VYHODNOCENÍ ČASOVÉ ŘADY VÝSLEDKŮ SATELITNÍHO ÚČTU KULTURY ČR ZA OBDOBÍ LET 2010 – 2015 Praha 2017 Zpracoval: NIPOS – Centrum informací a statistik kultury ČSÚ – Odbor statistik rozvoje společnosti (spolupráce na částech 2.2, 2.3, 2.4) Obsah 1 Úvod.............................................................................................................................5 1.1 Vznik a vývoj řešení úkolu ................................................................................ 5 1.2 Problémy ovlivňující kvalitu dat satelitního účtu kultury ................................. 7 1.3 Vymezení a členění kultury ............................................................................. 11 2 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010-2015....................................................16 2.1 Finanční zdroje vstupující do kultury .............................................................. 16 2.2 Hospodářské výsledky kulturních organizací.................................................. 21 2.3 Zaměstnanost a mzdy....................................................................................... 30 2.4 Makroekonomické ukazatele ........................................................................... 34 3 Hodnocení vývoje v kulturních sférách a sektorech .............................................36 3.1 Kulturní sféry................................................................................................... 36 3.2 Kulturní sektory a průmysly ............................................................................ 40 3.3 Struktura kultury a její souvislosti................................................................... 42 4 Závěr..........................................................................................................................45 5 Použité zdroje a literatura.......................................................................................49 6 Seznam zkratek ........................................................................................................50 7 Tabulková příloha....................................................................................................51 5 1 Úvod Kultura je složitou oblastí lidských aktivit1 , která se v porovnání s jinými aktivitami celospolečenského významu obvykle považuje za poměrně vzdálenou kritériím hospodárnosti a souvisejícím potřebám sledování ekonomické efektivnosti. S tímto přístupem je spojena skutečnost, že bývá tradičně řazena mezi odvětví, která jsou neprávem opomíjena a to zejména z pohledu alokace celospolečenských prostředků. Jedním z důvodů je přetrvávající názor, že tato oblast společenského života je pouze příjemcem a nikoli tvůrcem zdrojů. Skutečnost je však jiná. Kultura je duchovním základem společnosti. Má nepopiratelný, byť těžko měřitelný přínos pro rozvoj osobnosti člověka, přispívá k jeho kultivaci a vzdělanosti, stimuluje tvořivost a vytváří vhodné prostředí pro rozvoj inovativních procesů. Zároveň je také bariérou sociálně patologických jevů ve společnosti. Nemalé nároky na kulturu klade proces globalizace usnadněný rozvojem informačních a komunikačních technologií. Na jedné straně vytváří příznivější podmínky pro intenzivní interakci různých kultur, jak na úrovni jednotlivých zemí, tak i kontinentů, na straně druhé je však potenciální hrozbou pro kulturní rozmanitost jako jednu z nepopiratelných hodnot lidského života. Význam zachování stávající kultury je v současné době silněji pociťován také v souvislosti s rozvíjejícími se migračními pohyby. Přestože kulturní aktivity a statky mají neopominutelnou hodnotu bez ohledu na jejich hospodářský potenciál, je z ekonomického pohledu namístě tvrzení, že kultura přispívá k reprodukci pracovní síly a tedy i k vyšší výkonnosti člověka. Nelze také nevidět, že kultura – ať už ve formě kulturního dědictví či kultury živé – vytváří nemalé stimuly pro rozvoj cestovního ruchu a dalších podnikatelských aktivit. Konečně nezanedbatelné je také její postavení jako zaměstnavatele, plátce či poplatníka daní a pojistného. 1.1 Vznik a vývoj řešení úkolu Z výše uvedeného je zřejmé, že kultura má potenciál pro zvýšení konkurenceschopnosti ostatních oborů a činností. Na druhé straně klade své nároky na celospolečenské zdroje. V této souvislosti roste význam sledování a hodnocení ekonomického rozměru kultury. 1 V souladu s definicí UNESCO je kultura souborem distinktivních duchovních a hmotných, intelektuálních i citových rysů, které charakterizují společnost nebo společenskou skupinu; kultura zahrnuje vedle umění a písemnictví také způsoby života, způsoby soužití, hodnotové systémy, tradice a přesvědčení. 6 Také proto byl usnesením vlády ČR č. 1452 z roku 2008 o Státní kulturní politice na léta 2009 až 2014 a dále usnesením vlády ČR č. 266 z roku 2015 k návrhu státní kulturní politiky na léta 2015-2020 (s výhledem do roku 2025) zadán úkol týkající se vyhodnocování přínosů kultury včetně ekonomické evaluace tohoto odvětví. Jednou z naznačených cest jeho plnění je vytvoření a využití tzv. satelitního účtu kultury (dále také „účet kultury“). Jeho cílem je mimo jiné identifikovat finanční zdroje kultury, analyzovat objem její produkce a změřit produktivitu, respektive efektivnost jednotlivých oborů kultury a váhu kultury v ekonomice jako celku. Plněním úkolu byl pověřen NIPOS (zabezpečující z pověření MK ČR statistickou službu v resortu kultury) ve spolupráci s ČSÚ. V přípravném období vznikl ve spolupráci obou institucí manuál účtu, který byl schválen uvedeným ministerstvem a následně na statistických datech roku 2008 a 2009 byla provedena ověřovací zpracování kulturního účtu. Nemalý význam pro další vývoj účtu kultury měl projekt Evropské unie zvaný ESSnet Culture, organizovaný Eurostatem v letech 2009 - 2011. Mezi výsledky zmíněného projektu patřilo zejména jednoznačné vymezení kulturních aktivit v rámci ekonomických činností a kulturních profesí v klasifikaci zaměstnání. Výstupy z uvedeného projektu představovaly – s ohledem na budoucí potřebu jednotného přístupu k dané problematice v rámci EU – rozhodující metodické východisko účtu kultury. Prvým úkolem vedoucím k jeho sestavení byla inventarizace disponibilních zdrojů a stávající struktury statistických dat. Odhalila nejen „bílá místa“ ve zjišťováních statistiky kultury, ale i problémy vyplývající z odlišného obsahu či uspořádání potřebných údajů. Po vyhodnocení vztahu mezi zdroji disponibilních dat a potřebou informací k sestavení kulturního účtu bylo – s přihlédnutím k finančním a kapacitním možnostem – rozhodnuto o využití doplňkových šetření, informací na internetu a v neposlední řadě i administrativních zdrojů dat. S ohledem na potíže spojené se získáváním a využitím dat potřebných ke zhotovení kulturního účtu a jejich řešení, dochází k tomu, že opakovaná každoroční sestavení účtu představují – svým způsobem – cestu k jeho postupnému zdokonalování. Daná problematika je natolik složitá, že i pravidelné prověřování metodicky ustálených postupů a vazeb často přináší nové poznatky. 7 1.2 Problémy ovlivňující kvalitu dat satelitního účtu kultury Úzkých či problematických míst, která mají negativní vliv na věrohodnost výsledků účtu kultury je více. K sestavení účtu kultury se využívají různorodá data a to jak z administrativních zdrojů, tak ze statistických zjišťování včetně výsledků jejich dalšího zpracování. Do prvé skupiny patří zejména údaje z veřejných rozpočtů (státní rozpočet a místní rozpočty). Dále i všechny dostupné údaje na internetu obsahující data o některých poskytovatelích kulturních služeb. Druhou skupinu tvoří zejména data získaná šetřením v domácnostech (cestou tzv. rodinných účtů) a statistickým zjišťováním přímo v kulturních institucích (pod označením Kult). Zjišťování v domácnostech provádí ČSÚ, který šetří také držitele licencí rozhlasového a televizního vysílání. Data od naprosté většiny dalších kulturních institucí (poskytovatelů) sbírá pomocí výše zmíněného šetření Kult (MK) NIPOS. Některé údaje (zejména o zpravodajských agenturách, činnosti architektů, fotografické činnosti a činnosti reklamních agentur, maloobchodu atd.) jsou přejímána zejména z výsledků šetření tzv. podnikové statistiky ČSÚ (SBS). Ze statistického zjišťování tohoto úřadu (NI) jsou získávána také data o neziskových institucích (včetně organizací ochrany autorských práv). V referenčním roce 2014 byla - v návaznosti na záměry Eurostatu a v souladu se specifikací výrobků uměleckých řemesel provedenou Národním ústavem lidové kultury - zkvalitněna metodika kvantifikace obratu zahraničního obchodu s kulturními službami a statky. O rok později došlo k významnému posunu v souvislosti s využitím nového zdroje dat charakterizujícího celkový rozsah živé práce vynaložené v kulturních aktivitách a to jak v institucích s převažující kulturní činností, tak i mimo ně (Výběrové šetření pracovních sil). Pro potřeby sestavení účtu se využívají i různé doplňkové zdroje informací. Údaje o zaměstnanosti a mzdách jsou částečně k dispozici z výběrového šetření pracovních sil (dále také „VŠPS“), ze statistiky práce a mezd a z Registru ekonomických subjektů (počty pojištěnců). Uvedená zjišťování provádí ČSÚ, který také dodává makroekonomická data z národního účetnictví (zejména ve formě matice dodávek a užití). Údaje o archivech má k dispozici MV ČR, některé informace o kinech Unie filmových distributorů atd. 8 Konečně informace o některých kulturních institucích a aktivitách nezahrnutých do pravidelných statistických šetření jsou zjišťována NIPOS u vybraných respondentů formou tzv. doplňkových šetření (archivy, umělecká řemesla, amatérské umění atd.). Nutno dodat, že se na mapě statistického sledování sektoru kultury najdou ještě “bílá místa”. Některé činnosti prozatím nejsou statistickým zjišťováním pokryty (např. archeologická naleziště), zatímco jiné jsou pokryty jen částečně (např. umělecká řemesla). Jakékoli významnější zlepšení situace v tomto směru je však problematické a pomalé. Vyžaduje si nemálo finančních prostředků a pracovních kapacit k provádění dodatečných zjišťování. Je třeba poznamenat, že ani v případě zahrnutí daných kulturních aktivit do statistického zjišťování není získání potřebných údajů snadné. Základní překážkou je vysoká míra neodpovědí (nonrespons) a to zejména v případě ekonomických údajů, které jsou pro sestavení kulturního účtu nezbytnou podmínkou. Zatímco některá data chybí, jiná jsou k dispozici duplicitně. Týká se to údajů, které lze sledovat pomocí různých datových zdrojů. Tak např. informace o veřejných výdajích jsou na straně jedné k dispozici na MF a na straně druhé ze statistických zjišťování zachycujících dotace získané kulturními institucemi ze státního či místního rozpočtu. Podobně tomu je v případě výdajů domácností na kulturu. V jejich případě si částečně „konkurují“ data ze statistiky rodinných účtů s údaji ze zjišťování Kult o vybraném vstupném a jiných příjmech od návštěvníků kulturních akcí. Za zmínku stojí také data o příjmech a výdajích kulturních institucí vycházející z různých zjišťování (Kult, SBS, NI). Zmíněný „přebytek“ informací může komplikovat rozhodování o jejich využití, otevírá však vítané možnosti zkvalitnění výsledku účtu cestou porovnávání úrovně a zejména struktury údajů z rozdílných datových zdrojů. Jak je zřejmé, částečný subjektivní vliv zpracovatele na výsledky kulturního účtu je nevyhnutelný. Výběr datového zdroje závisí zejména na úplnosti a kvalitě informací, které obsahuje. Vysokou věrohodnost lze předpokládat u dat týkajících se veřejných výdajů na kulturu, která vycházejí z čerpání státního rozpočtu. Nemalý stupeň preference by měl náležet také údajům ze systému národního účetnictví, které procházejí řadou bilančních úprav a navíc „zapadají do mozaiky“ makroekonomických ukazatelů sestavovaných dle detailně propracovaných pravidel jednotné mezinárodní metodiky. Problematičtější v tomto směru jsou všechny údaje zjištěné statistickým zjišťováním, ať už v domácnostech 9 (rodinné účty), tak zejména cestou specializovaných šetření v kulturních institucích (výběrová statistická šetření Kult prováděná NIPOS a ČSÚ), dalších šetření ČSÚ v podnicích (SBS, NI) a šetření doplňkových. Kvalita těchto dat je ovlivněna všemi problematickými okolnostmi, počínaje úplností základního souboru respondentů, metodami sestavení výběrového souboru a jeho rozsahem, mírou neodpovědí, úrovní dopočtů apod. V případě statistických zjišťování v oblasti kultury má – v negativním slova smyslu – nemalý význam poměrně malý rozsah výběrových souborů respondentů oslovených v rámci šetření. Samozřejmě platí, že s velikostí šetřeného vzorku základního souboru roste i věrohodnost zjištěných dat (úroveň jejich shody s realitou). V této souvislosti je však důležité, že stěžejním úkolem statistických šetření podnikového charakteru (SBS, NI) je získání informací pro národní účetnictví, jehož výstupem jsou základní makroekonomické ukazatele. Pozornost týkající se věrohodnosti statistických dat je proto upřena zejména na nejvýznamnější ekonomická odvětví. S tím samozřejmě souvisí i rozsah prostředků, pracovních kapacit a odvozeně i velikost šetřených výběrových souborů těmto a naopak ostatním odvětvím věnovaných. Získáním dat však nesnáze nekončí. Je třeba se vypořádat s problémy souvisejícími se statistickými klasifikacemi (CZ-NACE, CZ-ISCO ). Údaje o kulturních činnostech jsou velmi často zahrnuty v agregovaných položkách s jinými aktivitami. Při hledání odpovídajících dat se proto často nelze zcela vyhnout odhadům. Jakkoli jsou podloženy znalostmi základních souvislostí, nemohou nepřinést prvek subjektivních vlivů. V případech, kdy kulturní aktivity v agregovaných položkách zahrnuty nejsou, bývá - z uvedených úsporných důvodů - výběrový soubor šetření nedostatečně velký a proto není možné získat a dopočítávat výsledky v potřebném jemném členění (např. na čtyři místa CZ-NACE). S touto otázkou souvisí také skutečnost, že šetřené jednotky jsou do příslušných odvětví či oborů zařazovány v souladu s principem „převažující činnosti“. To jinými slovy znamená, že přísluší do odvětví, ve kterém dosahují převažující část (více než 50 %) svých tržeb. Dochází tak k tomu, že výsledky statistických šetření nejsou odvětvově zcela „čisté“ a ani specializovaná šetření v kultuře neodrážejí pouze kulturní aktivity. Dosažená „nečistota“ se ještě prohlubuje tím, že procentní relace tržeb dosažených v různých činnostech (odvětvích) se v čase mění a záznamy v registru obesílaných respondentů příslušných šetření se mohou za těmito změnami opožďovat. Závažnost tohoto problému je – s ohledem na stupeň homogenity činností - v různých odvětvích rozdílná. Nepochybně – 10 přestože odchylky od reality mají ve statistice sklon ke vzájemné eliminaci - tato skutečnost ovlivňuje úroveň všech ukazatelů účtu kultury. Svou roli hraje také čas. Jednou věcí je získat data (velmi často ne zcela úplná a „čistá“, popř. v jiném než potřebném členění) a druhou získat je v potřebném či přijatelném termínu. Data o veřejných výdajích jsou k dispozici zhruba pět měsíců, údaje o výdajích domácnosti osm a o podnicích či neziskových institucích až třináct měsíců po referenčním období. Podobné to je s dopočtenými údaji sbíranými od kulturních institucí (poskytovatelů). Nejpozději jsou dosažitelná data ze systému národního účetnictví (více než rok po referenčním období), která jsou navíc postupně zpřesňována. V porovnání s koncem referenčního období (roku) bývají proto výsledky účtu kultury o cca 16 měsíců opožděny. Kvalitu a vypovídací schopnost kulturního účtu v nemalé míře ovlivňují také problémy spojené s ohodnocením vynaložené práce a s oceňováním jejích výsledků. Skutečností je, že pracovní zapojení v kultuře je v porovnání s jinými obory lidské činnosti obvykle pestřejší. Spolu s pracovníky pracujícími na základě pracovní smlouvy či dohod o pracovní činnosti či provedení práce bývají do pracovních aktivit zapojeni i podnikatelé (OSVČ), jejich rodinní příslušníci a v neposlední řadě i dobrovolníci pracující bez nároku na odměnu. To vše komplikuje kvantifikaci celkového rozsahu vynaložené živé práce a to nejen v naturálním, ale zejména v hodnotovém vyjádření. Obecně lze k výše uvedenému dodat, že problematika postižení ekonomických jevů v kultuře a tím spíše ekonomického významu kultury je velmi složitá. Kvantitativní postižení hospodářských jevů, které bývá obvykle založeno na účetních či statistických metodách, je nezbytně spjato s určitou institucionalizací předmětu zkoumání. Může s větší či menší přesností vypovídat o ekonomických veličinách dané kulturní instituce či organizace, popř. oboru či celého odvětví, nikoli však o takových jevech - spadajících taktéž pod pojem kultury – jakými jsou např. způsob života, zvyky a tradice nebo projevy kreativní činnosti lidí. Jinými slovy to znamená, že tak složitou a ne právě snadno uchopitelnou oblast jakou je kultura kvantitativním přístupem v celé šíři nepostihneme a to ani s vynaložením veškerého představitelného úsilí. Je třeba se proto smířit se skutečností, že ekonomická data vyjadřující význam či váhu kultury v ekonomice nebudou – zejména z výše uvedených důvodů – zcela úplná. Naopak, jak dále zjistíme, může se nám snadno stát, že do kultury zahrneme i aktivity, které do ní nepatří (dále jen aktivity „ne – kulturní“). 11 Související překážkou kvantifikace ekonomického rozměru kultury je také skutečnost, že některé kulturní služby a statky je pro jejich jedinečnost nesnadné, či dokonce nemožné jednoznačně ocenit, popř. cena může být v závislosti na čase i jiných podmínkách značně proměnlivá. Lze říci, že ne všechny kulturní instituce se chovají zcela v souladu s požadavky tržních vztahů. Týká se to např. veřejných kulturních služeb, které jsou oblastí dotovanou orgány veřejné správy a nespadají tak zcela do sféry tržní ekonomiky. Jak je z výše uvedeného patrné, k posouzení rozsahu kulturních aktivit pouhý hodnotový přístup nepostačí, bude jej nutno doplnit o věcný (naturální) rozměr. 1.3 Vymezení a členění kultury Základním předpokladem zjišťování a hodnocení ekonomického rozměru kultury je jasné a jednoznačné stanovení rozsahu a struktury objektu, který je předmětem našeho zájmu. Teoreticky jsou možné tři přístupy vycházející z rozdílných vymezení kultury. Prvý by mohl být založen na samotné definici kultury (viz str. 5). Ta je však z pohledu kvantitativního (číselného) postižení příliš široká a „neuchopitelná“. Logicky by se také nabízel přístup odrážející aktivity spadající v našich národních podmínkách pod resort ministerstva kultury. Ten se však také jeví na straně jedné jako kulturu „přesahující“ (např. problematika církví) a na straně druhé naopak některé z kulturních aktivit „nepokrývající“ (např. umělecká řemesla). Vymezení kultury pro potřeby sestavení kulturního účtu bylo proto založeno na kompromisním přístupu, který nedosahuje šíře „definičního“ pojetí a naopak - v oblasti vlastních kulturních aktivit – přesahuje striktní vymezení pojetí „resortního“. Na podzim roku 2011 byl ukončen mezinárodní projekt ESSnet Culture organizovaný Eurostatem, jehož úkolem bylo – mimo jiné – jednotné vymezení sektoru kultury v rámci EU. Vymezení rozsahu kultury pro potřeby sestavení kulturního účtu proto vyšlo z výsledků zmíněného projektu a jeho doporučení. V návaznosti na tuto volbu byla novelizována stávající metodika sestavení satelitního účtu kultury2 . Z významnějších změn obsažených v uvedeném doporučení lze uvést zahrnutí některých maloobchodních aktivit (např. prodeje starožitností či knih, novin a časopisů), překladatelských a tlumočnických služeb a také uměleckého vzdělávání do sektoru kultury. Nespornou předností řešení, za- 2 Blíže viz Systém účtů kultury, NIPOS, Praha 2011. Původní metodický manuál (z r. 2009) byl dále novelizován v letech 2010, 2011, 2014 a 2017. 12 loženém na doporučení projektu EU, je jednotný mezinárodní přístup k dané problematice umožňující budoucí porovnávání výsledků národních kulturních účtů v čase i v prostoru (v rámci EU). V uvedených souvislostech je proto třeba mít na paměti, že v dalším textu se slovem „kultura“ rozumí její obsahové vymezení odpovídající potřebám satelitního účtu. Předpokladem bližšího poznání jakéhokoli objektu zkoumání je znalost jeho struktury, resp. částí, ze kterých se skládá. Podobně jako v předcházejícím kroku vymezení kultury jako celku, lze vyjít i v tomto případě z více přístupů. V zásadě můžeme rozlišovat mezi členěním věcným vycházejícím z obsahové náplně kulturních aktivit a členěním průřezovým, které je založeno na jejich účelu či funkci a souvisí s průběhem dějů v čase. V prvém případě lze hovořit o jednotlivých kulturních oblastech či poskytovatelích služeb a ve druhém o tzv. kulturním cyklu a kulturních sférách či sektorech. V souladu s dostupnými mezinárodními dokumenty (EUROSTAT, UNESCO, OECD) rozlišujeme pro účely sestavení kulturního účtu tyto oblasti či odvětví označené „O.11 – O.19“ (s uvedením kódů klasifikace CZ - NACE): - kulturní dědictví - O.11 (91.01, 02, 03, 47.78, 79) - interpretační (scénické) umění - O.12 (90.01, 02, 04) - výtvarné (vizuální) umění a řemesla - O.13 (74.10, 20, 90.03, část sekce C) - periodický a neperiodický tisk (dále také „tisk“) - O.14 (58.11,13, 63.91, 74.30, 47.61, 62) - audiovizuální a interaktivní média (dále také „média“) – O.15 (58.21, 59.11, 12, 13, 14, 20, 60.10, 20, 47.63, 77.22) - architektura – O.16 (71.11) - reklama – O.17 (73.11) - umělecké vzdělávání – O.18 (85.52) - správa kultury vč. její podpory (dále také „správa kultury“) – O.19 (84.11 - část, 12 - část, 94.99.2) Všechny organizace, ale i OSVČ apod. (dále také „kulturní instituce“) spadající dle klasifikace NACE do výše uvedených kódů jsou předmětem zkoumání účtu kultury. 13 Z praktických důvodů, souvisejících s problémy se získáním a členěním potřebných dat, bylo nutné výše uvedené oblasti doplnit o další blíže neurčenou oblast nazvanou „neznámá oblast “, do které byla zařazována blíže neidentifikovatelná data. V rámci jednotlivých kulturních oblastí rozeznáváme různé činnosti (představují či zprostředkovávají kulturní projevy) jako např. činnost muzeí a galerií a dále kulturní služby či statky (např. konzervace a archivace v rámci muzeí či originály zvukových nahrávek). Nositele uvedených kulturních činností, popř. služeb či statků, lze také souhrnně označit za poskytovatele kulturních statků a služeb (dále také „poskytovatele“). Mezi ně patří např. muzea, knihovny, divadla, kina, rozhlas či televize. Nutno dodat, že jejich počet je do značné míry dán pragmatickými důvody spočívajícími v dosažitelnosti statistických dat (zejména cestou statistických zjišťování). Jinými slovy řečeno to znamená, že data o některých významných kulturních aktivitách resp. poskytovatelích (např. archeologických nalezištích, uměleckých řemeslech, činnosti spisovatelů, malířů či sochařů apod.) v současné době nejsou, popř. z velké části nejsou k dispozici. V souladu se zaměřením prováděných statistických šetření v kultuře (Kult) lze přiřadit stávající institucionálně vymezené poskytovatele (respondenty šetření) k obsahově vymezeným kulturním oblastem (odvětvím) tj. O.11 – O.19, takto : - historická památka - (O.11) - muzeum a galerie - (O.11) - archiv - (O.11) - knihovna - (O. 11) - divadlo - (O.12) - koncertní sál - (O.12) - kulturní domy – (O.12) - výstavní sál - (O.13) - nakladatelství/vydavatelství - (O.14) - výrobci a distributoři audiovizuálních děl - (O.15) - rozhlas - (O.15) - televize - (O.15) - školy uměleckého vzdělávání – (O.18) - organizace ochrany aut. práv - (O.19) - ostatní poskytovatelé - (O.11 - O.19) 14 Jak je z uvedeného členění patrné, např. ve velmi významné oblasti architektonických činností (O.16) se zatím žádný jednoznačně vymezený poskytovatel - z důvodu nedostatku odpovídajících dat získávaných statistickými šetřeními - nenachází. Obvykle je rozsah kulturních oblastí širší než činnosti poskytovatelů, kteří do nich jsou zařazeni. Poskytovatelé jsou tak svým způsobem vybranými (statisticky zvlášť sledovanými) reprezentanty jednotlivých oblastí, kteří však vyčerpávajícím způsobem celou oblast nepokrý- vají. Lze říci, že seznam poskytovatelů kulturních služeb, který je do značné míry (na rozdíl od členění do oblastí) ovlivněn možnostmi získání potřebných dat za danou sféru kulturních aktivit, se bude se změnami ve statistickém zjišťování v čase také měnit. V souvislosti s druhým vymezením kultury tj. z pohledu účelu či času hovoříme o dalším rozměru kultury - o kulturním cyklu. Ten představuje souhrn fází či etap členících kulturu na tvorbu či produkci, uchovávání hodnot, šíření kulturních služeb a statků a obchod s nimi, vzdělávání a spotřebu kulturní produkce. V souladu s etapami kulturního cyklu lze uspořádat výše uvedené kulturní oblasti do celků vyššího řádu, konkrétně seskupit devět kulturních oblastí do čtyř tzv. sfér. Každá z těchto kulturních sfér odráží rozhodující příbuzné rysy několika oblastí. Za takovou skupinu příbuzných oblastí lze považovat sféru kulturního (hmotného a nehmotného) dědictví, kam patří např. památky, archeologická naleziště, muzea a galerie, archivy a knihovny, dále sféru živé originální kulturní tvorby (např. interpretační a výtvarné umění, umělecká řemesla, design, architektura, reklama) a sféru kulturních médií (např. film, televize, rozhlas, vydávání software a tisk). Čtvrtou sféru – ač ne ryze kulturní tvoří správní (režijní) činnosti (včetně ochrany autorských práv a podpory kultury), které jsou s kulturou – jako s každou jinou oblastí lidských aktivit - neoddělitelně spojeny (včetně uměleckého vzdělávání). S využitím kódů klasifikace CZ-NACE lze sféry kulturních oblastí vymezit takto: - kulturní dědictví (91.01, 02, 03, 47.78,79) - originální kulturní tvorba (90.01, 02, 04, 74.10, 20, 90.03, část sekce C, 71.11, 73.11) - kulturní média (58.11, 13, 63.91, 74.30, 47.61, 62, 58.21,59.11, 12, 13, 14, 20, 60.10, 20, 47.63, 77.22) - správní činnosti (84.11- část, 12- část, 85.52, 94.99.2) 15 Mezi výše definovanými sférami a etapami kulturního cyklu lze nalézt těsné souvislosti. S určitou mírou zobecnění lze říci, že kulturní dědictví vychází z minulosti a zabývá se uchováním kulturních hodnot, živá originální tvorba produkuje kulturní služby a statky v daném čase a váže se k přítomnosti a média rozšiřující zmíněné služby a statky směřují do budoucnosti. Konečně čtvrtá sféra se zabývá řízením správou kulturních aktivit včetně jejich další kultivace (umělecké vzdělávání). Nemalý význam mají i jiná členění kulturního sektoru. Evropská Komise člení kulturu v zásadě na kulturní sektor a kreativní sektor. Prvý zahrnuje tradiční umění (výtvarné a interpretační umění, kulturní dědictví) a dále kulturní průmysly (film a video, televize a rozhlas, videohry, hudba, knihy a tisk), druhý – kreativní sektor tvoří kreativní průmysly (design, architektura a reklama) a tzv. příbuzná odvětví (výroba PC, přehrávačů apod.). Uvedené sektory blíže definují tyto kódy CZ-NACE : - tradiční umění (91.01, 02, 03, 47.78, 79, 90.01, 02, 04, 74.20, 90.03, část sekce C, 85.52) - kulturní průmysly (58.11, 13, 63.91, 74.30, 47.61, 62, 58.21,59.11, 12, 13, 14, 20, 60.10, 20, 47.63, 77.22) - kreativní sektor (71.11, 73.11, 74.10) Také zmíněné sektorové členění souvisí s uvedeným kulturním cyklem. Soustřeďuje se zejména na jednu z jeho etap – tvorbu kulturních hodnot - kterou dále člení z pohledu míry reprodukovatelnosti a tržního využití produktu na kulturní průmysly a kreativní sek- tor. Již výsledky prvého zpracování kulturního účtu za rok 2009 ukázaly, že - z ekonomického pohledu – lze rozdělit členit kulturu do dvou zcela odlišných částí. Do prvé z nich patří celá sféra kulturního dědictví a dále část živé originální kulturní tvorby (divadla, soubory, festivaly, výstavní sály a kulturní domy) a také správní činnosti v kultuře. Tyto aktivity v zásadě nejsou finančně soběstačné a směřuje k nim 50 - 60 % veřejných výdajů na kulturu. Naopak tomu je v případě pořizování zvukových nahrávek, televizního a rozhlasového vysílání, výroby a distribuce audiovizuálních děl, tvorby videoher, tisku, architektonických, návrhářských a reklamních činností. 16 K otázce členění sektoru kultury je třeba dodat, že může být různorodé. Pro její odpovídající postižení jako celku je podstatné získat potřebná data za co nejmenší součásti, tj. až za jednotlivé poskytovatele kulturních služeb či kulturní oblasti. S jejich využitím lze uspokojit informační potřeby spojené s různým členěním kulturního sektoru (podobně jako lze z nejmenších kamínků sestavit jakoukoli mozaiku). 2 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010-2015 Satelitní účet kultury byl za referenční rok 2015 zpracován již po sedmé (po prvé za rok 2009). Vzhledem k popsaným metodickým změnám lze s určitou rezervou – postupné zahrnutí nových kulturních aktivit, změny ve statistickém zjišťování - považovat za srovnatelnou časovou řadu dat počínaje rokem 2010. Výsledky účtu v uvedeném období odhalily některé významné poznatky. Každoročně potvrzují výše zmíněnou skutečnost, že kultura není ani z ekonomického pohledu homogenním celkem. Jednotlivé oblasti se výrazně liší stupněm uplatnění tržních principů a s tím související úrovní hospodaření, která se promítá do výše mezd, investiční aktivity atd. Ukazuje se, že o činnosti orientované převážně na publikum (návštěvníky, diváky) zaostávají za těmi, které jsou orientovány zejména na trh (neznámého spotřebitele). 2.1 Finanční zdroje vstupující do kultury Prvořadou otázkou, na kterou by měl dát účet kultury odpověď je původ, objem a konečné určení zdrojů, které do kultury směřují. Původ finančních zdrojů je pro potřeby kulturního účtu stanoven v souladu s Evropským systémem účtů ESA 2010 (dále jen „ ESA“) takto: - veřejné zdroje (vládní instituce – státní správa a samospráva poskytující prostředky přímo či nepřímo tj. daňovými úlevami apod.) – S.13 - soukromé zdroje (domácnosti, tržní nefinanční a finanční subjekty) – S.14 (vyjma S.141 + 142), S.11 a S.12 - zdroje neziskových institucí – S.15 - zdroje nerezidentů – S.2 Výše uvedené členění zdrojů v zásadě vychází z dělení ekonomiky do tzv. institucionálních sektorů (blíže viz ESA). Jak z logiky ekonomické činnosti resp. tvorby bohatství 17 vyplývá, originálními zdroji jsou pouze takové, které vycházejí z rozdělení přidané hodnoty na práci a kapitál (to se týká domácností, tržních subjektů, vlastníků) a dále z mezinárodního prostředí (nerezidenti). Pohyb finančních prostředků mající podobu příjmů a výdajů3 se v rámci kulturního účtu zachycuje v tzv. domácím (nikoli v národním) pojetí, tj. včetně nerezidentů v tuzemsku a bez rezidentů v zahraničí. Z toho je zřejmé, že výdaje domácností na kulturu kvantifikované v kulturním účtu jsou ovlivněny i rozsahem cestovního ruchu (výdaji uskutečněnými zahraničními návštěvníky). Zdroji financování kultury rozumíme veškeré příjmy (snížené o zaplacené daně z příjmů), přijaté úvěry a půjčky (bez splacených) dary apod. získané kulturními institucemi v průběhu referenčního roku. Jak je z přílohové tab. č. 1 zřejmé, v letech 2010-2015 (dále také jen „sledované“ či „dané“ období) se v letech 2010 – 2013 objem finančních zdrojů plynoucích do kulturních institucí snižoval (průměrně zhruba o 5,2% ročně). Tento trend se obrátil počínaje rokem 2014, kdy zdroje vzrostly o 3 % a v roce 2015 o dalších 0, 4 % a dosáhly celkem 226,6 mld. Kč. Jejich pokles v roce 2013 nejvíce ovlivnily podniky a domácnosti. Vývoj úrovně finančních zdrojů vstupujících do kultury a připomínající ve sledovaných letech široce otevřené písmeno „V“ však není ojedinělý. Také jiné významné ekonomické ukazatele byly poznamenány podobným vývojem nejčastěji s minimální úrovní v roce 2013 a maximální v roce 2015 či v horším případě v r. 2010. Mezi ně patří např. celkové příjmy kulturních institucí, včetně příjmů za vlastní výkony, celkové výdaje, investiční výdaje, ziskovost a také hrubá přidaná hodnota a hrubý domácí produkt. Podobný pohyb základních ekonomických veličin není jistě nahodilý, zřejmě svědčí o krizovém poklesu ekonomiky po roce 2008, který se nemohl vyhnout ani kultuře. Jak ukazují níže uvedené tab. č. 2.1 a č. 2.2, největší část celkových finančních zdrojů pochází ze sektoru finančních a nefinančních podniků (dále také „podniky“) a neziskových institucí, na druhém místě jsou domácnosti, na třetím veřejné rozpočty a na posledním mezinárodní prostředí (nerezidenti). 3 Ačkoli jsou v oblasti kultury realizovány jak výnosy, tak i příjmy a podobně jak náklady, tak i výdaje, jsou pro zjednodušení užívány pojmy „příjmy“ a „výdaje“. 18 Tab. 2.1: Struktura finančních zdrojů (absolutní údaje v mil. Kč) v letech 2010- 2015 Zdroje Rok Index (v %) 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2013 /2010 2015 /2013 2015 /2010 Veřejné rozpočty 36 283 34 739 34 321 34 644 35 881 34 282 95,5 99,0 94,5 Domácnosti 39 374 40 773 45 457 42 847 45 579 44 886 108,8 104,8 114,0 Podniky a neziskové insti- tuce 181 721 159 171 154 396 139 633 142 298 144 694 76,8 103,6 79,6 Nerezidenti 491 2 541 1 937 2 159 2 084 2 746 439,7 127,2 559,3 CELKEM 257 869 237 224 236 111 219 283 225 842 226 608 85,0 103,3 87,9 Zdroj: údaje MF ČR a vlastní propočet Tabulka č. 2.2 ukazuje podíly jednotlivých zdrojů financování v pětileté časové řadě (2010 - 2015). Z nich jsou patrné stálé tendence růstu podílu domácností a zejména zahraničí na celkových zdrojích, stagnace podílu veřejných rozpočtů a naopak poklesu (či v posledních dvou letech stagnace) podílu podniků a neziskových institucí. Propad úrovně zdrojů z „podnikové sféry“ v období doznívající krize (2010 - 2013) je poměrně hluboký (více než 23 %). Naopak – s ohledem na poměrně nízkou absolutní úroveň - jsou velmi vysoké nárůsty podílu nerezidentů na celkových zdrojích. Tab. 2.2: Struktura finančních zdrojů (relativní údaje v %) v letech 2010-2015 Zdroje Rok Index (v %) 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2013 /2010 2015 /2013 2015 /2010 Veřejné rozpočty 14,1 14,6 14,5 15,8 15,9 15,1 112,1 95,6 107,1 Domácnosti 15,2 17,2 19,3 19,5 20,2 19,8 128,3 101,5 130,3 Podniky a neziskové instituce 70,5 67,1 65,4 63,7 63 63,9 90,4 100,3 90,6 Nerezidenti 0,2 1,1 0,8 1,0 0,9 1,2 500,0 120,0 600,0 CELKEM 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 Zdroj: údaje MF ČR a vlastní propočet V jednotlivých oblastech (odvětvích) kultury je obrázek výše i podílů zdrojů financování poněkud odlišný. Zatímco v kulturním dědictví, interpretačním umění, uměleckém vzdělávání a v činnostech správního charakteru jsou rozhodující veřejné rozpočty (se zhruba dvoutřetinovým podílem), v tržně orientovaných odvětvích (výtvarné umění, tisk, média, architektura, reklama) to jsou zdroje podniků a domácností. Z veřejných rozpočtů bylo v letech 2010 – 2015 věnováno na kulturu 210 150 mil. Kč. Tato částka představuje konsolidované provozní a investiční výdaje organizačních složek 19 státu, územních samosprávných celků a státních mimorozpočtových fondů (fondu kultury a fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie) na bázi pokladního plnění. Z celkové výše výdajů bylo 37 061 mil. Kč, tj. 17,6 % určeno na investice. Z pohledu úrovně veřejných zdrojů bylo nejvíce - jak provozních, tak i investičních prostředků vydáno na kulturu z obecních a městských rozpočtů (zhruba 60 %) a to zejména do oblasti kulturního dědictví, interpretačního umění a uměleckého vzdělávání. Výdaje státního rozpočtu směřovaly zejména do oblasti správy kultury. Celková finanční částka věnovaná kultuře v uvedených letech představovala necelých 2,21 % veřejných rozpočtů (zatímco v roce 2010 to bylo 2,3 %, tak v roce 2015 jen necelá 2 %). Nepřímou pomoc státu kultuře je nemožné kvantifikovat, mimo jiné i proto, že její část může přicházet i prostřednictvím výdajů domácností a podniků (snížení základu daně v případě daru kulturní instituci). Celková částka finančních zdrojů pocházejících od domácností (v absolutním i relativním vyjádření) ve sledovaném období vzrostla. V letech 2010 – 2015 dosáhla celkové výše 258 916 mil. Kč, což představovalo 3,1 % výdajů na kulturu z celkových čistých peněžních výdajů domácností (v roce 2010 to bylo 2,9 % a o pět let později 3,2%). Výdaje domácností směřovaly zejména do sféry médií a tisku (televize, rozhlas, kino, knihy a tisk atd.) a to v rozsahu zhruba 72 % výdajů na kulturu. Mnohem méně prostředků domácnosti vydaly v oblasti kulturního dědictví, živé umělecké tvorby (interpretační a výtvarné umění) a uměleckého vzdělávání (cca do 20 %). Tyto výdaje mají nejčastěji podobu vstupného, nákupů občerstvení a upomínkových předmětů, řemeslných výrobků, koncesionářských poplatků, jiných poplatků za služby, úhrad školného, zápisného a úhrad nákupů zboží kulturní povahy (knihy, časopisy, obrazy, starožitnosti atd.). Největší část zdrojů vstupujících do kultury (ve sledovaném období 921 913 mil. Kč, tj. téměř dvě třetiny) pochází z podnikové sféry (nefinanční a finanční podniky a neziskové instituce). Jak je z tab. č. 2.1 zřejmé, nejen v krizovém období (do r. 2013), ale v celém sledovaném období se tento zdroj finančních prostředků ztenčoval (index 79,6). Naprostou většinu zdrojů (zhruba 90 %) vytvářely podniky v oblasti reklamy, architektury, tisku a audiovizuálních médií. Prostředky pocházející z podnikové sféry mají nejčastěji podobu příjmů kulturních institucí za služby, výrobky či zboží, popř. zvýšení stavu úvěrů 20 a půjček (příjmy od domácností, dotace z veřejných rozpočtů apod., jsou z propočtu podnikových zdrojů vyloučeny). Rostoucím zdrojem doplňkového charakteru jsou prostředky ze zahraničí (zejména z EU). Byly určeny na provozní i investiční účely. Jejich váha v celkových zdrojích narůstala, v průměru však ve sledovaném období dosahovala jen 0,8%. Graf 2.1: Zaměření zdrojů financování v letech 2010-2015 Zdroj: údaje MF ČR a vlastní propočet Rozdílná míra uplatnění zdrojů v jednotlivých kulturních oblastech je odrazem odlišné úrovně rozvoje tržních vztahů v kulturním sektoru. Zatímco se veřejné zdroje nejvíce angažují v oblasti kulturního dědictví, uměleckého vzdělávání, interpretačního umění 21 a správy, tak domácnosti a zejména podniky v oblastech tisku, audiovize, reklamy a architektury a také ochrany autorských práv (viz graf 2.1). Zahraniční zdroje směřovaly zejména do oblasti audiovizuálních a interaktivních médií, kulturního dědictví a interpretačního umění. 2.2 Hospodářské výsledky kulturních organizací Celkové hospodářské výsledky kulturních institucí prošly ve sledovaném období (2010 – 2015) podobným vývojem jako výše popsaný objem finančních zdrojů. Výchozí úroveň základních ukazatelů zpočátku klesá s tím, že v roce 2013 dosahuje minima a v dalších dvou letech dochází k obratu (viz přílohová tab. č.1). S určitým zjednodušením tak lze hovořit o fázích (obdobích či etapách) ekonomické recese a oživení. Zatímco v celém sledovaném období celkové příjmy kulturních institucí klesaly průměrně ročně o 0,5 %, tak do roku 2013 to bylo až o 2,6 % a naopak v letech 2014 a 2015 se zvýšily o 2,8 %. V roce 2015 byly přesto ve výši 218,5 mld. Kč zhruba o 5 mld. Kč nižší než ve výchozím roce 2010. Ještě méně příznivý vývoj postihl příjmy za vlastní výkony. Za průměrnou roční dynamikou - 1,5 % se v prvých třech letech skrývá roční pokles o 3,9 % a ve zbývajících dvou naopak přírůstek ve výši + 2,2 %. Celkové výdaje kulturních institucí se ve sledovaném období snižovaly průměrně ročně o 0,8 % (tj. o 0,3 proc. bodu rychleji než příjmy). V roce 2015 byly ve výši 201,8 mld. Kč o 8,8 mld. Kč nižší než v roce 2010. Zatímco v prvé, sestupné části období se výdaje snižovaly průměrným tempem o 2,0 % ročně (o 0,6 proc. bodu pomaleji než příjmy), tak ve druhé, vzestupné etapě vývoje o 1,0 % ročně narůstaly (opět pomaleji než příjmy – o 1,8 proc. bodu). Jak je zřejmé, výdaje jsou více zatíženy relativně stálými položkami (režijní a fixní náklady apod.) a proto v porovnání s příjmy reagují na změny hospodářských podmínek méně pružně. Svědčí o tom také mnohem hlubší pokles výdajů na spotřebu materiálu, energie a služeb oproti výdajům celkovým (průměrně ročně o 1,5 proc. bodu). Po celé sledované období převyšovaly celkové příjmy kulturních institucí výdaje a lze říci, že jejich hospodaření vždy skončilo kladným výsledkem. Nejnižší byl dosažen v roce 2013 (8,6 mld. Kč, při převýšení příjmů oproti výdajům o 4,3 %) a naopak nejvyšší na konci období v roce 2015 (16,6 mld. Kč, kdy byly příjmy vyšší o 8,2 %). 22 V souladu s příjmovými a výdajovými položkami se vyvíjely ukazatele úrovně hospodaření, jakými jsou stupeň soběstačnosti (relace mezi tržbami za vlastní výkony a celkovými výdaji) a zisková marže (relace mezi ziskem po zdanění a tržbami za vlastí výkony). Prvý z nich, který odráží mnohem komplexněji podmínky hospodaření, se do roku 2013 průměrně ročně o 1,9 % snižoval, zatímco v posledních dvou letech sledovaného období o 1,3 % ročně vzrůstal. Pohyb ziskové marže reagoval jak na fázi ekonomické recese, tak i oživení mnohem výrazněji. Zatímco v prvých třech letech marže o více než 18 % průměrně ročně klesala, v dalších dvou letech se její pohyb obrátil směrem k rychlému růstu a o více než 57 % ročně se zvyšovala. Porovnání s výsledky vývoje finančního hospodaření v rámci celé naší ekonomiky ukazuje v období let 2010 – 2015 podobný vývoj. Nejhlubší meziroční pokles tržeb ve službách nastal právě v roce 2013 (index 97,8). Také meziroční index inkasa daně z příjmu právnických a fyzických osob - ze kterého lze nepřímo odvozovat úroveň ziskovosti jejich hospodaření - byl nejnižší právě v tomto roce (96,8). Nicméně, nutno dodat, že finanční a ekonomická krize propukla již v roce 2008 a výrazné meziroční poklesy tržeb nejvýznamnějších sektorů ekonomiky nastaly v roce 2009 (v průmyslu o 15,9 % a ve službách o 9,9%). Další vývoj ekonomiky byl provázen střídáním stagnačních a sestupných tendencí. Reálný vzestup, jak v úrovni mikro, tak i makroekonomiky, nastal až v roce 2014. Soubor kulturních institucí není zdaleka homogenní, a proto byl vývoj hospodaření v letech 2010 – 2015 v jednotlivých kulturních oblastech velmi odlišný. Příznivě se vyvíjelo hospodaření v oblasti kulturního dědictví. Příjmy rostly (zásluhou dynamiky tržeb za vlastní výkony) po celé sledované období rychleji než výdaje (o průměrně 7,2 % v porovnání s 6,6 % ročně). Od roku 2013 došlo k tvorbě kladného hospodářského výsledku a zvýšil se také stupeň soběstačnosti, který je v této oblasti tradičně velmi nízký (ze 44,3 % na 50,3 %) – viz tab. 2.3. Druhou oblastí odlišující se od standardního průběhu finančních veličin v sektoru kultury představují audiovizuální a interaktivní média. Jejich příjmy v prvých třech letech rostly, i když pomaleji než výdaje a podobně jako v případě kulturního dědictví se váha této oblasti na celkových příjmech a výdajích sektoru kultury zvýšila (o 2 až 3 proc. body). Ostatní oblasti (představující cca 70 % váhy v celkových příjmech a výdajích) ovlivnily vývoj finančních ukazatelů výše popsaným způsobem, tj. poklesem v prvých třech letech 23 (s minimální úrovní v r. 2013) a vzestupem v letech následujících. Nejvíce se to týkalo reklamy, architektury a tisku, jejichž stupeň soběstačnosti v zásadě přesahuje úroveň 100 % a zisková marže se blíží k 10 %. Co se periodického a neperiodického tisku týče, v této oblasti došlo ve sledovaném období k poklesu příjmů i výdajů (o 13,3 % a o 17,4 %) a její váha v rámci kultury se proto o cca 2,5 proc. bodu snížila. Důvody spočívají zřejmě v rostoucím využití možností internetu. V mírnější formě se podobný sestupný vývoj týkal také architektury. Naopak, spolu s výše uvedeným kulturním dědictvím se zvýšil význam audiovizuálních a interaktivních médií a výtvarného umění (v jeho rámci zejména designu). Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj tvorby hospodářského výsledku dle oblastí v členění do prvých třech let a dalších dvou let sledovaného pětiletého období. Tab. 2.3: Tvorba hosp. výsledku (v mil. Kč) ve vybraných letech dle kulturních ob- lastí Oblasti Rok Index (v %) 2010 2013 2015 2013 /2010 2015 /2013 2015 /2010 Kulturní dědictví -288 94 77 X 81,9 X Interpretační umění 278 -168 24 X X 8,6 Výtvarné umění 1 221 973 1 321 79,7 135,8 108,2 Periodický a neperiodický tisk 3 642 1 328 4 944 36,5 372,3 135,7 Audiovizuální a interaktivní mé- dia 2 579 1 457 3 321 56,5 227,9 128,8 Architektura 2 521 1 657 2 589 65,7 156,2 102,7 Reklama 3 327 3 100 4 197 93,2 135,4 126,1 Umělecké vzdělávání 169 118 115 69,8 97,5 68,0 Správa a podpora kulturní čin- nosti -558 57 14 X 24,6 X CELKEM 12 892 8 616 16 602 66,8 192,7 128,8 Zdroj: statistická zjišťování a vlastní propočet Spolu s rozlišením dvou zcela rozdílných hospodářských etap uvedená data ukazují, že oblasti tradičního umění (kulturní dědictví, interpretační umění) a samozřejmě správy kultury, se bez podpory z veřejných zdrojů rozvíjet nemohou. Vývoj investičních výdajů není jen výrazem potřeby řešení morálního a fyzického opotřebení hmotného a nehmotného majetku, ale i možností vycházejících z výsledků hospodaření příslušných kulturních institucí. Není proto náhodou, že v letech 2012 - 2013 24 klesla investiční aktivita na své minimum (viz přílohová tab. č. 1). Nemalá část investičních výdajů byla ve sledovaném období kryta z veřejných zdrojů (téměř 59 % v roce 2012 a více než 60 % v roce 2013). Tyto zdroje tak ve značné míře nahrazovaly nedostatek vlastních prostředků. Zvláště byly zaměřeny do kulturního dědictví a dále také do interpretačního umění, audiovizuálních a interaktivních médií, uměleckého vzdělávání a správy a podpory kultury. Doplňkovým zdrojem byly dotace a granty ze zahraničí, zejména z EU. Po celé sledované období měly sice velmi nízký, avšak rostoucí podíl (v roce 2010 jen 2,3 % a o pět let později více než 5 %). Celkový objem investičních výdajů se ve sledovaném období zvýšil z 12,7 mld. Kč na 13,6 mld. Kč (tj. průměrně ročně o 1,4 %). Ve struktuře investičních výdajů podle oblastí se po celé období zvyšoval podíl audiovizuálních a interaktivních médií, vzrostl také podíl správy a podpory kulturní činnosti a reklamy. Naopak, podobně jako v jiných oblastech hospodaření, také v investiční činnosti došlo k oslabení pozice tisku a architektury. Zastoupení tradičních oblastí (kulturní dědictví, interpretační a výtvarné umění) i přes vysoké dotace z veřejných prostředků mírně oslabilo či stagnovalo (viz graf 2.2). Opět se ukazuje, že je jejich rozvoj vázán na podporu z veřejných zdrojů. Graf 2.2: Struktura investičních výdajů dle kulturních oblastí v letech 2010 a 2015 Zdroj: statistická zjišťování a vlastní propočet 25 O relativní úrovni investičních výdajů svědčí jejich intenzita na 1 zaměstnance. Zatímco se celkově zvýšila ze 145,5 tis. Kč v roce 2010 na 152,0 tis. Kč v roce 2015 tj. o 4,5 % (v roce 2013 dosáhla pouze 131,1 tis. Kč), v oblasti audiovizuálních a interaktivních médií vzrostla o téměř 76 % a v reklamě o 23 %. V ostatních oblastech (vyjma správy a podpory kulturní činnosti) se snížila, zejména pak v tisku (o téměř 44 %). V rámci tradičních kulturních oblastí přesahovala sto tisícovou úroveň intenzita investic pouze v kulturním dědictví (vysoké krytí výdajů z veřejných prostředků) a ve výtvarném umění. Nutno však dodat, že v některých oblastech pracuje relativně více OSVČ či pracovníků na zkrácený úvazek apod. a tak je vypovídací hodnota tohoto ukazatele částečně omezena (např. v tisku). Co se týče obsahového složení investic, v daném období se zvyšoval podíl nehmotného majetku na úkor majetku hmotného. Zatímco v roce 2010 dosahoval 20,6% z celkových investičních výdajů, tak o pět let později to bylo již 28,6 %. Pořizování nehmotného majetku navíc pokračovalo i v období poklesu investiční aktivity v roce 2012 a 2013 (v r. 2012 dosáhl jeho podíl na celkových investicích dokonce 30 %). To by nasvědčovalo vyšší postradatelnosti obnovy a pořizování hmotného majetku v krizových obdobích. Pohled na hospodaření kulturních institucí lze také doplnit daty o zahraničním obchodu s kulturními statky a službami. Ve sledovaných letech se obrat obchodní výměny o necelých 20 % zvýšil, přitom rychleji vzrostl dovoz (o 37 %) než vývoz (o 7 %). Kladné saldo zahraničního obchodu se zbožím a službami kulturního charakteru se tak snižovalo z počátečních 8,5 mld. Kč na 2,1 mld. Kč. (viz přílohová tab. č.1). Bylo dosahováno zejména v obchodní výměně se zeměmi Evropské unie. Tento vývoj zřejmě svědčí o rostoucí tuzemské poptávce po zahraničních kulturních statcích a službách. Co se do výše obchodního obratu týče, byly na prvém místě reklamní služby (v roce 2015 ve výši 19,8 mld. Kč), dále oblast tisku (19,2 mld. Kč) a audiovizuálních a interaktivních médií (16,0 mld. Kč). Z pohledu dosaženého salda obchodní výměny ve sledovaném období byla na předním místě oblast médií (+ 20,8 mld. Kč), dále reklamních služeb (+ 8,6 mld. Kč) a tisku (+ 8,0 mld. Kč). Na druhé straně v kulturním dědictví byl vždy dosahován schodek obchodní bilance, zpravidla také v interpretačním umění a v posledních letech i ve výtvarném umění a v tisku. 26 Mezi nejvíce obchodované položky z hlediska vývozu i dovozu zboží patřila každoročně média s kulturním obsahem – knihy, časopisy, CD a jiné hudební nosiče a dále také hudební nástroje, obrazy a produkty tradičních uměleckých řemesel. V rámci zahraničního obchodu se službami to byly reklamní služby a licenční poplatky za šíření audiovizuálních děl. Největší měrou se na celkové hodnotě vývozu i dovozu podílely periodický a neperiodický tisk, audiovizuální a interaktivní média a reklama4 . Časová řada dat o exportu a importu má v porovnání s dříve popsanými řadami dat (finanční zdroje, příjmy, výdaje, investiční výdaje) netypický průběh a nepřipomíná tvar písmene „V“. V letech 2012 - 13 není v jejím vývoji patrno minimum hodnot sledovaných ukazatelů, ale v období 2011 -13 naopak maximum (viz graf č. 2.3). Uvedená skutečnost má jistě více příčin, z nich nejvážnější jsou metodického charakteru. Úroveň věrohodnosti dat o zahraničním obchodu ovlivňuje způsob jejich zjišťování. Počínaje referenčním obdobím roku 2014 byla aktualizována metodika propočtu ukazatelů zahraničního obchodu v návaznosti na záměry statistického úřadu EU (Eurostatu) a dále v souladu s přesnějším vymezením výrobků uměleckých řemesel provedeného NÚLK. To snižuje možnosti porovnání údajů z prvé (2010 - 13) a druhé části (2014 -15) sledovaného období. Dále je třeba zdůraznit tzv. přeshraniční pojetí v případě obchodu se zbožím, které vypovídá výhradně o fyzickém pohybu zboží přes hranice, bez ohledu na to, zda dochází k obchodu (přechodu vlastnictví) mezi českými a zahraničními subjekty. Konečně je nutno dodat, že příslušná zjišťování jsou v případě služeb výběrová (nikoli vyčerpávající) a tak neodrážejí celý rozsah obchodní výměny v sektoru kultury. Údaje časové řady zahraničního obchodu s kulturním zbožím a službami proto odrážejí spíše hrubý trend obchodní výměny, nezachycují ji však v plné šíři a podrobnosti. 4 Podrobnější informace o zahraničním obchodu v oblasti kultury v zemích EU uvádí databáze Eurostatu (http://ec.europa.eu/eurostat/data/database). 27 Graf 2.3: Vývoj zahraničního obchodu se zbožím a službami mezi lety 2010 a 2015 Zdroj: ČSÚ, Statistika zahraničního obchodu Jak je i z předcházejícího textu zřejmé, v sektoru kultury se můžeme setkat s potížemi spojenými s odpovídajícím oceněním některých - zejména originálních - kulturních statků či služeb. Netýká se to jen samotného stanovení ceny, ale i jejího vývoje v čase. Také hospodaření některých kulturních institucí se primárně neřídí finančními kritérii a neprobíhá plně na komerční bázi. Lze proto říci, že působení ekonomických vztahů v kultuře je modifikované, ne-li částečně limitované. Z omezených možností finančního postižení rozsahu kulturního dění vyplývá, že bychom měli pohled na kulturu doplnit o vyhodnocení vývoje základních naturálních ukazatelů, které jsou v zásadě dvojího druhu. Jako kapacitní ukazatele odrážejí stranu nabídky a jako ukazatele participace na kultuře postihují rozsah poptávky. Mezi dříve uvedené lze zařadit např. počet sedadel a představení v divadlech či v kinech, počet sbírkových předmětů, expozic a výstav v muzeích nebo rozsah knihovního fondu v knihovnách. Objem poptávky vyjadřují ukazatele počtu návštěvníků, diváků, čtenářů nebo počtu knižních výpůjček atd. Nejhrubším ukazatelem nabídkové strany kulturního vyžití je počet poskytovatelů kulturních služeb (památek, muzeí, knihoven, divadel, festivalů, kulturních domů, vydavatelů tisku, držitelů licencí rozhlasového a televizního vysílání). Koncem roku 2015 dosáhl úrovně 9 074, což bylo v porovnání s rokem 2010 o 4,8 % více. Mírný pokles nastal pouze v případě rozhlasového vysílání, vydavatelů tisku a knihoven. Důvody změny počtu poskytovatelů kulturních služeb však mohou být různé, od reorganizace, integrace a jiných organizačních změn až po ekonomicky opodstatněný vznik či zánik nových subjektů. 28 V neposlední řadě mohou spočívat také v nedokonalostech registru poskytovatelů obesílaných statistickými dotazníky a v jejich postupném odstraňování. Vyšší vypovídací schopnost mají kapacitní ukazatele. Dokládají např. zvýšení počtu kulturních akcí pořádaných na památkových objektech o 13 %, expozic a výstav muzeí a galerií o 11 %, sedadel stálých scén divadel o 8 %, představení v kinech o téměř 15 % a titulů vydaných knih o 7 %. V případě některých poskytovatelů resp. jejich služeb byl však vývoj méně příznivý. Příkladem mohou být divadla, ve kterých ve sledovaném období poklesl počet představení o 3 % a také oblast tisku, kde se sice dařilo vydávat knihy (zvýšení počtu titulů o 7 %) a částečně i časopisy (zvýšení o 2%), méně však noviny (pokles o 10% a v případě deníků o 11 %). Na druhé straně však rostl počet online periodik a zpravodajských serverů. Vhodnější pro charakteristiku změn v oblasti kulturních služeb jsou ukazatele na straně poptávky, zejména pak počet návštěvníků resp. návštěv (na 10 tis. obyvatel). Jak ukazuje přílohová tab.č. 1, návštěvnost (na 10 tis. obyvatel) nejvýznamnějších poskytovatelů kulturních služeb byla ve sledovaném období v roce 2013 nejnižší. Zatímco v letech 2010 – 13 se zvýšila o 0,2 %, tak v druhé části sledovaného období o téměř 8,5 %. Její úroveň v roce 2015 (79 149 návštěv) by jinými slovy mohla znamenat, že každý obyvatel ČR v tomto roce navštívil průměrně (bezmála) osmkrát nějakou kulturní akci či zařízení. Není však tomu zcela tak, protože návštěvnost kulturních akcí ovlivňuje také cestovní ruch, množství a složení zahraničních hostů (turistů). Vývoj návštěvnosti vybraných poskytovatelů kulturních služeb v letech 2010, 2013 a 2015 ukazuje graf.č. 2.4. Graf 2.4: Vývoj návštěvnosti vybraných poskytovatelů kulturních služeb v letech 2010, 2013 a 2015 (na 10 tis. obyvatel) Zdroj: statistická zjišťování Kult (NIPOS) 29 Nabízí se otázka, zda a do jaké míry se vývoj naturálních ukazatelů - zejména návštěvnosti - kryje s vývojem odpovídajících hodnotových ukazatelů. Z nich přichází v úvahu výše zdrojů pocházejících od domácností a ukazatel příjmů za vlastní výkony. Je zřejmé, že mezi oběma druhy ukazatelů je skutečně silná závislost. Jak ukazují přílohové tab. č. 1 a č. 2 (za sféru kulturního dědictví) došlo v roce 2013 nejen k poklesu návštěvnosti, ale současně i zdrojů pocházejících od domácností a příjmů za vlastní výkony. To by dokládalo přijatelnou úroveň konzistence mezi ukazateli rozdílného druhu, které navíc pocházejí ze zcela odlišných datových zdrojů. Vývoj návštěvnosti jednotlivých poskytovatelů kulturních služeb byl ve sledovaném období velmi diferencovaný. Nejvíce se zvýšila v případě koncertů a festivalů (o 33,8 %), muzeí a galerií (o 27 %), hradů, zámků a jiných památek (o 13 %) a kulturních domů (o 12 %). Mírněji vzrostla návštěvnost knihoven (o 6,4%) a divadel (o necelých 5%). Na druhé straně poklesla návštěvnost výstavních sálů (o 10 %) a kin (o 4,5 %). Na příkladu knihoven, které představují celých 59 % z celkového počtu poskytovatelů kulturních služeb, je zřejmá složitost změn v zaměření činnosti vyvolaná technickým a technologickým pokrokem. Z pohledu sledování rozsahu kulturních služeb proto mnohdy dochází k tomu, že přestávají vyhovovat stávající ukazatele a je třeba hledat nové. Knihovny vedle tradičních knihovnických služeb stále více poskytují také služby informační a vzdělávací. Mnoho jejich návštěvníků přichází proto, aby využilo přístup k internetu či zhlédlo výstavu, zúčastnilo se vzdělávací akce či kulturního pořadu. Nepřekvapí proto, že i přes nárůst počtu návštěv ve sledovaném období (o 7 %), poklesl počet registrovaných čtenářů (o 1 %) a počet výpůjček (až o 10 %). Naopak se značně zvýšil počet virtuálních návštěv (o 79 %) a ještě více počet stažených digitálních dokumentů. Také na vývoj kin působí značné technické přeměny spojené zejména s bouřlivým rozvojem záznamových a počítačových technologií (přenosné záznamové nosiče, internet). Došlo také k výstavbě vícesálových kin a tak i přes pokles počtu kin se počet pláten resp. promítacích sálů nesnížil. K tomu lze dodat, že i přes měnící se návyky spotřebitelů v oblasti audiovize si kina úroveň své návštěvnosti udržují. Konečně, vliv možností, které poskytuje internet na útlum v oblasti tisku (zejména periodického) byl již výše zmíněn. 30 Úroveň kulturních služeb se neodvíjí jen od rostoucího počtu a kapacity jejich poskytovatelů, význam má také odpovídající rozložení v prostoru. Nejhustější síť kulturních zařízení tvoří knihovny, jejichž nabídka služeb je také nejrovnoměrněji územně rozložena. Méně příznivá situace je v případě muzeí a galerií, dále památkových objektů a divadel. Uvedené pořadí je pochopitelné, zvážíme-li, že knihovny jsou v každé větší obci, muzea a galerie jsou i v menších městech, památkové objekty jsou rozmístěny značně nerovnoměrně ve venkovských i městských oblastech všech krajů a stálé scény divadel se nacházejí zejména v kulturních centrech (alespoň regionálního významu). Co se týče relativní úrovně návštěvnosti poskytovatelů kulturních služeb (památky, muzea a galerie, divadla a knihovny) v jednotlivých krajích, nelze shledat významné odlišnosti. Výjimkou jsou očekávané rozdíly související s vahou významných kulturních center – zejména Prahy - s jejich „dostředivým působením“ a intenzivnějším cestovním ru- chem. 2.3 Zaměstnanost a mzdy Kvantifikace spotřeby živé práce v kultuře je velmi složitou záležitostí. Je tomu jak pro potíže spojené s výše uvedenými problémy s datovými zdroji, tak i v souvislosti se složitostí kulturních aktivit jako takových. Pracovní zapojení má více podob. Od poměrně snadno postižitelné ve formě pracovního poměru, přes dohody o provedení prací a pracovní činnosti, dobrovolnickou práci až po zapojení podnikatelů či osob samostatně výdělečně činných a jim pomáhajících rodinných příslušníků. Cestou statistického zjišťování u ekonomických subjektů jsou šetřena data o počtu zaměstnaných osob (na pracovní smlouvy a dohody) vycházející z personální a mzdové agendy a o počtu dobrovolných pracovníků. Výběrovým šetřením pracovních sil jsou zjišťována data v domácnostech o pracovním zapojení jejích členů. Jak ukazuje přílohová tab. č. 1 ve sledovaném období – dle zmíněných šetření v kulturních institucích - v kultuře pracovalo mezi 80 až 90 tis. zaměstnanci (v přepočtu na plnou pracovní dobu). Koncem období jich bylo o 2,3 tis. (2,7 %) více než na jeho počátku, léta 2011-14 však byla poznamenána poklesem a stagnací. Co se jednotlivých kulturních oblastí týče, ke snížení stavu zaměstnanců došlo v architektuře (o 2 tis., tj. 23 %), v reklamě (o 1,1 tis., tj. 8,2 %) a v menším rozsahu také v audiovizuálních médiích a v uměleckém vzdělávání. Naopak v tradičních kulturních oblastech a také v tisku a ve správě kultury se počet zaměstnanců ve sledovaném období zvýšil. 31 Podíl kultury jako celku na počtu osob zaměstnaných v naší ekonomice vykazoval v daném období rostoucí trend. Průměrná měsíční mzda zaměstnanců po celé sledované období (vyjma roku 2013) mírně rostla a to z 23 633 Kč na 25 966 Kč (tj. o 9,9 %). V nominálním vyjádření se zvyšovala průměrně ročně o 1,9 %, v reálném však jen o 0,4 % (cenový index spotřebitelských cen se zvýšil o 7,6%). Svou nízkou dynamikou v porovnání s veličinami přicházejícími pro vzájemnou komparaci v úvahu průměrná mzda v kultuře zaostávala. Celostátní průměrná mzda - i díky nižšímu poklesu v roce 2013 - se zvyšovala téměř o 1 proc. bod rychleji (o 10,7 % v porovnání s 9,9 %). Zatímco v roce 2010 byla mzda v kultuře oproti celostátní jen o 270 Kč (tj. o 1,13 %) nižší, tak o pět let později se tento rozdíl prohloubil na 501 Kč (tj. 1,9 %). Její nízké tempo nepostačovalo ani růstu produktivity práce propočtené z vytvořené hrubé přidané hodnoty v kultuře na jednoho zaměstnance. Ta se v hodnoceném období zvýšila o 14,2 %, což je v porovnání s dynamikou průměrné mzdy až o 4,3 proc. bodu více. V této souvislosti je však na místě poznamenat, že růst mezd se obvykle za dynamikou produktivity práce opožďuje (resp. by se měl opožďovat) s tím, že vyšší úrovni rozdělování zdrojů musí předcházet jejich vlastní tvorba. Dynamiku uvedených tří ukazatelů (zahrnující meziroční poklesy v r. 2013) znázorňuje níže uvedený graf. 2.5. Graf 2.5: Dynamika vývoje průměrné hrubé měsíční mzdy v kultuře a v ekonomice a produktivity práce z HPH v kultuře v letech 2010-2015 (rok 2010 = 100) Zdroj: statistická zjišťování a vlastní propočet Zejména v případě kultury platí, že průměr (jako charakteristika celého souboru) má velmi nízkou vypovídací schopnost. Také do oblasti mezd se promítají podstatné rozdíly 32 v úrovni hospodaření dvou odlišných sfér sektoru kultury - tradičních odvětví na straně jedné - a médií, tisku a kreativních oborů na straně druhé (viz text v části 2.2). Zatímco v sektoru klasických kulturních odvětví průměrná měsíční mzda v roce 2015 mírně přesáhla 20 tis. Kč, tak v kreativním průmyslu to bylo téměř 29 tis. Kč a v kulturních průmyslech (tisk, audiovizuální média) více než 31 tis. Kč. Skutečností je, že více než 70 % zaměstnanců v sektoru kultury v tomto roce pracovalo v odvětvích s nižší než celostátní průměrnou mzdou. Spolu se zaměstnanci s pracovní smlouvou působilo v kultuře ve sledovaném období zhruba 10 tis. dobrovolníků pracujících bez nároku na odměnu. Jejich počet se v průběhu sledovaného období v zásadě neměnil. Celkový přehled o zaměstnanosti v letech 2011-15 ukazují výsledky VŠPS. Zmíněné šetření zahrnuje (s výjimkou dobrovolníků) celkový počet zaměstnaných resp. pracujících osob (tj. zaměstnance s pracovní smlouvou, pracovníky na dohody, podnikatele a jejich rodinné příslušníky). Dále umožňuje kvantifikovat nejen počet osob pracujících v organizacích s převážně kulturně zaměřenou činností, ale také počet osob s profesí spadající do oblasti kultury, které však pracují mimo kulturní organizace. Šetření sleduje nejen pracovní činnost (dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE), ale také jaký typ zaměstnání pracovníci v rámci této činnosti vykonávají (dle klasifikace zaměstnání CZISCO). Dává proto informaci jak o tom, zda respondent pracuje v podniku, který svou převažující činností spadá do oblasti kultury, resp. kulturních průmyslů (např. je zaměstnán ve vydavatelství), tak i o tom, jaké konkrétní zaměstnání vykonává (např. redaktor, řídící pracovník či personalista). Celkový počet zaměstnaných osob v kultuře vykazoval v letech 2011-15 rostoucí tendenci (údaje za rok 2010 nejsou v potřebném členění k dispozici). Na uvedeném trendu se podílel zejména nárůst počtu pracovníků v organizacích s převažující činností v oblasti kultury. Počet osob vykonávajících zaměstnání v oblasti kultury, avšak zaměstnaných mimo kulturní organizace, ve sledovaném období kolísal a mezi lety 2011-15 poklesl ze 44,4 tis. na 37,6 tis. osob. Počet osob pracujících v kulturních organizacích naopak vzrostl z 136,4 tis. v roce 2011 na 173,1 tis. v roce 2015. To se promítlo také do celkové zaměstnanosti v oblasti kultury, která se zvýšila mezi lety 2011 a 2015 o necelých 17 % a dosahovala v roce 2015 výše 210,7 tis. zaměstnaných osob (bez dobrovolníků, které šetření nesleduje). 33 Graf 2.6: Vývoj počtu osob zaměstnaných v oblasti kultury mezi lety 2011 a 2015 Zdroj: ČSÚ, Výběrové šetření pracovních sil a NIPOS, šetření Kult Ze zmíněných 173,1 tis. pracovníků v kulturních organizacích vykonávalo v roce 2015 více než 51 % povolání kulturního charakteru (např. jako zpěváci, herci či designéři) a necelých 49 % povolání ne-kulturního zaměření (administrativa, účetnictví, IT profese atd.). Dlouhodobě byl celkový počet kulturních a „ne-kulturních“ pracovníků v kulturních organizacích přibližně stejný (mezi lety 2011 a 2015 vzrostl podíl kulturních pracovníků jen o necelé 2 proc. body) a lišil se zejména v jednotlivých oblastech. Zatímco v tradičních kulturních oblastech jako je výtvarné či interpretační umění byl jejich podíl významně vyšší - ve výtvarném umění se pohyboval kolem 90 %, ve více tržně orientovaných oblastech jakými jsou např. média činil zhruba 65 %, v tisku necelých 50 %. V primárně tržně orientovaných oblastech jakými jsou architektura či reklama dosahoval zhruba jen 25 %. Z pohledu množství spotřebované živé práce je váha kultury v ekonomice nezanedbatelná. V počtu zaměstnanců v přepočteném stavu – po připočtení zaměstnanců v kulturních profesích pracujících mimo kulturní sektor – dosahovala koncem sledovaného období 2,9 %. Po započtení všech osob pracujících jak na plný úvazek či na základě dohod, tak i dobrovolníků a podnikatelů dosáhl podíl kulturních aktivit v ekonomice téměř 4,4 % (relace zaměstnaných v kultuře k celkovému počtu zaměstnaných v ekonomice). 34 2.4 Makroekonomické ukazatele Charakteristiku úrovně hospodaření kultury jako celku, tak i jejích jednotlivých částí, zcela přirozeně provází otázka místa a váhy tohoto sektoru v ekonomice. Při hledání odpovědi je třeba využít údajů a metod národního účetnictví. S ohledem na disponibilní data o sektoru kultury se jeví jako nejvhodnější pro vyčíslení makroekonomických ukazatelů výrobní (odvětvová) metoda výpočtu hrubého domácího produktu (dále také „HDP“). Podle ní se tento ukazatel rovná součtu hrubé přidané hodnoty (dále také „HPH“) zjištěné odpočtem mezispotřeby od hodnoty produkce a čistých daní, tj. daní z daného odvětví snížených o dotace na produkt tomuto odvětví po- skytnutých. Vstupní data do propočtu vycházejí z údajů národního účetnictví, zejména pak z tabulek dodávek a užití. Zmíněné údaje představují svým způsobem optimální informační soustavu co do své komplexnosti, konzistence a mezinárodní srovnatelnosti. Uvedené přednosti jsou však vykoupeny vysokou pracností a z pohledu uživatelů dat dlouhou dobou čekání na (postupně upřesňované) výsledky. Nutno dodat, že na základě uvedených údajů lze makroekonomické ukazatele sektoru kultury spíše odhadovat než přesně kalkulovat. Je tomu tak zejména pro – z našeho pohledu - nevhodné členění dat v tabulkách dodávek a užití pouze do úrovně oddílů (na 2 místa NACE), zatímco jsou kulturní aktivity často až na úrovni tříd (4 místa NACE). Jedním příkladem za všechny mohou být architektonické činnosti v tabulkách dodávek a užití, které zahrnují celý oddíl 71 CZ-NACE. Za součást kulturního sektoru je však považována pouze třída 71.11. Data odpovídající kulturním aktivitám je nutno získávat složitým postupem s využitím znalosti různých vztahů – např. úrovně produktivity práce mezi třídami či podílu spotřeby materiálu, energie a služeb na výnosech atd. - mezi údaji zjištěnými v rámci různých statistických šetření. Hrubá přidaná hodnota vytvořená v kultuře se ve sledovaném období zvýšila o více než 13 mld. Kč (o 17,3 %, tj. ročně průměrně o 3,2 %) – viz přílohová tab.č.1. Nejvyššího přírůstku bylo dosaženo až v roce 2015. V porovnání s dynamikou HPH vytvořené v celé ekonomice bylo její průměrné roční tempo ve sledovaném období o 0,3 proc. bodu vyšší a podíl kultury na tvorbě HPH se proto zvýšil z 2,13 % na 2,17 %. To svědčí o příznivějším ekonomickém vývoji v kultuře v porovnání s ostatními odvětvími ekonomiky. 35 Graf 2.7: Vývoj hodnoty HPH a jejího podílu na celkové HPH v ekonomice mezi lety 2010 a 2015 Zdroj: ČSÚ, Národní účty V porovnání s makroukazateli na celostátní úrovni, byl v kultuře dosahován nižší podíl mezispotřeby (tj. spotřeby služeb, surovin a energie) na celkové produkci a naopak vyšší podíl hrubé přidané hodnoty. Ve sledovaném období činil průměrný rozdíl podílů HPH na produkci 2,17 proc. bodu ve prospěch kultury (40,31 % oproti 38,14 %). Navíc měl vývoj této relace v kultuře velmi příznivý průběh (mezi roky 2010 a 2015 vzrostla z 38,16 % na 41,87 %), zatímco v rámci celé ekonomiky její úroveň stagnovala. Přírůstek HPH v sektoru kultury ve sledovaném období (13,2 mld. Kč) byl proto z více než 60 % ovlivněn právě snížením mezispotřeby, zatímco z necelých 40 % růstem produkce. Z pohledu kulturních oblastí se vysoce nadprůměrným tempem HPH zvyšovala v tradičních kulturních oborech, v uměleckém vzdělávání a také v médiích, naopak mnohem pomaleji v oborech kreativních (reklama a design). Ke stagnaci došlo v architektuře a k poklesu ve správě a podpoře kultury a zejména v tisku - viz přílohové tabulky a níže uvedený graf 2.8. 36 Graf 2.8: Strukturální změny v tvorbě HPH mezi roky 2010 a 2015 Zdroj: národní účty a vlastní propočet Hrubý domácí produkt se v důsledku rozdílného vývoje nákladových daní hrazených kulturními institucemi, které v daném období vzrostly o 36 % a v zásadě stagnujících dotací, vyvíjel ještě příznivěji než HPH. Lze odhadovat, že se zvýšil o téměř 36 % (tj. ročně průměrně o 6,3 %). Také jeho relace k HDP vytvořenému v celé ekonomice rostla rychleji, než tomu bylo v případě HPH. V dynamice hlavního ukazatele ekonomického rozvoje kultura - oproti ostatním odvětvím – tak rozhodně nezaostávala. 3 Hodnocení vývoje v kulturních sférách a sektorech 3.1 Kulturní sféry V části 1.3 je popsáno členění sektoru kultury od nejnižších článků provádějících v zásadě homogenní činnost (poskytovatelů), přes vyšší stupeň zahrnující poskytovatele s podobnými aktivitami (oblasti) až po celky sdružující podle určitých kritérií uvedené oblasti (sféry či sektory). Pokud vyjdeme z tzv. kulturního cyklu, lze rozdělit kulturu do tzv. sfér, které zhruba odpovídají jednotlivým etapám či fázím cyklu. K etapě uchování hodnot lze přiřadit sféru kulturního dědictví k jejich tvorbě či produkci sféru živé originální kulturní tvorby, k šíření kulturních statků a služeb sféru tisku a médií a ke vzdělávání a spotřebě sféru správy kulturních činností (zahrnující nejen umělecké vzdělávání, ale i ochranu autorských práv, další organizace podpory kulturních činností a správní aktivity resortu MK). 37 Jiným přístupem je členění kultury z pohledu tradičních či nových a kreativních přístupů do tzv. sektorů. Kulturní sektor zahrnuje tradiční umění a kulturní průmysly (tisk, média) a druhý sektor tzv. kreativní průmysly (architektura, reklama, design) – viz bližší vymezení sfér a sektorů v části 1.3 na str. 14 – 15. Jak je z přílohových tabulek základních ukazatelů č. 2 – 8 patrné, data o hospodářském vývoji jednotlivých sfér a sektorů jsou v porovnání s celkovými daty za kulturu (přílohová tab. č. 1) dosti odlišná a navíc – jak tomu obvykle ve vztahu částí a celku bývá se vyznačují většími výkyvy. Sféra kulturního dědictví dosáhla ve sledovaném období - v rámci celého kulturního sektoru – nadprůměrně příznivých výsledků (viz přílohová tab. č.2). I přes stagnaci rozsahu veřejné podpory se dynamicky zvyšovaly celkové příjmy (ročně průměrně o 7,2 %) a ještě rychleji příjmy za vlastní výkony (o 9,4 %). Naproti tomu celkové výdaje dosahovaly nižšího tempa (6,6 %) a tak se od roku 2013 i v kulturním dědictví začal vytvářet zisk. Postupně (s výjimkou roku 2011) se zvyšoval i stupeň soběstačnosti, který od roku 2012 přesahuje padesátiprocentní úroveň. Výše tohoto ukazatele však jasně dokládá, že kulturní dědictví se bez podpory z veřejných zdrojů – i přes zmíněné příznivé tendence v hospodaření – rozvíjet nemůže. Kladné hodnocení se týká také vývoje zaměstnanosti. Počet zaměstnanců se zvyšoval průměrně ročně o 3 % a v zásadě odpovídal nadprůměrnému nárůstu návštěvnosti objektů a institucí kulturního dědictví. V porovnání s rostoucím počtem zaměstnanců stagnovala celková zaměstnanost, která ve stále menší míře překračovala počet zaměstnanců v pracovním poměru (v roce 2011 o 21 % a v roce 2015 jen o 8,8%). Vážným problémem je zejména nízká průměrná mzda (za průměrnou mzdou v kultuře zaostávala v roce 2015 téměř o 18 %). Ve sledovaném období navíc oproti ní rostla pomaleji (o 9,3 % oproti 9,9 %). Ještě - neporovnatelně - více však zaostávala za dynamikou produktivity práce propočtené z HPH (nárůst o 9,3 % oproti 89 %). Co se produktivity z HPH týče, nutno dodat že i přes rychlý nárůst ve sledovaném období (viz graf č. 2.8) dosahuje její výše v kulturním dědictví jen 47 % úrovně produktivity celé kultury (v roce 2010 to bylo pouze 28,4 %). Váha sféry na celkové HPH vytvořené v kultuře se však významně zvýšila (z 5,4 % na 9,9 % tj. o 4,5 proc. bodu). V návaznosti na stagnaci investiční podpory z veřejných zdrojů se ne zcela příznivě vyvíjely investiční výdaje, ve sledovaném období se průměrně ročně o 1 % snižovaly. 38 Co se týče salda zahraničního obchodu, byl ve sféře kulturního dědictví každoročně zaznamenán schodek, dosahovaný zejména v rámci obchodní výměny se zeměmi EU. Předmětem zahraničního obchodu se zbožím byly sbírky a sběratelské předměty, mince (vyjma platných a zlatých) a poštovní známky, kolky či otisky poštovních razítek. V rámci služeb se obchodní výměna týkala zejména činnosti archivů, muzeí a galerií a knihoven. Sféra originální kulturní tvorby zahrnuje oblasti interpretačního a výtvarného umění, architekturu a reklamu. Její ekonomický vývoj v daném období v zásadě odpovídal vývoji v rámci celé kultury, včetně snížení úrovně většiny ukazatelů v roce 2013 (viz přílohová tab. č.3). Při poklesu celkových finančních zdrojů došlo ke změně jejich struktury ve prospěch domácností a veřejných rozpočtů na úkor podnikové sféry. Celkové příjmy klesaly pomaleji než výdaje a tak se při nadprůměrném stupni soběstačnosti nepatrně zvýšila i zisková marže. Co se spotřeby práce v originální tvorbě týče, mírný pokles zaměstnanců (v přepočteném stavu) byl nahrazen nadprůměrným růstem celkové zaměstnanosti (ročně průměrně o více než 8 %). Nevýrazné hospodářské výsledky byly provázeny nízkým růstem průměrné mzdy a poklesem investiční aktivity. V zahraničně obchodní výměně byl každoročně docilován obchodní přebytek, avšak vývoz se na rozdíl od dovozu postupně snižoval a kladné saldo obchodní výměny postupně klesalo. Předmětem obchodní výměny byly výrobky uměleckých řemesel, hudební nástroje, umělecké služby, služby v oblasti reklamy, výzkumu trhu a veřejného mínění a architektonické, inženýrské a jiné technické služby. Sféra originální kulturní tvorby - ačkoli v rámci kultury soustřeďuje všechny tvůrčí aktivity - není zcela homogenní, skládá se ze čtyř oblastí. Ze dvou zahrnujících tradiční kulturu (interpretační a výtvarné umění) a z dalších dvou zastupujících tzv. kreativní průmysly (architektura, reklama). Hospodářské výsledky v obou případech nejsou jednoznačné. Oblasti tradiční kultury jsou v menším rozsahu orientovány na trh a mají mnohem nižší stupeň soběstačnosti i ziskovosti. Neutrpěly však tak hluboký propad příjmů jako obory kreativních průmyslů, naopak jejich příjmy (také v důsledku nadprůměrného růstu návštěvnosti v interpretačním umění) mírně vzrostly. Přestože vývoj sféry originální kulturní tvorby byl v porovnání s kulturním dědictvím méně příznivý, její váha v rámci kultury se mírně zvýšila (měřeno podílem na „kulturní“ HPH z 36,4 % na 37,7 % tj. o 1,3 proc. bodu). Sféra kulturních médií zahrnuje oblasti tisku a audiovizuálních a interaktivních médií. Její vývoj ve sledovaném období byl z ekonomického pohledu nejednoznačný. 39 Výkonové ukazatele (počet vydaných titulů a vysílacích hodin) ve sledovaném období vzrostly, přestože v roce 2015 nepřekročily svou nejvyšší úroveň z let 2011-12 (viz přílohová tab. č. 4). Podobně tomu bylo i s celkovými příjmy, které v porovnání s rokem 2010 mírně poklesly (o 2,6 %). Vzhledem k výraznějšímu snížení výdajů (o 5,3 %) však vzrostla - oproti počátku období a zejména nepříznivému roku 2013 - zisková marže. Zvyšovaly se také investiční výdaje, kryté v rostoucí míře z vlastních zdrojů. Koncem sledovaného období pracovalo ve sféře médií také více zaměstnanců (o 12,6 %) s vyšší průměrnou mzdou (o 10,4%), která přesahovala průměrnou mzdu v kultuře o více než 20 %. Rostoucí tendenci měla také celková zaměstnanost. Také ve sféře médií předstihovalo tempo růstu dovozu dynamiku vývozu a kladné saldo zahraničně obchodní výměny se postupně snižovalo (z 2,8 mld. Kč na 1,4 mld. Kč). Předmětem zahraničně obchodní výměny byly knihy, noviny, časopisy, hudebniny, kartografické výrobky, magnetické pásky a disky, kinematografické filmy, média pro reprodukci zvuku či obrazu atd. V rámci služeb to byly vydavatelské a překladatelské služby, audiovizuální služby a licence na reprodukci či distribuci audiovizuálních děl. Z pohledu ekonomického vývoje je daná sféra nesourodá. Zatímco v oblasti periodického a neperiodického tisku došlo ke snížení ekonomické aktivity, byl v oblasti médií vývoj opačný. V audiovizuálních a interaktivních médiích se zvýšily celkové příjmy o více než 9 % a znatelně vzrostla zisková marže, průměrná mzda, investiční aktivita a také aktivní saldo zahraničního obchodu. Naproti tomu v oblasti tisku měly výše uvedené ukazatele (s výjimkou ziskové marže v důsledku pomalejšího poklesu příjmů oproti výdajům) zcela opačný průběh. Příjmy poklesly o 13,3 %, výdaje o 17,4 %, značně se snížila investiční aktivita a do záporných hodnot se propadlo saldo zahraničního obchodu. Došlo i k mírnému poklesu průměrné mzdy, která se tak poprvé snížila pod úroveň průměrné mzdy celé kultury (o 0,6%). V návaznosti na nejednoznačné hospodářské výsledky se váha sféry kulturních médií měřená vytvořenou HPH - v rámci kulturního sektoru snížila (o 6,5 proc. bodu). Propadla se již v roce 2011 a od té doby v zásadě stagnovala. I v tomto směru je patrný zásadní rozdíl mezi oblastí audiovizuálních médií na straně jedné ( + 1,1 proc. bodu podílu na celkové HPH) a tisku ( - 7,6 proc. bodu) – viz výše graf č. 2.8. Sféra správy kulturních činností zahrnuje instituce zabývající se řízením, správou a kultivací kulturních činností. Patří sem oblast správy a podpory kulturní činnosti (tj. 40 správní instituce resortu kultury, organizace ochrany autorských práv a další neziskové organizace podporující kulturní aktivity) a dále oblast uměleckého vzdělávání (hudební, taneční, dramatické a jiné umělecké vzdělávání s výjimkou vysokoškolského). Správa kulturních činností je po kulturním dědictví největším příjemcem veřejných prostředků. Tomu odpovídá i ukazatel stupně soběstačnosti, který je (opět po kulturním dědictví) naopak druhý nejnižší. V této souvislosti nepřekvapuje, že od roku 2010 včetně jen ve dvou letech převýšily příjmy výdaje (viz přílohová tab. č. 5). Na druhé straně do organizací podpory kulturní činnosti a zejména ochrany autorských práv směřují dotace z veřejných prostředků jen v omezené míře. V souladu se zaměřením této sféry stagnoval v daném období počet zaměstnanců. Rychleji se však zvyšovala celková zaměstnanost a celkový počet (ostatních) pracujících na 1 zaměstnance v pracovním poměru se v letech 2011 -15 zvýšil z 1,8 na 2,75. Poměrně dynamicky se zvyšovala průměrná mzda, která však i v roce 2015 zůstala mírně (o 0,8 %) pod úrovní mzdy dosažené v celé kultuře. Ve výši průměrné mzdy jsou v rámci sféry nemalé rozdíly. Zatímco v řízení a správě dosahovala v roce 2015 méně než 25 tis. Kč měsíčně, v uměleckém vzdělávání to bylo přes 26 tis. Kč a v organizacích ochrany autorských práv a podpory kulturní činnosti téměř 31 tis. Kč. Lze říci, že uvedené rozdíly v zásadě odpovídají stupni uplatnění tržních vztahů v činnosti příslušných kulturních in- stitucí. Co se váhy správy kulturních činností měřené podílem na HPH kultury týče, lze říci, že v zásadě ve sledovaném období stagnovala mezi 8,8 % a 11,1 %, v roce 2015 dosáhla 9,7 % a byla o 0,7 proc. bodu vyšší než v roce 2010. V rámci výše uvedených tří druhů aktivit vzrostla HPH ve sledovaném období nejrychleji v organizacích ochrany autorských práv a podpory kulturních činností (o 47 %), dále v uměleckém vzdělávání (téměř o 42 %) a naopak poklesla v řízení a správě (o více než 14 %). 3.2 Kulturní sektory a průmysly Na rozdíl od členění kultury na sféry, které odpovídá postupu etap tzv. kulturního cyklu (viz str. 14 – 15), vychází dělení na sektory a průmysly z odlišného přístupu. Vychází z dělení kultury na tradiční část (kulturní sektor) a část novější či modernější a více tržně orientovanou (kreativní a kulturní průmysly). 41 Sektor tradičního umění zahrnuje oblasti kulturního dědictví, interpretačního umění, výtvarného umění (bez designu) a uměleckého vzdělávání. Jak je již zřejmé z hodnocení vývoje příslušných oblastí, hospodářský vývoj v tradičním umění i v uměleckém vzdělávání byl ve sledovaném období vcelku příznivý. Vzrostly jak objem finančních zdrojů vstupujících do kulturního sektoru, tak i úroveň celkových příjmů a výdajů (viz přílohová tab. č. 6). Stupeň soběstačnosti v zásadě překračoval padesátiprocentní úroveň, s většími výkyvy se pohybovala zisková marže. Stagnovala také výše investičních výdajů, stejně jako míra jejich krytí z veřejných zdrojů. Konečně nepříznivě se vyvíjela i zahraničně obchodní bilance, která se z kladného salda (3,2 mld. Kč) v roce 2010 propadla do záporného ( - 1, 4 mld. Kč) v roce 2015. Na druhé straně se podařilo v nadprůměrné míře zvyšovat návštěvnost (poskytovatelů v oblasti kulturního dědictví a interpretačního umění). Rostl také počet zaměstnanců a ještě rychleji celková zaměstnanost. Problematickým místem v ekonomickém vývoji sektoru je nízká úroveň průměrné mzdy (v rámci kultury zaostává o více než 21 %). S ohledem na zvyšující se rozsah činnosti kulturního sektoru stoupala i jeho váha v celkových kulturních aktivitách. Dynamicky proto ve sledovaném období vzrostl i jeho podíl na tvorbě HPH v kultuře (z 19,1 % na 27,9 % tj. o 8,8 proc. bodu). Kulturní průmysly zahrnují oblasti tisku a audiovizuálních a interaktivních médií. Shodují se tak se sférou kulturních médií, jejíž vývoj ve sledovaném období je hodnocen výše (viz str. 38 – 39). Kreativní průmysly zahrnují oblasti architektury, reklamy a design (který je součástí oblasti výtvarného umění). S ohledem na vyhraněnou tržní orientaci sektor kreativních průmyslů do značné míry kopíroval vývoj ekonomiky jako celku a v hodnoceném období nedosáhl zvlášť příznivých výsledků (viz přílohová tab. č. 7). Došlo ke snížení celkových příjmů (pocházejících zejména z podnikové sféry) a ve větší míře i výdajů (o 7,2 % a 8,8 %). Rychleji než celkové příjmy se snížily tržby za vlastní výkony (o 9,5 %) a tak i stupeň soběstačnosti - přesahující standardně 100 % - v roce 2013 pod tuto úroveň poklesl. Do uvedeného roku stagnovala také zisková marže, která začala růst až s hospodářským oživením v roce 2014. Klesající trend provázel také investiční výdaje a zahraničně obchodní obrat, který se v daném období snížil o 5 % (rychleji objem vývozu). 42 Přes růst celkové zaměstnanosti (počet ostatních pracujících na 1 zaměstnance se zvýšil z 0,8 na 2,1) klesal počet zaměstnanců, nadprůměrným tempem v porovnání s ostatními sektory však rostla jejich průměrná mzda (v roce 2015 přesáhla mzdu v kultuře o více než 11 %). Nižší dynamika kreativních průmyslů se v daném období nemohla neprojevit v poklesu jejich váhy v kultuře jako celku. Přes mírný růst HPH se podíl tohoto sektoru na objemu vytvořené HPH v kultuře ve sledovaném období o 1,6 proc. bodu snížil ( z 28,2% na 26,6 %). Jak je výše uvedeno, sektor se skládá z kreativních aktivit (i když v kultuře zdaleka neojedinělých) a to z oblasti architektury, reklamy a designu. Každá z nich se na hospodářských výsledcích sektoru podílela různým dílem. Zatímco v architektuře klesaly ve sledovaném období např. celkové příjmy a příjmy za vlastní výkony průměrně ročně o 4,4%, v reklamě byl pokles uvedených ukazatelů znatelně nižší (o 0,6 % a 1,3 %) a v designu oba ukazatele naopak rostly (o 3,8 % a 2,7 %). Váha a tudíž i stupeň ovlivnění hospodářských výsledků sektoru jsou však u jmenovaných kulturních aktivit značně odlišné. Na zmíněném ukazateli celkových příjmů se architektura podílela zhruba z 23 %, reklama ze 74 % a design z pouhých 3%. 3.3 Struktura kultury a její souvislosti Jak je z výše uvedeného zřejmé, pro potřeby postižení ekonomického vývoje kultury bylo nezbytné proniknout blíže do její struktury. To je možné v zásadě trojím způsobem a to hledáním rozdílů věcného charakteru mezi jednotlivými částmi kultury (sféry) nebo využitím odlišností spojených s jejich (historickým) vývojem v čase či kombinací obou možných přístupů (sektory). Charakteristika jakéhokoli celku nemůže - bez pohledu na vývoj částí, které jej tvoří odhalit základní příčinné souvislosti jeho vývoje. Konkrétně v případě hodnocení vývoje kultury jsou proto namístě otázky vzájemných relací jejích součástí, ať už z pohledu věcného (etapy kulturního cyklu) či průběhu času (tradiční a moderní obory) – bližší vymezení sfér a sektorů viz na str. 14 – 15. Pokud budeme pohlížet na kulturní sféry jako na etapy kulturního cyklu, ukazuje se, že v roce 2015 největší váhu (podíl) na kultuře jako celku měly v souboru základních ukazatelů tvorba kulturních hodnot (tj. originální umělecká tvorba - cca 44 %) a jejich 43 šíření (kulturní média – cca 39 %). Další v pořadí byla etapa uchovávání kulturních hodnot (kulturní dědictví – cca 12 %) před správou kultury (cca 5 %). V jednotlivých ukazatelích se pořadí porovnávaných sfér může mírně lišit. Pokud bychom rozdělili vybrané základní ukazatele na ty, které zachycují „náklady“ vstupů – rozsah zaměstnanosti a veřejných výdajů - a dále na ty, které odrážejí „přínosy“ výstupů – výše ziskové marže a HPH -, tak se pořadí jejich váhy poněkud změní. Vzájemné porovnání lze provádět jak ke stavu v roce 2015, tak i v dynamice vývoje ukazatelů v celém sledovaném období let 2010 - 15. Porovnání vybraných stavových a intervalových ukazatelů vstupů a výstupů v členění podle sfér a sektorů ukazuje níže uvedená tabulka č. 3.1. Tab. 3.1: Porovnání váhy a dynamiky kulturních sfér a sektorů Sféra/Sektor Stavy r. 2015 Průměrná roční dynamika (v %) Vstupy Výstupy Vstupy Výstupy Počet pra- covníků Veřejné výdaje (v mil. Kč) HPH (v mld. Kč) Zisková marže (v %) Počet pra- covníků Ve- řejné výdaje HPH Zisková marže Kulturní dědictví 20 616 12 485 8,9 6,0 -0,8 -4,0 16,8 X Originální kulturní tvorba 93 103 4 500 33,7 12,0 8,2 1,5 3,9 0,8 Kulturní média 46 684 1 474 38,3 11,2 5,4 -3,8 0,4 11,0 Správa kulturní činnosti 12 694 9 408 8,7 7,2 8,0 0,0 4,8 X Kulturní sektor 65 275 24 588 25,0 4,2 2,9 -1,7 11,5 -4,9 Kreativní průmysly 61 138 193 23,8 6,9 11,0 17,8 2,0 4,3 Zdroj: statistická zjišťování a vlastní propočet Významné místo v každém hodnocení úrovně hospodaření má porovnání dosažených efektů. Můžeme jej provést v relativním porovnání k efektivnosti dosahované v základní etapě kulturního cyklu. Pokud na jednoho pracovníka ve sféře tvorby kulturních hodnot v roce 2015 připadla 1 Kč přijatých veřejných výdajů, pak ve správě kulturních činností to bylo 15,33 Kč, v kulturním dědictví 12,53 Kč a v kulturních médiích jen 0,65 Kč (na pracovníka). Co se výstupů týče, na 1 Kč HPH na pracovníka v tvorbě kulturních hodnot připadly 2,27 Kč vytvořené HPH v kulturních médiích, 1,89 Kč ve správě kulturních činností a 1,19 Kč v kulturním dědictví. 44 Propočtem relací mezi výstupy (vytvořená HPH) a vstupy (přijaté veřejné prostředky) v hospodaření jednotlivých sfér (etap kulturního cyklu) lze stanovit následující pořadí dle výše dosažené dílčí efektivnosti: kulturní média (3,53), originální kulturní tvorba (1,00), správa kulturní činnosti (0,12) a kulturní dědictví (0,09). Uvedené porovnání sfér a sektorů odhaluje také některé jiné zajímavé poznatky. V oblasti zaměstnanosti se v souladu s výsledky VŠPS ukazuje, že v roce 2015 pracovalo relativně nejvíce pracovníků mimo plný pracovní úvazek (na dohody, podnikatelé a jejich rodinní příslušníci) ve sféře originální kulturní tvorby (téměř 60 %), v kulturních průmyslech to bylo 45 % a v kulturním dědictví jen zhruba 35 %. Rozdíly lze najít také v podílu pracujících v kulturních profesích. Zatímco v kulturním sektoru to bylo 69 % a v kulturních průmyslech necelých 55 %, tak v kreativních průmyslech méně než 30 %. Podle výše hrubé průměrné mzdy zaměstnanců v roce 2015 lze kulturní sféry sestupně seřadit v tomto pořadí: kulturní média (31 347 Kč), správa kulturních činností (25 767 Kč), originální kulturní tvorba (24 282 Kč) a kulturní dědictví (21 363 Kč). V rámci sektorů převyšovala průměrná mzda v kreativním průmyslu (28 900 Kč) vysoce mzdu v kulturním sektoru (20 363 Kč). Pořadí sfér resp. sektoru podle výše hrubé mzdy v zásadě odpovídá pořadí dle dosažené produktivity práce z HPH. V dynamice růstu průměrné mzdy ve sledovaném období byla na prvním místě správa kulturních činností (nárůst o 19,9 %) a dále kulturní sektor (13,7 %), naopak na posledním – i přes nízkou výchozí úroveň - originální kulturní tvorba (3,9%). Co se dosaženého stupně soběstačnosti koncem sledovaného období týče, nejvyšší byl v tržně orientovaných kreativních průmyslech (103,4 %), dále v originální kulturní tvorbě (95,9% - zejména v architektuře a reklamě) a také v kulturních médiích (88 %). Naopak nejnižší ve správě kulturních činností (48,4 %). Ve sledovaném období však hodnota tohoto ukazatele dosáhla nejvyšší dynamiky v kulturním dědictví (nárůst o 13,5 % - ze 44,3 % na 50,3 %). Konečně v porovnání produktivity práce na pracovníka z HPH, kterou lze považovat za souhrnný ukazatel výstupu, ukazuje nejvyšší úroveň v kulturních médiích (820 tis. Kč), naopak nejnižší v originální kulturní tvorbě (362 tis. Kč). Nejrychleji se v daném období zvyšovala v kulturním dědictví a v kulturním sektoru (na 432 tis. Kč a na 383 tis. Kč). 45 Z porovnání úrovně základních ukazatelů lze odvodit, jak se jednotlivé části kultury vyrovnaly s krizovým poklesem, který byl nejvýraznější v polovině sledovaného období. Nejcitlivěji reagovaly tržně orientované sektory. V kulturních médiích poklesla v roce 2013 proti roku 2010 zisková marže na třetinu a stupeň soběstačnosti i produktivita práce zhruba o 7 %, v sektoru kreativních průmyslu došlo ke snížení stupně soběstačnosti a úrovně HPH (o 4,4 % a 1,0 %). Mírnější projevy útlumu jsou patrné také v originální kulturní tvorbě (snížení stupně soběstačnosti i ziskové marže) a v kulturním sektoru (pokles ziskové marže). Naopak – soudě podle vývoje základních ukazatelů – sféry kulturního dědictví a správy kulturních činností zůstaly výraznějších negativních výkyvů ve svém hospodaření ušetřeny. 4 Závěr Satelitní účet kultury byl doposud zpracován za sedm ročních období, počínaje rokem 2009. Přes všechny problémy spojené se zdroji dat, jejich sběrem, zpracováním i omezenými možnostmi danými statistickými klasifikacemi (viz část 1.2) se opakovaně potvrzovaly některé zásadní poznatky. V prvé řadě mezi ně patří skutečnost, že ani z ekonomického pohledu není kultura homogenním celkem. Činnosti orientované převážně na publikum (diváky, návštěvníky), mezi které patří tradiční umění či kulturní dědictví, dosahují méně příznivých výsledků než tržně zaměřené aktivity (kulturní média či kreativní průmysly). S tímto faktem je spojena rozdílná úroveň produktivity práce a následně i naprosté většiny ekonomických ukazatelů (finanční výsledky hospodaření, průměrné mzdy, intenzita investic atd.). Souvisí s ním také odpověď na základní otázku, kterou by měl poskytnout účet kultury a tj. původ, rozsah a užití finančních zdrojů v kultuře. Ukazuje se, že zaměření zdrojů úzce souvisí se způsobem a úrovní hospodaření různých oblastí kultury. Prostředky z veřejných rozpočtů směřují zejména do kulturního dědictví, interpretačního uměni, uměleckého vzdělávání a správy kulturních činností. Naopak prostředky domácností nacházely uplatnění v prvé řadě v oblasti médií, méně již v kulturním dědictví, v živém umění a v uměleckém vzdělávání. Konečně prostředky podnikové sféry měly nejblíže k činnostem v oblasti reklamy, architektury a médií, zdroje od nerezidentů směřovaly zejména do médií dále i do kulturního dědictví a interpretačního umění. Zatímco rozsah veřejných prostředků v daném období stagnoval, a zdroje z podnikové sféry (ač objemem největší) 46 se postupně ztenčovaly, ve struktuře zdrojů stále více nabývala na významu finanční účast domácností a zahraničí (která je však svou výší stále nepatrná). Vývoj základních hodnotových i naturálních ukazatelů naznačuje, že v průběhu sledovaných let došlo (v letech 2012-13) v kultuře k poklesu hospodářské aktivity. Zmíněný pokles byl zřejmě důsledkem finanční a ekonomické krize počínající v jiných částech ekonomiky již v letech 2008-2009. Lze předpokládat, že do kultury dorazily krizové projevy s určitým zpožděním. Ne všechny části kultury byly postiženy stejným dílem. Útlum hospodářské aktivity se nejvíce dotkl tržně orientovaných sektorů (tisk a kreativní průmysly), v mnohem menší míře interpretačního a výtvarného umění a audiovizuálních médií. V zásadě nedotčena zůstala oblast kulturního dědictví a správy kultury. Pokles v některých oblastech, zejména pak v tisku, však zřejmě nebyl způsoben jen krizovým výkyvem. Příznivější hospodářské podmínky se navrátily v posledních dvou letech sledovaného období (zejména v roce 2015). Přispěly k nárůstu finančních zdrojů, ukazatelů úrovně hospodaření, investiční aktivity i průměrných mezd. Výše popsaný vývoj hodnotových ukazatelů potvrzují i ukazatele naturální, zejména počet návštěvníků (na 10 tis. obyvatel), které prokazují silný vztah s vývojem příjmů za vlastní výkony. Územní členění uvedeného ukazatele naznačuje, že v relativní návštěvnosti poskytovatelů kulturních služeb v jednotlivých regiónech nejsou významné odlišnosti (vyjma kulturních center s jejich dostředivým působením a zvýšeným cestovním ruchem). Na naturálních ukazatelích je nejvíce patrné, jak silně technický a technologický vývoj ovlivňuje činnost kulturních institucí a vyvolává potřebu nových metod postupů jejího sledování a hodnocení. Také vývoj investiční aktivity byl v letech 2012-13 poznamenán poklesem. Co se týče obsahového zaměření investičních výdajů, ukazuje se, že pořizování nehmotného majetku (na rozdíl od majetku hmotného) pokračovalo neztenčenou měrou i v tomto období. Na výkyvy způsobené nedostatečným finančním krytím reagovalo toto věcné zaměření investičních výdajů méně pružné. Přes jistá omezení spojená s použitými zdroji dat o zahraničním obchodu je zřejmé, že tuzemská poptávka po dovezeném kulturním zboží a kulturních službách rostla rychleji 47 než odpovídající poptávka zahraniční a v důsledku této skutečnosti se kladné saldo obchodní výměny postupně snižovalo. Celková zaměstnanost v kulturních institucích v období let 2011-15 rostla rychleji než počet zaměstnanců v trvalém pracovním poměru, který se na ní podílel necelými 52 % (ročně průměrně o 6,1 % oproti 2,3 %). Podíl kultury na celkové zaměstnanosti v ČR se postupně zvyšoval a v roce 2015 dosáhl 4,4 %. Počet pracovníků kulturních profesí rostl rychleji, než tomu bylo v případě počtu pracovníků profesí ostatních, a tak jejich podíl na celkové zaměstnanosti v roce 2015 přesáhl 51 %. Významně se však lišil podle oblastí kultury. V tradičním umění (výtvarné, interpretační) a v uměleckém vzdělávání byl nejvyšší (80 % až 90 %), se zvyšujícím se tržním zaměřením aktivit strmě klesal. V oblasti kulturních průmyslů dosahoval necelých 55 % a v kreativních průmyslech jen zhruba 30%. Na druhé straně měl sestupný trend počet pracovníků kulturních profesí v ne - kulturních institucích. V letech 2011 -15 se jejich podíl na celkové zaměstnanosti v kulturních profesích snížil z 24,5 % na 17,8 %. Svědčí to o postupné centralizaci kulturních aktivit do kulturních institucí (resp. považovaných za takové z pohledu kulturního účtu). Pokud by tento vývoj pokračoval, mohl by přinést „čistější“ data o kulturních aktivitách (srovnej se str. 9). Výše průměrné hrubé měsíční mzdy v kultuře byla v roce 2015 o 1,9 % (501 Kč) nižší než celostátní průměrná mzda a ve sledovaném období za ní stále zaostávala (rostla o 0,8 proc. bodu pomaleji). Ještě větší byl její odstup v porovnání s dynamikou produktivity práce propočtené z vytvořené HPH v kultuře (o 4,3 proc. bodu). Vzhledem ke hlubokým rozdílům v úrovni hospodaření v různých oblastech kultury pobíralo více než 70 % zaměstnanců kulturních institucí nižší než celostátní průměrnou mzdu. Jak již z výše uvedeného vyplývá, kultura není ani z ekonomického pohledu jednotným celkem. Týká se to i jejích jednotlivých částí. Co se struktury kultury týče, nabízí se členění založené na etapách tzv. kulturního cyklu a dále na rozdílech mezi tzv. kreativními a tradičními odvětvími. Mezi etapami kulturního cyklu má – dle očekávání – největší váhu (podíl v rámci základních ekonomických ukazatelů) tvorba kulturních hodnot, následovaná jejich šířením a s větším odstupem uchováváním a konečně správou a řízením resortu kultury (včetně uměleckého vzdělávání a neziskových institucí zabývajících se ochranou autorských práv či jinými kulturními aktivitami). 48 Sektorové členění na tradiční odvětví a dále kulturní a kreativní průmysly zvýrazňuje rozdíly v úrovni uplatnění tržních vztahů v různých částech kultury. Hodnocení ekonomického vývoje ve sledovaném období ukázalo, že tržně orientovaná odvětví měla v krizových letech závažnější problémy a to nejen v mikro, ale i v makroekonomických ukazatelích. Také dynamika HPH v tradičních kulturních odvětvích, v uměleckém vzdělávání a v audiovizuálních médiích byla mnohem vyšší než v tisku a v kreativních průmyslech (zejména v architektuře). V oblasti makroekonomických ukazatelů lze odhadovat, že se podíl kultury ve sledovaném období na celostátně vytvořené HPH zvýšil (z 2,13 % na 2,17 %), ještě více vzrostl v případě HDP (z 1,26 % na 1,47%). Z větší části měla na posílení váhy kultury příznivý vliv relativně nižší úroveň mezispotřeby v porovnání s ostatními odvětvími. V každém případě svědčí výše uvedená data o tom, že kultura překonala ekonomicky obtížná léta poměrně lépe než souhrn ostatních odvětví. x x x Toto hodnocení časové řady výsledků satelitního účtu kultury vychází pouze z dostupných statistických dat. Nezahrnuje proto údaje prozatím nedostupné či informace, které by mohly mnohostranně vypovídat o rozsáhlé a neměřitelné části kulturních aktivit. Zdaleka proto v plném rozsahu nevyjadřuje vývoj a společenský význam kultury v hodnoceném období. Něco takového si nemohlo klást a ani nekladlo za svůj cíl. 49 5 Použité zdroje a literatura 1. Systém účtů kultury, Praha, NIPOS 2017 2. Výsledky účtů kultury za léta 2010 – 2015, Praha, NIPOS, 2011 – 2017 3. ESSnet on Culture statistics 2009 – 2011, Final Report, Lucemburk 2011 4. National report on public expenditure, Eries 2004 5. The Economy of culture, Studie KEA European Affairs pro Evropskou komisi, 2006 6. Evropský systém účtů ESA 2010, EUROSTAT 2013 7. Tabulky dodávek a užití ČSÚ za léta 2011 – 2017 8. Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE), Praha, ČSÚ 2008 9. Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO), Praha, ČSÚ 2010 10. Statistická zjišťování ČSÚ a NIPOS, administrativní zdroje dat MF, MV, ČSSZ a Unie filmových distributorů, různá doplňková zjišťování a informace získané na internetu za referenční období let 2010 – 2015 50 6 Seznam zkratek CZ-COICOP Klasifikace individuální spotřeby CZ-ISCO Klasifikace zaměstnání CZ-NACE Klasifikace ekonomických činností ČSÚ Český statistický úřad ESA Evropský systém účtů ESSnet Culture European Statistical System Network on Culture EUROSTAT Statistický úřad Evropské unie HDP Hrubý domácí produkt HPH Hrubá přidaná hodnota NI Neziskové instituce NIPOS Národní informační a poradenské středisko pro kulturu NÚLK Národní ústav lidové kultury OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná SBS Structural business statistics (Podniková strukturální statistika) UNESCO Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu VŠPS Výběrové šetření pracovních sil 51 7 Tabulková příloha Tabulka 1 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015..................................................... 53 Tabulka 2 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v kulturním dědictví ................... 55 Tabulka 3 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v originální kulturní tvorbě ........ 57 Tabulka 4 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v kulturních médiích................... 59 Tabulka 5 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 ve sféře správy a podpory kulturní činnosti....................................................................................................................... 61 Tabulka 6 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v sektoru tradičního umění......... 63 Tabulka 7 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v kreativních průmyslech ........... 65 Tabulka 8 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 ve správě kulturní činnosti (bez uměleckého vzdělávání) ............................................................................................ 67 53 Tabulka 1 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 257 869 237 224 236 111 219 283 225 842 226 608 100,3 87,9 -2,6 z toho: veřejné rozpočty 36 283 34 739 34 321 34 644 35 881 34 282 95,5 94,5 -1,1 domácnosti 39 374 40 773 45 457 42 847 45 579 44 886 98,5 114,0 2,7 podniky a NI 181 721 159 171 154 396 139 633 142 298 144 694 101,7 79,6 -4,4 Příjmy (výnosy) 223 519 210 190 210 906 206 727 208 191 218 448 104,9 97,7 -0,5 z toho: za vlast.výkony 191 382 174 271 174 044 169 860 172 980 177 415 102,6 92,7 -1,5 Výdaje (náklady) 210 627 199 038 199 769 198 111 193 500 201 846 104,3 95,8 -0,8 z toho: mezispotřeba 131 048 121 006 137 092 115 184 110 765 116 714 105,4 89,1 -2,3 Stupeň soběst.v % 90,9 87,6 87,1 85,7 89,4 87,9 98,3 96,7 -0,7 Zisková marže v % 6,2 5,6 5,5 3,4 6,9 8,4 121,7 135,5 6,3 Počet zaměstnaců (přepočtený) v os. 87 018 81 521 79 785 81 417 80 740 89 330 110,6 102,7 0,5 Celk. zaměstnanost v os. . 136 446 155 581 152 226 164 776 173 097 105,0 (2015/11) 126,9 6,1 Kult. profese mimo kulturu v os. . 44 429 42 016 46 722 41 239 37 562 91,1 (2015/11) 84,5 -4,1 Hrubá průměrná měs. mzda v Kč 23 633 24 704 24 982 24 431 25 588 25 966 101,5 109,9 1,9 Investiční výdaje 12 656 11 416 10 369 10 676 12 066 13 578 112,5 107,3 1,4 z toho: kryté z veřej. zdrojů 6 164 6 514 6 097 6 437 5 773 6 076 105,2 98,6 -0,3 Vývoz zboží a služeb 31 475 41 471 39 611 38 828 33 942 33 658 99,2 106,9 1,3 Dovoz zboží a služeb 23 021 28 076 31 896 33 410 30 473 31 598 103,7 137,3 6,5 Návštěvnost na 10 tis. osob v os.1 72 816 73 661 73 094 72 970 77 123 79 149 102,6 108,7 1,7 HPH v mld. Kč2 76,4 76,2 81,0 81,4 82,0 89,6 109,3 117,3 3,2 HDP v mld.Kč 2 49,8 48,9 53,9 54,5 58,1 67,7 116,5 135,9 6,3 Podíl kultury na celostátní HPH v %2 2,13 2,09 2,22 2,23 2,10 2,17 103,3 101,9 0,4 Podíl kultury na celostát. HDP v %2 1,26 1,21 1,33 1,34 1,35 1,47 108,9 116,7 3,1 1 Návštěvnost vybraných poskytovatelů kulturních služeb (viz tab č.13 Satelitního účtu kultury) 2 Za rok 2015 je uveden odhad z předběžných dat 55 Tabulka 2 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v kulturním dědictví v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 21 972 18 297 23 722 18 993 21 381 19 437 90,9 88,5 -2,4 z toho: veřejné rozpočty 15 353 12 405 13 398 12 491 13 608 12 485 91,7 81,3 -4,1 domácnosti 3 813 2 607 3 063 2 366 2 628 2 758 104,9 72,3 -6,2 podniky a NI 2 506 3 136 7 053 3 883 5 081 3 694 72,7 147,4 8,1 Příjmy (výnosy) 13 137 13 993 16 486 16 773 17 561 18 604 105,9 141,6 7,2 z toho: za vlast.výkony 5 943 3 028 8 603 8 522 8 433 9 326 110,6 156,9 9,4 Výdaje (náklady) 13 424 14 007 16 967 16 679 16 248 18 528 114,0 138,0 6,6 z toho: mezispotřeba 4 453 3 738 10 206 5 002 5 062 5 617 111,0 126,1 4,8 Stupeň soběst.v % 44,3 21,6 50,7 51,1 51,9 50,3 96,9 113,5 2,6 Zisková marže v % x x x 0,6 12,6 6,0 47,6 x x Počet zaměstnaců (přepočtený) v os. 16 363 17 545 17 664 18 046 17 343 18 951 109,3 115,8 3,0 Celk.zaměstnanost v os. . 21 316 23 886 26 877 23 728 20 616 86,9 (2015/11) 96,7 -0,8 z toho: v povolání kult. charakteru v os. . 7 847 8 471 12 806 10 605 8 546 80,6 (2015/11) 108,9 2,2 Hrubá průměrná měs. mzda v Kč 19 541 17 879 16 752 19 092 19 893 21 363 107,4 109,3 1,8 Investiční výdaje 2 908 1 553 1 738 1 876 1 879 2 762 147,0 95,0 -1,0 z toho: krytí z veř. zdrojů v % 100 100 100 100 100 100 100,0 100,0 0,0 Vývoz zboží a služeb 141 85 81 286 291 387 133,0 274,4 22,4 Dovoz zboží a služeb 240 309 331 1055 544 642 117,9 267,5 21,7 Návštěvnost na 10 tis. osob v os.1 40 903 44 030 43 296 43 104 45 438 46 082 101,4 112,7 2,4 HPH v mld. Kč 2 4,1 6,3 7,9 8,4 8,5 8,9 104,7 217,1 16,8 Podíl sféry na HPH kultury celkem v % 2 5,4 8,3 9,8 10,3 10,4 9,9 95,2 183,3 12,9 1 Návštěvnost vybraných poskytovatelů kulturních služeb (památky, muzea a galerie a knihovny) 2 Za rok 2015 je uveden odhad z předběžných dat 57 Tabulka 3 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v originální kulturní tvorbě v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 119 811 104 958 100 582 96 538 101 608 108 487 106,8 90,5 -2,0 z toho: veřejné rozpočty 4 170 4 240 5 524 4 505 4 928 4 500 91,3 107,9 1,5 domácnosti 2 412 1 992 2 615 4 048 4 277 4 989 116,6 206,8 15,6 podniky a NI 112 804 98 521 92 318 87 860 92 238 98 674 107,0 87,5 -2,6 Příjmy (výnosy) 116 785 106 633 101 723 99 651 103 343 109 491 105,9 93,8 -1,3 z toho: za vlast. výkony 106 392 95 950 90 639 87 219 91 609 97 250 105,9 91,4 -1,8 Výdaje (náklady) 109 438 101 570 95 306 94 089 96 704 101 360 104,8 92,6 -1,5 z toho: mezispotřeba 78 137 68 915 69 538 61 534 64 010 65 256 101,9 83,5 -3,5 Stupeň soběst.v % 97,2 94,5 95,1 92,7 94,7 95,9 101,1 98,7 -0,3 Zisková marže v % 11,5 9,0 6,3 9,5 10,0 12,0 120,0 104,3 0,8 Počet zaměstnaců (přepočtený) v os. 38 543 37 338 36 109 37 438 36 737 37 631 102,4 97,6 -0,5 Celk. zaměstnanost v os. . 67 882 80 143 70 533 78 964 93 103 117,9 (2015/11) 137,2 8,2 z toho: v povolání kult. charakteru v os. . 31765 38174 30993 39587 44660 112,8 (2015/11) 140,6 8,9 Hrubá průměrná měs. mzda v Kč 23 363 26 775 23 505 22 193 22 657 24 282 107,2 103,9 0,8 Investiční výdaje 5 250 3 957 4 283 4 997 5 584 4 686 83,9 89,3 -2,2 z toho: kryté z veřej. zdrojů 309 386 205 576,0 804 455 56,6 147,3 8,1 Vývoz zboží a služeb 18 446 13 698 18 403 16 664 14 990 14 934 99,6 81,0 -4,1 Dovoz zboží a služeb 12 694 13 387 15 393 14 382 13 889 14 032 101,0 110,5 2,0 Návštěvnost na 10 tis. osob v os. 1 19 042 19 352 19 158 19 346 20 703 20 775 100,3 109,1 1,8 HPH v mld. Kč 2 27,8 30,5 32,5 29,9 30,3 33,7 111,2 121,2 3,9 Podíl sféry na HPH kultury celkem v % 2 36,4 40,0 40,0 36,7 37,0 37,7 101,9 103,6 0,7 1 Návštěvnost vybraných poskytovatelů kulturních služeb (divadla, kulturní domy, výstavní a koncertní sály, festivaly) 2 Za rok 2015 je uveden odhad z předběžných dat 59 Tabulka 4 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v kulturních médiích v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 99 587 90 854 85 411 80 565 79 324 76 398 96,3 76,7 -5,2 z toho: veřejné rozpočty 1 790 1 298 1 303 1 234 1 771 1 474 83,2 82,3 -3,8 domácnosti 32 169 30 581 29 958 30 824 31 750 31 403 98,9 97,6 -0,5 podniky a NI 65 501 56 796 52 550 46 631 43 950 41 607 94,7 63,5 -8,7 Příjmy (výnosy) 89 441 85 674 88 795 87 026 84 350 87 072 103,2 97,4 -0,5 z toho: za vlast. výkony 77 070 73 406 72 866 72 773 71 583 69 312 96,8 89,9 -2,1 Výdaje (náklady) 83 220 79 141 82 763 84 242 77 587 78 805 101,6 94,7 -1,1 z toho: mezispotřeba 46 657 46 603 55 741 47 476 40 666 44 609 109,7 95,6 -0,9 Stupeň soběst.v % 92,6 92,8 88,0 86,4 92,3 88,0 95,3 95,0 -1,0 Zisková marže v % 6,0 8,5 6,4 2,0 8,8 11,2 127,3 186,7 13,3 Počet zaměstnaců (přepočtený) v os. 26 082 23 287 22 532 22 616 23 389 29 364 125,5 112,6 2,4 Celk. zaměstnanost v os. . 37 897 38 022 43 103 50 493 46 684 92,5 (2015/11) 123,2 5,4 z toho: povolání kult. charakteru v os. . 21 762 20 724 23 679 28 400 25 422 89,5 (2015/11) 116,8 4,0 Hrubá průměrná měs. mzda v Kč 28 398 28 306 30 513 30 474 34 444 31 347 91,0 110,4 2,0 Investiční výdaje 4 450 4 565 4 279 3 741 4 557 6 036 132,5 135,6 6,3 z toho: kryté z veřej. zdrojů 688 417 440 331 1 771 339 19,1 49,3 -13,2 Vývoz zboží a služeb 12 888 27 688 21 127 21 878 18 661 18 337 98,3 142,3 7,3 Dovoz zboží a služeb 10 087 14 380 16 172 17 973 16 040 16 924 105,5 167,8 10,9 Počet vysílacích hod. R + TV na držitele licence 21 054 26 271 30 685 23 006 27 758 28 334 102,1 134,6 6,1 Počet vydaných titulů na 10 tis. os. 18 30 29 22 23 26 113,0 144,4 7,6 HPH v mld. Kč 1 37,6 32,1 33,5 34,1 35,1 38,3 109,1 101,9 0,4 Podíl sféry na HPH kultury celkem v % 1 49,2 42,2 41,4 41,9 42,8 42,7 99,8 86,8 -2,8 1 Za rok 2015 je uveden odhad z předběžných dat 61 Tabulka 5 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 ve sféře správy a podpory kulturní činnosti v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 11 245 12 560 13 455 11 897 11 293 11 218 99,3 99,8 0,0 z toho: veřejné rozpočty 9 414 10 896 9 576 9 596 9 248 9 408 101,7 99,9 0,0 domácnosti 921 938 1 401 1 040 1 016 1 083 106,6 117,6 3,3 podniky a NI 910 718 2 475 1 261 1 029 720 70,0 79,1 -4,6 Příjmy (výnosy) 4 156 3 890 3 902 3 277 2 937 3 281 111,7 78,9 -4,6 z toho: za vlast. výkony 1 977 1 887 1 936 1 346 1 355 1 527 112,7 77,2 -5,0 Výdaje (náklady) 4 545 4 320 4 733 3 101 2 961 3 153 106,5 69,4 -7,1 z toho: mezispotřeba 1 801 1 750 1 607 1 172 1 027 1 232 120,0 68,4 -7,3 Stupeň soběst. v % 43,5 43,7 40,9 43,4 62,4 48,4 77,6 111,3 2,2 Zisková marže v % x x x 11,0 x 7,2 x x x Počet zaměstnanců (přepočtený) v os. 3 571 3 351 3 480 3 317 3 271 3 384 103,5 94,8 -1,1 Celk. zaměstnanost v os.1 . 9 350 13 530 11 713 11 591 12 694 109,5 (2015/11) 135,8 8,0 z toho: povolání kult. charakteru v os. . 6 323 9 550 9 265 9 789 10 402 106,3 (2015/11) 164,5 13,2 Hrubá průměrná mzda v Kč 21 496 22 861 24 253 24 579 25 371 25 767 101,6 119,9 3,7 Investiční výdaje 48 46 69 62 46 94 204,3 195,8 14,4 z toho: kryté z veřej. zdrojů v % 100 100 100 100 100 100 100,0 100,0 0,0 HPH v mld. Kč2 6,9 7,3 7,1 9,0 8,1 8,7 107,4 126,1 4,8 Podíl sféry na HPH kultury celkem v % 2 9,0 9,6 8,8 11,1 9,8 9,7 99,0 107,8 1,5 1 Údaj je k dispozici pouze za oblast uměleckého vzdělávání 2 Za rok 2015 je uveden odhad z předběžných dat 63 Tabulka 6 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v sektoru tradičního umění v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 43 228 39 270 46 383 40 405 44 407 45 345 102,1 104,9 1,0 z toho: veřejné rozpočty 26 370 23 592 26 111 24 182 26 113 24 588 94,2 93,2 -1,4 domácnosti 7 056 5 446 6 895 7 138 7 635 8 512 111,5 120,6 3,8 podniky a NI 9 084 9 928 13 126 8 764 10 479 11 445 109,2 126,0 4,7 Příjmy (výnosy) 31 343 28 850 31 415 32 946 34 172 36 529 106,9 116,5 3,1 z toho: za vlast. výkony 15 900 11 329 16 843 17 423 17 321 19 102 110,3 120,1 3,7 Výdaje (náklady) 30 377 28 125 30 974 32 228 31 913 35 484 111,2 116,8 3,1 z toho: mezispotřeba 13 250 9 638 16 458 11 317 12 235 13 644 111,5 103,0 0,6 Stupeň soběst. v % 52,3 40,3 54,4 54,1 54,3 53,8 99,1 102,9 0,6 Zisková marže v % 5,4 6,3 1,1 3,3 10,6 4,2 39,6 77,8 -4,9 Počet zaměstnaců (přepočtený) v os. 32 879 33 621 33 186 36 183 35 316 37 503 106,2 114,1 2,7 Celk. zaměstnanost v os. . 58 253 68 182 63 752 62 534 65 275 104,4 (2015/11) 112,1 2,9 z toho: povolání kult. chrakteru . 34 029 40 270 39 850 41 025 43 709 106,5 (2015/11) 128,4 6,5 Hrubá průměrná mzda v Kč 17 902 17 636 17 546 18 014 18 470 20 363 110,2 113,7 2,6 Investiční výdaje 3 722 2 075 2 349 3 489 3 331 3 598 108,0 96,7 -0,7 z toho: kryté z veř. zdrojů v % 44,4 53,2 75,8 44,3 40,8 37,8 92,6 85,1 -3,1 Vývoz zboží a služeb 5 782 1 840 6 222 6 235 3 426 3 284 95,6 56,8 -10,9 Dovoz zboží a služeb 2 567 3 158 4 449 4 687 3 692 4 676 126,7 182,2 12,8 Návštěvnost na 10 tis. osob v os. 59 945 63 382 62 454 62 450 66 141 66 857 101,1 111,5 2,2 HPH v mld. Kč 14,5 20,0 22,9 23,1 23,0 25,0 108,7 172,4 11,5 Podíl sektoru na HPH kultury v % 19,1 26,2 28,3 28,4 28,0 27,9 99,6 146,1 7,9 65 Tabulka 7 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 v kreativních průmyslech v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 106 379 91 880 86 462 83 318 87 122 91 221 104,7 85,8 -3,0 z toho: veřejné rozpočty 85 74 88 315 167 193 115,6 227,1 17,8 domácnosti 89 91 127 270 224 248 110,7 278,6 22,7 podniky a NI 106 276 91 729 86 245 82 977 86 840 90 922 104,7 85,6 -3,1 Příjmy (výnosy) 99 568 92 629 87 641 84 300 87 491 92 352 105,6 92,8 -1,5 z toho: za vlastní výkony 97 234 88 306 83 019 78 914 83 214 88 007 105,8 90,5 -2,0 Výdaje (náklady) 93 305 88 179 82 022 79 243 81 685 85 076 104,2 91,2 -1,8 z toho: mezispotřeba 69 819 63 421 63 674 55 573 57 136 57 542 100,7 82,4 -3,8 Stupeň soběst. v % 104,2 100,1 101,2 99,6 101,9 103,4 101,5 99,2 -0,2 Zisková marže v % 5,6 4,2 6,0 5,6 6,2 6,9 111,3 123,2 4,3 Počet zaměstnaců (přepočtený) v os. 22 762 21 851 21 054 19 884 19 443 19 678 101,2 86,5 -2,8 Celk. zaměstnanost v os. . 40 295 49 377 45 371 51 749 61 138 118,1 (2015/11) 151,7 11,0 z toho: povolání kult. charakteru . 11 906 15 925 13 019 18 956 19 899 105 (2015/11) 167,1 13,7 Hrubá průměrná mzda v Kč 26 066 26 362 27 282 26 999 27 790 28 900 104,0 110,9 2,1 Investiční výdaje 4 467 3 453 3 695 3 413 4 154 3 874 93,3 86,7 -2,8 z toho: kryté z veřej. zdrojů v % 1,1 3,7 0,6 3,5 1,8 0,5 27,8 90,9 -1,9 Vývoz zboží a služeb 12 805 11 943 12 262 10 715 11 855 12 037 101,5 94,0 -1,2 Dovoz zboží a služeb 10 367 10 538 11 275 10 751 10 741 9 999 93,1 96,5 -0,7 HPH v mld. Kč 21,6 21,9 23,1 21,4 21,6 23,8 110,2 110,2 2,0 Podíl sektoru na HPH kultury v % 28,2 28,7 28,4 26,3 26,4 26,6 100,8 94,3 -1,2 67 Tabulka 8 Vývoj základních ukazatelů v letech 2010 – 2015 ve správě kulturní činnosti (bez uměleckého vzdělávání) v mil. Kč Ukazatel 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Index 2015/2014 v % Index 2015/2010 v % Prům. roč. tempo 2010 -15 v % Celkové zdroje 3 420 4 664 4 915 3 706 2 753 2 576 93,6 75,3 -5,5 z toho: veřejné rozpočty 2 320 3 874 1 860 2 399 1 661 1 786 107,5 77,0 -5,1 domácnosti 60 72 81 46 63 70 111,1 116,7 3,1 podniky a NI 860 718 2 475 1 261 1 029 720 70,0 83,7 -3,5 Příjmy (výnosy) 3 167 3 037 3 055 2 455 2 178 2 495 114,6 78,8 -4,7 z toho: za vlast. výkony 1 178 1 230 1 316 750 862 994 115,3 84,4 -3,3 Výdaje (náklady) 3 725 3 593 4 010 2 398 2 315 2 481 107,2 66,6 -7,8 z toho: mezispotřeba 1 322 1 344 1 219 818 728 919 126,2 69,5 -7,0 Stupeň soběst. v % 31,6 34,2 32,8 31,2 37,2 40,0 107,5 126,6 4,8 Zisková marže v % x x x 5,2 x 0,3 x x x Počet zaměstnanců (přepočtený) v os. 2 745 2 676 2 741 2 665 2 592 2 805 108,2 102,2 0,4 Celk. zaměstnanost v os. . . . . . . . . . z toho : povolání kult. charakteru . . . . . . . . . Hrubá průměrná mzda v Kč 22 827 23 575 24 032 24 225 26 119 25 708 98,4 112,6 2,4 Investiční výdaje 17 21 46 33 24 70 291,7 411,8 32,7 z toho: kryté z veřej. zdrojů v % 24,3 35 18,2 18,3 12,0 37,3 310,8 153,5 8,9 HPH v mld. Kč 2,7 2,2 1,5 2,8 2,3 2,5 108,7 92,6 -1,5 Podíl sektoru na HPH kultury v % 3,5 2,9 1,9 3,4 2,8 2,8 100,0 80,0 -4,4