BKR_MSSP
Maloobchodní síť a spotřebitelské preference
Mgr. Petr TONEV, Ph.D.
 Charakteristika vnějšího prostředí a souvislostí, v nichž probíhal a probíhá vývoj 
maloobchodu a jeho transformace – urbánní vývoj, suburbanizace, proměny 
vnitřní struktury města…
 Klasifikace maloobchodních jednotek.
 Typy maloobchodních lokalit.
 Plánování maloobchodu a regulace. 
2
Klasifikace maloobchodních jednotek3
Klasifikace MO jednotek je zásadní ve smyslu pochopení a analyzování vztahů v oblasti MO. Lze ji 
provést na základě různých pravidel, např. dle:
 nabízeného zboží a služeb,
 účelu nákupní cesty,
 velikosti prodejny,
 vlastnických poměrů atd. 
Níže uvedená klasifikace (Cimler, Zadražilová 2007) odlišuje různé typy MO jednotek na základě:
 strukturálních (forma prodeje, velikost a stavební řešení jednotky či sortimentní profil) a
 instrumentálních hledisek (soubor nabízeného zboží a služeb, jejich kvalita a cenová politika)
Klasifikace maloobchodních jednotek
Typy jednotek
 Specializované prodejny
 Úzce specializované prodejny
 Specializované (odborné) velkoprodejny
 Obchodní domy (univerzální)
 Specializované obchodní domy
 Smíšené prodejny
 Superety (samoobslužné prodejny potravin)
 Supermarkety
 Diskontní prodejny potravin
 Hypermarkety
4
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů5
Specializované prodejny
 Sortiment specializovaných prodejen je v určitých sortimentních skupinách či několika 
podskupinách (většinou u nepotravinářského zboží) velmi úzce omezen.
 Ceny bývají vyšší především proto, že musí krýt náklady na prodej zboží s nižší frekvencí 
poptávky.
 Náklady prodeje bývají zvyšovány i rozsahem poskytovaných služeb. Prodej ve 
specializovaných prodejnách klade vysoké nároky na odbornost personálu.
 Typický prostor pro uplatnění těchto jednotek vytváří zejména městská centra, nákupní 
centra i vybavenost městských obvodů.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů6
Úzce specializované prodejny
 Sortiment úzce specializovaných prodejen je vymezen ještě úžeji a je také hlubším 
výsekem sortimentního spektra. Je rovněž spojen s širokou škálou potřebných služeb.
 Vysoké ceny jsou spojeny jak se službami a umístěním, tak s nároky na udržování relativně 
vysokých zásob.
 Prodej v úzce specializovaných prodejnách klade vysoké nároky na odbornost personálu i 
řešení interiéru. 
 Typickým místem působení úzce specializovaných jednotek je městské centrum a nákupní 
centra. Sortimentně bývají orientovány převážně na nepotravinářské zboží.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů7
Specializované (odborné) velkoprodejny
 Samoobslužné prodejny zaměřené na omezený rozsah sortimentu nepotravinářského zboží při 
poskytnutí velkého výběru zboží v tomto zaměření (oboru). 
 Obvyklá velikost je 2‐6 tis. m2 prodejní plochy. S ohledem na velikost prodejny a na úzké sortimentní 
vymezení se u nich stávají zbožím s rychlou obrátkou i ty druhy, které v hypermarketu příliš velkou 
obrátku, resp. prodejnost, nevykazují.
 I při relativním omezení služeb, proti klasickým specializovaným a úzce specializovaným prodejnám s 
obsluhou, je odborné poradenství a možnost rozvozu zboží nedílnou součástí prodeje.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů8
Specializované (odborné) velkoprodejny
 Jedním z prvních představitelů odborných velkoprodejen byl koncept DIY ‐ Do‐It‐Yourself (Home
Depot, Hornbach, OBI apod.), následovaly velkoprodejny elektro (Electro World, Datart apod.), 
velkoprodejny nábytku, koberců, kancelářského sortimentu, hraček či drogerie.
 Odborné velkoprodejny nabízejí velký výběr zboží při relativně nižších cenách.
 V Evropě tyto velkoprodejny zaznamenaly největší tempo rozvoje v 90. letech minulého století. Jsou 
největšími konkurenty pro malé a střední podnikání v nepotravinářském obchodě.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů9
Obchodní domy (univerzální)
 Obchodní domy představují klasické obchodní jednotky. které poprvé 
soustředily nákup „pod jednu střechu„ ‐ nabízely široký i hluboký 
sortiment.
 Původně byly zaměřeny na nepotravinářský sortiment, dnes jsou
obvyklou součástí každého plnosortimentního obchodního domu i
supermarket a občerstvení.
 Obvyklá velikost těchto prodejních jednotek je 6‐10 tis. m2,
ve velkých městech jsou rozlohy ploch několik desítek tis. m2,
za největší obchodní dům se dlouhou dobu považoval Macy's v New 
Yorku s plochou téměř 100 tis. m2
 V současnosti je zřejmě největší obchodní dům v Pusanu (J. Korea)
Shinsegae Centum City ‐ 294 tis. m2 prodejní plochy.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů10
Obchodní domy (univerzální)
 OD jsou situovány do několika podlaží. Původní pultový prodej se dnes 
mísí s uzavřenou nebo otevřenou samoobsluhou a volným výběrem 
zboží.
 Počet druhů zboží ve velkých plnosortimentních OD se pohybuje i kolem 
200 tis. položek.
 Soustřeďovaly vždy největší počet služeb pro zákazníky a cenově 
představují vyšší střední úroveň. Jejich doménou jsou centra měst a 
starší regionální nákupní centra.
 Za nejprogresívnější maloobchodní jednotku byly považovány v letech 
1860‐ 1960, ovšem v postkomunistických zemích vznikaly i později. 
 S rozvojem regionálních nákupních center jsou vytlačovány velkými 
samoobslužnými jednotkami.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů11
Specializované obchodní domy 
 Specializované obchodní domy doprovázely vývoj plnosortimentních OD
 Jsou charakterizovány minimální velikostí 1‐ 2 tis. m2 prodejní plochy, zaměřením hlubšího výběru zejména na 
sortiment odívání, převažují zde obslužné formy prodeje a vyšší ceny při vyšší odbornosti personálu.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů12
Smíšené prodejny  
 Smíšené prodejny jsou umisťovány především na venkově a v okrajových částech města.
 Jejich sortiment zahrnuje jak potraviny, tak nepotravinářské zboží. Je široký, ale mělký, jde o zboží běžné 
potřeby.
 Malá frekvence poptávky daná charakterem osídlení a současně plněním požadavku na blízkost místa 
prodeje se odrážejí v dosti vysokých nákladech i cenách.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů13
Supereta
 Potravinářská samoobsluha ‐ supereta (Neighborhood Market, Small Supermarket, SB‐Markt) je označení pro 
samoobsluhu potravin širokého sortimentu s prodejní plochou asi 200‐400 m2, nabízející většinou i základní 
druhy nepotravinářského zboží denní potřeby.
 Termín pochází z FRA Superette = zmenšená verze supermarketu  (Supermarché)
 Působí jako samostatná prodejna nebo jako oddělení větších maloobchodních jednotek, nejčastěji malých 
obchodních domů.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů14
Supereta
 Původní prostor se jednotkám typu supereta otevíral především v řidší zástavbě, dnes se uplatňují jako 
prodejny typu convenience na nádražích, letištích, podchodech, odpočívadlech dálnic, jako součást velkých 
čerpacích stanic apod.
 Díky své velikosti nemůže supereta ve srovnání se supermarketem využít plně výhod provozní koncentrace s 
dopadem do úrovně provozních nákladů.
 Jejím hlavním znakem je a výhodou je blízkost spotřebiteli (proto označení „Neighborhood Store").
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů15
Supermarket  
 Velkoplošná plnosortimentní samoobslužná prodejna potravin, která nabízí vedle 
potravinářského sortimentu i další rychloobrátkové zboží (zejména sortiment drogerie, 
kosmetiky, papírnictví), popř. v omezené míře v závislosti na velikosti prodejní plochy některé 
další druhy nepotravinářského zboží jako např. kuchyňské potřeby, drobné elektrospotřebiče 
apod.). 
 Prodejní plocha supermarketů činí 400 ‐ 2500 m2 (Německo ‐ 1500 m2). Supermarkety se někdy 
člení na malé a velké při hranici 1000 m2 prodejní plochy.
 Sortimentní nabídka supermarketů zahrnuje obvykle 5‐12 tis. položek, většina z nich připadá na 
potraviny. Německý EHI Retail Institute uvádí jako další kritérium maximálně 25% podíl prodejní 
plochy pro nepotravinářské zboží.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů16
Supermarket  
 Historie supermarketů sahá do 30. let minulého století, kdy našly 
uplatnění v době hospodářské krize –s nabídkou přibližně 800 položek 
a s výraznou diskontní orientací byly atraktivnější než tehdejší formáty. 
 Rozvoj supermarketů historicky souvisí se změnami v nákupním 
chování spotřebitelů ve vyspělých zemích v poválečném období ‐ s 
růstem kupní síly zákazníků, zvyšováním mobility a zvyšujícími se 
nároky spotřebitelů na úroveň poskytovaných služeb.
 Supermarkety byly prvním formátem, s kterým v 90. letech minulého 
století vstoupily na český trh nadnárodní řetězce a rychle získaly 
klíčové postavení v rámci potravinářského obchodu ať již využitím 
objektů předlistopadových velkoprodejen nebo později stavbou 
nových objektů „na zelené louce"
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů17
Diskontní prodejna  
 Diskontní prodejna potravin je samoobslužnou prodejnou, která zákazníka oslovuje nízkou cenovou úrovní 
nabídky. Zpravidla je pro ni příznačný omezený rozsah nabízených výrobků a nižší úroveň obslužného 
standardu.
 Počet druhů zboží nabízených v potravinářském diskontu je zpravidla do 1500 a sortiment nejde příliš do 
hloubky. Omezena je zejména nabídka čerstvého zboží (často však vyjma ovoce a zeleniny).
 Právě omezení rozsahu nabídky na menší počet položek s vysokou obrátkovostí a využití jednotných postupů 
umožňujících redukci provozních nákladů, omezení služeb a vyloučení pultového prodeje vytvářejí 
předpoklady pro dosažení velmi příznivých cen pro spotřebitele
 Podle šíře sortimentu a charakteru prodejny se potravinářské diskonty navíc někdy dělí na tzv. tvrdé (hard) 
diskonty (zpravidla méně než 1000 nabízených položek, omezená nabídka čerstvého zboží) a měkké (soft) 
diskonty (až dvojnásobný rozsah nabízených položek)
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů18
Diskontní prodejna  
 Trh diskontních prodejen od 2. poloviny 90. let rychle rostl i v ČR 
a velmi tvrdě začal konkurovat supermarketům
 Diskonty dále rozšiřují nabídku o nepotravinářské výrobky, čímž 
ještě více konkurují ostatním velkoplošným formátům
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů19
Hypermarket   
 Samoobslužná velkoplošná prodejna, která nabízí vedle potravinářského sortimentu i široký rozsah 
nepotravinářského zboží krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé spotřeby. 
 Prodejní plocha HM tvoří, na rozdíl od podobných prodejních jednotek (např. OD), souvislý celek ohraničený 
pokladním systémem. Stavební dispozice hypermarketu je nejčastěji jednopodlažní
 Rozsah prodejních ploch, jímž je definován HM se v různých zemích liší, ale nejčastěji je to
2500‐5000 m2 pro menší hypermarkety (např. Kaufland);
nad 5000 m2 pro větší hypermarkety (např. Globus).
 Na prodejní ploše menších HM převažuje potravinářský sortiment, nepotravinářské zboží má však také 
významný podíl (asi 30 % prodejní plochy), u větších HM je podíl plochy pro nepotravinářské zboží 55 až 60 %. 
Pokud jde o počet nabízených položek, převládá u HM nepotravinářský sortiment, v tržbách naopak dominuje 
sortiment potravin.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů20
Hypermarket   
 Od supermarketů a diskontů se tedy HM odlišují především prodejní plochou, šíří a složením sortimentu, od 
obchodních domů celkovou stavební dispozicí, uspořádáním pokladních systémů a rozsahem sortimentu (do 60 
tisíc položek v závislosti na velikosti prodejní plochy). 
 Na rozdíl od menších MO jednotek (supermarkety, diskonty apod.), které obsluhují zejména obyvatelstvo ve svém 
okolí, získávají hypermarkety zákazníky i ze vzdálenějšího okolí ‐ jako prodejní jednotka tak mají výrazně regionální 
dosah.
 HM jsou většinou umisťovány v necentrálních lokalitách či v okrajových částech měst. Je to dáno především 
vysokou náročností na plochu (velká zastavěná plocha, potřeba rozsáhlých parkovišť), vhodná je i exponovaná 
poloha při významných dopravních tazích, silničních či dálničních křižovatkách, aby časová dostupnost prodejny 
nepůsobila jako bariéra pro zákazníky.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů21
Hypermarket   
 Menší HM bývají častěji umisťovány blíže městských center ‐ vystačí s 
menší stavební plochou a s menší spádovou oblastí). Menší HM 
představují koncept, který lze uplatnit již ve spádovém území s 
přibližně 30 tis. obyvateli. V takto rozsáhlém území zpravidla tyto HM 
tvoří dominantní maloobchodní jednotky. 
 Velké HM od 5 tis. m2 prodejní plochy již vyžadují minimální spádovost 
zhruba 50 000 obyvatel. Vzhledem k tomu, že velké HM bývají 
většinou součástí větších nákupních center, bývá spádovost do těchto 
komplexů většinou ještě vyšší (minimálně 70‐ 80 tisíc obyvatel).
 Dvěma rozdílnými koncepty dnes disponují pouze dva řetězce ‐ Ahold 
a Tesco. To jim dává možnost prosadit se v odlišných typech lokalit ‐
jako hlavní magnety velkých regionálních nákupních center 
umístěných na okraji velkých měst (velký koncept od 5 tis. m2) či jako 
dominantní maloobchodní subjekt v menších městech – menší 
koncept od 2,5 do 5 tis. m2 prodejní plochy.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů22
Srovnání hlavních parametrů hypermarketu, supermarketu a diskontu (průměrné hodnoty)
Personální náklady (v % k obratu)
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů23
Samoobslužný sklad Cash and Carry
 Velkoplošná prodejní jednotka určená pro menší podnikatele (oblast stravování, ubytování, drobného obchodu ‐
členství na základě živnostenského listu), sortiment je podobný velkému hypermarketu.
 Těžiště obratu je v potravinách které se prodávají ve velkém balení, prodejní plocha obvykle 10 až 15 tis. m2,
počet druhů zboží 60 až 80 tisíc, část prodejny bývá většinou vybavena skladovými regály,
řešeny bývají jako halové stavby.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů24
Nákupní centrum
 Architektonicky jednotný komplex prodejen, stravovacích zařízení a provozoven služeb plánovitě vytvořených, 
uspořádaných a řízených jedním majitelem, přičemž provozovateli obchodních jednotek jsou nájemci. Minimální 
plocha nákupního centra je 5000 m2.
 U nás jsou nákupní centra lokalizována zejména v příměstských zónách, ale často se moderní nákupní centra 
uplatňují i při revitalizaci městských center (např. Nový Smíchov, Vaňkovka).
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů25
Nákupní centrum
 Od konce 40. let vznikala v USA velká soustředění prodejen za městem, která sloužila obyvatelům širokého regionu. 
Takto vznikla tzv. regionální nákupní centra, která představují architektonicky jednotný soubor komerčních zařízení, 
tj. koncentraci maloobchodu, stravování a služeb. 
 Urban Land Institute (ULI) rozlišuje mezi regionálními a super‐regionálními centry. Základem je jedna či dvě velké 
maloobchodní jednotky (hypermarket, obchodní dům), které jsou nazývány magnety. U super‐regionálních center 
je pak těchto jednotek více a jsou také mnohem rozsáhlejší (tj. až ke 100 000 m2) . Součástí jsou také dostatečné 
parkovací plochy, pěší komunikace, výtahy, pohyblivé schody atd. 
 Regionální centra nabízejí plný sortiment a slouží populaci okolo 150 000 obyvatel ve vzdáleností cca 30 minut od centra.
 Super‐regionální centra mají tržní oblast s minimem 300 000 lidí, nicméně spádové oblasti regionálních a super‐regionálních 
center se často překrývají.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů26
Nákupní centrum
 Komunitní nákupní centrum je kategorie rozlišovaná především v USA a UK. Základem je velká širokosortimentní
prodejna, většinou je v centru také ještě supermarket nebo např. diskontní prodejna. Velikost komunitních center 
bývá okolo 10 000 m2. Slouží populaci mezi 50 000 a 100 000 obyvateli a velmi těžko se definují, jelikož složení 
jejich nájemníků může být velmi rozdílné dle místního kontextu a ekonomické situace.
 Okrskové nákupní centrum slouží k uspokojení základních nákupů a každodenních potřeb obyvatel určité čtvrti, 
okrsku. Magnetem je většinou supermarket, lékárna a prodejna drogerie, doplněné menšími obchody. Velikost 
okrskového centra je okolo 5000 m2 a dle kontextu slouží spádové oblasti cca 3000 až 30 000 obyvatel. 
 Ještě menší kategorií je tzv. ,,convenience" centrum, kde je magnetem minimarket s potravinami a ostatními 
nájemníky jsou většinou restaurace, občerstvení, osobní služby jako čistírna, kosmetické studio, kopírovací centra a 
také profesionální služby, např. ordinace lékařů, pojišťovna, realitní kancelář atd. 
Tato centra nedosahují většinou více než 3000 m2, typické jsou pro ně menší tržby a také slabší orientace na 
automobilizovaného zákazníka. Typicky slouží především k tomu, aby zde lidé nakoupili položky, na které 
zapomněli, a aby nakoupili rychle.
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů27
Nákupní centrum
 Lze se setkat s označením Mega Malls, jež mají minimální velikost 100 000 m2 a v nichž je široká nabídka 
společenských a kulturních příležitostí a atrakcí.
 Speciálním typem NC je fashion centrum, orientované na butiky, obchody s kvalitním oblečením a doplňky, místo 
tradičního magnetu pak tato centra mají např. obchod s gurmánskými potravinami a lahůdkami. Orientovány jsou 
pochopitelně na zákazníky s vyššími příjmy a tomu odpovídá také jejich design a uspořádání.
 Dalšími typy jsou NC ve středu města, která přispívají k revitalizaci upadajících center a také k rozšíření obchodních 
kapacit v centru města. Většinou obsahují potravinářské i nepotravinářské prodejny s různou specializací, stravovací 
střediska a atraktivní služby. Jde o velice perspektivní formu NC ‐ podporuje udržitelný rozvoj, nevyžaduje tolik cest 
automobilem a také zcela přirozeně integruje nakupování s každodenními aktivitami.
 Klasická obchodně‐společenská centra ‐ vedle hypermarketu s kompletní nabídkou potravinářského i běžného 
spotřebního zboží, množství specializovaných obchodů a služeb, nabízejí též možnost odpočinku v příjemném 
prostředí a zábavy (multikina, sportovní zařízení)
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů28
Nákupní centra ‐ Klasifikace dle velikosti
Rozloha pronajímatelné plochyDruh nákupního centraFormát
80 0000 m2 a víceObrovské
Tradiční     
40 000 ‐ 79 999 m2Velké
20 000 ‐ 39 999 m2Střední
5 000 ‐ 19 999 m2Malé
20 000 m2 a víceVelký
Retail park
Specializované
10 000 ‐ 19 999 m2Střední
5 000 ‐ 9 999 m2Malý
5 000 m2 a víceOutletové centrum
5 000 m2 a víceTematicky zaměřené
Klasifikace maloobchodních jednotek a velkoplošných formátů29
Nákupní centrum ‐ Klasifikace dle lokalizace
 edge‐of‐centre – na okraji centra města, v pěší vzdálenosti od centra  (200‐300m)
 out‐of‐centre – mimo centrum města, ale stále na území města, v zástavbě 
 out‐of‐town – mimo město, zpravidla postavené „na zelené louce“, při křížení rychlostních komunikací
Non‐store retail 30
Maloobchodní prodej lze realizovat vedle prostředí provozoven ‐ prodejen, stánků, kiosků či 
pojízdných prodejen ‐ i formou, která provozovnu nevyužívá
 přímý prodej,
 prodej z automatů,
 zásilkový prodej
 elektronický obchod (eshop) apod.
Stádia vývoje měst
L. van den Berg a kol. (1982): A Study od Growth and Decline
 Urbanizace – fáze koncentrace obyvatelstva v jádrovém městě, roste i městská aglomerace jako celek
 Suburbanizace – snížení dynamiky růstu nebo populační ztráta jádra, příliv obyvatel do okrajových částí aglomerace, 
aglomerace jako celek roste
 De(s)urbanizace – celá aglomerace (jádro i zázemí) se dostává do stagnace či populační ztráty
 Reurbanizace – postupné oživování jádrového města a vyrovnávání negativního populačního vývoje celé aglomerace.
Core
Hinterland
Region
Suburbanizace
komplexní proces, podmíněn a způsoben celou řadou vzájemně provázaných faktorů, charakteristický:
 rozpínáním výstavby směrem ven z města ‐ rozšiřovaní měst do krajiny, (venkovské i „přírodní“),
 často nesouvislou, roztroušenou zástavbou s nízkou hustotou (převážně samostatně stojícími rodinnými 
domky)
 prostorovým odloučením různých druhů využití pozemků
Urban sprawl = nekontrolované rozpínání sídel do podoby tzv. suburbií.
Suburbanizace
dle funkčního typu zástavby lze členit na:
 rezidenční 
 vyznačuje se homogenní zástavbou převážně stejného vzezření (jedno až dvoupodlažní RD s 
vlastní zahradou.
 účelem je uspokojit potřebu kvalitně a pohodlně bydlet a trávit svůj volný čas v přírodě; popř. 
uspokojit/nahradit potřebu víkendového bydlení mimo město.
 komerční
 zpravidla neuspořádané uskupení prefabrikovaných montovaných hal.
 účelem je využití relativně levných a automobilovou dopravou dobře dostupných ploch (při 
hlavních komunikacích) v blízkosti větších koncentrací obyvatelstva pro
 sídla firem, kancelářské plochy,
 logistiku,
 výrobu, 
 maloobchod + trávení volného času (nákupní a zábavní centra),
Zdroj: www.prosik.cz
Komerční suburbanizace
Obchodní park Průhonice - Čestlice
Rezidenční suburbanizace - Jesenice
prům. roční migrační přírůstky:
90. léta - <100 osob
1999-2003 - >200 osob
2004-2012 - ≈400 osob
2013-2020 - ≈200 osob
Zdroj: ČSÚ, www.suburbanizace.cz
Sun City, Arizona
Pokles sociálního statusu ve
zdrojových lokalitách emigrace
(vnitřní město)
Změna
1950-2000 (%)
Počet obyv. (tis)Město
(vnitř. část) 20001950
-59348857St. Loius
-50292580Buffalo
-499511850Detroit
-48478915Cleveland
-32651950Baltimore
-2715172072Phila…
Úpadek vnitřních měst – urban decay
White flight (bílý útěk) demografický trend (cca od 50. let 20. století), kdy bílá populace opouští části měst (typicky jejich
centra a přilehlé oblasti) - neschopnost vyrovnat se se sociálními změnami nebo přímo nespokojenost s nimi (např.
zákaz rasové segregace ve školách).
Jev se rozvíjí do problematické spirály - volné domy/byty opuštěné bílými jsou často obsazovány novými přistěhovalci z řad
menšin a/nebo nižších sociálních vrstev, což dále vychyluje stav z předchozí rovnováhy a vede k dalšímu stěhování
(gentry = šlechta/vyšší střední vrstva)
 Gentrifikace znamená příliv majetných obyvatel obvykle do středních částí měst, spojený  
se zakupováním a renovaci starších a mnohdy zanedbaných  budov. Jedná se o proces 
pozvolné proměny městské části obývané obyvateli s nízkými příjmy na čtvrť obyvatel 
bohatších, s prestižním statusem. 
 Tato tendence se objevuje v centrálních částech západoevropských a severoamerických 
městech cca od 80.‐90. let 20. stol., kdy tímto způsobem došlo k proměně původně 
dělnických čtvrtí na byty s vyšší kvalitou bydlení.
 Proces gentrifikace může mít různé podoby, mnohdy je proměně chudých čtvrtí 
napomáháno různými systémy podpor ze strany různých institucí státu i samosprávy.
Gentrifikace
Co gentrifikaci umožnilo:
 Postindustriální éra => růst ekonomického významu vyšších forem služeb 
(produkční/komerční služby) koncentrovaných ve středech měst – právní, poradenské, 
finanční…. služby (makléři, auditoři, reklamní agenti, designéři…)  
 Vytvoření těchto velmi dobře placených pracovních míst umožnilo vznik nové sociální 
skupiny – young urban professionals ‐ yuppies (gentrifikanti).
 Yuppies typicky jsou: mladí, vzdělaní, úspěšní/bohatí, svobodní/nesezdaní a bezdětní s 
dlouhou a pružnou pracovní dobou.
 Růst podílu domácností „singles“ nebo DINKs (double income, no kids) 
 Emancipace žen na trhu práce.
Gentrifikace
Motivy pro gentrifikaci:
 Velká koncentrace a výběr služeb i zábavy v centrech měst.
 Více míst pro vzájemná setkávání lidí.
 „Staré“ čtvrti mohou být architektonicky/esteticky atraktivní a zajímavé, přítomnost 
genia loci.
 Pro yuppies je místo zaměstnání často pohodlně dostupné i pěšky.
 Suburbia nejsou pro „singles“ nebo DINKS příliš vhodná/atraktivní.
 V neposlední řadě ‐ je to módní záležitost.
Gentrifikace
Pozitiva:
 Výrazně zvedá sociální, ekonomickou i estetickou úroveň některých degradovaných čtvrtí v 
městských centrech.
 Působí jako „protihráč“ suburbanizace, i když výrazně slabší.
 Přináší pracovní místa do městských oblastí postižených vysokou nezaměstnaností.
Negativa:
 Kvůli růstu nájmů, cen domů a bytů nebo cen v obchodech vytlačuje sociálně slabé 
obyvatele (často etnické menšiny) z míst kam přišla.
 Omezuje počet levných bytů využívaných sociálně slabšími skupinami.
 Podílí se tak z části na přelidnění ghett tím, že zmenšila jejich plochu.
Gentrifikace
Moravan – dříve textilka…
…v současnosti byty a komerční prostory
Vnitřní struktura měst
Chicagská sociologická škola
(označení myšlenkového proudu v sociologii, který se začal utvářet ve 20. letech 20. století na univerzitě v
Chicagu – např. Robert Ezra Park, Ernest Burgess, Herbert Blumer, Everett Hughes, George Herbert Mead,
nebo William I. Thomas)
mj. vybudovala směr tzv. humánní ekologie, ve kterém je město studováno jako organismus/komunita a kde
probíhají tzv. přirozené procesy popisované klasickou ekologií:
• Městská komunita je definována jako populace obývající určité teritorium a provázaná
symbiotickými vztahy
• Členové komunity si vzájemně konkurují a soutěží o příhodná místa ve městě
• Tento „boj“ se vede nástroji tržní ekonomiky a ústí v určité převažující využití území (land use)
• Probíhá segregace obyvatelstva podle jejich schopnosti zaplatit rentu pramenící z různého místa
a jeho polohy ve městě
• Ekonomická segregace vede k dominanci určité skupiny/funkce v daném místě - dominanci té
skupiny, která je schopná maximalizovat svůj užitek z dané lokalizace v rámci města
 na základě těchto mechanismů vymezovali humánní ekologové přirozené oblasti se stejnými
fyzickými, ekonomickými a kulturními charakteristikami:
• CBD (central business district) - jádro obchodního, sociálního a kulturního života města. Nejvyšší cena
pozemků zde předurčuje umisťování pouze nejvýnosnějších aktivit (obchody, kanceláře, finanční instituce).
Nejdostupnější oblast města, je zde největší obrat v pohybu obyvatelstva
• Zóna přechodu (zone of transition) - původně obytná suburbánní zóna, ale s rozvojem průmyslu se kvalita
obydlí v této zóně zhoršila. Populace má rozdílnou skladbu, většinou staří lidé, migranti atd. a je vysoce
mobilní – jakmile se obyvatelům zvedne sociální statut, odstěhovávají se
Vnitřní struktura měst
 na základě těchto mechanismů vymezovali humánní ekologové přirozené oblasti se stejnými
fyzickými, ekonomickými a kulturními charakteristikami:
• Bydlení pracujících (zone of independent workers’ homes) - bydlení těch, kteří se ekonomicky vymanili ze
zóny přechodu, ale kteří stále potřebují levný přístup do práce (dělnická třída)
• Obytná zóna (zone of better residences) - soukromé domy a kvalitní nájemní bydlení - bydliště střední
třídy. Větší přítomnost služeb
• Oblast dojížďky (commuters’ zone) - rodinné domy
Vnitřní struktura měst
Vnitřní struktura měst
model koncentrických zón (E. Burgess, 1925)
První pokus vysvětlit rozmístění různých sociálních skupin uvnitř města - zjednodušený „ideální“
model především amerických měst, který je v reálném prostředí města ovlivňován dopravními a
terénními podmínkami, strukturou ekonomické základny města nebo prostorovou mobilitou
populace.
Vnitřní struktura měst
sektorový model (H. Hoyt, 1939)
Modifikace předchozího modelu – pracuje s vlivem dopravy a to zejména železniční na koncentraci
průmyslových aktivit a dále předpokládá, že funguje určitá historická setrvačnost ve struktuře města
Vnitřní struktura měst
vícejaderný model (C.D. Harris + E.L. Ullman 1945)
předpokládá existenci více specializovaných okrsků (jader) na území města (nepracuje tedy pouze
s jedním jádrem)
1. určité aktivity potřebují speciální podmínky a proto se koncentrují v místech těchto podmínek
2. koncentrované aktivity vytvářejí obdobu aglomeračního efektu a to vede ke vniku specializovaných
okrsků (průmyslové, administrativní)
3. některé aktivity se navzájem vylučují a odpuzují (průmysl a kvalitní bydlení)
4. některé aktivity (velké obchodní domy) by profitovaly z centrální polohy, ale nemohou si ji dovolit např.
z důvodu velkých prostorových nároků.
Harris-Ullmanův model pracuje s lokálním kontextem
a je proto asi nejblíže realitě – lze ho identifikovat v mnoha
evropských městech
Vnitřní struktura měst
„periferní“ model (C.D. Harris)
Modifikace předchozího modelu daná rychle rostoucí automobilizací a suburbanizací
Vnitřní město je obklopeno rozsáhlou rezidenční zástavbou suburbánního typu (nízká hustota), obslužné okrsky/jádra 
(tzv. Edge cities) jsou propojena městským okruhem (dálnice nebo rychlostní komunikace) 
Edge cities ‐ původně rezidenční suburbia, která vlivem koncentrace komerčních aktivit a pracovních příležitostí 
postupně ztrácí svoji závislost na jádrovém městě a přebírají jeho běžné městské funkce. Velmi často jsou navázána a 
vznikají jako "korálky" na hlavních komunikačních osách vycházejících z jádrového města.
 Závislost využití půdy na poloze v rámci města
Vnitřní struktura měst – bid‐rent křivka  
Bid-rent křivka modeluje výši kterou je ochoten subjekt zaplatit za
určitou plochu v určité vzdálenosti od centra, tak aby dosáhl
určitého užitku. Bid-rent křivku lze konstruovat pro jednotlivé typy
využití půdy ve městě.
Každá aktivita - obchod, průmysl či bydlení - má vlastní křivku, která
vyjadřuje její schopnost zaplatit polohovou rentu v daném místě ve
městě.
Logicky se v centru soustřeďují aktivity opravdu náročné na
dostupnost, připravené více platit a relativně plošně nenáročné
(banky, obchodní domy, advokátní kanceláře), tj. funkce vykazující
velkou míru zisku na jednotku plochy
 Závislost využití půdy a hustoty zalidnění na poloze v rámci města
Vnitřní struktura měst – bid‐rent křivka  
 Závislost využití půdy na poloze v rámci města modifikované pro periferní“ model C.D. Harrise
Vnitřní struktura měst – bid‐rent křivka  
Typy maloobchodních lokalit
Význam umístění obchodu (provozovny)
 Umístění (vzdálenost) je obvykle jedním z nejvlivnějších aspektů při rozhodování zákazníka 
o výběru obchodu
 většina spotřebitelů nakupuje v nejbližším obchodě.
 Umístění lze použít k vytvoření udržitelné konkurenční výhody
 pokud má maloobchodník nejlepší lokalitu ‐ místo, které je pro jeho zákazníky nejatraktivnější, 
konkurenti tuto výhodu nemohou snadno kopírovat jako jiné faktory (ceny, zboží atd.)
 Rozhodnutí o umístění je třeba důkladně zvážit ‐ jsou spojena s rizikem
 s výběrem lokality je spojena investice značné částky do nákupu a rozvoje nemovitosti nebo 
závazek víceletého pronájmu s developery (často 5 a více let).
57
Q: “What are the three most important things in retailing?”
A: “Location, location, location.”
Typy maloobchodních lokalit
 Neplánované
 nemají centralizovanou správu, která určuje, jaké obchody budou v lokalitě a kde budou 
umístěny, jak budou provozovány atd.
 Plánované
 mají management, který vytváří pravidla, kterými se obchody řídí – např. otevírací doba, zajišťuje  
údržbu, bezpečnost, reklamu, speciální akce k přilákání zákazníků atd.
 využívají společná zařízení, jako je parkovací plocha
 Netradiční/dočasné/občasné
58
Typy maloobchodních lokalit
 Neplánované
 Samostatně stojící lokality
• Izolovaná lokalita/obchod
• Outparcels
 Městské lokality
• Jádro (Central business district)
• Vnitřní město (Inner City)
• Gentrifikované čtvrti (Gentrified Residential Areas)
• v menších městech hlavní obchodní třída (Main /High street)
 Plánované
 Plánovaná obchodní/nákupní centra – regionální/komunitní/okrskové/convenience… power centres, 
outlet centres apod
 Netradiční/dočasné/občasné
 Dočasná prodejní místa, kiosky, letiště… atd.
59
Typy maloobchodních lokalit ‐ neplánované
 Izolovaná lokalita/obchod (Freestanding sites/Isolated Store)
 Izolovaný obchod je volně stojící MO prodejna umístěná buď na ulici nebo poblíž rychlostní 
komunikace v lokalitě, kde se žádný další MO nevyskytuje.
60
Výhody:
 Absence konkurence (v nejbližším okolí).
 Lepší viditelnost.
 Prostor lze přizpůsobit individuálním požadavkům.
 Snadná dostupnost a parkování.
 Flexibilita; žádná pravidla plánovaného centra.
 Relativně nízké náklady na pronájem.
 Možnost snižování nákladů, což vede k nižším cenám.
 Izolace je vhodná pro one‐stop/convenience shopping.
Typy maloobchodních lokalit ‐ neplánované
 Izolovaná lokalita/obchod (Freestanding sites/Isolated Store)
 Izolovaný obchod je volně stojící MO prodejna umístěná buďna ulici nebo poblíž rychlostní 
komunikace v lokalitě, kde sežádný další MO nevyskytuje.
61
Nevýhody:
 Problém zpočátku přilákat zákazníky.
 Nízká nebo nulová frekvence pěších.
 Omezená spádová oblast ‐ za pravidelným nákupem do jednoho obchodu zákazníci nechtějí cestovat daleko.
 Absence jiného MO, který by přilákal zákazníky.
 Většina lidí má při nakupování ráda rozmanitost.
 Výdaje na reklamu mohou být vysoké.
 Náklady (venkovní osvětlení, bezpečnost, údržba pozemků, úklid atd.), nejsou sdílené.
 Provozovna musí být spíše postavena, možnosti pronájmu jsou omezené.
Typy maloobchodních lokalit ‐ neplánované
 Outparcels
 Volně stojící obchody zpravidla v rámci většího centra s odstupem od dalších MO jednotek, 
obvykle na/při parkovišti, často využívají formát Drive‐In 
 Výhodou je vysoká frekvence zákazníků, dostupné parkování a dobrá viditelnost
 Typické pro fast‐foody.
62
Typy maloobchodních lokalit ‐ neplánované
 Městské lokality ‐ CBD
 Tradiční centrum komerčních aktivit v centru města
 Vysoká frekvence zákazníků přes den, ve večerních hodinách nebo o víkendech výrazně slabší
 Automobilová doprava je zpravidla omezena vzhledem k přetížení dopravní infrastruktury, běžné 
jsou problémy s parkováním.
 Mnoho CBD má velký počet obyvatel žijících
v blízkém okolí.
63
Typy maloobchodních lokalit ‐ neplánované
 Městské lokality – vnitřní město
 Během sedmdesátých a osmdesátých let mnoho měst zažilo úpadek vnitřních částí města = 
rezidenční oblast s nízkými příjmy
 Prázdné a zchátralé budovy přitahují pouliční gangy + sociopatogenní jevy
 Někteří maloobchodníci se těmto oblastem kvůli riziku vyhýbají, nabídka je omezená a ne kvalitní
 Maloobchod může hrát důležitou roli v oživení vnitřního města poskytováním potřebných
služeb a pracovních míst pro obyvatele + daně z nemovitostí.
64
Typy maloobchodních lokalit ‐ neplánované
 Městské lokality – gentrifikované čtvrti 
 Řada městských oblastí prochází procesem gentrifikace, což je spojeno s přílivem bohatších lidí, 
kteří nahrazují bývalé obyvatele z chudších vrstev
 Pro MO jsou to atraktivní oblasti i klientela, které se musí přizpůsobit
 Rychlost a jednoduchost nakupování, snadná orientace v prodejně
 Kvalitní a čerstvé zboží
 Delší otevírací doba
 Vzhledem k nízké automobilitě neochota kupovat velká balení
65
Typy maloobchodních lokalit ‐ neplánované
 Městské lokality – obchodní třída
 Tradiční centrum komerčních aktivit v menších městech (případně sekundárních nákupních 
oblasti ve velkých městech a jejich předměstích), menší frekvence obyvatel než u CBD, z důvodu 
menších počtu pracovních míst 
 I některá menší města zažila snížení atraktivity svých center, pod tlakem NC na okraji města/za 
městem
 Snahy o oživení vedou zpravidla úpravu veřejných prostorů s cílem umožnit a prodloužit pobyt v 
místě, vytvoření lepšího prostředí pro chodce než automobily
 Řada charakteristik je podobná gentrifikovaným čtvrtím
66
Typy maloobchodních lokalit ‐ netradiční
 Dočasná prodejní místa
 Během koncertů, festivalů, trhů…
 Kiosky
 Mohou být dočasné, mobilní, s obsluhou nebo bez ‐ prodejní automaty…
 Letiště 
 Založeno na nutnosti cestujících trávit čas do odletu v omezeném prostoru.
 Kvůli omezením low‐costů roste zájem i o fast‐food nebo potraviny.
 Výsledkem je, že prodeje na m2 jsou často vyšší než v klasických mallech, vyšší je však i nájemné
67
Plánování maloobchodu + regulace
 Na problematiku plánování a provozování velkoplošných maloobchodních prodejen a nákupních 
center lze nahlížet z několika hledisek ‐pohled developerů, provozovatelů a nájemců nákupních 
center, veřejného sektoru, i běžných obyvatel
 Rozvoj velkoplošných obchodních konceptů především v souvislosti s příměstskými nákupními centry 
s sebou přinesl i specifické problémy. Z nich jsou nejčastěji diskutované: 
 úpadek městských center
 odliv obchodních funkcí na okraj města,
 dopravní problémy, zejména nutnost řešení parkovacích ploch,
 zábory zemědělské půdy,
 likvidace malých obchodníků
 změna nákupního chování obyvatel
 architektonické hledisko atd
= nutnost legislativní regulace velkoplošných konceptů, 
68
Plánování maloobchodu + regulace
 První hypermarkety a nákupní centra vznikala na okrajích měst v exponované poloze při klíčových 
dopravních tepnách.
 Obchod byl odjakživa spojen s fungováním (centra) města a přesun obchodních funkcí z center měst 
na jejich okraj znamená samozřejmě změny funkční organizace celých metropolitních oblastí.
 Příčinou těchto změn byla stále se rozšiřující nabídka zboží, jež vyžadovala stále větší prodejní plochy, 
které bylo možné jen velmi obtížně v centrech měst nalézt, což spolu se zvyšující se mobilitou 
obyvatel vedlo k výstavbě nových velkoplošných, velmi jednoduše koncipovaných prodejních objektů 
na okrajích měst.
 Za obchodem pak následovaly i další městské funkce, centrum se začalo vylidňovat a tyto tendence 
vedly k zpustnutí a úpadku center některých měst.
69
Plánování maloobchodu + regulace
 Větší atraktivita ploch na okrajích měst souvisí s mnoha aspekty, zejména pak ale s tím, že zde jsou k dispozici 
velké nezastavěné plochy, s vyjasněnou majetkovou držbou, snadnější podmínky regulace a především 
mnohem nižší cena pozemků než v centrech měst.
 Provozování takovýchto zařízení s sebou ale přináší také růst dopravní zátěže, se kterou se musí příměstská 
lokalita vyrovnat ‐ vyplývá zde tedy nutnost řešit dopravní přístup k těmto nákupním centrům, jež jsou 
orientována především na mobilizovaného zákazníka. Tím však dochází k určité diskriminaci obyvatel, kteří 
nemají automobil. 
 Vyšší intenzita dopravy také vyvolává nejen znečištění ovzduší prachem a zplodinami v dané lokalitě, ale také 
vyšší hladinu hluku a nutnost koordinovat pohyb automobilů a chodců (nadchody, podchody, stezky a 
chodníky), nemluvě o nově vzniknuvších dopravních problémech, dopravních zácpách apod.
 Samostatnou kapitolou pak je i problematika dopravy v klidu ‐ tj. vyřešení potřebného množství parkovacích 
míst. 
70
Plánování maloobchodu + regulace
 Dalším velmi často diskutovaným problémem je likvidace drobných živnostníků nejen v centrech měst 
(odlivem obchodní funkce na okraj), ale i v sousedství nákupních center, kdy tito malí obchodníci 
nemohou velkoplošným zařízením konkurovat.
 Změna nákupního chování neoddiskutovatelně provází rozvoj velkoplošných obchodních konceptů. 
Zákazníci ve vyspělých evropských zemích (ale stále častěji i Češi) dávají před malými prodejnami 
přednost supermarketům, hypermarketům a velkým nákupním centrům.
 Hledisko samotného vzhledu nákupních center bývá také často diskutováno. Kritizuje se především 
uniformní vzhled těchto staveb (typizace, halové objekty), často připomínající spíše výrobní haly, jejich 
necitlivé umístění do okolní krajiny, kde často působí velmi rušivě, ne soulad měřítek apod.
 Pozornost je tak věnována pouze vnitřním prostorám objektů, zatímco venkovní vzhled nehraje 
důležitou roli. Palčivou otázkou je také likvidace těchto objektů poté, co přestanou sloužit svému 
účelu.
71
Plánování maloobchodu + regulace
Vyspělé země již dlouhou dobu hodnotí dopady, které budou mít připravované velkoplošné  
maloobchodní projekty v oblasti dopravy a životního prostředí, některé navíc přidávají ještě hodnocení 
ekonomického dopadu obdobných projektů. 
Jedním z takových nástrojů je Retail Impact Assesment (RIA) ‐ metodika používaná k posouzení 
potenciálních dopadů navrhovaných nových maloobchodních projektů. Zpravidla se hodnotí dopady na již  
existující maloobchodní prodejny, na dění a vitalitu centra města, na zaměstnanost (pracovní místa, která 
se vytvoří, versus pracovní místa, která zaniknou v důsledku projektu), na platy, daňové příjmy a náklady 
obce atd. RIA se v jednotlivých zemích liší obsahem, povinností použití nebo závazností, ale v nějaké 
podobě je v EU používaná v Belgii, Británii, Německu, Irsku, Itálii, Lucembursku, Španělsku nebo na Maltě 
a Kypru.
Tyto studie jsou většinou požadovány v případě, že navrhovaný projekt přesáhne určitou velikost, 
popřípadě jsou od určité velikosti (prahové hodnoty) požadována zvláštní povolení, nebo je proces vydání 
povolení přísnější. Tyto prahové hodnoty, od který existují nějaké specifické požadavky na nová 
maloobchodní zařízení se opět liší země od země, nebo i v rámci jednotlivých zemí, pokud tyto hodnoty 
stanovují regionální orgány (např. Itálie nebo Španělsko)
72
Plánování maloobchodu + regulace (z pohledu VS)
 Příklady regulace (výstavby) maloobchodu ve vybraných zemích 
73
Plánování maloobchodu + regulace
FRANCIE
 Francie byla první zemi, která zaznamenala expanzi velkoplošných maloobchodních formátů ve velkém rozsahu. 
Byl zde postaven první hypermarket v Evropě (1963) a poté došlo ke stavebnímu boomu, směřujícímu ve velké 
části mimo centra měst, na jejich okraje.
 Striktní legislativa byla zavedena v roce 1973. Jednalo se o povinné zvláštní povolení pro stavbu obchodů s 
prodejní plochou nad 1000 m2 (udělení povolení probíhá na úrovni jednotlivých departmentů, velké projekty nad 
20 000 m2 prodejní plochy mohou vyžadovat povolení z celostátní úrovně)
 Celkově byla tato opatření zaměřena na ochranu nezávislých obchodníků, které znepokojovala živelná expanze 
hypermarketů v zemi. Tato regulace byla efektivní z pohledu zpomalení růstu počtu velkoplošných 
maloobchodních formátů až do roku 1985.
Rozhodnutí se však ukázalo jako problematické, neboť neomezovalo projekty pod 1000 m2, což mělo za následek 
naopak rapidní nárůst počtu supermarketů a větších samoobsluh.
 V současnosti je limit povolení pro maloobchodní prodejnu stanoven již na 300 m2, pokud se nachází v městech  
do 20 tis. obyvatel. 
74
Plánování maloobchodu + regulace
FRANCIE
 Při vydání povolení pro projekt velkoplošné maloobchodní prodejny se zvažují tři oblasti kritérií:
 Územní plánování: umístění projektu a jeho urbanistické začlenění, využití prostoru, včetně parkovišť, dopad projektu na 
dopravu a provoz, možnost obsluhy veřejnou dopravou atd.
 Udržitelný rozvoj: dopad na životní prostředí, včetně energetické náročnosti, plánu hospodaření s dešťovou vodou, zasazení 
projektu do krajiny a okolní architektury atd.;
 Ochrana spotřebitele: dostupnost projektu, včetně vzdálenosti mezi projektem a obytnou oblastí, přínos projektu k oživení 
obchodní činnosti, rozmanitost nabídky, kterou projekt nabízí atd.
 Francouzská legislativa touto regulací mj. dbá na zachování rovnováhy mezi městskými, venkovskými a horskými 
oblastmi, udržuje zdravou úroveň konkurence mezi různými typy obchodů a ochraňuje malé a střední provozovny 
před zánikem díky velkoplošným prodejnám.
75
Plánování maloobchodu + regulace
BELGIE
 Belgie má dlouhou historii restriktivní plánovací politiky. Příkladem je Padlockův zákon, který 
významně omezil otevírání obchodních domů, ale zároveň také modernizaci maloobchodu v zemi. V 
roce 1994 byla schválena právní úprava omezující rozvoj velkoplošných maloobchodních provozoven 
na okrajích města a v roce 1998 pak došlo k dalšímu zpřísnění legislativy týkající se podmínek pro 
stavbu nových maloobchodních provozoven.
 Nyní je striktně vyžadováno, aby byla žadatelem předem vypracována dopadová studie (EIA i RIA). V 
procesu povolování také hraje roli souhlas státního výboru pro otázky distribuce. Velikostní kritéria 
pro zpracování RIA na novou prodejnu jsou v současnosti 400 m2 prodejní plochy (pokud je to 1000 
m2 prodejní plochy a více, procedura je přísnější).
 V RIA se posuzuje především umístěné nové prodejny a její začlenění do urbánní struktury, vliv 
umístění prodejny na udržitelnou mobilitu (zejména s ohledem na využití prostoru a bezpečnost 
silničního provozu) a městské jádro (komerční aktivity soustředěné v jádru)
76
Plánování maloobchodu + regulace
NĚMECKO
 Předpokladem je, že za plánování budoucího maloobchodního prostoru je zodpovědný soukromý 
sektor a nikoliv vláda, resp. samospráva. I přesto však německá vláda vydala v roce 1977 směrnici 
regulující výstavbu supermarketů, nejprve nad 1400 m2 a později pouze nad 800 m2. Reakcí na toto 
omezení byl ovšem nárůst diskontních prodejen a samoobsluh s menší plochou.
 Prodejny nad 800 m2 se mohou stavět pouze v určených lokalitách vymezených v územním plánu 
(vymezit si může každá obec), zpravidla v centrální části měst. Mimo centrální části měst se naopak 
nesmí stavět velkoplošné prodejny se sortimentem významným pro centra (pro uchování atraktivity 
centra, např. šperky/klenoty, knihy, zábavní elektroniky, domácí elektrospotřebiče atd.)
 Hlavní pozici pro posuzování územních plánů a jejich modifikací mají v Německu jednotlivé spolkové 
země, které taky zhotovují výše zmíněné seznamy sortimentu . Příslušné odbory pak zpracovávají 
regionální plány v závislosti na těchto zemských plánech. Do obou těchto úrovní plánování se 
zapracovává soulad zájmů a činnosti veřejných orgánů, stejně tak jako fyzických a právnických osob.
77
Plánování maloobchodu + regulace
DÁNSKO
 V dánském územním plánování jednotlivé obce vymezují plochy pro umístění nákupních zařízení a 
regulují maximální velikost provozoven.
 Dánský zákon o územním plánování navíc obsahuje několik prahových hodnot týkajících se velikosti 
maloobchodních prodejen nebo celkové prodejní plochy, které musí obec při přípravě územních plánů 
respektovat. Maximální povolená velikost a umístění maloobchodních prodejen může závisí na počtu 
obyvatel:
 Např. v lokálním centru (menší sídla) maximální celková hrubá podlažní plocha povolená pro účely 
maloobchodu nesmí překročit 3 000 m² a plocha jednotlivé prodejny nesmí překročit 1 000 m² 
 Ve městech s 20 000 až 40 000 obyvateli nesmí celková hrubá podlahová plocha pro účely maloobchodu v 
obvodovém centru překročit 5 000 m² atd.
 Součástí dánské regulativní legislativy je požadavek, aby maloobchodní zařízení byla dostupná pěšky, 
na kole nebo veřejnou dopravou
78
Plánování (rozvoje) maloobchodu z pohledu firmy 79
Růstové strategie
Přirozeným projevem existence maloobchodních firem je snaha o jejich růst, dosahování lepších 
výsledků, zvyšování podílu na trhu atd.
V zásadě existují dva typy růstových strategií: 
 Neprostorové
 zvětšení velikosti obchodu
 rozšíření nabídky zboží,
 změna mixu zboží apod.
 Prostorové
(tzn. rozšíření sítě obchodů):
 více prodejen na více místech na stávajícím trhu,
 otevřením obchodů na novém trhu
(bližší pozornost bude věnována prostorovým strategiím)
80
Prostorové růstové strategie
mohou mít následujíc formy: 
 Přirozený (organický) růst
 Fúze
 Akvizice
 Společné podniky (joint ventures)
 Franchising
81
Prostorové růstové strategie
Přirozený (organický) růst
 Přirozený růst (nebo také „interní expanze“) označuje otevření nových obchodů na trhu s 
využitím vlastních zdrojů firmy, což se realizuje budováním nových provozoven nebo 
pronajmutím prostoru od jiných vlastníků nemovitostí. 
 Organický růst má tu výhodu, že dává maloobchodníkovi kontrolu nad tempem rozvoje  podle 
jeho dostupných zdrojů a hodnocení prostředí, brání zadlužení jako např. u akvizice, 
 Na druhou stranu může být pomalý kvůli zdlouhavému procesu výběru umístění obchodů, 
problémům se získáváním pozemků nebo vhodných nemovitostí. To platí zejména na 
zahraničním trhu z důvodu neznalosti prostředí. Maloobchodník, který přijme tuto strategii, tak 
může být „předehnán“ svými konkurenty, a proto ztratí příležitosti k budoucímu růstu.
 Organický růst je obvykle preferovanou strategií růstu v počátečních fázích fungování 
společnosti. Pokud je zvolena tato strategie, je nutná podrobná analýza polohy a výběr místa.
82
Prostorové růstové strategie
Přirozený (organický) růst
 hierarchická difúze ‐ otevření nových obchodů v největších městech a poté systematicky 
pokračuje do středních a menších měst. 
83
Prostorové růstové strategie
Přirozený (organický) růst
 kontaktní difúze – expanze vychází z jednoho bodu/regionu a pokračuje v prostoru kontaktním 
způsobem (Penny Market).
(v tomto případě východním směrem
od německých hranic) 
84
Prostorové růstové strategie
Fúze (merger) ‐ dva samostatné subjekty spojí síly a vytvoří novou, společnou organizaci, s novou 
vlastnickou a řídící strukturou.
Existují čtyři různé typy fúzí:
 Horizontální fúze ‐ společnosti, které si přímo konkurují a sdílejí stejné produktové řady a stejné 
trhy.
 Vertikální fúze – např. fúze maloobchodní společnosti a dodavatele
 Market‐extension merger ‐ spojení společností, které prodávají stejné produkty na různých 
trzích
 Product‐extension merger – spojení společností prodávající různé, ale související produkty na 
stejném trhu. 
85
Prostorové růstové strategie
Akvizice ‐ jedna (obvykle větší) společnost koupí jinou (obvykle menší) společnost, přičemž nedojde 
ke vzniku nového subjektu
Definuje se jako nákup více než 50 procent vlastnictví nabývajícím maloobchodníkem, což vede ke 
změně kontroly nad získanou firmou ‐ obě společnosti stále existují, ačkoli získaná firma se často 
stává dceřinou společností nabyvatele. V závislosti na marketingové potřebě může nabyvatel změnit 
nebo ponechat název (značku) získané firmy.
86
Prostorové růstové strategie
Fúze a akvizice jsou označovány jako externí růst. Mají oproti organickému růstu několik výhod:
 Vedou k rychlému růstu sítě obchodů a rychlé geografické expanzi a pomáhají maloobchodníkům 
proniknout na trh, kde byli dříve nedostatečně zastoupeni, čímž zlepšují dosah trhu a viditelnost firmy. 
 Pomáhají maloobchodníkům získat větší zákaznickou základnu a nové distribuční kanály a zajistit lepší 
cashflow a růst prodeje. 
 Pomáhají také získat levnější úvěry  kvůli kombinované hodnotě obou podniků a dosáhnout úspor z 
rozsahu.
 Maloobchodníci mohou těžit z dodatečných odborných znalostí zaměstnanců dvou různých firem a zároveň 
snižují duplicitu služeb.
 Potenciální snížení daňových nákladů ‐ nabyvatel kupuje zahraniční společnost a předpokládá, že její 
daňová státní příslušnost sníží celkové daňové náklady. 
 Nabízejí potenciální příležitost pro následný organický růst, jakmile bude vybudována provozní 
infrastruktura.
87
Prostorové růstové strategie
Joint ventures (společné podniky):
 Společný podnik ‐ dvě nebo více společností spojí své zdroje za účelem vytvoření nového subjektu. 
Zúčastněné společnosti sdílejí zisky, ale jsou také odpovědné za ztráty a náklady spojené s novým podnikem 
 Firmy vytvářejí společné podniky ze čtyř hlavních důvodů:
 kombinace zdrojů,
 kombinace odborných znalostí,
 finanční úspora, 
 pokud to požaduje hostitelská země (např. Čína). 
 Tato růstová strategie se často používá, když mezinárodní firma vstupuje do nové země, kde vytvoří nový 
obchodní subjekt s místním partnerem. Místní partneři umožňují zahraničním maloobchodníkům získat 
strategické výhody v činnostech, jako je získávání obchodních licencí, povolení k rozvoji, zajišťování zdrojů, 
logistika, průzkumu domácího trhu nebo řízení místní pracovní síly.
 Výzvou pro úspěch společného podniku je integrace lidských zdrojů a sdílení znalostí, protože jsou 
postaveny na důvěře a konvergentních cílech, což může být problém mezi partnery z různých kultur.
88
Prostorové růstové strategie
Franchising
 Franchising je další formou strategie prostorového růstu. V rámci franchisingového ujednání uděluje 
franšízant franšízantovi právo používat jeho ochrannou známku nebo obchodní název, produkty,  
design+interiér prodejny, techniky školení zaměstnanců apod. 
 Franchising jako obchodní model se používá za následujících okolností:
 Trh není dostatečně velký na přirozenou expanzi – budování vlastních obchodů
 Maloobchodník chce nejprve otestovat nový trh
 Znalost místního partnera o trhu je rozhodující pro prodej produktů
 Partnerství vyžadují předpisy hostitelské země
 Nabyvatel franšízy obvykle platí jednorázový poplatek za franšízu plus procento tržeb z prodeje a 
dodržování určitých povinnos  stanovených ve   smlouvě, ale získává okamžitou výhodu silné značky.
Mezi největší franšízové   obchodní řetězce patří např.  Subway, McDonald’s, 7‐Eleven, Pizza Hut, Walmart a 
nebo Starbucks. 
89