2. Zakázané dohody
Cíl kapitoly:
Cílem této kapitoly je vysvětlit základní principy regulace zakázaných dohod. Vyložen bude
pojem dohoda, základní formy dohod a situace, kdy dohody mají za svůj cíl nebo výsledek
narušení soutěže. Zaměříme se rovněž na ujednání, která se zakázané dohody nepovažují –
tzv. dohody menšího významu (pravidlo de minimis). Pozornost bude věnována rovněž
výjimkám ze zákazu dohod, a to jak blokovým, tak ex lege výjimkám. Diskutovány budou
rovněž zakázané dohody v oblasti zemědělství.
2.1.Pojem dohody
Soutěžní právo u podniků rozlišuje mezi nezávislým jednáním a jednáním sladěným
(collusion), které může být za splnění dalších podmínek zakázané. Takové sladěné jednání,
pokud narušuje soutěž, se označuje jako zakázaná dohoda.
Unijní i české právo vymezuje zakázané dohody prakticky identicky. V čl. 101 SFEU
(http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:0047:0200:CS:PDF)
se uvádí
1. S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky,
rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod
mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení
hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které
a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky;
b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice;
c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování;
d) uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou
někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži;
e) podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani
podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
2. Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku.
[…]
Obdobně § 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže
(http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Legislativa/HS/CR/UZ_c_143-
2001__2__final.pdf) stanoví, že
(1) Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné
shodě (dále jen „dohody“), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže,
jsou zakázané a neplatné4), pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) nepovolí prováděcím právním předpisem
z tohoto zákazu výjimku. Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný,
nejsou považovány za zakázané.
(2) Z dohod zakázaných podle odstavce 1 jsou zakázány zejména dohody, jejichž cílem nebo
výsledkem je narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o
a) přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách,
b) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic,
c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů,
d) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle
obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí,
e) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo
srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni,
f) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se
soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (skupinový
bojkot).
(3) Týká-li se důvod zákazu jen části dohody, je zakázána a neplatná jen tato část. Pokud však
z povahy dohody, jejího obsahu, účelu nebo z okolností, za nichž k ní došlo, vyplývá, že ji
nelze od ostatního obsahu oddělit, je zakázaná a neplatná celá dohoda.
[…]
Dohody tedy mohou mít v zásadě tři formy, a to
 dohody (agreements, označované často jako dohody v užším slova smyslu),
 rozhodnutí sdružení podniků (decisions by associations of undertakings), a
 jednání ve shodě (concerted practices).
Pokud jde o dohody v užším slova smyslu, bývají charakterizovány jako soulad vůlí
(concurrence of wills) mezi nejméně dvěma stranami, bez ohledu na to, v jaké formě se tato
vůle projeví, pokud představuje skutečný výraz (faithful expression) úmyslu těchto stran.
Dohoda nemusí být ani výslovná, postačí, že z ní vyplývá shoda na určitém budoucím
postupu.
Takový soulad vůlí (konsenzus) se ne vždy podaří prokázat, přitom však na trhu může
docházet k jednání podniků, které by bez určitého předchozího sladění nebylo možno
vysvětlit. Právě tyto formy slaďování pokrývá koncept jednání ve shodě, který se týká
takových forem koordinace mezi podniky, kdy, aniž by dosáhly úrovně uzavření dohody
v pravém slova smyslu, vědomě nahrazují rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací,
která vede k nastolení podmínek soutěže neodpovídajícím normálním podmínkám na trhu.
K prokázání zakázané dohody ve formě jednání ve shodě tedy postačí prokázat kontakty mezi
podniky a jejich následné sladěné jednání; v některých případech, pokud jednání podniků na
trhu nelze vysvětlit žádným jiným způsobem než tím, že mezi nimi došlo k dohodě, by mohlo
být možné jednání ve shodě prokázat pouze na základě takové jednání navenek. Od jednání ve
shodě je třeba odlišovat tzv. paralelní jednání, kdy se podniky na trhu sice chovají obdobně,
nikoliv však v důsledku koordinace, ale s ohledem na objektivní situaci na trzích.
Dohoda konečně může mít i podobu jednostranného úkonu, pokud ovšem takový úkon
směřuje ke sjednocování jednání více sdružených podniků; v takových situacích hovoříme o
rozhodnutí sdružení. Účinky takové koordinace (slaďování) členů ze strany sdružení jsou totiž
stejné, jako by se členové „přímo“ dohodli sami.
Z hlediska toho, v jakém (soutěžním) postavení se vůči sobě účastníci dohody nacházejí, se
dále rozlišují dohody
 horizontální, uzavírané konkurenty, a
 vertikální, uzavírané v rámci distribučního řetězce (např. výrobce – prodejce).
Vertikální dohody jsou způsobilé narušit soutěž, pokud jde o distribuci určitého zboží;
hovoříme proto o soutěži uvnitř značky (intra brand competition). Účinky horizontálních
dohod se naopak týkají soutěže mezi značkami (inter brand competition) a lze je tedy
vzhledem k jejich potenciálním účinkům považovat za závažnější.
2.2.Způsobilost dohody narušit soutěž
Pojmovým znakem dohod zakázaných ve smyslu čl. 101 SFEU je, že jsou způsobilé vyvolat
narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu – jen takové případy koordinace je možno
považovat za protisoutěžní a tedy za zakázané. Rozlišuje se přitom mezi dohodami, které mají
narušení soutěže za svůj
 cíl (object) a
 výsledek (effect).
Za protisoutěžní vzhledem ke svému cíly se považují takové dohody, které jsou již ze své
podstaty (by their very nature) způsobilé narušit hospodářskou soutěž; takové dohody jsou
považovány za dohody s „tvrdým jádrem“ (hard-core restrictions). Jedná se zejména o
horizontální dohody o určování cen, o rozdělení trhu nebo o veřejných zakázkách (tzv. bid
rigging). Jedná se tedy o určitou úzkou kategorii dohod, u kterých není nezbytné prokazovat,
že narušily nebo mohly narušit hospodářskou soutěž, neboť lze bez dalšího předpokládat, že
jsou vždy přinejmenším způsobilé soutěž narušit.
Pokud se naopak o dohodu s cílem narušit soutěž nejedná, a domněnka způsobilosti narušit
soutěž se tak neuplatní, je třeba provést podrobnou analýzu účinků takové dohody. V jejím
rámci je třeba porovnat skutečnou situaci na trhu (factual) s hypotetickou situací, která by tam
panovala nebýt předmětná dohody (counterfactual); účinky dohody je přitom třeba hodnotit
v celém jejím ekonomickém kontextu, zejména s ohledem na zboží a služby, kterých se týká,
postavení jejích účastníků na relevantním trhu, skutečnosti, zda se jedná o samostatnou
dohodu nebo jednu z mnoha obdobných, tzv. síťových dohod, a další.
Rozlišení mezi dohodami, které mají narušení soutěže za svůj cíl nebo za svůj výsledek je
zřetelné u následujících rozsudků Soudního dvora. Ve věci 56 et al./64 Consten a Grundig
(http://eur-
lex.europa.eu/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexplus!prod!CELEXnumdoc&lg=en&numdo
c=61964CJ0056; rozsudek není dostupný v češtině), kde se jednalo o dohodu zakázanou již
pro svůj cíl Soudní dvůr uvedl, že
[P]ro účely aplikace článku [101 (1) SFEU] není potřeba zabývat se konkrétními účinky
dohody, pokud vyjde najevo, že má za svůj cíl vyloučení, omezení nebo narušení soutěže.
Ve věci 56/65 Société Technique Minière (http://eur-
lex.europa.eu/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexplus!prod!CELEXnumdoc&lg=en&numdo
c=61965CJ0056; rozsudek není dostupný v češtině), kde se již jednalo o dohodu zakázanou
pro svůj výsledek, pak upřesnil, že
[A]by se na určitou dohodu vztahoval zákaz podle článku [101 (1) SFEU], musí mít „za svůj
cíl nebo výsledek vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu“.
Skutečnost, že se nejedná o požadavky kumulativní, ale alternativní, vyplývající ze spojky
„nebo“, vede zaprvé k potřebě posouzení přesného účelu dohody, v ekonomickém kontextu, ve
kterém se měla uplatnit. Narušení soutěže, na které odkazuje článek [101 (1) SFEU], může
vyplývat ze všech nebo z jen některých ustanovení předmětné dohody. Pokud ovšem analýza
těchto ustanovení nevede k závěru o zhoubném dopadu na soutěž, je třeba posoudit účinky
této dohody […].
K tomu, aby byla určitá koordinace považována za zakázanou dohodu ve smyslu čl. 101
SFEU, musí být nejen způsobilá hospodářskou soutěž narušit, ale narušit ji znatelně. Za
dohodu se proto nepovažují ujednání, která mají na soutěž jen zanedbatelný dopad. Tyto
„dohody“ se nazývají dohody menšího významu (agreements of minor importance) nebo
dohody de minimis. Za účelem vymezení tohoto, které dopady nemají znatelné dopady na
soutěž, vydává Komise od sedmdesátých let minulého století vysvětlující oznámení (tzv.
oznámení de minimis); dnes účinné bylo přijato v roce 2001 (Oznámení Komise o dohodách
menšího významu, které výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 81 odst. 1 smlouvy
o založení Evropského společenství (de minimis), http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:08:02:52001XC1222(03):CS:PDF).
Pro
vyhodnocení znatelnosti dopadů určité je rozhodující postavení jejích účastníků na
relevantním trhu, zejména jejich tržní podíly. V podrobnostech k pravidlu de minimis
odkazujeme na toto oznámení.
2.3. Výjimky ze zákazu dohod
Ani dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení soutěže, nejsou nezbytně zakázané;
v druhém kroku analýzy je třeba zodpovědět otázku, zda se na ně nevztahuje některá
z následujících výjimek:
 dohoda je uzavírána v sektoru, kde je působnost soutěžního práva omezena,
 na dohodu se vztahuje tzv. bloková výjimka, nebo
 dohoda je vyjmuta ze zákazu na základě uplatnění tzv. výjimky ex lege.
Pokud jde o sektorové výjimky, nejedná se o výjimku v pravém slova smyslu. V dnešní době
se jedná prakticky jen o sektor zemědělství, na který se soutěžní právo vztahuje jen v rozsahu
stanoveném příslušnými nařízeními Rady, v zásadě však k významnému omezení
aplikovatelnosti soutěžních pravidel nedochází. SFEU v čl. 42 stanoví, že
Ustanovení kapitoly týkající se pravidel hospodářské soutěže se vztahují na zemědělskou
produkci a obchod zemědělskými produkty pouze v rozsahu, který podle čl. 43 odst. 2 a
způsobem v něm stanoveným vymezí Evropský parlament a Rada se zřetelem k cílům
uvedeným v článku 39.
Tento rozsah byl vymezen Nařízením 1184/2006 (http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:214:0007:0009:CS:PDF),
které
ovšem aplikovatelnost soutěžního práva prakticky neomezuje:
Článek 1
Články 81 až 86 Smlouvy a ustanovení přijatá k jejich provedení se s výhradou článku 2
tohoto nařízení vztahují na všechny dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v čl. 81 odst. 1 a
článku 82 Smlouvy, které se týkají produkce produktů uvedených v příloze I Smlouvy nebo
obchodu s nimi.
Článek 2
1. Ustanovení čl. 81 odst. 1 Smlouvy se nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v
článku 1 tohoto nařízení, které tvoří nedílnou část vnitrostátní organizace trhu nebo jsou
nezbytné pro dosažení cílů stanovených v článku 33 Smlouvy.
Zejména se nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání zemědělců, zemědělských sdružení a
svazů těchto sdružení pocházejících z jednoho členského státu, které se týkají produkce nebo
prodeje zemědělských produktů nebo využívání společných zařízení ke skladování, opracování
nebo zpracování zemědělských produktů a které neobsahují povinnost účtovat určité ceny,
pokud Komise neshledá, že je tím bráněno hospodářské soutěži nebo že jsou ohroženy cíle
uvedené v článku 33 Smlouvy.
[…]
Pokud jde o vlastní výjimky, zákaz se neuplatní na dohody, pokud – zjednodušeně řečeno –
prosoutěžní účinky předmětné dohody (tzv. efficiencies) převáží nad jejími účinky
protisoutěžními. V čl. 101 odst. 3 SFEU se stanoví, že
3. Odstavec 1 [tedy zákaz dohod, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení soutěže]však může
být prohlášen za neúčinný pro:
- dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,
- rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a
- jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,
které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či
hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho
vyplývajících, a které
a) neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná;
b) neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části
výrobků tímto dotčených.
V českém právu je uvedeno obdobné pravidlo v § 3 odst. 4 OHS. Dohoda, na kterou se má
taková výjimka vztahovat, tedy musí splňovat čtyři kumulativní podmínky:
 musí přispívat ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo k podpoře
technického nebo hospodářského pokroku (tedy přinášet ony efficiencies),
 přiměřený podíl na těchto výhodách musí obdržet i spotřebitelé,
 omezení soutěže spojená s dohodou musí být nezbytná pro dosažení těchto
pozitivních cílů, a
 dohoda nesmí jejím stranám umožnit vyloučit soutěž ve vztahu k podstatné části
trhu.
Pokud jsou tyto podmínky splněny, může být ze zákazu vyjmuto jakékoliv protisoutěžní
ujednání – neexistují žádná ujednání, která jsou ze své podstaty nezpůsobilá být vyjmuta ze
zákazu; zejm. u tzv. hard-core ujednání je však kumulativní splnění těchto podmínek velmi
málo pravděpodobné.
Na rozdíl od dřívější právní úpravy, kdy o splnění těchto podmínek musela předem
rozhodnout Komise (resp. v českém právu Úřad) a předmětná dohoda tedy byla ze zákazu
vyjmuta až takovým rozhodnutím (hovořilo se o tzv. individuálních výjimkách), v současné
době se tato výjimka uplatní bez dalšího – označuje se proto jako výjimka ex lege. Posouzení
splnění podmínek je na příslušných podnicích, které v případě sporu nesou i důkazní břemeno
souladu své dohody se soutěžním právem.
Za účelem usnadnění postupu při analýze souladu určité dohody s unijním právem přijala
Komise výkladové oznámení (Výkladová pravidla o aplikaci článku 81 odst. 3 Smlouvy,
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2004:101:0097:0118:EN:PDF;
oznámení není dostupně v češtině); v detailech k problematice výjimky ex lege odkazujeme
na toto oznámení, které obsahuje metodologický výklad i velké množství konkrétních
příkladů.
Situaci podniků usnadňují i tzv. blokové výjimky, které paušálně vyjímají ze zákazu některé
typizované kategorie ujednání mezi podniky. Jejich smyslem je v dnešní době především
maximálně zvýšit právní jistotu podniků tím, že jednoznačně deklarují, jaká ujednání (a za
jakých podmínek) jsou mezi podniky přípustná. Pokud totiž určité ujednání podmínky
blokové výjimky splňuje, jedná se bez dalšího o dohodu legální, a podniky nemusí provádět
žádnou jejich další analýzu; ta musí proběhnout jen tehdy, že podmínky blokové výjimky
splněny nejsou, a podniky musí prokázat, že dohoda je přesto legální, neboť se na ni vztahuje
výjimka ex lege. Blokové výjimky se týkají jak obecně určitých typizovaných ujednání, např.
vertikálních dohod o distribuci, tak konkrétních sektorů, např. pojišťovnictví. Současně
vydává Komise řadu výkladových oznámení, které se určitých typů ujednání i sektorů týkají.
Jako příklad odkazujeme na oznámení Komise o vertikálních omezeních (Pokyny
k vertikálním omezením, http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:130:0001:0046:CS:PDF)
a
horizontální spolupráci (Pokyny k použitelnosti článku 101 Smlouvy o fungování Evropské
unie na dohody o horizontální spolupráci, http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2011:011:0001:0072:CS:PDF).
Blokové výjimky Komise (a její výkladová oznámení k těmto blokovým výjimkám), stejně
jako zvláštní pravidla o omezení aplikovatelnosti soutěžního práva v sektoru zemědělství
(srov. shora), se přímo uplatní i v českém právu, jak vyplývá z § 4 zákona o ochraně
hospodářské soutěže:
(1) Zákaz podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na dohody, které nemohou mít vliv na obchod mezi
členskými státy Evropských společenství podle čl. 81 Smlouvy, avšak splňují ostatní podmínky
stanovené blokovými výjimkami přijatými na základě čl. 83 odst. 1
Smlouvy k provedení čl. 81 odst. 3 Smlouvy příslušnými nařízeními Komise nebo Rady (dále
jen „komunitární blokové výjimky“) anebo výjimkou pro oblast zemědělství.
(2) Úřad může povolit blokové výjimky i pro další druhy dohod, pokud je prokázáno, že
narušení soutěže, ke kterému by bloková výjimka vedla, je převáženo výhodami pro jiné
účastníky trhu, zejména pro spotřebitele.
(3) Úřad rozhodnutím jednotlivému soutěžiteli výhodu výjimky podle odstavce 1 nebo 2
odejme, pokud by v důsledku vývoje na trhu dohoda podléhající takové výjimce nesplňovala
podmínky stanovené v § 3 odst. 4.
Úřad dosud žádnou vlastní blokovou výjimku nevydal ani nerozhodl o odejmutí výhody
výjimky.
2.4. Rozhodovací praxe Úřadu a soudní přezkum
Pokud jde o českou rozhodovací praxi, odkazujeme na následující rozsudky přezkoumávající
rozhodnutí Úřadu, které jsou klíčové pro formulování české doktríny týkající se zakázaných
dohod:
Koncept zakázané dohody: rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Kartel stavebních
spořitelen: výměna informací
(http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/sbirky_rozhodnuti/rozsudky/1Afs78_2008_721
.pdf)
Jednání ve shodě: rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci Kartel pekařů
(http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/sbirky_rozhodnuti/rozsudky/62Ca16_2009_37
5.pdf)
Rozhodnutí sdružení soutěžitelů: rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci Česká
lékárnická komora – bonus za recept
(http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/sbirky_rozhodnuti/rozsudky/62Ca_33_2009_5
0.pdf)
Určování cen pro další prodej: rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci Tupperware
(http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/sbirky_rozhodnuti/rozsudky/62Ca4_2007_233.
pdf)
Zákaz exportu: rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci Sokolovská uhelná
(http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/sbirky_rozhodnuti/rozsudky/62Af_67_2010_1
40.pdf)
2.5. Otázky k zamyšlení
1. Vysvětlete koncept jednání ve shodě.
2. Za jakých podmínek je možné uzavřít horizontální dohodu o výměně informací?
3. Za jakých podmínek je přípustné uzavřít dohodu o tzv. nákupní alianci?
4. Za jakých podmínek může sdružení soutěžitelů doporučit svým členům ceny pro
prodej jejich zboží?
5. Jaká cenová omezení jsou přípustná ve vertikálních dohodách?
6. Jak funguje selektivní distribuční systém?
7. Jaká omezení jsou přípustná při prodeji zboží přes internet?
8. Jaká zvláštní pravidla platí pro distribuci automobilů a náhradních dílů k nim?
9. Jaká zvláštní pravidla platí pro dohody v sektoru zemědělství?
10. Je možno uložit podniku pokutu za účastna na zakázané dohodě, jejíž uzavření ukládá
národní právo?