Galerie Provázek Zelný trh 9, Brno www.provazek.cz Galerie HaDivadla Poštovská 8D, Alfa pasáž, Brno www.hadivadlo.cz Galerie Katakomby CED, p. o., Zelný trh 9, Brno www.galerie-katakomby.cz Galerie Pekařská Pekařská 52, Brno www.galeriepekarska.cz Galerie Třináctka Pánská 13, Brno www.trinactkabrno.cz Galerie Vaňkovka-Slévárna Ve Vaňkovce 1 www.vankovka.cz Galerie Platinium Veveří 111, Brno www.galerieplatinium.cz Galerie Titanium Nové Sady 25, Brno www.galerietitanium.cz Galerie Galapa Běhounská 22, Brno www.galapa.cz Malá galerie VÚVEL Hudcova 70, Brno www.vri.cz DAW (Depozit ateliéru Wolf) Novobranská 20, Brno www.depozitaw.cz OPEN AIR GALLERY Denisovy sady, Brno www.facebook.com/galerieOPENAIR Cafe-mezzanine Údolní 15, Brno www.cafe-mezzanine.cz Česká spořitelna, a. s. Jánská 6, Brno Street-art Tyršák Tyršovy sady, Brno www.kreat.cz Divadlo Reduta Zelný trh 4, Brno Barceló Palace Hotel Šilingrovo náměstí 2, Brno 10Činnost CED se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR. Statutární město Brno finančně podporuje Centrum experimentálního divadla, příspěvkovou organizaci. Toto číslo vyšlo 17. září 2014 Rozhled Informace o výstavách ve městě Brně, které se uskutečnily či právě probíhají. Vydává nakladatelství STYLOS ve spolupráci s CED, p. o. www.irozhled.cz obr. 2 Výstava soudobého ARTBRUT v prostorách České spořitelny... více na straně 2 art výstava výtvarníků s handicapem atelier Bratislava atelier Brno Prostory České spořitelny a.s., Jánská 6,Brno o d 2 4 . 9 . 2 0 1 4 d o 3 1 . 1 0 . 2 0 1 4 studiohouf2014 OPEN AIR GALLERY... více na straně 4street art... více na straně 3 Prostory České spořitelny, a. s. 2xartBRUT 24. září – 31. října 2014 A r t b r u t , f ra n c o u z s k ý termín z padesátých let 20. století, od pokusů o jeho překlad (umění v syrovém stavu) se již upouští, protože v češtině se dostatečně vžil. V anglosaském světě je zaužívaný pojem outsider art, vyjadřuje totéž a připomíná, že tvůrci těchto děl, namnoze zatížení psychickými chorobami, se v běžném životě nejsou schopni prosadit ve většinové společnosti. Tento druh umění však nezůstal neobjeven. Art brut má své sběratele, výstavy, publikace… a dokonce i galerie. A také ateliery. Jedním z nich je brněnský KreAt (kreativní atelier), který v září 2012 založila obecně prospěšná společnost Kunštát Pro Futuro. Atelier sídlí v budově kina Art a vytváří zázemí pro talentované výtvarníky s mentálním handicapem. Po oborné stránce jej vedou profesionální výtvarníci Pavla Dvorská a Aleš Hlávka, na organizační práci se podílí Antonín Krejčíř (ředitel Kunšát Pro Futuro o.p.s.) a přátelé atelieru z okruhu této společnosti. Od svého vzniku spolupracuje KreAt s podobně zaměřenými institucemi v zahraničí. Prvními partnery byly ateliery CREAHM Fribourg ve Švýcarsku a CREAHM Liège v Belgii. Kolegiální a přátelské vztahy se spontánně rozvíjejí. Kromě vzájemných návštěv jsou organizovány společné workshopy a výstavy. Posledním počinem bylo dvojjazyčné vydání knihy G. Apollinaira Bestiář, kterou výtvarníci z těchto tří ateliérů společně ilustrovali. Přátele a partnery našel KreAt i na nedalekém Slovensku. Užší spolupráci rozvíjí se slovenskou Ligou za duševné zdravie, do jejíhož záběru patří i výtvarné aktivity osob s duševními poruchami. Slovenští kolegové letos přijali pozvání do Brna a zapojili se do výtvarného workshopu. Výsledkem spolupráce je společná výstavě v  budově České spořitelny na Jánské ulici. Připomíná, že vloni ve stejných prostorách proběhla podobná výstava po společném workshopu brněnských, belgických a švýcarských umělců ze spřátelených atelierů. Během roku, který tyto dvě události dělí, uspořádal KreAt tři další samostatné výstavy a několik dalších akcí (benefiční koncert, filmové projekce s tématikou art brut, workshopy a akce happeningového charakteru street art). Svou příští výstavu pak plánuje na prosinec do galerie Kata- komby. KreAt brn ě nsk ý v ý tvarn ý at e li e r pro u m ě lc e s m e nt á ln í m handicape m První brněnský mezinárodní workshop uspořádal KreAt v  září 2013, tedy rok po svém vzniku. Účastníci měli možnost si vyzkoušet a osvojit různé výtvarné techniky. Jejich práce byly tematicky zaměřené na motivy ze zvířecí říše. Cílem bylo ilustrovat a připravit k  vydání básnickou sbírku Guillauma Apollinaira Bestiář aneb Orfeův průvod. Titul byl zvolen velmi příhodně, protože hosté ze zahraničních ateliérů přijeli z frankofonních oblastí. Na jaře 2014 pak kniha vyšla ve dvojjazyčném vydání. Sazbu a finální podobu publikace připravil brněnský grafik Václav Houf. Verše přeložil Ivan Petlan za jazykové spolupráce s Olgou Pluháčkovou. Všichni tři mají ke KreAtu velmi blízko. Zájemci si mohou tuto nápaditou a nevšední publikaci zakoupit v Moravské galerii anebo přímo v atelieru KreAt. Mohou si ale také počkat na nové, trojjazyčné vydání. Projekt pokračuje a byli k němu přizváni kolegové ze Slovenska. Guillaume Apollinaire Le dromadaire Avec ses quatre dromadaires Don Pedro d‘Alfaroubeira Courut le monde et l‘admira. Il fit ce que je voudrais faire Si j‘avais quatre dromadaires. Dromedár Se svými čtyřmi dromedáry Don Pedro, infant z Portugal, zcestoval svět a hold mu vzdal. I já bych zmizel někde v dáli mít takhle čtyři dromedáry. Aktivity spolupracovníků KreAtu ale nesměřují pouze dovnitř atelieru. S partnerskými organizacemi se snaží s fenoménem art brut seznamovat brněnskou veřejnost. Někdy i konfrontovat. Letos v létě vyrazili handicapovaní umělci malovat do brněnského plenéru. Na místě pak svá díla i vystavovali (Obilní trh). Akci tohoto druhu pak připravili ještě rozsáhlejší. V Tyršových sadech byly po řadu dní k dispozici k pomalování plochy o formátu 200 x 250 cm. Na těch pak své záměry realizovali jak členové KreAtu, tak i profesionální výtvarníci, ale také náhodní chodci. Nezvyklé setkání s výtvarným uměním i handicapovanými jedinci vyvolalo příznivý ohlas. Stejně jako navazující aktivita charakteru street art, jejímž záměrem bylo pomalování zdí kina Art. Na výsledek se můžete zajít do Botanické ulice podívat. Výtvarné workshopy KreAtu bývají obohaceny o další doprovodné akce. S dramaturgy kina Art, v němž má KreAt své současné působiště, zorganizovali pracovníci atelieru minifestival krátkých filmů s tématikou art brut. V Moravské galerii, která podporuje a hostí mnohé aktivity KreAtu, v září uspořádali tematickou přednášku slovenských hostů MUDr. JánaŠubyaVladimíraKordoše.Díkyumění nakloněnému vedení pobočky České spořitelny na Jánské byl v budově nainstalován závěsný systém a ochoz prvního patra se proměnil v galerijní prostor. Pro Brno a jeho centrum je to dobrá zpráva. STREET-ART TYRšák La sauterelle Voici la fine sauterelle, La nourriture de saint Jean. Puissent mes vers etre comme elle, Le régal des meilleures gens. Kobylka Kobylka křehká hodna zřetele, vždyť byla stravou Jana Křtitele. Kéž by i verš můj byl tak svého druhu pochoutkou lidí z těch nejlepších kruhů. (Přebásnil Ivan Petlan) Galerie Provázek Zelný trh 9, Brno www.provazek.cz Galerie HaDivadla Poštovská 8D, Alfa pasáž, Brno www.hadivadlo.cz Galerie Katakomby CED, p. o., Zelný trh 9, Brno www.galerie-katakomby.cz Galerie Pekařská Pekařská 52, Brno www.galeriepekarska.cz Galerie Platinium Veveří 111, Brno www.galerieplatinium.cz Galerie Titanium Nové Sady 25, Brno www.galerietitanium.cz Galerie 77 Pekařská 68, Brno www.galerie77.com Galerie Třináctka Pánská 13, Brno www.trinactkabrno.cz Galerie Mathias Josefská 1, Brno www.galerie-minarik.cz Galerie Stará pekárna Štefánikova 8, Brno www.starapekarna.cz Galerie Galapa Běhounská 22, Brno www.galapa.cz Malá galerie VÚVEL Hudcova 70, Brno www.vri.cz/cz/o_nas/mala_galerie DAW (Depozit ateliéru Wolf) Novobranská 20, Brno www.depozitaw.cz týden výtvarné kultury Katedra Vv, PdF MU, Poříčí 7 www.tvk-brno.cz 11Činnost CED se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR. Statutární město Brno finančně podporuje Centrum experimentálního divadla, příspěvkovou organizaci. Toto číslo vyšlo 15. prosince 2014 Rozhled Informace o výstavách ve městě Brně, které se uskutečnily či právě probíhají. Vydává nakladatelství STYLOS ve spolupráci s CED, p. o. www.irozhled.cz Výstava soudobého ARTBRUT v prostorách Galerie Katakomby (více na straně 3) atelier Bratislava atelier Brno G A L E R I E K A T A K O M B Y Centrum experimentálního divadla, p. o., Zelný trh 9, Brno o d 4 . 1 2 . 2 0 1 4 d o 1 5 . 1 . 2 0 1 5 výstava výtvarníků s handicapem art Statutární město Brno finančně podporuje Centrum experimentálního divadla, příspěvkovou organizaci studiohouf2014 Radikální divadlo včera a dnes, Galerie Provázek (více na str. 2) V HaDivadle vystavují studenti oboru Nová média SUŠ v Brně (více na str. 9) Brněnský atelier Kreat, v němž nachází zázemí pro svou tvorbu mentálně a psychicky handicapovaní umělci, jsme letos představili v  10. čísle Rozledu. V předvánočním čase připravili členové a přátelé tohoto atelieru pro příznivce žánru art brut další výstavu. Jejím kurátorem byl opět umělecký vedoucí KreAtu Aleš Hlávka. Vystavená díla si můžete prohlédnout do poloviny ledna v galerii Katakomby (romantické suterénní prostory divadla Husa na provázku, Zelný trh 9). Výstavu zahájil 3. prosince Josef Bubeník, za slovenské kolegy následně promluvil bratislavský výtvarník Vlado Kordoš – slovenští partneři KreAtu mají na výstavě hojné zastoupení. Hudební doprovod zajistil kytarista Richard Pták, Art brut v katakombách knihu Bestiář z dílny KreAtu připomenul spolu s ním recitací Ivan Petlan, oba z okruhu aktivistů atelieru. Vernisáže se zúčastnil i Antonín Krejčíř, ředitel Kunštát ProFuturo o.p.s., která atelier KreAt založila a provozuje. K  výstavě a jejím smyslu se vyjádřil takto: „Za možnost vystavovat právě zde musíme hodně poděkovat. Kde jinde může být art brut působivější než v  katakombách. Dík patří i Aleši Hlávkovi za povedenou a krásnou expozici. Výstavu jsme zahájili v předvánočním čase a je prodejní. Pro naše umělce je velmi významné, když si jejich dílo někdo koupí. Dodává jim to pocitu jistoty, uspokojení a celému jejich snažení smyslu, umožňuje jim zakusit úspěch a radovat se z něj. Akce zároveň propaguje jak atelier, tak i jednotlivé umělce, a upozorňuje širokou veřejnost i potenciální sponzory na existenci a činnost atelieru. „Můžeme pracovat díky podpoře Jihomoravského kraje, pobočky České spořitelny na Jánské, Fondu pomoci Siemens a dalších partnerů. Pokud nám ale jde o radost postižených umělců, konkrétních, živých lidí, tak tu lze bezprostředně vidět tehdy, když někdo o jejich dílo stojí natolik, že si ho koupí. A toto potěšení z radosti druhých bych každému přál.“ Galerie Katakomby 2x ArtBrut 4. prosince 2014 – 15. ledna 2015 Nahoře nalevo (zleva): Richard Pták, Josef Bubeník, Vlado Kordoš Dole: Vlado Kordoš Nahoře napravo (zleva): Ivan Petlan a Richard Pták Dole (zleva): Antonín Krejčíř, Ondřej Navrátil, Ivan Petlan Libor Šmatelka Jak se to tak stane... Během trvání výstavy Na hraně metamorfózy byla vydána kniha povídek spisovatele Libora Šmatelky „Jak se to tak stane...“. Obálka knihy a jednotlivé povídky byly doprovozeny barevnými ilustracemi Josefa Bubeníka, které mohli návštěvníci shlédnout právě na výše zmíněné výstavě. I to byl jeden z důvodů, proč se křest knihy odehrál ve výstavních prostorách DAW ve středu 19. listopadu 2014. Na křtu zahrála kapela Animal Farm a úvodní povídku „...že zestárnete“ umělecky přednesl herec Divadla Husa na provázku Pavel Zatloukal (snímky dole). Vydalo: Nakladatelství STYLOS Počet stran: 148, cena: 189Kč ISBN: 9788026071310 Knihu můžete objednat na adrese: www.irozhled.cz Josef Bubeník – Na hraně metamorfózy Dne 15. října 2014 v 17 hodin zahájil Josef Bubeník svou výstavu automatických kreseb nazvanou Na hraně metamorfózy v DAW (Depozit ateliéru Wolf na Novobranské 20 v Brně). V recenzi na výstavu otištěné v internetovém periodiku BrnoŽurnál – mediální doméně jihomoravských novinářů publicista Jaroslav Štěpaník napsal: Návštěvníci téměř zaplnili nevelké prostory, našlapáno bylo v největší místnosti, kde vystavoval ilustrace a kresby „Na hraně metamorfózy“ malíř a designér Josef Bubeník (1965). Ten je znám obrazy, které zaujmou nejen kompozicí, výtvarným zpracováním, současně však intelektuálním obsahem či metafyzickým námětem. Nejinak tomu je u kreseb, které lze vidět „U Wolfů“. Bubeník vystavoval na řadě míst doma i v zahraničí, je zastoupen nejen ve sbírkách tuzemských, ale i v některých evropských, také na Novém Zélandě. (...) Výstava v DAWu je jen malým náhledem do Bubeníkovy tvorby, návštěva společně s prohlídkou „depozitu“ však stojí za to. Vernisáž uvedl autor sám, slovem volným i vázaným osobitě doprovodil Jan Wolf starší. Celý článek na: http://www.brnozurnal.cz/z-kultury/nova-vystava-u-wolfu/. Další reakce na výstavu se promítla i v rozhovoru, který s Josefem Bubeníkem udělal Jan Dočekal do Literárních novin (výňatek): A jak je to s fantazií? Obrázky v nás mají údajně budit fantazii. Otázka by však spíše měla znít, zdali v nás obrázky nevzbuzují jen zdání fantazie. Cosi, co bylo petrifikováno na papír (či plátno, mramor, celuloid, mikročip), bylo tím umrtveno a každý divák, čtenář či posluchač se snaží tuto „mrtvolu“ oživit svou vlastní představivostí, svým vnímáním reality. Neboť každé „dílo“ promlouvá pouze ke vnímateli připravenému — proto se každá nová myšlenka tak těžko prosazuje, zatímco stará parazituje ve vědomí řadu generací. Tyto parazitující myšlenky pak bývá zvykem označovat jako konzervativní a ve spojení s pojmem hodnota dochází k absurdní situaci, kdy něco, co ve své kvalitě nic nového nepřinášející, bývá považováno za projev solidnosti a stabilní základny v rozkomíhaném světě novot. A jak s obsahem? Tedy dle autora. Do ruky mi vplula náhodná pastelka, nasadil jsem ji na papír. Čára šla z pravé strany na levou a rozdělila papír na dvě různé části podivnou klikaticí, která při zapojení maximální fantazie mohla připomínat nějaké siluety. Důležitější však bylo ono rozdělení papíru na dvě plochy. To, abych si uvědomil, že vždy existují nějaká vymezení, že vždy je vedena nějaká linie, která označuje to horní a to dolní, to vlastní a to cizí. A vymezující linie nevedou okrajem našich zájmů, ale většinou středem, a staví nás před neustálou volbu, kladou na nás povinnost rozhodování. Celý rozhovor najdete na: http://literarky.cz/politika/rozhovory/18698-rozhovor-automaticke-kresby-z-konce-svta Libuše Babáková – Světlo proniká tmou „Proč píši pár slov k brněnské výstavě Libuše Babákové právě já – ač nejsem výtvarný teoretik a nemohu si tedy činit nárok na nějaký objektivněji založený soud? Je to prosté. Liba vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě nynější opětné Masarykovy univerzity ještě vuplynulééře.PotomseprovdaladoItálie a bydlí už léta v jednom z nejkrásnějších měst světa – ve Florencii. Ze svých oken nad městem může denně studovat tento zázrak architektury a urbanistiky století. To, že Liba maluje, vím několik let. Při svých návštěvách Brna se o tom několikrát letmo zmínila. Až před třemi léty jsem dostal od ní obraz z éry harlekynád - líbil se mi, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mě jendoznačně uchvátil. To přišlo až před rokem. Liba úplně změnila styl. Doslova chrlí pollockovsky strukturované a barevné obrazy. Ovlivnění Jacksonem Pollockem je iniciační. Spustilo lavinu barevných kaskád. Pro mě nejsou vůbec mlčením světla (jak byly jednou v Itálii prezentovány pod názvem Silenzi di Luce), ale naopak doslova vřavou punktů, vrstev, plošek, shluků nově pointilistických útvarů, kdy obraz doslova „vystupuje z rámu“, který stejně nemá a rozbíhá se místy k reliéfu, enkaustické vrstvě – no zkrátka k mnohému... Líba inklinuje k menším a středním formátům, protože ví a instiktivně tuší, jak obtížné a náročné jsou velké plochy při snaze o kompozici obrazu a vyhýbání se pouhému vrstvení ornamentů. Pro mě jsou tyto obrazy nejen SILENZI DI LUCE – Mlčení světla, ale současně i GRIDI DI LUCE, GRIDI DEI COLORI, také ve shodě s autorčinými názvy Contaminazioni, Intrusioni, Pensieri, Labirinti...“ Miloš Štědroň Galerie Provázek Libuše Babáková – Světlo prochází tmou 5. října – 12. listopadu 2014 V galerii HaDivadla se v měsíci listopadu uskutečnila výstava nejnovější tvorby Jiřího Lopoura nazvaná Kulatinas Jiří Lopour – Kulatinas Harmonium Harmonium. Sám autor ke svým obrazům mj. uvedl: „Zpět k symbolu. Když jsem jej v midale dokreslil, postupným ověřováním faktů z mé historie jsem došel k názoru, že symbol znamená kalendář mého života a červená tečka na okraji rovnějšího úseku spirály je mé nynější místo v časoprostoru. Všechno tam je. Na prvním zlomu moje první hodinky k desetinám, sametovka na zlomu druhém, návštěva Božího hrobu na zlomu nejhořejším a první spatření symbolu, kdy se dráha zalomila dovnitř a momentálně se stále více zakulacuje směrem vzhůru. (...) Zleva na stříbrných paprscích sjely 3 hlavy s pětiúhelníkem na čele v pořadí modrá, zelená, fialová. Po vteřině sjela ještě jedna červenožlutopurpurová zprava. Až do dneška jsem byl přesvědčen o tom, že hlavy vlevo jsou šamani a ta jedna vpravo je HouGalerie HaDivadlo Jiří Lopour – Kulatinas Harmonium 3. listopadu – 30. listopadu 2014 bůh. Ale jak krutě jsem se (nebo spíš tragicky...co bláhově?) mýlil! Stačilo zrakem zabrousit do kvantových skript, na chvilku se zamyslet a všimnout si, že desky skript jsou vyvedeny ve žluté, červené a purpurové, doplněny fialovou. Což by znamenalo, že kvantovka je navázána na třetí ájový ceremoniál v červenci 2012, kde jsem všem odpustil, Velký Inka mi předal kulaté dary, které se mi vpily do DNA, byl jsem korunován na faraóna a nakonec spočinul v liáně, jako vrtuli světů.“ Galerie Třináctka Miloslav Sonny Halas 28. listopadu 2014 – 30. ledna 2015 Svérázný umělec s nevšední výtvarnou i životní invencí a s nevídaným citem pro přírodu. Měl v sobě charisma, které přitahovalo a oslňovalo všechny bez rozdílu věku, pohlaví, vzdělání a povolání. Galerie Dílo – v nových prostorách: „Normálně přestřihuji pupeční šňůru, ale tohle je ještě lepší…” Jan Saudek str. 10 Ferda – práce všeho druhu výstava Petra Ferebauera v Galerii Provázek str. 3 Rozhled Informace o výstavách ve městě Brně Číslo 13 vyšlo 15. června 2015www.irozhled.cz Medzinárodná kolekcia insitného umenia v  zbierke Slovenskej národnej galérie v Bratislave sa začala budovať v roku 1965. Dôležitý podiel na jej profilácii mal Štefan Tkáč (1931-1989), autor termínu insitný (z lat. insitus – insita – insitum: neškolený, inštinktívny, vrodený). Jeho zámerom bolo od začiatku koncentrovať osobnosti insitného umenia a zastúpiť polohy a tendencie rezonujúce v slovenskom, ale aj v  európskom insitnom umení. Insitné umenie vzniká spontánne. Umelci sa vyjadrujú v absolútnej singuralite svojho štýlu. Pri voľbe výrazových foriem a  obsahu nerozhoduje stupeň vzdelania ani vek. Realita insitného umenia je bohatá: raz ide o  spoetizované skutočnosti v  podobe spomienok a zážitkov, inokedy o sny, úniky či vízie. V  prvom prípade ide o  naratívne, rozprávačské podanie, väčšinou nekomplikované a jeho protagonisti sa snažia podať s pokornou starostlivosťou najvernejší obraz toho, čo vidia okolo seba a čo zažili. Ich štýl spočíva v  realistickom opisovaní detailov a znakov viditeľného sveta a charakterizuje ho čisté nadšenie, úprimná vízia, nedotknutá cudzími nánosmi. Ostávajú pritom v naturalistickej deskripcii a v nehybnej strnulosti. Hlbokým prameňom inšpirácie pre ďalších je kresťanská ikonografia. Iní spájajú vnemy skutočnosti s  najtajnejšími vnemami podvedomia. Prelínajú sa tu zlomky reality so snom, konkrétne pozorovania s  fantáziou. Formy podriaďujú „filozofickej“ symbolike a metamorfózy vnútorných obrazov zviditeľňujú rukopisom, ktorého spektrum štýlov sa pohybuje od magického realizmu cez naivný surrealizmus a naivný expresionizmus až k osobnému morfologickému repertoáru. Diela insitných umelcov charakterizujú rôzne tvarové deformácie, skreslenia, ktoré vyplývajú z inštinktívne cíteného tvaru. Primárne čisté farebné vnímanie je spontánne. Perspektívne významové znázornenie je bezprostredné, také, aké charakterizovalo napr. výtvarný prejav našich predkov v praveku, často je príbuzné aj so stredovekom, s byzantským, egyptským umením – a napokon i časti moderného maliarstva, ktoré sa obrátilo k rituálnej tvorivosti dávnych kultúr či k umeniu prírodných národov. Výberová výstava zo zbierky SNG predstavuje poeticko-realistické, metaforické, lyrické a fantazijné polohy insitného umenia 35 maČeská spořitelna, a. s. Jánská 6, Brno Umělci čistého srdce 25. června – 10. září 2015 liarskymi dielami, zastúpené 15 slovenskými, i českými a európskymi autormi a autorkami, ktorých dnes už možno považovať za „klasikov“ žánru: Václav Beránek (1915 Bezděkov u Havlíčkova Brodu – 1982 Jihlava), Jan Hruška (1918 Lysice – 2004 Tišnov), Václav Šilhán (1906 Jirkov pri Železnom Brode – 1985 Jablonec nad Nisou), Ľudovít Kochoľ (1896 Jamník – 1974 Macov), Juraj Lauko (1894 Sarvaš, Maďarsko – 1974 Bratislava), Anna Ličková (1895 Tešín – 1975 Čadca), Ondrej Šteberl (1897 Pezinok – 1977 Bratislava), Zuzana Virághová (1885 Oraseni, Rumunsko – 1979 Košice), Mária Žilavá (1909 – 1989 Devín), Elisabeth Gevaert (1935 Antverpy, Belgicko – žije v Nemecku), Júlia Bartuszová (1904 Okoč pri Dunajskej Strede – 1990 Štúrovo), Karl Willam Petit (1893 – 1980 Carniéres, Belgicko), Ludmila Pokorná (1904 Drážďany, Nemecko – 1969 Praha), Jan Šafránek (1948 Hradec Králové, žil v Prahe, teraz v Rakúsku), Lucien Vieillard (1923 Toulouse, Francúzsko). Katarína Čierna Umelci čistého srdca I přes blízkost centra a tramvajové linky je Kamenná čtvrť v rámci Brna místo odloučené – a tedy výlučné. Místo do sebe uzavřené, poetické i bizarní. Cítíte, jak se tam musí všechno k sobě nějak směstnat. A stejné pocity máte i v Duck baru, který je jakousi bránou do Kamenky. V  tomto malém domku, skoro chaloupce, teď opět po roce probíhá výstava atelieru KreAt. Lepší, spřízněnější, prostor by Brno svým umělcům s  mentálním či psychickým handicapem nabídnout ani nemohlo. S Duck barem vystavená díla KreAtu harmonicky ladí, právě pro svou poetičnost, bizarnost i vědomí vytěsnění. Nedělní vernisáž (14. 6.) zahájil kurátor výstavy Aleš Hlávka, který je jedním ze dvou uměleckých vedoucích atelieru a který s  vystavujícími dlouhodobě pracuje. Po jeho slovech zazněla příhodná báseň Paula Verlaina a dále už atmosféru dokreslovalo folklórní duo Libor Šmatelka a Jiří Halásek (cymbál a husle, jak by spokojeně pokýval hlavou Adolf Hejduk). Slovácké písničky byly jímavé a teskné. Tahaly za srdce i za nohy. Senzitivnější z přítomných se užuž chystali vyběhnout nahoru do ulice a pomalovat kamenným osadníkům žudra. I nebi se ale chtělo slzet, obloha nabírala k bouřce, a tak se ukázalo rozumnějším setrvat na místě, v útulném domečku plném hudby a obrazů. Postupně přišla bouřka, krupobití a noc. A pořád bylo v Duck baru útulno a dobře. Za zmínku stojí, že na vernisáži bylo přítomno i pět z  vystavujících umělců. Něco, co je běžné až samozřejmé u jiných výstav, zde vůbec samozřejAtelier KreAt vystavuje v Duck baru mé není. Umělci z KreAtu totiž nežijí běžné životy. Připomeňme si ale jména vystavujících: Martin Ambros, Lenka Fridrichová, Pavel Chromý, Jiří Lopour, Lucie Munclingerová, Vladimír Miroár Procházka a Zdena Prokopová. Na vystavená díla se můžete zajít podívat do Duck baru až do 14. července. Odešel Jiří Šindler Ve věku dožitých 93 let zemřel 4. června 2015 profesor Jiří Šindler. Malíř, grafik, ilustrátor, kaligraf… a také pedagog. Odešel několik dní po skončení své poslední výstavy. Je štěstí, že se mohl ještě osobně zúčastnit vernisáže, kde se s ním ještě stihli četní jeho přátelé a příznivci jeho díla naposledy pozdravit. Výstava se konala na Špilberku, byla rekapitulační a důstojná. Velký dík patří kurátoru Ivo Binderovi. Důležité je, že se jí pan prof. Šindler dočkal a že z ní měl radost. Podobně jako z  bibliofilie Havran, posledního svého velkého kaligrafického počinu. Kniha byla dlouho připravována v bibliofilské edici papírenské manufaktury ve Velkých Losinách. O úspěšném vydání jsme informovali v loňském Rozhledu č. 11. Iv. Je možné si je i zakoupit a podpořit tak umělce brněnského art brutu a jejich atelier. Obrazy budou jistě fungovat i mimo Duck. Iv. Duckbar, Kamenka Kamenná kolonie 10c, Brno-Štýřice Atelier KreAt 14. června – 14. července 2015 Ve dnech 13. 5. – 31. 5. 2015 se uskutečnila v  Malé Královopolské Galerii výstava obrazů Jiřího Lopoura. Asi bych místo výrazu „obraz“ spíše použil slovo grafika, cítím však, že ani toto není přesné označení. Když se ale zaměřím – a beru to jako svou nemilou berličku – na pouhý technický vznik děl, je mi jasné, že nejvíce sedí označení kolorované fotografie složené (zde mi napomáhá a i napovídá název výstavy) do zrcadlových rovin. Z technického hlediska se tedy jedná o znovuobjevení domalovávání fotografie. Jiří Lopour bere své fotografie listů, kapradin, divných hadic, pomačkaných obalů od zmrzlin, ... jako inspiraci a výzvu a zrcadlově je tiskne a spolu s originálem skládá do roztodivných koláží, které pak (proti současnému proudu digitálních úprav) ručně koloruje. Pokud jeho montáž rozřízneme po svislé ose, uvidíme, že jsou si zrcadlově podobné, ale ne stejné. V malých detailech se liší a právě touto „chybou“, ať už vznikla jakkoliv, se dostáváme do sféry podvědomého napětí. Nejde o to, abychom tyto rozdíly záměrně hledali (a přesto se tomu mnozí návštěvníci nevyvarovali a jak říkala paní hlídačka: byl tu pán, který jí neustále tyto nesrovnalosti hlásil a rozčiloval se nad nedůsledností autora), ale abychom se nechali unášet stylem vyobrazeným moderní grafikou, kdy kontrasty mnohdy křiklavých až reflexních barev jsou snad jakýmsi pokračováním pop artu abstraktního směru. Když hledám jediné slovo z umělecké branže, které by jako katalogové heslo zapadlo do výtvarné škatulky označení jeho díla, napadá mne jediné: ODRAZ. A není to jen odraz zrcadla, ale i pohled do nového prostoru Nekonečného příběhu, kdy svět Fantazie nemizí, ale rozšiřuje se. V Lopourových odrazech nenajdete něco, co uvidíte na první pohled, ani nejde o to, co byste měli vidět, jak se často některým umělcům nedaří ztvárnit, ale spíše svou neurčitostí a nekonkrétností vám jeho díla dávají možnost vidět to, čeho Lopou roviny — Zamyšlení nad novými díly Jiřího Lopoura je vaše obrazotvornost schopna. Stačí jen malá chvíle, abyste uviděli obrysy skřítků, hlavy zvířat, světlonoše, sedícího Budhu, postavu v hlavě... a to vše propletené navzájem do roztodivných souvislostí. Tohle nalézání je pro mne zábavnější než mnohé hádanky optických klamů, nebo psychologická metoda rozboru osobnosti. Pokud čtete jen tohle zamyšlení, a neměli jste možnost vidět Lopourovy nové o(b)drazy, přiblížil bych vám je slovně asi takto: Vemte skvrny Rorschachova testu, pop artové barvy, něco od Arcimbolda (třeba Vertemnuse), přidejte svůj mozek, zmuchlejte to vše do různobarevné fóliové kuličky a rozplácněte to bucharem na lisování hrnců. Připadá mi ale škoda, že Lopourova díla jsou rozměrově malá. Dovedu si představit, že visí na plachtě z pátého patra až na zem třeba naproti vchodu hlavního nádraží. Pak při čekání na tramvaj neuvidíte prvoplánový reálný obraz, ale něco, k čemu se musíte prokousat, což může chvíli trvat. Ovšem ta chvíle bude odměněna nejen objevením, ale i příjemnou relaxací, kdy vypnete okolní svět a necháte se unášet a přebrušovat si ne Lopourovu, ale svou obrazovou fantazii. SMTL Malá Královopolská Galerie Husitská 1, Brno-Královo pole Jiří Lopour – LOPOU ROVINY 13. května – 31. května 2015 K atmostféře vernisáže přispěla i loutna a zpěv Petra Čichoně Nakladatelství STYLOS, počet stran: 24, cena: 92Kč, ISBN: 978-80-260-7768-8 Černoušek Bum-ti V měsíci květnu vydalo nakladatelství Stylos divadelní hru pro děti Černoušek Bum-ti spisovatele a scénáristy Libora Šmatelky. Obálku publikace vytvořil akademický malíř Josef Kremláček. Scénář se brzy dočká svého zpracování ve formě knihy pro děti. V současnosti uvádí Divadlo Sandry Riedlové Pravdivost Soucit Snášenlivost v umění výstava v Galerii Katakomby str. 5 Josef Jambor „malíř vysočiny“ výstava v Galerii Dílo str. 3 Rozhled Informace o výstavách ve městě Brně Číslo 14 vyšlo 15. září 2015www.irozhled.cz KreAt a Nezabudka společně v Brně V  první polovině září proběhl v  Brně již pátý výtvarný workshop pro umělce s mentálním či psychickým postižením. Toto týdenní setkání pravidelně organizuje Kunštát ProFuturo o.p.s. pro členy svého atelieru KreAt a jeho partnery. Workshop, který je již od svých počátků pořádán jako mezinárodní, je místem setkání lidí nejen z různých zemí, ale také ze dvou světů – většinové společnosti a světa postižených. Letošními hosty byli slovenští umělci z atelieru Nezábudka Liga za duševné zdravie a občanské sdružení Duševné zdravie dietí. Spoluorganizátorem je již tradičně Moravská galerie, v jejíchž prostorách výtvarníci svá díla tvoří. Workshopy KreAtu vždy provází bohatý doprovodný program vytvořený jak pro jejich účastníky, tak i širokou kulturní veřejnost. Letos k němu patřila přednáška Terezie Zemánkové o fenoménu art brut (v knihkupectví ArtMap v Místodržitelském paláci) a komentovaná prohlídka na závěr výstavy Umělci čistého srdce (v budově České spořitelny na ulici Jánská 6), na niž navazovala beseda s Katarínou Čiernou, kurátorkou sbírky insitního umění Slovenské národní galerie. V době workshopu se konala také samostatná výstava Zdeňky Prokopové z okruhu KreAtu v Místogalerii na Skleněné louce. Krom toho účastníci stihli navštívit dvě zajímavé vernisáže – reprezentativní výstavu slovenského umělce Milana Bočkaye (Částečná retrospektiva, galerie ARS), který je s Brnem spjat i díky osobě přítomného Jiřího Valocha, a výstavu irského výtvarníka Iana Wieczorka (Soft Truths, galerie Katakomby). Malíř se středoevropskými kořeny, irsky družný, se o probíhající projekt živě zajímal, navštívil atelier v Moravské galerii, přednášku K. Čiernej, komentované zakončení výstavy art brut v budově spořitelny a během svého krátkého pobytu se stihl několikrát s kolegy z KreAtu setkat. Poděkování za smysluplnou a vydařenou akci patří jak organizátorům a lektorům, tak i sponzorům workshopu. Hlavním lektorem byl slovenský výtvarník Vlado Kordoš. Akci podpořilo statutární město Brno, Siemens Fond pomoci, Nadace České spořitelny a Jihomoravský kraj. (Iv.) Nahoře: tisk grafik na „šuřce“ na Husové ulici (J. Závodník) Nahoře vpravo: Peter Dunaj ilustrace k Havranovi Vpravo dole: Pavla Dvorská a Vlado Kordoš při výběru grafik do připravované publikace Havran na Provázku aneb E. A. Poe konečně v Katakombách Během výtvarných workshopů KreAtu a jeho partnerů pracují vedle sebe výtvarníci na společném jednotícím projektu, jenž je pak po skončení prezentován veřejnosti, a to zpravidla formou společné výstavy. Letos měli účastníci za cíl vytvořit ilustrační doprovod k  proslulé básni E. A. Poea Havran. Zvolené techniky byly zejména grafické (linoryt a suchá jehla). Letošní workshop má finální výstupy dva. Prvním je výstava vzniklých prací, která proběhne v  druhé polovině října v  galerii Katakomby, tady v prostorách suterénních, těsných až tísnivých, kde by se Edgar Allan cítil jako doma. Vernisáž je plánována na 14. října, týden po výročí předčasného Poeova úmrtí. Druhý hmatatelný výstup z  workshopu potěší příznivce literatury a Poea zejména. Práce na workshopu neskončily u návrhu ilustrací. Cílem bylo dotáhnout dílo ilustrátorů až do knižní podoby. Před zahájením workshopu nechali organizátoři báseň vysázet a vytisknout na grafický papír. Na konci týdne pak výtvarníci do těchto listů ručně tiskli své grafiky. Po finalizaci u knihaře Jiřího Fogla vzniklo několik bibliofilií s originálními grafikami zúčastněných autorů. Stejnou sazbu pak použilo nakladatelství Stylus pro další dvě malonákladová vydání, běžným digitálním tiskem a s ilustracemi brněnského Jiřího Lopoura, resp. slovenského Petera Dunaje. Každá kniha obsahuje tři jazykové verze básně – českou, slovenskou a anglický originál. Sběratele Havranů možná potěší, že si mohou pořídit zřejmě nejnovější český překlad (Ivan Petlan, 2005) v  cenově dostupné variantě (o bibliofilském vydání této verze Papírenskou manufakturou ve Velkých Losinách jsme již v Rozhledu informovali, knihu upravil, kaligrafoval a ilustroval nedávno zesnulý Jiří Šindler). Slovenský překlad vznikl na sklonku 1. světové války na italské frontě a autorem je symbolista Vladimír Roy. (Iv.) Galerie Katakomby Zelný trh 9, Brno Havran na provázku aneb E. A. Poe konečně v Katakombách 14. října – 31. října 2015 Andrej Bielak se narodil v Brně (1957), vyučil se v oboru chladírenský mechanik a nějakou dobu tuto profesi vykonával. Poté pracoval jako lepič plakátů, aranžér (Park kultury a oddechu Brno a poté v Moravském zemském muzeu v Brně) a od počátku 90. let jako OSVČ v oboru užitá grafika – výstavnictví. Absolvoval kurz kreslení a grafiky u prof. Helgy Heindlové v Brně a v letech 1981-1986 vystudoval večerněStředníuměleckoprůmyslovou školu v Brně. Účastnil se řady výstav v České republice i v zahraničí. Otevřeno ve všední dny od 9 do 16 hodin nebo po domluvě na čísle 533 332 032. Andrej Bielak – Dynamika krajiny Malá galerie, VÚVeL Hudcova 70, Brno Andrej Bielak – Dynamika krajiny 1. října – 15. listopadu 2015 Poeovská výstava rekapitulující brněnský zářiový workshop atelieru KreAt se na zbytek roku přesunula z galerie Katakomby do galerie Slébárna Vaňkovka u kavárny Práh v areálu brněnské Vaňkovky. Sdružení Práh poskytuje sociální služby osobám s psychickým omezením, a je tak tedy pro atelier KreAt přirozeným partnerem. Vernisáž proběhla ve středu 25. listopadu 2015. Na zahájení promluvili PaedDr. Blanka Veškrnová, ředitelka a předsedkyně sdružení a Petr Čichoň, básník a spisovatel. Výstava potrvá do 22. prosince 2015. Na vernisáži bylo možno zakoupit trojjazyčné vydání Poeova Havrana, bibliofilii, kterou atelier KreAt letos vydal a kterou ilustračně doprovodili účastníci workshopu. Báseň na vernisáži rovněž v české a slovenské verzi zazněla. Hudbou celou akci doprovodil písničkář Vít Šujan. Vpravo nahoře (zleva): PaedDr. Blanka Veškrnová, Petr Čichoň a Vít Šujan Vpravo uprostřed (zleva): Ivan Petlan a Martin Helcman recitují český a slovenský překlad Havrana Vpravo dole (zleva): Ratmir Bataev (Rusko), grafiky z dílny KreAt Dole: grafiky Lucie Juriové a Lucie Goldmannové Galerie Slévárna Vaňkovka Ve Vaňkovce 1, Brno Havran na Prahu! 25. listopadu – 22. prosince 2015 Hravý bar, Stolní tenis Brno Václavská 6, Brno Jiří Lopour – ROZDÍLNA Zahájení výstavy 9. prosince 2015 Jiří Lopour – ROZDílna „Na každé své samostané výstavě představuje Jiří Lopour nové věci. Nerecykluje staré náměty a už vůbec nevystavuje práce, které byly prezentovány dříve. Každá další výstava je tak přehlídkou děl nových, dříve ještě neviděných, a kdo výstavu nenavštíví s odkazem, že už to viděl minule, či přijde na tu další, ochuzuje sám sebe o jedinečný a neopakovatelný výtvarný počin,“ zaznělo v úvodní řeči na prosincové Lopourově výstavě ve svérázné výstavní síni Hravý bar. Výběr děl zde představených tuto tezi jenom podporuje. Vědom si skutečnosti, že vše kolem nás, ať už se jedná o přírodní motivy, nejrůznější předměty denní potřeby, potraviny či jenom zmačkané pyžamo na posteli, jsou jenom fraktály vnějšího světa, fraktály universa, rozvíjí před návštěvníky svých vernisáží nové pohledy, nové dimenze přesahující běžné náměty. Jiří Lopour v této sérii zaznamenává svět viděný kolem sebe fotoaparátem, zrcadlově obrací a skládá to vše opět dohromady. Tento typ digitálních koláží, autorem nazývaných mirorie, byl doplněn kolážemi „rukodělnými“, tedy klasickými, vystřihovanými a lepenými. Pro diváka tak autor dešifruje skryté poselství viděného V roce 1923 napsala a namalovala Marie Kubíčková Janoškovu pohádku O květu štěstí. Výstavu prezentující tuto knihu připravil autorčin vnuk Adam společně se Sylvou TománMalá galerie, VÚVeL Hudcova 70, Brno Marie Kubíčková – Dětství 1922 15. listopadu 2015 – 3. ledna 2016 avšak neviditelného. Součástí vernisáže byl i drobný workshop, během něhož se návštěvníci vernisáže mohli zúčastnit dotváření námětů, které jim autor, Jiří Lopour, zadal. Vzniklé práce pak byly autorem doinstalovány na stěnu a staly se tak součástí poslední letošní výstavy. Záhadou zůstává termín zakončení, jelikož na pozvánce bylo uvedeno: „Výstava potrvá do konce světa.“ Marie Kubíčková – Dětství 1922 kovou. Publikaci bibliofilsky vydal Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně (opět ve spolupráci s Adamem Kubíčkem) v roce 2014 v počtu 100 ručně číslovaných kusů. Illustrations&Text©MarieKubíčková, 1923 heirs. © Adam Kubíček, 2014, ISBN 978-80-86895-30-7 Janoškova pohádka O květu štěstí je v prodeji v knihovně VÚVeL u paní Gregorové. www.art-kubicek.cz 1616 www.irozhled.cz Informace o výstavách ve městě Brně • červen 2016 Rozhled číslo 16 Lenka Moškvanová Obrazy dávných světů výstava v Galerii Katakomby / str. 3 ROBERT VANO FOTKA NEMUSÍ BÝT OSTRÁ výstava v Galerii Pekařská / str. 7–8 Tajemství černého sametu výstava Jindřicha Pilečka / str. 10–11 Z hlbín Art brut a outsider art zo zbierky Slovenskej národnej galérie výstava v České spořitelně / str. 4–5 Medzinárodná zbierka neprofesionálneho výtvarného prejavu je špecifickou kolekciou Slovenskej národnej galérie. Od počiatku (1965) bola budovaná s  cieľom reflexie vzťahu medzi profesionálnym a  neškoleným umením, ich vzájomných prienikov a vplyvov. Táto orientácia súvisí nielen s hľadaním autenticity vo výtvarnom umení, ale aj so širšou otázkou o  samotnej podstate a  zmysle umenia vôbec. Kolekciu dnes tvorí vyše 800 diel viac ako osemdesiatich slovenských i zahraničných umelcov prevažne 20. storočia. Významnou časťou zbierky sú diela art brut a outsider art, získané do zbierky najmä zásluhou medzinárodných podujatí Trienále insitného umenia, ktoré koncipovala a organizovala Slovenská národná galéria. Pojem art brut sa objavil v polovici 40. rokov 20. storočia a jeho autor – francúzsky maliar Jean Dubuffet – ním označil pôvodné, surové, prirodzené umenie, v ktorom sa schopnosť invencie a tvorby prejavuje bezprostredne a bez zámeru, umeleckých nánosov a výtvarnej tradície. Vytvárajú ho neškolení, talentovaní ľudia, žijúci v sociálnom a psychickom ústraní, ktorí sa výtvarne prejavujú len pod tlakom vlastnej imaginácie. Záujem o výtvarné prejavy psychotikov, excentrikov, vizionárov však existoval skôr a  vzrástol po roku 1922, keď nemecký psychiater a umelecký historik Hans Prinzhorn vydal v Heidelbergu publikáciu Bildnerei der Geisteskranken (Tvorba duševne chorých). Pri interpretácii diel kládol Prinzhorn dôraz na nevedomú tvorivosť, inštinktívnosť a autentickosť. Tvorivá posadnutosť, obrazotvornosť v surovom stave a neprítomnosť tradičnej výtvarnej kultivovanosti boli blízke nielen Dubuffetovmu informelu, ale aj niektorým prúdom „vysokého“ umenia 20. storočia, najviac surrealizmu, tiež expresionizmu ale- Z hlbín Art brut a outsider art bo umelcom skupiny CoBrA. Význam art brut sa ďalej stupňoval s konceptuálnym umením, fluxusom, arte povera atď. Artbrutista je sústredený na vlastný svet fantázie a  predstáv, počúva imperatívny hlas svojho vnútra a  nevedome a  rituálne vytvára jeho záznam, ktorý nie je korigovaný racionálnymi retušami. Z absolútnej autenticity vyplýva aj originalita výrazu a techniky, autori so samozrejmosťou vynaliezajú nové prekvapivé techniky. Pracujú s materiálmi, ktoré majú po ruke, bez ohľadu na ich tradičné využitie. Niektorí svojou tvorbou ventilujú svoje problémy, iní hľadajú vo svojich kresbách či maľbách vnútorný mier, ďalší tak prekonávajú samotu, sklamanie, úzkosť a smútok i osobnú drámu. Sú to diela, vypracované detailne a starostlivo, alebo sú expresívne, často majú aj groteskný nádych a z ďalších naskakuje „husia koža“. Svojskou odnožou art brut sú médiumné kresby, vytvárané psychickým automatizmom, ako primárnym kreatívnym aktom. Ani umenie ousiderov nepredstavuje žiadny štýl či školu ani koherentnú skupinu. Nevzťahuje sa k žiadnemu smeru a módnemu prúdu. Štýl umelca-outsidera je jednoducho jeho subjektívny rukopis. Outsider je výtvarne nevzdelaný a  k  vlastnej tvorbe ho pobáda len vnútorné napätie a neskrotná túžba vizualizovať svoje predstavy, vízie a fikcie. Fenomén tohto umenia je známy vo svete od roku 1972, keď ho prvýkrát použil anglický umelecký historik a spisovateľ Roger Cardinal. Predstavitelia tejto kategórie sa vyjadrujú bez ohľadu na platné konvencie a ich ambície sú mimoumelecké. Rozdiely vo formálnych a tematických vyjadreniach vyplývajú z psychiky, spôsobu života a prostredia každého z nich. Autori sa líšia generačne, stupňom vzdelania a  povolaním. Na výberovej výstave je predstavená vynikajúca predstaviteľka 1 2 3 4 5 6 médiumnej tvorby Anna Zemánková (1908–1986), ktorej tvorba je pokladaná za jeden z vrcholných prejavov art brut v európskom a svetovom kontexte. Jej dielo je súčasťou významných zbierok ako napr. Museé de l´art brut, Lausanne; Museé d´art moderne, Lille; Museum of art, New York; etc. Elementárna tvorivá posadnutosť, neexistencia akéhokoľvek vonkajšieho modelu a vplyvu tvorili pôdorys, na ktorom sa rozvíjali jej výtvarné metamorfózy vibrujúcich kvetinových podobenstiev. Médiumné kresby Cecilie Markovej (1911–1998) vynikajú hravými, vegetabilnými organizmami v znepokojujúcich labyrintoch, ktoré vyrastali v  jej svete fantázie. Hlboko intímne sú jej médiumné portréty. Tvorba týchto dvoch autoriek má vlastné zákony a  dynamizmus, ktorý je nezlučiteľný s tradičnými ornamentálnymi výtvormi. Odkazuje k pudovým základom ľudskej psychiky. Kresby, vytvárané s horúčkovitou naliehavosťou, vznikajú mimo cenzúry vedomia pod silným tlakom tvorivej imaginácie. Zbyněk Semerák (1951–2003) obsesívne kumuluje vo svojich detailných kresbách početné fantastické dopravné prostriedky a  v  maľbách rozličné architektúry. Motívy sú komponované v geometrických útvaroch v tvare mozaiky. Pozoruhodné kresby dopravných prostriedkov Hansa Ploos van Amstel (1926) pripomínajú konceptuálny projekt. Farebné mesto, aké si vysníval Yeshayahu Scheinfeld (1909–1979), je éterické a vzdušné, terén sa zdvíha a vznáša sa, kulisovité priečelie budov pripomína divadelnú scénu. Patrick Gimel (1952) kreslí zvyčajne v  sériách. Fascinujú ho vtáci, ktorých fotografuje a hlavne kreslí v elipsovitých štruktúrach. Jeho práca je extrémne minuciózna a kresby vytvára s presnosťou stredovekého miniaturistu, ale aj médiumného tvorcu. Grafické textúry Gérarda Sendreya (1947) sú vytvorené nutkavo po celom priestore, používa techniku jemnej hustej linky, pomocou ktorej preskupuje tváre a  figúry. Geometricky rastrované ploché pozadie dáva dobre vyznieť ich monumentalite. Leitmotívom Adama Nidzgorského (1933) sú ľudské figúry, ktoré expresívne deformuje spontánnymi, gestickými ťahmi. Jeho rudimentárne postavy s okrúhlymi tvárami s obrovskými očami pôsobia ako masky a nastavujú zrkadlo krehkosti ľudskej identity. Diela ďalších zo 14 vystavených autorov (Joaquim Baptista Antunes, 1953; Vasilij Tichonovič Romanenkov, 1953–2013; Pierre Silvin, 1959; Jean Michel Messager, 1960; Claudine Goux, 1945; Kiymet Benita Bock, 1958) disponujú originalitou výrazu a  tech- niky,  vyznačujú sa jasnou formovou čistotou. Práve pre túto kvalitu sa razantnejšie presadzujú na veľkých výstavných podujatiach napríklad na Bienále v Benátkach 2013), ktoré dávajú marginalizovanému umeniu artbrutistov a outsiderov čoraz viac priestoru. Výstavu pripravila Slovenská národná galéria v Bratislave v spolupráci s organizáciou  Kunštát PRO FUTURO o. p. s, ateliér KREAT. Kurátormi sú Katarína Čierna a Vladimír Kordoš. Katarína Čierna zo zbierky Slovenskej národnej galérie Autori ART BRUT A OUTSIDER ART Strana č. 4: 1. Cecilie Marková, 2. Kiymet Benita Bock, 3. Yeshayahu Scheinfeld, 4. Jean Michel Messager, 5. Claudine Goux, 6. Gérard Sendrey Strana č. 5: 7. Patrick Gimel, 8. Joaquim Baptista Antunes, 9. Adam Nidzgorski, 10. Hans Ploos van Amstel, 11. Zbyněk Semerák 7 8 9 10 11 Při psaní monografie o Jindřichu Pilečkovi jsem si uvědomil, jak málo toho někdy víme o svých přátelích, kamarádech, s kterými se často setkáváme. Ale co vlastně tušíme o jejich problémech, starostech, radostech a náladách? Co víme o jejich niterním životě, o víře v Boha, o potřebě být oceněn od svých kolegů, o uměleckém zápase, ve kterém si sebevíce nadaný grafik klade otázku: umím, neumím, je to dobré, jsem na správné cestě? Výpovědí o jejich bytí je až uzavřené dílo, o kterém rozhodují jiní, a tvůrce se nemůže bránit. V případě Jindřicha Pilečka, jen grafické listy a kresby jsou svědectvím pravdy, a důkazem, že jejich tvůrce byl nadaný (absolvoval ateliér prof. Karla Svolinského na Uměleckoprůmyslové škole v Praze), pečlivý (dokonalé tisky), pracovitý (rozsah díla Jindřicha Pilečka je obdivuhodný), a zároveň vyprávějí o jeho životě, neboť každý umělec do své tvorby zakóduje (chtě nechtě!) pravdu o svém konání, hledání, prohrách a vítězstvích. O čem hovoří grafika Jindřicha Pilečka? V prvé řadě o talentu, který dovedl využít až do krajnosti. Dále o vizionářském vidění světa člověkem, který neustále četl, studoval a přemýšlel o údělu lidstva. V jeho myšlenkách se objevují poetické nálady, radost z viděného a objeveného v přírodě, radost z dobrých námětů, které mohl s určitou uměleckou nadsázkou převést pomocí kovové desky na grafické listy. Některé grafické listy jsou ale i svědectvím o zápase člověka se zlem, strach z běsů ukrytých v alkoholu, podobně jak to prožíval Edgar Allan Poe. Ten běs, násobený epileptickou chorobou, se čas od času dostává do jeho myšlenkového světa, a pak se projevuje i v umělcově díle, nabývá přízračných podob a vypovídá o lidském utrpení a bídě. Převládají ovšem grafické listy, z nichž vyčteme radost umělce, který si pohrává se zajímavým námětem, rozvádí prvotní myšlenku až do krajnosti a divák se pak stává účastníkem prapodivného divadla, v němž je vše reálné, možné a krásné. Přestože Pileček používá ve své tvorbě, jako mnoho jiných autorů, techniku leptu, kombinovanou se suchou jehlou či akvatintou, jsou jeho grafické listy výjimečné. Předně respektuje a ctí černobílé tisky, tak jak tomu bylo v minulosti; barva či barevný tón zaznívají jen sporadicky a i pak jsou jen decentním dechnutím na desku. Černá a bílá, nekonečný zápas světla a tmy, měkkost tvarů, dlouhé stíny, temnota noci… Pileček je kouzelníkem se světlem, podivným lampářem, zhášejícím a rozsvěcujícím plynové lucerny. Vypouští na oblohu měsíc, zažíhá miliony hvězd, a černá, černá barva mu pomáhá. Odhalil tajemství černé, na svých listech často uplatňuje temné plochy, plochy sametově hebké, plné a skrývající tajemství. Člověk se v té přízračné krajině či v ulicích vysněných měst pohybuje neslyšně, bez hluku a někdy jen náznakově či symbolicky. Takový byl Pileček grafik, mistr vysněných kompozic, tvůrce neskutečných příběhů, mistr rydla a básník všednosti, ve které nalezl smysl své tvůrčí práce. Tajemství černého sametu Jindřich Pileček * 26. 2. 1944 v Táboře + 9. května 2002 v Praze Žil a pracoval v Praze. V roce 1962 absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Stal se absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1968 v ateliéru prof. Karla Svolinského. Josef Pileček je svými díly zastoupen v grafické sbírce Národní galerie v Praze, ve sbírkách Galerie hl.m. Prahy, Abych nevybočil ze zavedené tradice, přiblížím vám Jindřicha v příběhu, který naznačuje, že nebyl jen snílkem, ale člověkem se smyslem pro humor, někdy až na hraně rozpustilosti. Výstava v Boskovicích. Tam se děly podivné věci. Tentokrát jsme byli s Jindřichem ubytováni v divadelní šatně místního kulturního domu, a po zahájení výstavy tradičním ťuknutím vinnými sklenkami jsme odešli na večeři. Pivo má říz, Jindřich si už začíná broukat a v očích se mu objevily takové zvláštní plamínky, prozrazující, že bude veselo. Bylo. Vrátili jsme se do objektu, vystoupali do prostoru šaten, kde byl pokoj pro hosty-herce, a zaslechli jsme říznou muziku. Jakýsi bigbít odněkud z divadla. Jdeme na průzkum. V rekvizitárně jsme objevili dvě paruky; jednu blond, druhou zrzavou. Moc nám slušely. Ještě tu odpočívaly dvě trumpety, takové ty zakroucené, veliké, asi trombony, už si nepamatuji. Pro jistotu jsme si je vzali na výzvědy s sebou. Po otevření jedněch dveří jsme se ocitli v zákulisí, jenže nahoře, tam, kde jsou všelijaká lana, kladky a tma. Také zde byla lávka, jakou používají zedníci či natěrači. Na pódiu pak hrála kapela a v sále trsala socialistická mládež. Pochopitelně jsme vlezli na lávku a pomalu roztočili kliky. Lávka se začala pohybovat k jevišti, kupodivu pravidelně, rovně a nehlučně. Když už nás tanečníci v sále zahlédli, přestali jsme klesat a já zkusil zahrát skautskou večerku – nic jiného nedovedu, snad ještě budíček. Ty zvuky byly příšerné, přiznávám, a nedivím se, že když jsme klesli až na jeviště, začali nás pronásledovat pořadatelé, muzikanti i tanečníci! Chytili nás brzy. Naštěstí pro nás zasáhli pořadatelé a nenechali nás lynčovat, ale odvedli nás do kanceláře k výslechu. Jindřich se jen uculoval – pivo už působilo – a já ty pány po dlouhé době přesvědčil, že bydlíme nahoře v šatně. „To si tedy odskáčete, hned voláme soudruha ředitele!“ Naštěstí měl soudruh smysl pro humor, a tak druhý den v jeho kanceláři jsme mu znovu předvedli naše kostýmy i s těmi troubami a on pochopil, že ta včerejší groteska nebyla záškodnickým činem imperialistů na večírku svazáků, ale pouhým povyražením dvou silně veselých chlapců z Prahy. Takový byl Jindřich Pileček. Měl rád život a upřímné kamarády, a to jistě pozorný divák z jeho grafických listů také vyčte. Karel Žižkovský Ministerstva kultury ČR, Památníku národního písemnictví v Praze, Internationales ex libris centrum v Sint Niklaas v Belgii a Ermitáže v Leningradě (dnes Sankt-Petěrburg). Uspořádal celou řadu samostatných výstav u nás i v zahraničí. Zemřel po těžké nemoci ve věku 58 let v Praze. Výstava Jinřicha Pilečka proběhla v měsících únoru a březnu v prostorách České spořitelny, Jánská 6, Brno. 1616 www.irozhled.cz Informace o výstavách ve městě Brně • červenec 2017 Rozhled číslo 17 „Já je někdo jiný“ Mezi surrealismem a art brut výstava v Galerii Katakomby / str. 2–3 Jiří Lopour TVARY KOUZEL výstava v Knihovně Jiřího Mahena / str. 8 TRANSFORMATIVNÍ SENSIBILITA HERVEHO CONSTANTA výstava v Galerii Katakomby / str. 9 Best of Art Brut Sme tu a je tu svet, ktorý tvoríme... výstava v České spořitelně / str. 6–7 ROZHLED informace o výstavách ve městě Brně Registrováno pod ev. číslem MK ČR E 21246. Vydává nakladatelství STYLOS, IČO 68623631, Nová Ves 71, PSČ 664 91 Hlavní editor: Josef Bubeník, bubenik@irozhled.cz Marketing: Lenka Moškvanová, moskvanova@irozhled.cz © STYLOS 2017 www.irozhled.cz – inforozhled@email.cz Na titulní straně: V. Ryba – Nočniatko (motiv z plakátu k výstavě: Best of Art Brut) Nyní můžete navštívit vybrané výstavy virtuálně! www.irozhled.cz/virtualne 2 – 3 „Já je někdo jiný“ Mezi surrealismem a art brut (Josef Janda a Bruno Solařík) výstava v Galerii Katakomby 4 ATELIÉR KREAT V DUCKBARU výstava v Duckbaru 4 Lenka Tichá – MOZAIKA POCITŮ výstava v Malé Galerii VÚVEL 5 Stromy a havrani Pavly Dvorské (PhDr. Jana Vránová) výstava v Galerii Otevřená zahrada 6–7 Best of Art Brut / Sme tu a je tu svet, ktorý tvoríme... výstava v prostorách České spořitelny 8 Jiří Lopour – TVARY KOUZEL výstava v prostorách Knihovny Jiřího Mahena 9 TRANSFORMATIVNÍ SENSIBILITA HERVEHO CONSTANTA (Kenneth G. Hay) výstava v Galerii Katakomby 10 Lenka Fridrichová – 33 Andreásků v divadle Na provázku výstava v Galerii Katakomby 10 Jan Pražan – ZE TMY DARem výstava v Malé Galerii VÚVEL 11 Josef Bubeník – Krystalová Aproximace výstava v Malé Galerii VÚVEL 11 Petra Malinová – Mezi poli plave výstava v Galerii Katakomby 12 Jiří Horák – Fotografie výstava v Malé Galerii VÚVEL 12 Martin Zálešák – Ze skicáku výstava v Malé Galerii VÚVEL 12 Laco Garaj výstava v Kavárně Švanda 12 Open Air Gallery 12 Obřanský obr Brno 2017 setkání uměleckých kovářů Kolektivní vÝstavA: „Já je někdo jiný“ Mezi surrealismem a art brut Obrazy — kresby — koláže — objekty Ody Saban, Nositelka štěstí, 1994 X. Adamec Josef Bubeník M. Drbohlavová Petr Dubjak Jan Gabriel Ivo Hadraba Anna Haskel Karel Havlíček Stanislav Holas Anna Holeinová Ivan Horáček Bill Howe Eva Horská Lucie Hrušková Bratr J. J. X. Janíček Michal Jůza František Klečka Marie Kodovská Jan Kohout X. Konečný Josef Kotzian Jan Krygel Leonidas Kryvošej Dana Křížová Andrew Lass Mariana Loutocká Cecilie Marková Přemysl Martinec Thomas Mordant Kateřina Piňosová J. Raška Ody Saban Pavel Staněk Martin Stejskal Lucie Straková Eva Švankmajerová Jan Švankmajer Václav Švankmajer Pavi TAire Sasha Vlad B. Vyšeta Vít Zdrubecký Anna Zemánková Železničář a další Výstavu připravili: Josef Janda a Bruno Solařík (Skupina česko-slovenských surrealistů) Galerie Katakomby Zelný trh 9, Brno Já je někdo jiný Mezi surrealismem a art brut 5. června – 4. července 2017 Zdánlivě paradoxně spojuje výstava do jednoho celku výtvory autorů výtvarně neškolených a školených, nevzdělaných a vzdělaných, nereflektujících a reflektujících svou tvorbu a postoje. Jejich společným rysem je totiž důraz na ničím neopravovanou a nekultivovanou intuici, při níž jako by za tvůrce jednal někdo jiný – tedy na samovolnost tvůrčího procesu, který se pro autora stává posedlostí, životně nezbytnou obsesí. Výstavy se účastní jednak členové Skupiny česko-slovenských surrealistů a jejich zahraniční přátelé – a jednak známější, méně známí i dosud zcela neznámí představitelé art brut, mediumního umění, spiritismu apod. Zatímco díla členů skupiny jsou vesměs nedávného data, výtvory art brut zahrnují období celého uplynulého století až do současnosti. Josef Janda, Bruno Solařík Art brut se do češtiny zpravidla překládá jako umění v původním či surovém stavu. Z psychologického hlediska jde nepochybně o určitou formu autoterapie. Člověk začne, někdy i ke svému velkému překvapení, spontánně tvořit, obsesivně puzen jakoby „neznámou silou“. To, co umělci „vede ruku“, nepřichází z nějakého onoho světa, ale z jeho vlastního nevědomí. Palivem tvůrčího procesu jsou jeho vlastní obsese, perverze, sny, touhy, ztracené vzpomínky atp. To, co tuto transformaci umožňuje, je psychický automatismus. Zde se ovšem současně dostáváme do oblasti surrealismu. Stačí k tomu tužka a papír, jak již dnes jistě všichni dobře vědí, a v klidu si počkat, co to samo udělá. Autor těchto řádků dostal před několika lety poněkud poťouchlý nápad. Vzhledem ke své dlouholeté surrealistické praxi je si dobře vědom vzájemných konotací mezi surrealismem a art brut. Napadlo ho, že by nebylo od věci vystavit jednou tvorbu z obou těchto oblastí pohromadě. Je přesvědčen, že ačkoli jde o díla lidí dobově i intelektuálně často velmi vzdálených a rozdílných, jejich společný jmenovatel, jímž je obsesivní povaha psychického automatismu, zaručuje, že se vzájemně nepokoušou, ale budou se spíše doplňovat. Josef Janda Surrealista i autor art brut se poznají podle toho, že při tvorbě většinou moc nepřemýšlejí. Přesněji řečeno – nedělají si žádné plány, „o čem“ to bude a jak to bude vypadat. Prvotní surrealisté se tomu „nezasahování“ do vnitřních podnětů, s  nimiž přichází jakoby „někdo jiný“, učili od spiritistických médií. Spiritista Josef Kotzian měl za to, že jeho ruku vede duch jménem Solferino – a tímto jménem tedy Kotzian své mediumní kresby podepisoval. Vlasta Kodríková se zase podepisovala jménem Tulák: i ona vnímala vlastní tvorbu jako cosi tak samovolného, že to snad ani nemohla stvořit ona sama. Tématem výstavy je džungle nespoutané imaginace bez hranic vytyčovaných vzdělaností, světonázorem a rozhledem.Na čem záleží, je jen naléhavá potřeba tvůrčího vyjádření – a nakonec i výsledný výtvor, který jako by spadl s nebe. Bruno Solařík Lenka Tichá – MOZAIKA POCITŮ Malá galerie, VÚVeL Hudcova 70, Brno Lenka Tichá – Mozaika pocitů 15. srpna – 30. září 2017 Brněnská grafička a pedagožka Lenka Tichá o své výstavě říká: „V  Malé galerii VÚVeL vystavuji poprvé, i když historie jejího trvání je dlouhá. Název výstavy souvisí s autorským CD Evy Černé, pojí nás delší přátelství a spo- lupráce,navrhlajsemjiždřívepřebalk jejím textům, zhudebněným Jiřím Kubow- ským.Obaautořimojivýstavutakézahájí. Práce, které vám představím, budou opravdu pestrou mozaikou mé grafické tvorby i vývoje od studijních let až poslední výstavy. Rozhodla jsem se v tomto komornějším prostoru po dlouhé době vystavit nejen finální tisky, ale i přípravné práceapopřípaděivariantynajednotéma. Zabývala jsem se hlavně technikami tisku z hloubky: suchá jehla, lept, akvatinta, čárový lept. Později jsem techniky různě kombinovala s kresbou a experimentovala jsem jak s  technikami tak materiály a tvary matric/tiskových desek. Postupně jsem se dostala i k počítačové grafice a digitální fotografii, která je nyní důležitou součástí mých grafik.“ Brňané to zde dobře znají. Nad bývalou dělnickou kolonií mezi řekou Svratkou, Štýřicemi a Bohunicemi se nachází národní přírodní památka Červený kopec. Lidé sem chodí na výlety, toulají se po okolí, užívají si klidu a zaslouženého odpočinku. Při procházce Kamennou čtvrtí se většinou zastaví i v útulném Duckbaru – v hospůdce jako stvořené pro občerstvení, nejrůznější výstavy, autorská čtení, divadelní představení, příjemné diskuse, workshopy či hudební produkce. Lidé tu posedí na dřevěných lavicích, poslouchají, povídají si a obdivují panoráma města Brna. Obsluha je vždy milá a příjemná… Kamenná čtvrť od nepaměti láká umělce a řemeslníky všech možných profesí, mnozí se tady usadili natrvalo. Potkáte-li je, můžete s nimi pohovořit, vyměnit si zkušenosti. Do Kamenky, jak toto místo důvěrně nazýváme, se pravidelně vracejí i lidé spříznění s činností brněnského ateliéru KreAt. V červenci a srpnu 2017 nabídli návštěvníkům Duckbaru už poněkolikáté výstavu prací výtvarníků s  mentálním či psychickým postižením. Vystavené obrazy si lidé mohli zakoupit a podpořit tak nejen činnost ateliéru, ale i konkrétních umělců. Tři z autorů – Jana Kuklínková, Pavla Pospíchalová a Pavel Chromý – se na vernisáži představili osobně. Ateliér KreAt založila před pěti lety společnost Kunštát PRO FUTURO. Už předtím spolupracovala s  podobnými pracovišti ve Švýcarsku, na Slovensku a v Belgii. K finální realizaci výrazně přispěly workshopy v Moravské galerii. Společnost má sídlo na Rudce u Kunštátu na Moravě. Pro zdravotně postiMají právo na svou šanci ATELIÉR KREAT V DUCKBARU Lenka Tichá – Hvězdárna Stíny Duckbar Kamenná čtvrť 10c, Brno Ateliér KreAt 7. července – 18. srpna 2017 žené občany organizuje různá setkání, vzdělávací a výchovné programy. Brněnský ateliér KreAt se zaměřuje na potenciální výtvarníky z řad osob s mentálním nebo psychickým postižením. Pomáhá jim nalézt stabilní místo pro svou vlastní výtvarnou seberealizaci. Za asistence profesionálních výtvarníků-animátorů mohou v  tvůrčím prostředí ateliéru nerušeně pracovat a postupně rozvíjet svůj talent. Některá jejich díla jsou velice zajímavá, v návštěvnících vyvolávají příjemné pocity, působí optimisticky. Vyzařuje z nich dobrá pohoda a pozitivní energie. Ateliér není součástí prostor, v nichž hendikepovaní lidé bydlí nebo se učí, slouží pouze k  jejich tvorbě. Postižení vědí, že zde budou malovat, tvořit, nic víc. Postupně tak vzniká zvláštní vztah mezi umělci-profesionály a umělci, kteří se teprve rodí – vztah vzájemné důvěry a poznávání. Každý výtvarník realizuje svou vlastní uměleckou tvorbu a rozvíjí svůj talent. Vedoucí ateliéru nejsou ani terapeuti, ani učitelé. Jsou to umělci, kteří se snaží vytvářet atmosféru tvůrčího ducha. Uskutečnění takovéhoto projektu přináší i určité potíže a nedůvěru. „Hendikepovaní lidé postupně snižují svou závislost na vychovatelích, ústavech, učitelích a rodičích. Stávají se samostatnými, nezávisle vyjadřují svůj vlastní názor, což je někdy jejich konzervativními opatrovníky obtížně přijímáno a respektováno,“ zdůrazňují lektoři ateliéru. Nedůvěru může podporovat i to, že výsledky se dostavují jen velmi pomalu. Najít cestu k  odhalení talentu a jeho rozvoji často trvá několik let. Ale i tito lidé mají právo na svou šanci. Jaroslav Bobek Jana Kuklínková – Eden Martin Ambros – Jeskynní malba Pavla Pospíchalová – Vzplanutí Tentokrát je výstava, kterou se v GOZ představuje Pavla Dvorská, důsledně monotematická, autorka již více než jedno desetiletí kreslí stromy – všude a často, na místech jí známých a blízkých, ve svém okolí, při cestách po Moravě a Čechách, ale i v jiných zemích a kontinentech. Fascinují ji zejména stromy, které zde zůstávají jako svědkové minulosti, jejichž kmeny jsou poznamenány časem a jsou spojenys dávnou historií – proto zde vystavuje soubor kreseb a grafik z Getsemanské zahrady a ze svatojakubských poutí do Santiaga de Compostela. Pavla Dvorská zobrazuje stromy, které ji zaujaly bohatostí linií tvarů a struktur, svou monumentalitou a krásou. Je to Stromy a havrani Pavly Dvorské Galerie Otevřená zahrada, Údolní 33, Brno Pavla Dvorská – Stromy a havrani 15. května – 8. září 2017 téma, s nímž se setkáváme nejen v různých kategoriích a historických etapách výtvarného umění, ale i v literatuře. Strom má často význam symbolu, jsou s ním spojeny báje a pověsti, legendy a mýty – je součástí našeho dědictví po předcích. Stromy mívají svůj vlastní příběh, spojený s životy těch, kteří s ním spoluprožívali nejrůznější události. Vztah stromu a člověka bývá někdy velmi hluboký, strom není vnímán jen jako určitý druh vegetace, ale jsou s ním spojovány osobní prožitky, situace, které se nám vryly do paměti. Mohli bychom připomenout památné stromy, jejichž existence evokuje a připomíná historické události i nejrůznější peripetie lidských osudů. Některé z nich také upoutaly autorčinu pozornost a jsou ve výstavním souboru zastoupeny. Pro Pavlu Dvorskou znamenají stromy stálou, a jak se v současné době jeví – zatím nevyčerpatelnou inspiraci. V  grafikách – linorytech, litografiích, leptech a sítotiscích, které vznikají následně podle kresebných náčrtů nebo definitivních detailních kreseb, pak převádí reálný záznam do jiné výtvarné podoby prostřednictvím stylizovaných nebo redukovaných kontur a struktur, sledujících charakteristickou tvarovou skladbu stromu. Součástí výstavní kolekce je i série ilustrací k básni Havran EdgaraAllana Poea, která svým pojetím se stromy přímo koresponduje. PhDr. Jana Vránová Výstava Best of Art Brut predstavuje 30 slovenských autorov, ktorých práce kurátori vybrali pre prezentáciu v komornom priestore Galérie Čin Čin. Výber nebol jednoduchý, keďže veľa diel má výtvarnú kvalitu a potenciál, čo sa nakoniec ukázalo na výstave „Art brut na Slovensku“ ktorá sa v septembri 2013 uskutočnila v Galérii 19 a ktorá predstavila túto tvorbu komplexnejšie a vo väčšom rozsahu. Art brut je výtvarný prejav, ktorý je úzko spätý s osudom svojich tvorcov. Autori nie sú profesionálni výtvarníci, sú to ľudia s psychickými problémami, či duševnou poruchou. Spoločnosť často stigmatizuje ľudí, ktorí trpia mentálnym ochorením, bez toho, aby sme si uvedomili, aký majú bohatý vnútorný život a koľko iných talentov a kreativity sa v nich skýva. Cieľom výstavy je verejná prezentácia diel, ktoré vznikli v rámci arteterapeutického ateliéru: Galérie Nezábudka pri Lige za duševné zdravie, v domácím prostredí a v iných o.z. Časť prezentovaných prác pochádza zo súkromných zbierok. Ako hovorí podtitul výstavy: „Sme tu a je tu svet, ktorý tvoríme“, autori podávajú úprimnú, autentickú výpoveď o sebe a svojom vlastnom svete. Táto výpoveď nie je zaťažená žiadnymi profesionálnymi kritériami a vychádza z ich vlastných pohnútok a túžby vyjadriť sa. Best of Art Brut / Sme tu a je tu svet, ktorý tvoríme... V prostorách České spořitelny na Jánské ulici v Brně byla dne 11. července 2017 zrealizována další výstava, která je výsledkem úzké spolupráce lidí z okruhů kolem atelierů KreAt a slovenské Nezabudky. Tato výstava je přenesena z bratislavské galerie Čin čin (viz níže) do Brna. Výstava zde bude k vidění do 11. září 2017. Okrem prezentácie výtvarných diel budú v rámci výstavy prebiehať rôzne sprievodné aktivity, /viď príloha/ ktorými chceme prispieť k lepšej informovanosti a odbúravaniu predsudkov o ľuďoch s duševnými ochoreniami. Na otvorení výstavy Ľ. Feldek a J. Fabuš predstavia zborník s poéziou a prózou niektorých vystavujúcich autorov. Kurátori: Vladimír Kordoš, Ján Šuba Trvanie výstavy: 10. 5. – 26. 5. 2017 Galéria Čin Čin, Podjavorinskej 4/a, Bratislava www.galeriacincin.sk O autorech konceptu výstavy: Vladimír Kordoš – člen výtvarnej skupiny A-R, dlhoročný pedagóg na ŠUV J. Vydru v Bratislave, od r. 2003 pôsobí ako výtvarný lektor v ateliéri Nezábudka pri Lige za duševné zdravie Ján Šuba – pediater a detský psychiater, predseda o.z. Duševné zdravie detí, primár Kliniky detskej psychiatrie Dušan Nágel – ilustrátor, výtvarník a pedagóg na ZUŠ Exnárova 6 v Bratislave, od r. 2008 pôsobí ako výtvarný lektor v ateliéri Nezábudka pri Lige za duševné zdravie Výtvarný workshop handicapovaných umělců – kulturní program Brněnský ateliér KreAt a bratislavská Nezábudka se přátelí a spolupracují již několik let. Je to spojení přirozené, oba ateliéry se zaměřují na art brut a pracují s mentálně a psychicky handicapovanými umělci. Brno a Bratislava jsou partnerská města, geograficky to k sobě nemají daleko a lidsky ještě blíže. Každoročním vyvrcholením spolupráce bývá společný týdenní workshop. Letos se uskuteční z části v Brně a z části v Dolních Kounicích. Toto intenzivní setkání pokaždé provázejí doprovodné kulturní akce pro účastníky, ale zejména pro veřejnost. Tím chtějí ateliéry získat pozornost společnosti, upozornit na svou činnost a existenci a na svět postižených vůbec. Letos program nabízí malování pro veřejnost, koncert barokní hudby (violoncello, Dolní Kounice), tematické přednášky s besedou, projekce dokumentárních filmů a recitál slovenského básníka Lubomíra Feldeka, který má s Nezábudkou úzký vztah. Akce v  Dolních Kounicích proběhnou v  úterý a ve středu (29. – 30. srpna) v areálu kláštera Rosa coeli či jeho okolí. V Brně se přednášky, filmové projekce a zakončení workshopu s prezentací výsledků uskuteční v Moravské galerii v pátek 1. září. Den předtím, ve čtvrtek 31. srpna, dojde ke společenskému setkání a komentované prohlídce výstavy v budově České spořitelny na Jánské ulici. Součástí programu bude uvedení dvou vydání knih s básní Havran E. A. Poea. Je to literární dílo, k němuž se KreAt ve svých edičních počinech ilustračně stále vrací. Představené desetijazyčné vydání výtvarně doprovodil Peter Dunaj-Spily z okruhu Nezábudky. Svou bibliofilii uvede také Pavla Dvorská, která je již několik let odbornou lektorkou ateliéru KreAt. Akce vyvrcholí večerem poezie, kdy své překlady Havrana přednesou Lubomír Feldek a Ivan Petlan. Galerie České spořitelny Brno, Jánská 10 Otevřeno: po-pá 9:00-18:00 Název výstavy: Best of Art Brut Sme tu a je tu svet, ktorý tvoríme... Kurátoři: Vladimír Kordoš, Ján Šuba Otevření – vernisáž: úterý 11. července 2017 v 18:00 Trvání výstavy: 11. 7. – 11. 9. 2017 Vladimír Kordoš a Soňa Sadílková E. A. Poe – Havran (ilustrace): Peter Dunaj-Spily (nahoře) Pavla Dvorská (dole) Jiří Lopour – TVARY KOUZEL Knihovna Jiřího Mahena, pobočka Brno-Žabovřesky, Mozolky 52, Brno Jiří Lopour – Tvary kouzel 1. – 28. února 2017 Jiří Lopour (nahoře) a hráč na klávesy Richard Reiprich Vzácným okamžikem každé tvorby je moment, kdy z nicoty na prázdné ploše vzniká tvar modifikovaný barvami a liniemi, kdy tento tvar získává kontury a toto vše tvoří obsah čili myšlenku. Autor se stává demiurgem vládnoucím nad světem vlastní tvorby, stává se pánem myšlenkového světa, který stvořil. Neboť, nemá-li artefakt nosnou ideu, není ničím. Jenom obsah dává uměleckému dílu přesah a to stává se něčím. Forma, byť je prvotní pro vnímání a přijetí díla, bez obsahu není nic. Forma enkaustické malby, kterou Jiří Lopour v poslední době pro svoji tvorbu používá, je technika sice prastará („již staří Římané...“), avšak vždy živořila na okraji zájmu ostatních výtvarných technik. I přesto, že současné technologie umožnily rozvoj a snažší přístup k enkaustice (voskové malbě), u většiny autorů (zvláště pak autorek), nepřekročila rámec abstraktního „impresionismu“ či vizualizování reality. Lopourovy enkaustiky míří přímo do středu transformace, vytvářejí krajiny lidského podvědomí, kde se snovost a racionalita vzájemně nepopírají a střetávají se v souzvuku s nekonečnem (má-li tento termín v lidském chápání vůbec nějaký smysluplný obsah). Podoben čaroději Gandalfovi s kouzelnou holí zapřádá diváka do tvarů kouzel a nechává jej nahlédnouti skrz okno vnímání do světů paralelních. Neboť je nemožné do paralelních světů vstoupit, avšak pohlédnout do nich prostřednictvím obrázků Jiřího Lopoura, to bezpochyby možné je. On sám však nepovažuje výsledky této činnosti za konečné: pracuje dále s fragmenty svých obrazů, vytváří zrcadlové protiklady těchto fragmentů a formou jednoduchých koláží je sestavuje do větších celků. Tímto Jiří Lopour posunul okrajovou techniku enkaustiky mezi nejvyšší patra výtvarného umění a ačkoli nebyly na výstavě „Tvary kouzel“ tyto další výstupy představeny, lačný divák je jistě někdy v budoucnu na některé z dalších Lopourových výstav určitě brzy uvidí. -jb- Stopy Krystalického vědomí (můžeme také říci poznání, moudrosti) jsou vlastně záznamy krystalické paměti, otisky krystalických vzpomínek. Vše je zakódováno v krystalu. Skutečné podstaty krystalového vědomí se můžeme dobrat jen prostřednictvím destrukce prvotní materie krystalové hmoty. Separací dospějeme k poznání, které bude zároveň mementem, znamením, že na zlomu krystalové hmoty nemůžeme pojmout více než jen fragmenty jasu. Fragmenty krystalového jasu. Krystalový jas je vize. Šlo by říci, že je to jasná, čistá, téměř krystalická vize. Je to vize obrazu vetknutého přímo do zdi. Omítka přerušená jakousi nebarokní abstrahovanou kartuší přechází do skla a za ním jsou krystalově zářící objekty, hologramy jasu zachycené do fragmentu krystalu, umístěného ve zdi, za zdí. Je to vize obrazu, který je podoben spíše akváriu,vněmžspolužijískutkyminulé, přítomné i ty budoucí. Je to vize nezobrazitelná (přesto se pokouším o její zobrazení), vize nezachytitelná, vize výzvy. Výzva uchopení neuchopitelného, pojmenování těžko pojmenovatelného. A tomu všemu dominuje modrozelená, tyrkysová barva. Jasná, zářící, apodiktická. Vize zítřka. Z temnoty se rodí světlo, světlo definuje temnotu. A tam někde, mezi světlem poznání a temnotou neuchopitelna, se rodí pravda krystalového jasu. Tyrkysová pravda krystalového jasu. Dělení hmoJosef Bubeník – Krystalová aproximace ty na živou a neživou je neudržitelné z hlediska teze, že „život je zakódován v základní výbavě struktury hmoty“. Sestavíme-li řadu aspektů z libovolně zvolených fragmentů hmoty podle hierarchií pokaždé jinak zvolených důkazů, zjistíme, že při troše kombinování a přemýšlení vždy do sebe zapadají. Jakýkoliv řez vrstvou prostoru při zachování patřičné velikosti dříve či později osvětlí fraktální zákonitosti hmoty našeho prostoru, našeho vesmíru. (Text autora z katalogu – kráceno) Malá galerie, VÚVeL Hudcova 70, Brno Josef Bubeník – Krystalová aproximace 3. ledna – 15. února 2017 Lenka Fridrichová – 33 Andreásků v divadle Na provázku Galerie Katakomby Zelný trh 9, Brno Lenka Fridrichová 33 Andreásků v divadle Na provázku 6. ledna – 28. února 2017 Veskrze undergroundová výstava se uskutečnila ve sklepních prostorech Galerie Katakomby. Šestařicetiletá výtvarnice Lenka Fridrichová (na snímku vpravo) zde představila své démonické malby a kresby z poslední doby. Stíny, které pronikají do jejího vědomí, vyplouvají skrz obrazy a promlouvají k divákovi; její tvorba je autentická, ryzí a oproštěná od laciného estetismu.