Mezinárodní obchod
Ing. Bc. Alena Šafrová Drášilová, Ph.D.
Obsah
 Obchodní politika
◦ zahraničně-obchodní politika
◦ mezinárodní obchodní politika
◦ společná obchodní politika EU
 Další organizace MO
 Regionální uskupení
Obchodní politika
 „souhrn záměrů, strategií, zásad,
opatření, nástrojů, smluv a institucí
vytvářených na úrovni vlády a
směřujících k domácím i zahraničním
podnikatelským subjektům.“ (Kalínská
2010)
 cíle
◦ optimální vnitřní ekonomický rozvoj
◦ dosažení vládních cílů (bilance, inflace,
nezaměstnanost,…)
◦ zapojení do mezinárodních struktur
Obchodní politika
 větší vliv na malou a otevřenou
ekonomiku
 faktory
◦ historický vývoj
◦ disponibilní zdroje
◦ zeměpisná a klimatická poloha
◦ výchozí ekonomický potenciál
◦ složení obyvatelstva
◦ hospodářské politické vztahy
◦ míra závislosti na mezinárodním obchodě
◦ další hospodářské politiky (devizová,
migrační, zemědělská atd.)
Zahraničně-obchodní politika
Zahraničně-obchodní politika
 soubor aktivit státu, kterými cílevědomě
působí na zahraniční obchod své země,
a to zejména cestou obchodně
politických nástrojů uplatňovaných ve
vztazích k vlastním podnikatelským
subjektům a ve vztazích ke třetím zemím
 součást obchodní politiky orientovaná
vně
(v praxi se termín nepoužívá kvůli obtížnému stanovení
hranic mezi obchodní a zahraničně-obchodní politikou)
Směry zahraničně-obchodní
politiky
 liberalismus
◦ odstranění překážek obchodu
◦ otevření všech sektorů vnitřního trhu
zahraniční konkurenci
◦ odstranění proexportních, přímých i
nepřímých podpor ve všech oblastech
ekonomiky i oblastech s ekonomickými
aspekty (např. zdravotnictví)
Směry zahraničně-obchodní
politiky
 možné dopady liberalismu
◦ změna výrobkové struktury
◦ zvýšení konkurence na trhu
◦ růst specializace ekonomiky
◦ lepší uplatnění komparativních výhod
◦ nižší spotřebitelské ceny
◦ stabilizace inflace
◦ oslabení a likvidace domácích výrobních
odvětví
◦ růst nezaměstnanosti
◦ zvýšení mandatorních výdajů státu
◦ závislost na strategických dovozech
◦ monopolní ovládnutí některých trhů
Směry zahraničně-obchodní
politiky
 protekcionismus
◦ ochranářství
◦ ochrana domácí ekonomiky před vnějšími
vlivy („filtrování“ negativních vnějších
vlivů)
◦ autarkie = extrémní případ protekcionismu
– uzavření trhu pro dovoz a znemožnění
vývozu
◦ lokalizace trhů = ochrana a podpora
výroby pro domácí trh (např. zemědělství)
Směry zahraničně-obchodní
politiky
 možné dopady protekcionismu
◦ udržení strategicky významných odvětví
◦ základní soběstačnost ekonomiky
◦ zachování výrobkové struktury
◦ skleníkové prostředí pro domácí průmysl
◦ netržní regulace nezaměstnanosti
◦ pomalý technologický rozvoj
◦ neobjektivní stanovení „negativních vnějších
vlivů“
◦ nevyužívání absolutních a komparativních
výhod
◦ vyvolává zpravidla řetězovou reakci
Směry zahraničně-obchodní
politiky
 žádný směr se nevyskytuje „v čisté
podobě“
 oba mají výhody i nevýhody,
ekonomické
i sociální dopady, různé v krátkém a
dlouhém období
 kompromis mezi:
◦ otevřeností ekonomiky vnějším
konkurenčním vlivům
◦ podporou exportu
◦ ochranou domácí ekonomiky a
zaměstnanosti
Směry zahraničně-obchodní
politiky
 protekcionismus ve 21. století jako
reakce na „krizi“
◦ vyspělé země
 finanční podpory,
 dotace,
 vládní zakázky,…
◦ rozvojové země
 cla,
 množstevní kvóty,
 administrativní omezení,…
Nástroje obchodní politiky
 podle cíle
◦ nástroje na ochranu trhu
 tarifní (cla)
 netarifní opatření
◦ nástroje na podporu vývozu
 podle právního základu
◦ autonomní
◦ smluvní
Nástroje na ochranu trhu
Cla – definice
 systematicky aplikovaná cla
◦ předem vyhlášená
◦ platná ve stanoveném období
◦ stanovená celním sazebníkem
 clo = peněžitá částka kterou stát
vybírá při přechodu zboží přes státní
hranice
 fiskální × obchodně-politická funkce
Cla - dělení
 podle směru přechodu hranic
◦ vývozní
◦ dovozní
◦ tranzitní
 podle účelu, k němuž jsou cla použita
◦ fiskální
◦ protekcionistická
 podle cíle, jehož má být dosaženo
◦ prohibitivní (velmi vysoké sazby)
◦ skleníková a výchovná
◦ antidumpingová (na zboží, jehož cena je nižší, než cena běžná na
domácím trhu)
◦ preferenční (jednostranné nižší celní sazby vůči některým zemím)
◦ diferenční (nižší než preferenční, poskytují dodatečnou výhodu při
splnění stanovených podmínek)
Cla – dělení
 podle vztahu k obchodnímu partnerovi
◦ kompenzační (vyrovnávají subvence dováženého zboží)
◦ odvetná (retorzní, reagují na obchodní politiku dovážejícího
státu)
◦ vyjednávací (vyjednávací prostředek v obchodně-politických
jednáních)
 podle způsobu výpočtu
◦ valorická (procentní sazbou z hodnoty zboží)
◦ specifická (pevnou částkou za fyzickou jednotku zboží)
◦ kontingentní (tarifní kvóta – nižší clo platí pro kontingent, po
jeho vyčerpání se clo zvyšuje)
◦ smíšená, kombinovaná
◦ vypočtená na jiném základě
Celní sazebník
 Harmonizovaný systém popisu a
číselného označování zboží
◦ 80. léta 20. století
◦ Světová celní organizace (WCO)
◦ 180 států, 98 % světového obchodu
◦ 21 částí, 97 kapitol
◦ 6-místný kód (H. S. code)
 eskalace tarifů
◦ čím vyšší je přidaná hodnota, tím vyšší je clo
 tarifní špičky
◦ sazby na citlivé výrobky
◦ ve vyspělých zemích >15 %
Netarifní opatření
 vše, kromě cel
 velmi obsáhlý soubor, který se neustále
rozšiřuje
 odvětví
◦ nejčastěji v oblasti strojírenské výroby,
zemědělství a chemického průmyslu
◦ nejvíce je zatížen obchod s potravinářskými
produkty, textilem a surovinami
 regiony
◦ nejvíce: Asie a Tichomoří, Evropa a střední Asie
◦ relativně méně: Severní a Jižní Amerika, jižní
Asie a Karibik
◦ minimálně: Blízký východ, severní a subsaharská
Afrika
Netarifní opatření – dělení
 paratarifní opatření (korigují cenu zboží)
◦ celní a dovozní přirážky (% z celní hodnoty výrobku),
◦ vnitřní daně uvalované na dovoz,
◦ povinné celní ohodnocení dovozu,
◦ tarifní kvóty,…
 finanční opatření
◦ administrativní stanovení cen,
◦ dobrovolné limity vývozních cen,
◦ přirážky a odvody,
◦ antidumpingová opatření,
◦ požadavek placení předem,
◦ souběžné rozdílné směnné kurzy,
◦ dovozní depozita,…
 automatická licenční opatření („kdo dřív přijde, ten dřív
mele“)
Netarifní opatření – dělení
 kvantitativní opatření
◦ kvóty,
◦ neautomatické dovozní licence,
◦ zákazy dovozu,
◦ omezení vývozu,…
 monopolistická opatření
◦ stanovení jediného dovozce,
◦ státní obchodní podniky,
◦ povinné využití národních služeb v pojištění, dopravě
atd.,
 technická, sanitární a fytosanitární opatření
◦ technická regulace
◦ administrativní regulace potřebné dokumentace,
◦ speciální celní formality (např. inspekce před
naloděním),
◦ požadavky na nezávadnost potravin, zdraví zvířat a
Nástroje na podporu vývozu
Formy podpory
 subvence států do vývozního zboží
 subvencování primárních vstupů
 daňové úlevy s vazbou na vývoz
 státem garantované úvěry a pojištění
vývozu
 poskytování informací
 vývozní služby a marketing
 investiční pobídky (kombinace
subvencí)
Subvence – dělení
 zakázané
◦ narušující obchod
◦ vázané na vývozní výkonnost
◦ upřednostňující domácí vstupy do výroby před
zahraničními
◦ specifické podpory konkrétnímu podniku
◦ limitující přístup k nim pro ostatní subjekty
 přípustné
◦ mohou být poskytovány
◦ v případě negativního dopadu se mohou stát
předmětem odvetných opatření
◦ může být na jejich základě vyvolán obchodní spor
 povolené
◦ nenarušují obchod (např. proexportní informační
podpora)
Subvence v zemědělství
 domácí podpora  zvyšování produkce  omezení dovozu
 stimulace subvencovaného vývozu
 podpory s přímou vazbou na výrobu (zakázané)
◦ nové nesmí být zaváděny a staré musí být odstraňovány (WTO)
 podpory s nepřímou vazbou (povolené)
◦ vládní služby v oblasti kontroly chorob,
◦ výzkum,
◦ potravinová bezpečnost,
◦ infrastruktura,
◦ podpory restrukturalizace,
◦ přímé platby v regionálních a environmentálních programech,
◦ vládní programy na podporu rozvoje zemědělství a venkova,
◦ podpory malého rozsahu.
 vývozní subvence jsou povoleny jen v rozsahu, ve kterém
existovaly v době podpisu dohod WTO
 na základě dohody členů WTO měly být vývozní subvence
zrušeny do roku 2013
Autonomní nástroje
Autonomní nástroje
 implementované do obchodní politiky
rozhodnutím suverénního státu
 realizované pouze v rámci již
uzavřených mezinárodních dohod a
smluv
 v oblasti cel pouze všeobecná celní
sazba stanovená vůči nečlenům WTO
a stanovení celních sazeb „nejvýše do
výše“
Smluvní nástroje
Smluvní nástroje
 na základě mezinárodních ujednání
 rámcem jsou zpravidla dohody a
ujednání WTO
 závazné principy
◦ princip nediskriminace (= doložka
nejvyšších výhod)
◦ princip parity (= stejné zacházení s
dovezenými výrobky jako s výrobky
domácími od okamžiku překročení hranic)
Doložka nejvyšších výhod
 Všechny výhody, přednosti, výsady
nebo osvobození poskytnuté,
kteroukoli smluvní stranou jakémukoli
výrobku pocházejícímu z kterékoli jiné
země nebo tam určené budou ihned a
bezpodmínečně přiznány obdobnému
výrobku pocházejícímu z území všech
ostatních smluvních stran nebo tam
určenému.
Typy obchodních dohod
 mnohostranné
◦ dohody WTO
 vícestranné
◦ dohody o volném obchodu nebo vyšším stupni
integračního seskupení (NAFTA, EU, CEFTA,
MERCOSUR apod.)
◦ vícestranné dohody WTO
◦ mezinárodní komoditní dohody (o kávě, kakau,
bavlně, mědi, obilí,…) (UNCTAD)
 dvoustranné (bilaterální)
◦ mezi členy WTO
◦ se zeměmi, které nejsou členy WTO
◦ celní unie a oblasti volného obchodu dvou států
Další smluvní nástroje
 ujednání v
◦ mezinárodní dopravě
◦ celnictví
◦ ochraně duševního vlastnictví
◦ oblasti technické normalizace a standardizace
◦ oblasti sanitárních norem
◦ atd.
Mimořádná obchodně-politická
opatření
 musí splňovat následující kritéria
◦ přiměřenost (minimalizace narušení
obchodu)
◦ dočasnost
◦ postupné uvolňování
◦ výlučnost (neumožňující použití dvou
mimořádných opatření)
◦ nediskriminace
◦ transparentnost
Mezinárodní obchodní politika
Mezinárodní obchodní politika
 mezinárodní obchodní politika je souhrn
obchodních politik všech zemí světa
 hlavním a základním rámcem je Světová
obchodní organizace (WTO)
 základní deklarované principy
◦ nediskriminace
◦ liberalizace
◦ předvídatelnost
◦ konkurence
◦ výhodnější zacházení pro méně rozvinuté a
rozvojové země
Vývoj WTO
 navazuje na GATT (1947)
◦ „provizorní“ řešení
◦ snižování cel při vzájemném obchodu se
zbožím
◦ následně – odstraňování netarifních
opatření, začlenění zemědělství a služeb,
právo duševního vlastnictví
◦ 23 (1947)  62 (1964)  123 (1986)
 vznik 1995
 164 členů
Hlavní úkoly WTO
 liberalizace celosvětového
mezinárodního obchodu
 přezkum obchodních politik
jednotlivých členů
 řešení obchodních sporů
Právní zakotvení
 Dohoda o zřízení WTO
 GATT (zboží)
 GATS (služby)
 TRIPS (duševní vlastnictví)
 TPRM (přezkum obchodních politik)
 DSU (pravidla řešení sporů)
Rozvojový program z Dohá
 probíhá od roku 2001
 původně měla být jednání završena v
roce 2005, nejsou dodnes
 cíle
◦ omezení regionálních, zejména
bilaterálních a místních dohod
◦ zlepšení přístupu na trhy třetích zemí
Výsledky
 zemědělství
◦ EU přistoupila na odstranění exportních dotací
do roku 2013 (USA a rozvojové země
prosazovaly 2010)
◦ nebyla nalezena shoda ohledně dovozních tarifů
 rozvojová pomoc
◦ odsouhlasena pomoc pro 48 nejméně
rozvinutých zemí ve formě přístupu na globální
trhy bez kvót a cel a navýšení technické pomoci
 bavlna
◦ redukce domácích podpor
◦ nevyjasněná role USA
 Indie a Brazílie neumožňují vstup na trh ×
USA a EU mají vyhraněný názor na
zemědělské otázky
Společná obchodní politika EU
Základní principy
 otevírání zahraničních trhů pro podniky ze
zemí EU
 zvýšení vyjednávací síly
 jednotný postup v obchodních vztazích se
třetími zeměmi
◦ jednotný celní sazebník
◦ jednotný exportní a importní režim
◦ uzavírání dohod se všemi partnery pouze na
úrovni EU
 deklarované priority (ale…)
◦ volný vývoz (1993)
◦ volný dovoz
◦ otevřený přístup na trh EU
ale…
 možnost ochrany před nekalými
obchodními praktikami (dumping a
subvencování)
 ochrana neobchodních zájmů (rozvoj
venkova, udržení specifického rázu
krajiny, tradičních výrob, osídlenosti v
nepreferovaných regionech a další)
Výlučné kompetence EU
 externí – sjednávání dohod v dotčených
oblastech
 interní – implementace dohod
 s přijetím Lisabonské smlouvy zrušeny
tzv. smíšené smlouvy
 rozhodování kvalifikovanou většinou
 nepatří sem veřejné zakázky, podpora
exportu formou úvěrování, pojišťování a
poskytování informací
 rozhodují Evropský parlament a Rada
Další organizace ovlivňující MO
Další instituce a organizace
 OECD (Organizace pro ekonomickou
spolupráci a rozvoj) – cílem je dosažení
udržitelného ekonomického růstu a
zaměstnanosti, zvýšení životních standardů
při současném zachování finanční stability a
liberalizace mezinárodního obchodu, investic
a financí
 WCO (Světová celní organizace) – jediná
mezinárodní organizace kompetentní k
řešení metodických celních otázek, cílem je
harmonizace a zjednodušení celních
procedur
Další instituce a organizace
 UNCTAD (Konference o obchodu a rozvoji) –
konference OSN k problematice podílu a účasti
rozvojových zemí v mezinárodním obchodě,
zpracovává statistiky, identifikuje překážky
vstupu, poskytuje poradenství, pomáhá s
vyjednáváním
 UNIDROIT (Mezinárodní ústav pro sjednocení
soukromého práva)
 IMF (Mezinárodní měnový fond)
 Skupina Světové banky – Mezinárodní banka
pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní asociace pro
rozvoj a další
 Rozvojová banka Rady Evropy, Evropská banka
pro obnovu a rozvoj, Evropská investiční banka
Regionální uskupení
Česká republika
 Visegrádská skupina
◦ ČR, Polsko, Slovensko, Maďarsko
◦ rozvoj užší spolupráce a vzájemných vazeb
 CEFTA (Středoevropská zóna volného obchodu)
◦ členství zaniklo vstupem do EU
◦ Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá
Hora, Kosovo, Moldávie, Srbsko
 členství v dalších organizacích
◦ WTO, OSN, EU, IMF,…
◦ > 450
◦ více než 40 miliard Kč na příspěvcích (4 mld bez EU)
http://www.mzv.cz/jnp/cz/zajimave_odkazy/mezinarodni_organizace.html
Otázky…?
?
?
? ?
?
?
?
?
?
?
?
Děkuji za pozornost!