Organizace jako součást národního hospodářství § Hospodářství a hospodářský princip § Pojetí organizace § Organizace a hospodářský systém § Typologie organizace Hospodářství a hospodářský princip Podnikové hospodářství je součást ekonomických věd. Předmětem zkoumání ekonomických věd je hospodářství (ekonomika). Hospodářství = oblast lidské činnosti, která se zabývá uspokojováním lidských potřeb. Lidské potřeby jsou neomezené. x Statky (výrobky a služby) jsou omezené. Napětí mezi neomezenými potřebami a omezenými statky nutí člověka, aby hospodařil. toky Hospodářská činnost = využívání existujících výrobních prostředků (faktorů) tak, aby bylo dosaženo co největšího uspokojení potřeb. Rozhoduje se o: Ø výrobě statků (podniky a organizace) Ø spotřebě statků (zákazníci). Předmětem výroby jsou: věcné statky (výrobky) · nemateriální statky (služby). Hospodářství a hospodářský princip nHospodářské jednání podléhá obecnému nprincipu racionality: nUrčitého užitku (cíle) je třeba dosáhnout s co nejmenší obětí (s co nejmenším vynaložením prostředků) nCo nejvyššího užitku (cíle) je třeba dosáhnout s určitou obětí (s určitým množstvím vynaložených prostředků). n nprincip racionality ≈ ekonomický princip ≈ princip hospodárnosti. Hospodářství a hospodářský princip Rotation of princip Princip hospodárnosti (ekonomický princip) je ryze formální princip - nevypovídá nic o cílech a motivech jednání. Podnikatelský subjekt může usilovat nejen o zisk, ale např. o: • zlepšení zásobování obyvatelstva statky • získání hospodářské moci či politického vlivu • zvýšení podílu na trhu, … Hospodářství je souhrnem všech plánovitých lidských činností, které se uskutečňují na ekonomickém principu (principu hospodárnosti), jejichž účelem je uspokojování (neomezených) lidských potřeb omezenými statky. Hospodářství a hospodářský princip Pojetí organizace Proces zhotovování statků a poskytování služeb, jejich odbyt a jejich spotřeba se uskutečňuje v organizovaných hospodářských jednotkách – organizacích (samostatných hospodářstvích). Organizace produkční hospodářství (podniky) spotřební hospodářství (soukromé domácnosti a organizace veřejné správy) = plánovitě organizovaná hospodářská jednotka, v níž se zhotovují (produkují) a distribuuí (spotřebovávají, prodávají) věcné statky a služby. Předmětem podnikového hospodářství je chování a rozhodování v podniku. Sem patří rozhodování o: ü cílech podniku ü výstavbě podniku ü způsobu zhotovování a zhodnocování výkonů. Þ všechna rozhodnutí o využívání výrobních faktorů v podniku při dosahování stanovených cílů Organizace Organizace - členění Organizace Podnik - výrobní - obchodní - služeb Veřejná správa -státní správa - samospráva - veřejnoprávní korporace Domácnosti Organizace – jiné členění Veřejné organizace Soukromé organizace Ziskové organizace Neziskové organizace Neformální sektor Formální sektor Neziskový veřejný sektor Neziskový sektor domácností Ziskový soukromý sektor Neziskový soukromý sektor Organizace a hospodářský systém Organizace • v centrálně plánovacím systému • v tržním systému. Znaky podniku Systémově indiferentní Systémově podmíněné § Kombinace výrobních faktorů § Princip hospodárnosti § Princip finanční rovnováhy § Princip autonomie § Výdělečný princip § Princip soukromého vlastnictví faktory Systémově indiferentní znaky 1. Kombinace výrobních faktorů - k uskutečňování výroby je třeba výrobních faktorů (podnikohospodářských): - výkonná práce - dispozitivní práce - dlouhodobý majetek - materiál 2. Princip hospodárnosti - omezenost zdrojů x neomezenost potřeb Þ organizace musí podřídit své jednání ekonomickému principu (minima či maxima) 3. Princip finanční rovnováhy Organizace může dlouhodobě existovat pouze tehdy, jestliže je schopna dostát svým platebním povinnostem (závazkům) ve stanovených termínech. Systémově podmíněné znaky (pro tržní hospodářství) 1.Princip autonomie: Podnik určuje své plány sám, na základě tržní situace, bez zásahů státu. 2. Výdělečný princip: Důvodem podnikání je dosáhnout (maximální) zisk. 3. Princip soukromého vlastnictví Výrobní faktory patří soukromým osobám (ne státu), které poskytly vlastní kapitál Přednosti tržního hospodářského systému Ø osobní svoboda daná zárukou soukromého vlastnictví, soukromého dědického práva a autonomií podniku Ø rychlost využívání technického pokroku Ø motivace a efektivnost ziskového principu nOrganizace veřejné správy (včetně podniků státu nebo obcí) nprincip soukromého vlastnictví pro ně neplatí nprincip autonomie a princip ziskovosti je u nich (často v důsledku sociálních ohledů) zrušen, omezen nebo nahrazen: nsnahou o dosahování přiměřeného zisku, nsnahou o pokrytí nákladů dosaženými příjmy nsnahou o zajištění zaměstnanosti… Slabiny tržního systému 1. Tendence ke koncentraci Podnik úspěšný v tržní soutěži roste a vytlačuje své méně úspěšné konkurenty, čímž se omezuje až odstraňuje tržní soutěž. 2. Tendence k nerovnému rozdělování Tržní systém umožňuje diferenciaci příjmů z práce podle výkonů a příjmů z vloženého vlastního kapitálu podle míry zisku, díky čemuž je příjem z jednotky práce a kapitálu odlišný, což vede k velkým příjmovým rozdílům mezi jednotlivci, které vedou k nerovnému rozdělení celkového majetku. 3. Tendence ke konjunkturním výkyvům Rozdíly mezi nabídkou a poptávkou jsou vyrovnávány konjunkturními výkyvy - v konjunktuře je nadvýroba, rostou ceny, roste zaměstnanost a inflace a v období recese se naopak snižuje výroba a roste nezaměstnanost. Odstranění slabin tržní ekonomiky Zpravidla pomocí systémově konformních (systému přizpůsobených) legislativních zásazích státu: - zajišťují fungování tržní soutěže (např. pomocí ÚOHS) - odstraňují systémově imanentní (systému vlastní) slabiny (např. zákon o ochraně hospodářské soutěže) -legislativní úpravy rozdělování a záruky příjmů (např. progresivní daň z příjmů, ochrana práce pomocí zákoníku, úprava tvorby majetku atd.) koriguje nerovné rozdělování důchodů a majetku -monetární a především fiskální politika (s proticyklickým působením) Slabiny tržního systému – řešení? Opravdu to funguje nebo je to jen chiméra? Proč to nefunguje? Typologie organizací Nejdůležitější třídící hlediska: § Podle sektorů a hospodářských odvětví § Podle druhu výkonů § Podle způsobu zhotovování výkonů (pouze podniky) § Podle převládajícího výrobního faktoru § Velikost organizace Další třídící hlediska: Ø závislost na stanovišti Ø pohyblivost Ø organizačně právní forma podnikání (pouze podniky) Členění dle sektorů a hospodářských odvětví V ČR členění průmyslu, zemědělství a služeb podle CZ-NACE Sektor Primární Sekundární Terciální Zemědělství Průmyslu Služeb Veřejný Soukromý Smíšený Sektor cleneni Členění dle druhu výkonů Členění dle způsobu zhotovování výkonů • podle výrobních principů (výrobních typů) - východiskem opakovanost výroby • podle výrobních způsobů (organizačních typů výroby) - vychází z rozdílů ve způsobu rozmístění strojů, resp. z rozdílů v uspořádání pracovišť. Členění dle převládajícího výrobního faktoru Ø pracovně intenzivní Ø investičně náročné Ø materiálově intenzivní Členění dle velikosti Členící kritéria: - počet zaměstnanců - obrat - velikost majetku Organizace: - malé - střední - velké Členění dle závislosti na stanovišti Organizace Závislé na surovinách Závislé na energii Závislé na pracovní síle Závislé na odbytu Členění dle pohyblivosti • organizace zcela nebo z části vázané na stanoviště • cestující organizace. Členění dle organizačně-právní formy Kritéria: - ručení – omezené x neomezené - daňové zatížení - možnosti financování Organizace Fyzických osob Kapitálové společnosti Osobní společnosti Členění organizací veřejného sektoru nPoužívaná kritéria: nCharakter statků (soukromé, veřejné, smíšené) nFinanční toky (k institucím, k obyvatelstvu) nZakladatel (obec, subjekt státní správy, ze zákona) nFunkce (ekonomická, sociální, politická, etická) nPodíl vlastnictví majetku (soukromé, obecní, státní) nPotřeby (výrobní, finální – společenské nebo individuální)