Územní systémy ekologické stability krajiny Prof. RNDr. Milan Viturka, CSc. ESF MU, Brno Koncept územních systémů ekologické stability krajiny Územní systémy ekologické stability krajiny jsou vzájemně propojené soubory přirozených i pozměněných avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu prostřednictvím přímých i zpětných vazeb. Ze systémového pohledu ÚSES představují významnou inovaci prvotního spíše statického ochranářského paradigmatu. která vychází z podpory rozvoje ekologické infrastruktury jako flexibilního nástroje zvyšujícího efektivnost ochrany ekosystémů. Evropská ekologická síť EECONET EECONET si klade za cíl vytvořit společnou územně propojenou síť, zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ekosystémů evropského významu. Funkční způsobilost této sítě je dána jejím propojením v rámci členských zemí EU. Její základní složky představují: Core areas (v kompatibilním českém systému TSES biocentra), která zahrnují reprezentativní ukázky všech typů ekosystémů celoevropského význam schopných trvalé existence v rámci všech zemí. Landscape corridors (biokoridory), které propojují core areas a umožňují tak prostorovou komunikaci organismů resp. dálkovou migraci živočišných a rostlinných (přenos semen) populací evropského významu – v rámci ÚSES jde o biokoridory nadregionálního významu. Buffer zones (interakční prvky) tj. zóny zvýšené péče o krajinu izolující jádrová území systému od vnějších negativních vlivů, a na druhé straně šíření pozitivních vlivů do jejich okolí. Struktura EECONET Český koncept ÚSES Udržitelnost produkční kapacity a biologické rozmanitosti závisí na ekologické stabilitě krajiny. Tuto stabilitu lze pozitivně ovlivňovat snižováním destabilizačních vlivů (pomocí environmentální politiky) a vytvářením ÚSES (pomocí územního plánování). Hlavními cíli ÚSES jsou zachování přírodního genofondu a indukce příznivých účinků na ekologicky méně stabilní části krajiny. Současný soubor ekologicky důležitých segmentů krajiny významných z hlediska biodiverzity vytváří tzv. kostru ekologické stability (KES) jejíž doplnění o chybějící části je podstatou ÚSES. Základem pro vymezení KES a navrhování ÚSES je biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí (geobiocenóza je suchozemský soubor rostlin a živočichů). Kategorizace ÚSES dle významu ›Místní (lokální) ÚSES ›5-10 ha ›Regionální ÚSES ›10-50 ha ›Nadregionální ÚSES ›alespoň 1 000 ha ›Provinciální ÚSES ›větší než 10 tis. ha - např. údolí Dyje (NP Podyjí) a Prameny Úpy (NP Krkonoše) ›Biosférický ÚSES ›větší než 10 tis. ha – např. PP Modravské slatě (NP Šumava) a jádrové území (Kerngebiet) Bavorského národního parku. ›Celkem ÚSES České republiky zahrnují 25 biocenter evropského významu a 10 biokoridorů evropského významu. Prostorové parametry ÚSES Prostorové parametry biocenter a biokoridorů (BK) Min. plochy biocenter Typ společenstva Plocha/ha lokální lesní 3 vodní 1 mokřadní 1 luční 3 stepní lada 1 skalní 0,5 regionální lesní dle vegetačního stupně bukový a bukodubový 30 dubobukový a bukový 20 jedlobukový 25 smrkojedlobukový 40 smrkový 40 klečový a alpinský 30 mokřadní olšiny 10 vodní 10 mokřadní 10 luční 30 stepní lada 10 skalní 5 nadregionální jádrová území 10-50 celková plocha 1 000 provinciální jádrová území 1 000 celková plocha 10 000 biosférická jádrová území 10 000 Délky a šířky BK lokální max. přípustná délka 1-2 km min. nutná šířka 10-20 m regionální max. přípustná délka 0,4-1 km min. nutná šířka 20-50 m Stupně ekologické stability v rámci ÚSES Hodnocení ÚSES je založeno na 5 stupňové klasifikaci ekologické stability krajiny řadící do nejvyššího 5. stupně zejména lesy s přirozenou a přírodě blízkou dřevinnou skladbou, zachovalé mokřady subalpinská luční společenstva; do 4. stupně polokulturní lesy, přirozená liniová společenstva a přirozené louky a pastviny; do 3. stupně kulturní lesy, upravené vodní plochy a toky, maloplošné zahrady a sady a polokulturní louky a pastviny; do 2. stupně silně degradované až devastované lesy, ruderální společenstva, velkoplošné sady a maloplošné vinice; do 1. stupně umělé vodní plochy a toky se silně znečištěnou vodou, velkoplošné vinice a ornou půdu. Zastavěná území pak pochopitelně mají nulovou ekologickou stabilitu. Jak fungují ÚSES §ÚSES zvyšuje podíl stabilních ekosystémů a zmírňuje fragmentaci krajiny. §Ekologická stabilita obecně klesá se snižujícím se podílem ekologicky stabilních tj. sukcesně (vývojově) vyspělých ekosystémů §V současných podmínkách je stále výrazněji snižována narůstající fragmentací krajiny. §K tomu je účelné poznamenat, že člověkem ovlivněné ekosystémy jsou ekologicky nestabilní a vyžadují dodatečný přísun energie, což v dlouhodobém horizontu zvyšuje náklady na jejich udržování (např. průměrné náklady na zalesnění smrkovou monokulturou málo odolnou proti působení škodlivých abiotických i biotických činitelů se pohybují okolo 100 tis. Kč/ha – 3,8 tis. EURO). § Ekologicky stabilní původní zemědělská krajina Intenzifikovaná zemědělská krajina Ztráta propojenosti krajiny = ztráta biodiverzity §Tento proces je spojen zejména s: vizolací populace vztrátou genetické rozmanitosti vsnižováním dlouhodobé odolnosti vůči nepříznivým vnějším vlivům. §Závěr: §Malé izolované populace vesměs nejsou schopny za současných nepříznivých podmínek generovaných zejména změnami klimatu, trvalým růstem dopravy či pronikáním invazních cizích druhů dlouhodobě přežít. § 1980 2005 2025 2000 Zvýšení hustoty dopravní infrastruktury = zvýšení fragmentace krajiny Počet oblastí nefragmentovaných dopravou patrně v období 1980-2025 poklesne o 30%! § 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015 2020 2025 Ekodukt na české dálnici D 1 (střední Morava) Identifikace migračních koridorů Identifikace migračních koridorů ve Střední Evropě Vazby ÚSES na územní plánování Cílem územního plánování je formulovat základní ekonomické, sociální a environmentální cíle rozvoje územních celků, identifikovat hlavní činnosti ovlivňující tento rozvoj a stanovit způsoby usměrňování těchto činností. Inkorporace systémového pojetí ekologické stability v územně plánovací dokumentaci tak významně rozšířila možnosti praktického naplňování cílů ekologické politiky. Vymezení ÚSES v územně-plánovací dokumentaci ØÚSES je povinnou součástí územních plánů a bývá také součástí komplexních pozemkových úprav a lesních plánů. ØZ dalších forem vymezení lze uvést např. specializované studie a projekty ÚSES ØProjekty ÚSES ovšem často zůstávají jen na papíře; jejich podpora se však v poslední době zintenzivnila kvůli "objevení" jejich různorodých přínosů (např. víceúčelové rekreační oblasti). Zelená infrastruktura představuje významný nástroj posilování vzájemných vazeb rozvoje společenských a přírodních systémů. Pro jejich syntetické vyjádření lze účelně využít koncept kvality života, chápané některými ekonomy (např. M. Porterem) jako perspektivní hnací síla teritoriální konkurenceschopnosti. Z přírodovědného pohledu pak zelená infrastruktura představuje velmi významný polyfunkční nástroj podpory udržitelného rozvoje lidské civilizace s pozitivními vlivy na účinnost boje s jedním z nejzávažnějších problémů, kterým jsou globální změny klimatu. Proč zelená infrastruktura? Zavedení TSES do územních plánů pomocí podpůrných programů umožňuje vybudovat nové segmenty "zelené" infrastruktury“ § Vymezování/projekty ÚSES Při vymezování ÚSES se vychází z předpokladu, že nejde o vytváření nových krajinných struktur, ale o obnovu nezbytného minima krajinné struktury. Pro tyto účely slouží 5 základních prostorově funkčních kategorií: a)kritérium rozmanitosti potenciálních ekosystémů založené na biogeografické diferenciaci krajiny b)kritérium prostorových vztahů potenciálních ekosystémů - vymezení biokoridorů na základě příbuznosti společenstev c)kritérium nezbytných prostorových parametrů - kritérium cílené na zjištění minimálních parametrů funkčnosti d)kritérium aktuálního stavu krajiny - toto kritérium je orientováno na maximalizace využití KES, e)kritérium společenských limitů a záměrů - prostorový průmět všech předpokládaných zájmů společnosti v krajině významných pro ÚSES. Krajinářské vyhodnocení liniových staveb Krajinářské vyhodnocení - pokračování Urbanistická syntéza, jejímž výsledkem je vymezení 3 typů zón: ■ zóna 1 maximálně důležitých urbanistických funkcí s velmi vysokými nároky na ochranu, ■ zóna 2 důležitých urbanistických funkcí, území možných kompromisů ■ zóna 3 relativně nejméně důležitých urbanistických funkcí, lokalizace liniových staveb je obecně přípustná. Výsledná syntéza pak agreguje výsledky analýz do typologických skupin ochrany: ■ skupina 1 = území s nejvyšší ochranou, jde o silně urbanizovaná území s významnými ekologickými funkcemi ■ skupina 2 = území možných kompromisů, kde lokalizace liniových staveb je podmíněna plným respektováním ekologických a urbanistických hodnot, ■ zóna 3 = území možných zásahů, kde je lokalizace liniových staveb obecně přípustná.