Osobní zájmena předmětná a zájmena příslovečná Tématem této lekce jsou osobní zájmena předmětná a zájmena příslovečná. Budeme se zabývat jejich tvary a použitím. Podívejme se nejdříve na takzvaná pronoms compléments d’objet direct (COD) , která ve větě fungují jako předmět přímý. To znamená, že nahrazují podstatné jméno, které stojí ve vazbě se slovesem bez předložky (v češtině bychom řekli zájmena ve 4. pádě). Tvary těchto zájmen jsou: me /m´ Paul me voit. te/t´ Paul te voit. le/la/l´ Paul le/la voit. nous Paul nous voit. vous Paul vous voit. les Paul les voit. Například větu Pavel mě vidí. vyjádříme ve francouzštině větou Paul me voit. Dalším druhem jsou zájmena zvaná pronoms compléments d’objet indirect (COI), která ve věte fungují jako předmět nepřímý. To znamená, že nahrazují podstatné jméno po předložce à (v češtině by se jednalo o zájmena 3. pádu). Jejich tvary jsou následující: me/m´ Luc me téléphone. te/t´ Luc te téléphone. lui Luc lui téléphone. nous Luc nous téléphone. vous Luc vous téléphone. leur Luc leur téléphone. Potom tedy větu Lukáš mi telefonuje. přeložíme jako Luc me téléphone. Jistě jste si všimli, že některá z obou druhů zájmen mají stejný tvar. Pro porovnání se podíváme na následující tabulku. Vlevo vidíme zájmena COI, tedy ta, která nahrazují podstatné jméno s předložkou à a vpravo zájmena COD, tedy ta, která nahrazují podstatná jména ve funkci předmětu přímého. Jak vidíte, liší se pouze tvary zájmen pro 3. osobu jednotného i množného čísla. COI (à) COD (---) me/m´ me/m´ te/t´ te/t´ lui le/la/l´ nous nous vous vous leur les Několik vět pro příklad: La secrétaire les imprimera tous. – Sekretářka je všechny vytiskne. Vous m´enverrez la liste des participants ? – Pošlete mi seznam účastníků? Je leur écris un mél. – Píši jim mail. Zájmena COI a COD můžeme vzájemně kombinovat. Pořadí dvou zájmen je jako v tabulce s výjimkou tvarů lui a leur, které stojí vždy na druhém místě: Vous me l´enverrez ? – Pošlete mi jej? Je le leur écris. – Píšu jim ho. Ve větě stojí zájmena vždy před slovesem kromě kladného rozkazovacího způsobu. Před časované sloveso tedy umístíme zájmeno, pokud je sloveso v jednoduchém nebo složeném čase, např. v budoucím, v podmiňovacím způsobu, v passé composé nebo plus-que-parfait. Rovněž tak v záporném rozkaze. Záporkami ve všech těchto případech obklopíme časované sloveso včetně předmětného zájmene. je ne l´écris pas je ne l´ai pas écrit ne le faites pas ! Za slovesem budou stát zájmena v kladném rozkaze: écris-le ! Nepřízvučná zájmena me a te se v tomto postavení změní na přízvučná moi, toi: écris-moi ! réveille-toi ! Vyskytnou-li se ve větě 2 slovesa, z nichž jedno je modální, vkládáme zájmeno mezi ně. Je vais l´annoncer. V záporu obklopíme záporkami první, časované sloveso, a zájmeno umístíme před infinitiv. Ils ne savent pas l´écrire. Příslovečná zájmena y a en se kladou ve větě na stejná místa jako osobní zájmena předmětná. V kombinaci se zájmeny COI a COD stojí vždy až na druhém místě. Il lui en a parlé. Nous nous y intéressons. Kombinujeme-li zájmena y a en, stojí vždy v uvedeném pořadí. Il y en a beaucoup. A co příslovečná zájmena vyjadřují? Zájmeno y nahrazuje 1) místo (tam) Gérard aime le théâtre, il y va souvent. (il va souvent au théâtre) 2) podst. jm. neživotné po slovesné vazbě s předložkou penser à qch, assister à qch, arriver à qch, renoncer à qch, tenir à qch,… Pensez-vous à votre voyage ? – Oui, j´y pense. Jean réfléchit encore à ce problème ? Y réfléchissez-vous aussi ? Pokud je nahrazované podstatné jméno životné, zůstane předložka à s osobním zájmenem samostatným: Pensez-vous à votre amie ? – Oui, je pense à elle. Zájmeno en nahrazuje 1) místo (odtud, odtamtud – s předl. de) Il sort du bureau – il en sort (sortir du bureau) 2) podst. jm. neživotné po vazbě s předložkou de Voilà le dictionnaire, vous pouvez vous en servir. (se servir de qch – se servir du dictionnaire) André me rendra mon couteau, il n´en a plus besoin. (avoir besoin de – avoir besoin du couteau) J´ai visité la Côte d´Azur et j´en suis content. (être content de – être content de la Côte d´Azur) Pokud je nahrazované podstatné jméno životné, zůstane předložka de s osobním zájmenem samostatným: Vous vous souvenez de mon ami Paul ? – Oui, je me souviens de lui. 3) - podst. jm. s dělivým členem Avez-vous du pain ? – Oui, nous en avons. Robert a de la chance, il en a toujours eu. - podst. jm. s neurčitým členem (un, une, des) Y a-t-il encore des billets ? – Je crois qu´il y en a encore. Chloé a un chapeau ? – Elle en a trois. Elle en a plusieurs. - podst. jm. s výrazem množství Il achète un kilo de pommes. – Il en achète un kilo. Avez-vous des amis en France ? – Oui, j´en ai plusieurs. - podst. jm. po absolutním záporu Georges n´a pas de stylo ? – Non, il n´en a pas. – Si, il en a un.