T07 Řízení vztahu podniku k dodavatelům.

V návaznosti na prohlubující se dělbu práce se podnik zpravidla specializuje převážně jen na ty
činnosti, které dokáže realizovat lépe a levněji než jiní výrobci, vše ostatní vyčleňuje vně
podniku. To je hlavní myšlenka outsourcingu. (viz. Outsourcing)

Podnik se touto cestou stává stále více závislý na dodavatelích. Počet dodavatelů roste a roste i
jejich význam. V dané souvislosti je nezbytné se věnovat systematickému hodnocení dodavatelů, a to
jak stávajících tak zejména nových. (viz. Analýza a volba dodavatele)

Charakteristickým projevem postupující dělby práce na základě specializace, kdy na tvorbě hodnoty
pro zákazníka se podílí stále větší počet podniků, je rozvoj dodavatelských řetězců. Ve stávajícím
pojetí dodavatelského řetězce již nejde jen o stranu dodavatelů předmětného podniku, ale též o
stranu odběratelů s vyústěním až ke konečným zákazníkům. (viz Podstata SCM), (viz Defining SCM)

Řízení dodavatelského řetězce předpokládá zpravidla stabilní vztahy typické pro opakovanou výrobu.
Cílem je zabezpečit bezchybný proud surovin, polotovarů, součástí, komponent, služeb a hotových
výrobků mezi podniky, které se na dodavatelském řetězci podílejí. Jde především o časovou
koordinaci, která může nabývat až podoby Just in time (JIT) = právě včas.

Jde o přístup, který se snaží eliminovat zbytečné držení zásob. Uplatňuje se princip tahu, nikoliv
tlaku. Určující jsou zákazníci. Materiál je nakupován až v okamžiku potřeby, produkce je
realizována až v okamžiku objednávky, polotovary se vyrábí až v okamžiku, kdy je výrobní středisko
blíže k zákazníkovi potřebuje. Ne dřív, ne později. Právě včas. Systém pojmenovaný „Just in time
production“ představoval první stupeň k modernímu způsobu řízení výrobních procesů ve společnosti
Toyota, a to již v roce 1926. Na jeho základech byl později vystavěn celý komplexní Toyota
Production System (TPS). (viz TPS zásada 3) Největší rozmach tohoto přístupu nastává však až
v osmdesátých letech dvacátého století, a to zejména v Japonsku a USA.

Mezi charakteristické znaky řízení dodavatelského řetězce patří zejména princip tahu, spolupráce ve
smyslu win-win a partnerství v síti. (viz Charakteristické znaky SCM)

Řízení dodavatelského řetězce je však velmi důležité (a obtížné) též při realizaci velkých
projektů, tedy významných, rozsáhlých, finančně a časově náročných aktivit unikátního charakteru.
V daných případech jde o ad hoc výběr dodavatelů a jejich zapojení do mimořádně složité sítě. Jedná
se o akce zatížené velkým rizikem, jejichž realizace často naráží na velké problémy. Širší
veřejnosti jsou známé zejména projekty z veřejného sektoru. Lze připomenout akce v oblasti silniční
infrastruktury (tunel Blanka), informačních systémů (pražská Opencard) apod.


TOMEK, Gustav, VÁVROVÁ, Věra.  Řízení výroby a nákupu. Praha : Grada 2007. ISBN 978-80-247-1479-0.

LIKER, Jeffrey, K. Tak to dělá Toyota. Praha: Management Press, 2008. ISBN 978-80-7261-173

STEHLÍK, Antonín, KAPOUN, Josef Logistika pro manažery. Praha : Ekopress , 2008. ISBN
978-80-86929-37-8.