3) PEKÁRNY s.r.o. Souhrnná charakteristika: · Výroba plynulá proudová (org. typ) a opakovaná seriová (výrobní typ) · Velmi nízká rentabilita!!! Nutné rozšířit stávající kapacitu strojů – rozšířit dvousměnný provoz na třísměnný Po až Pá a směnný o víkendu – zisk tak stoupne ze 2 mil. na 20 mil. Kč a rentabilita ROA dosáhne místo 1,25 nových 12,5 %. · Celková likvidita ok, ale tragická je okamžitá, je málo pen. prostředků a pohledávek na úhradu KZ – nutné proměnit zásoby přes výrobu a prodej v peníze, nutné zvýšit výrobu a prodejnost, pak bude na úhradu závazků. · Dobrý ukazatel ČPK –finanční polštář 36% z OM · Velmi dlouhá doba obratu zásob 72 dní, otočí se jen 5 x za rok. Nepůjde o zásoby výroby, tj. pečiva, ale pomocného materiálu a surovin - obilí atd. V tom případě nemusí být ukazatel tak kritický, jen udává, že jsou velké zásoby na skladě. Pokud by šlo o zásoby hotových výrobků tj. pečiva, = cílem doba obratu cca 15 dní. · Získání oborově zdatných pracovníků formou spolupráce s učilišti v oboru pekař cukrář. Levná kvalifikovaná pracovní síla, zlepšit systém vzdělávání v podniku, rychlejší zaučení nových lidí od zkušených pekařů (ty lákat na moderní stroje a lepšími platovými podmínkami, věrnostními bonusy). · Díky nízké mzdě nutno stimulovat pomocí neplatových bonusů (job rotation, věrnostní bonusy, příspěvky na dětské tábory, stravenky, pečivo zdarma) · Proniknout na trh na Moravu s biopečivem · Vybudovat vlastní prodejny – nutno podporovat zvykové kupní chování · PR formou sponzoringu na kulturních akcích, dny otevřených dveří či praxe ze škol, reklama na MHD a vlastních dodávkách. · Propagace – podpora prodeje u MO – ochutnávky, vyjednání lepšího umístění (nákladné) – nestačí čekat až si lidi koupí a kvalitu zjistí, nutný proaktivní ofenzivní přístup. · Strategie expanze – tam , kde našel marketingovou mezeru či mezeru na tru (biopotraviny na Morave), je možno uspět s novým výrobkem. Nejdůležitější je udržet náklady pod kontrolou. Cílem je tedy dostat výrobky na tento region prostřednictvím MO s cenovou strategií sbírání smetany (využití prázdného místa na trhu a možnost vyšší ceny). · Cíle maximálně využít kapacitu výrobní linky a lidí. Prostřednictvím 3 směnného provozu, bude nutné získat dalších 15 dělníků a zvýší se tedy osobní náklady. · Reinvestice: zisk by měl být použit také na reinvestici, teprve, když se zisk nevytváří, tak se financuje rozvoj podniku z odpisů 1) Pekárny jsou s.r.o. Jak byste charakterizoval(a) společnost s ručením omezeným? Může být založena a provozována jednou (zakladatelská listina) nebo více fyzickými i právnickými osobami (společenská smlouva). Společnost však může mít nejvíce 50 společníků. Jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše tří s.r.o. Společnost povinně vytváří základní kapitál v minimální výši 200.000 Kč. Minimální výše peněžitého či nepeněžitého individuálního vkladu společníka je 20.000 Kč. Společnost odpovídá za své závazky veškerým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení zaniká. Firma společnosti musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“ nebo zkratku „spol. s r.o.“ nebo „s.r.o.“. Orgány společnosti: · Valná hromada: Je nejvyšší orgán společnosti. Každý společník má jeden hlas na každých 1000 Kč svého vkladu, neurčuje-li společenská smlouva jinak. · Jednatel, jednatelé: Jsou statutárním orgánem společnosti. Jednatele jmenuje valná hromada. Každý jednatel je oprávněn jednat jménem společnosti samostatně, není-li stanoveno ve smlouvě jinak. · Dozorčí rada: Zřizuje se pouze tehdy, pokud je to stanoveno ve společenské smlouvě. Její členové (alespoň 3) jsou voleni valnou hromadou. Členem dozorčí rady nemůže být jednatel společnosti. Rada má kontrolní funkci, podává zprávy valné hromadě o činnosti jednatelů a údajích z finanční a jiné dokumentace. Zisk se zdaňuje daní z příjmu právnických osob a následně se rozděluje mezi společníky podle výše kapitálového vkladu. Individuální podíly společníků pak ještě podléhají dani z příjmu fyzických osob (zdanění příjmů z kapitálových vkladů). 2) Nebyla by vhodnější nějaká jiná organizačně-právní forma? Ne, protože u a.s. je velká administrativní náročnost (sestavení zakl. Smlouvy, stanov, svolání VH, notářsky ověřený zápis o konání VH, upisování akcií, zápis v OR, obsluha akcionářů. Nutná zveřejnovací povinnost (dle OZ, zák. o CP a o účetnictví). Podíl na zisku akcionáře (dividenda) závisí na rozhodnutí VH. U s.r.o., je nízká admin. náročnosti (nutné jen živnost. Oprávnění, spol. smlouva, zápis v OR, složení vkladů, tvorba RF, povinnost vést účetnictví). Ale zůstává pořád zveřejňovací povinnost – čistý obrat (výnosy snížené o DPH) přesáhla 40 mil. Kč nebo čisté obchodní jmění (VJ) přesáhlo 20 mil. Kč + výroční zpráva Ale úvěrové možnosti se odvíjí od výše kapitálu, kterým spol. disponuje a hraje roli i způsob a míra ručení – lepší a.s. 3) Co chápete pod pojmem „corporate governance“? = správa a řízení společnosti (viz skripta od Blažka) = vztahy mezi vedením společnosti, její radou, akcionáři a ostatními dotčenými subjekty a jednak způsob, jakým jsou dosahovány cíle dané společnosti, struktura jejich orgánů a jak je plněn dohled nad její činností. = dělba zásadních kompetencí obrážejících se v orgánech obchodních společností, s důrazem na problematiku vlastnických vztahů a systémů, jimiž vlastnící uplatňují svá práva při řízení těchto společností. Oblast corporate governance se týká kapitálových společnosti (případně smíšených společností), tj. té právní formy subjektů, u kterých společníci (akcionáři) ručí vloženým kapitálem a nikoliv celým svým majetkem (tak, jako je tomu u osobních společností). Typickými druhy kapitálových společností, pro které corporate governance relevantní, jsou společnosti s ručením omezeným a zejména akciové společnosti. Charakteristickým rysem oblasti corporate governance je skutečnost, že řízení společnosti je odděleno od vlastnictví vloženého kapitálu – vlastníci tedy pověřují profesionální manažery řízením společnosti. Z hlediska konkrétních aplikací zásad corporate governance při řízení podniku lze (v souladu se Zásadami OECD pro správu společností) formulovat tyto základní skupiny organizačních a řídících úloh: 1. řešení mocenských vztahů v řízení a správě společnosti a odpovědnost řídících orgánů, 2. realizace práv akcionářů, 3. vztahy k zainteresovaným subjektům, 4. procesy zveřejňování informací. Řešení mocenských vztahů a odpovědnost řídících orgánů Hlavní skupinou subjektů v kapitálových společnostech jsou akcionáři (u akciové společnosti), resp. společníci (u společnosti s ručením omezeným). Na jejich zástupce ve statutárních a řídících orgánech přecházejí veškerá práva vykonavatelů vůle majitelů. V podmínkách ČR tvoří soustavu těchto orgánů: ü valná hromada (nejvyšší orgán společnosti), ü jednatelé, resp. představenstvo (statutární orgány), ü dozorčí rada (kontrolní orgán). Základními organizačními nástroji, které určují postavení, pravomoc a odpovědnost vrcholných orgánů společnosti je společenská smlouva, resp. stanovy Realizace práv akcionářů Zásady OECD pro správu společností požadují v oblasti vztahu k akcionářům chránit jejich práva; uvedené zásady přitom uvádějí několik skupin těchto práv: A. Mezi základní práva akcionářů patří právo: 1. na bezpečný způsob registrace vlastnictví, 2. postoupit nebo převést akcie, 3. získávat všechny potřebné informace o společnosti, 4. účastnit se hlasování na valných hromadách, 5. volit členy správních orgánů, 6. podílet se na ziscích společnosti. B. Akcionáři mají právo podílet se a být dostatečně informováni o rozhodnutích týkajících se změn ve společnosti jako jsou: 1. změny stanov či podobných dokumentů upravujících chod společnosti, 2. povolení vydat další akcie a 3. mimořádné transakce, jejichž výsledkem je prodej podniku. C. Akcionáři by měli mít možnost efektivně se účastnit a hlasovat na výročních valných hromadách a měli by být informováni o pravidlech, kterými se řídí výroční valné hromady (včetně postupů při hlasování): 1. akcionáři by měli získávat dostatečné a včasné informace týkající se data, místa a programu valné hromady a úplné a včasné informace týkající se bodů, které se budou projednávat, 2. akcionáři by měli mít příležitost klást otázky správním orgánům a zařazovat další body na program jednání, při dodržování rozumných omezení, 3. akcionáři by měli být schopni hlasovat osobně či v zastoupení; hlasování osobně či v zastoupení by mělo mít stejný účinek. D. Měly by se zveřejňovat kapitálové struktury a uspořádání, která jistým akcionářům umožňují vyšší stupeň kontroly nad společností, než jaký odpovídá jejich podílu: E. Trhy umožňující převzetí kontroly nad společností by měly mít možnost fungovat efektivně a transparentně: 1. pravidla a postupy, které řídí získání kontroly nad společností na kapitálových trzích nebo mimořádné transakce (např. fúze a prodej podstatných částí podnikových aktiv), by měly být jasně formulovány a zveřejněny, aby investoři chápali svá práva a opravné prostředky; ceny by měly být transparentní a podmínky spravedlivé, aby byla chráněna práva všech akcionářů podle jejich třídy, 2. nástroje proti převzetí by se neměly používat k ochraně managementu před odpovědností. F. Akcionáři včetně institucionálních investorů by při uplatňování svých hlasovacích práv měli zvažovat náklady a výnosy rozhodnutí. Uspořádání správy společnosti by dále mělo zajistit spravedlivé zacházení se všemi akcionáři včetně minoritních a zahraničních akcionářů. Všichni akcionáři by měli mít příležitost dostat efektivní náhradu za porušení svých práv. Organizační nástroje: Problematika realizace práv akcionářů se týká zejména podniků s velkým počtem akcionářů a tzv. „malých“ akcionářů, kteří v zájmu svého postavení potřebují určité formy ochrany. Základní práva a oprávnění akcionářů jsou stanovena v obchodním zákoníku, resp. v předpisech platných pro Burzu cenných papírů, nicméně je nutné vzít v úvahu, že jejich realizace především závisí na přístupu vrcholných orgánů společnosti k těmto menšinovým akcionářům a na přijetí organizačních opatření uvnitř podniku. Příkladem základního informačního zdroje pro akcionáře je účetní závěrka a výroční zpráva, přičemž společnost má povinnost tyto dokumenty zveřejnit jejich uložením do sbírky listin, vedené příslušným Obchodním rejstříkem. Řada společností však tyto informace zveřejňuje i jiným (pro akcionáře přístupnějším) způsobem, například na svých webových stránkách. Vztahy k zainteresovaným subjektům Uspořádání správy společnosti by podle Zásad OECD mělo brát v potaz práva zainteresovaných stran, jak jsou zakotvena, podporovat aktivní spolupráci mezi společností a zainteresovanými stranami při tvorbě bohatství a pracovních míst a podporovat udržitelnost finančně zdravých společností. Poznámka: Zainteresovanými stranami se rozumí zejména zaměstnanci a věřitelé. A. Uspořádání správy společnosti by mělo zajistit, že se respektují práva zainteresovaných stran chráněná zákonem. B. Tam, kde jsou zájmy zainteresovaných stran chráněny zákonem, zainteresované strany by měly mít příležitost dostat efektivní odškodnění za porušení jejich práv. C. Uspořádání správy společností by mělo umožnit mechanismy, které podněcují výkon zúčastněných stran. D. Tam, kde se zainteresované strany podílejí na procesu správy a řízení, mají mít přístup i k příslušným informacím. Organizační nástroje: Situace u organizačního řešení vztahů k zainteresovaným stranám je velmi obdobná zajištění práv akcionářů (viz předchozí kapitola). I zde je totiž řada práv zainteresovaných stran zakotvena v právních předpisech – v případě zaměstnanců je to zejména zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, v případě věřitelů pak zejména občanský zákoník, obchodní zákoník a zákon o konkursu a vyrovnání. Stejně jako u předchozího bodu je však nutné konstatovat, že faktický stav respektování práv zainteresovaných stran ze strany konkrétních podniků závisí do značné míry na přístupech vedení společnosti k těmto otázkám a tyto přístupy pak často bývají zakotveny v podnikových organizačních normách. Procesy zveřejňování informací Uspořádání správy společnosti by mělo zajistit, že budou včas a přesně zveřejněny všechny závažné záležitosti týkající se společnosti včetně finanční situace, výkonnosti, vlastnictví a řízení společnosti. A. Zveřejnění by mělo zahrnovat alespoň následující významné informace: 1. informace o finančních a provozních výsledcích společnosti, 2. cíle společnosti, 3. vlastnictví majoritního podílu a hlasovacích práv, 4. členové správní rady (v podmínkách ČR se jedná o dozorčí radu a představenstvo) a klíčoví manažeři a jejich odměňování, 5. významné předvídatelné rizikové faktory, 6. významné problémy ve vztahu k zaměstnancům a dalším zainteresovaným stranám, 7. struktury a postupy správy a řízení. B. Informace by měly být připraveny, auditovány a zveřejněny v souladu s nejvyššími standardy účetnictví, finančního a nefinančního výkaznictví a auditu. C. Audit roční účetní závěrky by měl být proveden nezávislým auditorem, aby se získalo vnější a objektivní ujištění o způsobu, jímž byly finanční výkazy připraveny a předloženy. D. Kanály šíření informací by měly uživatelům poskytnout řádný, včasný a nákladově efektivní přístup k příslušným informacím. Je zřejmé, že poskytování informací v rozsahu a způsobu požadovaném uvedenou zásadou OECD je do značné míry předpokladem uplatňovaní práv akcionářů (společníků) a zainteresovaných subjektů. Klíčovým věcným problémem, který společnost musí v oblasti své politiky informovanosti okolí vyřešit, je to, do jaké míry se bude držet zákonných požadavků a do jaké míry a v jakých oblastech půjde ve svých vztazích k zainteresovaným stranám nad tyto minimální požadavky. Organizační nástroje: Základním organizačním nástrojem v oblasti procesů zveřejňování informací jsou vnitřní organizační pravidla, na kterých by se měly shodnout vrcholné orgány společnosti a vrcholový management. 4) Které vnitřní předpisy by daný podnik měl mít? Existence kterých vyplývá ze zákona? = společ. (zakladatelská) smlouva, stanovy (dle obchod. zák.: práva společníků, vymezení členů orgánů), organizační řád, vnitřní směrnice, personálně-pracovní dokumenty, agenda BOZP, … (zák. práce) 5) Bylo by vhodné řešit organizační strukturu tohoto podniku v podobě divizí? NE – jsou to výrobky podobné, s podobným průběh výroby, mají stejný odbytový trh i konkurenci. Není nutné tvořit divize. SBU (Strategic Business Units) – Podnikatelské útvary jsou tvořeny dle výrobků nebo skupin výrobků, které mají odbyt na určitých trzích a mají stejné konkurenty. Východiskem pro stanovení podn. Útvarů je analýza výrobního programu, trhu a konkurence. Je nutné určit, na kterých trzích, resp. u kterých zákazníků budou mít jedn. Výrobky odbyt a dle toho definovat jedn. Podn. Útvary, které se potom seskupují do podn. Jednotek. Pokud jsou SBU nosným principem struktury podniku, vzniká divizionální organizace, jejíž oblasti disponují autonomií a odpovědností jako tradiční výrobkové divize. Výhody: pružnost, umožňuje diferencované zpracování trhu. Nevýhody: potíže integrace jednotlivých tržních strategií. (Synek – Nauka o podniku) 6) O jaký výrobní typ se v podniku může jednat? Jaké výrobní typy rozlišujeme? Opakovaná výroba – seriová ryze sériová (standardizovanou) výroba. Zakázková výroba - změna sortimentní skladby, není z důvodu technologické náročnosti možná. Změna objemu výroby, v rámci kapacitních možností ano – možno o zvýšit objem produkce (vyšší kapacita výrobní linky 12 000 t než je realizovaný objem 6100 t). Objem produkce možné zvýšit o 3050 t při třísměnném provozu na 5 dní nebo ještě o 1220 při jednosměnné výrobě v sobotu a v neděli, tj. celková kapacita by byla 10 370. - vyrábět pravidelně více kusů více druhů výrobků současně, bude se jednat o sériovou výrobu, Vzhledem k neustále stejným opakovaným operacím a z nich vyplývajících nákladů je tento způsob nejefektivnější. Výrobní typy 1. Kusová výroba - vyrábí se pouze jedna jednotka určitého druhu výrobku - vyrábí-li se více výrobků současně, navzájem se liší - práce většinou na objednávku, tzn. partner na trhu není libovolný, podnik jej od počátku zná - např. bytová výstavba, stavba mostů, lodí - problém: výrobní příprava (výroba každého výrobku se musí zvlášť připravovat) 2. Opakovaná výroba - podnik vyrábí pravidelně více kusů jednoho nebo více druhů výrobků současně - jde bud o hromadnou, druhovou nebo sériovou výrobu - hromadná výroba: vyrábí se stále stejný výrobek v neomezeném množství. Výrobní proces se nepřetržitě opakuje aniž by byl stanoven jeho konec (např. cementárna). K přípravě výrobního zařízení dochází prakticky pouze jednou před začátkem výroby. - sériová výroba: pokud se vyrábí v omezeném množství několik druhů výrobků, které se skládají z mnoha součástí a které mají na základě své rozdílné konstrukce rozdílný průběh výroby. Jedná-li se o výrobky, které jsou způsobem své výroby a použitými surovinami úzce spjaty, mluví se o druhové výrobě. Od hromadné výroby se druhová výroba odlišuje tím, že počet vyrobených jednotek jednoho druhu je omezen. V tom se druhový výroba shoduje s sériovou. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že v druhové výrobě mohou být různé druhy zhotovovány po sobě na stejné výrobním zařízení, zatímco při sériové výrobě existují mezi výrobky technické rozdíly. Zvláštní formu sériové nebo druhové výroby je výroba v šaržích (zejm. v chemickém průmyslu). Velikost určitého množství výrobku (šarže) je určována kapacitou výrobního zařízení. 7) O jaký organizační typ výroby se v podniku může jednat? Jaké organizační typy rozlišujeme? Plynulá proudová, nepřetržitá, bez přestávek Organizační typy výroby 1. Proudová výroba = uspořádání HIM a pracovišť je podle výrobního procesu jednoho výrobku (předmětný princip), tzn. tok materiálu probíhá od suroviny k hotovému výrobku bez přerušení. Pracovní operace probíhají bez přestávek. - nejvyššího stupně dosahuje proudová výroba použitím běžících pásů (pásová výroba) - přednosti: zkrácení času průběžných dob obráběných kusů ( v ideálním případě nejsou čekací doby), není nutné meziskladování, snadné zjištění potřebné zásoby surovin a materiálu, snadná kontrola výrobního procesu, stejné úkony ® zručnost dělníků - nevýhody: vysoká potřeba kapitálu na zařízení výrobních linek, vysoký podíl odpisů v nákladech, citlivost vůči výkyvům ve vytíženosti, nízká schopnost podniku přizpůsobit se změněné situaci na trhu - plynulá (proudová) výroba - Tato použitá technologie umožňuje nepřetržitý, plynulý proud zpracovávaných surovin a tím i plynulý proud hotových výrobků. Pracovní operace budou probíhat bez přestávek a časově na sebe budou přesně navazovat. Výroba bude vysoce automatizovaná a bude produkovat výrobky téměř bez přerušení, 7 dní v týdnu a 362 dní v roce. Lidská práce bude představovat na vstupech jen velmi malý podíl 2. Dílenská výroba = uspořádání HIM a pracovních sil probíhá tak, že stroje a pracovní místa se stejnými úkony se sdružují do jedné dílny (např. zámečnická dílna), tzn. prostorové uspořádání se uskutečňuje podle typu úkonů - má-li být obráběný kus opracován určitým způsobem, musí být dopraven do dílny, ve které se stroj nachází ® delší dopravní cesty ® relativně vysoké přepravní náklady - nevýhody: tok obráběných kusů je podstatně pomalejší ® v dílnách vznikají často dlouhé čekací doby, tvoří se zásoby polotovarů ® je nutné meziskladování - výhody: větší schopnost přizpůsobit se kolísání poptávky, používají se univerzální nástroje, časté změny produkce ® velká všestrannost pracovní síly 3. Skupinová výroba = výrobní faktory potřebné pro určité výrobní operace se sdruží do skupin a uvnitř každé skupiny se uspořádají podle proudového principu - kombinace předchozích dvou forem, snaha využít výhod a eliminovat nevýhody předcházejících organizačních typů - použití v případě, kdy kvůli obsáhlému výrobnímu programu a relativně malým sériím není proudová výroba vhodná pro celý výrobní proces, ale potřebujeme určité součástky pro všechny nebo většinu výrobků výrobního programu 4. Výroba na stanovišti = vyrábějí se výrobky, které jsou nehybné, během jejich výroby nebo po ní s nimi nelze pohybovat (mosty, budovy, silnice) - potřebné VF se musí dopravovat k nehybnému produktu, tj. na stanoviště, které leží mimo podnik (mimopodniková – externí – výroba); problém=doprava na stan. - vnitropodniková výroba na stanovišti: např. stavba lodí, výroba vagónů apod. 5. Výrobní hnízdo - ve výrobním hnízdě se prostorově a organizačně slučují všechny výrobní faktory nutné k zpracování podobných výrobních dílů nebo výrobků - cílem je umožnit vyrábět všechny výrobní díly z daného výchozího materiálu (do tohoto bodu je základem skupinová výroba) - hlavním znakem je speciální pracovně-organizační struktura (forma autonomních pracovních skupin). Členům skupiny jsou svěřeny vedle výkonných činností také dispoziční úkoly z oblasti plánování, řízení a kontroly. Úkoly jsou přidělovány celé pracovní skupině ke společné organizaci a realizaci na vlastní odpovědnost. - výhody: snazší organizace, větší variabilita pro pracovníky (mohou se střídat) 8) Roční tržby za vlastní výrobky v Pekárnách činí 150 mil. Kč, přidaná hodnota 40 mil. Kč (26% tržeb). Jak byste charakterizoval(a) tyto ukazatele. Přidaná hodnota = hrubé rozpětí = tržby – přímé (variabilní) náklady. Je součástí koeficientu hrubého příspěvku = hrubé rozpětí / tržby = 40 / 150 = 0,26 O čem vypovídá relace mezi hodnotami těchto ukazatelů? Udává, kolik procent (haléřů) z každé koruny tržeb tvoří příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku (krycí příspěvek). Používá se při kalkulaci neúplných nákladů (direct costing). 9) O čem vypovídá výnosová položka Změna stavu zásob vlastní výroby, proč je ve výsledovce a jak je oceněna? Ve výsledovce je, protože je to výnosová položka reflektující stav rozpracovanosti ve výrobě (v rozvaze je to pak bud jako 121 nedokončená výroba, 122 polotovary, 123 hotové výrobky), stát to tedy daní ještě před prodejem. Oceňuje se to Vlastními náklady výroby (material +kooperace+mzdy+odvody z mezd + vyrobni rezie). 10) Zhodnoťte kapitálovou strukturu podniku? Existují pro ni nějaká pravidla a jak je podnik uplatňuje? Pravidla: Optimalizace finanční struktury spočívá ve vzáj. vyrovnávání faktorů výnosnosti a rizika tak, aby bylo dosahováno max. tržní ceny akcií. Při optimalizaci míry zadluženosti se vychází z toho, že: ü cizí kapitál je levnější než vlastní, protože nese větší riziko (při likvidaci jsou akcionáři poslední při vyrovnávání nároků) ü s růstem zadluženosti roste i úroková míra, neboť roste riziko pro věřitele vyžadující větší výnos ü vychází ze struktury dluhů = podíl krátk. a dlouh. kapitálu. Krátkodobý je levnější, což zvyšuje riziko platební neschopnosti (splácení v krátké době) = financovat pouze likvidní aktiva (peníze, pohledávky, hotové výrobky). Dlouhodobý kapitál by měl krýt dlouh. majetek (investiční). ü použití krátkodobého CK k financování dlouhodobých aktiv je vysoce riskantní ü použití dlouhodobého CK k financování krátkodobých aktiv je nehospodárné. ü přebytek OM nad krátkodobým CK = čistý pracovní kapitál = vložené prostředky, které zůstanou podniku k dispozici po úhradě všech běžných závazků. ČPK představuje finanční polštář, který firmě umožní pokračovat ve svých aktivitách i v případě, že by ji potkala nějaká nepříznivá událost, která by vyžadovala vysoký výdej peněžních prostředků. Velikost tohoto polštáře závisí na obratovosti krátkodobých aktiv firmy, ale i na vnějších okolnostech, jako konkurence, stabilita trhu, daňová legislativa, celní předpisy ü pokud naopak krátkodobý CK převýší OM → nekrytý dluh (nežádoucí) ü dluh je účelné zvýšit, když vyšší zadluženost zvyšuje majetek akcionářů. Vyšší podíl CK zvyšuje tržní cenu akcií. Pokud však dluhy velké → zvyšuje se fin. riziko a narušuje se fin. stabilita a důsledkem náklady na kapitál začnou růst (úroky) Faktory ovlivňující optimální finanční strukturu: požadavky věřitelů a dodavatelů na včasné zaplacení), postoje manažerů k riziku, velikost a stabilita realizovaného zisku Ø Pokud má podnik kapitálu více než potřebuje = je překapitalizován = pokud je dlouhodobým kapitálem kryt i oběžný majetek (nehospodárné), ale je to v pořádku. Měl by mít dlouhodobé zdroje (VK + DZ) > Dmajetek, pak bude mít i OM > KZ. Ø Pokud má kapitálu méně = je podkapitalizován = způsobuje poruchy v chodu podniku. Dochází k tomu v období expanze podniku, když podnik prudce rozšiřuje výrobu a prodej, čímž rostou jeho aktiva (IM, zásoby), ale ty nejsou kryta potřebnými zdroji. Podnik se zadlužuje u dodavatelů a krátkodobým cizím kapitálem je kryt i dlouhodobý majetek → podnik se dostává do platební neschopnosti. Důvody pro použití cízího kapitálu: q p. nemá dost VK nutný k založení podniku (může si přibrat společníka, což ale omezuje jeho pravomoci, tak je to dražší než bank. úvěr). Použitím cizího kapitálu nevznikají poskytovateli práve v řízení podniku q p. přechodně nedisponuje kapitálem když jej potřebuje (nákup strojů) q použití cizího kapitálu je levnější, proto zvyšuje rentabilitu podniku (úroky z CK snižují daňové zatížení protože úrok jako součást nákladů snižuje daň. základ, ze kterého se platí daně = daňový efekt. Důvody proti použití cizího kapitálu (tj. pro použití vlastního kapitálu): q CK zvyšuje zadluženost a tím snižuje finanční stabilitu q každý další dluh je dražší a obtížnější jej získat (věřitelé se obávají o svůj kapitál) q vysoký podíl CK omezuje jednání managementu, jež jsou přizpůsobeny věřitelům x ovšem další emise akcií snižuje pravomoci původních vlastníků, kteří proto preferují větší zadluženost = konflikt mezi managementem a vlastníky. → nové formy financování (leasing, factoring) q použití cizího kapitálu zvedá výnosnost VK a tím současně zvyšuje i jeho rizikovost = finanční páka (poměr cizí a vlastní kapitál) → management musí usilovat o optimální kapitálovou strukturu = optimální zadluženost a rizikovost. q (provozní páka = struktura majetku, podíl oběžného a fixního majetku) Ukazatel Zadluženosti (fin. stability): „Cizí peníze ti nesmí přerůst přes hlavu“ 1) podíl vlastních zdrojů na aktivech (koef. Samofinancování, udává finanční nezávislost) = VK (VJ) / A celkem = 72 / 160 = 0,45 (ok) 2) celk. zadluženost (věritelské riziko) = CK./ A celkem (dop. 40 – 60 %.) = 88 / 160 = 0,55 (ok) 3) Struktura dluhů Krátkodobé závazky = 45 Krátkodobý bank. úvěr (BÚ) = 43 Nejsou dlouhodobé závazky = 0 4) úrokové krytí = 5) ČPK (NWC) = OM – KZ ČPK = DK - DM (DK = VK + DZ) ČPK = OM – KZ / OM x 100 (OK 30-50%) = 70 - 45 = 25 (zůstanou podniku k dispozici po úhradě všech běžných závazků) = 115 - 90 =25 = 36 % (ok) 6) Překapitalizován? DKapitálem je kryt i OM (pokud je ČPK kladný) Podkapitalizován? Kzávazky je kryt i DM Ano, ok ne VK = 72 DM = 90 DZ = 43 VK + DZ = Dlouhodobé zdroje = 115 OM = 70 KZ = 45 11) Jaká je produktivita v tomto podniku? Jak byste ji spočítal(a)? a) Roční objem produkce = 6100 tun při dvousměnném provozu na tři druhy pečiva při 125 pracovníky = na jednoho připadne 78,8 tun / rok b) Tržby / počet prac. = 150 mil /125 = 1,2 mil. Kč na pracovníka za rok. c) Zisk / počet prac. = 2 mil /150 = 16 tis. Kč za pracovníka za rok. 12) Jedná se o sdruženou nebo nesdruženou výrobu? Jaké metody kalkulací bude podnik zřejmě uplatňovat? Přirážková? Sdružená výroba (vázaná) – vzniká v jednom technologickém postupu několik druhů výrobků (např. Při výrobě plynu vzniká I koks, dehet), vzniklé sdružené náklady se musí rozdělit na jedn. Výrobky (zůstatková, rozčítací metoda kalkulace) Kalkulace ve sdružené výrobě by byla: Ve sdružené (vázané) výrobě vzniká v jednom technologickém postupu několik druhů výrobků (např. při výrobě plynu z uhlí vzniká kromě plynu i koks, dehet, čpavek a benzol, či při výrobě cukru či mouk); vzniklé „sdružené“ náklady proto musíme rozdělit na jednotlivé výrobky. K tomu se používá zůstatkové metody kalkulace nebo rozčítací metody kalkulace. Kalkulační metody: a) Kalkulace úhrnné: Kalkulace dělením (prostá, stupnovitá, s poměrovými čísly) Kalkulace přirážkové Kalkulace ve sdružené výrobě (zůstatková (cukrovar), rozčítací (mlýn), metoda kvantitativní výtěže) b) Kalkulace rozdílové (metoda standartních N, metoda normová) a) Kalkulace úplných nákladů (kalkulační jednice) – předpoklad prokazatelnosti všech nákladů splněn b) Kalkulace variabilních (neúplných) nákladů (direct costing): vzešlo z kritiky ÚN: na výrobky kalkuluje jen variabilní N, tj. přímé N a variabilní režijní N, zbývající fixní režijní N považuje za závislé na čase a do nákladů výroby je nepromítá (to až do celkového výsledku hosp. za rok, na zisk se pohlíží jako na výsledek činnosti podniku jako celku, nezjištuje se za jedn. Výrobky). Místo zisku je u výrobků příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku (rozdíl mezi prodejní cenou výrobku a variabilními N = hrubé rozpětí). Jde o jiný pohled na rentabilitu jedn. Výrobků, při kalkulaci ÚN se může jevit vvýrobek ztrátový, KVN může ukázat nejvyšší příspěvek na úhradu N. sleduje a) variabilní náklady podle jednotlivých výkonů a b) fixní náklady a zisk za celý podnik. Zavádí pojem příspěvek na úhradu, který představuje částku, kterou výrobek přispívá ke krytí fixních nákladů a k tvorbě zisku podniku. Zisk podniku a fixní náklady se počítají za určité časové období za celý podnik a nezjišťují se podle jednotlivých výkonů. Tato metoda je na rozdíl od výše uvedených lepší v tom, že umožňuje komplexnější přístup ke kalkulaci nákladů na výrobek a zohledňuje skutečnost, že ne každý výrobek vyvolá fixní náklady a ne každý prodej výrobků přináší zisk (zde vhodné použití metody KVN, protože bylo dosaženo ztráty, tak aby se vidělo, který výrobek je jak ziskový či ztrátový). Lze ji použít např. k určení podílu jednotlivých výkonů na tvorbě finančního výsledku, k určení pořadí výhodnosti výrobků a optimalizaci sortimentu výroby, k výpočtu minimální prodejní ceny a další. 13) Uveďte příklad nějaké položky nepřímých nákladů v modelovém podniku? Jaké rozvrhové základny se nabízí pro jejich rozvrh? ´Zúčtovací sazba k naturální rozvrhové základně – objem výrobků v tunách? Nepřímé (režijní) náklady (výrobní, správní, odbytové režie) - týkají se více výkonů, jsou společné pro všechny vyráběné výrobky. Na kalkulační jednici se vypočítají jen určitým rozvrhnutím (dělením, rozpočítáním, přirážkou, odčítáním apod.). Základním nástrojem řízení režijních nákladů jsou rozpočty (X nástrojem řízení jednicových nákladů (přímých) je kalkulace!!!). Stanoví se na kalkulační jednici: a) zúčtovací (režijní) přirážkou (v procentech vyjádřený poměr režijních nákladů ke zvolené peněžní rozvrhové základně – např. základna přímé mzdy, přímý materiál), nebo b) zúčtovací (režijní) sazbou, (podíl režijních nákladů připadajících na jednotku naturální rozvrhové základny – počet ks výrobku, strojové hodiny, hmotnost výrobku). Nepřímé náklady: Výrobní režie: opotřebení nástrojů, mzdy, odpisy HIM, spotřeba energie, náklady na opravy linky Správní režie: řízení podniku, odpisy správních budov, úroky z úvěrů na budovy, platy manažerů, poštovné, telefony, pojištění Odbytové náklady: N na skladování, propagaci, prodej, expedici výrobku (benzín) 14) Předpokládejme, že podnik zvažuje zvýšení využití kapacity výrobní linky na pečivo. Můj předpoklad: Objem stoupne z 6100 na 10370,- tržby budou tedy místo 150 mil. 255 mil., výkon. spotřeba místo 108 mil. 183 mil., osobní N (místo 26) = 30. Nový výstup: = 255 –2 – 183 = přidaná hodnota 70 – osobní náklady 30 – 7 –2 – 1= 30 – daň 10 = čistý zisk 20 mil. a. Jaké jsou varianty financování tohoto projektu? Financováním podniku = opatřování a používání peněz pro provoz a rozšiřování podniku. Firma bude využívat nejen financování vnitřní což je z vlastních zdrojů, tak i financování vnější což jsou cizí zdroje. Formy krátkodobého financování: - hlavními formami krátkodobého financování této firmy budou: · krátkodobé bankovní půjčky § ostatní finanční zdroje - zálohy odběratelů ( k dispozici do doby dodávky), nevyplacené mdzy, daně Obchodní úvěr – je nejrozšířenějším zdrojem krátkodobého financování, znamená, že podnikatel získá na nákup zboží úvěr přímo od dodavatele § otevřený účet – je dohoda, při níž kupující získává zboží od dodavatele a platí za něj později § vlastní směnka – písemná dohoda podepsaná dlužníkem, který slibuje zaplatit věřiteli určitou finanční částku do určitého dne § obchodní směnka – CP, který zavazuje zákazníka platit za zboží a služby Z krátkodobého hlediska společnost nejvíce bude využívat krátkodobé půjčky a kontokorentní úvěr, ale také provozní leasing, ve kterém se jedná o krátkodobý pronájem. Formy dlouhodobého financování: · vnitřní zdroje · vnější zdroje Z vnitřních zdrojů dlouhodobého financování firma bude využívat: § zisk po zdanění = ze zisku nefinancuji nákup materiálu ani mzdy = provozní činnost a běžné náklady jsou hrazeny z tržeb, zisk je nejvýznamnější zdroj financování pro ROZVOJ podniku § ZRF – užívá se na úhradu ztráty = vlastní zdroj financování § odpisy – stabilní zdroj financování, kdo nevytvoří zisk, tvoří zdroje financování z odpisů, finanční zdroj obnovy HIM a NIM, díky zavedení zrychleného odepisování se zkrátí doba odepisování. § uvolnění kapitálu prodejem majetku à výhody: ü nevznikají náklady ani výdaje spojené s úroky ü posiluje se vlastní jmění ü získané prostředky nejsou vázány na určitý účel ü nemění se podíly vlastníků Z vnějších zdrojů dlouhodobého financování firma bude využívat: § finanční úvěr (bankovní, kontokorentní) § dodavatelský úvěr § finanční leasing – obchodní dohoda, na jejímž základě majitel postupuje uživateli předmět leasingu a právo k jeho používání výměnou za stanovené splátky na určité sjednané časové období à výhody finančního leasingu: ü můžeme se dohodnout na způsobu placení ü neodepisujeme pronajatý majetek ü k pořízení nepotřebujeme vlastní kapitál 15) Posuďte stávající situaci podniku z hlediska rentability a likvidity. Je rentabilita dostatečná pro další rozvoj podniku? Rentabilita (ziskovost): „Má to vůbec smysl?“ = velmi nízká!! Při rozšíření výrobní kapacity na 10370 tun a tedy zisku 20 mil. Kč stoupne ROE na 28% a ROA na 12,5% 1) ÚVK (úhrnný vložený kapitál) = čistý zisk + úroky / VK (12%) = 2 / 72 = 2,7 % (velmi nízké) 2) ROA = rent. aktiv = čistý zisk + úroky / aktiva (8%) = 2 / 160 = 1,25 % (velmi nízké) 3) ROE = rent. vlastního jmění = čistý zisk / VJ (13%) = 2 / 70 = 2,8 % (velmi nízké) 4) rent. tržeb = čistý zisk / tržby (8%) = 2 / 150 = 1,3 % (velmi nízké) Likvidita – problémy s okamžitou a pohotovou likviditou 1) Celková likvidita – OA / krátk. Závazky (1,5-2,5) nebo 2 – 2,5 ? Synek: 1,5-2,5 = 70 / 45 = 1,5 ok 2) pohotová likvidita – OA – zásoby / krátk. závazky (1-1,5) = 70-30 / 45 = 0,8 nízké!! Nutno snížit pohledávky 3) okamžitá likvidita – fin. maj. / krátk. Závazky (0,9-1,1) nebo Synek 0,5 = 15 / 105 = 0,11 (nízká!!! nutné zvýšit CF) 16) Jakým způsobem navrhujete řešit aktuální problém struktury a splatnosti krátkodobých závazků? Aktivita: Doba obratu pohledávek < doba obratu závazků, „Peníze se musí točit“ Doba obratu pohledávek = 84 dní < doba obratu závazků = 108 dní jak dlouho dodavatel počká než mu zaplatíme za surov. Dodávku (108 dní – ale zásoby se otočí za 72 dní, takže časově to vychází). Musím čekat 72 dní, než mi odběratel zaplatí. Doba obratu zásob je příliš velká, otočí se jen 5 x za rok. Nepůjde o zásoby výroby, tj. pečiva, ale pomocného materiálu, obilí atd. V tom případě nemusí být ukazatel tak kritický, jen udává, že jsou velké zásoby na skladě. Doba obratu zásob udává průměrný počet dnů, po něž jsou zásoby vázány v podnikání do doby jejich spotřeby (jde-li o suroviny a materiál – pravděpodobně náš případ), nebo do doby jejich prodeje (u zásob vlastní výroby – zde ne, ihned se expeduje). U zásob výrobků a zboží je ukazatel rovněž indikátorem likvidity, protože udává počet dnů, za něž se zásoba promění v hotovost nebo pohledávku. Obecně se definuje jako poměr průměrného stavu zásob všeho druhu k průměrným denním tržbám. 1) obrátka celk. aktiv = tržby / celk. aktiva (počet obratů za rok) = 150 / 160 = 0,93 2) doba obratu aktiv = celk. aktiva * 360 / tržby = 160 * 360 / 150 = 384 dní 3) doba obratu zásob = zásoby / prům. denní tržby (dny) = 30 / 150/360 = 40 / 1,52 = 72 dní (mnoho!!!) = 150 / 30 = 5 x rok se otočí (málo!!!) dobré? Pokud se sníží doba obratu, zlepší se fin. situace, hlavně pohotová likvidita (zásoby by přešly do pohledávek za zboží) Doba obratu pohledávek = pohledávky / průměrné denní tržby = 35 / 150/360 = 84 dní (dobré, že je kratší) Doba obratu závazků = závazky / průměrné denní tržby = 45 / 150/360 = 108 dní 17) Jakým způsobem by měla být řízena velikost zásob na skladě materiálu a hotových výrobků? Zásoby by neměly být v podniku dlouho, měly by se rychle spotřebovat, aby nevázaly fin. prostředky, úsilí o co nejrychlejší obrat zásob a co nejkratší dobu obratu zásob – jelikož zásoby zde váží fin. prostředky po dobu 72 dní, je cílem zásoby snížit (i když pak asi spol. nezíská nižší nákupní ceny nákupem většího množství). Mělo by se vycházet z průměrné výše zásob, v rozvaze jsou jen k urč. Okamžiku. Skladovací systémy - jde o překlenutí času - dle množství (fixní, variabilní), časové periody objednávky (fixní, variabilní) – čtyři grafy - Pekárny – jde o 2 směnnou výrobu, objem výroby se neliší, ale může se lišit u jedn. Pečiva. a) malé časté dodávky – vhodné pro malé skladovací prostory (malý příruční sklad, hodně malých dodávek) – jde o výrobu v potravinářském průmyslu, nutné časté dodávky směsí a náplní, džemů, marmelád, aby se suroviny nekazily b) velké občasné dodávky – nutný velký sklad pro mouku Více druhů skladů: Vstupní sklad - slouží k přijímání vstupních surovin vč. mouky. Každá surovina musí projít zkouškou jakosti, jejíž součástí je laboratorní analýza. Splňuje-li surovina všechny požadavky, je „vydána“ do výrobního procesu. Sklad surovin – v tomto skladu najdeme suroviny, které prošly vstupním skladem. Sklad je vybaven chladícím boxem, kde se uskladňují suroviny uchovávající se při nižších teplotách - např. droždí, tuky apod. Další část skladu je nazývána „suchý sklad“ – pro mouku, pekařské náplně, zlepšující přípravky apod. Expediční sklad – stojí na konci výrobního procesu. Výrobky jsou zde uloženy v přepravkách určených pro přepravu potravin. Ve skladě se nacházejí jak výrobky balené, tak nebalené. Zde se již také kompletují jednotlivé objednávky. Technicko – provozní sklad – zde firma skladuje veškerý další potřebný materiál potřebný k výrobě a expedici, např. obalovou techniku, etikety, nálepky, přepravky apod. V tomto skladu se nacházejí také náhradní díly, materiál a obslužné nářadí na údržbu a opravu výrobních strojů. 18) Jakou formu motivačních nástrojů by bylo vhodné v podniku volit? Jaké funkce by měl plnit motivační systém podniku? Jelikož je nízká mzda (o 15% nižší než průměr v odvětví – dáno mzdami v regionu), nutno poskytovat jiné neplatové benefity. Motivační programy ke zlepšení pracovního života = reakci na nepřiměřeně vysokou specializaci práce na výrobních linkách, job enlargement, rotace po pracovišti, job enrichment (s podílem duševní práce, větší svoboda při volbě postupu a tempa práce). Věrnostní odměny za práci nad tři roky v podniku – třináctý plat (odměna za loajalitu), příspěvky na dětské tábory, pečivo zdarma. Získání oborově zdatných pracovníků formou spolupráce s učilišti v oboru pekař cukrář. Levná kvalifikovaná pracovní síla. Funkce motivace: růst pracovních výkonů zaměstnanců k přispění dosahování podnikových cílů, růst spokojenosti pracovníků, posilování loajálnosti, vyvolat ochotu dále se vzdělávat, zajištění efektivity plnění pracovních výkonů, konkurenceschopnost. 19) Jaké existují mzdové formy, které z nich by bylo vhodné použít v daném podniku? THP pracovníci časová měsíční, pekaři, kde lze ovlivnit výkon úkolová nebo časová hodinová. Při uplatňování úkolové mzdy je třeba zajistit, aby množství a kvalita odvedené práce byly zjistitelné a kontrolovatelné, Aby byl výkon pracovníkem ovlivnitelný, Aby jeho práce byla náležitě organizačně zabezpečena a on mohl plně využívat fond své pracovní doby, Aby byly jasně stanoveny a kontrolovány technologické a pracovní postupy a Aby nebylo ohroženo zdraví a bezpečnost pracovníka jako důsledek jeho úsilí o větší výkon. Srážky za překročení urč. Zmetkovitosti či nedodržení stanovených kusů a prémie při snížení zmetků či vyšším množství. 20) Jakou strategii dalšího rozvoje by měl podnik volit? Co jsou to generické strategie? Podnik je ve fázi růstu. Strategie expanze – tam , kde našel marketingovou mezeru či mezeru na tru (biopotraviny na Morave), je možno uspět s novým výrobkem. Nejdůležitější je udržet náklady pod kontrolou. Cílem je tedy dostat výrobky na tento region prostřednictvím MO s cenovou strategií sbírání smetany (využití prázdného místa na trhu a možnost vyšší ceny). Cíle maximálně využít kapacitu výrobní linky a lidí. Prostřednictvím 3 směnného provozu, bude nutné získat dalších 15 dělníků a zvýší se tedy osobní náklady. Strategie ofenzivní – zjistit analýzou spotřebitelských preferencí očekávání a přání, trendy, zlepšit dekor výrobků a snížit počet reklamací. Majitel by neměl čekat na reakci zákazníků, jelikož je nový, bude muset výrobky propagovat. Cílem zvýšit likviditu: přeměnit zásoby v pohledávky = využít ve výrobě či lépe řídit jejich tok - zvýšit CF 21) Pokud byste se rozhodoval(a) o nasazení komunikační kampaně, rozhodl byste se pro firemní propagaci nebo pro propagaci jednotlivých výrobků? Propagaci výrobků a značky u MO, propagace podniku skrz sponzoring – forma reklamy. reklama: webové stránky s info o výrobě jak pro konzumenty, tak pro MO – info o firmě a výrobcích, fce informativní a přesvědčovací, reklama na MHD, na vlastních dodávkách, inzerce pro nábor pekařů v místních periodicích PR – sponzoring, soutěže pekařů Ne osobní prodej – jedná se o běžné spotřební užitkové zboží, potraviny Podpora prodeje – spotřebitelská – ochutnávky pečiva, obchodní (zaměřeno na MO - budování dobrých vztahů - cílem pravidelný odběr a lepší umístění výrobků), 22) Jak byste definoval(a) USP konkrétních produktů a proč? (návrh USP: Přírodní zdravé pochoutky!!) USP (Unique selling Proposition) = jedinečný prodejní argument, nabídka, odlišnost. Racionální důvod, proč by si lidé měli koupit určitý produkt, tj. čím se liší od stovky ostatních (Rosser Reeves). Každá reklama musí konzumentovi předložit jistou nabídku, ne plané řeči, prázdná slova, každá reklama musí čtenáře oslovit „kupte si tento produkt a získáte toto“. Nabídka musí být ojedinělá (jedinečnost značky) nebo taková, že ji konkurence není schopná poskytnout. USP – výrazné, stručné, jednoduché prohlášení o značce, firmě, které zájemci řekne, proč jsme pro něj jedinou alternativou. Tipy: - využít rozlehlosti internetu a zúžit cílovou skupinu – specializace - Extrémně zredukovat nabídku, přínosem je pak rychlost, jednoduchost, rychlost výběru (McDonald, Český Hosting – jediná služba a cena). - Zveličit i drobné rozdíly a zdůraznit přínos pro zákazníka (o dva cm delší tužka – budepsát o týden déle, více radosti dětem) - Obracet nevýhody ve výhody (malá rodinná firma, představit osobně), zaměřit se na název. Postup: jednotlivé USP ohodnotit 1-10 body dle toho, jakou výhodu představují pro zákazníka, a ohodnotit, jak silně se odlišují od konkurence (1-minimálně), pak sečíst body odlišností a vybrat tu, která maximálně od konkurence odlišuje a i představuje významnou hodnotu pro zákazníka, tu pak komunikovat k zákaznickému segmentu. Pozor, většina konkurenčních výhod je dočasná, nutno inovovat a být krok před konkurencí. 23) Jaký(é) z nástrojů komunikačního mixu byste použil(a) při propagaci na základě znalosti finanční situace podniku a situace v oboru? Integrovaný marketing - komunikace se zaměstnanci (ve výrobě, aby byli motivováni ke kvalitnímu výkonu) - Internetová prezentace (ne obchod – pečivo musí lidé ochutnat, přes net si jej nekoupí) – informace o výrobě, o kvalitě . Info nejen pro konzumentyale hlavně pro velkoodběratele. - Sponzoring (darování pečiva při kulturních akcích, forma reklamy), den otevřených dveří pro veřejnost, zájezdy – školní výlety do pekárny. - NE Osobní prodej – vhodný je pro luxusní či speciální výrobky, ne pro běžné pečivo. Strategie tlaku Push – cílem protlačit produkt přes výrobce či VO distribuční cestou ke spotřebiteli, osobní prodej, podpora prodeje jedn. Článkům distr. Řetězce s cílem přesvědčit, aby zařadili produkt do sortimentu a podporovaly u konečných zákazníků 24) Zaměřil(a) byste své komunikační úsilí na širokou veřejnost nebo byste se vydal(a) jiným směrem? Pokud byste zvolil(a) jiný směr, tak uveďte jaký a proč. Na širokou veřejnost – reklama na MHD, na vlastních dodávkách, ochutnávky, sponzoring, soutěže Na MO – budování dobrých vztahů, vyjednat dobré umístění výrobků (nákladné) 25) Jakými způsoby byste měřil(a) účinnost komunikační kampaně? S jakými obtížemi byste se přitom mohl(a) setkat? Sledováním tržeb a obratů (podíl objednávek u jedn. MO, zavést hodnocení výrobků spotřebiteli na netu), zvýšení počtu nasmlouvaných odběratelů MO. 26) Jak by měl podnik postupovat v oblasti cenové politiky? Co je to nákladově a poptávkově orientovaná tvorba cen? Cenová politika obtížná, je mnoho různých výrobků, roli nehrají jen náklady, ale cena pečiva konkurentů, vyjednávací síla MO, poptávka zákazníků. Jelikož podnik teprve začíná, půjde o zaváděcí cenu (časem se může navýšit) či o konkurenční cenu. U biopečiva na Jižní Moravě, kam by bylo vhodné jako jediný prorazit, ne strategii slízané smetany – ta je vhodná jen u luxusních vyjímečných výrobků, pokud by byla velká cena, nikdo by nekupoval. Nasadit tedy jen nepatrně vyšší cenu. Kalkulace CENY - příklad Východiskem tvorby ceny je kalkulace nákladů. Firma nebude vycházet při stanovení cen své produkce pouze z jediné metody, ale vždy využije kombinaci nákladově orientované a konkurenčně orientované metody tvorby cen. Nejprve bude stanovena výše úplných nákladů. Nákladovou položku tvoří materiálové a mzdové náklady. Dále sem budou patřit také ostatní náklady, což jsou například náklady na balení, energii; výrobní režie; odbytová režie; správní režie. Tato nákladová kalkulace bude tvořit cenové dno, tedy minimální hranici ceny. K této je poté připočtena přirážka, čili jistá míra zisku. Konečná cena bude tedy ohraničená zdola a shora cenovým stropem, tedy úrovní, kdy je výrobek ještě prodejný. Výsledná cena se bude pohybovat v tomto intervalu, přičemž se zároveň přiblíží k cenám výrobků konkurence. 27) Porovnejte tradiční a vertikální distribuční systém z hlediska vhodnosti pro tento podnik? - Pekárny realizují Nepřímý prodej – prodej přes MO v ČR konečným spotřebitelům. - Je možné rozšířit se vertikálně – korporační distribuce a zavést přímý prodej – otevřením vlastních prodejen – podnik by více vstoupil do podvědomí zákazníků. Možné také postavit vlastní mlýn na výrobu mouky – ale to je nákladné. - Nejde o výrobu v licenci. - Nerealizovat horizontální – maximálně společně s jinou pekárnou společně nakupovat za snížené ceny větší množství surovin - mouky. 28) Jak mohou faktory firemního prostředí (ovlivňující nákupní chování) působit na rozhodnutí koupit či nekoupit výrobky podniku? - nákupy se často opakují, každodenní rozhodování, jedná se o zboží okamžité spotřeby, Vhodné zaujmout kvalitou a získat si věrnost zákazníka - Poptávka je pružná na změnu ceny (když klesla cena, zákazníci budou kupovat více) - Jde o kupní chování Hledající rozmanitost - chce pestrost, změna značky neznamená nespokojenost, nebo jde o Zvykové kupní chování, pokud se koupě opakuje, stane se známá (bylo by dobré vybudovat vlastní prodejny, kam by si lidé zvykli chodit) Segmentační kritéria pro spotřebitelské trhy: 1. geografická (klimatické příčiny – volný čas, vytápění, místní specifika – výživa, sport) 2. demografická (věk, pohlaví, velikost rodiny, příjem, povolání, vzdělání, bydlení, …) 3. pychografická (osobnost, hodnotový systém, životní styl) 4. chování (velikost spotřeby, četnost spotřeby, přednosti, postoj k výrobku) Spotřebitelský trh: Faktory ovlivňující chování spotřebitele 1. kulturní - představuje vzor chování, usměrňuje naše chování, vyplývají z toho vzory chování, tyto faktory mají vliv na skladbu stravy, odívání, trávení volného času, v čase se vyvíjejí - sbližování kultur, změna v hierarchii hodnot, touha po vysokém životním standardu, rostoucí význam volného času 2. společenské - řadíme zde referenční skupiny, tzn. skupiny, kt. mají přímý a nepřímý vliv. Primární (přímý vliv) představuje rodina, sousedé, přátelé, …, sekundární např. odbory. U viditelných výrobků mají největší vliv. Cílem je zaměřit se na osobu, kt. ostatní obdivují. Důležité jsou normy = standardy chování, soudržnost = stupeň vázanosti normou skupiny, konformita = stupeň souhlasu se skupinou. - rodina je nejvlivnějším faktorem, dominance muže (vliv na nákup auta, elektroniky, …), dominance ženy (pračka, vybavení do kuchyně, kosmetika, …), vyrovnanost (nábytek, dovolená, volný čas, …) 3. osobní - věk a období životní cyklu, rozdílné kupní chování v mládí a stáří (mladí chtějí pestré vzory, starší konzervativní) - povolání, tedy práce a také ekonomické podmínky (příjem, úspory, …) - životní styl, tedy způsob života - osobnost 4. psychologické - motivace, Maslowova teorie hodnot (fyziolog. potřeby, bezpečí, soc. potřeby, potřeba úcty, seberealizace) - vnímání, selektivní pozornost, selektivní zkreslení (info, kt. jsem slyšela, si vybavím ve svůj prospěch), selektivní zapamatování (zapamatuji si to, co mi vyhovuje) - učení, změny chování na základě předchozí zkušenosti - mínění a postoje, stálý názor člověka Kritéria ovlivňující nákupní chování – business trhy: · Prostředí – poptávka, ekonomická situace, úrokové míry (vliv na cenu), tempo technologických změn, velikost konkurence a tržní síla (pokud velká konk., nízká cena), sociální zodpovědnost, přístup k ekologii · Organizace – cíle, politika, org. struktura, systémy – nákup centralizovaný či decentralizovaný, přes internet, dlouhodobé smlouvy · Interpersonální – zájem, autorita, postavení, přesvědčivost, image, prodejní schopnosti, arogance · Individuální – věk, příjem, vzdělání, pracovní zařazení, osobnost, postoj k riziku, kultura Jednotliví účastníci (iniciátoři, ovlivňovatelé, rozhodovatelé, schvalovatelé, nákupční, uživatelelé) 29) Jaké výhody a jaké nevýhody má využití JIT při zásobování a odbytu tohoto podniku? JIT NE, provoz jede naplno (ne dle poptávky), musely by být každodenní dodávky surovin v malých dávkách – pro dvousměnný provoz by bylo nákladné, není realizovatelné, je nutné neustále používat jiné náplně, nelze je vozit načas, je lepší skladovat. 30) Porovnejte dva Vámi vybrané skladové systémy dle Vašeho názoru vhodné pro tento podnik a zdůvodněte svou volbu. Skladovací systémy - jde o překlenutí času - dle množství (fixní, variabilní), časové periody objednávky (fixní, variabilní) – čtyři grafy - Pekárny – jde o 2 směnnou výrobu, objem výroby celkem se neliší, ale může se lišit u jedn. výrobků - asi budou nutné variabilní dodávky nebo množství (vyrábí se hodně diferencovaných druhů, nutné sledovat pečlivě stavy zásob) a) malé časté dodávky – vhodné pro malé skladovací prostory (malý příruční sklad, hodně malých dodávek, nutné pro zboží rychle podléhající zkáze) b) velké občasné dodávky – nutný velký sklad - ano Metoda ABC – systém diferencovaného řízení zásob, rozdělím si na materiály, které jsou těžko dostupné anebo jsou rozdílné, není účelné věnovat všem druhům zásob stejnou pozornost a sledovat je stejnými postupy. Důležitým hlediskem při třídění je hodnotový rozsah spotřeby jedn. druhů materiálů. Většinou jde nerovnoměrnou hodnotovou strukturu spotřeby za urč. období. Rozdělení druhů podle jejich podílu na celkové výši roční spotřeby, tři skupiny: A = 5-15% druhů 60-80% podíl na celkové spotřebě B = 15 – 25 % druhů 15-25% podíl C = 60 – 80% druhů 5 – 15% podíl 31) Jaké informace byste potřebovali při řešení fyzické distribuce výrobků podniku směrem k VO? - informace o době dodání či rychlosti, způsobu, místě a vzdálenosti, velikosti dodávky, odpovědná osoba pro převzetí - nutná volba cesty (distr. Článků), - zabezpečení logistických operací (druh zboží, manipulace, balení), - řešení dodávek (velikost, periodicita, řešení odchylek, problémů) - zabezpečení předání zboží (přejímka, kontrola jakosti, způsob skladování) - počítačová podpora logistiky, MRP systémy - nedokonalá dohoda s odběratelem přináší zvýšené náklady (skladování), zvýšenou pracnost, organizační i právní problémy