I'EORIE PREFERENCÍ
MANŽELE A ŽEBRACÍ: LASKÁ A SUUCli
12.2 Žebrání a soucit
Rozbor otevírám příkladem almužen žebrákům, což je mnohem, jednodušší příklad než láska mezi lidmi (zajímavé analýzy ekonomie^, kých aspektů žebrání podávají Newcombe, 1885; Mulíigan, 1993,. Brecht, 1928). Žebrák,se pokouší získal dobrovolné almužny pomoci* svého zevnějšku a žadoněním, že má hlad a nouzi. Doufá, že vzbudí pocit viny, slitování nebo soucit kolemjdoucích a ti že budou ochotnisj se pro něj vzdát malé části svého majetku. :
Člověk ovšem přispívá proto, aby svůj užitek rozmnožil - jinak by ,( se nevzdal ani zlomku svého majetku. Ale ačkoliv příspěvky zvyšuji "\ užitek ex posi, někteří lidé si pohorší ex ante tím, že narazí na žebrá-! ka, protože přispívají jenom kvůli jeho zbídačenému zevnějšku neoo jim vtíravé prosby vnukají nepříjemný pocit viny. Před sto lety si Newcombe všiml, že „Dobročinný pán si může přát, aby žádní žebrací nebyli, a upřímně litovat, že je vidí, ale to nezmění ekonomicko efekt jeho připravenosti věnovat jim peníze" (1885, s. 527).
Do jasného světla staví uvedený problém následující užitková funkce:
U = U(X, C, S, B),
(12.1)
kde 5 je stupeň „soucitu1' se žebrákem, když jsme ho viděli a vyslechli jeho úpěnlivé prosby (měřeno pomocí B). Soucit stimuluje příspěvky, jestliže zvýšení S zvyšuje (relativní) mezní užitek C:
d2U/dCdS>0. (12.2)
Proto žebráci, kteří vzbuzují více soucitu, dostávají větší příspěvky. Soucit je ovlivněn kvalitou žebrání:
' = S(B), zároveň platí dS/dB > 0.
(12.3
Schopný žebrák vzbuzuje soucit, který pak povzbuzuje dárce k příspěvkům - komplementaritou mezi soucitem a obdarováním, jak ukazuje rovnice (12.2). Ale zda se potenciální přispěvatel chce setká
mm
se žebrákem, nezáleží na rovnici (12.2) ani na produkční funkci v rovnici (12.3), ale na tom, jak žebrání změní jeho preference.
Setkání se žebrákem může snížit užitek, protože člověk pociťuje vínu nebo stísněnost:
dU/dB < 0.
(12.4)
Naopak užitek Se zvyšuje, když v nás setkání s méně šťastnými lidmi vyvolá pocit nadřazenosti nebo přízně osudu:
dU/dB>0.
(12-5)
Jsou i lidé, kteří žebráky vyhledávají, pokud^o není-přfiiš nákladné, protože kontakt se žebráním jim přináší užitek*. Ale rovnice (12.4) vyjadřuje analyticky zajímavější a obvyklejší situaci, kdy lidé žebráky potkávat nechtějí, i když je nakonec štědře obdarují.
Žebráci a přispěvatelé spolu taktizují: žebráci usilují o to, aby je dárci viděli, a ti se jim chtějí vyhnout. Žebráci vlastně získávají užitek na úkor přispěvatelů. Je asi věcí zákona stanovit, kde žebráci mohou provozovat svou činnost, aby se tak omezily kontakty mezi nimi a zdráhavými dárci. Ale žebráci se přesto snaží dostat tam, kde mohou nejsilněji zapůsobit na své „oběti", a ve svobodné společnosti je velmi, obtížné je kontrolovat. Podobně se snaží lidé, kteří dávají žebrákům jen z pocitu viny a nepříjemných rozpaků, přelstít žebráky a vyhnout se jim. Provinilí přispěvatelé se tím, že předjímají negativní dopad žebrání na svůj užitek, mohou vyhnout nepříznivým posunům ve svých preferencích.
12.3 Láska a manželství
V moderní době muži a ženy nejčastěji vstupují do. manželství, jenom jsou-li zamilovaní nebo si vypěstovali jiné silné citové vazby sexuálními či jinými styky. Získání kvalitního partnera vyžaduje hle-
306
TEORIE PREFERENCI
dání, pečlivou přípravu a další strategické kroky. Ty jsou na mnohých sňatkovych „trzích" po celém světě velmi komplikované.
Pro analýzu důsledků lásky a dalších citů pro preference a chováni vyjádříme užitek ženy/jako
(12.6)
kde MJm je proměnná, která ukazuje, zda /je či není vdaná za muže Ajm J'e iáska a další vazby, které ji spojují s m, a C jSOu íransferv od/k «, jestliže uzavřou sňatek. Předpokládám, Že /a M jsou kom-piementy, takže pravděpodobněji vstoupíme do manželství s někým koho milujeme:
d2U/dMdA > 0.
(12.7)
Zdůrazňuji, že rovnice nezávisí na znaménku dlíldA. Sňatek s sebou může nést silné city, a přesto snižovat užitek (BUldA < 0). Masochistické a jiné „zvrácené" důvody mohou člověka dohnat k manželství s někým, kdo ho duševně či tělesně „zneužívá". Je přirozené, že se vyhýbá seznámení s někým takovým, přestože by si ho, až se „zaplete", vzal.
Zbývající část této kapitoly pojednává o obvyklejší situaci, kdy k manželskému partnerovi pociťujeme náklonnost a lásku (dU/dA>0). Také uznávám, že ačkoliv je láska k manželovi potřebná, většina mužů a žen bere v úvahu, jaké bude manželství z hlediska dětí, majetku, společenského postavení a ostatních „statků".
Produkční funkce manželství pro tyto ostatní statky (Q) může být vyjádřena jako:
(12.8)
kde Xjsou kapitálové charakteristiky mužů a žen, které určují produkci Q z
(12.9)
MANŽELÉ A ŽEBRÁCI: LÁSKA A SOUCIT
Pro zjednodušení předpokládám, že Q je soukromý statek, takže
307
(12.10)
kde <2 a Qm jsou manželské příjmy osob/a m.
Kdyby láska nebyla pro sňatek rozhodující - rodiče mohou sňatek sjednat bez ohledu na< to, zda jejich děti svého budoucího manžela/manželku milují -, dokonalý sňatkový trh sezdává osoby s vysokými kapitálovými-charakteristikami ľ jen tehdy,- když'je křížová derivace v produkční funkci kladná. To znamená, jen když ŕm.a 3^. jsou kom-plementy při produkci sňatkovych výstupů. Naopak, (>soby s vysokými kapitálovými'charakteristikami Y si berouj.osoby -s- nízkými charakteristikami ^.jestliže je tato druhá derivace záporná - jsou-li substituty (viz Becker, 1991, s. 114). Proto, když'není láska důležitá, jsou rovnovážná sňatková třídění na dokonalém trhu určena pouze znaménkem d2Q/dYjdYm. Konkurence na sňatkovém trhu rozděluje produkt mezi manžele v rovnovážném třídění podle jejich produktivity při výrobě produktu.
V moderní době je však láska obvykle nutnou podmínkou manželství. Láska implikuje altruismus, takže osoba, která je mnohem zámožnější než milovaný manželský partner, mu vypomáhá penězi i jinak. Tyto příspěvky snižují rozdíl v jejich zdrojích. Zjednoduším výklad předpokladem silné manželské lásky, která cestou příspěvků chudšímu partnerovi vyrovná jejich příjmy:
(12.U)
kde se Q* vztahuje k příjmům po manželských darech.'
Co určuje spojování vhodných partnerů do manželského páru tehdy, když do manželství nevstoupí bez vzájemné lásky a zároveň si oba váží manželských statků? Nerozlišuji stupně lásky,- takže buď se pár miluje, nebo ne. Mohlo by se zdát, že nezávisí-li pravděpodobnost za-•milování se na kapitálových charakteristikách člověka, pak rovnovážná množina sňatků by byla stejně určována hlavně tím, zda jsou kapitálové charakteristiky komplememy, nebo substituty. Jsou-li to-
-
30S
TEORIE PREFERENCÍ
MANŽELÉ A ŽEBRÁCI: LÁSKA A SOUCIT
309
MM
tiž, dejme tomu, substituty, jestliže derivace v rovnici (12.9) je zápor ná, protivy by inklinovaly k sňatku, i když by musely být zamilované; protože protivy se zamilovávají stejně jako lidé charakterově si blízcí^ I když tato argumentace vypadá věrohodně, docházíme k opačnému závěru. Láska může mít rozhodující vliv, ať se vezmou protivy či blíženci, i když pravděpodobnost zamilování se nezávisí na kapitálo-, vých charakteristikách člověka. Jestliže láska vyrovnává čisté příjmy manželského páru (jak je vyjádřeno v rovnici (12.11)), roste příjem" partnera, zvyšuje-li se jeho výstup z manželství. Fotony muži a ženy s nej lepšími kapitálovými charakteristikami {Ym> YmzYf> Yp maxi'/ malizují své čisté příjmy uzavřením sňatku, milují-li se - ať jsou kapitálové charakteristiky člověka komplementy nebo substituty -,' protože manželství má maximální výstup, jestliže si Ym vezme Y Přes-,, to však nebude-li láska důležitá a budou-li kapitálové charakteristiky-č!ověkaA substituty, vezme si Ym ženu s nejnižším Y & podobně tomu bude u ľ'
Jestliže Yf & /; uzavřou manželství, stejná argumentace ukazuje, že muži a ženy s druhými nejvyššími ľ se vezmou, budou-li se milovat,' opět bez ohledu na to, zda jsou kapitálové charakteristiky člověka' komplementy, nebo substituty. Pokračování v této linii implikuje do>, konaíe pozitivní třídění manželství podle kapitálových charakteristik; člověka, v případě že je láska k manželství nutná, bez ohledu na to,; jak se mužské a ženské kapitálové charakteristiky vzájemně ovlivňují; v produkční funkci. Pokud jsou kapitálové charakteristiky čiověku substituty, budou tříděny negativně, i když nebude splněna podmínka* lásky (viz též rozbor v pracích Beckera, 1991, s. 126-91, a Lama,' 1988).
Láska může proto zcela změnit situaci, kdy se sňatky řídí rodinným zázemím, IQ a jinými osobními vlastnostmi. Je pravda, že tento příklad předpokládá, že muži a ženy s vysokými kapitálovými charakteristikami Y se do sebe zamilují, ale to nemusí nutně znamenat, že lidé s podobnými kapitálovými charakteristikami se zamilují s větší pravděpodobností my. lidé opačných vlastností. Důvody pro a protir ukazují, že muži a ženy s podobnými charaktery vykazují tendenci kc
mm
sna'Ki
til
'É I
¥ I I
I':;
I
I
charakter není podobný, je stejně pravděpodobné, že se zamilují, nebo dokonce i tehdy, když u podobných lidí je mírně nižší pravděpodobnost, že se navzájem zamilují.
Jestliže muži a ženy s vysokými kapitálovými charakteristikami pokládají vzájemný- sňatek za výhodný, budou vše zařizovat tak, aby se pravděpodobnost-setkání zvětšila. Budou, bydlet, patřit do klubů, náležet k církvi, chodit do škol tam, kde najdou lidi ze stejného prostředí. V
Pochopitelně^ stejně jako se žebráci snaží o" setkání se štědrými dárci, kteří je potkat nechtějí, někteří lidé s nižšími kapitálovými charakterisíikamĽľ se mohou pokoušet o setkání s1 osobärpi s vyššími kapitálovými charakteristikami Y. Doufají, že seJ'ívzájemně zamilují, uzavřou manželství-a stanou se příjemci transferů''od svých partnerů s vyššími příjmy. Dokonce platí: Jsou-li mužské^a ženské kapitálové charakteristiky substituty výstupů manželství, osoby s nižšími kapitálovými charakteristikami Y mohou preferovat partnery s vyššími kapitálovými charakteristikami Y, i kdyžnedosíávají transfery, protože jejich příjmy před transfery by byly vyšší než v manželství s partnery s vyššími kapitálovými charakteristikami Y. Dokonce jsou ochotni podepsat jako pobídku předsvatební smlouvu a zavázat se na-, víc sliby, že budou brát jen minimální transfery od svého partnera s vyššími kapitálovými charakteristikami Y. Ale tyto smlouvy bývají po svatbě měněny, protože osoby s vyššími kapitálovými charakteristikami Y chtěj! přispívat svým chudším partnerům s nižší kapitálovou charakteristikou Y, které milují, a ovšem chudší partneři rádi přijímají. Když bohatší osoby š vysokými kapitálovými charakteristikami Y toto předem zjistí, snaží se vyhnout chudším partnerům a místo toho uzavírají manželství mezi sebo«.
Láska vlastně omezuje.o31ohu mezních produktů s.vým'spojováním lidí, protože redukuje rozdělování výnosů manželství, které jsou uskutečnitelné. Becker a Murphy (1994) podávají obecnější rozbor vztahu mezi uskutečnitelnými cenovými systémy a rovnovážnými tříděními různých typů lidí do manželských vztahů, do skupin daných sociálním prostředím a do dalších kategorií.
tehdy, když u osob podobného charakteru a u osob, jejichž1:
mm
Ačkoliv si moderní společenské formace vyvinuly velmi silné kladné třídění podle vzdělání, rodinného původu, ÍQ, rasy a dalších kapitálových charakteristik člověka (viz Becker, 1991, s. 119), nemusí to nutně znamenat, že tyto kapitálové charakteristiky jsou komple-menty při vytváření výstupu manželství. Hlavním závěrem této kapitoly je, že láska vede k pozitivnímu třídění i pro kapitálové charakteristiky člověka, které jsou substituty. Ačkoliv to odporuje intuici, stále rostoucí význam lásky v několika minulých stoletích možná zvýšil stupeň kladného třídění podle rodinného původu a dalších osobních a sociálních kapitálových charakteristik člověka.
12.4 Vrtkavá láska a rozvod
„Kvapné ženění, dlouhé želení" je stará moudrost, která vystihuje, že ani nejhlubší a nejvášnivější láska nemusí být stálá. Zrání, poznání, které soužití s sebou přináší, a nevyhnutelné třenice dané životními strázněmi často mění manželskou lásku v lhostejnost, odpor, přezírání a další nepřátelské city.
Prozíraví lidé, ai milují jakkoliv hluboce, se dokáží přinutit k pohnání, že láska nemusí být stálá. Nákladné dárky, věna a jiné dary jsou obvykle vyžadovány předem, dokud manželská láska září jako slunce. Předmanželské smlouvy, které uzavřením sňatku rozdělují mezi partnery děti, majetek a jiné závazky, mají svou cenu, když láska odešla a manželský pár usiluje o rozvod nebo rozluku.
Je-li rozvod zakázán, prozíraví lidé odkládají manželství do doby, kdy mohou očekávat, že jejich láska má dostatečnou šanci překonat výkyvy osudu. Zároveň při volbě životního druha méně spoléhají na vrtkavou lásku a více na trvalejší kapitálové charakteristiky partnera. Nadto manželé budou více pečovat o svou lásku, když je nesnadné se rozvést, protože spolu budou muset vycházet i nadále. Soužití je peklem, když se láska zvrhne v hořkost a nenávist. Lásku je možné
„pěstovat", protože její růst a zánik není exogénni, ale závisí na úsilí vynaloženém na její zachování.
Snaha udržovat lásku je přirozeně menší tam, kde je rozvod snadný; člověk může doufat ve vydařenější druhé manželství. Ačkoliv rozvedení lidé vždycky prohlašují, že už své bývalé partnery nemilují, snadné dosažení rozvodu může vysvětlit, proč se nesnažili lásku udržet.
Horší výsledky dětí z rozvedených manželství ve škole a v dalších činnostech ve srovnání s dětřni z úplných rodin (Bellerová a Chung, 1992) neznamenají, že rozvod je příčinou takového zhoršení. Vždyť rozvodu obvykle předcházejí hádky mezi rodiči a celkově napjatá atmosféra uvnitř rodiny.-To, že jsou děti vystaveny těmto vlivům, může pro ně být horší než samotný rozvod.
Ale z endogenní povahy lásky vyplývá, že i kdýž,hádky. a napětí jsou pro děti horší rrež rozvod, mohou mít děti prospěch z toho, že rozvodu brání. Rodiče še totiž více hádají a mohou^méně investovat do zachování lásky a přijatelného rodinného ovzduší právě tehdy, když je snadné se rozvést. Rodiče, kteří jsou nuceni udržet manželský vztah, vynakládají mnohem větší úsilí na uchování lásky nebo alespoň korektního partnerství, než rodiče, kteří se mohou bez obtíží rozvést. Děti mohou vyrůstat v lepší atmosféře, když mají rodiče zájem investovat do srdečných nebo dokonce vřelých rodinných vztahů.