Kniha sedmá
1. A nyní, pokračoval jsem, predstav si rozdíl mezi duši vzdělanou a nevzdelanou tímto podobenstvím. Pomysli si lidi jako v podzemním obydlí, podobném jeskyni, jež má ke světlu otevřen dlouhý vchod zšíři celé jeskyně; v tomto obydlí již od dětství žijí spoutáni na nohou i na Šíjích, takže zůstávají stále na temže místě a vidi jedině dopředu, ale nemohou otáěeti hlavy, protože jim pouta brání; vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň a uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni jest nahoře příčná cesta, podél níž si mysli vystavěnou zídku na způsob přepážek, jaké mívají před sebou kejkliři a nad kterými ukazují své kousky. Dobře.
Mysli si pak, že podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, přečnívající nad zídku, také podoby lidí a zvířat z kamene i ze dřeva i všelijak vyrobené, přičemž jedni z nosičů, jak se podobá, mluví, druzí pak mlčí.
Divný jest ten tvůj obraz a divní vězňové.
Podobní nám, odpověděl jsem; neboť takoví lidé jistě by neviděli ze sebe samých ani ze svých druhů něco více než stíny vrhané ohněm na protější stěnu jeskyně.
Jak by také uviděli, když jsou nuceni drželi po celý život hlavu bez pohnutí?
A co předměty nošené podél zídky? Neviděli by z nich právě tolik?
OvSemže.
A kdyby mohli vespolek rozmlouvá ti, jistě by mysleli, Že těmi jmény, která dávají tomu, co před sebou vidí, označují skutečné předměty. Nutně.
A což kdyby to vězení odráželo od protejška i ozvěnu? Kdykoli by promluvil někdo z přecházejících nosičů, nemyslíš, že by pokládali za původ toho hlasu jedině právě ten přecházející stín? Při Diovi, dozajista.
514
515
213
II, 515c
ÚSTAVA
c       U takových lidi tedy, dčl jsem, by veskrze za pravdu neplatilo nic jiného než stíny těch umělých věcí. Docela nutně.
Nuže pozoruj, jak by to asi bylo s jejich vyproštěním a vyléčením z pout a nerozumnosti, kdyby se jim ho přirozené dostalo, a to takto. Jeden z nich jesí vyproštěn z pout a přinucen náhle vstáti a otočití šíji a jiti a hleděti vzhůru ke světlu. 2 toho všeho by cítil bolest a pro mžitky v očích nebyl by schopen divati se na ony
d předměty, jejichž stíny tenkráte viděl: co by asi řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tenkráte viděl jen přeludy, nyní vsak že zří správněji, jsa mnohem blíže skutečnosti a obrácen k předmětům skutečnějším, a kdyby ho nutil, ukazuje mu na každý z přecházejících předmětů, odpovídati na otázku, co to jest? Nemyslia, že by byl v nesnázích a domníval se, že věci, které tehdy viděl, byly pravdivější než ty, které mu jsou nyní ukazovány? Mnohem pravdivější.
e       2. Nuže, a kdyby ho docela nutil hleděti do světla samého, že by ho bolely oči a že by se obracel a utíkal k tomu, nač se dovede dívati, a mčl za to, že toto jest vskutku zřetelnější, než co se mu ukazuje? Tak jest.
Kdyby pak jej někdo odtamtud násilím vlekl tím drsným a příkrým východem a dříve ho nepustil, až by ho vyvlekl na světlo sluneční, zdalipak by při tom vlečení netrpěl bolestí a nevzpouzel se, a když by přišel na světlo, zdalipak by jeho očí, zalité září, 516 mohly viděti něco z toho, co by mu nyní bylo jmenováno skutečným světem?
Jistě ne, aspoň ne hned.
Ano, myslím, že by potřeboval si zvyknouti, kdyby chtěl uvi-děti, co jest nahoře. A nejprve by zíral nejsnáze na stíny a potom na obrazy lidí i ostatních předmětů zrcadlící se na vodních plochách, později pak na ty předměty samy; dále pak by snesl pohled na tělesa nebeská a na samu oblohu snáze v noci, kdy by b se díval na světlo hvězd a měsíce, než ve dne na slunce a sluneční světlo.
Jak by ne?
214
KNIHA SEDMÁ
11,516b
Konečně pak, myslím, byl by s to, aby popatřil na slunce, ne na jeho obrazy ve vodě nebo na nejaké jiné ploše, nýbrž na nč samo o sobě na jeho vlastním místě, a aby se podíval, jaké jest.
Nutné.
A potom již by si o něm učinil úsudek, že ono jest, co způsobuje roční počasí a oběh roků a všechno spravuje ve viditelném světč, a že jest nějak původcem i všeho toho, co viděli tam dole. c
Patmo, že by k tomu potom došel.
A což když si vzpomene na své dřívější obydlí a na tamější vedení a tehdejší své spoluvězně, nemyslíš, že by sám sebe pokládal za šťastného pro tu změnu, oněch pak by litoval?
Ba jistě.
A jestliže měli tehdy mezi sebou zavedeny nějaké pocty a pochvaly a dary pro toho, kdo by nejbystřeji viděl přecházející stíny a nejlépe si pamatoval, které z nich obyčejně chodily napřed, kteTé pozadu a které pospolu, a podle toho byl nej schopnější před- d povídati, co přijde, sotva by asi cítil po tom touhu a záviděl těm, kterým sc u oněch dostává poct a mocných postaveni; naopak jistě by mu bylo, jak praví Homér, že by tuze rád chtěl Jako nádeník sloužili jinému, muži nemajetnému"'35 a raději by cokoli zakusil, než aby měl ony nejasné představy a oním způsobem žil; či nemyslíš?
Tak jest, odpověděl, myslím, že by raději všeho zakusil, než e aby žil oním způsobem.
Uvaž i toto, děl jsem. Kdyby takový člověk sestoupil nazpět a posadil se na totéž místo, zdali by se mu oči nenaplnily tmou, když by náhle přišel ze slunce?
Ba jistě.
Tu pak, kdyby zase musel posuzovati ony stíny o závod s oněmi, kteří zůstali stále vězni, dokud má mžitky před očima a dříve, než by se mu oči uklidnily - a toto zvykání by netrvalo zrovna 517 krátce zdalipak by nebyl k smíchu a zdali by se o něm neříkalo, že přišel z té cesty nahoru se zkaženým zrakem a že to nestojí ani za pokus choditi tam nahoru? A kdyby se někdo pokoušel je vyprošťován' z pout a vésti nahoru, zdalipak by ho nezabili, kdyby ho nějak mohli rukama uchopili a zabiti?
215
11,517a ÚSTAVA Dozajista.
3. Tento tedy obraz, milý Glaukónc, připojme celý k tomu, co b bylo řečeno nahoře: prostor jevící se zraku jest jako ten žalářní příbytek a svetlo ohně v ním hořícího je síla slunce; k tomu pokládej výstup nahoru a dívání se na věci nahoře za vzestoupení duše do pomyslné oblasti a nechybíš se mého míněni, když si je přeješ slyäeti. Bůh sám ví, zdali jest pravdivé. Nuže, jak já to vidím, jest to tak: v oboru poznání spatřuje se na konci, a to jen c stěží, idea dobra, když však jest spatřena, jest o ní souditi, že ona jest všemu původcem všeho pravého a krásného, neboŕ i ve svčtě viditelném zrodila světlo a jeho pána, slunce, i v oboru pomyslném, kde jest sama paní, poskytla lidem pravdu a rozum; ji musí spatřili ten, kdo chce rozumně jednati, ať v soukromí, ať v obci.
Souhlasné mínění mám i já, ovšem pokud tu mohu mluviti.
Nuže tedy, děl jsem, utvoř si souhlasné míněni i v této věci a nediv se, že li, kdo došli až tam, nechtějí se starali o lidské věci, d nýbrž jejich duše spějí vždy vzhůru a tam chtějí dlíti; to jest zajisté přirozené, jestliže se má ta věc podie vyloženého obrazu.
Ovšem, že to jest přirozené.
A dále se stává, že člověk, který přijde od díváni na věci božské do lidské bídy, neumí se zde chovati a jeví se velmi směšným, kdykoli jest nucen, dokud ještě špatně vidí a dříve, nežii si sdo-statek zvykl přítomné tmě, na soudech nebo někde jinde zápasiti o stíny práva nebo o obrazy vrhající ty stíny a potýkati se o né e   s názory lidí, kteří spravedlnosti samé nikdy nespatřili: myslíš, že to jeho chování je něco divného? Ani dost málo to není divné. 51 8       Naopak, děl jsem, rozumný člověk by pamatoval, že jsou dva druhy poruchy zraku, vznikající ze dvojí příčiny, když totiž přecházíme ze světla do tmy a ze tmy do svčtla. Tupakuznav, že totéž se děje i s duší, nesmál by sc nerozvážně, kdykoli by uviděl, že některá jest zmatena a nedovede se na něco divati, nýbrž přihlížel by k tomu, zdali přichází ze světlejšího Života, a proto jest od nezvyklosti omráčena tmou, či jde ze stavu velké nevědomosti do b   světlejšího prostředí a jest naplněna třpytem většího jasu; tu pak by jistě tuto nazval šťastnou pro její stav a život, druhé pak by
216
KNIHA SEDMÁ
Il,S18b
politoval; a kdyby se jí chtčl smátí, byl by jeho smích méně směšný a pochopitelnější nežli smích, který by si Činil z duše přicházející shora ze světla.
Ba věru, zcela správně mluvíš.
4. Je-li toto pravda, musíme si tedy učinití o těch věcech takovéto mínění: že vzdělání není něco takového, za jaké je někteří jeho učitelé vyhlašují. Říkají totiž, že do duše, ve které není c vědění, oni je vkládají, jako by vkládali zrak do slepých očí.
Ano, to říkají.
Avšak nynější naše přemýšlení ukazuje, že jako nebylo možno oči obraceti ke světlu od tmy jinak než zároveň s celým tělem, tak také že jest s celou duší otáčeti od proměnného drní tuto mohutnost obsaženou v duši každého a ústrojí, kterým Člověk nabývá poznáni, až nabude takové sily, že vydrží se dívali na jsoucno a na najjasnejší ze jsoucna; to pak jest podle našeho tvrzení dobro, d Ano?
Ano.
Tedy výchovné umění by záleželo v otáčení právě tohoto ústrojí takovým způsobem, aby se provedlo co nejsnáze a s nej-včtším zdarem, nikoli v tom, aby tomu ústrojí zjednalo schopnost viděti; tu schopnost již má, ale není správně obráceno a nehledí, kam by mělo: provésti tento obrat, v tom záleží jeho úkol.
Podobá se.
Tu pak ostatní ctnosti, které bývají jmenovány a přičítány duši, zdají se býti jaksi blízké vlastnostem tělesným - neboť vskutku napřed v duši nejsou a teprve později bývají do ní vštěpovány e zvykem a cvičením -, avšak ctnost rozumného myšlení náleží zcela jistě něčemu, jak se podoba, božštějšímu, co své schopnosti nikdy neztrácí, ale podle směru, kterým jest obráceno, stává se užitečným a prospěšným, nebo naopak neužitečným a škodlivým. 519 Či sis ještě nikdy nevšiml u lidí, o kterých se fiká, že jsou sice špatní, ale chytří, jak pronikavě se dívá ta jejich duše a bystře vidi skrz naskrz to, k čemu jest obrácena? Ta patmě nemá špatného zraku, ale jest nucena sloužili špatnosti, takže čím bystřeji hledí, tím více zla páše.
Ovšemže.
217
II, S i 9a
ÚSTAVA
Aväak kdyby tato schopnost takovéto přirozenosti hned z mládí byla ořezávána a zbavena těch jakýchsi olověných kouli, nále-b zejících do rodu proměnného dění, které k ni přirůstají naplňováním žaludku a rozkošní c tvím i požitkářstvím toho způsobu a pak obracejí dolů zrak duse - kdyby se toho zbavila a obracela se k věcem pravdy, také ty by zcela bystře viděla - tatáž schopnost týchž lidí - právě tak. jako vidí ty věci, ke kterým jest nyní obrácena.
Podobá se pravdě.
A což tohle se nepodobá pravdě, ba nevyplývá nutně z předcházejícího, že by nikdy nemohli dokonale obec spravovati ani c lidé nevzdělaní a pravdy neznalí, ani ti, kteří by byli necháváni až do konce v samém vzdělávání? Oni proto ne, že nemají v životě jednoho cíle, ke kterému má směrovati všechno jejich konání soukromé i veřejné, druzí pak proto, že dobrovolně nebudou ěinni v praktickém životě, domnívajíce se, že ještě zaživa mají svůj pravý domov na ostrovech blažených.
Pravda,
NáS pak úkol, děl jsem, zakladatelů obce, jest násilím přivést) lidi nejlepších přirozeností k té nauce, kterou jsme v předešlém d   nazvali největší, aby totiž uviděli dobro a vystoupili po oné cestě vzhůru, a když by tam vystoupili a sdostatek je uviděli, nedovolován' jim to, co se nyní dovoluje. Co to?
Aby tam zůstávali a zdráhali sc sestupovati nazpět k oněm vězňům a neměli podílu v trudech a poctách u nich obvyklých, ať jsou nicotnějSí nebo vážnější.
Pak to bude od nás nespravedlivé, když uěinímc, aby vedli horší život, ač by jim bylo možno vésti lepší? e 5. Zapomněl jsi zase, příteli, že zákon nepeěuje o to, aby se jedna třída v obci měla obzvláště dobře, nýbrž usiluje o to, aby tento stav nastal v celé obci; proto sjednocuje občany přemlouváním a i nucením působí, aby si vespolek udíleli z toho, co pro-520 spěšného by jednotlivci dovedli pro celek dělati, a sám dělá v obci takové muže, nikoli aby dopouštěl každému oddávali se
218
KNIHA SEDMÁ
U,520a
osobním zálibám, nýbrž aby jich sám užíval jakožto pouta mezi občanstvem.
Pravda; ano, na to jsem zapomněl.
Nuže hleď, Glaukóne, že ani neublížíme našim filosofům, nýbrž budeme k nim mluviti spravedlivě, když je budeme nutiti, aby pečovali o ostatní a střehli jich. Řekneme jim totiž: fílosofo- b vé, kteří se vyskytují v ostatních obcích, právem jsou osvobozeni od námah veřejné činnosti; neboť tam vyrůstají sami od sebe bez vůle ústavy platné v každé z nich a jest správné, že co jest samo-rostlé a neděkuje nikomu za pěstování, že také nemá chuť někomu spláceli pěstovné; avšak vás jsme vypestovali my jako v úlech za správce i krále ve prospěch nás samých i ostatní obce a jste lépe i dokonaleji než oni vychováni a spíše schopni zabývati se obojí c činností. Musí tedy po řadě každý sestoupili do příbytku ostatních a zvykati si vidéti v temnu; neboť až si zvyknete, budete tisíckrát lépe než oni viděti a poznávati všechny jednotlivé obrazy, co jsou a co představují, protože jste uzřeli pravdivé skutečno krásna, spravedlnosti i dobra. A takto správa obce bude nám i vám skutečností a ne zdáním, jako tomu jest nyní u většiny obcí spravovaných od lidí, kteří vespolek bojuji o stíny a sváří se o vládu, jako d by to bylo nějaké veliké dobro. Avšak pravda má se snad jisté takto; ve které obci mužové k vládě určení mají nejméně chuti vládnouti, ta jest zcela jistě nejlépe a nejsvorněji spravována, ale , ta, která dostane vládce opačné, naopak.
Ovšemže.
Nuže myslíS, že naši chovanci, slyšíce toto, nás neuposlechnou a nebudou chtít střídavě po řadč se účastnili prací v obci, všechen pak ostatní čas bydliti pospolu v neposkvrněné oblasti?
Nemožno, pravil; vždyť spravedlivý to dáme úkol jim, mužům e spravedlivým. Jistě pak každý z nich bude přistupovali k vládě jako k nezbytnosti, právč naopak než nynější vladaři v jednotlivých obcích.
Ano, neboť jest tomu, příteli, takto: jestliže otevřeš mužům určeným k vládě život lepší, než jest vláda, jest možno, aby se ti 521 uskutečnila obec dobře spravovaná; neboť v té jediné budou vlasti lidé opravdu bohatí, ne zlatem, nýbrž tím, čím má být boha t
219
H, 521a
ÚSTAVA
spokojený člověk, životem dobrým a rozumným. Pakli väak přistupují k veřejné činnosti žebráci a lidé lačnějíci po soukromém obohaceni, domnívajíce se, že odtamtud musí uchvacovali to blaho, pak ta dokonalá ústava není možná; neboť stává-li se vláda předmětem bojů, hubí taková domácí a vnitřní válka jak původce samy, tak i ostatní obec. Jistá pravda.
b       Nuže znáš nějaký jiný život pohrdající veřejnými úřady kromě života opravdové filosofie? Při Diovi, nikoli.
Jistě pak jest třeba, aby se o vládu ucházeli lidé do ní nezami-lovaní; nebude-li tomu tak, strhne se boj mezi žárlivými soky. Jak by ne?
Nuže, které jiné lidi budeš nutiti, aby se ujímali stráže obce, než ty, kteří nejlépe rozumějí zásadám nejlepši politiky a na druhé straně znají jiné hodnosti a lepší život než život politiko?
Žádné jiné.
c       6. Chceš-ti tedy, budeme teď zkoumali, jakým způsobem se takoví mužové v obci zrodí a jak je lze vyvěsti na světlo, tak jako podle pověstí někteří vystoupili z Hádu vzhůru mezi bohy. Jakpak bych nechtěl?
To by, jak se samo sebou rozumí, nebyl jen tak „noc nebo den" jako při hře střepi nami,136 nýbrž obrat duše z jakéhosi nočního dne do dne opravdového, na cestu ke jsoucnu, již nazveme pravou filosofií.
Ovšemže.
d       Není-li tedy třeba zkoumati, která z nauk má takovou moc? Jak by ne?
Která by to tedy byla, Glaukóne, nauka, jež by táhla duíi od proměnného dění ke jsoucnu? Přitom si hned vzpomínám: neřekli jsme, že jest nezbytně třeba, aby se tito mužové v mladém věku cvičili pro válku?
Ano, řekli jsme.
Musí tedy nauka, které hledáme, míti v sobě vedle onoho znaku i tento. Co to?
220
KNIHA SEDMÁ
Aby nebyla neužitečná mužům bojovníkům.
Ovšem, to jest třeba, ač je-li to možné.
V gymnastice pak a v musice jsme jc vzdelávali už výše.
Tak jest.
A gymnastika se bezpochyby zabývá tím, co vzniká a hyne, neboť dozírá na rozvoj a hynutí těla. Patrně.
To by tedy nebyla nauka, které hledáme. Ne.
Ale snad umení musické, jak jsme o nem dříve vyložili?
Ano, to bylo protějškem gymnastiky, pamatujeä-li se, a vzdělávalo strážce svými zvláštními vlastnostmi, dávajíc jim svou harmonií jakousi souladnost, nikoli vědění, svým rytmem pak eiirytmii, a majíc i ve slovesných skladbách jakési jiné zvláštnosti, s těmito příbuzné, a to jak v bájích, tak v skladbách bližších pravdě; ale nauky vedoucí k něčemu takovému, jako ty nyní hledáš, nebylo v něm žádné.
Velmi správně, odpověděl jsem, mi to připomínáš; vskutku nemělo nic takového. Než, dobrý Glaukóne, která by to byla taková nauka? Neboť technická zaměstnání ukázala se nám tuším všechna všedními.
Jak by ne? Avšak která ještě jiná zbývá nauka kromě musiky, gymnastiky a technických zaměstnání?
Nuže, děl jsem, nemůžeme-li postihnouti již nic jiného kromě těchto oborů, chopme se některého z těch činitelů, které pronikají všemi.
Čeho to?
Jako jest například to společné, čeho užívají všechna uměni i všechno myšlení a vědění - ěemu se také každý musi především uěitt.
Co jest to?
Taková maličkost, děl jsem, rozeznává ti jedno, dvě a tři; nazývám pak to obecně znalostí čísel a počtů. Či není tomu s těmito věcmi tak, že každé uměni a každá věda jest nucena míti v nich účast?
Ba věru.
221
II, 522c
ÚSTAVA
Zdalipak ne i umíní válečnické? Zcela nutně.
d Věru aspoň v tragédiích ukazuje pokaždé Palamédés Agamem-nona jako velmi směaného vojevůdce. ČÍ sis neväiml, jak Palamédés tvrdí,1" že když vynalezl počty, že stanovil řady táboru před Iliem i spočetl lodi a všechno ostatní, tak jako by to předtím nebylo spočítáno a jako by pravděpodobně Agamemnón nevěděl, ani kolik má noh, když neuměl počítati? A přece, co si myslíš, jakýpak by to byl vojevůdce?
Tuze divný, kdyby to byla pravda, e       7. Jistě tedy uložíme válečníku jako nezbytnou nauku, aby dovedl počítati a vyznal se v číslech?
Zcela jistě, má-li jen dost málo rozuměli taktice nebo spíše má-li vůbec býti Člověkem.
A myslíš si o této nauce totéž co já? Co to?
523       Podobá se, že náleží mezi obory, které přirozeně vedou k rozumovému poznání a kterých hledáme, že však nikdo jí správně neužívá, totiž její svrchované schopnosti přiváděti ke jsoucnu. Jak to myslíš?
Pokusím se ti objasniti své mínění. Podívej se spolu se mnou, jak rozeznávám sám u sebe obory podle toho, zdali vedou řečeným směrem, Či ne, a pak k tomu přisvědč, nebo to odmítni, abychom i zde jasněji uviděli, zdali jest tato věc taková, jak mi ji ukazuje mé tušeni.
Ukaž.
Ukazuji tedy - vidíš-li -, Že některé věci v oboru smyslových b vjemů nevyzývají rozumu, aby se na ně podíval, protože jsou vnímáním samým dostatečně rozhodovány, kdežtojiné jej k tomu vším způsobem vybízejí, protože vnímání samo nepodává žádného zdravého výsledku.
Patrně míníš, co se ukazuje z dálky a co jest nakresleno jen v hrubých obrysech.
Neuhodl jsi dobře, co myslím.
Co tedy myslíš?
222
KNIHA   SEDMÁ II, 523b
Vjemy nevolajícími rozumu na pomoc myslím ty, které současné nepřecházejí ve vjemy opačné; které však přecházejí, o tôch c soudím, že vyzývají rozum, protože vjem ukazuje stejně dobře tak i naopak, ať už přichází zblízka, nebo zdáli. Takto vsak spíše poznáš, co myslím. Tohle by například byly tři prsty, malík, druhý a prostředni.
Ano.
Tedy měj za to, že je vidíme zblízka a že tak o nich mluvím. Nuže uvažuj o nich takhle. Jak?
Každý z nich se jeví jistě jako prst a po této stránce není d rozdílu, aťsi jej vidíme uprostřed či na kraji, afsi jest bílý nebo černý, ať tlustý nebo tenký a tak dále. Neboť ve všech těchto případech není nucena duše průměrných lidí se otázati rozumu, co vůbec jest prst; neboť zrak jí tu nikde neoznámí, že by byl prst zároveň něco opačného než prst.
Ovšemže ne,
Takový vjem by tedy pravděpodobně nebyl podnětem vyzývajícím a budícím rozumové myšlení. e Pravděpodobně.
Ale jak tomu jest s jejích velikostí a malostí? Zdalipak tu zrak určitě vidí a nic mu na tom nezáleží, je-li to prst prostředni nebo krajní? A zdalipak právě tak určitě vnímá hmat tloušťku a tenkost nebo měkkost a tvrdost? A zdalipak ostatní smysly neukazují takové vlastnosti nedostatečně? Nebo není-li výkonnost každého z nich taková, že předně smysl určený pro tvrdost jest nutně určen 524 i pro měkkost a Že podává duši zprávy vnímaje tvrdé i měkké, jako by to bylo jedno?
Tak jest.
Není-li tedy nutno, tázal jsem se, že v takových případech jest duše zase v nesnázích, co asi jest lo tvrdé, co jí tento vjem oznamuje, když totéž nazývá i měkkým, a při vjemu lehkého a těžkého, co jest to lehké a těžké, když oznamuje těžké jako lehké a lehké jako těžké?
To jsou pro duši jistě podivné zprávy a potřebují prozkoumání, b
223
II, 524b
ÚSTAVA
Přirozené tedy, dcl jsem, v takovýchto případech pokouši se duše zkoumati, vyzývajíc nejprve na pomoc uvažováni15* a rozumové myšlení, zdali jest každá z oznamovaných věci jedna, či zda to jsou věci dvě.
Jak by ne?
Jestliže se tedy jeví jako dvč, každá z nich se jeví jako nčco jiného než druhá a jakožto jedna. Ano.
Jestliže pak jest každá z obou jedna a obě dohromady dvě, rozum pojme ty dvč věci jakožto různé; neboť věci neodrůzněné c   by nepojímal jako dvě, nýbrž jako jednu. Správně.
Také zrak viděl veliké a malé, ale ne odděleně, nýbrž jako něco splynulého. Pravda? Ano.
Pro ujasnění pak tohoto jevu bylp dále i rozumové myšleni přinuceno podívali se na veliké a malé, ale ne jako na včci splynulé, nýbrž jako na odloučené, opačné než zrak.
Pravda.
Nuže, nedostáváme zde první podnět k otázce, co vlastně jest to velké a malé? Zcela jistě.
A tak tedy jsme nazvali jedno pomyslným, druhé pak viditelným? d       Zcela správně.
8. Nuže, to také jsem právě chtěl říci slovy, že jedny vjemy dávají pobídku rozumovému myšleni, druhé však ne, pokládaje za pobádavé ty vjemy, které vstupují do vědomí zároveň se svými opaky, kdežto ty, které tak nevstupuji, za vjemy rozumu nebudící.
Teď tomu arci již rozumím a soudím také tak.
Nuže tedy, ke kterým z obojích náleží podle tvého mínění Číslo a pojem jednoho?
To nedovedu posoudili.
Jen uvažuj podle předcházejících myšlenek. Jestliže pojem jednoho může býti sám o sobě určitě viděn nebo některým jiným e   smyslem chápán, nebyl by činitelem vedoucím k pojmu jsoucnos-
224
KNIHA SEDMÁ
II, 524c
ti, pravé jako jsme řekli o prstu; pakli však zároveň s ním jest pokaždé vidéti nejakou jeho protivu, takže se jeví právě tak jedním jako jeho opakem, tu by již bylo potřebí rozhodčího a v takovém případě by nutně duše stála před záhadou a byla by nucena hledati, uvádějíc v sobě do chodu činnost myšlenkovou, a tázati se, co vlastně jest jedno jakožto pojem: takovým způsobem náležela by nauka o jednom mezi Činitele vedoucí a obracející k zírání 525 na jsoucno.
A vskutku má pohled na ně v ffcmalé míře tento účinek; neboť totéž vidíme současně jako jedno i jako nesčíslné množství.
Jestliže tomu tak jest při čísle ,jeden", není-li tomu právě tak i se všemi čísly?
Jak by ne?
Avšak veškeré počtářstvi a veškerá nauka o Číslech se zabývá oborem čísla. Zajisté.
Tento pak jeví se činitelem vedoucím ku pravdě. | b
Vynikajícím způsobem.
Náleží tedy, jak se podobá, mezi nauky, kterých hledáme; neboť válečníku jest nutno nauěiti se tomu pro taktiku, filosofovi pak, protože musí vybřednouti z proměnného dění a dosáhnouti jsoucna, sice by se nikdy nestal myslitelem.
Tak jest.
Avšak náš strážce jest válečníkem i filosofem. Ovšem.
Bylo by tedy vhodné, Glaukóne, zavésti tu nauku zákonem jako povinnou a příměti ty, kteří mají zastávali nej větší úkoly v obci, aby se oddávali počtářstvi a pěstovali je ne po způsobu c neodborníků, nýbrž tak, až by rozumem samým dospěli k nazírání na přirozenost čísel; necvičili by se v něm jako kupci nebo kramáři pro kupováni a prodávání, nýbrž pro válku a pro usnadnění obratu duše samé od proměnného dění ku pravdě a jsoucnu.
Velmi krásně to pravíš.
A věru teď také poznávám po tomto výkladu o početní nauce, jak pčkná jest to nauka a nám k našemu účelu mnohonásobně d užitečná, jestliže sejí nčkdo zabývá pro poznání, a ne pro kupčení.
225
H, 525d
ÚSTAVA
Jakým to způsobem?
Tak, jak jsme právě vykládali, že silní táhne duši kamsi vzhůru a nuli ji rozprávěli o číslech samých, nikterak se nespokojujíc, kdyby někdo v rozpravě podával duši čísla s těly viditelnými nebo e hmatatelnými. VíS asi, jak odborní matematici se smějí,'39 kdyby se někdo pokoušel pojem jednotky v myšlenkách dělili, a odmítají to; naopak jestliže ty jej rozložíš v kousky, oni to znásobí, dávajíce pozor, aby se o jednotce nikdy neobjevilo, že není jednotka, nýbrž množství částí.
Jistou pravdu mluvíš, 526 Co tedy myslíš, Glaukóne, kdyby se jich někdo otázal: „Podivní mužové, ojakých to Číslech rozmlouváte, ve kterých jest taková jednotka, jak vy ji uznáváte, jedna každá každé jiné rovná a ani dost málo se nelišící a neobsahující v sobě žádné části?" Co myslíš, že by odpověděli?
Podle mého mínění to, že mluví o těch číslech, která jsou přístupná jedině myšlení a s kterými nelze jinak nic dělati.
Vidíš tedy, příteli, že ta nauka jest nám podle všeho vskutku b   nutná, protože, jak patrno, nutí duši, aby užívala samého rozumového myäiení k dosaženi samé pravdy?
Zajisté, to činí velmi důrazně.
A což, všiml sis už toho, že rození počtáři mívají takřka ke všem naukám bystré schopnosti a že také lidé tupého nadání, jestliže se jim dostane vzdělání a cviku v tomto oboru, i kdyby nezískali žádného jiného prospěchu, přece všichni pokračují v tom, že se stávají bystřejšími, než původně byli?
Tak jest.
c       A věru, jak se domnívám, těžko bys nalezl více oborů, které způsobují při učení a cviku větší námahu než tento. Jistě.
Tedy ze všech těchto důvodů nelze pominouti této nauky, nýbrž musí v ní býti vzděláváni nejnadanější lidé. Souhlasím, odpověděl.
9. To bychom tedy měli jednu věc; podívejme se nyní na druhou, s touto související, zda snad ta se nám hodí. Na kterou to? Myslíš snad mčřictví?
226
KNIHA SEDMÁ
Právě to, odpověděl jsem.
Pokud se vztahuje k válečnictví, patrno, že se nám hodí; neboť jde-li o táboření a obsazování míst a srážení i rozvinování vojska a vůbec o všechny jiné způsoby, kterými sestavují vojenské sbory jak v bitvách samých, tak na pochodech, byl by tu veliký rozdíl, je-li vojevůdce znalý měřictví, či ne.
Aväak k takovýmto účelům by jistě stačila jen malá část měřictví a počtů; ale jest třeba zkoumati jeho větší a dále jdoucí díl, má-li snad nějaký význam pro onen náš cíl, pro to, aby usnadnil spatřiti ideu dobra. Ten význam má pak podle našich slov všechno, cokoli nutí duši obraceti se k onomu místu, na kterém jest nejblaženější ze jsoucna, jež má duše vším způsobem spatřiti.
Správně mluvíš.
Nuže tedy, jestliže geometrie donucuje zahleděti se na jsoucnost, hodí se nám, pakli na dění, nehodí se. Tak jest.
Tu pak nám nepopřou, kdo se jen dost málo vyznají v měřictví, že povaha této vědy jest právě opačná než jsou řeči mluvené při ní od těch, kteří se jí zabývají.
Jak to?
Mluví patmě velmi směšně a uboze; neboť mají za to, že jsou prakticky ěinni a pro praxi činí všechny své výklady, a v tom smyslu mluví, že sestrojují čtyřúhelníky a vedou rovnoběžky i nanášejí délky, a takovým způsobem užívají i všech jiných výrazů, kdežto pravý účel, proč jest veškerá ta nauka pěstována, jest poznání.
Ovšemže.
A ještě něco, o čem jest třeba se dohodnouti. O čem to?
Že to poznání má předmětem věčné jsoucno, ale ne to, co časem vzniká a zaniká.
O tom není sporu, odpověděl; měřické poznání zajisté se týká věčného jsoucna.
Jest to tedy, příteli, činitel vedoucí duši k pravdě a způsobující filosofické myšlení, abychom pozdvihli vzhůru, co nyní máme nepříslušně obráceno dolů.
II, 526c d
e
527
227
II, 527b
ÚSTAVA
Ano, co možná nejvčtší činitel, c       Tedy jest co možná nejvíce ukládali, aby se občané v tvé Kal-lipoli140 žádným způsobem nevzdalovali měřictví. Vždyť í vedlejší účinky toho oboru jsou nemalé.
Které?
Jednak ty, které jsi sám uvedl, význam pro válečnictví, jednak také, jak víme, i vzhledem k lepäímu vnímání všech nauk bude nesmírný rozdíl, zdali se kdo zabýval mčfictvím, nebo ne.
Jisté nesmírný.
To tedy učiníme druhým povinným pFedmétcm pro mladé lidi? Ano.
d       10. A což na třetí místo abychom položili hvězdářství? Či se ti nezdá?
Arcjže, neboť míti bystřejší smysl pro doby měsíců i roků hodí se nejen rolníku a plavci, nýbrž neméně i vojevůdci.
To je dobré, děl jsem, jak se podle všeho bojíš obecného mínění, aby se nezdálo, že zavádíš nauky neužitečné."1 Zatím však tu jde o věc ne nepatrnou, ale těžko uvěřitclnou, že totiž těmito naukami se čistí a znovu zažíhá zvláštní ústrojí duše, has-e noucí a znečišťované působením ostatních zaměstnání, ústrojí, jehož záchrana jest cennější nad záchranu tisíce očí skutečných: neboť jedině jím možno viděti pravdu. Nuže, kdo jsou tohoto mínění, těm se bude tvá řeč nesmírné líbiti, kdo však nemají o této věci ponětí, budou to pravděpodobně pokládatí za planá slova, neboť tu nevidí ještě jiného prospěchu, který by stál za řeč. Uvaž 528 tu tedy hned, s kterým z těchto dvou druhů lidi mluvíš; možná také, žc snad ani s jedním, ani s druhým, nýbrž vedeš tu rozpravu hlavně sám kvůli sobě, ale ovšem dopřáváš i jinému vzíti z ní, možno-li, nějaký prospěch.
Ano, to si volím, vykládati i tázati se a odpovídati většinou sám kvůlí sobě.
To tedy učiň krok dozadu; neboť právě teď jsme nesprávně vzali, co následuje po měřictví. Jak to?
Že jsme po ploše vzali hned těleso v pohybu, dříve než jsme b   je vzali samo o sobě, kdežto správné jest po druhém rozměru
228
KNIHA SEDMÁ
II, 52 8b
brati po řadě třetí rozmer. To pak jest patrně krychle a co má hloubku.'«
Tak jest; ale to, Sokrate, není, jak se zdá, ještě uvedeno ve vědeckou soustavu.
Ta věc má dvojí pfíěinu; jednak že žádná obec nemá toho oboru ve vážnosti, a proto jest v něm při jeho obtížnosti slabě pracováno, jednak že lidé v něm pracující potřebují vůdce, bez něhož by nedospěli k výsledku; toho však lze stěží nalézti a pak, i kdyby se nalezl, pěstovatelé tohoto oboru, jak tomu nyní jest, by ho ve své domýšlivosti neposlouchali. Kdyby však celá obec měla ten obor c ve vážnosti a účastnila se toho vůdčího úkolu, jednak by tito poslouchali, jednak soustavným i usilovným pěstováním by se jasně ukázala pravá podstata této vědy; neboť i nyní, přestože jest v nevážnosti a bývá komolena jak od většiny lidí, tak také od takových svých pěstovatelů, kteří nemají pochopení, v Čem záleží její užitečnost, přece, vítězíc svou silou nad těmito všemi okolnostmi, pro svůj půvab se vzmáhá a nebylo by nic divného, kdyby jeji otázky byly osvětleny. d
Ba jistě jest v tom neobyčejný půvab. Než pověz mi ještě jasněji, co jsi právě říkal. Geometrií ti byl patrně obor zabývající' se plochou.
Ano, odpověděl jsem.
Po něm jsi pak mluvil nejprve o hvězdářství, ale později jsi od toho ustoupil.
Čím více spěchám, abych všechno rychle probral, tím více se zdržuji; následuje totiž po řadě vykládali o přírůstku třetího rozměru, ale protože jest jeho zkoumáni ve stavu tak ubohém, přeskočil jsem jej a mluvil jsem hned po geometrii o astronomii, která se týká pohybu těles. e
Správné.
Na čtvrté tedy místo mezi naukami položme astronomii, předpokládajíce, že ta věda, která jest nyní opomíjena, již tu jest, bude-li se obec o ni zajímati.
Pravděpodobně, odpověděl. A co se týče tohoto tvého pokárání, Sokrate, jako bych chválil astronomii ze špatného stanoviště, nyní ji chválím po tvém způsobu; neboť každému, jak se mi zdá, 529
229
n, 529a
ÚSTAVA
jest zřejmo, že právě ona nutí duši dívati se vzhůru a vede od věcí pozemských tam výše.
Možná, Že každému jest to zřejmé, vyjma mne; mně se tak nezdá.
A jak tedy?
Astronomie, jak se jí nyní zabývají ti, kteří ji pozdvihují k filosofii, podle mého mínění zcela obrací zrak dolů. Jak to myslíš?
Zdá se mi, odpověděl jsem, že máš sám nevšední ponětí o podstatě nauky o tom, co jest nahoře; podobá se totiž, že i kdyby
b někdo si prohlížel výzdobu stropu a s hlavou nazad nachýlenou nabýval nějakých poznatků, že bys jeho pozorování pokládal za pozorováni rozumem, a nikoli oěima. Snad tedy jest tvé mínění správné a mé pošetilé. Já totiž zase nemohu uzoati, že by některá jiná nauka obracela duševní zrak vzhůru nežli ona, jejímž předmětem jest jsoucno a neviditelné; a jestliže někdo se pokouší nabyti poznání o něčem přístupném smyslům - ať již se dívá s otevřenými ústy nahoru, nebo se zavřenými dolů -, pravím, že takový člověk by nikdy nenabyl poznání - neboť žádná z takových věcí
c nepřipouští věděni - a že jeho duše se nedívá nahoru, nýbrž dolů, i kdyby při tom zkoumání ležel na zádech, pluje buď po zemi nebo na moři.
11. Zasloužený trest mě stihl, pravil Glaukón; věru právem jsi mě pokáral. Ale jak sis to myslel, že by se mělo astronomii učiti jinak, než se jí nyní učí, má-li z toho učení vzejiti prospěch ve věci, o kterou nám jde?
Takto, odpověděl jsem. Poněvadž jsou tyto pestré ozdoby nebes vytvořeny na něčem viditelném, mysleme si o nich, Že jsou d sice z věcí viditelných nejkrásněji! a nejdokonalejší, Že však jsou o mnoho nedokonalejší než jsoucna pravdivá, než dráhy, které ve vzájemném poměru vykonává skutečná rychlost a skutečná pomalost v opravdovém Čísle a veskrze opravdových podobách a kterými unášejí i to, co v nich jest obsaženo; ta jsoucna lze vskutku postihnouti jen rozumem a myšlenkou, zrakem však nikoli, či myslíš, že ano?
Nikoli.
230
KNIHA SEDMÁ
Nuže tedy, této pestrosti na obloze jest užtvati jen za příklady pro poznávání obrácené k oněm vyšäím věcem, podobně jako kdyby někdo připadl na obrazce a modely vynikajícím způsobem nakreslené a vypracované od Daidala nebo některého jiného umělce. Při pohledu na takové věci člověk znalý geometrie by si bezpochyby pomyslel, že jsou provedeny velmi krásně, že však by bylo směšné vážně je zkoumati s tím úmyslem, aby v nich člověk postihl pravdu rovnosti nebo dvoj násobnosti nebo některého jiného poměru.
Jak by to nebylo směšné?
Nuže nemyslíš, že tentýž dojem bude míti skutečný astronom při pohledu na dráhy hvězd? Jistě si učiní mínění, že i nebe samo, i co na něm jest, bylo od tvůrce světa1*1 tak zařízeno, jak nejkrásněji jen možno taková díla zařídili; avšak co se týče poměru noci ke dni a těchto k měsíci a měsíce k roku a ostatních hvězd ke slunci a měsíci i k sobě navzájem, jistě asi bude pokládati za pošetilého toho, kdo by se domníval, že tyto pochody - pochody věcí hmotných a viditelných - se dějí stále týmž způsobem, bez jakékoli úchylky, a pošetilostí mu bude vším způsobem hledati, jak by se postihla jejich pravda.
Věru, zdá se mi tak, když tě nyní poslouchám. Tedy i astronomií budeme se zabývati právě tak jako geometrií, že si z nich budeme briiti podněty k dalšímu myšlení, avšak tělesa nebeská necháme býti, chceme-li účastí v opravdové astronomii učinili rozumný prvek své duše z neužitečného užitečným.
To ukládáš jistě mnohem složitější práci, nežjak se nyní astronomie provozuje.
Myslím, že i ostatní úkoly dáme týmž způsobem, má-li naše zákonodárná Činnost přinesli nějaký prospěch.
12. Než můžeš snad uvésti ještě některou jinou vhodnou nauku?
Nemohu, odpověděl, aspoň ne tak hned.
Pohyb, děl jsem já, má podle mého mínění více druhů než jeden. Všechny vyjmenovati dovede snad odborník; pokud však jsou patrné i nám, jsou dva.
231
II,530d
Ostáva
Které to?
Vedle tohoto astronomického pohybu jeho protějšek. Který?
Podobá se, děl jsem, že jako jsou stvořeny oči pro pozorováni hvězd, tak že jsou uši stvořeny pro vnímání harmonického pohybu v hudbě, a tyto vědy že jsou vespolek nějak příbuzné; tak tvrdí Pythagorovci a my, Giaukóne, s tím souhlasíme. Či jak?
Tak jest.
e       Nuže tedy, poněvadž jest to těžká úloha, budeme se jich vyptávali, jak vykládají o těch otázkách a zdali ještě něco jiného mimo toto; sami však budeme při všem tom stříci svého stanoviště. Jakého?
Aby se nám naši příští chovanci nezačínali učiti z toho oboru něčemu jen nedokonale a tak, že by to stále nespělo tam, kam má všechno dospívatí, jak jsme právě mluvili o astronomii. Či nevíš, 531 že i s naukou o harmonii dělají také tak? Zde zase totiž měří mezi sebou slyšené souzvuky ^tóny a takto se trudí, zrovna tak jako astronomové, prací nedocházející konce.
Bozi vědí, a jak směšným způsobem; mluví o jakémsi „zhuš-fování"144 a přiklánějí uši, jako by chtěli v sousedství uloviti nějaký hlas, a přitom jedni tvrdí, že slyší ještě uprostřed jakýsi zvuk a to že jest nejmenší interval, jímž třeba měřiti, druzí však to popírají a tvrdí, že obč struny znějí již stejně: jedni i druzí stavějí b   uši před rozum.
Ty myslíš, děl jsem, ty výtečníky, kteří trápí struny a natahují je na kolíčky jakoby na skřipec; aby se však ten obraz dále nerozvádčl - jak dopadají rány tepátkem, jak se na struny žaluje, jak zase struny zapírají a se vychloubají -, upouštím od toho obrazu a prohlašuji, že nemyslím tyto lidi, nýbrž ony, kterých, jak jsme právě řekli, se budeme ptáti na harmonii. Dělají zajisté totéž c jako ti hvězdáři; hledají totiž čísel obsažených v těchto slyšených souzvucích, ale nevystupují výše k základním otázkám, aby se podívali, která čísla jsou harmonická a která ne a proč. To jest arci nadlidská práce, co pravíš.
Ale jistě užitečná k vyhledávání krásného a dobrého, kdežto kdyby byla prováděna jiným způsobem, byla by neužitečná.
232
KNIHA SEDMÁ
Podobá se.
13. Podle mého mínční tedy, dospčje-li bádání ve všech těchto probraných oborech k jejich vzájemnému společenství a příbuzenství a utvoří se celkový soud o tom, co mají společného, přispívá jejich pěstováni velkou měrou k tomu, co chceme, a námaha na ně vynaložená není neprospčsná; nestane-li se tak, jest nepro-spěšná.
I já tak tuším. Ale jest velmi těžký úkol, o Čem tu mluvíš, Sokrate.
Ta předehra myslíš anebo co? Či nevíme, že tohle všechno jsou jen předehry k vlastní písni, jíž jest třeba se naučili? Vždyť přece snad nemyslíš, že by znalci těchto věcí byli již dobrými dialektiky.
To nc, při Diovi, ieda velmi málo z těch, s kterými jsem se setkat.
Avšak jest snad možno, že ti, kteří nejsou schopni podati a přijmouti logickou myšlenku, budou někdy věděti něco z toho, co jest podle nás potřeba věděti?
Ani to ne.
Nuže, Glaukóne, není tohle již ta píseň sama, kterou provádí dialektická činnost? Ta jest přístupna jen rozumu, ale jejím napodobením jest síla zraku, která, jak jsme pravili, začíná hleděli již na samy živočichy a na samy hvězdy a konečně i na samo slunce. Tak také kdykoli se někdo pričiňuje dialektickou činností beze všech smyslových vjemů usuzováním dospěti k samé podstatě každé věci a neustane dříve, než samým rozumovým myšlením postihne samu podstatu dobra, ocitá se na samém vrcholu pomyslná, právě tak jako onen tehdy na vrcholu světa viditelného.
Zcela jistě.
Nuže, nenazýváš tuto cestu dialektikou? Jak by ne?
To vyproštění z pout, děl jsem, a obrácení od stínů k předmětům a ke světlu i výstup z podzemi na slunce a ta věc, že tam sice ještě nelze hned se dívati na živočichy a rostliny a světlo sluneční, zato však na stíny jsoucen a jejich božské odrazy na vodách, a nikoli jen na stíny napodobenin, vrhané světlem, které jest samo také takovou napodobeninou proti samému slunci - právě tento
II, 531c
532
b
233
II, 532c
ÚSTAVA
účinek má veškeré to zabývání se obory, které jsme probrali; přivádí nejlepší část v duši k dívání na nejlepší mezi jsoucny, právě tak jako onde nejbystřejší ústrojí těla k dívání na nejjasnější
d   předmět ve světě hmotném a viditelném.
Co se mne týče, přijímám to. Arci zdá se mi, že jest veskrze těžké to přijmouti, na druhé však straně zase, že jest těžké to nepřijmout!. Přece však - vždyť to nejsou řeči určené jenom pro přítomnou chvíli, nýbrž třeba se k nim i později často vraceti -dejme tomu, že tomu tak jest, jak jest nyní tvrzeno, a přistupme již k pisni samé i proberme ji tak, jak jsme probrali předehru. Pověz tedy, jaký jest smysl dialektického uměni, z jakých druhů se sklá-
e dá a které jsou dále jeho cesty; neboť to by byly již, jak se podobá, cesty vedoucí právě tam, kde by byl pro příchozího jako odpočinek od cesty a konec putování. 533 To již, milý Glaukónc, nebudeš s to, abys dále sledoval - ačkoli co na mně jest, by nebyl nedostatek dobré vůle - ani by to nebyl již jen obraz toho, o čem mluvíme, co bys uviděl, nýbrž pravda sama, ovšem jak se aspoň mně jeví -, zdali však ve shodě se skutečností, či ne, o tom již nesluší rozhodovali; ale že to má vskutku nějakou takovou podobu, to lze tvrditi. Pravda? Ovšem.
Zajisté pak i to, že jediná sila dialektiky by to mohla objeviti člověku znalému oborů právě probraných, jiná cesta však že není možná?
1 to sluší se tvrditi.
b Také tohle nám nikdo nepopře, když řekneme, Že jest jakási jiná metoda, která se snaží při všem postihovat) vědeckou cestou samu podstatu každé jednotlivé věci. Avšak všechny ostatní obory mají předmětem buď mínění lidí a žádosti, nebo různé způsoby vznikání a skládáni, nebo jsou všechny obráceny k ošetřování rostoucího a složeného; co pak se týče zbývajících, o kterých jsme pravili, že se poněkud dotýkají jsoucna, geometrie a věd s ní
c souvisejících, vidíme, jak se jim jenom ve snu cosi zdá o jsoucnu, ve skutečnosti však nejsou schopny ho spatřili, dokud nechávají nedotčeny stati předpoklady, kterých užívají, nemohouce jich vědecky odůvodnili. Neboť komu jest počátkem to, čeho nezná,
234
KNIHA SEDMÁ
II, 533c
a konec i části střední má spleteny z toho, čeho nezná, jak by bylo možno, aby soulad takovýchto složek stal se kdy věděním? Nijak, odpověděl.
14. Nuže, děl jsem, jedinč dialektická metoda, odklizujíc předpoklady, bere se touto cestou k samému počátku, aby byl upevněn; ona jemně táhne za sebou duševní zrak, zabořený v pra- d vém slova smyslu do jakéhosi barbarského bahna, a vyvádí jej vzhůru, užívajíc pomoci a spoluvůdcovství těch oborů, o kterých jsme vyložili. Ty jsme opětovně ze zvyku nazvali vědami, ale potřebuji jiného jména, silnějšího než mínění, slabšího však než věda - kdesi dříve jsme to určili jakožto myšlení—, ostatně komu nastává uvažovati o tak velikých otázkách jako nám, ten se nebude příti o nějaké jméno. e
Jistě ne.
Nýbrž postačí říci takové, které by svou zřctelností nějak jasně ukázalo ten duševní stav? Ano.
Postačí tedy, řekl jsem, jako dříveUÍ nazývati první stupeň věděním, druhý přemýšlením, třetí pak věřením a čtvrtý dohado- 534 váním; a oba druhé dohromady míněním, oba pak první rozumovým poznáním; oborem mínění jest dění, oborem poznání jsoucno; a jako se má jsoucno k děni, tak poznáni k mínění, a jako se má poznání k mínění, tak se má vědění k věření a přemýšlení k dohadování. Avšak o obdobných poměrech u předmětů, ke kterým se tyto duševní činnosti vztahují, a o rozdělení obojího světa, světa mínění a světa rozumu, na dvé, o tom, Glaukóne, nemluvme, aby nás to nezavalilo ještě složitějšími výklady nežli předešlé otázky.
Pokud mohu sledovali, jsem v tom ostatním téhož mínění. b Tedy také nazýváš dialektikem toho, kdo při každé věci postihuje důvodný smysl její jsoucnosti? A o tom, kdo to nedovede, řekneš, že nemá o té věci rozumového vědění, právě proto, že není schopen ujasníti sobě i jinému ten smysl? Ano, jak jinak?
Nuže tedy, i s dobrem jest tomu právě tak; kdokoli by nedovedl ideu dobra ode všeho ostatního úsudkem odloučiti a vymeziti c
235
II, 534c
ÚSTAVA
a neumě! jako v bitvě razití si cestu všemi námitkami, snaže se vésti důkazy nikoli na základě zdání, nýbrž podle skutečnosti, a takto se pohybovati v celém tomto prostředí pevným soudem, o takovém ěJověku jistě řekneš, že nezná ani dobra samého osobě, ani žádného jiného dobra, nýbrž dosahuje-li vůbec nějakého jeho obrazu, že ho dosahuje míněním, a ne věděním, že tráví tento nynější život ve snách a v dřímotě, a dříve, než se zde proti   budí, že přijde do Hádu a usne nadobro.
Ano, při Diovi, zcela jistě všechno toto řeknu.
Ale kdybys někdy ve skutečnosti vychovával své žáky, které teď vychováváš a vzdčlávášjen v myšlenkách, jistě bys nedovolil, jak myslím, aby, jsouce jako nezměrné146 veličiny bez rozumové přesnosti, vládli v obci a rozhodovali o nejvétšich věcech.
Ovšemže ne.
Uložíš jim tedy zákonem, aby si hleděli především tohoto vzděláni, ze kterého nabudou schopnosti co nej vědečtější m způsobem dávati otázky i odpovědi? c        Uložím, arci spolu s tebou.
Nuže, zdalipak se ti nezdá, že dialektika nám jako římsa dovršuje stavbu naukové soustavy a že by nebylo dobře možno ještě jinou nauku postaviti výše nad tuto, nýbrž že to jest již vrchol 535   všech nauk? Zajisté.
15. Tu tedy ti zbývá rozděliti, komu podáme tyto nauky a kterým způsobem. Patrně.
Pamatuješ-li se pak na dřívější výbčr správců, jaké lidi jsme mezi ně vybrali? Jak by ne?
Nuže, co se týče ostatních znaků, zůstá«á v platnosti, že maji býti vybírány vlastnosti tam uvedené; jest totiž voliti především lidi nejpevnější a nejstatečnější a podle možnosti nej vzhlednější; b ale vedle toho jest hledati netoliko lidí ušlechtilých a mužných povah, nýbrž musí míti ve své vrozené povaze také ty vlastnosti, které jsou příhodné této výchově.
Jaké to vlastnosti stanovíš?
236
KNIHA SEDMÁ
II, 535b
Pronikavá bystrost, příteli, jest jim nezbytnou podmínkou k chápání nauk a aby se neužili těžce. Neboť při úsilném učeni ochabují duše mnohem spíše než v gymnasiích; duševní práce se jich totiž více dotýká, protože ji vykonávají samy, a ne společně s tělem.
Pravda.
Také jest hledati, aby to byl člověk s dobrou pamětí, neúmomý c a naskrz pracovitý. Či myslíš, že by jinak někdo chtěl jednak se namáhati tělesně a k tomu ještě vynakládat! tolik učení a cvičení?
Myslím, že jinak nikdo, jenom Člověk veskrze dokonalých schopností.
To právě jest nyní chyba, děl jsem, a proto jest filosofie zavalena nevážností, jak jsme také dříve řekli, žc sejí zabývají nehodným způsobem; měli by sejí zajisté zabývati nikoli nepovolaní, nýbrž povolaní.147
Jak to?
Předně, kdo sejí chce zabývati, nesmí v pracovitosti kulhati d a býti jednou polovicí pracovitý, druhou polovicí líný. Tak tomu jest, kdykoli je někdo milovníkem gymnastiky i lovu a rád podniká všechna namáhání tělesná, ale není milovníkem učení ani poslouchání ani hledání, nýbrž ve všech těchto věcech se námahy štítí. Kulhavý jest i ten, kdo má svou pracovitost obrácenou opačným směrem.
Jistou pravdu mluvíš.
Právě tak budeme jistě i co se týče pravdy pokládati za zmrzačilou tu duši, která sice úmyslné nepravdy nenávidí a těžce ji nese, e jak sama u sebe, tak také velice se rozčiluje, když druzí mluví nepravdu, avšak neúmyslnou klidně přijímá, a když bývá přistiho-vána v nějaké neznalosti pravdy, nic se nerozčiluje, nýbrž spokojeně jako vepř se válí v nevědomosti.
Zcela jistě. 536 I stran uměřenosti, statečnosti, povýšenosti a všech druhů ctnosti jest třeba býti velmi pilně na stráži, kdo jest nepovolaný a kdo povolaný. Neboť kdykoli někdo, ať jednotlivec, ať obec, nedovede takovýchto vlastností důkladně zkoumali, užívají nevě-
237
íl, 536a
ÚSTAVA
domky lidí kulhavých a neschopných ke všelijakým takovým úkolům a činí si je tu přáteli, tu vládci. Ba vera, jest tomu tak.
Na nás tedy jest, abychom se väech takovýchto věcí bedliví b vystříhali, neboť budeme-li přiváděti k tomuto tak velikému učení a tak velikému cvičení jen lidi zdravých údů a zdravého rozumu a ty budeme vzdělávali, ani sama Spravedlnost nebude nám moci nic vytýkali a zachováme obec i ústavu; pakli však budeme k tomu voditi lidi jinačí, budou naše výsledky ve všem všudy opačné a na filosofii uvalíme ještě větší posměch.
To by bylo věru hanebné.
Ovšemže, odpověděl jsem; avšak cosi směšného stalo se právě teď i mně. Co to?
c Zapomněl jsem, že to jest jen zábava, a promluvil jsem příliš důrazně. Za řečí jsem se totiž zároveň ohlédl po filosofii, a když jsem spatřil, jak nehodně jest vláčena kalem, tu jsem se rozčilil a v jakémsi hněvu na viníky pronesl jsem svá slova, jak se mi zdá, příliš vážně.
Docela ne, při Diovi, aspoň jak se zdá mně, posluchači, ne.
Ale jak se zdá mně, řečníku, ano. Avšak na tu věc nezapomínejme, že jsme při dřívějším výběru vybírali starší muže, při tomto d však to nebude možno; neboť nelze věřiti Solónovi,148 že člověk k stára jest schopen mnohému se uěiti - ještě méně to dovede než běhati -, nýbrž všechny veliké a trudné práce náleží mladým lidem.
Nutně.
16. Musíme jim tedy ještě v chlapeckém věku předkládati počty a měřtetví a všechny ty průpravné předměty, ve kterých mají býti vzděláni před dialektikou, ale tak, abychom nečinili zásadou vyučování učeni nucené.
Jak to?
e       Protože řádné nauce se nemá člověk svobodný uěiti otrockým způsobem. Tělesné námahy podstupované z donucení nečiní tělo o nic horším, ale v duši nemá trvání žádná nauka jí vnucená. Pravda.
238
KNIHA   SEDMÁ II, 536e
Tedy, příteli, nezacházcj s dětmi při učení násilně, nýbrž ať se učí hravě, abys také lépe mohl pozorovati, k čemu se kdo svou 537 přirozeností hodí.
Tvá řeč má rozumný důvod.
Což se nepamatuješ, tázal jsem se, jak jsme řekli, že i do boje jest voditi děti na koních jako diváky, a jestliže by někde bylo bezpečno, přiváděti je blíže a dávati jim okoušeti krve jako mladým psům?
Pamatuji se.
Tu pak kdo by se ve všem tom jevil pokaždé nejobratnějším, v tělesných námahách, v učení i v hrůzách, má býti vybrán do jakéhosi zvláštního odděleni.
V kterém věku? b
Když bývají propouštěni z nezbytných cvičení tělesných v gymnasiích; neboť tato doba, ať jsou to již dvě nebo tři léta, není schopna vykonati něcojiného, protože únava a spánek jsou nepřátelé učeni. A zároveň jest i toto jednou, a ne nejmenší zkouškou, totiž jakým se každý ukáže v gymnasiích.
Jakpak by ne?
Po této pak době, když jim jest již dvacet let, budou z nich vybráni jinoši zvláště vynikající; ti budou vyznamenáváni před ostatními a nauky, které byly chlapcům při prvním vzdělávání c podávány bez určitého pořádku, buďtcž pro tyto uvedeny v srovnávací soustavu, tak aby vynikla příbuznost nauk jak mezi sebou navzájem, tak s přirozeností jsoucna.
Věru jedině takovéto poznání jest pevné, když v někom vznikne.
Jest to také nej důležitější zkouška, kdo má nadání k dialektice a kdo ne; neboť kdo umí srovnavati, jest schopen k dialektice, kdo však neumí, není.
Souhlasím, odpověděl.
K těmto věcem tedy budeš musiti přihlížeti, a kteří mezi nimi d v největší míře budou míti tuto vlastnost a budou vytrvalí v učení i vytrvali v boji a v ostatních zákonitých povinnostech, ty zase, až překročí třicátý rok, budeš musiti vybratí z těch vybraných, dáti jim ještě větší vyznamenání a pozorovati, zkoušeje působením dialektiky, který z nich jest schopen s pominutím zraku a ostat-
239
II, 537d
ÚSTAVA
nich smyslů jiti vc spojení s pravdou k samému jsoucnu. A tu ovšem jest potřebí bedlivé stráže, příteli. Proč vlastně?
e       Nepozoruješ, tázal jsem se, jak veliké zlo nyní vzniká v pastování dialektiky? Jaké to?
Mladí lidé se nepochybné naplňují nezákonností. Ba věru.
Nuže, myslíš si, že se s nimi děje néco nepochopitelného, a neodpouštíš jím? Jak vlastně?
Jest to tak, jako kdyby podvržené dítč bylo vychováváno ve 538 velikém bohatství, v četné a vznešené rodině a mezi četnými po-chlebníky, a když by dospčlo v muže, poznalo by, že není těch, kteří se vydávali za jeho rodiče, ale pravých rodičů by nenalezlo; dovedeš tušili, jak by se choval tento člověk k těm pochlcbníkům i k tím, kteří ho vydávali za svého, jednak v té době, kdy nevěděl o svém podvržení, a na druhé straně, kdy by již věděl? Či chceš poslechnouti, co já o tom tuším?
Chci.
17. Tuším tedy, že v době, kdy by ještě neznal pravdy, více by b si vážil otce i matky a ostatních domnělých příbuzných než po-chlebniků a nebyl by tak snadno nevšímavý, kdyby se jim něčeho nedostávalo, a nedopustit by se tak snadno ani skutkem ani slovem nějaké křivdy proti nim a v důležitých věcech snáze by by! neposlušen pochlebníků nežli jich. Pravděpodobně.
Když by však poznal skutečnost, tuším, že by naopak ochladí v úctě a pozornosti k tčmto a s větším zápalem se oddal pochleb-c níkům: těch by ted" poslouchal zcela jinak než dříve a jimi by se od té doby řídil ve svém životě, nezastřeně se s nimi stýkaje, kdežto onoho otce a ostatních domnělých příbuzných - kdyby nebyl povahy zvláště ušlechtilé - by nedbal zhola nic.
Všechno, co pravíš, by se tak asi stalo. Ale jak se vztahuje toto podobenství k těm, kdo se věnují dialektice?
240
KNIHA SEDMÁ
II, 538c
Takto. Máme zajisté od dětství jisté názory o spravedlivém a krásném, v nichž jsme byli vychováni, jsouce jim poddáni jako rodiěům, poslouchajíce jich a majíce je v úctě.
Tak jest.
Nuže, jsou také jiné zájmy, těmto protivné a spojené s rozko- d šemi, zájmy, které pochlebenstvím mámí naši duši a strhují k sobě, ale nedovedou změniti přesvědčení těch, kteří mají jakýsi smysl pro mravnost; tito naopak mají v úctě ony otcovské zásady a těch poslouchají.
Jest tomu tak.
A co tedy, když přijde k takovému člověku otázka a zeptá se: „Co jest krásné?" a když on odpoví, co slýchal od zákonodárce, počne mu to dialektika vyvraceli a opět a opět vyvracejíc obrátí ho k mínění, že to, co řekl, není o nic více krásné než ošklivé, e a stejně tak o spravedlivém a dobrém a o pojmech, které nejvíce chova! v úctě - co myslíš, Že on potom udělá s úctou k ním a poslušností?
Nezbytno, že jich nebude již stejně ctíti ani poslouchat!.
Když tedy již nebude jako dříve pokládali tyto pojmy za hodny úcty a za své příbuzné a naopak pravdivých nebude moci nalézti, lze čekati, že se snad obrátí k nějakému jinému životu nežli k ži- 539 votu hovějícímu samolibosti?
Nikoli.
Ukáže se tedy, myslím, že se stal z ctitele zákona odpůrcem zákona. Nutně.
Nuže, není-li tedy stav těch, kteří se takto chápou dialektiky, zcela přirozený a, jak jsem právě řekl, hoden plného odpuštění? A také útrpnosti.
Nuže, abys nemusel míti tuto útrpnost s lidmi třicetiletými, musíš je uváděli do dialektiky vším způsobem opatrně. Ba věru.
Není-li pak hned to jedno důležité opatření opatrnosti, aby jí b neokoušeli hned v mládí? Myslím totiž, že ti neušlo, že mládencč-kové, jakmile prvně okusí dialektického umění, zneužívají ho jako hračky, užívajíce ho neustále ke sporům a napodobujíce počínání
241
II, 539b
ÚSTAVA
svých dialektických kritiků,14' sami kritizují jiné a mají radost, když mohou jako Štěňata svou řečí chňapati a trhati lidi, kteří jim jsou pravé nablízku. Ano, nesmírnou radost.
Nuže tedy, když už svou dialektikou sami překonají mnoho lidí c a od mnohých jsou překonáni, prudce a rychle upadají do stavu, že nevíří v nic z toho, več vařili dříve; odtud pochází, že oni sami i veškeren obor filosofie maji u ostatních lidí tak Spatnou pověst.
Jistá pravda.
Avšak starší člověk, dél jsem, není náchylný účastnili se takovéto ztřeštěnosti, nýbrž bude napodobovati spíše toho, kdo jest ochoten dialekticky zkoumati a bádati o pravdě, nežli kdo si jen á pro zábavu hraje a se pře; tak bude jednak sám mravnější, jednak i ten obor učiní spíše váženým nežli neváženým.
Správně.
Jistě pak i všechna naše dřívější ustanovení byla učiněna vesměs z opatrnosti, aby ti, kterým dáme účast v dialektice, byli řádných a ustálených povah, a ne jako nyní, kdy tomu oboru se oddává kdekdo, i lidé naprosto neschopní.
Ovšemže.
18. Stačí snad tedy, aby setrvali v ustavičném a usilovném učení dialektice dvojnásobný počet let než onde, přičemž by nic jiného mimoto nedělali a jenom se zabývali těmi cviky, které jsou protějškem cvičení tělesných, e       Myslíš Šest let nebo čtyři léta?
Řekni třeba pět. Neboť potom budeš je musiti poslat nazpět do oné jeskyně a přinutiti, aby vedli správu jak ve válce, tak na všech místech příslušících mladým mužům, tak aby se ani v praktické zkušenosti neopozdili za ostatními; a ještě i v těchto postaveních 540 musí býti zkoušeni, zdali vytrvají a odolají svodům ze všech stran, Či snad se odchýlí od svého směru.
A jak dlouhý čas k tomu stanovíš?
Patnáct let, odpověděl jsem. Když pak jim bude padesát let, tehdy ti, kteří všechno přestáli a ve všem všudy vynikli jak v Činech, tak ve vědomostech, buďtež vedeni koneěně k vlastnímu svému úkolu a přinucováni, aby nakloníce duševní zrak dívali se
242
KNIHA SEDMÁ
II, 540a
na to samo, co všemu poskytuje světla, a spatříce dobro samo, aby podle jeho vzoru řídili jeden po druhém po všechen zbývající život jak obec, tak jednotlivce i sebe samy; většinu Casu ať věnují filosofii, ale kdykoli na každého dojde, ať vedle toho věnují svou práci politice a správě ve prospěch obce, ne že by v tom viděli něco krásného, nýbrž jako nezbytnou povinnost, A když v těchto zásadách vychovávají vždy jiné takové a zanechají je místo sebe strážci obce, odejdou na ostrovy blažených a tam budou bydliti; obec ať jim zřizuje veřejným nákladem pomníky a oběti, a to, bude-li s tím souhlasiti i výrok Pythiin, jako daimonům, pakli ne, jako mužům blízkým daimonům a bohům.
Překrásné správce jsi to vytvořil, Sokrate, jako nějaký sochař.
Také správkyně, Glaukóne; neboť věz, že co jsem řekl, neplatí o nic více o mužích nežit o ženách, pokud by tam kteréž nich byly k tomu schopny svým přirozeným nadáním.
Pravda, jestliže budou míti ve všem stejnou účast s muži, jak jsme vyložili.
Teď je otázka, zdali připouštíte, že náš návrh obce a ústavy není jen tak docela zbožné přání, nýbrž že to jsou věci sice těžké, ale přece nějakým způsobem možné, a to žádným jiným, než jak bylo řečeno, když totiž se opravdoví filosofové, aťjiž několik jich, nebo jeden, stanou pány v obci; ti pak nebudou státí o nynější odměny, pokládajíce je za nedůstojné a bezcenné, ale nejvíce si budou vážiti pravdy a odměn z ní pocházejících a za nejdůleži-tější a nejnutnější věc budou pokládati spravedlnost: služba spravedlnosti a její šíření bude jim zásadou, až budou pořádati svou obec.
Jak ji budou pořádati?
Všechny obyvatele starší než deset let, kteří jsou v obci, pošlou pryč na venkov,150 jejich děti pak vezmou k sobě a budou je pěstovali odchylně od dosavadních zásad, jaké mají i rodiče, podle svých způsobů a zákonů, takových, jak jsme o nich tehdy vyložili; a tak bude nejrychleji a nejsnáze zbudována obec i ústava, o které jsme mluvili, a bude šťastna jednak sama, jednak také nejvíce prospěje národu, ve kterém by se uskutečnila.
541
243
II, 541b
ÚSTAVA
b Jisté; a jak by se mohla uskutečniti, jestliže by se kdy uskutečnila, to jsi, Sokrate, podle mého zdání dobře povědčl.
Nuže tedy, dčl jsem, snad již jsou dovršeny naše výklady o této obci i o muži jí podobném? Vidíme zajisté zřejmě i jeho, jaký má podle našeho mínění býti.
Vidíme, odpověděl; a tvá otázka jest podle mého zdání úplně probrána.
244