Koncept regionu
Historický vývoj, definice,
klasifikace regionů
Region – úvodní poznámky
 Jeden ze základních geografických konceptů
 Vychází z nehomogenity geografického prostředí (resp.
předmětu studia geografie – planety Země)
 Původní geografický koncept přejatý jinými vědními obory
(časově: fytosociologie, ekologie rostlin, pedologie,
klimatologie, kulturní antropologie, urbánní sociologie,
regionální věda)
 Kreslení (vymezování) linií či hranic území bylo vždy v
zorném poli geografů, přechází do dalších oborů
Region – úvodní poznámky
 Dvojí základní pojetí regionu v geografii
Region jako logická kategorie
 Koncept regionu (viz dále)
Region jako sociální konstrukt
 Percepční kategorie
 Jak si lidé (jednotlivci) představují nějaké území
apod.
Region – úvodní poznámky
 Regionální přístup v geografii má tradičně 2 základní významy
 Vymezení regionů (regionalizace, tedy dnešním nejpřesnějším
termínem regionální taxonomie)
 Popis regionů (Vidal de la Blache, Hettner, Hartshorne atd.)
 Klasifikace společně s pozorováním, induktivní generalizací či
deduktivní teorií tvoří společnou bázi vědních disciplín
 Vymezování regionů (tj. klasifikace, taxonomie) je tedy přístup
vědecký
 Slovo region může mít mnoho synonym, které ho mohou
specifikovat, především z hlediska jeho velikosti (hierarchické
úrovně)
Antický původ konceptu regionu
 V klasické popisné geografii v pojetí antického geografa Strabóna,
ale i geografů 19. století Alexandra von Humboldta a Karla Rittera
se svět skládal ze zemí, tj. regionů, které vždy byly ovládány
konkrétní svrchovanou silou, většinou v podobě panovníka
 Z latinského výrazu „regere“, tedy ovládat, se vyvinulo slovo
„regio“, což znamenalo království, přeneseně pak krajina či
politické území
 Především jako politické či historické území byl region chápán až do
19. století
 popis regionů, obyvatelstva v nich žijícího, jeho zvyků a podobně
Region dnes
 Současný charakter a pojetí regionu
 regiony jsou navzájem se lišící části geografické sféry
 region je část geografické sféry, která je vymezená na základě
zvoleného kritéria (region je tedy areál platnosti zvoleného
kritéria)
 hierarchie - každý region je složen ze souboru menších
prostorových jednotek (konkrétních míst) a zároveň je součást
prostorové jednotky větší (např. svět, kontinent, stát)
 region je nejlogičtější způsob organizace
prostorových/geografických informací
Region dnes
 Region tedy může být definován jako více či
méně omezený složitý dynamický prostorový
systém, který:
 vznikl na základě interakce přírodních a sociálněekonomických
jevů a procesů
 vykazuje určitý typ organizační jednoty, která ji
odlišuje od ostatních regionů
Region dnes
 Geografie se v souvislosti s regiony zabývá
 jejich zařazením v různých klasifikačních systémech
(viz dále)
 jejich postavením v rámci hierarchické struktury
prostorových jednotek
 jejich vnitřní strukturou
 metodami jejich vymezování
Klasifikace regionů
 Klasifikace, členění regionů, typologie regionů
termín upřesňuje
 (zároveň však dává prostor pro různé chápání regionů, různou náplň
pojmu a v důsledku vede k různým pseudodebatám o regionech a
jejich charakteru)
Hlediska klasifikace regionů
 Regiony mohou být klasifikovány podle několikerého hlediska
(je nutné si uvědomit, že v některých případech se jednotlivá
hlediska a jejich kategorie překrývají)
 Hledisko
 Odvětvové hledisko
 Metodologické hledisko
 Hledisko opakovatelnosti
 Hledisko formy
 Hledisko identifikace
Odvětvové hledisko
 Klasifikace podle odvětví
 Základní členění
 Fyzicko geografický region
 Humánně geografický region
 Geografický region
 Přístupy
 Monistický (výše uvedený) obhajující jednotu geografie jako
vědní disciplíny
 Dualistický popírající existenci geografického regionu,
obhajující existence fyzické geografie a humánní geografie jako
dvou samostatných vědních oborů
Odvětvové hledisko
 Fyzicko geografický region
 Litologické (založené na charakteru horninového prostředí)
 Geomorfologické
 Klimatické
 Hydrogeografické
 Pedogeografické
 Biogeografické
 Humánně geografický region
 Zemědělské
 Průmyslové
 Dojížďkové
 Rekreační
 Administrativní
 A mnohé další…
Metodologické hledisko
 K čemu regiony slouží a proč je vůbec vymezujeme?
 Pro jaký typ výzkumné úlohy nám koncept regionu slouží?
 Čeho chceme v rámci výzkumné úlohy dosáhnout?
 Region jako nástroj výzkumu
 Statistická jednotka, za kterou jsou zjišťovány nejrůznější statistické údaje
(někdy se nazývá statistický region)
 Region jako objekt výzkumu
 Vymezení regionu cílem výzkumu (odtud také v češtině řídce užívaný
termín „cílový“ region)
 Region jako nástroj managementu území
 Region chápán jako území, pro který se tvoří určitý plán, ať již regulační či
rozvojový (odtud také někdy plánovací region)
Hledisko opakovatelnosti
 Vychází z přístupů ke klasifikaci (třídění, zařazování)
jevů používaných v různých vědních disciplínách
 Immanuel Kant
 Vědy systematické (logická klasifikace)
 Vědy empirické (fyzická klasifikace v prostoru a čase)
 Dnešní geografie využívá obou případů (zajímá ji jak
klasifikace bez ohledu na prostor, resp. čas, tak i
absolutní klasifikace, resp. lokace
 Typologický region
 Individuální region
Individuální region
 Idiografický (neopakovatelný)
 Vyčleňován na základě unikátních a specifických znaků
 Obvykle má vlastní jméno (např. Krkonoše, Jižní Čechy,
Valašsko, apod.)
 Či je jiným způsobem jednoznačně pojmenován
 Jeho název či jiné označení se NESMÍ ve zkoumaném území
opakovat
 Pomůcka: v mapě/legendě se k jednomu regionu vztahuje právě jedna
vysvětlivka
 Poloha individuálních regionů může být přesně definována, například pomocí
zeměpisných souřadnic
Individuální region
Typologický region
 Nomotetický (opakovatelný)
 Definován na základě obecných a typických vlastností, které se
opakují v různých prostorových areálech
 Součástí určitého typu,
 Depopulační regiony
 Národní parky
 Regiony s určitou hustotou železniční sítě
 Regiony s 50% zastoupením městského obyvatelstva na celkovém počtu
obyvatel
 Pomůcka: v mapě se jedna značka může vztahovat k většímu počtu
regionů jednoho typu
 Typologických regionů můžeme vymezovat mnohonásobně víc než
regionů individuálních, vždy v závislosti na dané výzkumné úloze
Typologický region
Individuální a typologické regiony
Hledisko formy
 Nejdůležitější hledisko klasifikace regionů
1. Formální regiony
 Také homogenní, skalární, uniformní regiony
2. Funkční regiony
 Také heterogenní, vektorové, často označované jako nodální (ne zcela
přesně – nejčastější podtyp, ale ne jediný)
 Uvádí se i další kategorie, například:
 Plánovací regiony
 Také organizační či rozvojové regiony
 Většinou bývají speciálním typem regionu funkčního, řidčeji i regionu
formálního
Formální (homogenní) region
 Území, kde zvolené regionalizační kritérium platí rovnoměrně v celé
ploše
 Regionalizační kritérium (či regionalizační znak, prvek apod.)
 Určitý jev či proces, na jehož základě je region vymezen
 Vymezované regiony musí být vnitřně homogenní
 Vzhledem k výrazně heterogennímu a rozmanitému charakteru geografické sféry
se v žádném případě nemůže jednat o absolutní homogenitu
 Relativně (či geneticky) homogenní
 Formální regiony se nejčastěji vyskytují ve fyzické geografii
 Geologické, geomorfologické, klimatické či biogeografické prostorové jednotky
 Formální regiony v humánní geografii
 Politické či administrativní celky, regiony založené na stejném náboženství či
stejné národnosti obyvatelstva, produkční zemědělské regiony apod.
 Koncept formálních regionů se v geografii objevil jako první
Formální region
 Vymezení založeno na různých intenzitách regionalizačního
kritéria či kritérií
 Např. území s hustotou zalidnění v intervalu 100 – 199 obyvatel na km2
je jeden formální region, území, s hustotou zalidnění v intervalu 200 –
299 obyvatel na km2 je druhý formální region
 Výše uvedený příklad se týká formálních regionů jednoho znaku
 Formální regiony mohou však být vymezeny i na základě vícero
regionalizačních kritérií
 V takovém případě by měla tato kritéria spolu úzce souviset a to ve
vertikálním směru
 Dobré příklady vidíme především ve fyzické geografii, kdy charakter
klimatu (nejsvrchnější vrstva geografické sféry) a horninového podloží
(nejspodnější vrstva geografické sféry) ovlivňují charakter mezilehlých
vrstev, především půdního a vegetačního krytu
Formální region
Funkční region
 Základ vymezování funkčních regionů tvoří funkční vztahy v území
typicky se uskutečňující ve směru horizontálním
 Funkční regiony koncepčně vycházejí z polarizace prostoru, kdy
je hererogenita geografické sféry vyjádřena různými typy toků (nejčastěji
lidí, informací, energie) a přitažlivých sil
 Tyto toky musí být uzavřeny uvnitř regionu
Horizontal relation (situation)
Verticalrelation(site)
Funkční region
 Funkční regiony se častěji vyskytují v humánní geografii (ale lze i ve FG)
 Např. regiony dojížďky do zaměstnání, regiony (dopravní) obslužnosti, spádové
regiony nemocnic apod.
 U regionalizačních kritérií pak sledujeme intenzitu či sílu funkčního vztahu
 V případě dojížďkového regionu je tato intenzita vyjádřena např. počtem obyvatel
vyjíždějících z určité prostorové jednotky (obce) za prací do centra regionu
 Regionalizační kritéria mohou mít charakter:
 Administrativní
 Obslužný
 Produkční
 Spotřební
Typy funkčních regionů
 Odvozeny od vnitřní struktury
 Odvozeny od charakteru interakcí
Hledisko identifikace
 Způsob identifikace
1. Objektivně vymezený region
 Nemusí pochopitelně platit doslovně, založený na exaktních metodách vymezení
 Reálně existující region, přirozený region
2. Subjektivně vymezený region
 Normativní, administrativní region, ale i percepční či sociálně konstruovaný region
 Počet atributů
1. Na základě jednoho prvku (také kritéria či znaku) či vztahu
 Např. na základě hustoty zalidnění apod.
 Vždy se jedná o nějaký dominující geografický prvek
2. Na základě vícero prvků (kritérií, znaků) či vztahů
 Prvky spolu většinou souvisí, ať už ve vertikálním nebo horizontálním směru
 Např. průměrná teplota vzduchu a výškové vegetační stupně, či hustota zalidnění a
podíl městského obyvatelstva apod.
3. Jako komplexní regiony
 V úvahu se bere celá škála geografických jevů, procesů a vztahů
Hierarchie regionů;
regionální hierarchie
Hierarchie regionů
 Geografická sféra je svým charakterem velice složité časoprostorové
kontinuum
 Abychom byli schopni analyzovat jevy a procesy, které se v geografické
sféře odehrávají, zavádíme do tohoto kontinua určitý organizační systém,
bez něhož by tato analýza byla příliš složitá a rozsáhlá, případně dokonce
nemožná
 Tímto systémem je hierarchická soustava, v našem případě prostorových
jednotek – regionů, vycházející z teorie hierarchie
 Regiony mohou mít různý prostorový rozsah
 Jejich velikost či měřítko je pak ústřední organizační hierarchický
princip, podle které se provádí diferenciace geografické sféry
 Hierarchie
 Skladebné
 Prostorové jednotky nižších úrovní beze zbytku vytvářejí prostorovou jednotku vyšší
hierarchické úrovně
 Neskladebné
Hierarchie regionů
 Geografické hierarchie vykazují následující znaky:
 Prostorový rozsah komponentů vyšší hierarchické úrovně je
větší než rozsah komponentů nižších hierarchických úrovní
 Komponenty vyšších hierarchických úrovní se vyvíjejí (mění)
pomaleji než komponenty na nižších hierarchických úrovních
 Vyšší hierarchické úrovně kontrolují nižší hierarchické úrovně
 Struktury, které vykazují řád na jedné úrovni, mohou mít na
úrovni jiné náhodný charakter
 Nestabilita komponentů na vyšších hierarchických úrovních
může být odrazem nestability komponentů na nižších
hierarchických úrovních
Hierarchie fyzicko geografických regionů
 Topická
 Nejnižší úroveň, která ještě může být zkoumána běžnými geografickými
metodami, aniž by bylo nutné využít metodologického aparátu
specializovaných věd
 Nejmenší významné fyzickogeografické regiony, které jsou
(kvazi)homogenní
 Plošný rozsah se pohybuje od 0,5 ha do několika kilometrů čtverečních
 Chorická
 Mikrochorická, mezochorická, makrochorická
 Různý stupeň relativní homogenity
 Regionální
 Výrazně heterogenní, individuální charakter
 Planetární
Hierarchie humánně geografických regionů
 Hierarchický systém humánněgeografických regionů vycházející ze
systému základních prostorových jednotek:
 Mikroregionální
 Mezoregionální
 Makroregionální
 Národní
 Globální
 Hierarchický systém humánněgeografických regionů vycházející z
individuální úrovně:
 Jedinec (nositel základních informací využívaných v humánní geografii)
 Rodina (cenzová domácnost)
 Komunita
 Lokalita
 Region
Hierarchie humánně geografických regionů
 Odvozena z velikostních charakteristik regionu
 Odvozena od hierarchické úrovni nodu (centra,
střediska) regionu v rámci systému osídlení
zájmového území
 Identifikace hierarchického postavení střediska
 Počet obyvatel
 Zaměstnanost v terciérní sféře
 Případně kombinace kritérií
 Region určité hierarchické úrovně je pak
definován jako zázemí či sféra vlivu příslušného
střediska
Hierarchie humánně geografických
regionů
Struktura regionu
Struktura formálních regionů
 Vnitřní diferenciace je prakticky zanedbatelná
(ve srovnání s regiony funkčními)
 V zásadě se dá vymezit pouze vlastní plocha
regionu a hranice regionu
 Homogenita formálních regionů klesá:
 Se vzrůstající hierarchickou úrovní regionu
 Se vzrůstajícím počtem regionalizačních kritérií
 Jednoznakový vs. víceznakový formální region
Struktura formálních regionů
 Struktura víceznakových (vícekriteriálních) formálních regionů:
 Jádrová oblast (jádrové oblasti), kde platí všechna regionalizační kritéria
užitá k vymezení regionu
 Ostatní oblasti, kde platí pouze některá regionalizační kritéria užitá
k vymezení regionu
 Hranice
 Ostré
 Humánněgeografické regiony (např. administrativních) a u člověkem podstatně
ovlivněné fyzickogeografické regiony
 Rozvolněné (tzv. hraniční zóny)
 Člověkem neovlivněné či málo ovlivněné přírodní regiony
Struktura funkčních regionů
 Existuje několik přístupů, jak hodnotit a analyzovat vnitřní strukturu
funkčních regionů
 Platí sice, že můžeme identifikovat vlastní plochu regionu a jeho hranice
(viz formální region), v tomto případě si však s tímto jednoduchým členěním
nevystačíme
 Tradiční přístup vycházející z konceptu jádro – periferie
 Morfologický přístup
 Přístup založený na zvolených kritériích
1. Prostorová organizace funkčních vztahů
2. Analýza jader a jejich vztahů
 Někdy se přístupy mohou prolínat
Tradiční struktura funkčního
regionu
 Vychází z konceptu jádro –
periferie
 Založeny na stupni soudržnosti
stavebních částí regionu, který
je dán různou intenzitou
horizontálních interakcí
 Primární je směr a orientace
vazeb
 Viz dále nodální region
Prostorová organizace funkčních
vztahů
Circular
 
Random Oriented Channeled
Nodal
Nodální region
 Důležitou roli hraje jádro či
také ohnisko, středisko, nodus
(odtud „nodální“ region), kolem
kterého je nodální region
organizován
 Obecně můžeme říci, že
nejčastěji je nodální region
plocha obklopující sídlo, vůči
kterému je určitým způsobem
vázána z hlediska prostorové
organizace
Nodální region
 Geografické jevy různé povahy se koncentrují v nodu (jádře) regionu a
v ostatních částech regionu jsou rozptýleny
 Na základě intenzity vztahů mezi nodem regionu a jeho zázemím můžeme
vymezit následující části regionu z hlediska jeho vnitřní struktury:
 Jádro regionu (nodus)
 Středisko prostorové organizace regionu
 Sbíhají se v něm prostorové vazby různého charakteru
 Má většinou městský charakter
 Zázemí jádra
 Spojeno s jádrem nejtěsnějšími a nejsilnějšími vazbami
 Semiperiferní oblasti
 Periferní oblasti
 V případě semiperiferních a periferních oblastí síla regionálních vazeb klesá
v některých případech až na minimum
 Pokles intenzity regionálních vazeb je často funkcí vzdálenosti (resp.
časové dostupnosti)
Nodální region
Analýza jader a jejich vztahů
 Počet jader
 Typy vztahů mezi jádry
 Kooperace
 Konkurence
 Komplementarita
 Indiference
 Hierarchická úroveň jader
 Jádra jsou na stejné hierarchické úrovni
 Jádra jsou na různých hierarchických úrovních
Počet jader
Vztahy mezi jádry
Kooperace Komplementarita
Indiference Konkurence