ľ:<!t.'ni poznámka překladatele
ÚVOD
ľfl (iMílřirlu ľissuí sur le donesme vycházeli ze 7. vydáni (1997) \i| v nrtubon.i stěžejních autorových prací Sociologie et anthro-fniloijln (m, MS—279), sestaveného pro nakladatelství Presses Uiitwnllntrcs dc France v Paříži roku 1950: zejména při úprave jio/.níunkovčho aparátu a vyhledáváni vnitřních odkazů jsme vh:ik přihlíželi i k prvnímu vydáni textu na stránkách časopisu Aiinéc Socíologique, 1/1925 (s. 30—186). Skutečným překladatelským problémem byl převod autorova ústředního pojmu pres-íalion a jeho odvozenin, pro jehož široké sémantické spektrum bohužel nemáme v češtině významové plnohodnotný protějšek. Byli jsme tedy nuceni překládat jej od případu k případu podle daného kontextu jako dávka, služba, závazek apod. Při českém přepisu vybraných pojmú z jazyků nepoužívajících latinku (především ze staroindického okruhu) jsme se řídili obecné platnými transkrípčními zásadami. Na mnoha místech jsme se snažili učinit text pro čtenáře srozumitelnější tím, že jsme přímo do něj včlenili vysvětlivky anebo je umístil; dozadu do slovníčku, abychom nezatěžovali už tak příliš rozbujelý poznámkový aparát. V takovém případě jsou příslušné výrazy označovány hvězdičkou.
Za odbornou spolupráci překladatel děkuje dr. Heleně Kadeč-kové, prof. dr. Dušanu Zbavitelovi. doc. JUDr. Michalu Skřejpko-vi, PhDr. Milanu Mrázovi. CSc. a doc. PhDr. Josefu Kandertovi. CSc . kteří laskavě přehlédli a opravili některé pojmy a pasáže.
O daru. a zvláště pak o povinnosti dary oplácet
MOTTO
Před sebou máme několik strof z Havámálu (Výroků Vysokého), jedné z nejstaršich básní skandinávské Eď dyl. Mohou posloužit jako motto k této práci, natolik čtenáře uvádějí přímo do myšlenkové i skutkové atmosféry, v niž se bude náš výklad odvíjet2. 39 Nenašel jsem přítele
tak pohostinného. . ■
aby sám pohrdl pohoštěním,
a tak {málo dbalého
vlastního majetku.  ' .
aby opovrhl oplátkou.3
41 Z šatů ať se přátelé a z štítů těší. jež si vzájemně věnují. Kdo si dávají a oplácejí dary. těch přátelství dlouho potrvá.
1 Na 'st<
II, s. 345. Skandinávští vůdci Jsou s tantc rysem n<ir dóbřc obeznámen!. sNKLHU. Praha 1962. s. 42— 43
5 Český překlad Ladislava Hegera aááa. i-r^nu.
(textové úpravy Heleny ^d,f^>        žc vc čtvrto verzí chybi v origi-3 Strofa není příliš jasna. zvU»te proto, v-nále adjektivum.
■i
Hl
■ 'ľf;f> I
W3ĚĚĚĚBBĚĚĚ
42 Příteli svému přítelem buď a darem mu oplácej dar. Posměch hleď posměchem přebít a faleš falší.
43 Víš-li o druhu, jemuž věřit můžeš a dobrého chceš od něj dosáhnout, svěř mu svou mysl. dary si s nim vyměňuj a co nejčastěji ho navštěvuj.
44 Znáš-li však někoho, komu nemůžeš věřit, a dobrého chceš od něj dosáhnout, mluv s ním vlídně, však v mysli měj lest a faleš oplácej falší.
46 Nemůžeš-li někomu věřit
a z proradnosti ho podezříváš
měj pro něj úsměv.
mysli si však:
jaký dar, takový dík.
48 Šťastný je udatný a štědrý muž, zřídka ho starosti znavují. Jen bloud se všeho boji,
souží se a střeží každý dar. P. Cahen nás rovněž upozorni! na strofu 145:
Mř> Lépe nic nežádat j
než nadmíru obětovat. i •,■
Dar sí vždy jiný dar žádá. j
lx-pc platit málo |
než obětinami plýtvat. )
PROGRAM
NAiixH i.iž známe. Ve skandinávské a v mnoha dalších t lvi lun cích se směna' uskutečňuje a smlouvy uzavírají )'ii|tieii darů. teoreticky dobrovolných, ve skutečnosti ťhnh povinných a opětovaných.
'Ctilo práce je zlomkem rozsáhlejších studii. Už řadu let MiniTuJcme pozornost na systém smluvního práva a na ; fittuMitvu ekonomických závazků, které poutají různě ,
ol podskupiny, z nichž se skládají tzv. primitivní f.jinliViiQsU. jakož i společnosti, které bychom mohli na-•JViii tnv.lialckými. Je to obrovský soubor faktů, jež jsou tittlHii o sobě velice složitá. Vše. co tvoří vlastní sociálni '|\>fi| -.polečnosti. jež předcházely ty naše —-včetně spo-li < íiďtif protohistorických —. je zde promíseno. V těchto ■pinlrtlnlch" společenských jevech, jak je navrhuji nazývat. '»(■ wt t('fisnč a naráz projevuji nejrůznčjši instituce: nábo-U iinkc právní a morální, instituce politické a rodinně: ■ultniiíiuUcké — ty předpokládají vlastní způsoby výroby ii (jpolľeby či spíše odváděni dávek a rozdělováni: a to nc-Imivnu- v potaz estetické jevy, v něž vyúsťují skutečnosti ti morfologické jevy, jež tyto instituce odrážejí.
Hodláme se zde zabývat pouze jedním rysem všech ž"> 'ľ.o velice komplexních témat a množství proměnlivých Mpnlecenských jevů. rysem podstatným, avšak ojedinělým: dobrovolnou, dá-li se to tak říci. zdánlivě nenucenou ii m-y.lsinou. přitom však nucenou a zištnou povahou ře-Cťiiycli dávek. Ty na sebe téměř vždy berou podobu dan.;, fttedrc nabízeného daru. a to i v případě, kdy gesto, jež imiis.-ilccí provází, je pouhou smyšlenkou, formalitou m n|KiW;enskou lží. a kdy za vším stojí závazek a ekono-
micky zájem. Ačkoli přesné poukážeme na nejrůznějši zákonitosti, jež tento rys vtiskly nutné formě směny — tj-1 společenské dělbě práce —, ze^viecíTTěchto zákonitostí budeme důkladně studovat jen jednu. Jaké je právní a zájmově pravidlo, jež v zaostalých či archaických společnostech způsobuje, že přijatý dar se závazně oplácí? Jakou moc má v sobě darovaná věc, že ji obdarovaný oplácí? k této otázce se upínáme především, i když poukazujeme i na další. Doufáme, že s poměrně velkým počtem faktů dáme na tuto přesně vymezenou otázku odpověď a ukážeme, jakým směrem je možno vést studium souvisejících otázek. Rovněž uvidíme, k jakým novým otázkám nás to přivádí: jedny se týkají trvalé podoby smluvní morálky, a sice způsobu, jímž věcně právo zůstává dodnes spjato s právem soukromým; ostatní se týkají forem a myšlenek, jimiž se vždycky alespoň částečně řídila směna a jež i dnes dílem nahrazují pojem osobního zájmu.
Dosáhneme tak dvojího cíle. Na jedné straně dojdeme k takřka archeologickým závěrům týkajícím se povahy vzájemného směňování ve společnostech, jež nás obklopují nebo nám bezprostředně předcházely. Popíšeme charakter směny a smlouvy ve společnostech, které nepostrádají ekonomický trh, jak se tvrdilo — neboť trh je lidský fenomén, jenž podle nás není cizí žádné známé společnosti —. ale jejichž směnný režim se liší od našeho. Uvidíme, jak fungoval trh před zřízením instituce obchodníků a předtím, než dospěli k svému hlavnímu vynálezu — k penězům jako takovým; jak fungoval, než byly vynalezeny možno říci moderní (semitské, helénske a římské] formy smlouvy a prodeje na jedné straně a platidla určité, pevně dané hodnoty na straně druhé. Budeme sledovat vliv morálky a ekonomiky na povahu těchto transakci.
Zjistíme, že tato morálka a ekonomika trvale, a abych tak řekl. skryté funguje i v našich společnostech. A protože máme za to. že jsme zde našli jeden z pilířů, na nichž
10
stojí naše společnosti, budeme moci vyvodit určité ponaučení o některých otázkách, jež klade krize našeho práva a krize naší ekonomiky, a proto se u tohoto tématu zdržíme déle. Tato stránka společenských dějin, teoretické sociologie, morálních závěrů, politické a ekonomické praxe nás vlastně vede k tomu, že si opět novým způsobem klademe staré, stále však nové otázky4.
UŽITÁ METODA
Drželi jsme se metody přesného srovnáváni. Nejprve jsme jako vždy 'studovali předmět našeho výzkumu ve vymezených a vybraných oblastech (v Polynésii, aMelaAé: sii, na americkém Severozápadě) a zároveň několik velkých právních systémů. Pak jsme si přirozená zvolili ty systémy, kde jsme díky nashromážděným dokumentům a filologickým poznatkům měli přistup k vědomí společnosti jako takové, neboť zde jde o správné pochopení terminů a pojmů; to ještě více omezilo pole naších srovnáni. Vlastně se každá studie vztahovala k systémům, jež jsme si předsevzali popsat jeden po druhém v jejich celistvosti; upustili jsme tedy od samoúčelného srovnáváni, kde se vše směšuje a kde instituce zcela ztrácejí couleur locale a dokumenty svou svěžest3.
~ Nemohl Jsem konzultovat BURCKHARDA. Zum BegrijJ der Schenkung. s. 53 n.
Pokud vsak jde o anglosaské právo, skutečnost, kterou zde osvětlujeme;, velice dobře pociťoval už F. POLIspCK a F. W. MA1TLAND, History of English Law. d. II. s. 82: .The Wide word gift, which will cover sale, exchange, gage and lease." (Široký pojem daru, který pokryje prodej, směnu, zástavu a pronájem.) Srov. tam., s. 12, tam., s. 212—214: „Neisi bezplatného daru. který by měl moc zákona."
Viz též celou disertaci F. K. NEUBECKERA o germánském věnu. Die Miiglfi. 1309. s. 65 n.
Poznámky jsou nepostradatelné pouze pro odborníky.
11
ZÁVAZEK, DAR a POTLAČ
Přítomná práce je součástí řady výzkumů o archaic-kycn formách smlouvy6, jimiž se s Davym již dávno zabývame. Bude nutno šije ve stručnosti připomenout.
Připadá mi. že nikdy, ani v době nám poměrně blízké, ani ve společnostech, které si velice mylně spojujeme s pojmenováním primitivní či zaostalé, neexistovalo nic, co by připomínalo tzv. přírodní hospodařeni7. Kvůli nepochopitelnému, avšak klasickému pomýleni posloužily pro ilustraci tohoto hospodaření Cookovy texty týkající se směny a výměny u Polynésanů8. Jsou to však titíž Poly-nesáné, jež zde budeme studovat my a u kterých uvidíme, nakolik se v oblasti práva a ekonomiky vzdálili od přírodního stavu.
V ekonomických a právních systémech, které předcházely ty naše. nedochází při obchodování mezi jednotlivci takřka nikdy k prosté výměně statků, bohatství a výrobků. Předně to nejsou jednotlivci, ale společenství, kdo směňuji, uzavírají smlouvy a vzájemně se zavazuji9: osoby
" G. DAVY. Foi jurče (Travaux dc ľAnnéc Soclologlque. 1922): viz bibliografické údaje v M. MAUSS, Line Jorme arehaíťiue de conirat chez les Thra-ces. Revue des Kindes grccqucs. 152!: R. LSNOIR. L'lnstitutton du Policiích. Revue Philosophíquc, 1924.
7 M. r. SOMLO. Der Güterverkehr in der Urgesellschaft (Institut Solvay. 1309) vyvolni na toto téma pjodnou diskusi a podal o nich přehled, v němž (na s. 156) se pomalu dostává na cesiu, po niž se budeme ubírat my sami. * Ph. F. H. GRISKSON. SHent Trade. 1903. již uvedl dostatečné argumenty k tomu. aby se s tímto předsudkem skoncovalo. Stejně tak M. VON MOSZKOWSiíI. Vor-i Wirtschaftsleben der primitiven Völker, 1911: ale ten považuje krádež za primitivní a vlastné směšuje právo brát s krádeži. Dobrý výklad maorských reálií nalezneme ve W. VON BRUN. Witschaftsor-ganiscMor. der Maori (příspěvek od H. A. LAMPRECÍ-iTA. 18). Leipzig 1912. kde je Jedna kapitola věnována směně. Novější souhrnnou praď o ekono-mict- tzv. primitivních :;árodů Je W. KOPPERS. Ethnologische V/irlschaß-i,crdn;;,iö. Anthropos 19:5—1916, s. 611—651. 971—1079: zvláště vhodiv pro výklad těchto doktrín: Jinak poněki:d dialektický. ' Od doby našich posledních publikací jsme v Austrálii zjistili počátek pravidelných smě:: i mezi kmeny, už nejen mez) rody a bratrstvy, zvláště
12
uvedené ve smlouvě jsou osobami právnickými: rody. kmeny, rodiny, které se střetávají a staví proti sobě buď Nkupinově. a utkávají se přímo na místě, nebo prostřednictvím svých náčelníků,'či oběma těmito způsoby zároveň'0. Navíc to. co si vymgfiují, nejsou výhradně statky n bohatství, movité'a nemovité jmění, věci ekonomicky j l>mspěšné. Jsou to. především zdvořilosti, hostiny, obra- i dy. vojenská výpomoc, ženy: děti, tance, slavnosti, trhy, při nichž je obchod pouze jedním momentem a oběh \ hmotných statků jen jedním bodem smlouvy rrixlohem obecnější a trvalejší. Tyto vzájemné služby a protislužby w: mimochodem formálně uskutečňuji víceméně n'a. principu dobrovolnosti, prostřednictvím dárků a-daru. tře-b.-jžc jsou ve své podstatě pod trestem soukromé či skupinové války přísně povinné. Navrhli jsme nazývat.tohle vše systémem, totálních závazků. Nejčistši typ těchto in-.sLituci podle nás představuje propojeni dvou frátri: u australských či severoamerických kmenů obecně, kde se
pak u příležitostí úmrtí, li Kakaduů ze Severního teritoria existuje po fírnlicm pohřbu ještě třetí obřad. Sěhcm tohoto obřadu muži zahajuji něco na způsob vyšetřováni, aby alespoň pomyslně zjistili, kdo způsobil smrt očarováním. Avšak v protikladu k tomu, co následuje u většiny australských kmenú. se žádná krevní msta neuplatňuje. Muži se spokojí s tím. /.;- shromáždi svá kopí a urči. co budou požadovat výměnou. Nazítří Jsou kopí přenesena k Jinému kmeni, například k Umoriům, v jehož tábore dokonale chápou, jaký je účel této zásilky. Tam se svazky kopí srovnají podle :ij.>jltclĽi. Podle předem známého sazebníku se před svazky položí požadované předměty a to všechno sc pak odnese zpátky ke Kakaduům (BALDWIN a SPENCER. Tribes of the Northern Territonj. 1914. s. 247). Sir I íaldwln uvádí, žc tyto předměty mohou být opět směněny za kopí. což je údaj, kterému zcela dobře nerozumíme. On pro změnu považuje za těžko pochopitelný vztah mezi pohřbem a*'podobnou směnou a dodává, že .to novi ani samí domorodci'. Obyčej je přesto zcela pochopitelný: je to svým způsobem zavedený soudní úkon nahrazující krevní mstu. původně sloužící k obchodu mezi kmeny. Výměna věcí jc současné výměnov: záruk míru a spoluúčasti vc smutku, jak tomu v Austrálii zpravidla bývá mezi rodinnými klany sdruženými a spojenými sňatkem. Jediný rozdíl tkví v tom. ■>.c tentokrát sc obyčej uplatňuje na mezikmenovč úrovni. "' 1 f.ak pozdní básník Jako Pindaros praví: neoníd gambró proptnón oíkot-!:cn oiko.de (připíjeje mladému ženichu /zeti/ na cestu zc starého domova do nového). Olympijské zpěvy. Vlil, -i. Celá pasáž dosud odráží právu: s(:iv. který budeme popisovat. Témata danj, bohatství, svazku, cti. přízně, snaiku. společné hostiny a posvěceného nápoje, ba i manželské žárlivosti, vši: podáno citově zabarvenými slovy a hodno komentáře.
13
vše — rituály, sňatky, dědění statků, právní a zájmové vazby, vojenské či kněžské postavení — vzájemná doplňuje a předpokládá spolupráci obou polovin kmenu. Tomu například podléhá i organizace her11. Tlingitové a Haidové. dva kmeny z amerického Severozápadu, přiléhavě vyjadřuji povahu těchto praktik, když říkají, že „obé frátrie si prokazují úctu"12.
Avšak u těchto dvou kmenů z amerického Severozápadu a v celé této oblasti se objevuje ještě jedna typická forma těchto totálních závazků, i když poznamenaná vývojem a poměrně vzácná. Rozhodli jsme se. že ji budeme nazývat potlačem, jak to ostatně dělají američtí autoři, používajíce činuckého názvu, který se stal součásti běžné mluvy bělochů i indiánů od Vancouveru po Aljašku. „Potlač" znamená hlavně „živit", „konzumovat".13 Tyto velmi bohaté kmeny, žijící na ostrovech a na pobřeží či mezi Skalnatými horami a pobřežím, tráví zimu v nepřetržitých oslavách: hostiny, sešlosti a trhy, které jsou zároveň slavnostním shromážděním kmenu. Kmen je uspořádán podle hierarchických bratrstev a tajných společností, které se často vzájemně prolínají s bratrstvy i s rody: a to vše. rody. sňatky, iniciace, šamanské seance a vzývání
" Viz zvláště pozoru hodná pravidla míčové hry u Omanů: A. FLETCHER a F. LA FLESCHE, Omalia Tribe. Annual Report oíthc Bureau oí American Anthropology. 1905—1506. XXVII. s. 197 a 36S.
i5 A. KRAUSE. Tlir.kil Indianer, s. 234 n., zaznamenal tento rys slavnosti, rituálů a smluv, jež popsal, aniž je nazýval potlačem. 30URSIN v PORTER. Report ort the population, atd. of Alaska, v Eleventh Census U900). s. 54—65. a PORTER, tam., s. 33. si všimli této povahy vzájemného velebeni při potlačí, tentokrát přímo jmenovaného. Nejlépe jej vsak vystihl J. R. SWANTON. Social Conditions atd. ofTllngit Indians. Annual Report of the Bureau of American Ethnology. 1905. XXVI, s. 345 atd. Srov. naše připomínky. Arinčc Sociologique. d. XI. s. 207. a C. DAVY, Foíjwée. s. 172.
13 O významu slova potlač viz C. M. 3ARBEAU. Bulletin dc la Societě de Geographic de guébec. 1911: G. DAVY, Foijwäe.s, 162. Nám všaknepripadá, žc by navrhovaný význam byl původní. F. BOAS vi slova potlač skutečně uvádí — pravda v kvakiv.tlšiině. a nikoli v činučtínč — význam feeder, živitel. a doslova „plece of being satiated", místo, kde sc nasytíš. Xuxútiull Texts. Second Serie, Jesup Exped.. sv. X s. 43. pozn. 2: srov. t-ýž, sv. 111. s. 255. 517. odst. Pol. Avšak oba významy potlače. dar a pokrm, si' nevylučuji, základní ibnrta závazku Je zde potravinová, alespoň teoreticky. 0 těchto významech viz dále, s. 83. pozn. 208.
významných bohů. totemů, kolektivních či individuálních předků rodu. se často s bratrstvy, stejně jako s rody splétá do nedělitelného přediva rituálů, právních a ekonomických závazků, upevňování politického postavení uvnitř kmene a kmenových svazů, jakož i mezinárodně.1,1 u zúčastněných kmenů je pozoruhodný především princip rivality a nevraživosti, který veškeré tyto praktiky ovládá. Dohází dokonce k boji. k usmrceni náčelníků a urozeneú. kteří se takto střetávají. Na druhé straně se zachází až tak daleko, že se okázale ničí15 nahromaděné bohatství, aby se zastínil soupeřící náčelník a současně I spřízněnec (zpravidla děd: tchán či zeť). Jde o totální závazek v tom smyslu, že celý kmen^ prostřednictvím svého náčelníka uzavírá smlouvu', za všechny, za všechno, co má. a za všechno, co dělá_15. Takovýto závazek ze strany náčelníka však nabývá výfkzně soutěživého rázu. Je v zásadě lichvářský a okázalý a' hlavně jsme svědky boje mezi privilegovanými, kteří se snaží nastolit hierarchii, z níž bude později těžjt jejich rod.'
Navrhujeme vyhradit slovo potlač pro ten druh instituci, jimž by se dalo s menším nebezpečím a větší přesnosti, ale též rozvláčněji říkat: totální závazek soutěživého ty-pit.
Příklady této instituce jsme doposud našli pouze u kmenů na Severozápadě Ameriky a kmenů části amerického
" Rrávní stránku pouače studoval L. ADAM ve svých článcích v Zeitschrift für vergleich. Rechtswissenschaft. 1911 a nás!. A vc Fcstschrif. Selcr. 1920. a G. DAVY vc své práci Foijurée. Náboženský a ekonomický aspekt nejsou o nic měně důležitě a nutno o nich pojednat neměně zcvr-.ibnc. Náboženská povaha zúčastněných osob a vyměněných 01 zničených v>:c: vc skutečnosti nejsou o nic měně závislé na samé povaze smluv než hodnoty, jež jsou smlouvám připisovány. 11 Haidové ňkaji „zabít" bohatství,
10 Viz' Huntovy dokumenty vc F. BOAS. Ethnology ofthe KwckiutL XXXVih Annuai Report of the Bureau of American Ethnology. sv. 11, s. 1340, kde najdeme zajímavý popis toho. jakým způsobem rod přináší náčelníkovi svůj příspěvek na potlač, a velice zajímavá slova, jimiž Jc náčelník oslovuje. Především říká: „Vždyť to nebude mým jménem. 3ude to vašim jménem a vy získáte proslulost mezi kmeny, až sc bude říkat, že dáváte svůj majetek na potlač." !s. 1342. ř. 31 n.)
14
15
Severu17, v Melanésii a Mikronésii18. Všude jinde, v Africe. Polynésii, v Jižní Americe, ve zbytku Severní Ameriky podle nás základ směny mezi rody a rodinami zůstává u primitivnějšího typu totálních závazků. Nicméně některé důkladnější výzkumy nyní objevuji poměrně značné množství přechodných forem mezi těmito výměnami, které se vyznačují vypjatým soupeřením a ničením bohatství, s jakým se setkáváme na americkém Severozápadě a v Melanésii. a dalšími, vyznačujícími se umírněným soupeřením, při němž se smluvní strany předhánějí v tom. kdo dá větší dar. ! my soupeříme v rozdávání dárků, předháníme se. kdo vystrojí okázalejší hostinu či svatbu, i v tom. kdo si pozve víc hostí, a stále cítíme povinnost revanšovat se {revanchieren)19, jak praví Němci. Takovéto přechodné formy jsme zjistili i v indoevropském starověku, zvláště u Thráků20.
Tento typ práva a hospodaření zahrnuje různá témata — pravidla a ideje. Nejdůležitější z morálních pravidel je zjevně to. které nutí výměnou za přijatý dar nabídnout jiný. Nikde však není mravní a náboženská pohnutka tohoto nátlaku tak zřejmá jako v Polynésii. Budeme-li ji studovat podrobně, jasně uvidíme, jaká síla nutí dar opětovat a obecně naplňovat věcné smlouvy.
'■' Oblast potlačc ve skutečnosti přesahuje hranice severozápadních kmenů. Zejména nutno vzít v potaz .asking festival" aljašských Eskymáku, který je něco jiného nož výpůjčka od sousedních indiánských kmenů: viz dále. s. 26, pozn. 45.
Viz naše poznámky v Annec Sociologlquc. d, XI. s. 101 a d. XII. s. 372—374. a Anthropologie. 1920 (zpráva ze zasedání Francouzského antropologického institutu). R. LENOIR zaznamenal dva poměrně Cistě typy poúačc v Jižní Americe ÍBxpéditions maríiimes en Mélanésie v Anthropolo-glc. zář: 1924),
Toto slovo používá M. THURNWAJLD. Forschungen auf den Salomo In-seln. 1912. d. 111. s. 3.
20 Revue des Étudcs greeques. d. XXXIV. 1921.
16
Kapitola první
VÝMĚNA DARŮ a POVINNOST OPLÁCET JE (POLYNÉSIE)
i.
TOTÁLNÍ ZÁVAZKY, MATEŘSKÝ MAJETEK PROTI MAJETKU OTCOVSKÉMU (SAMOA)
Při výzkumech o rozšířeni systému smluvních darů se dlouho zdálo, že v Polynésii potlač v pravém slova smyslu neexistuje. Polynéské společnosti, jejichž instituce se mu zdánlivě blížily nejvíce, nepřekračovaly systém „totálních závazků", kdy trvalé smlouvy mezi rody činí společným: ženy. muže, děti. obřady atd. Nepřipadalo nám. že by praktiky, které jsme tehdy studovali zvláště na Samoi — pozoruhodný zvyk mezi "náčelníky spočívající v tom. že si při příležitosti svatby vyměňují rohož se svým rodovým znakem, tuto úroveň překračovaly.1 Zdálo se. že zde chybí prvek soupeřeni, ničení, boje, zatímco v Melanésii jc přítomen. Nicméně méli jsme k dispozici příliš málo faktů. Dnes bychom byli méně kritičtí.
Předně se systém smluvních darů na Samoi nevztahuje pouze na manželství; dary provázejí i narozeni dítěte2, obřízku3. nemoc-1, dívčí pubertu5, pohřební obřady3, obchodováni7.
1 C. DAVY. FoiJurée. s. 140. studoval tyto výměny v souvislosti sc sňatkem a jeho vztahy ke smlouvo. Uvidíme, že sc liší rozšířením. '•' TURNER. Nineteen years in Polynesia- s. 178: Samoa, s, 82 n.: J. B. STAIR. Old Samoa, s. 175. ;l KRAMER. Samoa tnsein. d. II, s. 52—63.
' .1. B. STAIR. Old Samoa, s. 180: TURNER. Nineteen years, s 225: Sa-:noa. s. 142.
'' TURNER. Nineteen years, str. 184; Samoa, str. 91. " KRAMER. Samoa Inscln, d. II. s. 105: TURNER Samoa, s. 146. ' KRAMER, Samoa Inscln. d. 11, str. Q6 a 363. Obchodní výprava, „malaga" (srov, -walaga". Nová Guinea), má vlastne blízko k potlačí, který jc při-ičný pro výpravy na sousední melanéskě souostroví. Kramer pro smŕm:
17
Kapitola čtvrtá
ZÁVĚR i.
ZÁVĚRY PRO OBLAST MORÁLKY
Stávající poznatky lze 'rozšířit i na naše^ společnosti.
Značná část naši morálky i našeho života vůbec tkví stále v téže atmosféře dána, směsici závazku a dobrovolnosti. Naštěstí všechno zatím není klasifikováno termíny koupě a prodeje. Věci mají pořád vedle své prodejní hodnoty i hodnotu citovou, pokud vůbec můžeme hodnoty takto omezit. Není nám vlastní pouze morálka obchodníků. Stále existují jedinci i třídy s někdejšími mravy, kterým se podřizujeme skoro všichni, alespoň v uírčitých obdobích roku či u jistých příležitosti.
Neoplacený dar stále staví toho, kdo jej přijal, do podřízeného postaveni, zvlášť když jej přijal, aniž pomyslel na protidar. Kdybychom měli zůstat pouze v germánské oblasti, mohli bychom připomenout Emersonův zajímavý esej On Gifts and Presents (O darech a dárcích)1. Almužna pořád zraňuje toho, kdo ji přijímá2, a veškeré úsilí naší morálky směřuje k tomu. abychom neuvědomělý a urážlivý patronát bohatého „almužriíka" zrušili.
Pozvání musí být oplaceno, stejně tak jako „zdvořilost". Spatřujeme v tom pozůstatek starého, tradičního pozadí, stopu někdejších vznešených potlačů. a vidíme, jak zde vyvstávají základní motivy lidského jednáni: soupeřivost mezi jedinci téhož pohlaví3, „bazálni imperialismus" mužů: ukazuje se podstata na jedné straně společenská, na druhé straně animální a psychologická. V tom zvláštním životě, jakým je náš život společenský, nemůžeme nechá-
: Bseje, 2. řada. V.
3 Srov. Korón, súra II. 265 (české vyd. 1991. s. 474): srov. KOHLSR v Jewish Encyclopaedia; I. s. 465. 3 W. JAMES. Principles of Psychology. 11. s. 409.
133
vat „nevyřízena resty", jak se říká. Musíme vracet víc. než jsme přijali. .Runda" je stále dražší. V době našeho dětství v Lotrinsku se tak venkovská rodina, která žila normálně velice skromným životem, dokázala kvůli hostům o posvícení, o svatbě, o svatém příjímání či o pohřbu finančně zruinovat. Při takových příležitostech člověk musel být „grand". Dá se dokonce říci, že část našeho národa se tak chová stále a utrácí nepočítané, když jde o hosty, svátky, „dary".
Zvát se musí a pozvání musí být přijato. Tento obyčej , udržujeme dosud, i v našich liberálních svazcích. Před padesáti lety a možná ještě docela nedávno se v někte-'rých částech Německa a Francie svatební hostiny účastnila celá ves: něčí neúčast byla považována za špatné znamení, za zlou předzvěst a důkaz závisti, „kletby". Na mnoha místech Francie se dosud obřadu zúčastňuji všichni. Když se v Provenci narodí dítě. každý mu přinese vejce a jiné symbolické dary.
Prodané věci stále maji duši, bývalý majitel je stále sleduje a ony sleduji jeho. V jednom vogézském údolí, v Cornimontu. byl donedávna běžný a v některých rodinách se možná ještě udržuje tento zvyk: aby zakoupená zvířata zapomněla na svého bývalého pána a nebyla v pokušeni vrátit se „domů", namaloval se na překlad dveří do chléva kříž. schraňovala se ohlávka od prodávajícího a zvířatům se dávala z ruky sůl. V Raon-aux-Bois jim z pravé ruky dávali krajíc chleba s máslem, který se předtím třikrát protáhl kolem kuchyňského háku zavěšeného nad kamny. Jde zde. pravda, o skot. který tvoří součást rodiny, neboť chlév patři k domu. Ale mnoho dalších francouzských obyčejů ukazuje, že se prodaná věc musí odpoutat od prodávajícího, například poklepat na ni, napráskat prodávané ovci atd^
Ti**
m
fll }
i (
Lze dokonce říci, že celá jedna část práva, právo průmyslníků a obchodníků, je v této době na štíru s morálkou. Ekonomické předsudky lidu, předsudky výrobců pocházejí z jejich pevně vůle sledovat věc. kterou vyrobili, a palčivého pocitu, že jejich práce je prodávána dál, aniž se podílejí na zisku.
Starě zásady působí proti tvrdosti, abstraktnosti a ne-lidskosti našich zákoníků ještě dnes. Z tohoto hlediska lze říci. že celá jedna část našeho rodícího se práva a některé nej novější zvyklosti tkví v návratu zpět. A tato reakce proti římské a saské nečitelnosti našeho zřízení je zdravá a silná. Takto lze vykládat několik' nových právních zásad a zvyklostí. ^
Bylo zapotřebí spousty času. než bylo uznáno umělecké, literární a vědecké vlastnictví přesahující bezohledný akt prodeje rukopisu, prototypu stroje či původního uměleckého díla. Společnost ve skutečnosti nemá valný zájem přiznat dědicům tvůrce či vynálezce, tohoto dobrodince lidstva, více než jistá práva na věci vyrobené držitelem práv: s oblibou se prohlašuje, že jsou dílem nejen individuálního, ale i kolektivního ducha, a všichni si přejí, aby se co nejdříve staly obecným majetkem či součáau všeobecného oběhu statků. Přesto skandál kolem nárůstu ceny maleb, soch a uměleckých předmětů za života umělců a jejich bezprostředních dědiců podnítil přijeti francouzského zákona ze září 1923. který dává umělcům a držitelům autorských práv právo postihu za následný nárůst ceny při dalších prodejích jejich děl5.
■* KRUYT. Koopcn atd.. se zmiňuje o podobných skutečnostech na Celebe-su. s, 12 ukázky, Srov, De Toradja^s... Tijd v, Kon. Batav. Gen., LXHI. 2: s, 299. rituál uvedeni buvola do chléva; s, 295. rituál kupováni psa, který se
kupuje úd po údu. část po části, a jídla, do něhož se plije; s. 26;. kočka se neprodává pod žádnou záminkou, ale půjčuje sc, atd. 5 Tento zákon není podnícen neoprávněností zisků následných držitelů. Je málo aplikován. >j
Z tohoto hlediska je nadmíru zajímavé studovat sovětské zákony « literárním vlastnictví a Jeho obměnách: napřed vše znárodnili, pak si všisnli. že takto poškodili Jen žijícího umělce a že nevytvářejí dostatečné zdroje pro národní nakladatelský monopol. Obnovili tedy autorská práva, dokonce i pro nejstarši klasiky, kteří jsou volni, kteň" psali ještě v dobách před zavedením nevalných zákonů, jež v Rusku spisovatele ochraňovaly. Teď prý Sověti zavedli zákon moderního typu. Ve skutečnosti, tak jako v při-
134
135
Veškeré naše zákony o sociálním pojištění, tento již nastolený státní socialismus, vycházejí z následujícího * principu: dělník odevzal svůj život a práci na jedné straně Jí kolektivu, na straně druhé svým zaměstnavatelům. Má-li |j (
přispívat na pojištěni, pak ti. kdo využívali jeho služeb. Hi s ním nejsou vyrovnáni tím. že mu zaplatí mzdu. a sám 5, stát. zastupující společenství, ho spolu se zaměstnaná- | vateli a za dělníkovi spoluúčasti musí zabezpečit proti ne-zaměstnanosti, v nemoci, stán a při úmrtí. ^ 1
Potřebo získat si každého jednotlivce, přihlížet k jeho *{T vytížení a stupni jeho hmotné a duchovní zainteresova- £ j
nosti. které toto vytíženi obnáší, spontánně odpovídají 7 i některé nedávno zřízené, důmyslné instituce, jako je ro- ^ dinné pojištění, francouzskými průmyslníky volně a energicky rozšiřované ve prospěch dělníků pečujících o rodi-nuG. Obdobné asociace se s nemenším úspěchem úplat- ^ ňuji i v Německu či v Belgii. Ve Velké Británii vzniká q--; v tomto období strašné a vleklé nezaměstnanosti posti- 1 i
hujici miliony pracujících celé hnuti ve prospěch pojištění ' J|
proti nezaměstnanosti, které by bylo povinné a organizo- . i
vaně korporativně. Obce a stát už nemohou dál krýt \\ ohromné výdaje na podporu v nezaměstnanosti, jejíž při- [ činy tkví v průmyslu samém a obecných podmínkách '\ trhu. Někteří význační ekonomové, kapitáni průmyslu »>,! (Pybus. sir Lynden Macassey) podněcuji k tomu. aby sa- J my podniky vytvářely fond nezaměstnanosti podle jednot- ", livých odvětvi a samy přinášely oběti. Přáli by si zkrátka. < aby pojištění dělníků, náklady na obranu proti nedostatku práce byly součástí celkových nákladů každého odvětví zvlášť. ;| Veškerá tato morálka a právni úpravy podle našeho 4 mínění nevnášejí do systému zmatek, nýbrž představují j návrat k právu7. Na jedné straně jsme svědky toho. jak se '|
pacič našeho prístupu k daně problematice. Sověti váhaj: a neví, pro Jaké právo sc rozhodnout, pro právo osoby nebo právo na věci. u Poznámky tohoto druhu už učinil G. Pirou.
' Pochopitelní- zde nt-doporučujcmc n!c rozkladného. Právní" zásady, jimiž
rodí a vytváří profesní morálka a korporativní právo, Vyrovnávací fondy, vzájemné pojišťovny, jež průmyslové skupiny vytvářejí ve prospěch toho či onoho profesního sdruženi, nemají z hlediska ryzí morálky žádnou vadu, až na to. že jejich správa je zcela v rukou zaměstnavatelů. Kromě toho činnost vyvíjejí právě skupiny: stát. obce. ústavy veřejně péče. důchodové pokladny, spořitelny, vzájemné pojišťovny, zaměstnavatelé, zaměstnanci: dnes j sou] všichni vespolek sdruženi například v německém či alsasko-lotrinském sociálním zákonodárství a zítra budou i ve francouzském systému sociálního pojištění. Vracíme se tedy k morálce skupin. -
Na druhé straně jsou to jednotlivci, o něž chtějí stát a jeho podskupiny pečovat'. 'Společnost chce znovu nalézt základni sociální buňku. Vyhledává jednotlivce, uvádí ho do zvláštního duševního šťávu, v kterém se mísí vědomí vlastních práv a další, ryzejší city: smysl pro dobročinnost, sociální péči, pro solidaritu. Jako dávno zapomenutý ústřední motiv se vrací téma daru. dobrovolnosti a povinnosti dávat, téma štědrostí a zájmu obdarovávat.
Nestačí však tuto skutečnost konstatovat, je třeba z ni vyvodit určité praktické závěry, morální zásadu. Nestačí říci, že právo se zbavuje některých abstrakcí (rozlišováni mezi věcným a osobním právem), že přidává další práva k nemilosrdnému právu prodeje a platby za služby. Nutno říci, že tato revoluce je blahodárná.
Nejprve se vrátíme, a je třeba se tam vrátit, k mravům „vznešeného utrácení". Je třeba — jak je*'tomu v anglosaských zemích, v mnoha současných společnostech, přírodních i vysoce civilizovaných —. aby se bohatí opět považovali — ze svobodného rozhodnutí či z donucení — za
se řídi trh, koupě a prodej a které jsou nezbytným předpokladem tvorby kapitálu, musi a mohou vedle nových 1 starších zásad fungovat dál.
Moralista a zákonodárce sc přesto nesmi' nechat zaskočit tzv. zásadám: přirozeného práva. Například rozdíl mezi věcným a osobním pravém je třeba považovat za pouhou abstrakci, teoretickou trest' z některých našich zákonů. Ten rozdíl je třeba nadále zachovat, ale vymezit mu hranice.
136
137
svého druhu správce pokladny svých spoluobčanů. Antické civilizace, ze kterých vzešly ty naše. měly. jedny jubileum, druhé leitúrgie, chorégie a triérarchie. syssitie (společné stravování), povinné výdaje edila a konsulár-nich osob. Budeme se muset vrátit k zákonům tohoto druhu. Dále je rovněž nutno více pečovat o jednotlivce, o jeho život, zdraví, výchovu — což se mimochodem vyplatí —. o jeho rodinu a její budoucnost. Je třeba větší vstřícnosti, citlivostí, velkodušnosti v pracovních smlouvách, ve smlouvách o pronájmu nemovitosti, o prodeji základních potravin. A bude rovněž třeba najít prostředek, jak omezit plody spekulace a lichvy.
Je však třeba, aby jednotlivec pracoval. Je třeba, aby se spoléhal víc na sebe než na druhé. V neposlední řadě musí hájit své zájmy, individuálně i skupinově. Přemíra štědrosti a komunismus by však pro něho i pro společnost byly stejně škodlivé jako sobectví naších současníků a individualismus našich zákonů. V Mahábháratě vysvětluje zlý lesní duch bráhmanovi, který dával příliš mnoho: „Proto jsi tak hubený a bledý," Životu mnicha a Shylocka* je rovněž třeba se vystřihat. Tato nová morálka bude jistě spočívat v rozumném a vyváženém propojeni reálného a ideálního.
Takto se můžeme a musíme vracet k archaickému, k základům: znovu tak nalezneme životní podněty a pohnutky k činu, které stále ještě zná mnoho společností a tříd: radost veřejné dávat, radost umně a štědře rozdávat, radost z pohostinnosti a veřejného si soukromého oslavování. Sociální zabezpečení, vzájemná podpůrná péče, spolupráce uvnitř pracovního kolektivu, všech právnických osob, jež anglické právo zdobí názvem .Friendly Societies", to vše má větší cenu než prostá osobni bezpečnost, již šlechtic zaručoval svému pachtýři, větší než skromné živobytí, jaké poskytuje denní mzda vyplácená zaměstnavatelem, i větší než kapitalistické spořeni, jež je založeno jen na proměnlivém úvěru.
138
Lze si i představit, jak by vypadala spolflCtuittl, ui\(í tj*> podobné zásady vládly. Morálka a ekonomie tolititu «tdfUii už do jisté míry funguje ve svobodných povoláních u W\? šich velkých národů. Čest. nezištnost, stavovská solida» rita tam nejsou prázdným pojmem, ani neodporuji pracovním potřebám. Polidštěme také ostatní profesní skupiny a zdokonalme ty polidštěné. Byl by to velký pokrok, který tak často velebil Dürkheim.
Pakliže ták učiníme, vrátíme se podle našeho názoru k trvalému základu práva, k samému principu normálního' sociálního života. Nemusíme si přát. aby občan byl příliš dobrý a účastný, ani příliš, necitelný a realistický. Měl by mit vyhraněný smysl pro sebe i pro-druhé. pro sociální realitu {existuje vůbec ve věcech morálky jiná realita?). Měl by konat s ohledem na," sebe. podskupiny, společnost. Tato morálka je věčná: jespolečná nejrozvinutěj-ším společnostech, společnostem blízké budoucnosti, i nejméně rozvinutým společnostem, jaké si jen lze představit. Dostáváme se ták k jádru věci. Nevyjadřujeme se už v právních terminech, mluvíme o lidech a skupinách lidí, protože jsou to oni, je to společnost, niterné pocity lidí z masa a kostí, které uvádějí vše do chodu. A to kdekoli a kdykoli.
Pokusíme se toto tvrzeni dokázat. Nejstaršim ekonomickým a právním systémem, jaký jsme mohli vysledovat a popsat, je systém, který navrhujeme nazývat systémem totálních -závazků mezi klany — systém, ve kterém jednotlivec i skupiny mezi sebou směňují vše. Ten tvoří základ, od něhož se odvinula morálka daru-směny. Je tedy. při zachováni proporcí, přesné toho typu. k jakému bychom rádi viděli směřovat naše společnosti. Abychom lépe pochopili tyto vzdálené fáze práva, uveďme si dva příklady vzaté ze zcela odlišných společností.
139
a**   1 \ *
Při corroboree (veřejném dramatickém tanci) v Pine Mountain8 (východní část středního Queenslandu) vstupuje každý jedinec do posvěceného prostoru. V jedné ruce drží vrhač kopí, druhou má za zády; vrhne zbraň do kruhu na druhém konci tanečního prostranství a přitom hlasitě jmenuje místo, odkud pochází, například: „Kunyan je můj kraj"9: pak se na chvilku zarazí a přátelé mu mezitím do druhé ruky „vloží nějaký dar", kopí. bumerang či jinou zbraň. „Dobrý válečník tak může získat víc, než jeho ruka může udržet, zvlášť má-li dcery na vdávání."10
U Winnibagů (siouxského kmene z oblasti Velkých jezer) pronášejí kmenoví náčelníci k svým spolubratřim11, náčelníkům jiných kmenů, příznačné proslovy, jež skvěle ilustruji etiketu12 rozšířenou ve všech civilizacích severoamerických indiánů. O kmenové slavnosti každý rod připravuje jídlo, tabák pro zástupce jiných rodů. Zde máme například útržek proslovu náčelníka rodu Hadů13: „Zdravím vás. to je dobře, jak bych to mohl říci jinak? Jsem ubohý, bezcenný člověk, a vy jste si na mě vzpomněli. To je dobře... Mysleli jste na duchy a přišli jste si se mnou
8 P. ROTH. Camus. Bul. Ethn. Queensland, s. 23. č. 28.
0 Oznamovat název rodu a místo původu Jc obyčej velíce rozšířený v celé
vvchodni Austrálii: souvisí se systémem cti a vážnosti jména.
' Důležitý fakt. který nás vede k domněnce, žc výměnou darů se tak na
sebe bere přislib manželství.
11 P. RADIN. Winnebago Tribe. XXXVIth Annual Report of the Bureau of American Ethnology, s. 320 n.
Viz heslo Etiquette vc W. HODGE. Handbook of American Indians. 15 S. 326. dva z pozvaných náčelníků jsou výjimečně příslušníky rodu Hada. TVto projevy lze srovnat s navlas stejnými projevy při smuteční slavnosti u TJingitů (tabák). J. R. SWANTON, Tiínpií Myths and Texts. Bull, of Am. Ethn.. č. 39. s. 372.
I 'n
2
140
posedět... Vaše misky budou brzy naplněny, ještě Jednou vás zdravím, vás. lidské bytosti, které zaujímáte místo duchů", atd. A když každý z náčelníků pojedl a vykonal tabákovou oběť ohni, vyjádřil závěrečnou průpovědí morálni posláni slavnosti a všech závazků: „Děkuji vám, že jste přišli zaujmout toto místo, jsem vám za to vděčný. Dodali jste mi odvahy... Požehnání vašich dědů (kteří měli zjeveni a které vy ztělesňujete) se vyrovná požehnáni du-chů\ Je dobře, že jste se mé slavnosti zúčastnili. Tak to má*být, neboť naši předkové řekli: .Váš život je křehký a posílit vás může jen rada statečných.' Poradili jste mi... Pro mě to znamená život." .
Tak po celý vývoj člověka existuje jen jedna moudrost. Bereme tedy za svůj životmilprincip to. co vždy bylo a vždy bude principem: vyjit ze sebe. dobrovolně i povinně dávat; v tom se nelze zmýlit. Jedno krásné maorské přísloví pra-
Ko Maru kai atu ' .
Ko Maru kai matka ngohe ngohe.
.Dávej tolik, kolik bereš, a vše bude v pořádku1
ZÁVĚRY PRO EKONOMICKOU SOCIOLOGII A POLITICKOU EKONOMU
Tato fakta neosvětlují jenom naši morálku a nepomáhají jen směrovat náš ideál: jejich prizmatem můžeme lépe analyzovat nejobecnější ekonomické jevy a stávající a-nalýza nám zase pomůže najít lepší metody řízení, použitelně pro naše společnosti.
14 Reverend R. TAYLOR Te Ika a Moid. Old New Zeelcnd. s. 130. přísl. 42, přeloženo velmi krátce jako .give as well as take and all will be right", ale doslovný překlad je patrně tento: .Kolik Maru dá. tolik Maru vezme, a to Je dobře, ďobře. (Maru je bůh války a spravedlnosti.)
141
Několikrát jsme viděli;' jak se sledovaná ekonomika směny-daru vymyká rámci tzv. přirozené ekonomiky, uti-lítarismu. Veškeré tyto nadmíru důležité jevy ekonomického života všech těchto národů — řekněme pro jasnější ■ představu, že jsou dobrými představiteli velké neolitické civilizace —. a vše. co z těchto tradic přežívá ve společnostech blízkých tě naší či v našich zvyklostech. se vymyká schématům, jež zpravidla podávají ti z mála ekonomů, kteří se pokusili srovnávat různé známé ekonomiky15. Připojujeme tedy naše opakované připomínky k připomínkám B. Malinowského, který obětoval celou jednu práci tomu. aby .rozmetal" běžné doktríny o .primitivní" ekonomice16.
Předkládáme zde pevný řetězec faktů:
V těchto společnostech funguje pojem hodnoty: obecně řečeno, hromadí se zde velké přebytky: často jsou vynakládány ryze ztrátově, s relativně velkým přepychem17, který v sobě nemá nic obchodnického; jsou zde znaky bohatství, svého druhu platidla, která se směňuji18. Tato velice bohatá ekonomika je však dosud plna náboženských prvků: platidlo má dosud svou magickou moc a pojí se ke klanu nebo k jednotlivci19: různě ekonomické aktivity, například trh, jsou prostoupeny rituály a mýty: uchovávají si obřadní, povinný a účinný ráz20: oplývají rituálními a právními prvky. Z tohoto hlediska už odpovídáme na otázku po náboženském původu pojmu ekono-
15 BÜCHER. Entstehung der Volkswirtschaft. 3. vyd., s. 73. tyto ekonomicko jevy vnímal, ale podcenil jejich význam a omezil je na pohostinnost. :o B. MAL1NOWSK1, Argonauts. s, 167 n.; Primitive Economics, Economic Journal, březen 1921. Viz předmluvu J. C. FRAZERA k B. MALI-NOWSKEMU. Arg.
17 Jeden z těchto krajních případů, který můžeme uvěst. jc případ obětováni psů u Cukčú (viz výše, s. 28, pozn. 43). Stává sc. žc majitele těch nejkrásnějšich smeček, pobijí veškera svá spřežení a musí si koupit nová.
18 Viz výše. s. 29. pozn. 52. 10 Srov. výše.
30 B. MALINOWSKI. Arg., s. 95. Srov. J. G. FRAZER. předmluva ke knize B. MALINOWSKÉHO. Arg.
142
Ét
■am
ti.
i
v
iafe w
■W3
mické hodnoty, kterou si kladl Dürkheim Tyto skutečnosti odpovídají rovněž na spoustu otázek týkajících se forem a přičiň toho. čemu se tak nevhodně říká smena, .směnný obchod", permutatio22 užitečných věci. což historická ekonomie podle opatrných Latinů, kteří se zase řídili Aristotelem23, klade za původ dělby práce. V těchto různorodých společnostech, vesměs už dostatečně osvícených, však obíhá něco zcela jiného než užitečná vec. Klany, "generace a obecně vzato i pohlaví jsou kvůli mnohostranným vazbám, jež vznikají ze vzájemného styku, ve stavu nepřetržitého ekonomického kvasu a tento rozruch není vůbec přízemní: není zdaleka tak prozaický jako na-"še prodeje a koupě, pracovní smlouvy či hrátky na burze.
í-
. Můžeme však jít ještě dál. než kam jsme došli dosua. Můžeme rozkládat, směšovat. Vabarvovat a jinak si vymezovat hlavní pojmy, které jsme používali. Výrazy, jichž jsme užili: prezent, dar. dárek, nejsou samy o sobě zcela přesně. Jiné však nenacházíme, toť vše. Právni a ekonomické terminy, jež s oblibou stavíme do protikladu: dobrovolnost a povinnost: štědrost, velkodušnost, pře-Dvch i a spořivost, zájem, prospěch by také bylo dobré znovu , vložit do tavícího kotle. Můžeme to jen doporučit: vyber- i me si přiklad2,1 Trobrianďanú. Veškeré ekonomické ;ed-nání, které jsme popsali, vychází z jednoho komplexního pojmu a tento pojem neznamená ani zcela dobrovolnou a nezištnou službu, ani čistě zištnou výrobu a smenu užitečných věcí. Vybujel nám zde jakýsi hybrid.
I! E. DÜRKHEIM. Formes élémentaires de la uic rcligleuse. s. 598. pozn. 2. 22 Dígesta. 8. 1: Dc Contr. Emt,. 1. Paulus nám vysvětluje velkou rozpravil mezi opatrnými Římany s cílem zjistit. byUi-li permutatio (výměna) prodejem. Celá tato pasáž Je zajímavá, včetně ehyby. Již sc vzdělaný právník dopustil při §vě interpretaci Homéra. 2. 7. 472—475: hoíyito znamená nste koupit, ale'platidlem u Rckú byl bronz, železo, kožešiny, krávy jako taxové a otroci, přičemž každá z těchto položek měla svou přesně vymezenou hodnotu.
M Politika, kniha 1. 1257 a. 10 n.: všiinnčmc si slova metedosis (předaní) tam., 25.
7A Mohl: bychom si zrovna tak vybrat arabskou sadaqu. almužnu, cenu nevěsty, spravedlnost, daň. Srov. výše.
143
Malinowski vyvinul značně úsili25, aby z hlediska pohnutek — zájmu a nezištnosti — utřídil veškeré transakce, se kterými se u Trobrianďanů setkal: řadí je od čistého daru až po směnný obchod po vzájemném smlouvání26. Tato klasifikace je v zásadě nepoužitelná. Podle Ma-linowského je tak typem ryzího daru dar mezi manželi27. Domníváme se, že jedním z nejdůležitějších objevů, které Malinowski učinil a který staví do jasnějšího světla sexuální vztahy v celém lidstvu, spočívá v tom, že přirovnal mapuli/s. .trvalou" platbu muže své ženě. k „platu" za poskytnuté sexuální služby29. Stejně tak i dárky pro náčelníky jsou daněmi, rozdávané jídlo (sagalíj je náhradou za práci či vykonané rituály, například v případě bdění nad mrtvými30. V zásadě nejsou tyto dary ani dobrovolné, ani skutečně nezištně. Vesměs už jde o protislužby, kterými se maji oplatit různé služby a věci. ale které též mají utužit výhodně spojenectví33, jež ani nelze odmítnout, jako například spojenectví mezi kmeny rybářů32 a kmeny zemědělců či hrnčířů. Tento jev je totiž všeobecný, setkali jsme se s ním kupříkladu u Maorů, Cimšjanů33 atd. Vidíme tedy, v čem tkví ona síla. zároveň mystická i prak-
Z'J B. MALINOWSKI. Argonaute, s. 177.
Je pozoruhodne, že v tomto případě nejde o prodej, neboť nedochází k směně uaygu'a. platidla. Ekonomický vrchol, k němuž se Trobrianďané vzcpjali. nedosahuje tudíž využiti platidla při směně Jako takové. "'" Purc gift. "Tam., s. 197
M Slovo se používá k označeni platbv za povolenou prostituci neprovdaných dívek: srov. MAUNOWSXI, Arg.'s. 163.
lŕSrov. výše. s. 56. pozn. S9. Slovo sagall (srov. fatkářů znamená rozdielu, rozdáváni
J; Srov. výše, s. 57. pozn, 95; zvláště dar urigubu švagrovi: sklizené plodiny výměnou za práci. 3' Viz výše Iwast). s. 55. pozn. 86.
13 Maorové. viz výše. s. 21. pozn. 24. Dělba práce (a způsob. Jakým funguje při přípravě slavnosti mezi cimíjanskými kmeny) Je obdivuhodně popsána v jednom mýtu o poliaci. F. BOAS. Tsimshian Mythologii, XXXVlst /um. Kcp. Bur. Ani. Em., s. 274, 275: srov. s. 37S. Příkladů tohoto druhu by se dalo uvést bezpočet. Takovéto ekonomické instituce ve skutečnosti existují i ve společnostech neskonale méně rozvinutých. Viz například v Austrálii význačné postavení jedné místní skupiny vlastnici ložisko červeni hlinky "tAlSTON a HORNE, Sauage Life in Central Austrália. London 1924. s. SI. 130).
144
tická. která kmeny stmeluje a zároveň rozděluje, Klwrt u nich vyvolává dělbu práce a současně je nutí směňovat., I v takových společnostech jednotlivec i skupina čl spíše podskupina vždy pociťovali své svrchované právo odmítnout smlouvu, což právě dává oběhu statků zdáni štědrosti: na druhé straně však na takovéto odmítnuti běžně neměli právo, ani na něm neměli zájem, a právě to činí o-ny vzdálené společnosti prese všechno spřízněné s těmi našimi.'
Užití platidla by mohlo podnítit další úvahy. Vaygu'a .Trobrianďanů. náramky a náhrdelníky, stejně tak jako měděné předměty na americkém Severozápadě a irokéz-šké vam.pu.my" jsou zároveň bohatstvím, znaky3,1 bohatství, směnnými a platebními prostředky a též věcmi, které nutno dávat, potažmo ničit. Jenomže jsou také zástavami spjatými s osobami, které je používají, a tyto zástavy zavazují. Ale protože na druhé straně už slouží jako peněžní znak. lidé maji zájem je vydávat, aby mohli opět vlastnit další a proměnit je za zboží čí za služby, které se znovu promění v platidla. Mohli bychom říci. že trobriandský či cimšjanský náčelník do jisté miry postupuje jako kapitalista, který se ve vhodný okamžik dokáže zbavit peněz, aby pak svůj oběžný kapitál obnovil. Tato forma oběhu statků a forma archaického oběhu znaků bohatství, jež po nich následuje, se vysvětluje rovným dilem zájmem a nezištnosti.
Ani k prostému ničeni statků nedochází zcela lhostejně, jak jsme se domnívali. Ani takovéto vznešené činy nejsou prosty egotísmu. Kvůli oné ryze okázalé, téměř vždycky neúměrné, často čistě destruktivní formě spotřeby, kdy je značný a dlouho shromažďovaný majetek rázem rozdán či dokonce zničen, zejména v případě
nJ Viz výše. s. 43. Stopa po těchto institucích je patrná i v tom. že v germánských jazycích se pro označeni platidla obecně používá jak slova to-ken. tak slova zeichen: znak. kterým je platidlo, znak, jehož je nositelem, i zástava, již jc. jsou jedna a táž věc — tak jako podpis člověka zároveň zavazuje Jeho odpovědnost.
145
potlače35. vypadají tyto instituce jako jedno obrovské, dětinsky marnotratně plýtvání. Nejenže se při něm skutečně a doopravdy odstraňují potřebné věci, nadměrně požívají drahé potraviny, ale ničí se i pro pouhou radost z ničení, například měděné předměty, platidla, jež cimšjanští. tlingitšti a haidšti náčelníci házejí do vody a kvakiutlští náčelníci a kmeny, které jsou s nimi spřízněny, rozlamuji na kusy. Důvod takovýchto darů a bezuzdné spotřeby, takovýchto ztrát a šíleného ničení statků není zcela nezištný, zvláště ve společnostech, kde se uplatňuje potlač. Mezi náčelníky a vazaly, mezi vazaly a poddanými se těmito dary ustavuje hierarchie. Dát ^znamená dokázat svou převahu, být něco víc, být výš, j magister: přijmout a neoplatit či neoplatit větší měrou iznamená podřídit se. stát se zákazníkem a sluhou, stát jse malým, upadnout [minister).
Magický rituál kuly. zvaný mwasila36 je pln formulí a symbolů, které ukazují, že budoucí kontrahent sleduje především vlastní profit: společenskou, a dalo by se říci, přímo surovou nadřazenost. Když čaroděj očaruje betelový ořech, který budou požívat se svými partnery, když očaruje náčelníka, jeho druhy, jejich prasata, náhrdelníky, pak hlavu a její .otvory", pak vše. bylo přineseno, pari, dary na zahájeni, atd., když tohle vše učiní, začne zpívat, nikoli bez nadsázky37:
Převrátím horu, hora se pohne, hora se zhroutí atd. Mě kouzlo bude stoupat na vrdwl hory Dobu... Můj člun se po-
35 Viz G. DAVY. Foijufěe. s. 344. n.; G. DAVY {Des clans aux Bmpires: Bléments de Sociologie. I) pouze přecení] význam těchto skutečnosti. Potlač jc užitečný pro nastolení určité hierarchie, a tu nastoluje často, není k tomu však naprosto nutný. Tak nilotskč či bantuskč africké společnosti, kde nemají potlač, anebo jej v každém případě nemají tak rozvinutý či snad o něj přišly, maji všechny možné formy politického uspořádáni. 30 B. MALINOWSKI. Arg., s. 199—201: srov. s. 203.
37 Tam., s. 199. Slovo hora v této básni označuje ďEntrecasteauxovy ostrovy. Clun se potopí vahou zboží přiváženého ze slavnosti kula. Srov. Jinou průpověď, s. 200. text s komentáři, s. 441: srov. s. 442. pozoruhodnou slovní hříčku se slovem .pěnit". Srov. průpověď na s. 205; srov, výše. s. 124. pazn. 1.
146
topí..., atd. Má pověst je jako hrom; můj krok jalco šurn, leterý vyvolávají letící čarodějově. Tudududu.
Hle. jak se každý snaží být první, nejkrásnější. nejš-ťastnější. nejsilnější a nejbohatši, a jak toho dociluje. Později náčelník potvrdí svou manu tím, že rozdělí mezi vazaly a příbuzné, co právě přijal: udržuje si postaveni mezi náčelníky tím., že náhrdelníky oplácí náramky, návštěvy pohostinnosti a tak^dále... Ať to vezmeme z kteréhokoli konce, v tomto případě je bohatství prostředkem k získáni vážnosti i,užitečnou věcí. Je však jisté, že mezi námi je tomu jinak á že i u nás neni bohatství především prostředkem k ovládáni lidí?
Podrobme nyní zkoušce ohněm jiný pojem, který jsme postavili proti daru a nezištnosti: pojem zájmu, individuálního hledáni užitku. Ani ten nevypadá tak;,jak funguje v naší vlastní mysli. Existuje-li nějaký ekvivalentní pojem, který motivuje trobriandské či americké náčelníky, an-damanské klany atd. či dříve motivoval ušlechtilé Indy, urozené Germány a Kelty při jejich darech a spotřebě, není to chladný úsudek obchodníka, bankéře a kapita-Hsty. V těchto civilizacích je člověk zištný, ale jiným způsobem, než je tomu dnes. Tezauruje se. ale proto, aby se vydávalo, aby se „zavazovalo", aby se lidé stali „vazaly". Na druhé straně se směňuje, ale předmětem směny bývají přepychové věci. ozdoby, ošaceni, anebo jsou to věci určené k okamžité spotřebě či hostiny. Vrací se s úrokem, ale proto, aby se ponížil první dárce či směnitel, a ne jen proto, aby se vyrovnala ztráta, způsobená „odloženou spotřebou". Zištnost zde tedy je. ale tato zištnost je prý jen analogická té. která vede nás.
Mezi relativně amorfní a nezištnou ekonomikou uvnitř podskupin, která řídí "život australských či severoamerických klanů (na východě a v oblasti prérií), na jedné straně a individuální ekonomikou ryzího zisku, jakou naše společnosti poznaly alespoň zčásti, jakmile ji semitské
147
li
ImĚmĚĚKĚlSn
rHHHHI
a řecké obyvatelstvo vynalezlo, na straně druhé povstala obrovská řada ekonomických instituci a události. Tuto řadu však neovládá ekonomický racionalismus, který tak rádi zobecňujeme.
Samo slovo tntéréť (zájem, ale též účast, podíl. úrok. zištnost) je nedávného data, původem z techniky účetnictví, latinského Jnterest, které psávali do účetních knih před renty určené k vyzvednudi. Podle starověké, ryze epikurejské morálky je nejvyšším cílem blaho a rozkoš, a ne materiální prospěch. Bylo třeba vítězství racionalismu a merkantilismu, aby vešly v platnost a byly povýšeny na hlavni zásady pojmy zisk a individuum.. Vítězství pojmu osobni zájem lze téměř datovat — po Mandevillovi {Bajka o včelách). Tento pojem se dá těžko a jenom opisem přeložit do latiny, řečtiny či arabštiny. I lidé. kteří psali klasickým sanskrtem a používali slova artha, dosti blízkého naší představě zájmu, měli o zájmu i o dalších kategoriích jednáni jinou představu než my. Posvátné knihy klasické Indie už děli lidské činnosti podle: zákona (dharma), zájmu {artha). touhy po rozkoši (káma). Především se však jedná o zájem politický: zájem krále a bráhmanů. ministru, zájem království a každé kasty. Významná literatura nitišáster (učebnic chytrosti a politiky) není ekonomická.
Teprve naše západní společnosti, v době zcela nedávně, udělaly z člověka „ekonomického živočicha". Ne všichni jsme však zatím bytostmi takového druhu. V našich masách i elitách je čiré a iracionální plýtvání běžnou praxí: je také dosud příznačné pro některé sosáky z řad naší šlechty. Horno oeconomicus není za námi, je před námi jako člověk morálky a povinnosti, jako člověk vědy a rozumu. Člověk byl velmi dlouhou dobu něčím jiným a není tomu tak dávno, co se stal strojem vybaveným počitadlem.
Ostatně, naštěstí máme k trvalému a chladnému prospěchářskému kalkulu ještě daleko. Ať někdo provede hloubkový statistický rozbor naši spotřeby, výdajů nás.
západních středních vrstev, jako to učinil Halbwachs v případě dělnické třídy. Kolik potřeb uspokojujeme? Kolika sklonům, jejichž konečným cílem je prospěch, nepodléháme? Kolik ze svého zisku vydá a kolik může vydat bohatý člověk na své osobni potřeby? Nepodobá se snad tím. kolik utrácí za přepych, za umění, za nesmysly, za služebnictvo, někdejším šlechticům či barbarských, náčelníkům, jejichž mravy jsme právě popsali?
Je dobře, že je tomu tak? To je jiná otázka. Je asi dob-. ře, že existuji jiné prostředky, jak utrácet a směňovat, než čiré plýtvání. Podle našeho mínění však metodu, jak nejlépe hospodařit, nenajdeme y propočtu individuálních potřeb. I když chceme rozmnožit naše .vlastni bohatství, musíme podle mého být i něčím jiným než pouhými finančníky, musí se z nás stať nejlepši účetní a nejlepší správci. Bezohledné sledováni individuálních cílů je zhoubné pro cíle a stabilitu celku, rytmus jeho práce i jeho radosti a — zpětným působením — i pro jednotlivce sama.
Už jsme byli svědky toho. že důležité složky, ba i sdruženi našich kapitalistických podniků skupinově usilují o to. aby si připoutaly skupiny svých zaměstnanců. Na druhé straně všechna odborová uskupení, jak zaměstnavatelská, tak zaměstnanecká, tvrdí, že hájí a představují obecný zájem tak horlivě jako osobní zájem svých stoupenců či přímo svých korporaci. Veškeré tyto krásné proslovy jsou. pravda, vyšperkovány mnoha metaforami. Musíme však konstatovat, že na tuto „sociální" úroveň se začíná pozvedat nejen morálka a filozofe, nýbrž i samo ekonomické myšleni a praxe. Zaměstnavatelé cítí, že už mohou zaměstnávat jen lidi jisté si tím, že budou po celý život za poctivě vykonanou práci pro druhé i pro sebe poctivé' placeni. Výrobce-směnitel opět cíti — cítil to vždycky, ale tentokrát výrazně -r, že směňuje víc než nějaký- výrobek či pracovní dobu. že dává něco ze sebe: svůj čas. svůj život. Chce být tudíž za tento dar odměněn, tře-
148
149
ba i skromně. A odmítnout mu tuto odměnu znamená vést ho k lenosti a menší výkonnosti.
Snad bychom z toho mohli vyvodit nějaký závěr, sociologický a praktický zároveň. Pověstná súra 64, „vzájemné klamání" (Poslední soud), zjevená Muhammadovi v Mekce, říká o Bohu:
15. Majetky vaše a dětí vaše jsou pro vás jen pokušením, zatímco Bůh má u sebe věru odměnu nesmírnou.
16. Bojte se tedy Boha, jak jen můžete! Slyšte a poslouchejte a dávejte almužny pro dobro duší svých! a ti kdož u sebe se varují skrblictví ti věru budou blaženi!
17. Dóíe-íi Bohu výhodnou půjčku, On vám ji navrátí dvojnásobně a odpustí vám: vždyť Bůh je za vděčnost uznalý a laskavý,
18. Zrtá nepoznatelné i všeobecně známé, je mocný, moudrý!
(Přeložil Ivan Hrbek)
Nahraďte jméno Alláha společností a profesní skupinou či připojte tři jména, jste-li věřící: nahraďte pojem almužna pojmem kooperace, práce, závazkem vůči druhému, a budete mít poměrně dobrou představu o ekonomickém umění, které se právě pracně rodí. Vidíme, že už funguje v některých ekonomických uskupeních a v srdcích mas. které velice často mívají větší smysl pro své zájmy, pro obecný zájem, než ti, kdo jim vládnou. Až bude někdo studovat tyto temné stránky společenského života, dokáže možná trochu osvětlit cestu, kterou se musí ubírat naše národy, jejich morálka, stejně tak jako jejich ekonomika.
OBECNÉ SOCIOLOGICKÉ a MORÁLNÍ ZÁVĚRY
Dovolte nám ještě jednu metodologickou poznámku k tomu. co jsme sledovali.
150
Ne že bychom si přáli dávat přítomnou práci za vzor. Pouze ozřejmuje. Není dostatečně celistvá a analýza mohla být ještě podrobnější38, V podstatě jsou to spíše otázky, jež klademe historikům, etnografům. spiše navrhujeme, co by mohlo být předmětem výzkumu, než abychom nějaký problém vyřešili a dali na něj definitivní odpověď. Prozatím nám stačí vědomí, že v tomto směru se dá mnoho, věci objevit.
V takovémto přístupu k problému se však tají heuristický princip, který bychom rádi osvětlili. Skutečnosti, jež jsme studovali, jsou vesměs — dovolte nám ten výraz — totálními sociálními fakt}', či chcete-li"— třebaže to slovo nemáme příliš v lásce — fakty obecnými: znamená to. že v některých případech uvádějí do pohybu celou společnost a její instituce (potlač, soupeřící klany, kmeny, které se navštěvují atd.) a v jiných případech pouze velký počet institucí, zvláště když se tyto výměny a smlouvy týkají spiše jednotlivců.
Veškeré tyto jevy jsou povahy -zároveň právní, ekonomické, náboženské, bái estetické, morfologické atd. Jsou to jevy z oblasti soukromého i veřejného práva, morálky řízené i rozptýlené, přísně povinné či prostě chválené i odsuzované, politické i domácí, zajímají společenské třídy, stejně tak jako klany a rodiny. Jsou povahy náboženské: patří rovnou měrou náboženství v pravém smyslu slova, magii, animismu i nábožensky nevyhraněné mentalitě. Jsou povahy ekonomické, neboť pojmy hodnoty, užitku, zisku, úroku, přepychu, bohatství, koupě, akumulace a" na druhé straně pojem spotřeby, a td i čirého, ryze okázalého plýtvání, jsou všudypřítomné, i když jsou
'M Prostor, ve kterém by naše výzkumy. včetně těch. které Jsme už provedli, mohly přinést nejvíce. Je Míkronéslc Existuje tam nejmirně důležitý peněžní a smluvní systém, zvláště na ostrovech Jap a Palau. V Indočínč. zvláště mezi Khmcry. v Asamu a u tibetobannských národů instituce tohoto druhu také existuji. Konečně Berberové rozvinuli pozoruhodné obyčeje ihausa (viz E. WESTERMARCK, Marriagc Ccremonies in Morocco. Viz rejstřík, heslo Prcsenl). E. Doutté a R. Mauníer. kompetentnější než my. si vyhradili studium tohoto jevu. Cenné dokumenty poskytuje také staré semitské právo a berberské obyčeje.
151
chápány jinak, nežje chápeme dnes my. Na druhé straně tyto instituce mají důležitou estetickou stránku, k čemuž jsme po zralé úvaze v této studii nepřihlíželi, ale tance, které se střídavě provozují, zpěvy a ceremonie všeho druhu, dramatická vystoupeni, která se pořádají od tábora k táboru, od spojence ke spojenci; předměty všeho druhu, které se vyrábějí, používají, zdobí, leští, shromažďují a předávají s láskou, vše, co se přijímá s radosti a úspěšně předvádí, samotné hostiny, kterých se všichni účastní: vše. potrava, předměty a služby, i .vážnost", jak říkají Tiingitovč. vše je předmětem estetického prožitku, ne jen prožitku z kategorie morálky či zájmu39. Platí to nejen pro Melanésii. ale především pro americký Severozápad a jeho systém potlače a ještě více pro slavnosti-trhy v indoev-ropském světě40. Konečně jsou to také jasně morfologické jevy. Vše tam probíhá během shromáždění, jarmarků a trhů, či alespoň o slavnostech, které je nahrazují. Veškeré tyto slavnosti předpokládají existenci kongregací, jejichž trváni může přesáhnout délku ročního období, kdy dochází k společenskému soustředěni, jako jsou zimní potlače u Kvakiutlů. anebo rozmezí několika týdnů, jako námořní výpravy iVíelančsanů. Na druhé straně tam musí být cesty či alespoň stezky, moře či jezera, po kterých se lze v klidu přemísťovat. Je zapotřebí spojenectví na úrovni kmenové, mezikmenové či mezinárodni, commercium (obchodování) a connubium (vyvdáváni)'11.
Jsou to tedy víc než pouhá témata, institucionální prvky, více než složité instituce, ba i víc než systémy institucí, rozdělené například na náboženství, právo, ekonomiku atd. Jsou to „celky", celé sociální systémy, jejichž fungo-
Viz .rituál krásy" při trobrlandském obchodu /cute, B. MALINOWSK1. s. 334 iv. 336. „náš partner nás vidi. vidi, že naše tvář je krásná, hází nám svá uaygu'cC- Srov, M. THURNWALD o používání minci na ozdobu. For-schungen. lil. s. 39; srov. výraz Prachtbaiim. (skvostný strom), d. II!, s. 144. v, 5. v, 13; 156. v. 12, pro označeni muže nebo ženy ozdobené mincemi. Náčelník Jc jinak označován za .strom", I. s. 298. v. 7; v. 13, 14.
Trh s nevěstami: pojem slavnosti. Jeria. trh.
Srov. M. THURNWALD. tam.. III. s. 35.
152
vání jsme se pokusili popsat. Viděli jsme společnosti v dynamickém či fyziologickém stavu. Nestudovali jsme je. jako kdyby byly ve strnulém, statickém či spiše mrtvolném stavu, tím méně jsme je rozkládali a rozpitvávali na právni pravidla, mýty, hodnoty a ceny. To podstatné, všeobecný pohyb, to, co je živé. prchavý okamžik, kdy si společnost a lidé pocitově uvědomuji sami sebe a své postaveni vůči druhým, jsme mohli zaznamenat, jen když jsme zkoumali celek. Takovéto konkrétní sledováni sociálního života umožňuje dobrat se nových faktů, jež teprve začínáme tušit. Podle našeho mínění není nic naléhavějšího, ani plodnějšího než studium sociálních faktů.
Má dvojí výhodu. Předně výhodu všeobecnosti, neboť tato obecně platná fakta mají naději být bhíverzálnějšími než různé instituce či různá témata spjatá s těmito institucemi, které mají vždy více ci méně náhodné lokální zabarvení. Hlavně však má výhodu reálnosti. Tímto způsobem vidíme sociální jevy takové, jaké jsou, zcela konkrétně. V každé společností vnímáme spíše lidi, skupiny a jejich chování než ideje a pravidla. Sledujeme je, jak se vyvíjejí, jako v mechanice vidíme hmotu a systémy či jako v moři vidíme chobotnice a sasanky. Sledujeme bezpočet lidi. hybné sily. jež mají ve svém prostředí i citech kolísavý kurs.
Historikové cíti a právem namítají, že sociologové příliš abstrahují a vzájemně oddělují různé společenské jevy. Nutno postupovat jako oni: sledovat to, co je dáno. Vždyť dán je Pum. Athény, průměrný Francouz. Melanésan z toho či onoho ostrova, a ne modlitba či právo o'sobě. Poté co sociologové z nouze příliš vydélovali a abstrahovali, budou se muset snažit všechno opět poskládat. Získají tak bohaté údaje. — Získají tak i prostředek, jak uspokojit psychology. Ti živě pociťuji své výsadní postavení, a zvláště psychopatologové mají jistotu, že studují něco konkrétního. Všichni studuji či měli by sledovat chování celých bytosti, a ne bytostí rozdělených podle jednotlivých vlastností. Je třeba je napodobit. Studium konkrétního
153
v jeho celku je možné a v sociologii ještě poutavější a vý-mluvnější. 1 my sledujeme ucelené a složité reakce číselně vymezeného počtu lidi. celistvých a složitých bytostí. I my popisujeme, co se odehrává v jejich organismech a psy-chai, a zároveň popisujeme chování této masy a psychózy, které mu odpovídají: pocity, myšlenky, projevy vůle davu či organizovaných společnosti a jejich podskupin. I my vidíme těla a reakce těchto těl. myšlenky a city. jež jsou zpravidla interpretacemi a řidčeji pohnutkami těchto reakcí. Zásadou a cílem sociologie je pozorovat celou skupinu a veškeré její chování.
Neměli jsme čas — znamenalo by to neúnosně rozšířit omezené téma — pokusit se už teď dohlédnout morfologických hlubin veškerých faktů, které jsme zde uvedli. Možná by bylo přesto užitečné uvést, alespoň jako přiklad metody, jíž bychom se chtěli řídit, kterým směrem bychom se v našem výzkumu ubírali.
Veškeré společnosti, které jsme výše popsali, kromě těch našich evropských, jsou společnosti členěné. I indo-evropské společnosti, římská před vznikem Zákoníku dvanácti desek, germánské společnosti až do pozdní doby, než byla sepsána Edda. irská společnost, než vznikla její základní literární díla, se dosud zakládaly na klanech či alespoň velkých rodinách, víceméně nedílných uvnitř a navenek vzájemně izolovaných. Všechny tyto společnosti byly či jsou na hony vzdáleny našemu sjednocování či jednotě, jež jim připisuje nedostačující historie. Na druhé straně jedinci uvnitř těchto skupin, třeba silně poznamenaní, byli méně smutni, méně vážní, méně lakomí a méně osobní, než jsme my: alespoň navenek byli či jsou proti nám velkodušnější, štědřejší. Při kmenových slavnostech, při oslavách soupeřících klanú a rodin, které se sdružují či navzájem zasvěcují, se skupiny navštěvuji: i v rozvinutějších společnostech — poté, co se rozvinul zákon „pohostinnosti" — zákon přátelství a smlouvy s bohy přišel zajistit „mír" tržištím a městům: po značnou dobu a ve velkém množství společností přistupovali lidé
154
•s
k sobě navzájem v podivném duševním rozpoloř-cHÍ' s přehnanou obavou a nepřátelstvím i s přehnanou vfll" kodušností. jež však vypadají šíleně jen v naších očíďs Ve všech společnostech, jež bezprostředně předcházely OS naši a dosud nás obklopuji, i v mnoha obyčejích spjatých s lidovou morálkou neexistuje střední cesta: mít plnoU důvěru, nebo nemít důvěru žádnou, složit zbraně a vzdát se magie, anebo dát vše. od okamžitě pohostinnosti k vlastním dcerám a statkům. V takovémto stavu lidé re" zignovali na vlastni zdrženlivost a uměli dávat a oplácet-
Ani neměli na vybranou. Když se střetnou dvě skupily lidi', mohou se jedině rozejit —"jsou-li k sobě podezřívavá či vyzývaví, může dojít k bitce —."anebo spolu vyjednávat Ještě v době. kdy platila práva velice blízká našim, kdy se prosadila nám nepříliš vzdálená ekonomika, se „vyjednávalo" výhradně s cizinci, i když to byli spojenci. Lidé z Ki-riwiny na Trobriandských ostrovech řekli Malinowskě" mu42: „Lidé z Dobu nejsou dobří jako my. jsou krutí a jedí lidi: když na Dobu přijedeme, bojíme se jich. Mohli by nás zabit. Ale stačí,' abych vyplivl oddenek zázvoru, a jejích duše se změní. Odloží svá kopí a náležitě nás přijmou-Nic nevyjadřuje lépe onen nejistý stav mezi svátkem a válkou.
Thurnwald, jeden z nejlepších etnografa, nám v gene_ alogickém přehledu43 v souvislosti s jiným melanésKýr11 kmenem popsal událost, která rovněž jasně ukazuje. tito lidé naráz a hromadně přecházejí od oslavy k bitce. Buleau. jeden z náčelníků, pozval Bobala, druhého í1^.-čélnika, a jeho lidi na hostinu, pravděpodobné prvru z dlouhé řady. Po celou noc se předváděly tance. Ráno byli všichni po probdělé, protančené a prozpivané n°ci podrážděni. Stačila jediná Buleauova poznámka, a kterýsi z Bobalových mužů ho zabil.- Tlupa začala vraždit a plenit a unesla ženy ze vsi. ..Buleau a Bobal byli nejd-ri-
•a B. MALINOWSKI. Argonauts. s, 246.
J3 Salomo Inseln, d. III, tabulka 85. pozn. 2.
155
ve přátelé a teprve pak sokové." bylo řečeno Thurnwaldo-vi. Takovéto jevy jsme zaznamenali všichni, někdy dokonce kolem sebe.
Pakliže národy proti sobě takto staví rozum a cit. vůli k míru a nenadálé návaly šílenství, potom dokáží nahradit spojenectví, dar a obchod válkou, izolovanosti a stagnací.
Ukážeme si. k čemu jsme ve svých výzkumech dospěli. Společnosti se vyvinuly do té míry, že ony samy, jejich podskupiny a koneckoneců i jednotlivci, kteří je tvoři, dokázali upravit své vztahy, dávat, přijímat a konečně oplácet. K tomu, aby lidé spolu mohli obchodovat, museli se napřed naučit odkládat kopí. Teprve pak si dokázali mezi sebou vyměňovat statky i osoby, už ne jen v rámci klanů, ale i na úrovni kmenů a národů a hlavně mezi lidmi jako jednotlivci. Teprve pak si lidé dokázali vytvářet zájmy a vzájemně si je uspokojovat a nakonec je i bránit bez použití zbraní. Tímto způsobem se klan. kmen a národy naučily — a stejně tak se to v našem takzvané civilizovaném světě musí naučit třídy, národy a také jednotlivci —, jak se vzepřít, aniž se budou vraždit, a jak se oddat, aniž jedni obětuji druhé. To je jedno z trvalých tajemství jejich moudrosti a solidarity.
Jiná morálka, jiná ekonomika ani jiná společenská praxe neexistuji. Bretonci v Kronilcách krále Artuše vyprávějí4", jak král Artuš a jeden, tesař z Comwallu vymysleli div jeho dvora: zázračný „kulatý stůl", kolem něhož se už jeho rytíři nebili. Předtím byly i nejhonosnější hostiny poskvrněny krví prolitou v nesmyslných šarvátkách, soubojích a vraždách „ze špinavé závisti". Tesař říká Artušovi: ..Udělám pro tebe překrásný stůl, ke kterému se jich vejde kol dokola šestnáct set i víc a nikdo nebude vyloučen... Žádný rytíř nebude moci zahájit boj. neboť nejvýše postavený tam bude roven nejníže postavenému." Jak-
Layarnor.'s 3r.it, verš 22735 n.; Brat, verš 9D94 n.
15S
mile nebude „čelných míst", ustanou rozmíšky. Ať Artuš převezl svůj stůl kamkoli, jeho vznešená společnost si uchovala veselí a neporaziteínost. Takto se i dnes utvářejí silné a bohaté, šťastné a dobré národy. Národy, třídy, rodiny, jednotlivci se mohou obohatit, mohou být štastni jen tehdy. dokáží-H se jako Artušovi rytíři sesednout kolem společného bohatství. Je zbytečné hledat dobro a štěstí jinde. Je zde. ve vnuceném míru. v pravidelném rytmu práce jak na kolektivní, tak individuální úrovni, v nahromaděném a posléze přerozděleném bohatství, přerozděleném ve vzájemné úctě a štědrosti, jak k tomu vede výchova.
Vidíme, jakým způsobem se dá v některých případech studovat celkové lidské chovaní, veškerý společenský ži-. vot, a rovněž vidíme, jak toto konkrétní studium může vést nejen ke znalosti mravů, k dílčím znalostem o společnosti, ale i k určitým mravním závěrům či spiše — abychom použili starého slova — k „obecenství", smyslu pro občanské povinnosti, Ják se říká dnes. Studia tohoto druhu skutečně umožňují zahlédnout, změřit, zvážit různé estetické, mravní, náboženské a ekonomické podněty, různé hmotné i demografické činitele, jež ve svém celku zakládají společnost a vytvářejí pospolitý život, jehož vědomé usměrňování. Politika v sokratovském smyslu slova, je svrchovaným uměním.
157