decorative graphic made up of dots decorative graphic made up of dots Ekonomická funkce Projekt systému řízení podniku 2015/2016 Přednáška č. 5 JUDr. Martin Landa Ekonomická funkce v projektu řízení lSoubor procesů a aktivit zajišťujících fungování podniku z finančního hlediska, ale s důrazem na dosažení určitých cílových hodnot typu maximalizace ekonomické hodnoty podniku, zajištění finančních prostředků (kapitálu) pro běžnou činnost podniku a dále zajištění finanční rovnováhy a optimální kapitálové struktury lZákladní ekonomické pojmy: lhodnota = ekonomická hodnota (vztah mezi ziskem a náklady kapitálu), zisk = rozdíl mezi výnosy a náklady, likvidita = schopnost hradit závazky v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu (vztah mezi příjmy a výdaji), finanční rovnováha = souvisí s rozhodováním o volbě kapitálové struktury. Hlavní typy procesů – ekonomická funkce lFinanční plánování a kontrola: lsestavení finanční strategie ldefinování finančních cílů ldlouhodobé a krátkodobé finanční plánování lhodnocení výkonnosti a kontrola lŘízení vnějších a vnitřních finančních vztahů: lstanovení forem financování lfinanční řízení složek pracovního kapitálu lanalýzy investičních projektů loperativní a strategické řízení nákladů a zisku l„dividendová“ politika podniku lKoncepce podnikového účetnictví. Procesy finančního plánování a kontroly lJakou zvolit koncepci finanční strategie? lJak definovat finanční cíle? lJaké typy finančních plánů/rozpočtů použít? lJak probíhají procesy sestavení finančních plánů? lJak koncipovat kontrolní procesy (vnitropodnikový ekonomický reporting)? lKteré útvary se na procesech tvorby a kontroly finančních plánů podílejí? 1 Koncepce finanční strategie lFinanční strategie: relativně ucelený a navzájem propojený soubor strategických finančních cílů, záměrů a rozhodovacích pravidel, která tvoří základ strategického finančního plánování lJde o významnou součást celkové podnikové strategie (viz Správní funkce) a ve vazbě na celkovou strategii je v projektu nutné řešit zejména tyto otázky: lzahrnuje navrhovaný podnik do svých strategických záměrů rovněž i finančně-ekonomické problémy v podobě finanční strategie? lpokud ano, tak jaké dílčí oblasti do finanční strategie zahrnuje, jaký je časový horizont této strategie a jaké základní postupy při jejím zpracování podnik volí. l Dva možné přístupy k finanční strategii lStrategicko-manažerský pohled: lfinanční strategie je chápána jako jedna z funkčních strategií v rámci procesu tvorby celkové podnikové strategie lsložky strategie – viz následující snímky lTradiční finanční pohled: lfinanční strategii tvoří soubor finančních politik typu dluhová, úvěrová, likviditní, daňová, dividendová politika a politika v oblasti podnikového účetnictví. Analýza podniku Analýza okolí - Silné/Slabé stránky - Vybavení zdrojů Klíčové kompetence Klíčové schopnosti - Analýza odvětví - Scénář odvětví Šance/Rizika Kritické faktory úspěchu - Potenciály, Závislosti, Postavení v konkurenci, Výhody a nevýhody v konkurenci Koncepce strategie - Strategická vize - Strategie celého podniku - Strategie SBU - Strategie funkčních oblastí - Strategické projekty Zhodnocení strategie Implementace strategie - Převzetí klíčových hodnot do operativního plánování - Realizace strategických programů Strategická kontrola Zdroj: Eschenbach: Controlling. Funkční strategie: Marketingová (obchodní) strategie Výrobková a technologická strategie Finanční strategie Personální strategie Investiční strategie Strategie v oblasti řízení. Obsahové vymezení finanční strategie Finanční strategie Obecné složky Organizační složky Investice Vlastní zdroje financování Řízení pohledávek a závazků Řízení hotovosti Finanční aspekty řízení zásob Cizí zdroje financování Rozsah a záběr účetního informačního systému (ÚIS) Organizace ÚIS Kontrolní mechanismy ÚIS Právní vztahy Daně Informační výstupy pro třetí osoby Systém vzdělávání Dividendy, práce s hospodářským výsledkem Řízení nákladů a zisku Zdroj: Hanzelková, Keřkovský, Mathauser, Valsa: Business strategie, Krok za krokem, 2013. Definování finančních cílů lPři definování finančních cílů je nutné vzít v úvahu tyto faktory: lpojetí cílů: strategické/taktické/operativní (soustava cílů) lzájem kterého subjektu mají finanční cíle vyjadřovat lCílové oblasti: loblast výnosů z tržeb a nákladů, resp. ziskovost lurčitá míra rentability kapitálu lbezpečný stupeň likvidity a zadluženosti lkladná ekonomická přidaná hodnota atd. lMetodika SMART: ldefinované cíle by měly být stimulující, měřitelné, akceptovatelné pro významné subjekty, reálně dosažitelné a určené v čase lotázka odpovědnosti za zpracování návrhu a jejich schválení. Hlavní typy finančních plánů/rozpočtů lČasové hledisko: lkrátkodobé (taktické/operativní) plány lstředně a dlouhodobé (strategické) plány lHledisko struktury: lpevné, resp. přepočtené plány lklouzavé plány lHledisko rozsahu rozpočtů: lrozpočty vnitropodnikových útvarů lkrátkodobý finanční rozpočet likvidity lkomplexní rozpočet (Master Budget) lVěcné postupy při tvorbě plánů/rozpočtů? Obecná východiska při tvorbě finančních plánů/rozpočtů lObecný proces finančního plánování: lanalýzy finančních a investičních možností, které má podnik k dispozici lpromítnutí budoucích důsledků současných rozhodnutí, aby bylo možné se vyhnout překvapením a pochopit vztah mezi současnými a budoucími rozhodnutími lzvolení určitých alternativ (ty jsou pak včleněny do konečného finančního plánu) lJak bude organizačně řešena tato soustava procesů? Základní postup při tvorbě finančních plánů/rozpočtů lPřehled hlavních kroků v plánovacím procesu: lkonkretizace záměrů vyplývajících pro danou oblast plánování z nadřazených záměrů podniku lzabezpečení nezbytných informačních zdrojů pro tvorbu plánu lvypracování návrhu plánu lseznámení dotčených útvarů podniku s návrhem plánu lprojednání stanovisek dotčených útvarů k návrhu plánu lpřípadné korekce návrhu plánu v souladu s připomínkami dotčených útvarů lschválení a vydání definitivní podoby plánu. Hodnocení výkonnosti a kontrola lZákladní nástroje: finanční analýza a vnitropodnikový reporting lJaké základní finanční ukazatele bude podnik používat pro hodnocení finanční/ekonomické výkonnosti na úrovni: lstrategické, taktické a operativní lNástroje hodnocení lnávrh soustavy ekonomických reportů lOrganizační, resp. útvarové zabezpečení. Typy finančních ukazatelů a technik jejich zpracování lZákladní typy finančních ukazatelů: lextenzivní (stavové, rozdílové a tokové) – např. bilanční suma, hodnota vlastního kapitálu, čistý pracovní kapitál, provozní výsledek hospodaření, cash-flow) lintenzivní (poměrové) – např. ukazatele likvidity, rentability kapitálu a finanční stability) lAnalytické techniky: lhorizontální a vertikální analýza lpoměrové ukazatele lsoustavy ukazatelů lrozdílové a poměrové techniky, pyramidové rozklady lSpecifické typy ukazatelů: zejména pro oblast investic. Nástroje hodnocení/kontroly finanční výkonnosti lKoncepce vnitropodnikového finančního/ ekonomického reportingu lZákladní problémy, které by měly být řešeny v projektu – jakou soustavu reportů pro podnik navrhujete z hlediska: lčasového – reporty denní, týdenní, měsíční, čtvrtletní, roční a víceleté lobsahového – jaký bude obsah reportu vzhledem k časovému období lkterý podnikový útvar bude odpovědný za jejich zpracování a pro který orgán (v rámci organizační struktury) je daný report určen. Řízení vnějších a vnitřních finančně-ekonomických vztahů lStanovení forem financování podnikových aktivit: lřízení kapitálové struktury (volba zdrojů financování a jejich poměru) lŘízení vybraných složek pracovního kapitálu: lřízení zásob (materiálu, zboží, nedokončené výroby, výrobků) lřízení obchodních pohledávek lAnalýzy investičních projektů: lv jakých případech bude podnik hodnotit efektivnost investic a jaké metody při tom použije lOperativní a strategické řízení nákladů a zisku l„Dividendová“ politika podniku. 2 Stanovení forem financování lJaká je finanční strategie podniku z hlediska kapitálové struktury (z hlediska preference využívání zdrojů financování)? lVlastní kapitál (vlastní zdroje): lvlastní kapitál (základní kapitál, tvorba fondů, rozhodování o použití nerozděleného zisku) lCizí kapitál (cizí zdroje): lcizí kapitál dlouhodobý (obligace, dlouhodobé zápůjčky a úvěry) lcizí kapitál krátkodobý (obchodní závazky, překlenovací a krátkodobé úvěry) lAlternativní zdroje – leasing (operativní a finanční), pacht podniku. Struktura pasiv ve vybraných odvětvích (preference zdrojů financování) Zdroj: http://www.mpo.cz/dokument157262.html Klíčové faktory při volbě zdrojů financování lV oblasti vlastních zdrojů: lochota vlastníků investovat do základního kapitálu lzákonné požadavky (základní kapitál, fondy) lschopnost tvorby zisku ldividendová politika podniku (rozdělování zisku) lV oblasti cizích zdrojů: ldlouhodobé závazky: vztahy mateřská - dceřiná společnost (zápůjčky), možnost aplikace dluhopisů a podobných zdrojů lkrátkodobé závazky: parametry standardních obchodních vztahů (zejména vztah mezi dobou splatnosti obchodních pohledávek a závazků) lúvěrové závazky: bonita podniku při získávání krátkodobých a dlouhodobých úvěrů + cena úvěru. Řízení složek pracovního kapitálu lPracovní kapitál = součet tří hlavních složek: lzásoby (materiál, výrobky, polotovary, nedokončená výroba, zboží) lkrátkodobé pohledávky (obchodní, daňové ...) lkrátkodobý finanční majetek lV projektu je nutné se (výběrově) změřit na oblast řízení (z finančního hlediska): lzásob a obchodních pohledávek lPři řešení těchto oblastí je nutné respektovat souvislosti: lu zásob vazbu na zásobovací funkci lu obchodních pohledávek na odbytovou funkci. Řízení zásob z finančního hlediska lHlavní finanční pravidla v případě zásob: lnemít žádné zásoby na skladě (metoda Just-in-time) lpokud to není možné, je nutné aplikovat vybrané metody z pohledu provozního a finančního lFinanční nástroje řízení zásob: labsolutní ukazatele a jejich vztah k celku lpoměrové ukazatele typu Doba obratu zásob lPři formulaci návrhů je nezbytná spolupráce autorů Zásobovací a Ekonomické funkce. Blíže viz např. Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance. 2 vydání. C. H. Beck, 2007. Řízení obchodních pohledávek z finančního hlediska lHlavní finanční pravidla v případě obchodních pohledávek: lnemít žádné obchodní pohledávky lpokud to není možné, je nutné aplikovat vybrané metody z pohledu smluvního a finančního lObecné nástroje řízení obchodního pohledávek: lsmluvní proces a prevence neuhrazení pohledávek lupomínkové a vymáhací procesy lpoměrové ukazatele např. typu Doba obratu pohledávek lPři formulaci návrhů je nezbytná spolupráce autorů Odbytové a Ekonomické funkce. Blíže viz např. Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance. 2 vydání. C. H. Beck, 2007. Analýzy investičních projektů lNástroj hodnocení ekonomické efektivnosti investičního projektu lJaká kritéria bude podnik používat - základem hodnocení může být výše nákladů, zisku nebo peněžních toků lHlavní metody analýzy: lstatické metody: nákladové/výdajové kritérium, rentabilita (ziskovost), doba návratnosti měřená na základě zisku nebo cash flow ldynamické metody typu čistá současná hodnota a míra výnosnosti. Typy projektů z hlediska finančního řízení lZiskové projekty: lvyznačují se možností kvantifikovat finanční návratnost lpříklady: zavedení nového produktu, výstavba nového provozu, nákup podniku … lNeziskové projekty: lfinanční návratnost zpravidla nelze vyjádřit, ale je možné provést analýzu užitku lpříklady: nový EIS/MIS, vnitřní reorganizace, zavedení systému řízení kvality, zvyšování kvalifikace pracovníků s využitím e-learningu ... lProjekty jednorázové nebo s dlouhodobým účinkem. Jaká jsou finanční kritéria hodnocení „ziskových“ projektů lStatické metody: lnákladová kritéria (u finančně nenáročných, resp. krátkodobých projektů) lzisková kritéria – např. porovnání průměrného/celkového zisku s hodnotou investice ldoba návratnosti investice počítaná buď z upraveného zisku nebo z provozního cash flow lDynamické metody založené na cash flow při zohlednění času a rizika: lvnitřní míra výnosnosti (Internal Rate of Return) lčistá současná hodnota (Net Present Value) – výsledná hodnota musí být > 0. Klíčové metody hodnocení „neziskových“ projektů lNákladové metody: laplikace kritéria hospodárnosti, tj. racionality vynakládání a spotřeby ekonomických zdrojů (je založena např. na porovnání nabídek více dodavatelů) lMetoda hodnocení nákladů a užitku (CBA): lpodrobná analýza dopadů investice na zainteresované subjekty, kvantifikace těchto efektů a jejich převod na stejnou numerickou jednotku, nejlépe peněžní; následuje aplikace standardní dynamické metody (NPV) lMetoda hodnocení přínosů: lpodstatou metody je snaha o ekonomické vyjádření užitku z realizace určitého projektu (vyžaduje přesně stanovit metodiku výpočtů a hodnocení). Operativní a strategické řízení nákladů lOperativní řízení nákladů zejména zahrnuje: lklasifikaci a identifikaci nákladů (jednicové - režijní/přímé - nepřímé/variabilní - fixní …) ldefinování nositelů nákladů (organizační útvar, produkt, zákazníci, proces …) lzpůsoby alokace nákladů na jejich nositele (kalkulační vzorce a metody, sestavení a kontrola vnitropodnikových rozpočtů) lStrategické řízení nákladů zahrnuje aplikaci vybraných ekonomických metod - např. lkalkulace cílových nákladů lkalkulace životního cyklu produktu. „Dividendová“ politika lVýznamnou složkou finanční strategie je politika při rozdělování výsledku hospodaření (zisku nebo ztráty) lO způsobech tohoto rozdělování rozhoduje nejvyšší orgán společnosti lZákladní faktory: lcíle a zájmy vlastníků lmíra samostatnosti řešeného podniku lVazba na jiné části projektu: lekonomická funkce: volba zdrojů financování lsprávní funkce: koncepce vlastníků a vrcholových orgánů a analýza jejich zájmů. Koncepce podnikového účetnictví lÚčetnictví: proces poznávání, měření, evidence a zprostředkování ekonomických informací umožňujících rozhodování uživatelů těchto informací lPodnikové účetnictví zahrnuje dvě základní části: finanční účetnictví a manažerské/vnitropodnikové účetnictví lU obou částí podnikového účetnictví je nutné v projektu řešit tyto základní oblasti: lkoncepce finančního účetnictví lkoncepce manažerského účetnictví lorganizační zabezpečení obou složek podnikového účetnictví. 3 Struktura účetnictví a cíle jeho složek Podnikové účetnictví Finanční účetnictví Manažerské účetnictví Vnitropodnikové účetnictví Účetnictví pro rozhodování S použitím účetních metod zobrazit věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace v účetní závěrce; poskytovat informace pro běžné finanční řízení a daňové účely Poskytovat aktuální ekonomické informace o struktuře nákladů a výnosů a pro plánování a kontrolu podnikových aktivit ... Poskytovat ekonomické informace pro ekonomické řízení (cenové kalkulace, kalkulace životního cyklu produktů, analýza projektů ...) Řešení problémů u podnikového účetnictví lPři návrhu koncepce podnikového účetnictví je nutné z organizačního hlediska vyřešit tyto klíčové otázky: lfinanční účetnictví: lzákladní parametry lmíra centralizace a decentralizace výkonu účetních agend lmanažerské/vnitropodnikové účetnictví: lekonomická struktura společnosti lkoncepce kalkulačního systému ltechniky vedení vnitropodnikového účetnictví lorganizační začlenění vnitropodnikového účetnictví. Ekonomický model podniku z pohledu podnikového účetnictví Základní parametry finančního účetnictví lÚčetní soustava: účetnictví (podvojné) vzhledem k právní formě podniku; rozsah vedení účetnictví: účetnictví je vedeno v plném rozsahu lUrčení účetních metod a postupů je realizováno: lplněním zákonných povinností podle zákona o účetnictví a prováděcí vyhlášky pro podnikatele lsestavením a realizací vnitropodnikových postupů (viz účetní dokumentace podniku) lStanovení pravidel sestavení a auditu účetní závěrky: lzákladní pravidla a postupy sestavení účetní závěrky jsou převzata do vnitřní normotvorby podniku (interní směrnice) lúčetní závěrku tvoří: rozvaha a výkaz zisku a ztráty (v plném rozsahu), přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu a příloha; podnik splňuje zákonná kritéria povinného auditu a sestavuje výroční zprávu lUrčení základní odpovědnosti za kvalitu účetnictví a jeho výstupů v rámci organizační struktury podniku. Základní parametry vnitropodnikového účetnictví lŘešení ekonomické struktury podniku: lřešení má zejména význam pro aplikaci ekonomických nástrojů vnitropodnikového řízení, ale rovněž i pro rozpočtový/kalkulační systém lRozpočtový systém – v projektu je řešen v rámci kap. o finančním plánování lKalkulační systém: ljaké typy kalkulačních vzorců bude podnik používat a jaké typy nákladů budou tyto vzorce obsahovat? ljaké základní metody rozvrhování zvolených typů nákladů bude podnik používat ve vztahu ke kalkulační jednici? lVolba techniky vnitropodnikového účetnictví: lřešení volby mezi jednookruhovým a dvouokruhovým účetnictvím včetně určení technické podpory lUrčení základní odpovědnosti za kvalitu VPÚ a jeho výstupů v rámci organizační struktury podniku. Organizační versus ekonomická struktura podniku lOrganizační struktura: lliniová lliniově štábní lmaticová ldivizionální ... lVýsledkem je organizační uspořádání podniku (z hlediska řízení) lEkonomická struktura: lnákladové středisko lvýnosové středisko lziskové středisko lrentabilní středisko lVýsledkem je uspořádání podniku z hlediska odpovědnosti za ekonomické výsledky. Ekonomická struktura - typy středisek lNákladové středisko: je nejnižším útvarem, za které se zjišťují náklady z hlediska odpovědnosti; základním nástrojem řízení ekonomických procesů je rozpočet ovlivnitelných nákladů, které jsou předmětem kontroly (příklad: útvar správy podniku) lVýnosové středisko: základním ekonomickým úkolem je dosažení určitého objemu tržeb (výnosů) – příkladem je obchodní úsek lZiskové středisko: odpovídá jak za náklady, tak i za výnosy, vynaložené, resp. dosažené v rámci činnosti střediska; pracovníci střediska však musí mít pravomoc ovládat činitele, které působí na náklady prodaných výkonů a výnosy z prodeje (např. prodejní divize výrobního podniku) lRentabilní středisko: středisko odpovídá nejen za náklady a výnosy, ale do jisté míry i za výši střediskem vázaného pracovního kapitálu; tento předpoklad je splněn u hierarchicky výše postavených útvarů, ve kterých odpovědní pracovníci ovlivňují zejména výši zásob, ale v některých případech i výši pohledávek a závazků (příkladem je místně odloučený závod zabývající se výrobou a prodejem určitého uceleného souboru produktů podniku). Typy kalkulací (kalkulační systém) Kalkulace Nákladů Ceny Předběžná Výsledná Propočtová Plánová Operativní Reálných nákladů Cílových nákladů Volbu typu kalkulace je nutné přizpůsobit úloze řešené s pomocí kalkulačního systému! Typy kalkulačních vzorců lPojem „kalkulační vzorec“ označuje uspořádání jednotlivých typů nákladů připadajících na příslušný výkon (kalkulační jednici). Protože kalkulace slouží pro celou řadu účelů a používají se při řadě evidenčních nebo rozhodovacích úloh, byla vyvinuta i řada kalkulačních vzorců lZákladní typy kalkulačních vzorců: ltypový kalkulační vzorec lretrográdní kalkulační vzorec lkalkulační vzorec oddělující fixní a variabilní náklady ldynamická kalkulace lkalkulace se stupňovým rozvrstvením fixních (režijních) nákladů. l Zdroj: Landa, M., Polák, M. Ekonomické řízení podniku 1.Přímý materiál 2.Přímé mzdy 3.Ostatní přímé náklady = Přímé náklady celkem 4.Výrobní režie = Vlastní náklady výroby 5.Odbytová a zásobovací režie = Vlastní náklady výkonu 6.Správní režie = Úplné vlastní náklady výkonu 7. Zisková přirážka = Cena výkonu Typový kalkulační vzorec Kalkulace variabilních nákladů Cena po úpravách -Variabilní náklady (přímé náklady) (variabilní část režie) Marže (krycí příspěvek) -Fixní náklady v průměru připadající na produkt Zisk v průměru připadající na produkt Kalkulační vzorce (2 příklady) Nejčastější metody alokace nákladů lPřímé (jednicové) náklady: lpřímá identifikace vynaložených nákladů (materiál, mzdy …) lkalkulace dělením lkalkulace dělením s poměrovými čísly lNepřímé (režijní) náklady: lkalkulace dělením s poměrovými čísly lpřirážková metoda lidentifikace nákladů podle aktivit lAlternativní metoda: rozvrhování podle aktivit (Activity Based Costing) lSpecifický nástroj: vnitropodnikové ceny výkonů. Techniky vnitropodnikového účetnictví lJednookruhové účetnictví: lpředmětem zachycení jsou (zejména) skutečné náklady lanalytické účty FÚ + zúčtování druhotných nákladů (účtové skupiny 59 a 69) lsystém je vhodný pro většinu malých a středních podniků lDvouokruhové účetnictví: lpředmětem zachycení jsou předem stanovené a dále skutečné náklady lprvní okruh = standardní finanční účetnictví, druhý okruh se zřizuje na účtech účtové třídy 8 a 9 lsystém se používá zejména u větších podniků lMožná je i kombinace jedno a dvouokruhového účetnictví.