Územní systémy ekologické stability krajiny Prof. RNDr. Milan Viturka, CSc. ESF MU, Brno Koncept územních systémů ekologické stability krajiny •Územní systémy ekologické stability krajiny představují propojené soubory přirozených i pozměněných avšak přírodě blízkých ekosystémů, které dlouhodobě udržují přírodní rovnováhu zejména prostřednictvím zpětných vazeb. •Ze systémového pohledu lze ÚSES pokládat za významnou inovaci původního (spíše statického) ochranářského paradigmatu, která vychází z podpory rozvoje ekologické infrastruktury jako flexibilního nástroje zvyšujícího efektivnost ochrany ekosystémů. Evropská ekologická síť EECONET •EECONET si klade za cíl vytvořit územně propojenou síť zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ekosystémů evropského významu. Funkční způsobilost této sítě je garantována územním propojením v rámci členských zemí EU. •Její základní složky představují: •Core areas (v kompatibilním českém systému TSES označovány jako biocentra), která zahrnují reprezentativní ukázky všech typů ekosystémů celoevropského význam schopných trvalé existence v rámci jednotlivých zemí EU. •Landscape corridors (biokoridory), které propojují core areas a umožňují tak prostorovou komunikaci organismů resp. dálkovou migraci organismů evropského významu (v rámci TSES jde o biokoridory nadregionálního významu). •Buffer zones (interakční prvky) tj. zóny zvýšené péče o krajinu izolující jádrová území systému od vnějších negativních vlivů, přičemž zajišťují příznivé prostředí např. pro "měkkou" turistiku. Struktura EECONET Český koncept ÚSES Udržitelnost produkční kapacity a biologické rozmanitosti nepochybně závisí na ekologické stabilitě krajiny. Tuto stabilitu lze pozitivně ovlivnit snižováním destabilizačních vlivů (pomocí ekologické politiky) a vytvářením ÚSES (pomocí územního plánování). Hlavními cíli ÚSES je zachování přírodního genofondu a indukce příznivých účinků na ekologicky méně stabilní části krajiny Aktuální soubor ekologicky důležitých segmentů krajiny významných z hlediska biodiverzity vytváří tzv. kostru ekologické stability (KES) a její doplnění o chybějící části je podstatou ÚSES. Základem pro definování KES a navrhování ÚSES je potom biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí (geobiocenóza je suchozemský soubor rostlin a živočichů). Kategorizace ÚSES dle významu ›Místní (lokální) ÚSES ›5 - 10 ha ›Regionální ÚSES ›10 - 50 ha ›Nadregionální ÚSES ›alespoň 1 000 ha ›Provinciální ÚSES ›větší než 10 tis. ha - např. údolí Dyje (NP Podyjí) a Prameny Úpy (NP Krkonoše) ›Biosférický ÚSES ›větší než 10 tis. ha – např. PP Modravské slatě (NP Šumava) a jádrové území (Kerngebiet) NP Bavorský les. ›ÚSES celkem zahrnuje 25 biocenter evropského významu a 10 biokoridorů evropského významu. Prostorové parametry ÚSES Prostorové parametry biocenter (BC) a biokoridorů Minimální plochy biocenter Typ společenstva Plocha/ha lokální lesní 3 vodní 1 mokřadní 1 luční 3 stepní lada 1 skalní 0,5 regionální lesní dle vegetačního stupně bukový a bukodubový 30 dubobukový a bukový 20 jedlobukový 25 smrkojedlobukový 40 smrkový 40 klečový a alpinský 30 mokřadní olšiny 10 vodní 10 mokřadní 10 luční 30 stepní lada 10 skalní 5 nadregionální jádrová území 10-50 celková plocha 1 000 provinciální jádrová území 1 000 celková plocha 10 000 biosférická jádrová území 10 000 Délky a šířky BC lokální maximální přípustná délka 0,4-1 km minimální nutná šířka 10-20 m regionální maximální přípustná délka 1-2 km minimální nutná šířka 20-50 m • Stupně ekologické stability v rámci ÚSES •ÚSES využívá 5 stupňovou klasifikaci ekologické stability krajiny, řadící do nejvyššího 5. stupně zejména lesy s přirozenou a přírodě blízkou dřevinnou skladbou, zachovalé mokřady a subalpinská luční společenstva; do 4. stupně polokulturní lesy, přirozená liniová společenstva a přirozené louky a pastviny; do 3. stupně kulturní lesy, upravené vodní plochy a toky, maloplošné zahrady a sady a polokulturní louky a pastviny; do 2. stupně silně degradované až devastované lesy, ruderální společenstva, velkoplošné sady a maloplošné vinice; do 1. stupně umělé vodní plochy a toky se silně znečištěnou vodou, velkoplošné vinice a ornou půdu. Ze systémového pohledu jde o primární součást KES. •Zastavěná území mají nulovou ekologickou stabilitu. Jak fungují ÚSES §Ekologická stabilita obecně klesá se snižujícím se podílem ekologicky stabilních (sukcesně vyspělých) ekosystémů. §V současných podmínkách klesá též s narůstající fragmentací krajiny. §ÚSES zvyšuje podíl stabilních ekosystémů a zmírňuje negativní dopady fragmentace krajiny. §Člověkem ovlivněné ekosystémy jsou ekologicky nestabilní a vyžadují dodatečný přísun energie, což spolu s nižší schopností autoregulace zvyšuje náklady na jejich udržování (např. průměrné náklady na zalesnění ploch určených pro pěstování smrkových monokultur málo odolných proti působení škodlivých abiotických i biotických činitelů se pohybují okolo 100 tis. Kč/ha – 3,8 tis. EURO). § Ekologicky stabilní původní zemědělská krajina Intenzifikovaná zemědělská krajina Ztráta propojenosti krajiny = ztráta biodiverzity §Tento proces je spojen zejména s: vizolací biocenóz (společenství všech organismů obývajících určité území) vztrátou genetické rozmanitosti vsnižováním dlouhodobé odolnosti vůči nepříznivým vnějším vlivům. §Závěr: §Malé izolované biocenózy vesměs nejsou schopny za současných nepříznivých podmínek generovaných zejména změnami klimatu, pronikáním invazních cizích druhů či rozšiřováním dopravní infrastruktury dlouhodobého přežítí. § • • • •1980 •2005 •2025 •2000 •Zvýšení hustoty dopravní infrastruktury = zvýšení fragmentace krajiny Počet oblastí nefragmentovaných dopravou patrně v období 1980-2025 poklesne o 30%! § •0 •10 •20 •30 •40 •50 •60 •70 •80 •90 •100 •1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015 2020 2025 Ekodukt na české dálnici D 1 (střední Morava) Identifikace migračních koridorů Identifikace migračních koridorů ve Střední Evropě Vazby ÚSES na územní plánování • Cílem územního plánování je formulovat základní ekonomické, sociální a environmentální cíle rozvoje územních celků, identifikovat hlavní činnosti ovlivňující tento rozvoj a stanovit způsoby usměrňování těchto činností. Inkorporace systémového pojetí ekologické stability v územně plánovací dokumentaci významně rozšířila možnosti praktického naplňování cílů ekologické politiky. ÚSES v územně-plánovací dokumentaci ØÚSES je povinnou součástí územních plánů a bývá také součástí komplexních pozemkových úprav. ØZ dalších součástí územně plánovací dokumentace lze uvést např. chráněná území a specializované studie. ØProjekty ÚSES ovšem často zůstávají jen na papíře; jejich podpora se však v poslední době zintenzivnila díky "objevení" jejich různorodých praktických přínosů (např. jejich využití jako víceúčelových rekreačních oblastí). • •Zelená infrastruktura představuje významný nástroj posilování vzájemných vazeb rozvoje společenských a přírodních systémů. Pro jejich ekonomickou interpretace lze účelně využít koncept kvality života, chápané některými ekonomy (např. M. Porterem) jako perspektivní hnací síla teritoriální konkurenceschopnosti. • •Z přírodovědného pohledu pak zelená infrastruktura představuje velmi významný polyfunkční nástroj podpory udržitelného rozvoje lidské civilizace s pozitivními vlivy na účinnost boje s jedním z nejzávažnějších problémů, kterým jsou globální změny klimatu. •Proč zelená infrastruktura? Zavedení ÚSES do územních plánů pomocí podpůrných programů umožňuje vybudovat nové segmenty "zelené" infrastruktury“ § Vymezování ÚSES •Při vymezování ÚSES se vychází z předpokladu, že nejde o vytváření nových krajinných struktur, ale o obnovu nezbytného minima krajinné struktury. Pro tyto účely slouží 5 základních prostorově funkčních kategorií: a)kritérium rozmanitosti potenciálních ekosystémů založené na biogeografické diferenciaci krajiny b)kritérium prostorových vztahů potenciálních ekosystémů založené na vymezení biokoridorů na základě příbuznosti společenstev c)kritérium nezbytných prostorových parametrů cílené na zjištění minimálních parametrů funkčnosti d)kritérium aktuálního stavu krajiny primárně orientované na maximalizaci využití KES, e)kritérium společenských limitů a záměrů jako prostorový průmět všech předpokládaných zájmů společnosti v krajině významných pro ÚSES. Krajinářské vyhodnocení liniových staveb Krajinářské vyhodnocení - pokračování •Urbanistická syntéza, jejímž výsledkem je vymezení 3 typů zón: •■ zóna 1 maximálně důležitých urbanistických funkcí s vysokými nároky na ochranu, •■ zóna 2 důležitých urbanistických funkcí, území potenciálních kompromisů •■ zóna 3 relativně nejméně důležitých urbanistických funkcí, lokalizace liniových staveb je obecně přípustná. •Výsledná syntéza - vzniká na základě dílčích syntéz: •■ zóna 1 = území s nejvyšší ochranou, jde o území s významnými ekologickými funkcemi (jejichž ztráta je nenahraditelná) a dále o silně urbanizovaná území, •■ zóna 2 = území možných kompromisů, jde o území s nutnou ochranou ekologických a urbanistických hodnot, kde případná lokalizace liniových staveb je podmíněna plným respektováním těchto hodnot, •■ zóna 3 = území možné lokalizace investic, výstavba liniových staveb je obecně přípustná.