Finanční trhy Finanční systém G.Oškrdalová: Finanční trhy 2 Model ekonomického systému  v ekonomice existují dva sektory – domácnosti a podniky - domácnosti – vlastníci všech zdrojů, které dodávají podnikům - podniky – produkují zboží a služby, které dodávají domácnostem  uzavřená ekonomika  v ekonomice neexistuje vládní sektor (tzn. vládní příjmy a výdaje) G.Oškrdalová: Finanční trhy 3 Model ekonomického systému G.Oškrdalová: Finanční trhy 4 Finanční systém G.Oškrdalová: Finanční trhy 5 Finanční trh  Primární úspory přebytkových subjektů ekonomiky (věřitelů, jejich běžný důchod je větší než běžná spotřeba) k deficitním jednotkám (dlužníkům, jejich běžná spotřeba je větší než běžný důchod)  Hlavní úkol finančního systému – alokovat volné finanční prostředky od přebytkových subjektů k subjektům deficitním G.Oškrdalová: Finanční trhy 6 Funkce finančního systému (I)  Depozitní – shromažďování úspor všech přebytkových subjektů ekonomického systému  Úvěrová – navazuje na depozitní, jde o samotné využití shromážděných finančních prostředků, zdroje financování investic a spotřeby deficitních subjektů  Platební – zajišťuje realizaci plateb  Likviditní – zajišťuje, aby majitel různých druhů finančních aktiv je mohl kdykoliv přeměnit na finančním trhu na hotovostní peníze G.Oškrdalová: Finanční trhy 7 Funkce finančního systému (II)  Zajištění bohatství – zajišťuje uchování hodnoty investovaných finančních prostředků a zabezpečení jejich zhodnocování (resp. zhodnocení minimálně stejně vysoké jako je v dané době míra inflace)  Zajištění rizika – různé finanční nástroje umožňují investorovi, aby se proti potenciálním rizikům „pojistil“ (pojištění, deriváty…)  Politická – umožňuje provádění mnoha vládních záměrů hospodářské politiky – emise státních dluhopisů, pokladničních poukázek G.Oškrdalová: Finanční trhy 8 Účastníci finančního systému  Deficitní a přebytkové subjekty ekonomiky  Finanční zprostředkovatelé  Orgány ochrany a regulace finančního trhu G.Oškrdalová: Finanční trhy 9 Přímé, polopřímé a nepřímé financování G.Oškrdalová: Finanční trhy 10 Přímé financování G.Oškrdalová: Finanční trhy 11 Přímé financování  Bez finančních zprostředkovatelů  Přímou cestou – pouze prostřednictvím finančního trhu  Obchod přímo mezi deficitním a přebytkovým subjektem  Závazek dlužníka bývá zpravidla potvrzen dokumentem, který představuje věřitelův nárok na budoucí důchod nebo majetek dlužníka a zároveň jeho závazek tento nárok splnit  Většinou vysoké transakční náklady – spojené s vyhledáváním věřitelů, kteří by si dané primární cenné papíry zakoupili G.Oškrdalová: Finanční trhy 12 Polopřímé financování G.Oškrdalová: Finanční trhy 13 Polopřímé financování  Pomocí finančních zprostředkovatelů, kteří obchodují na cizí účet  Lze očekávat pokles transakčních nákladů G.Oškrdalová: Finanční trhy 14 Nepřímé financování G.Oškrdalová: Finanční trhy 15 Nepřímé financování  Pomocí finančních zprostředkovatelů, kteří obchodují na vlastní účet  Finanční zprostředkovatelé přijímají primární cenné papíry a emitují sekundární cenné papíry  Snížení transakčních nákladů a rizika spojeného s primárními cennými papíry  Zpravidla provádí institucionální investoři – tzn. investiční a depozitní instituce G.Oškrdalová: Finanční trhy 16 Finanční zprostředkovatelé  Zabezpečují vztah mezi věřiteli a dlužníky (zabezpečují tok cenných papírů, pohledávek a závazků)  Uskutečňují samotné obchody s pohledávkami a závazky, ale také u sebe kumulují informace o finančních potřebách podnikatelských subjektů.  Snaží se sladit zájmy zapůjčovatelů, kteří dávají přednost krátkodobému zapůjčení svých finančních prostředků, a vypůjčovatelů, kteří naopak dávají přednost tomu, půjčit si finanční prostředky na co nejdelší dobu.  Při této činnosti si samozřejmě musí hlídat svou likviditu.  Zabezpečují transformaci aktiv, rizika, splatnosti a likvidity, transakčních nákladů. G.Oškrdalová: Finanční trhy 17 Transformace aktiv  Hlavní úloha finančních zprostředkovatelů  Extrémně riziková aktiva jsou transformována do bezpečných aktiv primárních věřitelů  Dlouhodobá pasiva jsou transformována do aktiv, která mohou být rychle přeměněna v likviditu  Vysoké náklady přímého obchodování mezi koncovými dlužníky jsou transformovány do nízkých nákladů dosažených zprostředkovatelskou činností G.Oškrdalová: Finanční trhy 18 Transformace rizika  Riziko je absolutní součástí finančních trhů (neexistuje dokonalá jistota)  Účastníci finančního trhu podstupují riziko v souvislosti s: - očekávaným výnosem (riziko výnosu) - nesplněním závazku (úvěrové riziko) - insolventností.  Finanční zprostředkovatelé mají možnost snížit celkové riziko dvěma základními způsoby: - rozprostřením rizika mezi více subjektů - tzv. spreading - sdružením rizik, tzn. vytvořením portfolia různých aktiv (aktiv s různou mírou výnosu a rizika, která vyvažují změny) – tzv. pooling G.Oškrdalová: Finanční trhy 19 Transformace splatnosti a likvidity aktiv  Transformace splatnosti a likvidity aktiv, která jsou méně likvidní než emitovaná pasiva: - strukturováním splatností jednotlivých aktiv - garancemi v odkupu části pasiv zprostředkovatelů - rozsahem a rozšířením finančních operací G.Oškrdalová: Finanční trhy 20 Transformace transakčních nákladů  Transformace transakčních nákladů díky: - počtu obchodů, - standardizaci instrumentů, - redukci informačních nákladů, - specializaci na určité trhy, - daňově efektivním instrumentům. G.Oškrdalová: Finanční trhy 21 Finanční zprostředkovatelé - dělení  Univerzální finanční zprostředkovatelé - dealer - broker  Specializovaní finanční zprostředkovatelé - arbitražéři - zajišťovací specialisté - spekulanti - tvůrci trhu G.Oškrdalová: Finanční trhy 22 Univerzální (nespecializovaní) finanční zprostředkovatelé  Z hlediska charakteru operace: - dealer – obchoduje svým jménem na vlastní účet a riziko - broker – může jednat vlastním jménem, nicméně vždy na cizí účet a riziko  Hlavní skupiny univerzálních zprostředkovatelů z hlediska institucí: - depozitní instituce (banky, spořitelny, úvěrová družstva) - smluvní instituce (pojišťovny, penzijní fondy…) - investiční instituce (investiční společnosti…) G.Oškrdalová: Finanční trhy 23 Tvůrci trhu (T/T)  Zprostředkovatelé, kteří nakupují a prodávají určená aktiva na svůj vlastní účet (komitenti) a provádí opakované stanovení ceny (kótování) vymezených finančních aktiv  Na svých účtech drží dostatečnou zásobu finančních aktiv (např. cenných papírů), jejichž objem se mění (zvyšuje/snižuje) nákupem a prodejem aktiv  Výnosy pro tvůrce trhu plynou z rozdílu mezi cenami: - poptávky (bid) – kótovaná, prodejní cena aktiv - nabídky (offer, ask) – požadovaná, nabízená cena aktiv G.Oškrdalová: Finanční trhy 24 Arbitražéři  Teorie efektivních trhů: finanční trh je dokonalým trhem, kde ceny finančních aktiv vyjadřují jejich skutečnou hodnotu X arbitráž  Arbitráž na odlišných trzích v jednom časovém okamžiku  Arbitráž na jednom trhu v odlišném čase G.Oškrdalová: Finanční trhy 25 Arbitráž na odlišných trzích v jednom časovém okamžiku  ceny stejných finančních aktiv na různých trzích v daném okamžiku by měly být podle teorie efektivních trhů shodné  arbitražéři se snaží nalézt existující cenové rozdíly a dosáhnout nákupem a prodejem daných finančních aktiv (cenných papírů, derivátů, měn, úrokových sazeb) výnosu G.Oškrdalová: Finanční trhy 26 Arbitráž na jednom trhu v odlišném čase  Arbitražér vychází ze svého výpočtu spravedlivé (objektivní, fundamentální) ceny daného finančního aktiva a tzv. arbitrážního pásma, které si stanoví kolem vypočítané spravedlivé ceny podle výše transakčních nákladů  Pokud se tržní cena finančního aktiva pohybuje v tomto pásmu, arbitražér nic nepodniká.  Pokud však tržní cena klesne pod dolní hranici arbitrážního pásma, je to pro arbitražéra pokyn k nákupu daného aktiva, protože předpokládá, že dané aktivum je na trhu podhodnocené (jeho cena je nižší než fundamentální cena) a existuje vyšší pravděpodobnost jejího růstu.  Pokud však tržní cena překročí horní hranici arbitrážního pásma, je to pro arbitražéra pokyn pro prodej daného finančního aktiva, neboť existuje vyšší pravděpodobnost brzkého poklesu tržní ceny (aktivum je nadhodnocenné) G.Oškrdalová: Finanční trhy 27 Arbitráž na jednom trhu v odlišném čase G.Oškrdalová: Finanční trhy 28 Zajišťovatelé  Vyvažují současná i budoucí potenciální rizika uzavřenými pozicemi (* uzavřená pozice = rovnost aktiv a pasiv), tzn. tím, že slaďují aktiva a pasiva  V současnosti se pro zajišťování operací na finančních trzích používají čím dál více finanční deriváty, které umožňují na jedné straně zajištění proti vysokému riziku a na druhé straně také spekulace a arbitráže. Zajišťovatelé se prostřednictvím nich snaží redukovat či úplně eliminovat riziko poklesu cen a výnosnosti svých aktiv vzestupem cen termínových kontraktů (finančních derivátů). G.Oškrdalová: Finanční trhy 29 Spekulanti  Vyhledávají riziko (na rozdíl od zajišťovatelů)  Riziko vyhledávají proto, aby na něm profitovali (využívají příznivé tržní pohyby).  Při své činnosti (na rozdíl od zajišťovatelů) využívají a udržují otevřené pozice, a to zpravidla po krátkou dobu, neboť většinou obchodují s vypůjčenými finančními prostředky.  Jejich obchodování je založeno na předpovědích budoucího vývoje na finančních trzích.  Spekulanti nakupují v očekávání vzestupu cen kupovaných aktiv. Jejich obchody se během obchodního dne neustále mění ve velmi krátkých intervalech.  Diskutovanou otázkou je, zda jsou pozitivní či negativní součástí finančního trhu. Lze říci, že klady převyšují zápory, protože spekulanti zejména udržují likviditu a jsou také dobrými partnery zajišťovatelů (vstupují totiž do opačných pozic). G.Oškrdalová: Finanční trhy 30 Spekulace  spekulace na růst („na býka“) – např. nákup cenných papírů s vírou v růst jejich kurzů  spekulace na pokles („na medvěda“) – např. prostřednictvím krátkých prodejů (short selling) G.Oškrdalová: Finanční trhy 31 Orgány ochrany a regulace finančního systému (I)  Finanční trh je velmi dynamickým a neustále se měnícím (volatilním) trhem, který zprostředkovává toky velkých objemů finančních hodnot. Pokud by se finanční trh dostal do nestability, mohla by tato situace způsobit silné ohrožení celého národního hospodářství, a to nejen v teritoriálním, ale také ve světovém měřítku. Existuje spousta možností, jak narušit nutnou stabilitu finančního trhu: - zneužívání důvěrných informací (tzv. insider informace), - poskytování mylných nebo záměrně neúplných informací, - zvýhodňování subjektů mimoekonomickými cestami, - obchodování na finančních trzích, kde je jejich regulace a kontrola slabší, než je tomu ve vyspělých ekonomikách, - různé způsoby praní špinavých peněz apod. G.Oškrdalová: Finanční trhy 32 Orgány ochrany a regulace finančního systému (II)  Proto bylo nutné vytvořit instituce regulace, dohledu a kontroly finančních trhů.  Cílem těchto institucí je zabezpečení stability finančních trhů a s tím související zabezpečení transparentnosti a důvěryhodnosti finančních trhů a také ochrany investorů.  V České republice dohled nad kapitálovým trhem vykonává Česká národní banka. G.Oškrdalová: Finanční trhy 33 Literatura  Veselá, J.: Investování na kapitálových trzích. ASPI, 2007. ISBN 978- 80-7357-297-6. s. 15 - 33.  Distanční studijní opora (DSO) Fuchs, D.: Finanční trhy. ESF MU, 2004. ISBN 80-210-3526-9. s. 13 – 22.  Blake, D.: Analýza finančních trhů. 1. vyd. Praha : Grada, 1995. ISBN 80-716-9201-8. s. 21 – 34.