Mezinárodní obchod Ing. Bc.Alena Šafrová Drášilová, Ph.D. Obsah  Obchodní politika ◦ zahraničně-obchodní politika ◦ mezinárodní obchodní politika ◦ společná obchodní politika EU  Další organizace MO  Regionální uskupení Obchodní politika  „souhrn záměrů, strategií, zásad, opatření, nástrojů, smluv a institucí vytvářených na úrovni vlády a směřujících k domácím i zahraničním podnikatelským subjektům.“ (Kalínská 2010)  cíle ◦ optimální vnitřní ekonomický rozvoj ◦ dosažení vládních cílů (bilance, inflace, nezaměstnanost,…) ◦ zapojení do mezinárodních struktur Obchodní politika  větší vliv na malou a otevřenou ekonomiku  faktory ◦ historický vývoj ◦ disponibilní zdroje ◦ zeměpisná a klimatická poloha ◦ výchozí ekonomický potenciál ◦ složení obyvatelstva ◦ hospodářské politické vztahy ◦ míra závislosti na mezinárodním obchodě ◦ další hospodářské politiky (devizová, migrační, zemědělská atd.) Zahraničně-obchodní politika Zahraničně-obchodní politika  soubor aktivit státu, kterými cílevědomě působí na zahraniční obchod své země, a to zejména cestou obchodně politických nástrojů uplatňovaných ve vztazích k vlastním podnikatelským subjektům a ve vztazích ke třetím zemím  součást obchodní politiky orientovaná vně (v praxi se termín nepoužívá kvůli obtížnému stanovení hranic mezi obchodní a zahraničně-obchodní politikou) Směry zahraničně-obchodní politiky  liberalismus ◦ odstranění překážek obchodu ◦ otevření všech sektorů vnitřního trhu zahraniční konkurenci ◦ odstranění proexportních, přímých i nepřímých podpor ve všech oblastech ekonomiky i oblastech s ekonomickými aspekty (např. zdravotnictví) Směry zahraničně-obchodní politiky  možné dopady liberalismu ◦ změna výrobkové struktury ◦ zvýšení konkurence na trhu ◦ růst specializace ekonomiky ◦ lepší uplatnění komparativních výhod ◦ nižší spotřebitelské ceny ◦ stabilizace inflace ◦ oslabení a likvidace domácích výrobních odvětví ◦ růst nezaměstnanosti ◦ zvýšení mandatorních výdajů státu ◦ závislost na strategických dovozech ◦ monopolní ovládnutí některých trhů Směry zahraničně-obchodní politiky  protekcionismus ◦ ochranářství ◦ ochrana domácí ekonomiky před vnějšími vlivy („filtrování“ negativních vnějších vlivů) ◦ autarkie = extrémní případ protekcionismu – uzavření trhu pro dovoz a znemožnění vývozu ◦ lokalizace trhů = ochrana a podpora výroby pro domácí trh (např. zemědělství) Směry zahraničně-obchodní politiky  možné dopady protekcionismu ◦ udržení strategicky významných odvětví ◦ základní soběstačnost ekonomiky ◦ zachování výrobkové struktury ◦ skleníkové prostředí pro domácí průmysl ◦ netržní regulace nezaměstnanosti ◦ pomalý technologický rozvoj ◦ neobjektivní stanovení „negativních vnějších vlivů“ ◦ nevyužívání absolutních a komparativních výhod ◦ vyvolává zpravidla řetězovou reakci ◦ inflační tendence ◦ vyloučení závislosti na vnějších zdrojích Směry zahraničně-obchodní politiky  žádný směr se nevyskytuje „v čisté podobě“  oba mají výhody i nevýhody, ekonomické i sociální dopady, různé v krátkém a dlouhém období  kompromis mezi: ◦ otevřeností ekonomiky vnějším konkurenčním vlivům ◦ podporou exportu ◦ ochranou domácí ekonomiky a zaměstnanosti Směry zahraničně-obchodní politiky  protekcionismus ve 21. století jako reakce na „krizi“ ◦ vyspělé země  finanční podpory,  dotace,  vládní zakázky,… ◦ rozvojové země  cla,  množstevní kvóty,  administrativní omezení,… Nástroje obchodní politiky  podle cíle ◦ nástroje na ochranu trhu  tarifní (cla)  netarifní opatření ◦ nástroje na podporu vývozu  podle právního základu ◦ autonomní ◦ smluvní Nástroje na ochranu trhu Cla – definice  systematicky aplikovaná cla ◦ předem vyhlášená ◦ platná ve stanoveném období ◦ stanovená celním sazebníkem  clo = peněžitá částka kterou stát vybírá při přechodu zboží přes státní hranice  fiskální × obchodně-politická funkce Cla - dělení  podle směru přechodu hranic ◦ vývozní ◦ dovozní ◦ tranzitní  podle účelu, k němuž jsou cla použita ◦ fiskální ◦ protekcionistická  podle cíle, jehož má být dosaženo ◦ prohibitivní (velmi vysoké sazby) ◦ skleníková a výchovná ◦ antidumpingová (na zboží, jehož cena je nižší, než cena běžná na domácím trhu) ◦ preferenční (jednostranné nižší celní sazby vůči některým zemím) ◦ diferenční (nižší než preferenční, poskytují dodatečnou výhodu při splnění stanovených podmínek) Cla – dělení  podle vztahu k obchodnímu partnerovi ◦ kompenzační (vyrovnávají subvence dováženého zboží) ◦ odvetná (retorzní, reagují na obchodní politiku dovážejícího státu) ◦ vyjednávací (vyjednávací prostředek v obchodně-politických jednáních)  podle způsobu výpočtu ◦ valorická (procentní sazbou z hodnoty zboží) ◦ specifická (pevnou částkou za fyzickou jednotku zboží) ◦ kontingentní (tarifní kvóta – nižší clo platí pro kontingent, po jeho vyčerpání se clo zvyšuje) ◦ smíšená, kombinovaná ◦ vypočtená na jiném základě Celní sazebník  Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží ◦ 80. léta 20. století ◦ Světová celní organizace (WCO) ◦ 182 států, 98 % světového obchodu ◦ 21 částí, 97 kapitol ◦ 6-místný kód (H. S. code)  eskalace tarifů ◦ čím vyšší je přidaná hodnota, tím vyšší je clo  tarifní špičky ◦ sazby na citlivé výrobky ◦ ve vyspělých zemích >15 % Netarifní opatření  vše, kromě cel  velmi obsáhlý soubor, který se neustále rozšiřuje  odvětví ◦ nejčastěji v oblasti strojírenské výroby, zemědělství a chemického průmyslu ◦ nejvíce je zatížen obchod s potravinářskými produkty, textilem a surovinami  regiony ◦ nejvíce:Asie aTichomoří, Evropa a střední Asie ◦ relativně méně: Severní a Jižní Amerika, jižní Asie a Karibik ◦ minimálně: Blízký východ, severní a subsaharská Afrika Netarifní opatření – dělení  paratarifní opatření (korigují cenu zboží) ◦ celní a dovozní přirážky (% z celní hodnoty výrobku), ◦ vnitřní daně uvalované na dovoz, ◦ povinné celní ohodnocení dovozu, ◦ tarifní kvóty,…  finanční opatření ◦ administrativní stanovení cen, ◦ dobrovolné limity vývozních cen, ◦ přirážky a odvody, ◦ antidumpingová opatření, ◦ požadavek placení předem, ◦ souběžné rozdílné směnné kurzy, ◦ dovozní depozita,…  automatická licenční opatření („kdo dřív přijde, ten dřív mele“) Netarifní opatření – dělení  kvantitativní opatření ◦ kvóty, ◦ neautomatické dovozní licence, ◦ zákazy dovozu, ◦ omezení vývozu,…  monopolistická opatření ◦ stanovení jediného dovozce, ◦ státní obchodní podniky, ◦ povinné využití národních služeb v pojištění, dopravě atd.,  technická, sanitární a fytosanitární opatření ◦ technická regulace ◦ administrativní regulace potřebné dokumentace, ◦ speciální celní formality (např. inspekce před naloděním), ◦ požadavky na nezávadnost potravin, zdraví zvířat a rostlin, … Nástroje na podporu vývozu Formy podpory  subvence států do vývozního zboží  subvencování primárních vstupů  daňové úlevy s vazbou na vývoz  státem garantované úvěry a pojištění vývozu  poskytování informací  vývozní služby a marketing  investiční pobídky (kombinace subvencí) Subvence – dělení  zakázané ◦ narušující obchod ◦ vázané na vývozní výkonnost ◦ upřednostňující domácí vstupy do výroby před zahraničními ◦ specifické podpory konkrétnímu podniku ◦ limitující přístup k nim pro ostatní subjekty  přípustné ◦ mohou být poskytovány ◦ v případě negativního dopadu se mohou stát předmětem odvetných opatření ◦ může být na jejich základě vyvolán obchodní spor  povolené ◦ nenarušují obchod (např. proexportní informační podpora) Subvence v zemědělství  domácí podpora  zvyšování produkce  omezení dovozu  stimulace subvencovaného vývozu  podpory s přímou vazbou na výrobu (zakázané) ◦ nové nesmí být zaváděny a staré musí být odstraňovány (WTO)  podpory s nepřímou vazbou (povolené) ◦ vládní služby v oblasti kontroly chorob, ◦ výzkum, ◦ potravinová bezpečnost, ◦ infrastruktura, ◦ podpory restrukturalizace, ◦ přímé platby v regionálních a environmentálních programech, ◦ vládní programy na podporu rozvoje zemědělství a venkova, ◦ podpory malého rozsahu.  vývozní subvence jsou povoleny jen v rozsahu, ve kterém existovaly v době podpisu dohodWTO  na základě dohody členůWTO měly být vývozní subvence zrušeny do roku 2013 Autonomní nástroje Autonomní nástroje  implementované do obchodní politiky rozhodnutím suverénního státu  realizované pouze v rámci již uzavřených mezinárodních dohod a smluv  v oblasti cel pouze všeobecná celní sazba stanovená vůči nečlenům WTO a stanovení celních sazeb „nejvýše do výše“ Smluvní nástroje Smluvní nástroje  na základě mezinárodních ujednání  rámcem jsou zpravidla dohody a ujednání WTO  závazné principy ◦ princip nediskriminace (= doložka nejvyšších výhod) ◦ princip parity (= stejné zacházení s dovezenými výrobky jako s výrobky domácími od okamžiku překročení hranic) Typy obchodních dohod  mnohostranné ◦ dohodyWTO  vícestranné ◦ dohody o volném obchodu nebo vyšším stupni integračního seskupení (NAFTA, EU, CEFTA, MERCOSUR apod.) ◦ vícestranné dohodyWTO ◦ mezinárodní komoditní dohody (o kávě, kakau, bavlně, mědi, obilí,…) (UNCTAD)  dvoustranné (bilaterální) ◦ mezi členyWTO ◦ se zeměmi, které nejsou členyWTO ◦ celní unie a oblasti volného obchodu dvou států Další smluvní nástroje  ujednání v ◦ mezinárodní dopravě ◦ celnictví ◦ ochraně duševního vlastnictví ◦ oblasti technické normalizace a standardizace ◦ oblasti sanitárních norem ◦ atd. Mezinárodní obchodní politika Mezinárodní obchodní politika  mezinárodní obchodní politika je souhrn obchodních politik všech zemí světa  hlavním a základním rámcem je Světová obchodní organizace (WTO)  základní deklarované principy ◦ nediskriminace ◦ liberalizace ◦ předvídatelnost ◦ konkurence ◦ výhodnější zacházení pro méně rozvinuté a rozvojové země Hlavní úkoly WTO  liberalizace celosvětového mezinárodního obchodu  přezkum obchodních politik jednotlivých členů  řešení obchodních sporů Doložka nejvyšších výhod  Všechny výhody, přednosti, výsady nebo osvobození poskytnuté kteroukoli smluvní stranou jakémukoli výrobku pocházejícímu z kterékoli jiné země nebo tam určené budou ihned a bezpodmínečně přiznány obdobnému výrobku pocházejícímu z území všech ostatních smluvních stran nebo tam určenému. Vývoj WTO  navazuje na GATT (1947) ◦ „provizorní“ řešení ◦ snižování cel při vzájemném obchodu se zbožím ◦ následně – odstraňování netarifních opatření, začlenění zemědělství a služeb, právo duševního vlastnictví ◦ 23 (1947)  62 (1964)  123 (1986)  vznik 1995  164 členů Právní zakotvení  Dohoda o zřízení WTO  GATT (zboží)  GATS (služby)  TRIPS (duševní vlastnictví)  TPRM (přezkum obchodních politik)  DSU (pravidla řešení sporů) Rozvojový program z Dohá  probíhá od roku 2001  původně měla být jednání završena v roce 2005, nejsou dodnes  cíle ◦ omezení regionálních, zejména bilaterálních a místních dohod ◦ zlepšení přístupu na trhy třetích zemí Výsledky  zemědělství ◦ EU přistoupila na odstranění exportních dotací do roku 2013 (USA a rozvojové země prosazovaly 2010) ◦ nebyla nalezena shoda ohledně dovozních tarifů  rozvojová pomoc ◦ odsouhlasena pomoc pro 48 nejméně rozvinutých zemí ve formě přístupu na globální trhy bez kvót a cel a navýšení technické pomoci  bavlna ◦ redukce domácích podpor ◦ nevyjasněná role USA  Indie a Brazílie neumožňují vstup na trh × USA a EU mají vyhraněný názor na zemědělské otázky Mimořádná obchodně-politická opatření  musí splňovat následující kritéria ◦ přiměřenost (minimalizace narušení obchodu) ◦ dočasnost ◦ postupné uvolňování ◦ výlučnost (neumožňující použití dvou mimořádných opatření) ◦ nediskriminace ◦ transparentnost Společná obchodní politika EU Základní principy  otevírání zahraničních trhů pro podniky ze zemí EU  zvýšení vyjednávací síly  jednotný postup v obchodních vztazích se třetími zeměmi ◦ jednotný celní sazebník ◦ jednotný exportní a importní režim ◦ uzavírání dohod se všemi partnery pouze na úrovni EU  deklarované priority (ale…) ◦ volný vývoz (1993) ◦ volný dovoz ◦ otevřený přístup na trh EU ale…  možnost ochrany před nekalými obchodními praktikami (dumping a subvencování)  ochrana neobchodních zájmů (rozvoj venkova, udržení specifického rázu krajiny, tradičních výrob, osídlenosti v nepreferovaných regionech a další) Výlučné kompetence EU  externí – sjednávání dohod v dotčených oblastech  interní – implementace dohod  s přijetím Lisabonské smlouvy zrušeny tzv. smíšené smlouvy  rozhodování kvalifikovanou většinou  nepatří sem veřejné zakázky, podpora exportu formou úvěrování, pojišťování a poskytování informací  rozhodují Evropský parlament a Rada Další organizace ovlivňující MO Další instituce a organizace  OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) – cílem je dosažení udržitelného ekonomického růstu a zaměstnanosti, zvýšení životních standardů při současném zachování finanční stability a liberalizace mezinárodního obchodu, investic a financí  WCO (Světová celní organizace) – jediná mezinárodní organizace kompetentní k řešení metodických celních otázek, cílem je harmonizace a zjednodušení celních procedur Další instituce a organizace  UNCTAD (Konference o obchodu a rozvoji) – konference OSN k problematice podílu a účasti rozvojových zemí v mezinárodním obchodě, zpracovává statistiky, identifikuje překážky vstupu, poskytuje poradenství, pomáhá s vyjednáváním  UNIDROIT (Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva)  IMF (Mezinárodní měnový fond)  Skupina Světové banky – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní asociace pro rozvoj a další  Rozvojová banka Rady Evropy, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Evropská investiční banka Regionální uskupení Česká republika  Visegrádská skupina ◦ ČR, Polsko, Slovensko, Maďarsko ◦ rozvoj užší spolupráce a vzájemných vazeb  CEFTA (Středoevropská zóna volného obchodu) ◦ členství zaniklo vstupem do EU ◦ Makedonie,Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Kosovo, Moldávie, Srbsko  členství v dalších organizacích ◦ WTO, OSN, EU, IMF,… ◦ > 450 ??? (2013) http://www.mzv.cz/jnp/cz/zajimave_odkazy/mezinarodni_organizace.html Otázky…? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? Děkuji za pozornost!