10. Proces internacionalizace v obchodě (blok č. 3)
Poznatky pro toto téma byly převzaty zejména z publikace ZENTES, J., MORSCHETT, D. & SCHRAMM-KLEIN, H. Strategic Retail Management. Springer,
2017. ISBN 978-3-658-10182-4, kap. 8. Text byl upraven a zjednodušen. Vhodným
zdrojem k problematice je také Dawson, J. (Ed.), Larke, R. (Ed.),
Mukoyama, M. (Ed.). (2006). Strategic Issues in International Retailing.
London: Routledge, https://doi.org/10.4324/9780203639627, kap. 2.
Internacionalizace maloobchodu má dva hlavní prvky: nákup a
prodej. Mezinárodní maloobchodní zásobování má dlouhou tradici a v žádném
případě není novým jevem. Hlavním tématem mezinárodního maloobchodu - a
mezinárodního marketingu - je standardizace vs. přizpůsobení: „Některé produkty
jsou globální produkty, což znamená, že je lze prodávat na zahraničních trzích
prakticky bez přizpůsobení. To se rozumí standardizací. Většina produktů však
potřebuje určité změny ve strategii produktů nebo propagace, aby odpovídala
novým trhům. To se rozumí přizpůsobením.“ K této problematice existují
čtyři základní přístupy:
- Orientace na domácí trh
- Globální orientace
- Nadnárodní orientace
- Glokální orientace
Problémy spojené s hodnocením potenciálních trhů, výběrem
trhu a načasováním jsou úzce propojeny. V procesu internacionalizace je zvláště
důležité načasování. Společnosti musí hledat vhodný okamžik pro vstup na
zahraniční trh. Krom času jsou důležitými faktory ovlivňujícími
internacionalizaci podmínky zahraniční legislativní regulace, stavu ekonomiky,
společnosti, kulturních zvyklostí a struktury malo- a velkoobchodu.
Existují různé přístupy k pronikání na zahraniční trhy.
Jako příklad lze uvést následující:
- Export. Zahrnuje nejnižší úroveň závazku a rizika. Vyžaduje méně zdrojů, protože maloobchodník nemá žádné přímé zahraniční investice. V oblasti obchodu probíhá exportní prodej zpravidla přímou formou.
- Kooperativní ujednání. Jedná o smluvní používání obchodních názvů a podnikatelských konceptů v zahraničí. Známou a hojně používanou formou je franchising. Alternativou je forma joint venture, kdy dochází k založení specializovaného podniku dvěma či více zakladatelskými organizacemi. Nově založený podnik plní specifický účel, za jakým vznikl a slouží k dosažení cílů, kterých by žádný ze zakladatelů nebyl samostatně schopný dosáhnout.
- Akvizice. Nejčastěji probíhají jako odkoupení existující zahraniční obchodní sítě a zařazení pod vlastní organizaci. Zpravidla dochází k zachování lokálních poboček a zdrojů, mění se branding. Rozsáhlé akvizice jsou kapitálově náročné a tudíž rizikové.