního ruchu nebo
mohou být pro svoji dominantní polohu významnými orientačními body
v krajině.
Obr 2.18: Solitery v krajině (Zleva: Petřín, rozhledna; kaplička v Čikově; sloupek ve
vinici; poklona u cesty)
2.2.9 Objekty specifických tradic, pamětní a poutní místa
Objekty se nacházejí v četných lokalitách našich měst, vesnic, krajiny. Jsou to
především místa související s tradicemi venkovského prostředí. Na Moravě
jsou to například lokality vinných sklepů, které jsou součástí každé vinařské
vesnice. Jsou vítaným oživením pro oblast cestovního ruchu. Příkladem mohou
být známé Petrovské plže na JV Moravě.
Obr 2.19: Pamětní a poutní místa (Zleva: slípek v polích; Slavkovské bojiště, Santon;
Pálava, bývalá kaple, poustevna)
Do této kategorie mohou pařit výletní místa, zájezdní hostince, významná
místa v krajině, vzniklá v historických obdobích, ale svůj význam z hlediska
kulturních hodnot mají i nově vytvořené nebo kultivované veřejné prostory jak
v zastavěném území měst a obcí, tak v krajině.
2.2.10 Objekty meziválečné architektury
Do výčtu druhové skladby patří i zatím nejmladší stavby z období meziválečné
architektury, které je potřeba chránit a které jsou dokladem výjimečného
období meziválečné architektury v našich zemích. Hlavními centry
funkcionalistické architektury jsou na našem území zejména: Praha, Hradec
Králové, Brno a Zlín. Působili zde významní architekti a jejich díla z oblasti
Obnova památek · Modul 3
- 22 (26) urbanismu
a architektury jsou na světové úrovni, ať už se jedná o sakrální,
veřejné, nebo bytové domy. Specifickým druhem jsou vily, jejichž ochrana a
památková péče se projevila jako velmi potřebná až nutná. Z velkého množství
chráněných objektů lze jmenovat:
Obr.2.20: Kumpoštova vila v Brně, Barvičova 15, 1922-24
Obr. 2.21: Brno, kavárna ERA, J. Kranz 1928-29
v Brně vilu Tugendhat (Mies van der Rohe); objekty kolonie bydlení „Nový
dům“ z roku 1928; hotel Avion 1927-28 )B: Fuchs ); městské krematorium
1926-29 (A. Wiesner);
v Praze osada Baba, zástavba od roku 1932, Mũllerova vila (A.Loos);
ve Zlíně,celková urbanistická koncepce města, kolonie rodinných domků
pro zaměstnance firmy Baťa (L. Gahura a V. Karlík) 1920- 30 a další
významné stavby.
Teorie ochrany objektů zatím nemladšího období vzniká koncem padesátých
let z popudu historiků, architektů a dalších odborníků hodnotících meziválečné
období naší architektury jako mimořádně kvalitní a neprávem opomíjené.
Nutnost ochrany moderní architektury byla opakovaně potvrzena nevhodnými
zásahy do podstaty i vnějšího výrazu staveb.
K samostatnému prostudování – funkcionalistická architektura města Brna
2.3 Urbanistické dědictví
Pod pojmem urbanistické dědictví chápeme utváření sídelních struktur od
středověku až do současnosti. Území našeho státu je mimořádně bohaté na
historicky vzniklá a návazně se vyvíjející sídla, která jsou dokladem
historického vývoje společnosti, způsobu života a zástavby, která vznikala
v průběhu toho vývoje. Naše města jsou dokladem vývoje urbanismu, svou
různorodostí a vrstvením slohových období představují jedinečné prostorové
celky, které patří mezi nejvýznamnější historická města Evropy. V této
souvislosti je třeba zmínit naše venkovské obce, které si většinou uchovaly
Charakteristika druhové skladby architektonického a urbanistického dědictví
- 23 (26) původní
koncept zástavby a dokladují způsob života a práce ve venkovském
prostoru ve vazbě na krajinu a obhospodařování zemědělské půdy.
Obr. 2.22: Nové město nad Metují; Horšovský Týn; Mikulov
2.3.1 Územní památkově hodnotné celky MPR, VPR, MPZ,
VPZ
Nejvýznamnější části měst a vesnic podléhají ochraně vyplývající z podmínek
památkové péče. Vlivem přetváření prostorových struktur totiž dochází ke
stavebním zásahům, změnám funkčního využití i ke změnám výtvarného
výrazu a jeho kvality. Změny mohou být pozitivní, může však dojít i
k nepochopení historického prostředí a k negativnímu zásahu do stávajících
struktur. Změny funkčního využití je třeba omezit na únosnou mez, tj.
přizpůsobit zejména komerční aktivity charakteru objektů a charakteru
prostředí. Komerčně nevhodné aktivity vedou k devastaci historicky
hodnotných objektů, struktur, k degradaci a ztrátě identity prostředí.
Pro zachování kulturních hodnot v území se uplatňují zásady „památkového
urbanismu“, který zahrnuje průzkumy, hodnocení a tvorbu v prostoru
městských památkových rezervacích (MPR), památkových zónách (PZ),
vesnických památkových rezervacích (VPR) a vesnických památkových
zónách (VPZ). Principy a zásady „památkového urbanismu“ lze
v odpovídajícím rozsahu uplatňovat také v ostatních městech a obcích.
Samostatné významné celky zástavby jsou například židovská ghetta,
dokumentující způsob života a kulturu židů na našem území. Jejich ucelená
prostorová skladba je do současnosti zachována v mnohých našich městech,
např. v Boskovicích, Mikulově, Jemnici. Nejvýznamnějším, unikátně
dochovaným celkem Je bývalé židovské Ghetto v Třebíči–Zámostí,
lokalizované v nábřežním údolí řeky Jihlavy. Pro jedinečnou původnost
urbanistické skladby a autentickou podobu části staveb byl areál zapsán do
Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
2.3.2 Významné krajinné celky
Součástí urbanistického dědictví jsou i významné krajinné lokality, které jsou
dokladem kulturního přetváření krajiny. Nejvýznamnější z nich jsou chráněny
jako Krajinné památkové zóny. Nejvýznamnějším takovým územím je
Lednicko valtický areál, který byl zařazen pro svoji výjimečnost v roce 1992
do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.
Dalšími jsou například: Lembersko (Česká Lípa) 1996; Náměšťsko (Třebíč)
1996; Orlicko (Písek) 1996; Území bojiště bitvy u Hradce Králové v roce
Obnova památek · Modul 3
- 24 (26) -
1866 (Hradec Králové) 1996; Území bojiště bitvy u Slavkova v roce 1805
(Brno – venkov) 1996 a další.
Poznámka: přírodní chráněná území ČR podléhají ochraně vyplývající z legislativy týkající se
ochrany přírody a životního prostředí. Jsou členěna na Národní parky (NP), Chráněné krajinné
oblasti (CHKO) a Přírodní parky (PP).
2.3.3 Archeologické lokality
Archeologickými nálezy jsou veškeré pozůstatky a objekty, které jsou
dokladem života člověka a vývoje lidstva. Nalézají se především pod
povrchem země, jak na souši, tak pod vodou. Obsahují fragmenty staveb,
ojediněle sídlištních seskupení, které přispívají k poznání života v období jejich
původu.
Významné archeologické lokality zejména z nejstarších období osídlení se na
území našeho státu soustřeďují do několika lokalit, ale nálezy téměř ze všech
období až do novověku je možno při stavební činnosti odhalit téměř na celém
území.
Vstupem ČR do Evropské unie se náš stát integroval do evropských struktur a
je vázán Úmluvou o ochraně archeologického dědictví Evropy.
Obr. 2.23: Sady u Uherského Hradiště; Pohansko u Břeclavi
V ČR byly vyhlášeny archeologické památkové rezervace (APR)
Bílina (Teplice) 1966,1987; Levý Hradec (obec Roztoky,Praha-západ)
1956; Líšeň (Brno-město) 1966,1987; Pohansko (obec Břeclav) 1965,1987;
Štramberk(jeskyně Šipka Nový Jičín) 1960.
.
Kontrolní otázky
Druhová skladba architektonických památek z období středověku. Uveďte
příklady a vysvětlete jejich význam v krajině.
Které stavby jsou charakteristické pro období renesance? Uveďte příklady
staveb na našem území.
Charakterizujte období baroka v českých zemích a uveďte příklady staveb
z tohoto období.
Jakým druhem jsou sakrální stavby? Uveďte příklady staveb z různých
slohových období.
Historické dědictví ve vesnickém prostředí. Uveďte druhovou skladbu.
Technické památky, jejich druhová skladba a důvody pro zachování.
Závěr
- 25 (26) -
3 Závěr
3.1 Shrnutí
Architektonické a urbanistické dědictví, které se dochovalo zejména v podobě
objektů, prostorových struktur a sídelních jednotek, je v prostoru ČR četné a
různorodé. Je zastoupeno především dominantními objekty hradů a zámků,
tvrzí, pevností a paláců, dále měšťanskými domy, kostely, kláštery,
synagogami, radnicemi, krámy a tržnicemi, špitály, školami, celnicemi,
divadly, budovami nemocnic, muzejními budovami, administrativními a
budovami veřejné správy. Do druhové skladby patří také lidové stavby a
inženýrská díla, města a vesnice nebo jejich části, parky a zahrady, zříceniny a
archeologické nálezy, památníky a další objekty a jejich skupiny z různých
historických období, až do současnosti.
Architektonická díla i jejich soubory se v průběhu dějinné existence podstatně i
částečně měnila ve své prostorové struktuře i v architektonickém výrazu a
výtvarné formě. Změny výrazu jsou dokladem společenského vývoje, kulturní
úrovně doby i dokladem tvůrčích schopností autorů přestaveb a v neposlední
řadě řemeslné úrovně, které bylo možno v té době dosáhnout. Významný je
také doklad o materiálových možnostech jednotlivých období, od kterých se
odvíjí technické řešení a kvalita stavby. Historické stavby se uplatňují jako
solitérní jednotky začleněné do krajiny nebo jsou součástí struktury sídel.
Vytvářejí charakteristické panorama, obraz sídla, krajinný ráz.
3.2 Studijní prameny
3.2.1 Seznam použité literatury
Hájek, V.; Architektura – Klíč k architektonickým slohům; Grada Praha
2000
[1] Herout, J. Slabikář návštěvníků památek. Středisko státní pam. péče a
ochrany přírody středočeského kraje, 1978.
[2] Kříž, M. Rekonstrukce a ochrana památek. Brno, VUT, 1997.
[3] Pavlík, M. Regenerace historických budov, sídel a krajiny, ochrana
památek. Praha, ČVUT, 1998.
[4] Vojtová, L., Ochrana a regenerace kulturních hodnot v území, 1.
vydání. Brno : MU- ESF, 2006. 206 s. ISBN 80-210-4165-X.
3.2.2 Seznam doplňkové studijní literatury
[5] Dvořáček P.; 100 hradů a zámků do kapsy; Levné knihy KMa Praha
2001
[6] Dvořáček P.; 222 Nejkrásnějších historických památek do kapsy; Levné
knihy KMa Praha 2003
Obnova památek · Modul 3
- 26 (26) [7]
Dvořáček P.; Městské památkové rezervace do kapsy; Levné knihy
KMa Praha 2003
[8] Fiedler J.; Židovské památky v Čechách a na Moravě; SEFER Praha
1992
[9] Herout J.: Jak poznávat kulturní památky. MF Praha 1986.
[10] 20/1987 Sb., zákon České národní rady ze dne 30. března 1987, o státní
památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.).