Manažerské účetnictví a daně 1. tutorial 12. 10. 2019 Ing. Marie Hladká, Ph.D. Vyučující, průběh semestru •Marie Hladká, kancelář č. 415, MarieHladka@econ.muni.cz •Jakub Pejcal, kancelář č. 416, JakubPejcal@econ.muni.cz • 1.Tutoriál 12. 10. 2019, zadání POT 2.Tutoriál 2. 11. 2019 3.Tutoriál 6. 12. 2019, test, odevzdání POT • •Literatura: studijní opora v Isu, obsah tutoriálů • • • Obsah předmětu - témata •Vymezení manažerského účetnictví •Kalkukace, kalkulační techniky •Rozpočetnictví, sestavení rozpočtu •Náklady, třídění nákladů, bod zvratu •Projektový management •Nákladová stránka projektu •Příjmová stránka projektu •Účetní a daňový systém •Finanční analýza v NNO •Zpracování neziskového projektu Vymezení základních pojmů 1.Tutoriál první blok Informační soustava •Pro správné řízení jevů a procesů musíme mít údaje o jejich stavu a vývoji = informace. •Informace •číselné, slovní aj. údaje •zjišťované různou formou a technikou •spolehlivé (pravdivé) a včasné • •Ekonomické informace (využívány v různých fázích řídících procesů) •Zjišťují výchozí stav •Sledují vývoj výchozího stavu, analyzují ho a hodnotí •Vývoj operativně ovlivňují a řídí Ekonomické informace podle časového vztahu k řízení Informační soustava (systém všech oborů ekonomických informací) K přesně vymezenému výkonu přiřazuje náklady Informace z ÚČT pohledem do budoucna Informace o hromadných a stejnorodých sociálně-ekonomických jevech Pohotové informace o hospod. jevech (v naturálních jednotkách či penězích) Eviduje nepřetržitě a úplně hospod. jevy. Druhy účetnictví •Finanční účetnictví: Slouží hlavně pro potřeby externích uživatelů, které zajímá budoucí prospěch. Používá se pro hodnocení výnosnosti kapitálu a rizik. Cílem finančního účetnictví je vyjádřit veličiny s ohledem na principy uchování kapitálu a vyjádření výdělkové schopnosti firmy v daném období. Vzniká však nesoulad mezi vyjádřením zisku a daňového základu •Daňové účetnictví: Slouží pro správné vyjádření základu daně z příjmu. Úprava hospodářského výsledku na základ daně buď formou výběru účetních informací, nebo úpravou mimo účetní systém. •Manažerské účetnictví: Poskytuje účetní informace, které jsou využívány pro řízení podnikatelských procesů pracovníky na různých stupních vedení podniku. •Nákladové účetnictví: Podává informace o různých fázích v podniku.V prvé řadě se jedná o zjištění skutečně vynaložených nákladů a výnosů podle vztahu k výkonům a poté i ve vztahu k procesům, činnostem a útvarům. • Vztah finančního a manažerského účetnictví •Rozdílné požadavky externích uživatelů účetních informací (FIN ÚČT) a potřeb řízení (MANA ÚČT) vede ke dvěma metodickým cestám, jak je propojit •Jednookruhová soustava účetnictví, která zajišťuje potřeby obou skupin uživatelů, a to formou různě členěné analytické evidence (nákladů, výnosů, aktiv, závazků a vlastního jmění). Existuje jeden systém. •Dvouokruhová soustava, v níž se požadavky každé skupiny uživatelů zajišťují v relativně odděleném účetním okruhu, tzn., že je řešena prostřednictvím spojovacích a rozlišovacích účtů. • •Obě soustavy lze účelně kombinovat. • Manažerské účetnictví •Není právně upraveno •Není jednoznačné vymezení •Dobrovolné •Sleduje náklady/výdaje, výnosy/příjmy •Uživatelé – vnitřní •Vede se za jednotlivá hospodářská střediska •Jiné jednotky (časové, množství) •Do budoucna (varianty, projekty) Složky manažerského účetnictví •Kalkulace •Rozpočetnictví (rozpočty) •Vnitropodnikové účetnictví (okruhy) •Vnitropodniková statistika •Operativní evidence •Controlling Něco jako definice… •…nedílná součást řízení, zabývá se zkoumáním, zjišťováním, uspořádáním a interpretací informací používaných pro: formulování strategie; plánování a kontrolní činnost; tvorbu rozhodnutí; optimalizaci využití zdrojů; zobrazení aktuálního stavu organizace; zobrazení stavu organizace zaměstnancům; ochranu a zabezpečení aktiv Historie MANA •I. Fáze: Vznik je datován do 20. let 20. století (jednoduchá forma nákladového účetnictví, výnosu a zisku konkrétních produktů) •II. Fáze: potřeba kontroly a operativního řízení – zavedení odpovědnostního nákladového účetnictví •III. Fáze: potřeba informační podpory pro manažery na operativní a taktické, strategické a investiční úrovni, vyhodnocení variant budoucího vývoje Náklady 1.Tutoriál druhý blok Relevantnost nákladů Náklady •(costs) představují v peněžní formě uskutečněné měření vynaložení ekonomických zdrojů v určité aktivitě, uskutečněné účelně a účelově. •Tři momenty: •Vynaložení ekonomických zdrojů •Jednoznačné vymezení účelu •Odpovídající peněžní kvantifikace • •Jak se v organizaci náklady chovají? •Jaké jsou zákonitosti vývoje nákladů? •Jak náklady vyhodnocovat? •Jak o nákladech rozhodovat? •Jak náklady řídit? • Ekonomický prospěch - výnos •(benefit) představuje na peníze převoditelný užitečný výstup dané aktivity •Přispívá k zachování kapitálu a jeho zhodnocení • •Neexistuje aktivita bez nákladů. • Rozlišení nákladů pro MU •Finanční pojetí •Vychází z finančního účetnictví. Náklady se vymezují jako primární vynaložení peněz na uskutečnění určitých aktivit. •Za náklady jsou považovány pouze ty využívané nebo spotřebované ekonomické zdroje, které jsou podloženy reálným výdejem peněz. • •Hodnotové pojetí •Zdůrazňuje v peněžní formě vyjádřenou spotřebu reálných ekonomických zdrojů jako výrobních faktorů a zachování věcného kapitálů. Vychází z běžného řízení a kontroly aktuálně uskutečňovaných aktivit. (např. bezplatná práce podnikatele) • •Ekonomické pojetí – oportunitní •Řeší se otázky optimální alokace zdrojů nebo účelného využití již alokovaných zdrojů, a to podle kritéria maximálního ekonomického užitku. Náklady ekonomických zdrojů se nevymezují výší prostředků, které byly vynaloženy na jejich pořízení, ale možnou užitečností při jejich využití. •Oportunitní náklady -představují efekt z neuskutečněných alternativ v důsledku spotřeby omezených zdrojů na vybranou variantu -nepředstavují reálně vynaložené náklady, které byly vynaloženy na vytvoření určitého produktu, ale fiktivní ocenění omezených ekonomických zdrojů -představují maximální ušlý efekt, který vznikl použitím omezených zdrojů na určitou alternativu. • • Kritéria racionality vynakládání prostředků •Cílem aktivity podniku je zhodnocení obětovaných složek majetku (zisk). Racionalitu vynaložení nákladů lze hodnotit prostřednictvím specifických kritérií. •Hospodárnost (economy) •Efektivnost (efficiency) •Efektivita (effectiveness) Kritéria racionality vynaložení N •Hospodárnost = odráží racionalitu vynakládání a využívání ekonomických zdrojů v dané transformaci. Měříme výší a vývojem průměrných nákladů na kalkulační jednici. Ve dvou formách: •Úspora = minimalizace nákladů na zajištění rozsahu výkonů •Výtěžnost = úsilí o maximalizace objemu výkonů z daného rozsahu vynaložených ekonomických zdrojů • •Měřítkem hospodárnosti je vývoj nákladů na jednotku výkonu (průměrné náklady). • Kritéria racionality vynaložení N •Efektivnost = hodnotí vynaložené náklady s ohledem na míru ekonomického zhodnocení (vztah mezi získaným prospěchem a rozsahem vynaložených nákladů). • •Ekonomická účinnost se může zvyšovat i při zhoršující se hospodárnosti (růst průměrných nákladů je vykompenzován růstem jednotkových cen). • • Kritéria racionality vynaložení N •Efektivita = vyjadřuje míru dosažení stanovených cílů a úkolů. Lze ji měřit formou rozdílu proti předem stanoveným hodnotám. • Členění nákladů •Klasifikace podle různých hledisek – možné uspořádat do určitých logických celků, které mají určitou vypovídací schopnost a význam. • •Dle finančního účetnictví, tj. dle druhu (prvotní, externí) •Dle odpovědnosti, tj. dle místa vzniku (střediska), (druhotné, interní) •Dle objemu výroby (fixní = stálé a variabilní = proměnlivé) •Dle rozhodování (oportunitní) •Dle kalkulace (jednicové = přímé a režijní = nepřímé) • Náklady ve vztahu ke změnám objemu výrovy •N, které se v souvislosti se změnami objemu výkonu ve své absolutní hodnotě mění, jsou na změnách objemu závislé, proměnlivé – variabilní N (proporcionální, nadproporcionální, podproporcionální) •N, které se v souvislosti se změnami objemu výkonu ve své absolutní hodnotě nemění, jsou na změnách objemu nezávislé – fixní N •V závislosti na změnách objemu výroby jsou nejužívanější kategorie: •Celkové N •Průměrné N – slouží k měření hospodárnosti (pokles průměrných N zvyšuje hospodárnost) •Přírůstkové N – vyjadřují přírůstek celkových N vyvolaný změnou objemu výkonu • Vývoj variabilních nákladů Náklady přímé a nepřímé •V ekonomice posuzujeme „přímost a nepřímost“ podle toho, jakým způsobem jsou náklady přiřazovány k jednotlivým aktivitám a výkonům •Přímé N – lze jednoznačně a spolehlivě vyčíslit současně s příslušným výkonem •Nepřímé N – nelze přímo přiřadit určitému výkonu, ale přiřazují se pomocí nepřímých postupů, tj. matematickými výpočty •Jsou vynakládány neoddělitelně na více aktivit • Členění nákladů podle vztahu k výkonům •Princip účelovosti prostupuje celým procesem přeměny nákladů ve finální výkony. Tímto procesem se prolínají dvě základní linie: •Linie výkonová – výkonově orientované účetnictví •Linie útvarová – odpovědnostně orientované účetnictví •Oba přístupy jsou z hlediska metodického a zpracovatelského v současných podmínkách natolik integrované, že je nelze izolovat; každý z nich však představuje do jisté míry obsahově oddělný okruh problémů. • Linie výkonová •orientovaná na vyjádření vztahu nákladu ke konkrétnímu výrobku, práci, službě, ale i dílčímu výkonu a aktivitě pomocných a obslužných činností •odpověď na otázky: •Jaké jsou náklady prováděných výkonů? •Jak řídit jejich hospodárnost? •Které z výkonů jsou při současných cenách nejvýhodnější, jak měřit jejich přínos apod.? •Kladen důraz na kalkulaci nákladů výkonů. • Linie útvarová •sledující primárně otázku: ve kterém vnitropodnikovém útvaru byl náklad vynaložen, popř. který útvar odpovídá za jeho vznik. • Jde o vyjádření diferencovaného přínosu konkrétních středisek k celopodnikovým výsledkům. •Nalezení vhodných motivačních účinných kritérií hodnocení a odměňování pracovníků. •Kladen důraz na rozčlenění nákladů podle odpovědnosti za jejich vznik. • Bod zvratu •Bod rentability = bod zvratu = jaký je minimální objem výroby (výkonu), nutný k tomu, aby se výnosy (tržby) rovnaly nákladům, tj. od kdy začínáme být ziskový. •Situace, kdy se výnosy vyrovnají nákladům - kdy začneme vydělávat, tj. když celkové příjmy začnou převyšovat celkové náklady (fixní + variabilní) •Tento bod bývá důležitým milníkem z pohledu dlouhodobějšího udržitelného fungování organizace. Pokud jej nedosáhne, buď začne dotovat provoz úvěry či půjčkami (vlastními či cizími) nebo dřív či později zanikne. Bod zvratu a jeho projekce ukazuje ekonomickou životaschopnost vašich projektů či fungování organizace. • • Bod zvratu je východiskem pro celou řadu rozhodování •stanovení objemu výroby zajištujícího potřebnou výši zisku (a to i nulového) •stanoveni limitu fixních nákladů tj. jaké výše mohou dosáhnout fixní náklady, aby podnik nebyl ještě ztrátový, popřípadě aby zisk neklesl pod požadovanou hranici. •stanovení limitu variabilních nákladů tj. jaké výše mohou dosáhnout variabilní náklady, aby podnik nebyl ještě ztrátový, popřípadě aby zisk neklesl pod požadovanou hranici, •stanovení minimální výše ceny, tj. jaká je nejnižší úroveň ceny, aby podnik nebyl ještě ztrátový, popřípadě aby zisk neklesl pod požadovanou hranici, •výběr technologické varianty z hlediska celkových dosahovaných nákladů příslušných variant •stanovení stupně provozní páky (citlivosti zisku na změny objemu produkce). • Kalkulace 1. tutoriál třetí blok KALKULACE NÁKLADŮ VÝKONŮ •Základním nástrojem řízení po linii výkonů je kalkulace. •V nejobecnějším slova smyslu se kalkulací rozumí propočet nákladů, přínosu, zisku, ceny resp. jiné finanční veličiny na výrobek, práci nebo podnikovou službu, na jejich dílčí část, činnost nebo operaci, kterou je třeba v souvislosti s jejich uskutečněním provést, na podnikovou investiční akci či na jinak naturálně (věcně) vyjádřený výkon. 33 Kalkulace •Kalkulací se rozumí stanovení a zjištění nákladů a ceny na kalkulační jednici •Kalkulační jednice představuje věcně i rozsahově vymezenou měrnou jednotku, ke které se vztahují náklady i související ekonomický prospěch 34 Základní kalkulační pojmy: •Pojem kalkulace nákladů výkonů lze obecně chápat ve třech základních významech: • •Jako činnost vedoucí ke zjištění či stanovení nákladů na konkrétní výkon podniku, který je přesně druhově, objemově a jakostně vymezen (na tzv. kalkulační jednici), •Jako výsledek této činnosti, tedy propočet celkových nebo dílčích nákladů na kalkulační jednici, •Jako vydělitelná část informačního systému podniku, sice úzce spjatá s nákladovým účetnictvím. 35 Kalkulační systém •Kalkulace se využívají zejména: •• při řízení hospodárnosti – umožňují porovnávat skutečné a předem stanovené náklady; •• při tvorbě vnitro organizačních cen – na jejich základě se oceňují druhotné náklady a výnosy středisek; •• při návrhu cen externím odběratelům – je významným podkladem pro posouzení tržní ceny; •• při sestavování plánů a rozpočtů – kalkulace poskytují základní vstupní informace pro jejich sestavení; •• při rozhodování o objemu a struktuře výkonů; •• při rozhodování o způsobu provádění výkonů – v rámci vlastní činnosti nebo nákupem od externích dodavatelů; 36 Metoda kalkulace •Metodou kalkulace se rozumí způsob stanovení předpokládané výše nákladů, resp. následného zjištění skutečných nákladů na určitý výkon organizace. 37 Časové členění kalkulací •Předběžné kalkulace (ex ante) •Před započetím služby, zahájením činnosti •Vychází se z technických podkladů, organizačních směrnic, vývoje N za předešlé období… •Normové kalkulace (vycházíme z technických a technicko-hospodářských norem) •K plánová (rok, čtvrtletí,..) = bere v úvahu množství + očekávané změny •K operativní, = bere v úvahu aktuální stav podmínek •K základní = platná na začátku a po celé období, nebere v úvahu změny •Propočtové kalkulace (míra přesnosti mnohem menší, odhadujeme na základě N z minulosti) •Stanovení nabídkové ceny (pro externí partnery) •Stanovení očekávaných nákladů (pro řízení podniku) •Výsledné kalkulace (ex post) •Po skončení výroby, ukončení činnosti. •Vychází se z údajů z účetnictví, zjišťují se skutečné náklady na KJ • 38 Přiřazování nákladů předmětu kalkulace •Dva okruhy problémů • Jak přiřazovat náklady kalkulační jednici? (metodické hledisko) •přímé x nepřímé náklady •Proč se přiřazují náklady kalkulační jednici? (uživatelské hledisko) •alokace nákladů • • • 39 Typový kalkulační vzorec •1. Přímý materiál •2. Přímé mzdy •3. Ostatní přímé náklady •4. Výrobní (provozní) režie • = Vlastní náklady výroby (provozu) •5. Správní režie • = Vlastní náklady výkonu •6. Odbytové náklady • = Úplný vlastní náklady výkonu •7. Zisk (ztráta) •Cena výkonu (základné) 40 Kalkulační vzorec v NNO 41 Kalkulační vzorec v NNO 42 Co nám kalkulační vzorec říká •Základy cenové politiky v nestátním neziskovém sektoru…. •Jak se cena tvoří v ziskovém sektoru… •Zohlednění zisku/ztráty • •Hospodářská činnost – zisk se kalkuluje především proto, aby se pokryla míra rizika, nepodaří-lis e realizovat všechny záměry vycházející z poslání. •Hospodářská činnost nemůže být ztrátová (případná ztráta se hradí z rezervního fondu) •Není-li trvale dosahován zisk, musí se tato činnost ukončit. • 43 Alokace •= přiřazení nákladů příslušnému objektu. •Hlavním cílem je zpřesnit informace o nákladech týkajících se určitého objektu s hlavním zřetelem na rozhodovací úlohu, kterou je třeba řešit. • •Neexistuje univerzálně správný nebo špatný způsob přiřazení nákladů příslušnému výkonu. Každý způsob alokace musí respektovat nejen vztah nákladů k objektu, ale zejména rozhodovací úlohu, která bude na základě tohoto přiřazena. • 44 Principy alokace •Příčinnost (příčinné souvislosti) vzniku nákladů – každý výkon má být zatížen pouze takovými náklady, které příčině vyvolal; •Únosnost nákladů – tj. jakou výši nákladů je schopen „unést“ např. v prodejní ceně; •Průměrování – tj. jaké náklady v průměru připadají na určitý výrobek; 45 Pět typů rozhodovacích úloh •Ú, jejichž smyslem je rozhodnout o způsobu využití ekonomických zdrojů v budoucnosti; •Ú, jejichž smyslem je motivovat manažery a zaměstnance z hlediska dosažení cílů; •Ú, jejichž smysle návrh a obhajoba ceny, tj. vychází z propočtu nákladů vynaložených v souvislosti s prodávanými výkony; •Reprodukční úlohy, tj. rozhodnutí o objemu, cenách, sortimentu. •Ú založené na informacích o vázanosti ekonomických zdrojů v produktech organizace; 46 Kalkulace prostým dělením •Při stejnorodé výrobě – všechny N se vztahují k jednomu druhu výkonů •Přímé N – podle norem, Nepřímé N – dělí se objemem výroby •Pokud jsou jednotlivé výkony různě nákladově náročné, dochází při použití této metody ke značnému zkreslení výsledné kalkulace jednotlivých výkonů. • 47 Kalkulace dělení s poměrovými čísly •Při výrobě podobných výrobků, vyráběných stejnou technologií, lišících se rozměrem, tvarem… •Společné náklady se rozdělují podle poměrových čísel (např. množství spotřebovaného materiálu), která vyjadřují vztah k základnímu výrobku. • 48 Kalkulace přirážková •Při různorodé výrobě. •Společné N – rozvrhujeme podle zdůvodněné rozvrhové základny, která vyjadřuje přímou úměru mezi růstem RN a zvolenou veličinou •Složité vybrat vhodnou základnu.. •Rozvrhová základna může být: •Peněžní (přímé mzdy, přímý materiál,..). Počítáme vždy režijní přirážku v % z této základny (podíl režijních nákladů na nákladový druh zvolený za rozvrhovou základnu) •Naturální (strojové hodiny, normohodiny práce dělníků). Režijní sazba v Kč na jednotku rozvrhované základny. • 49 Kalkulace přirážková • •Výhoda peněžních základen je ve snadném a přesném zjišťování, nevýhodou je jejich nestabilita – podléhají častým změnám. •Tento nedostatek nemají naturální základny. Jejich zjišťování je však náročnější. Vybírají se buď na základě zkušeností, nebo pomocí technicko-ekonomických rozborů. • 50