2. Daňová politika Historie •Taxation without representation is tyranny. James Otis (1725–83), US lawyer and politician at the time of the American Revolution •A common contribution is essential for the maintenance of the public forces and for the cost of administration. This should be equitably distributed among all the citizens in proportion to their means. French Declaration of the Rights of Man and of the Citizen, Article 13, 1789 Úvod •Vlády zřídka účtují ceny za své služby → obvykle je poskytují s diskontem nebo zdarma •Důvodem je jednak existence veřejných statků, ale řada vládních služeb není veřejnými statky •Problém představuje, že daně deformují relativní ceny → trade off mezi poskytováním veřejných statků a cenovými distorzemi Daň z hlavy •Z pohledu čisté efektivity by bylo nejlepší, aby byl veřejné služby financovány jednoduchou daní z hlavy (lump-sum tax). •Taková daň je nezávislá na úrovni aktivity, spotřeby či příjmu → tím je také nedoformuje •Problémem daně z hlavy, je, že chudí platí vyšší podíl ze svých příjmů, což jí dělá politicky velmi nepopulární → M. Thatcher a její poll tax •V reálných ekonomikách jsou daně proporcionální či nadproporcionální příjmu → jejich design je zásadní politickou otázkou a rozhoduje o nich Parlament Proč vlády daní •Alokace → pomocí daní lze korigovat spotřebu nežádoucích statků (alkohol, tabák) a řešit externality (emise) •Distribuce → daně z příjmů mění distribuci příjmů mezi bohaté a chudé, mezi rodinami a jednotlivci a mezi generacemi •Stabilizace → daně mohou být využívány ke krátkodobé stabilizaci ekonomiky (covid) Centralizace x regionalizace •Federativní země (Německo, Švýcarsko, Španělsko, Kanada) mají nižší podíl centrální vlády na celkových příjmech •Decentralizace výběru daní na lokální úroveň má své výhody (zodpovědnost místních vlád, lokální design), může však také vést k nežádoucí daňové konkurenci •Některé země (Francie) mají sociální pojištění ve speciálním fondu, zatímco jiné (Dánsko, Británie) financují sociální benefity z centrálního rozpočtu • Přímé a nepřímé daně •Přímé daně → daně uvalené na příjem či majetek (daň z příjmu fyzických osob; daň z příjmů právnických osob; daň z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí, daně z majetku) •Nepřímé daně → daně uvalené na užití příjmu, typicky na spotřebu (daň z přidané hodnoty, spotřební daně, ekologické daně) •Sociální (a zdravotní) pojištění → částečně přímá daň, částečně pojištění Bismarckovské a Beveridgovské systémy •Bismarckovské systémy (Německo, Rakousko, Francie, Nizozemí) → příspěvky na sociální zabezpečení jsou chápány jako zadržené mzdy; dávky jsou pak proporcionální příjmu •Beveridgovské systémy (Británie, Dánsko, Irsko) → dávky jsou vnímány jako veřejné transfery, jejímž cílem je zabezpečit chudým minimální úroveň příjmů •Současnost → stírání rozdíly mezi oběma systémy; u některých zemí posun od sociálního pojištění k nepřímým a enviromentálním daním (Dánsko, Švédsko, Německo) • Nepřímé daně •Roste podíl DPH a klesá podíl spotřebních a důchodových daní v celkovém daňovém inkasu vyspělých zemí •Ve světě mobilního kapitálu a pracovních příjmů se DPH zdá být efektivním a nedistorzním způsobem výběru daní •Přímé daně (na rozdíl od nepřímých) mohou být personalizovány (→ užity k redistribučním účelům) Nízké a nezaplacené daně •Rozvojové země vybírají nižší objem daní než vyspělé → obtíže vybírat daně, nižší podíl vzdělání a zdravotnictví na HDP, etnická heterogenita …. •Daňové úniky → nelegální vyhýbání se placení daní → odhad pro DPH → 13% EU; 0% Švédsko; 37% Rumunsko (EC, 2017) •Daňové ráje → (polo)legální odkloňování příjmů do daňových rájů (Britské Panenské Ostrovy, Jersey, Panama, Švýcarsko, Irsko) • Redistribuce •Míra přerozdělování je závislá na tom, jak se vyvíjí průměrná daňová sazba v závislostí na výši příjmů •Druhým parametrem redistribuce je nastavení sociálních benefitů – obzvláště těch, které jsou podmíněny nedosažením určité úrovně příjmů (means – tested transfers) •Redistribuci provází ztráta efektivity (pokles pracovního úsilí a nasazení, hrozba relokace) Mezní a průměrné daňové sazby •Zatímco pro míru redistribuce je zásadní průměrná daňová sazba, pro pobídky k práci je zásadní mezní daňová sazba •Mezní daňová sazba → podíl dodatečného příjmu, který je odveden jako daň •Daňové systémy, které mají konstantní mezní sazbu a nějaké nezdanitelnou částku, jsou ve skutečnosti progresivně zdaňující Pasti chudoby •Ve vyspělých ekonomikách, které mají progresivní zdanění příjmů a příjmově testované transfery, mají mezní daňové sazby často podobu U křivky. •Chudé domácnosti dostávají sociální dávky, které pak klesnou, pokud se jim zvýší pracovní příjem, což vede k velmi vysokým mezním daňovým sazbám na práci v oblasti těsně nad úrovni příjmové hranice pro přiznání dávek •Tyto vysoké mezní daňové sazby pro nízkopříjmové domácnosti mají velmi negativní dopad na jejich nabídku práce a mohou vést k pasti chudoby Daňová konkurence •Rostoucí mobilita kapitálu a práce ztěžuje možnost jednotlivých jurisdiskcí (municipality, provincie, státy) zvyšovat daně na ně uvalené oproti ostatním jurisdikcím •Proto se v posledních desetiletích přesouvá váha zdanění k méně mobilním daňovým bázím (méně vzdělaná práce; spotřeba) •Měla by EU koordinovat daňovou politiku jednotlivých členských zemí? Daňová incidence •Kdo nese náklady daně? Nabídka nebo poptávka? Výrobci nebo spotřebitelé? Zaměstnanci nebo zaměstnavatelé? •Odpověď dává cenová elasticita poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích •Příklad: Zvýšení DPH → pokud je cenová elasticita poptávky nízká → firmy přenesou cenový růst na spotřebitele Ramseyho pravidlo •Zdanění sebou nese náklady mrtvé váhy. Minimalizaci mrtvé váhy při zdaňování zajišťuje Ramseyho pravidlo •Ramseyho pravidlo → daňová sazba na každém trhu by měla být inverzně proporční kompenzačním cenovým elasticitám nabídky a poptávky •Pravidlo je efektivní, ale může vést k neférovým politikám → zdaňování nekvalifikované práce ve prospěch kvalifikované práce či kapitálu; zdanění chleba ve prospěch luxusního zboží, zdanění zdarvotních služeb na úkor lístků do divadla Lafferova křivka •ꓵ křivka vztahu mezi výši průměrné daňové sazby a celkovými daňovými příjmy •Popularizována v 70. tých letech A. Lafferem, silně ovlivnila podobu Reaganovy daňové reformy v osmdesátých letech •Konkrétní podoba Lafferovy křivky závisí na elasticitě daňových příjmů vůči daňové sazbě. •Existence daňové sazby, která maximalizuje daňové příjmy. •Jak je vysoká? Empirie Lafferovy křivky •Reaganovy daňové škrty v USA nevedly k růstu daňových příjmů, ale naopak k silným rozpočtovým deficitům •Reforma daně z příjmy osob v Rusku (2001) obsahovala snížení mezní daňové sazby z příjmu z 30% na 13%. Daňové příjmy následně reálně vzrostly o 23%. •Není však jasné zda tento růst způsobila změna daní nebo doprovodné změny ve výběru a kontrole daní „Nápravné“ daně •Dosud jsme se zabývali hlavně dilematem mezi efektivitou a rovností ve zdaňování •Některé daně však mohou ekonomickou efektivitu zvyšovat, pokud napravují existující tržní selhání, jako jsou nedokonalá konkurence, externality, asymetrické informace a další •V takových případech zdanění může nahrazovat jiné politiky – regulaci, etické kodexy či tvorbu nových trhů Pigouviánské daně •Artur Pigou (1920) navrhl zdaňování londýnských komínů jako nástroj boje s proslulým smogem •Návrh propojuje soukromé a veřejné náklady znečištění podle principu „znečišťovatel platí“. •Na stejném principu jsou postaveny daně, které se snaží bojovat s negativními externalitami – uhlíková daň, congestion charges Pigouviánské daně •Princip těchto daní spočívá v tom, že znečišťovatel omezuje svoji produkci (znečištění, dopravy) až do bodu, kdy MC dalšího snižování emisí se rovná dani •Takovéto chování je pak ekonomicky efektivní a společensky optimální •Pigoviánské daně ovlivňují znečištění pouze nepřímo a v případě výrazné nejistoty ohledně společenských nákladů a reakce firem vedou také k nejistým výsledkům Regulace •Jiným způsobem korekce externalit je využití regulace → umožnění vjezdu sudých poznávacích značek do Londýna v sudých dnech a lichých v lichých dnech •Umožňuje dosáhnout přesný výsledek (50% snížení dopravy), ovšem s vyššími společenskými náklady → vlastníci sudých a lichých značek spolu nemohou obchodovat Trh s povolenkami •Vytvoření nového trhu → trh s emisními/dopravními povolenkami → vydání celkového množství emisních/dopravních povolenek → následné umožnění obchodování s těmito povolenkami •Výhodou je, že není nutné znát dopředu cenovou elasticitu a dále, že vlastníci povolenek je mohou mezi sebou obchodovat •Příklady: US sulfur dioxide trading systém (1990); EU Greenhouse Emission Trading Systém (2005) •Povolenky → stanoví množství a nechají cenu určit trh; •Pigouviánské daně → stanoví cenu a nechají trh určit množství (znečištění) • • Vyjednávání •Teoreticky, každý problém s externalitami může být vyřešen pomocí vyjednávání (Coaseho teorém) → pokud jsou určena vlastnická práva a nízké transakční náklady •V praxi tak lze vyřešit sousedské spory, těžko však už globální oteplování •Výsledky vyjednávání také závisí na původním rozdělením vlastnických práv •Pigouviánské daně přiřazují vlastnická práva vládě; povolenky jsou flexibilnější v původní alokaci vlastnických práv Daňové dopady 1.Enviromentální daň + dotace znečišťovatelům → Švédsko: elektrárny jsou zdaňovány proporčně k jejich emisi nitrogene dioxide, ale dostávají současně transfer proporční k jejich produkci elektřiny 2.Použít daň na produkci veřejných statků → Londýn: výnosy z congestion charges jsou použity na investice do městské dopravní infrastruktury 3.Použít enviromentální daně na snížení jiných (distorzních daní) → Německo, Nizozemí zavedly enviromentální daně a snížily příspěvky na sociální pojištění → dvojí benefit? Zdaňování v otevřené ekonomice •Zdaňování cizinců bylo vždy politicky jednodušší než zdaňování zahraničních subjektů → potlačování domácích partikulárních zájmů a podpora volného obchodu → podpora dlouhodobého ekonomického růstu •V globalizované ekonomice nabývá na významu snižování zdanění mobilnějších VF (kapitál) •Daňová konkurence za účelem přilákání zahraničních investic → co je férová/neférová konkurence → jak mohou fungovat vedle sebe jurisdikce s výrazně odlišnými mírami zdanění? Daňové politiky 1.Efektivní distribuce daňové zátěže 2.Spravedlivá distribuce daňové zátěže 3.Korekce tržních selhání 4.Daňová kooperace 1. Efektivní distribuce daňové zátěže •Existuje korelace mezi výši daní a ekonomickým růstem? •Preference pro vysoké daně a štedrý welfare state x nízké daně a základní welfare state? •Dánsko a Švédsko x Švýcarsko, Japonsko •Vliv výdajů na školství, zdravotnictví a menší nerovnosti na ekonomický růst Struktura daní •Jak alokovat daňové břemeno mezi daní z příjmu, příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, dán z přidané hodnoty a spotřební daně? •Politiky zaměřené na podporu poptávky po málo kvalifikované pracovní síle se mohou zaměřit na snižování příspěvků na SZP → Německo (2007) zvýšilo DPH o 30 a snížilo příspěvky zaměstnavatelů na sociální pojištění o 1% • DPH •Od svého zavedení (Francie, 1954) byla DPH zavedena ve více jak 140 zemích světa → její zavedení je podmínkou členství v EU → standardní sazby oscilují mezi 8% a 25% •Asi 20 zemí (USA, CAN, AUS, NZ, SNG, JAP) provozuje daň z prodeje (retail sales tax) •Daň z prodeje je uvalena až na finální spotřebu, zatímco DPH je uvalena na každou fázi produkčního řetězce •Z ekonomického pohledu jsou obě daně ekvivalentní, DPH je robustnější proti daňovým únikům 2. Spravedlivá distribuce daňové zátěže •DPH je vnímána jako efektivní způsob, jak vybírat daně → přes nižší sazby na nezbytné položky je regresivní → chudší domácnosti platí na DPH obvykle vyšší podíl svých příjmů než domácnosti bohaté → protože chudší spotřebovávají větší podíl svých příjmů •Proto dává smysl tuto regresi vybalancovat progresivní daní z příjmů (vertikální spravedlnost/rovnost) a současně zdaňovat všechny druhy příjmů stejným způsobem (horizontální spravedlnost/rovnost) Horizontální spravedlnost •Zdaňovat všechny zdroje příjmů stejným způsobem zabraňuje vzniku daňových děr •Například rentiéři, zaměstnaní a OSVČ by měli být zdaňování stejně •O: Proč jsou u nás daňové úlevy pro OSVČ a jaké to má důsledky? •Jak zdaňovat nadnárodní a digitální společnosti? •Je optimální daňovou jednotkou jednotlivec nebo domácnost? Vertikální spravedlnost •Daň z příjmu a majetkové daně jsou tradičním daňovým nástrojem příjmové redistribuce •Vzniká zde klasický efficiency/equity trade off •Široké daňová základně stačí nižší daňová sazba než užší daňové základně, které je zmenšována množstvím výjimek •Hlavním trendem posledních let bylo snižování mezních daňových sazeb Rovná daň •Některé země zavedly systémy rovné daně (systémy s konstantní mezní daňovou sazbou) •V nejčistší formě daňový systém uplaťňuje stejnou sazbu daně pro daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu právnických osob a DPH (Estonsko) •Teoreticky může rovná daň dosahovat jak efektivity, tak přerozdělování, pokud je kombinována s velkorysým nezdanitelným minimem •V realitě mějí ovšem rovné daňové systémy nižší míru přerozdělování • Transfery •Příjmově testované transfery jsou formou negativního zdanění a jsou široce využívány ve vyspělých ekonomikách •Jejich problémem je administrativně byrokratická náročnost, potenciální stigmatizace příjemců (musí žádat) a riziko vzniků poverty traps •Alternativou k příjmově testovaným transferům jsou návrhy univerzálního transferu (základní příjem), který by byl přidělen každému jednotlivci nezávisle na příjmu Akumulace bohatství •Progresivní zdanění omezuje akumulaci majetku. Společně s dědickými daněmi vyrovnává zděděné nerovnosti •Problémem je vliv na pobídky k investicím/spotřebě a snaha o realokaci majetku do zahraničí • 3. Korekce tržních selhání •Povinné příspěvky na sociální a zdravotní pojištění (rovnost, redistribuce, prevence nízkých úspor) •Spotřební daně na alkohol, cigarety, někde i slazené nápoje •Enviromentální daně (energy taxes x environmental taxes) • 4. Daňová kooperace •Daňová konkurence → daňová kooperace •Bránění daňovým únikům, sjednocování daňových sazeb v EU •Tobinova daň → malá daň na pohyby kapitálu •Pikettyho daň → návrh globální prograsivní daně na majetek •Nordhausova daň → globální enviromentální daň