Veřejná politika, její modely a analýza 1. blok Proč se zabývat veřejnou politikou? nProtože veřejná politika (její výstupy) mohou ovlivnit každý subjekt ve společnosti (ať chce nebo ne) •Zákony, daně, sociální systém, tržní regulace,… nVeřejná politika ovlivňuje •Veřejný sektor… rozhodnutí o veřejném sektoru zpravidla doprovází rozhodnutí o alokaci zdrojů •Soukromý sektor … regulace chování tržních subjektů Jedny z mnoha definic nPolitikou pak rozumíme jakýkoliv proces, jež směřuje k naplnění nějakého cíle nebo uspokojení potřeby. nPolitika je cokoliv, co se vláda rozhodně učinit nebo neučinit n nVeřejná politika je pak ta politika, která směřuje k naplnění cílů, které jsou chápany jako cíle celé společnosti. nJiný pohled: politika jako odraz zájmů jednotlivých subjektů (cílem je uspokojit své potřeby nikoliv potřeby společnosti) Obsah pojmu veřejná politika nZde napomůže angličtina…. nPolity: ¨Konkrétní nebo existující řád, instituce. nPolitics: ¨Proces a dynamická složka vytvářené politiky. ¨Ohled na různé zájmy a konflikty. nPolicy: ¨Obsah, výsledek,materiál, cíl, konkrétní politika. n Konkrétní politický řád tvoří rámec (polity), v němž na základě strategie politického konfliktu a konsensu (politics) vzniká materiální stránka (policy) Veřejná politika jako vědní disciplína nVznik vědní disciplíny 60.léta 20st. Jako odraz snahy zodpovědět na otázky jako např. ¨Proč některé problémy společnosti jsou úspěšně řešeny a jiné ne? ¨Jak se prosazují zájmy a jak je politika utvářena? ¨Co je potřeba k úspěšnému uskutečnění cílů politiky? nČerpá poznatky s ostatních vědních oborů (právo, ekonomie, sociologie, filozofie, matematika…) ¨ Veřejná politika – interdisciplinární pohled nPolitologie n nVeřejná správa n nPrávo nEkonomie n n nSociologie n n nFilozofie ØProces, jehož prostřednictvím jsou činěna rozhodnutí ØRole byrokracie ve formování politiky a v implementaci rozhodnutí ØPrávo jako regulatorní rámec ØInstrumentální racionalita, analýza nákladů a výnosů, maximalizace užitku či specifické hospodářské politiky ØPorozumění společnosti jako celku, třídně sociální struktura, sociální status, sociální problémy, sociální zájmy ØLogika, hodnoty a etika n n Hodnotové základy veřejné politiky nKlíčové je chápání vztahu „rovnost“ a „svoboda“ ¨Co je důležitější? ¨Je přijatelné omezovat jednu hodnotu ve prospěch druhé? nSpor o slučitelnost rovnosti a svobody ¨Je možné dosahovat současně rovnost a svobodu? nAno…egalitáři nNe…liberálové Důsledky vztahu rovnosti a svobody nProblém rovnosti a svobody lze najít i při pohledu na vývoj práv: ¨Občanských (18. st.) ¨Politických (19. st.) ¨Sociálních (20. st.) nDůsledkem rozvoje sociálních práv je posílení principu rovnosti… n Druhy veřejné politiky nAktivní VP – snaží se předvídat možná ohrožení i rozvojové příležitosti uspokojování veřejných zájmů. nReaktivní VP – reaguje, až když je veřejný zájem reálně ohrožen n nLiberální VP – zasahuje až tam, kde individuální zájem ohrožuje uznaný veřejný zájem nPaternalistická VP – prosazuje uznaný veřejný zájem často bez ohledu na možnou újmu individuálních zájmů nebo na měnící se povahu lidských potřeb. n n…rovnost x svoboda Možnosti směřování veřejné politiky nZ morálních hodnot a ideologie vychází zjednodušeně dvě alternativy: 1.optimistický předpoklad: společnost a její členové jsou schopni jednat zodpovědně. nZákladní otázkou je „co je vhodné pro společnost?“. nDůsledek: plánování a správa. 2.předpoklad, že lidský intelekt je omezený a je nutno použít jiné metody k řízení společnosti. nDůsledek: lépe je spolehnout na tržní řešení. Hodnotové základy veřejné politiky nKlíčové je chápání vztahu „rovnost“ a „svoboda“ nSpor o slučitelnost rovnosti a svobody nChápaní vztahu rovnosti a svobody se vyvíjí od pohledu na práva: ¨Občanská (18. st.) ¨Politická (19. st.) ¨Sociální (20. st.) Veřejná politika x Politologie nPolitologie: politika=druh činnosti spjatý s bojem o moc n nVP- zájem o sociální i politické procesy, které vedou k uspokojení zájmů společnosti Veřejná politika x veřejná správa nVeřejná správa = souhrn činností, které jsou pravidelně opakovány, dobře zavedeny a jsou prováděny v rámci existujícího práva. nVeřejná politika =činnost, která směřuje k praktickému vytváření politiky, nových postupů k realizaci veřejného zájmu. Druhy veřejné politiky nAktivní VP – snaží se anticipovat možná ohrožení i rozvojové příležitosti uspokojování veřejných zájmů. Využívá metod prognózování. n nReaktivní VP – reaguje až když je veřejný zájem reálně ohrožen n nLiberální VP – zasahuje až tam, kde individuální zájem ohrožuje uznaný veřejný zájem n nPaternalistická VP – prosazuje uznaný veřejný zájem často bez ohledu na možnou újmu individuálních zájmů nebo na měnící se povahu lidských potřeb. Politika jako… nSystémová koncepce nProces ¨Koncepce politického cyklu ¨Model A-A-A ¨Koncepce politických sítí ¨ Politika jako systémová koncepce Input-Output model – D.Easton input, outpu model Politika jako proces nKoncepce politického cyklu nModel A-A-A nKoncepce politických sítí Politický cyklus Cyklický diagram Problém (jeho rozpoznání) Cíle politiky (Varianty řešení,nástroje a volba řešení) Zhodnocení (Evaluace) Uskutečnění (implementace) Vyřešení problému (terminace) Koncepce politického cyklu 2/3 4 prvkový model Howleta a Rameshe n nIdentifikace a uznání sociálního problému –sociální problémy jsou definovány jako přílišný nepoměr mezi žádoucím (potřebným) a skutečně jsoucím (po překročení určité hranice). nRozhodnutí ve veřejné politice – na této fázi se významně podílí tři hlavní skupiny – občané (zastupovaní politiky), odborníci a politici. Interakce mezi těmito aktéry je předmět řady dalších teorií n Koncepce politického cyklu 3/3 4 prvkový model podle Howleta a Rameshe nImplementace VP – fáze realizace.. V rámci tohoto procesu pak bývají využívány různé nástroje: nNástroje strategického řízení nPolitické deklarace nPrávní a organizační normy nFiskální nástroje nOrganizování a koordinace realizace nVýchova a indoktrinace nHodnocení veřejné politiky - hodnocení hledá odpověď na otázku nakolik se podařilo naplnit předpokládané cíle (vnější efektivita), kolik zdrojů bylo vynaloženo ve srovnání s dosaženými cíli (vnitřní efektivita), jaké problémy se v průběhu realizace vyskytly. Model A-A-A 1/2 n Politika jako interaktivní proces mezi aktéry, kteří v jednotlivých arénách realizují svoje agendy. n1) Politické arény neboli rozdělení politik podle jejich účinků: ¨Distributivní politika – politika primárního rozdělování, přináší užitek všem a nikomu neubírá. ¨Redistributivní politika – přerozdělení statků, které jsou někomu odebrány (např.progresivní zdanění) ¨Regulativní politika – obsahuje prostor pro vyjednávání, může mít specifický, široký účinek. Lze jí ovlivňovat individuální chování (např. určení, které statky budou zdaňovány sníženou sazbou DPH). ¨Konstitutivní politika – politika udržující systém a ovlivňující formy a pravidla realizace politiky (např. volební zákonodárství, reforma veřejné správy). ¨Samoregulativní politika –odnož KP – zúčastnění aktéři řeší své záležitosti závazně ve vlastní režii. Rozdíl spočívá především v rezignaci na přímý státní vliv ¨Persuasivní politika – přesvědčovací politika. Tam kde jsou zájmy jednoznačně definovány a možnosti „rozdělování“ jsou jasně strukturovány, je tato politika málo účinná n nRozlišující znaky, jimiž je aréna definována jsou založeny na převažujícím typu politik (přičemž poslední tři arény jsou považovány za nepodstatné) n Model A-A-A 2/2 2)Političtí aktéři ¨Politické strany, Legislativa, Exekutiva, Veřejnost, Byrokracie, Zájmové skupiny, Media n První tři představují institucionalizované formy, Aktéři vstupují do vzájemných kooperačně/konsensuálních nebo konkurenčně/konfliktních vztahů. n n3) Politická agenda – je definována jako souhrn problémů, reflektovaných politickými aktéry uvnitř politických arén i mezi nimi. nAgenda je permanentně utvářena a doplňována – tvoří se až v komunikaci mezi jednotlivými aktéry n Politické sítě Zájem,cíl …politika Aktér 2 Aktér 3 Aktér 1 smile1 smile2 smile4 smile3 smile3 smile5 Koncepce politických sítí nZúčastnění aktéři (politici, odborníci, úředníci, zájmové skupiny,..) ovlivňují výsledek prostřednictvím vlastního nasazení a angažovanosti, přičemž podléhají vlivu pravidel a postupů. nZ různých kombinací aktérů a pravidel jsou různé výstupy. Ty jsou ovlivněny: ¨Sílou vazeb mezi aktéry. ¨Stupněm flexibility systému. ¨Právním a tržním prostředím. ¨Druhem sítě (např. otevřenost x uzavřenost vůči novým aktérům). nAkcentován je důraz na nehierarchické pojetí procesu interakcí. n nSítě mohou být stabilní i nestabilní. Např. iron triangle – stabilní sít v USA (zájmové skupiny, vládní agentury, kongres) Horizontální a vertikální dimenze politiky Horizontální Podřízení implementující politiku Další úřady Další úrovně vlády Mezinárodní účastnici Účastníci mimo vládu Zplnomocněný tvůrce rozhodnutí Vertikální Hlavní přístupy ke zkoumání politiky Metoda teoretické konstrukce Deduktivní Induktivní Jednotka analýzy jednotlivec Teorie racionální volby (Veřejná volba) Sociologický individualismus (Ekonomie blahobytu) kolektiv Analýza tříd (Marxismus) Teorie zájmových skupin (Pluralismus/Korporativismus) struktura Institucionalismus (Analýza transakčních nákladů) Socio-historický Neoinstitucionalismus (Statism) Teoretické přístupy k vytváření politiky z hlediska ekonomie 1/2 nTeorie veřejné volby nVychází z neoklasické ekonomie a předpokládá, že jednotliví aktéři maximalizují svůj užitek. nU voličů se nepředpokládají jiné motivy volby (např. etické, morální). nArgumenty proti této teorii zdůrazňují, že motiv užitku nemusí být jediný relevantní motiv a tudíž je teorie zjednodušující. n nNeoinstitucionalismus nVztahy jednotlivců, organizací a institucí. nSoučástí této teorie je problematika vymezování vlastnických práv a vlivu transakčních nákladů. Teoretické přístupy k vytváření politiky z hlediska ekonomie 2/2 nEkonomie blahobytu nPředpokládá, že tržní selhání mohou být napraveny prostřednictvím politického systému, který je schopen nalézt efektivnější řešení, než jaké je výsledkem selhání trhu. nPluralismus nZájmové skupiny hrají nejdůležitější roli při vytváření politiky i jejího rámce. Ty se vytvářejí volně podle vznikajících zájmů. nKorporativismus nRovněž považuje politiku jako rámec pro interakci zájmových skupin a vlády, ale na rozdíl od pluralismu, kde je jednotlivec základem skupiny, která usiluje o naplnění zájmů, v korporativismu existují skupiny mezi státem a jednotlivcem nezávisle. n Nepovinné zpestření nPotůček-veřejná politika – kpt.1-3 nFiala, Schubert – Moderní analýza politiky – kpt.1, 3 nColebatch – Úvod do policy nProblémy definování a prosazování veřejného zájmu – Sborník KVE, ESF-MU 1999 n