• •Obsah •Stručně o vztahu státu a politických stran •Financování politických stran •Volby a volební systémy Volby, volební systémy • • •Počátkem 20. st. se strany a stranické systémy staly politickým výrazem sociálních a jiných konfliktů, jimiž žila společnost kolem nich. Základní shrnutí poznatků o politických stranách •Založit PSH mohou nejméně 3 státní občané ČR 18+ •Vznik: návrh, petice alespoň 1 tis. občanů, stanovy •Registrace: MV •Zrušení strany: (a) vlastním rozhodnutím, (b) rozhodnutím soudu •Pozastavení činnosti: rozhodnutím soudu (nejdéle po dobu 1 roku) •Zánik: provedením výmazu z registru • Politické strany a hnutí Zákon 424/1991 Sb. •(1) Strany a hnutí podléhají registraci podle tohoto zákona. •(2) Členem strany a hnutí mohou být pouze fyzické osoby. •(3) Členem strany a hnutí může být občan starší 18 let, může být však členem pouze jedné strany nebo hnutí. §2 } }Ministerstvo vnitra • Rejstřík PSH jako veřejný seznam je veden Ministerstvem vnitra od 1. ledna 2001 na základě § 9 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. •http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/SearchResult.aspx?search=all – 2012: 151 „aktivních“ PSH – 2015: 205 „aktivních“ PSH – 2018: 232 „aktivních“ PSH (z toho 89 stran a 143 hnutí) – }Registr ekonomických subjektů • RES je vedený Českým statistickým úřadem (ČSÚ) podle §20 zákona č.89/1995 Sb., o státní statistické službě, je v rozsahu stanoveném tímto zákonem veřejným seznamem. Zápis do registru má pouze evidenční význam. – http://registry.czso.cz/irsw/ Vyhledávání přes IČO, název. ◦ }Registr ekonomických subjektů (ARES aplikace MF) – http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares.html.cz • • •Údaje se nutně přesně neshodují! Rejstříky politických stran a hnutí •Teoreticky oddělený: PSH x stát –§ 5 (424/1991) (1) Strany a hnutí jsou odděleny od státu. Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy. •Prakticky: –Zástupci nejúspěšnějších PSH tvoří moc zákonodárnou a ovlivňují, tvoří moc exekutivní (hrozba ovlivnění i moci soudní). –Tím, že zvolení zástupci ovlivňují „pravidla hry“, mohou je ovlivnit i ve svůj prospěch (omezení konkurence). Vztah PSH a státu –Proč by stát (ne)měl dávat PSH peníze? Podpora rovných šancí (př. příspěvek na úhradu volebních nákladů) Ochrana před korupcí (př. příspěvek podle počtu získaných mandátů) •Rovnost •Svoboda •Transparentnost (veřejná kontrola) • •Má-li být systém financování PSH spravedlivý, transparentní a neomezující, je nutné, aby byly výše uvedené principy ve vzájemné rovnováze. Tři principy financování PSH •Zdroj: Outlý, 2003 Ad svoboda: možnost získávání finančních prostředků z jakýchkoliv legálních zdrojů. Aby při získávání finančních prostředků nedocházelo k (nepoměrnému) zvýhodňování zájmů kapitálově silných subjektů cestou jejich podpory některé z politických stran. • •Svobodná soutěž politických stran je jedním ze základních pilířů demokratického státu. •Nicméně mají-li být politické strany schopny řádně fungovat, musí mít dostatek finančních prostředků pro své činnosti. •Zákon č. 302/2016 Sb. Novela zavádí transparentnější kontrolu financování politických stran a politických hnutí. • Financování politických stran a hnutí a jejich vztah ke státu přímé financování nepřímé financování veřejné zdroje ·příspěvek na úhradu volebních nákladů ·příspěvek na činnost PSH ·bezplatné poskytování vysílacího času v médiích před volbami ·placení provozu poslaneckých či senátorských kanceláří · soukromé zdroje ·členské příspěvky ·finanční dary ·vlastní podnikatelská činnost stran ·ostatní (pronájem a prodej nemovitostí, úroky, půjčky, úvěry) ·dary ve formě služeb či hmotných statků ·prodej služeb či hmotných statků za ceny nižší než obvyklé ·dobrovolnická služba • Příklady forem a zdrojů financování politických stran Typy příspěvků 1/2 }A. Příspěvek na úhradu volebních nákladů za volby do Poslanecké sněmovny • Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 100 Kč. }B. Příspěvek na úhradu volebních nákladů za volby do Evropského Parlamentu • Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1 % z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 30 Kč. Tedy o skutečně „propadlém hlasu“ můžeme mluvit jen v případě stran, které nezískaly ve volbách 1,5 %. Mohou z toho dodatečně hradit výdaje za volební kampaň. Typy příspěvků 2/2 •C. Příspěvek na činnost • zahrnuje stálý příspěvek a příspěvek na mandát. •Stálý příspěvek činí ročně 6 000 000 Kč pro stranu a hnutí, které získaly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny 3 % hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana a hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se dále nezvyšuje. •Příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí od roku 2017 ročně 900 000 Kč a na mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hl.m. Prahy činí ročně 250 000 Kč. U stálého příspěvku je strop 10 milionů. Pozor příspěvek na mandát nijak nesouvisí s platem. Pro aktuální přehled příspěvků ze státního rozpočtu vyplacených PSH v roce 2017 • • •Viz •https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/podpora-z-narodnich-zdroju/politicke-strany-a-hnuti/prispevk y-ze-statniho-rozpoctu-uhrazene-30677 • • Stát přiděluje stranám (v podobě příspěvku na činnost) zhruba půl miliardy ročně (o nějž se podělilo 33 subjektů). Necelá další půlmiliarda příspěvky na úhradu volebních nákladů (10 subjektů). Dohromady tedy přes 1 miliardu - uvést v relaci ke státnímu rozpočtu. •Úkol ke zkoušce: • •Zjistěte, přibližně v jaké výši •se pohybuje podíl státního příspěvku politickým stranám •na celkových výdajích státního rozpočtu (v %)! * •Volby (def.): nástroj obsazování úřadu n. funkce výběrem, který provádí k tomu určený soubor lidí. • 1)Které úřady či funkce se volbou obsazují? 2)Kdo má aktivní volební právo? • -dobrovolné vs. povinné hlasování 3)Jak se hlasuje (tradice tajného hlasování) 4)Jak se volby provádějí – volební systémy 5) • • • • • Volby v kontextu demokratického vládnutí 1)I když volby slouží k obsazování veřejných úřadů, některé politické instituce z toho mohou být vyjmuté (druhá komora ve Spojeném království n. hlava státu v případě monarchií) 2)Omezení na základě majetku, pohlaví, vzdělání či rasového původu byla zrušena, zůstává např. omezení např. kde je potřeba se registrovat nebo věkové omezení. • •Nábor politiků •Sestavování vlád – někde přímo, někde „jen“ ovlivňují sestavování vlád •Zajišťování reprezentativnosti •Ovlivňování politické linie (ze škály alternativ) •Výchova voličů (podněcují zájem veřejnosti) •Legitimizování a posilování elit Funkce voleb Volební systémy •Základní členění volebních systémů na dvě skupiny: • • I. Většinové volební systémy • •II.Poměrné volební systémy • • „Kritériem je to, zda se hlasy na mandáty přepočítávají v poměru nebo nikoli“ (Sartori, 2001) Volebními systémy rozumíme pravidla a mechanismy, pomoci nichž se ve volbách na základě počtu hlasů rozdělují mandáty mezi politické strany či kandidáty. Volebních systémů existuje v nejrůznějších podobách celá řada. SNAD NEJČASTĚJI SE SETKÁVÁME S DĚLENÍM NA VĚTŠINOVÉ A POMĚRNÉ. Toto dělení slouží především k porozumění principiálním rozdílům Většinové volební systémy §Volby probíhají v menších, jednomandátových volebních obvodech. §Volby probíhají v tolika volebních obvodech, kolik míst se obsazuje v zastupitelském sboru. •Jsou historicky starší. •Běžně se rozlišují dvě podskupiny: • •a) Relativně většinové volební systémy • Jsou založeny na principu „vítěz bere vše“ („first past the post“). V rámci jednomandátových volebních obvodů kandidují jednotlivci (nezávislí nebo nominováni politickými stranami), stačí prostá většina hlasů. • Př. USA, Velká Británie, Nový Zéland, Kanada • •b) Absolutně většinové volební systémy • Podmínkou pro vítězství je zisk • nadpoloviční většiny hlasů. • Př. Volby do Senátu PČR, • prezidentské volby ve Francii, aj. obvody.gif VVS je založen, jak už nese jeho název, na jednoduchém kritériu: mandát získá ten z kandidátů,který dostal nejvíce hlasů. a)Či také systém relativní většiny Většina postačující ke zvolení je v tomto případě často fiktivní, protože zvolený zástupce reprezentuje z hlediska odevzdaných hlasů menšinu celkového počtu voličů. b)Naplnění tohoto požadavku se v případě, kdy žádný z kandidátů požadovanou většinu nezískal, docílí dalším kolem voleb. Do něj mohou např. postoupit dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola (a kdy v druhém kole dále pak postačuje i relativní většina). Ale možné jsou i další varianty. Pro volební výsledky docilované VS je ve všech jeho variantách nesmírně významná tzv. VOLEBNÍ GEOMETRIE, tj. stanovení hranic volebních obvodů a počtu voličů v něm. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni v 81 volebních obvodech Poměrné volební systémy •- princip poměrného zastoupení •- volba v rámci systému listinných kandidátek •- přítomnost volební klauzule •- určující je metodika přepočtu hlasu na mandáty (celkově náročnější na počítání) •Rozlišujeme 2 způsoby výběru poslanců: -Systém volební listiny (ve většině zemí kontinentální Evropy) -Systém jednoho přenosného hlasu („irský systém“) Založené na principu vícemandátových volebních obvodů. Pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsou volebními obvody samosprávné kraje. • 1)Velikost volebního obvodu 2)Matematický přepočet hlasů na mandáty 3)Uzavírací klauzule (kvórum) 4)Počet a charakter skrutinií (volebních obvodů) • • • • • Pro míru proporcionality je určující Zdroj: Lebeda, 2008 • 1)Velikost poslanecké sněmovny: 200. Počet mandátů (velikost volebního obvodu) není předem znám, záleží na volební účasti. 2)Rozhodující formule: D´Hondt. 3)5%-ní klauzule (byla navýšena klauzule pro vícečlenné koalice). 4)Počet a obvodů: 14. Volební kraje korespondují se 14 samosprávnými kraji. • • • • • ČR - Nová volební reforma schválená v 2002 Zdroj: Lebeda, 2008 Maurice Duverger – typologie stranických systémů dle počtu stran • Francouzský politický sociolog M. Duverger v 50. letech 20. století rozdělil stranické systémy jednoduše podle počtu stran: • • 1. systémy s jednou stranou – monopartijní • Jedná se o nedemokratické režimy. • • 2. systémy se dvěma stranami – bipartijní • V systému spolu soutěží dvě velké strany, které se v časovém intervalu střídají u vlády. • • 3. vicestranické systémy – multipartijní Jean Blondel – zohlednění „velikosti“ •další francouzský politolog, navazoval na Duvergera -soustředil se výhradně na soutěživé systémy -doplnil typologii o faktor velikosti (volební síly) politické strany • •1. Bipartismus, typický příklad Velká Británie, USA •2. Systém dvě a půl strany: jedná se o bipartismus doplněný o tzv. pivotální (neboli „půltou“) stranu ("jazýček na vahách"), např. v Německu. •3. multipartismus s dominující stranou: jedna strana dosahuje pravidelně přes 40 procent hlasů, je soustavně vládní stranou, zpravidla ale nemá absolutní většinu (Itálie, skandinávské země) •4. multipartismus bez dominující strany • • Přesné kritérium jak rozlišit malé a velké strany neexistuje. Irský politolog Peter Mair považuje za velké strany ty, které získávají soustavně přes 15 procent hlasů, ostatní jsou malé strany. • •76% • •74% • •58% • •64% • •63% •59% 60,8% Sartoriho základní typologie stranických systémů: I. SYSTÉMY JEDNÉ POLIT. STRANY a)systém jedné strany b)systém s hegemonní stranou nesoutěživé (nedemokratické) II. MULTIPARTIJNÍ STRANICKÉ SYSTÉMY • systém predominantní strany • dvoustranické systémy (bipartismus) • umírněný multipartismus • extrémní či polarizovaný multipartismus (Pramen: Cabada-Kubát, 2002) Pomohl by většinový systém české demokracii? • • •Přečtěte článek: •Daniel Prokop: Úvod do praktické sociologie: Sny o většinovém systému. • •Dostupné: •http://www.novinky.cz/kultura/salon/352397-uvod-do-prakticke-sociologie-sny-o-vetsinovem-systemu.h tml • • • Literatura • Povinná: •Heywood, A. 2004. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia. • Kapitoly k nastudování: 2. (str. 45-60), 5. (str. 106-123), 15. a 16. (329-373) a část 11. (od Volby, str. 248-264). •Cabada, L., M. Kubát. 2002. Úvod do studia politické vědy. K nastudování: Kapitola 8. (str. 200-218). • • •Další doporučená: •Chytilek, R., J. Šedo (eds.): Volební systémy. Vyd. 4., Praha: Portál, 2009. •Lebeda, T.: Volební systémy poměrného zastoupení. Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence. Praha: Karolinum, 2008. •Sartori, G.: Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Slon, 2001. •Vodička, K., Cabada, L.: Politický systém České republiky. Praha: Portál, 2003, 2007, 2011.