Sídla Sídla – základní pojmy  Obydlí - prostory trvalého nebo jen občasného pobytu člověka, ve kterých člověk přespává, pracuje nebo přechovává své zásoby (obytný dům + hospodářské budovy + hospodářský prostor (dvůr, zahrada))  Sídlo - prostorově oddělená a trvale osídlená skupina lidských obydlí. Každé sídlo má zpravidla vlastní místní pojmenování a je odděleno od ostatních sídel volnými plochami. Dle svého charakteru se sídla dělí na venkovská a městská.  Obec - je administrativní jednotka - základní článek administrativního členění státu, má svoji samosprávu – volené zastupitelstvo, v čele stojí starosta/primátor. Každá obec je tvořena jedním nebo více sídly a je hranicemi oddělena od jiných obcí nebo od území jiných států.  Město – je obec, která splňuje určitá kritéria, zpravidla vymezená v legislativě (nejčastěji velikost, ale i některé další parametry) Historie - vývoj sídel  Trvalá/stabilní sídla začala vznikat v období neolitu - neolitická revoluce => přechod od sběru/lovu k zemědělství (cca od10 tis. let př.n.l.)  První sídla měla venkovský charakter, jejich obyvatelé se nijak neodlišovali způsobem života, obživy, statusem…  Vznik měst umožnilo až zdokonalení zemědělství => přebytky, dělba práce => rozdělení na zemědělce a nezemědělce (řemesla, obchod…) => soustředění nezemědělských aktivit do větších sídel, ze kterých se postupně vyvinula města, obsluhující okolní zemědělské oblasti Historie - vývoj sídel  První velká města vznikala v úrodných oblastech (často poblíž velkých řek), které měly vhodné podmínky k vytváření přebytků – tzv. pět ohnisek urbanizace (The Five Hearths of Urbanization)  Předpokladem byla i pokročila forma politické organizace území – souvislost se vznikem prvních starověkých civilizací Historie - vývoj sídel  Města/městské civilizace se z Mezopotámie a Egypta postupně rozšiřovaly do dalších oblastí:  Středozemí - Féničané zakládali města na pobřeží Středozemního moře – např. Tyr, Sidon, Kartágo…  Řekové založili množství měst v širší oblasti Egejského moře – Trója, Mykény, Olympia, Delfy, Atény, Sparta...  Po ústupu antického Řecka iniciativu přebrala Římská říše. Řím, který se stal centrem rozsáhlého státního útvaru, byl největším a nejvýstavnějším městem starověku (cca 1 mil. obyv.).  Římané rozšířili městskou kulturu v celé říši - základem nových měst se zpravidla stávaly vojenské tábory lokalizované ve strategicky významných polohách nebo na křižovatkách římských cest. Řada z takto vytvořených měst existuje dosud, např. Kolín nad Rýnem, Londýn, Strasbourg, Barcelona, Vídeň, Marseille, Budapešť nebo Paříž. Historie - vývoj sídel  Jak římská, tak i řecká města se vyznačovala plánovitou výstavbou podle pravoúhlé půdorysné struktury s ústředním náměstím (tržištěm), města vzniklá z římských vojenských táborů byla většinou budována podél dvou na sebe kolmých os. Urbanizace + Industrializace  Výrazným impulsem pro růst a zakládání nových měst byla průmyslová revoluce/industrializace - průmysl se stal významným městotvorným faktorem. Rychlý růst velikosti i počtu měst, který začal v Anglii v 18. století a postupně se rozšířil i do dalších zemí a na další kontinenty = urbanizace.  Urbanizaci lze stručně definovat jako proces koncentrace sociálních a ekonomických aktivit i obyvatelstva do měst a městských aglomerací.  Urbanizace významně ovlivnila nejen velikost měst, ale i strukturu osídlení (zejména poměr mezi městským a venkovským obyvatelstvem) a společenské vztahy. Urbanizace + Industrializace  V průběhu urbanizace dochází k dalším doprovodným procesům:  Narůstá počet obyvatel měst:  stěhování venkov => město + růst měst přirozeným přírůstkem  expanze - administrativní slučování s okolními obcemi  vznik nových měst…  Zvyšuje se koncentrace obyvatel do měst (podíl městského obyvatelstva) - počet obyvatel měst roste rychleji než na venkově  Vznik měst zasáhl všechny oblasti:  kde města (až na výjimky) dosud nebyla – sev. Amerika, Austrálie, NZ  vedle „domorodých“ měst v Asii/Africe vznikají nová koloniální města – Šanghaj, Hanoj…  i oblasti, kde města byla, vznikají nová – ložiska uhlí nebo dalších nerostů, železniční uzly  Roste hospodářský a politický význam měst - stále větší podíl HDP je vytvářen ve městech, městské obyvatelstvo dominuje nejen hospodářskému, ale i politickému životu urbanizovaných zemí (ztráta vlivu politických stran zaměřených na venkov/zemědělství) Urbanizace + Industrializace  V průběhu urbanizace dochází k dalším doprovodným procesům:  Probíhá vnitřní diferenciace měst – vytvářejí se prostorově oddělené funkční zóny: obchodní centrum, obytné čtvrti, průmyslové čtvrti…  Městská kultura a městský způsob života se rozšiřují i mimo hranice města a zasahuje společnost jako celek = „nepřímá urbanizace“ („rurbanizace“)  Města se plošně rozšiřují, pohlcují okolní sídla, vytvářejí předměstí - vznikají komplexní městské sídelní útvary - aglomerace, konurbace, megalopolis Aglomerace  Aglomerace (z latinského agglomerare – seskupovat) - seskupení sídel kolem jednoho významnějšího města/centra. Aglomeraci tvoří město společně s pásem kolem něho ležících obcí, které jsou dosud administrativně samostatné, ale mají s městem velmi intenzivní mezisídelní vztahy.  Obce v aglomeraci jsou s vlastním městem (jádrem aglomerace) propojeny intenzívní dojížďkou obyvatelstva do zaměstnání, škol a za dalšími službami a i proto mají některé charakteristické znaky města:  vysokou hustotu zalidnění  komplexní strukturu obyvatelstva  Aglomerace tvoří v sídelním systému funkčně jednotný celek, a proto by měla řada problémů (např. organizace dopravy, územní plánování apod.) řešena a rozhodována pro celou aglomeraci jednotně. Aglomerace Brno + zázemí Hodnota FI – funkční integrace, udává jak silně je obec v zázemí „spojena“ s jádrem na základě procesů: - dojížďka za prací - dojížďka do škol (SŠ) - migrace Konurbace  Konurbace (souměstí) - rozsáhlá silně urbanizovaná oblast, kde dvě nebo více měst postupně okraji svých aglomerací srůstá v jeden celek  Charakteristickým znakem je stejná hierarchická úroveň jader (měst) a absence vedoucí úlohy jednoho z nich (žádné není dominantní) město/okres Obyv. (2015) Bochum 364 742 Bottrop 117 143 Dortmund 586 181 Duisburg 491 231 Ennepe-Ruhr-Kreis 325 954 Essen 582 624 Gelsenkirchen 260 368 Hagen 189 044 Hamm 179 379 Herne 155 852 Mülheim an der Ruhr 169 278 Oberhausen 210 934 Kreis Recklinghausen 617 807 Kreis Unna 396 035 Kreis Wesel 461 664 Ruhrgebiet 5 108 236 Megalopolis  Megalopolis - plošně rozsáhlé urbanizované oblasti, vzniklé spojením většího počtu významných aglomerací/konurbací, s velkým ekonomickým významem  Termín poprvé použil francouzský geograf Jean Gottmann pro označení SV pobřeží USA v práci: „Megalopolis: The Urbanized Northeastern Seaboard of the United States“ (1961).  Oblast označovaná také BOS-WASH (území od Bostonu po Washington) tehdy zahrnovala cca 40 mil. obyvatel, ale především 1/10 světových výrobních a komerčních aktivit Megalopolis Podle projekce by na tomto území mělo v roce 2025 žít téměř 60 mil. obyv. Megalopolis Kromě souvisle zastavěné plochy je podstatná i funkční propojenost vzájemnými vazbami – např. dojížďka za prací Megalopolis Další uváděné příklady jsou Tokaido (v širším vymezení pak Taiheiyo Belt) v Japonsku (cca 80 mil. obyv.) nebo evropský Blue Banana (někdy také IT-BRIT) (cca 110 mil. obyv.) Megalopolis Perspektivně i region delty Perlové řeky (Pearl river delta). V současnosti cca 65 mil. obyvatel, ale na rozdíl od předchozích neustále roste poměrně rychlým tempem. Jde o nejdynamičtější region Číny, v minulé dekádě průměrný růst HDP 12 % ročně < 1 % rozlohy Číny ~ 5 % obyvatel –“– > 10 % HDP –“– ~ 25 % exportu –“– ~ 20 % z FDI do –“– Co je/není město? Vymezení/definice města - komplikovaný problém, prakticky neexistuje jednotná definice, existuje pouze shoda na skupinách kritérií:  Administrativně-správní kritérium  městem je obec, která získala městská práva resp. je městem podle legislativy dané země.  je nejjednodušší a nejjednoznačnější, ale bohužel takový soubor měst je nejhůře srovnatelný (je velmi různorodý) nejen napříč zeměmi, ale i v rámci jedné země  ČR (604 měst)  obec s ≥ 3000 obyv. pokud tak (na žádost obce) stanoví předseda PS po vyjádření vlády (vláda má soubor kritérií stanovený v usnesení - většinou kritéria vybavenosti službami),  ale taky jakákoliv obec, která prokáže, že status města někdy v historii měla.  Výsledkem je, že např. tři obce nad 5 tis. obyvatel městem nejsou (Petrovice u Karviné, Bystřice, Dolní Lutyně), ale tento status mají Boží Dar (236), Loučná pod Klínovcem (114) nebo Přebuz (71 obyv.) Co je/není město? Vymezení/definice města - komplikovaný problém, prakticky neexistuje jednotná definice, existuje pouze shoda na skupinách kritérií:  Statistické kritérium  městem je obec, která dosáhne/překročí určitou prahovou hodnotu:  populační velikost,  hustotu zalidnění…  přičemž ukazatele jde i kombinovat  Statistická kritéria jsou často používaná – srovnatelnost je lepší, než u administrativněsprávních a základní statistické údaje jsou většinou dobře dostupné Co je/není město? Vymezení/definice města - komplikovaný problém, prakticky neexistuje jednotná definice, existuje pouze shoda na skupinách kritérií:  Kritérium městských funkcí či vybavenosti  Město by mělo mít své zázemí, které obsluhuje a pro které je spádovým centrem:  v oblasti dojížďky za prací (tzn. má kladné saldo dojížďky – více obyvatel za prací dojíždí než vyjíždí),  dojížďky za studiem,  dojížďky za dalšími službami  čemuž odpovídá rozvinutá síť provozoven služeb, institucí, která znatelně přesahuje potřeby místního obyvatelstva (slouží pro spádové území)  Opět je možné kombinovat i s dalšími kritérii a doplňovat kvalitativními nebo kvantitativními požadavky – např. minimální velikost obsluhovaného zázemí, podíl pracovních míst mimo primární sektor atd.  Tyto ukazatele asi nejlépe postihují rozdíl mezi městem a venkovem, bohužel nejsou vždy k dispozici v aktuálním stavu, nebo za všechny obce Kde končí/začíná město? Komparaci měst dále ztěžuje fakt, že údaje jsou většinou za administrativní vymezení – které se ovšem v jednotlivých zemích velmi liší Slovensko (2016) Rozloha (km2 ): 49 036 Počet obyvatel (tis.): 5 149 Hustota zalidnění (obyv./km2): 105 Počet obcí: 2 927 Průměrný poč. obyv. v obci: 1850 Počet obyv. v obci – medián: 655 Podíl obcí do 2 000 obyv.: 85 % Podíl obcí ≥ 20 000 obyv.: 2 % Dánsko (2016) 42 959 5 643 131 98 58155 42 850 1 % 93 % Kde končí/začíná město? Komparaci měst dále ztěžuje fakt, že údaje jsou většinou za administrativní vymezení – které se ovšem v jednotlivých zemích velmi liší underbounded overbounded Kde končí/začíná město? Problém různě vymezených administrativních území měst v různých státech řeší metoda funkčních regionů = město/jádro + zázemí Například metodika OECD pro vymezování metropolitních oblastí Kde končí/začíná město? Metodika OECD pro vymezování metropolitních oblastí. Jádro definováno souvislým územím s vysokou hustotou zalidnění + další podmínky Zázemí – obce s 15 % pracujících dojíždějících do jádra adm. vymezení 2,9 mil. (2019) 2,2 mil. (2016) met. oblast 4,4 mil. (2015) 12,0 mil. (2015) FUA (metropolitní oblasti) v ČR FUA Typ Obyv. (2015) Prague Large metropolitan area 2 250 000 Brno Metropolitan area 730 000 Ostrava Metropolitan area 700 000 Plzen Metropolitan area 350 000 Olomouc Medium-sized area 210 000 Pardubice Medium-sized area 200 000 Ceske Budejovice Medium-sized area 180 000 Co je/není město? Definice pro World urbanization prospects (OSN, 2014)  Austrálie – ≥ 1000 obyvatel  Belgie – obce s ≥ 5000 obyvateli  Kanada – územní jednotky s ≥ 1000 obyvatel a 400 obyvateli na km2  Chorvatsko – sídla se statutem města (administrativně)  Dánsko – sídla s ≥ 200  Guinea – administrativní centra prefektur  Itálie - obce s ≥ 10000 obyvateli  Japonsko - města s ≥ 50000 obyvateli, ≥ 60 % domů v souvislé zástavbě, ≥ 60 % populace pracuje v průmyslu, obchodu nebo jiném typu měst. odvětví  Vatikán – celá populace Urbanizace – vývoj, perspektivy Počet obyvatel ve městech celosvětově stále roste a do roku 2050 (i po něm) se tento trend nezmění Urbanizace – vývoj, perspektivy Změny podílu městského obyvatelstva v čase nejsou lineární - nabývají většinou podoby S-křivky - ta však nemá stejnou podobu ve vyspělých a rozvojových zemích U vyspělých zemí proces začal mnohem dříve a v současnosti už velmi zpomalil, u rozvojových zemí trvá kratší dobu, ale je o to intenzívnější Urbanizace – vývoj, perspektivy Svět 2014 54 % Urbanizace – vývoj, perspektivy Svět 2014 54 % Urbanizace – vývoj, perspektivy Typologie dle růstu městské/venkovské populace Největší aglomerace Aglomerace POP 1950 (tis.) Aglomerace POP 2020 (tis.) 1 New York‐Newark 12 338 1 Tokyo 37 393 2 Tokyo 11 275 2 Delhi 30 291 3 London 8 361 3 Shanghai 27 058 4 Osaka 7 005 4 São Paulo 22 043 5 Paris 6 283 5 Mexico City 21 782 6 Moscow 5 356 6 Dhaka 21 006 7 Buenos Aires 5 166 7 Cairo 20 901 8 Chicago 4 999 8 Beijing 20 463 9 Calcutta 4 604 9 Mumbai 20 411 10 Shanghai 4 288 10 Osaka 19 165 11 Los Angeles 4 046 11 New York‐Newark 18 804 12 Mexico City 3 365 12 Karachi 16 094 13 Berlin 3 338 13 Chongqing 15 872 14 Philadelphia 3 128 14 Istanbul 15 190 15 Mumbai 3 089 15 Buenos Aires 15 154 World Urbanization Prospects 2018 TOP15  v roce 1950 i 2020 Po roce 1950 mimo TOP15 ‐ většinou aglomerace rozvinutých zemí Význam/hierarchie hlavních aglomerací  Pro skutečný význam není rozhodující velikost (počet obyvatel), ale míra zapojení do globální ekonomiky, rozvoj progresívních služeb, přítomnost významných firem/institucí…  Loughborough University – projekt „Globalization and World Cities Research Network“ (GaWC)  Hodnocení měst podle přítomnosti globálních firem z oblastí: účetnictví, bankovnictví, pojišťovnictví, reklamy, právního poradenství atd Síť globálních měst podle vymezení GaWC 1999 a 2018 Význam/hierarchie hlavních aglomerací Zipfovo pravidlo (Rank Size Rule)  Rank-Size Rule (doslova pravidlo pořadí-velikost, také Zipfovo pravidlo) se snaží statisticky modelovat velikostní rozložení měst v daném systému osídlení podle vzorce  Px = P1/x  Px je populační velikost města x,  P1 je populační velikost největšího města ve zkoumaném sídelním systému a  x je pořadí města x podle populační velikosti  Jinak řečeno: vynásobíme-li počet obyvatel určitého města jeho velikostním pořadím dostaneme počet obyvatel největšího města Zipfovo pravidlo (Rank Size Rule)  RSR se používá k hledání pravidelností (nebo naopak nepravidelností) v sídelním systému jednotlivých zemí.  Na logaritmické stupnici mají teoretické hodnoty lineární průběh  Křivka pod touto linií se označuje jako „primary pattern“ – jedno město výrazně dominuje sídelnímu systému – kolonie, koloniální velmoci, nebo země s historicky větším územním rozsahem (Filipíny, Francie, Rakousko, Maďarsko…)  Křivka nad optimem – „binary pattern“ 2 nebo více měst jsou větší než by teoreticky měla být – decentralizované země, federace, případně země, které v současném vymezení vznikly poměrně nedávno sloučením historicky relativně samostatných území (Německo, Itálie...) Zipfovo pravidlo (Rank Size Rule)  Obrázek č. 3.1 (str. 102) je konstruován pro města v jejich administrativních hranicích a poukazuje na spíše polycentrický sídelní systém Německa a naopak Paříží dominovaný sídelní systém francouzský. Obr. 3.1: Průběh rank-size křivky pro německá a francouzská města (stav v roce 2001) Zipfovo pravidlo (Rank Size Rule)  Francie a Německo – metropolitní oblasti (podle OECD), logaritmická stupnice Zipfovo pravidlo (Rank Size Rule) Aglomerace (funkční regiony, 2016) Rakouska – typ „primary pattern“ a Švýcarska – rozložení blízké teoretickým hodnotám RSR Zipfovo pravidlo (Rank Size Rule)  „primary pattern“ (vedoucí města) - častější u méně vyspělých zemí  optimální RSR (nebo „binary pattern“) – častěji u rozvinutých zemí To vedlo k hypotéze, že aktuální stav sídelního systému dané země je přímo závislý na úrovni ekonomického vývoje  „rozvojové země vykazují sídelní systém s nadproporčně velkým vedoucím městem, zatímco sídelní uspořádání vysoce urbanizovaných a ekonomicky pokročilých států se blíží spíše ideální křivce“ Zipfovo pravidlo (Rank Size Rule)  Empirická pozorování tuto hypotézu spíše vyvrací - RSR uspořádání lze nalézt např. i v Indii nebo Číně (země s dlouhou historií městského vývoje či v Brazílii (velká města založená na výskytu surovinových zdrojů) atd.  Spíše lze tvrdit, že vedoucí pozice jednoho města je typická pro:  sídelní systémy nově se vyvíjejících zemí, kde hlavní/vedoucí město těží z růstu kapitálu,  malé země, kde působí silné procesy ekonomické centralizace (např. Dánsko)  země s koloniální a krátkou městskou historií  Podstatné je i pro jaký sídelní systém se pravidlo modeluje - řada sídelních systémů není ohraničena či se historicky nevyvíjela v rámci stávajících státních hranic Teorie diferenciální urbanizace  Teorie sleduje posun maximálních populačních zisků v čase mezi jednotlivými velikostními kategoriemi měst.  V zásadě rozlišuje tzv. koncentrační a dekoncentrační fázi vývoje sídelního systému, v podrobnějším měřítku pak vymezuje šest dílčích etap, v nichž se dynamika populačního růstu posouvá mezi kategoriemi vedoucího města, středního města a malého města Teorie diferenciální urbanizace  Raná a přechodná fáze vedoucího města představují období klasické urbanizace, rychle rostoucího jádrového regionu (regionů) koncentrujícího ekonomický a populační růst.  V dalším vývoji jsou postupně aglomerační výhody vedoucího města oslabovány ztrátami vyplývajícími z intenzivního růstu (nárůst cen pracovní síly a pozemků, dopravní přetížení, apod.)  Nejintenzivnější růst se přesouvá do kategorie středních měst (zahájení polarizace: pokročilá fáze vedoucího města, raná fáze středního města). raná fáze vedoucího města přechodná fáze vedoucího města pokročilá fáze vedoucího města Hlavní proud migrace Vedlejší proud migrace 1 - vedoucí město 2 - střední města 3 - malá města Teorie diferenciální urbanizace  Nejintenzivnější růst se přesouvá do kategorie středních měst (zahájení polarizace: pokročilá fáze vedoucího města, raná fáze středního města).  Interakce mezi vedoucím městem a blízkým středním městem vytváří tzv. rozvojové osy, do kterých mohou být zahrnuty rovněž malá města (pokročilá fáze středního města, fáze malého města).  Urbanizace tak není plošně uniformní vývoj sídelního systému, ale komplikovaný soubor často protichůdně působících procesů, časově i prostorově separovaných. (klasická urbanizace je chápána jako fáze trvající tak dlouho, dokud se nezastaví migrační přírůstky vedoucího města ve prospěch měst střední velikosti) raná fáze středního města pokročilá fáze středního města fáze malého města Hlavní proud migrace Vedlejší proud migrace 1 - vedoucí město 2 - střední města 3 - malá města Stádia vývoje měst  L. van den Berg a kol. (1982) A Study od Growth and Decline  Urbanizace – fáze koncentrace obyvatelstva v jádrovém městě, roste i městská aglomerace jako celek  Suburbanizace – snížení dynamiky růstu nebo populační ztráta jádra, příliv obyvatel do okrajových částí aglomerace, aglomerace jako celek roste  De(s)urbanizace – celá aglomerace (jádro i zázemí) se dostává do stagnace či populační ztráty  Reurbanizace – postupné oživování jádrového města a vyrovnávání negativního populačního vývoje celé aglomerace. Core Hinterland Region Pokles sociálního statusu ve zdrojových lokalitách emigrace (vnitřní město) Město (vnitř. část) Počet obyv. (tis) Změna 1950-2000 (%)1950 2000 St. Loius 857 348 -59 Buffalo 580 292 -50 Detroit 1850 951 -49 Cleveland 915 478 -48 Baltimore 950 651 -32 Phila… 2072 1517 -27 Úpadek vnitřních měst – urban decay White flight (bílý útěk) demografický trend (cca od 50. let 20. století), kdy bílá populace opouští části měst (typicky jejich centra) - neschopnost vyrovnat se se sociálními změnami nebo přímo nespokojenost s nimi (např. zákaz rasové segregace ve školách). Jev se rozvíjí do problematické spirály - volné domy/byty opuštěné bílými jsou často obsazovány novými přistěhovalci z řad menšin a/nebo nižších sociálních vrstev, což dále vychyluje stav z předchozí rovnováhy a vede k dalšímu stěhování Rezidenční segregace RS = sociálně prostorové oddělení bydlišť sociálních skupin, které mají ve společnosti vzájemně nerovné postavení. Dlouhodobě ovlivňuje a utváří charakter lokálních společenství, v nichž vyrůstají nové generace obyvatel a tím narušují sociální soudržnost. Vznik ghett x gated communities (segregace sociálně slabých x separace sociálně silných) Gated communities (GC) Vznik v USA koncem 19. století, bohatí/slavní chtěli najít klid a soukromí uprostřed rušného industrializovaného města. Výskyt především ve státech s vysokou kriminalitou a sociální polarizací mezi bohatými a chudými - Latinská Amerika, JAR, nebo i Čína, od konce 20. stol. se v menší míře objevují i ve střední a východní Evropě (jsou menší a jejich separace není tak výrazná). Hlavním aktérem při výstavbě GC v ČR jsou developeři, kteří je přinesli na český realitní trh - GC chápou jako něco nového, inovativního, díky čemuž získají konkurenční výhodu oproti ostatním developerům. Ne vždy jde v našich podmínkách o úspěšné projekty: Central park Praha – projekt několikrát změněn, dokončen 2009, ale byty se prodávaly velmi pomalu Central park Praha Vnitřní struktura měst Chicagská sociologická škola (označení myšlenkového proudu v sociologii, který se začal utvářet ve 20. letech 20. století na univerzitě v Chicagu – např. Robert Ezra Park, Ernest Burgess, Herbert Blumer, Everett Hughes, George Herbert Mead, nebo William I. Thomas) mj. vybudovala směr tzv. humánní ekologie, ve kterém je město studováno jako organismus/komunita a kde probíhají tzv. přirozené procesy popisované klasickou ekologií: • Městská komunita je definována jako populace obývající určité teritorium a provázaná symbiotickými vztahy • Členové komunity si vzájemně konkurují a soutěží o příhodná místa ve městě • Tento „boj“ se vede nástroji tržní ekonomiky a ústí v určité převažující využití území (land use) • Probíhá segregace obyvatelstva podle jejich schopnosti zaplatit rentu pramenící z různého místa a jeho polohy ve městě • Ekonomická segregace vede k dominanci určité skupiny/funkce v daném místě - dominanci té skupiny, která je schopná maximalizovat svůj užitek z dané lokalizace v rámci města Vnitřní struktura měst  na základě těchto mechanismů vymezovali humánní ekologové přirozené oblasti se stejnými fyzickými, ekonomickými a kulturními charakteristikami: • CBD (central business district) - jádro obchodního, sociálního a kulturního života města. Nejvyšší cena pozemků zde předurčuje umisťování pouze nejvýnosnějších aktivit (obchody, kanceláře, finanční instituce). Nejdostupnější oblast města, je zde největší obrat v pohybu obyvatelstva • Zóna přechodu (zone of transition) - původně obytná suburbánní zóna, ale s rozvojem průmyslu se kvalita obydlí v této zóně zhoršila. Populace má rozdílnou skladbu, většinou staří lidé, migranti atd. a je vysoce mobilní – jakmile se obyvatelům zvedne sociální statut, odstěhovávají se • Bydlení pracujících (zone of independent workers’ homes) - bydlení těch, kteří se ekonomicky vymanili ze zóny přechodu, ale kteří stále potřebují levný přístup do práce (dělnická třída) • Obytná zóna (zone of better residences) - soukromé domy a kvalitní nájemní bydlení bydliště střední třídy. Větší přítomnost služeb • Oblast dojížďky (commuters’ zone) - rodinné domy Vnitřní struktura měst model koncentrických zón (E. Burgess, 1925) První pokus vysvětlit rozmístění různých sociálních skupin uvnitř města - zjednodušený „ideální“ model především amerických měst, který je v reálném prostředí města ovlivňován dopravními a terénními podmínkami, strukturou ekonomické základny města nebo prostorovou mobilitou populace. Celý model byl založen na předpokladu expandujícího města s neustálým přílivem etnicky heterogenního obyvatelstva a tzv. filtrace - jednotlivé vlny imigrantů se nejprve přistěhují do nejchudších částí města a postupně s narůstajícím sociálním statusem se stěhují do prestižnějších částí města Vnitřní struktura měst sektorový model (H. Hoyt, 1939) Modifikace předchozího modelu – pracuje s vlivem dopravy a to zejména železniční na koncentraci průmyslových aktivit a dále předpokládá, že funguje určitá historická setrvačnost ve struktuře města Analýza výše nájemného z >100 amerických měst => častá koncentrace obyvatel s nízkým příjmem v blízkosti hlavních dopravních tepen, většina pracovala v průmyslu a žila v nekvalitních obytných prostorách. Naopak rodiny s vyšším příjmem žily co dále od CBD a co nejdál od oblasti s průmyslovou zónou Rozvoj města probíhá ve tvaru koláčových klínů - sektorů (nikoliv v koncentrických zónách) v závislosti na přítomnosti dopravních tepen (železnice, přístav a hromadná doprava do CBD. Vnitřní struktura měst vícejaderný model (C.D. Harris + E.L. Ullman 1945) předpokládá existenci více specializovaných okrsků (jader) na území města (nepracuje tedy pouze s jedním jádrem) 1. určité aktivity potřebují speciální podmínky a proto se koncentrují v místech těchto podmínek 2. koncentrované aktivity vytvářejí obdobu aglomeračního efektu a to vede ke vniku specializovaných okrsků (průmyslové, administrativní) 3. některé aktivity se navzájem vylučují a odpuzují (průmysl a kvalitní bydlení) 4. některé aktivity (velké obchodní domy) by profitovaly z centrální polohy, ale nemohou si ji dovolit např. z důvodu velkých prostorových nároků. Harris-Ullmanův model pracuje s lokálním kontextem a je proto asi nejblíže realitě – lze ho identifikovat v mnoha evropských městech Vnitřní struktura měst „periferní“ model (C.D. Harris) Modifikace předchozího modelu daná rychle rostoucí automobilizací a suburbanizací Vnitřní město je obklopeno rozsáhlou rezidenční zástavbou suburbánního typu (nízká hustota), obslužné okrsky/jádra (tzv. Edge cities) jsou propojena městským okruhem (dálnice nebo rychlostní komunikace) Edge cities - původně rezidenční suburbia, která vlivem koncentrace komerčních aktivit a pracovních příležitostí postupně ztrácí svoji závislost na jádrovém městě a přebírají jeho běžné městské funkce. Velmi často jsou navázána a vznikají jako "korálky" na hlavních komunikačních osách vycházejících z jádrového města. Vnitřní struktura měst Velkoměsta v rozvojových zemích prošla jiným vývojem v jiných podmínkách, pro jejich studium se aplikují jiné modely Jižní Asie Sub-saharská Afrika Latinská Amerika Vnitřní struktura měst 3D prostorová typologie města na základě ukazatelů společenského statusu, rodinného statusu (také urbanizační ukazatel) a statusu etnického (také ukazatel segregace). - společenského (ekonomického) statusu zaměstnanosti či postavení v zaměstnání a vzdělanosti. - rodinného statusu (zachycuje klesající význam rodiny v městském prostředí jako samostatné ekonomické jednotky) - podíl dětské složky ku počtu žen, počet žen v domácnosti, počet bytů obývaných jednou rodinou atd. - etnického statusu - poukazuje na vliv etnických a rasových vlivů při výběru bydlení ve městě Vnitřní struktura měst Konfrontace s prostorovými modely Hoyta či Burgesse na příkladu Toronta (Murdie, 1969) přinesla některé obecné závěry: Prostorová struktura sociálně-ekonomického faktoru je popsatelná sektorovým modelem zatímco rodinný status vytváří spíše strukturu koncentrickou. Struktura vymezená na základě faktoru segregace (etnického) vytváří potom poměrně jasně ohraničené prostorové shluky.  Závislost využití půdy na poloze v rámci města Vnitřní struktura měst – bid-rent křivka Bid-rent křivka modeluje výši kterou je ochoten subjekt zaplatit za určitou plochu v určité vzdálenosti od centra, tak aby dosáhl určitého užitku. Bid-rent křivku lze konstruovat pro jednotlivé typy využití půdy ve městě. Každá aktivita - obchod, průmysl či bydlení - má vlastní křivku, která vyjadřuje její schopnost zaplatit polohovou rentu v daném místě ve městě. Logicky se v centru soustřeďují aktivity opravdu náročné na dostupnost, připravené více platit a relativně plošně nenáročné (banky, obchodní domy, advokátní kanceláře), tj. funkce vykazující velkou míru zisku na jednotku plochy  Závislost využití půdy a hustoty zalidnění na poloze v rámci města Vnitřní struktura měst – bid-rent křivka  Závislost využití půdy na poloze v rámci města modifikované pro periferní“ model C.D. Harrise Vnitřní struktura měst – bid-rent křivka