MPR_MRMR Management rozvoje měst a regionů 1 Plánování měst (v ČR) Mgr. Petr Tonev, Ph.D. Vlivy velkých starověkých civilizací z okolních kontinentů - základní síť sídel (zvláště v jižní a západní Evropě) výsledkem fénické a řecké kolonizace a stabilizace sídelní soustavy v Římské říši. Dotvořena síť základních komunikací a uzlových bodů - nejdůležitější stabilizační faktory osídlení Evropy. Středověk - definitivně lokalizoval a určil celou evropskou sídelní síť - byly vytvořeny základní půdorysy měst, reagující na konfiguraci terénu, důležité trasy a dominantní polohy. V prvé fázi středověkého osídlení to byly vesměs nepravidelné rostlé půdorysy – s výjimkou těch, v nichž zůstaly zachovány pravidelné dispozice antických římských caster. Od 13. století dochází v Evropě k doplňování a zahušťování sídelní soustavy nově zakládanými městy. Ta měla většinou pravidelné půdorysy, jejichž těžištěm byly tržní prostory. Záměrná urbanizace českých zemí za feudalismu probíhala od 13. století vytvářením v podstatě stabilní a rovnoměrně rozložené sítě městského osídlení zakládáním nových a posílením starých měst Středověká města byla budována v geografických a morfologických podmínkách výhodných z hlediska obrany - výšinná poloha, říční ostroh, ostrov (ostrovy), kombinace předchozích možností. Historie plánování – vývoj sídel ROSTLÉ MĚSTO Carcassone (F) vzniká v krystalizačních bodech středověkého osídlení nebo v jejich návaznosti v průběhu 10.-12. století - okolí hradů, klášterů, křižovatky obchodních a vodních cest Charakteristikami rostlého středověkého města jsou:  koncentrický obrys,  pravidelně založené jedno nebo více náměstí,  nepravidelná struktura uliční sítě,  výšková dominanta chrámu (radnice),  hradby (dílčí odlišnosti v jednotlivých zemích Evropy ) Historie plánování – vývoj sídel ZALOŽENÉ MĚSTO Aigues - Mortes (F) Středověká kolonizace se šířila od 12. století z Francie do Německa a našich zemí (13. -14. století) (dále potom do Pobaltí a Skandinávie - 15. století). Iniciátorem založení města byl zpravidla král (nejrozsáhlejší městská práva), ale i církev nebo feudálové. Město zakládal lokátor, který byl pověřen vedením jeho výstavby a po jeho dokončení se stal rychtářem Charakteristikou založeného středověkého města jsou:  pravidelný nebo koncentrický obrys  pravidelně založené náměstí (soustava náměstí) s nejvýraznější zástavbou,  pravidelná struktura uliční sítě s kompaktní zástavbou,  zděné hradby se střílnami,  vodní příkop  množství různých typů měst Historie plánování – vývoj sídel ROSTLÉ město (Olomouc) ZALOŽENÉ město (České Budějovice) Historie plánování – vývoj sídel V osídlení českých zemí se vyvinula síť správních center, jimiž byla privilegovaná města královská, resp. knížecí a církevní panství a statky. Nejvyšší správa feudálních panství, sídlící nejprve na hradech, přešla na blízká města. Tak byla vytvořena síť hlavních a nejstarších tradičních center – cca 20 Vývoj růstu sítě měst ukončen v 16. století - hustota měst v českých zemích patřila k nejvyšším v Evropě. Významná města (politicky/vojensky) byla obehnána až do 1. poloviny 19. století opevněním, které oddělovalo původní jádro města od jeho postupně narůstajících předměstí vně opevnění. Historie plánování – vývoj sídel Historie plánování – vývoj sídel Nástup průmyslové revoluce (od 18. století) – s rozvojem prvních manufaktur se vyvinula první průmyslová centra, která podstatně změnila strukturu měst:  rozvoj průmyslových území, situovaných u zdrojů energie a surovin (voda, rudy, paliva),  vznik dělnických čtvrtí Rozvíjí se zeměměřičské plánování rozšiřovaných, resp. upravovaných měst, zejména v souvislosti s rušením městského opevnění (svázáno s krajinářskými úpravami) - obohacení města o nový prvek reprezentačních prostorů a veřejné zeleně. U velkých průmyslových měst byly založeny i nové městské čtvrti; současně vzniká i typ městského nájemného domu a živelně vznikají (výjimečně jsou zakládány) první dělnické kolonie v průmyslových oblastech. Historie plánování – vývoj sídel Na rozhraní 19. a 20. století jsou zpracovávány první regulační plány měst (ale bez prostorových i funkčních vazeb se svým okolím) Většinou jsou poplatné geometrické parcelaci, usilující o maximální využití pozemku bez funkční diferenciace ploch. Ve 20. a 30. letech se rozvíjí urbanistické plánování. V některých velkých městech vznikají první plánovité realizace, řízené v Praze Státní regulační komisí, v jiných městech regulačním oddělením stavebního úřadu Jsou budována nová technická zařízení, usilující o zlepšení hygieny města: teplárny (Brno 1930), spalovny, kanalizační čistírny a nová technika odvozu pevného odpadu. Historie plánování – vývoj sídel Poválečný vývoj urbanismu (prostorového utváření sídel) úzce navázal na náměty připravované většinou pokrokovými skupinami funkcionalistů. Rozvoj měst byl charakterizován dvěma hlavními trendy - výstavbou průmyslu a výstavbou bytů. Nové průmyslové provozy byly umísťovány na okraji sídel, resp. i lokalizovány do izolovaných poloh mimo dosah města, současně s výstavbou „pohotovostního“ sídliště. Výstavba bytů byla soustřeďována do ucelených souborů. Během 50. let byla založena nová města a rozvinuta výstavba velkých sídlišť, především v uhelných těžebních oblastech, na Kladensku Rozdělov nebo Stochov, na Příbramsku Březové Hory, Dukla v Pardubicích, na Ostravsku Havířov, Poruba, Karviná atd. Tyto městské soubory mají výrazně komponované prostory náměstí a hlavních tříd, vnitřní prostory bohatě vybaveny zelení Historie plánování – vývoj sídel 50. léta - konec epochy socialistického realismu přišel v polovině padesátých let zmizela i pravidla klasické výstavby měst. Místo komponovaných městských souborů začala vznikat sídliště, zmizela hierarchizace městských prostorů, bulváry a pěší promenády. Základem urbanistické struktury města se stala rychlostní automobilová komunikace, zmizely individualizované obytné domy. S odstraněním „zbytečností“ z architektury zmizela sama podstata architektury, začalo se hovořit výhradně o hromadné bytové výstavbě a o sídlištích Historie plánování – vývoj sídel Historie plánování – vývoj sídel V zákoně č. 280/1949 Sb. se poprvé objevil termín územní plánování - „Územní plánování obcí je součástí jednotného hospodářského plánu a musí tedy vyhovovat veřejným potřebám a zájmům.“ Navzdory vzletným formulacím, stejně jako v následujícím zákoně č. 84/1958 Sb.: „..dbát o vytváření zdravého, krásného a pohodlného prostředí pro život a práci obyvatel, o zachování využití a rozmnožení hmotných a kulturních hodnot na řešeném území, jakož i o ochranu daného prostředí před nežádoucími zásahy, vlivy a důsledky hospodářské nebo jiné činnosti a o odstranění závad touto činností způsobených“. bylo hlavním smyslem legislativy zcela podřídit územní plánování (ÚP) potřebám státu (vlády), který byl monopolním investorem změn v území prostřednictvím jím řízených socialistických organizací, omezit soukromé vlastnictví a možnosti veřejnosti zasahovat do procesu ÚP Historie plánování – vývoj sídel Teprve stavební zákon č. 50/1976 Sb., umožnil podat námitku v případě přímé dotčenosti vlastnických nebo jiných práv k pozemkům či stavbám. Ovšem možnost podnětu k soudnímu přezkumu územně plánovací dokumentace v letech 1949 až 1989 neexistovala Pro potřeby budování především státních podniků a tzv. komplexní bytové výstavby („KBV“) postačovalo cca 200 územních plánů vybraných obcí (stav v roce 1990) – v podstatě jen Praha, krajská, okresní a některá další větší města Potřebám totalitního státu víc vyhovovaly „neformální“ koncepce příp. územně plánovací podklady. Možnosti veřejnosti nějak ovlivňovat budovatelské úsilí státu a s ním spojené změny v území byly bezvýznamné, což bylo spolu s negativními dopady státních investic na ŽP také jedním z důvodů kritiky minulého režimu i zpochybňování ÚP jako takového Schéma plánovacího systému v ČR Prostorové plánování Územní plánování /fyzické plánování/ Krajinné plánování Strategické plánování Řeší především funkční využití území Řeší především socioekonomický rozvoj území 15 Územní plánování Po roce 1989 došlo k zásadním změnám v podmínkách, ve kterých územní plánování působí, a tedy i ve smyslu této činnosti: Zaniklo centrální plánování a řízení ekonomiky - ÚP tím ztratilo svého „silnějšího bratra“, v jehož faktickém područí bylo. Obnova obecního zřízení a oddělování státní správy od samosprávy Zastupitelstva schvalují pro územní obvody svých obcí územně plánovací dokumenty (přenesené pravomoci – pořizování - delegované státem) Zpracování územních plánů se stalo předmětem činnosti soukromých architektonických kanceláří. Zpracovatel musí být autorizován ČKA Regionalizace veřejné správy. Od roku 2001 začínají působit v nově ustavených krajích regionální orgány veřejné správy. Z centrální úrovně na ně byla přenesena zodpovědnost za územní plánování na regionální úrovni. ÚP velkých územních celků, od r. 2007 potom ZUR Změny v legislativním prostředí územního plánování - po celá 90. léta dílčím způsobem, formou novelizací, mj. i větší důraz na OŽP a zapojení veřejnosti Teprve v roce 2006 nová zákonná úprava - z. č. 183/2006 platná od 1.1. 2007 ÚP – období po roce 1989 Legislativní základ od 1.1.2007 zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) + 2 velké novely stavebního zákona: Zákon č. 350/2012 Sb. – platnost od 1.1. 2013 Zákon č. 225/2017 Sb. – platnost od 1.1. 2018 Tento zákon především upravil a posunul roli ÚP směrem k potřebě zajištění udržitelného rozvoje území (vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský vývoj a soudržnost společenství jeho obyvatel - v rozsahu neohrožujícím podmínky života příštích generací). I přes řadu novelizací se nepodařilo odstranit některé negativní důsledky – mj. především dlouhé lhůty při povolování staveb, což vedlo k přípravě nového stavebního zákona, který byl v roce 2021 schválen, ovšem v kontroverzním znění. Současná vláda považovala tento nový zákon (283/2001 Sb.) za nekvalitní a ještě před nabytím účinnosti ho novelizovala a odložila jeho platnost (hlavní účinnost zákona nastane namísto 1. července 2023 až 1. července 2024) ÚP – legislativa Orgány veřejné správy (ÚP) - hierarchie O pořízení a schválení územně plánovací dokumentace rozhodují zastupitelé (obec, kraj), ale pro samotný proces pořizování ÚPD se využívá institut přenesené působnosti (pravomoci) státu – krajské úřady, úřady ORP. Působnost ve věcech ÚP je stavebním zákonem svěřena: • Ministerstvu (myšleno je Ministerstvo pro místní rozvoj – MMR), • Ministerstvu obrany (na území vojenských újezdů). • orgánům krajů • orgánům obcí ÚP – orgány • Politika územního rozvoje (PÚR) • Územně plánovací podklady: – územně analytické podklady /ÚAP/ – územní studie /US/ • Územně plánovací dokumentace: – zásady územního rozvoje – územní plán – regulační plán • Rozhodování v území: – Územní řízení – Územní rozhodnutí – Územní opatření – Úprava vztahů v území • Předkupní právo • Náhrady za změnu v území ÚP – nástroje Měřítko Stát Kraje Obec Část obce _________________ Pozemek/stavba Územně plánovací dokumentace --------------------------------------------- - zásady územního rozvoje - územní plán - regulační plán Územní plán stanoví základní koncepci  rozvoje území obce  ochrany jeho hodnot  plošného a prostorového uspořádání ("urbanistická koncepce")  uspořádání krajiny  veřejné infrastruktury Územní plán vymezí:  zastavěné území,  plochy a koridory, zejména • zastavitelné plochy • plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (také označované jako "plocha přestavby") • pro veřejně prospěšné stavby a pro veřejně prospěšná opatření • a pro území rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (rozhodování o změnách v území např. podmíní zpracováním územní studie nebo regulačního plánu) Územní plán (ÚP) Územní plán ÚP je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí ÚP se pořizuje a vydává  pro celé území obce  pro celé území hlavního města Prahy  popřípadě pro celé území vojenského újezdu O pořízení rozhoduje zastupitelstvo obce Pořizovatel Úřad územního plánování (ORP) (popř. obec určená krajem) – autorizovaný úředník (vzdělání, zkoušky odborné způsobilosti na úseku územního plánování) Zpracovatel Fyzická osoba s oprávněním - autorizací České komory architektů Pořízení ÚP/RP Vstupy a výstupy ÚP textová část • vymezení zastavěného území • urbanistická koncepce zastavitelné plochy přestavbové plochy systém sídelní zeleně • uspořádání krajiny • koncepce veřejné infrastruktury dopravní, technické, občanské vybavení veřejná prostranství • podmínky využití ploch hlavní využití (převažující účel využití) přípustné využití podmíněně přípustné využití nepřípustné využití podmínky pro prostorové uspořádání (výšky staveb, struktura zástavby, výměra stavebních pozemků, intenzita jejich využití) • veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření … … … Obsah ÚP grafická část • základní členění hranice řešeného území zastavěné území zastavitelné plochy plochy přestavby územní rezervy území pro územní studie / regulační plány/ dohoda o parcelaci • hlavní výkres urbanistická koncepce plochy s rozdílným způsobem využití koncepce uspořádání krajiny veřejná infrastruktura veřejně prospěšné stavby a opatření územní rezervy • výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací • (etapizace) … … … Hlavní výkres – výřez Územně plánovací dokumentace --------------------------------------------- - zásady územního rozvoje - územní plán - regulační plán Regulační plán  Není povinný  Zpracovává se pro určitou část obce, u malých obcí výjimečně pro celou obec  Podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého ŽP, pro přístupy ke stavbám  Musí být v souladu s ÚP a ZÚR  Tlak ze strany obcí – nástroj prosazení lokálního veřejného zájmu vůči investorům RP– příklady regulace Stavební čáry RP– příklady regulace Výška budovy RP– příklady regulace Koeficient zastavění Problémy ÚP měst  Minimální rozsah pozemků vlastněných obcemi  Obtížná dostupnost pozemků pro realizaci neziskových/nekomerčních aktivit (funkcí) – občanská vybavenost, zeleň atd. (i z důvodů vlastnické roztříštěnosti)  Rozvojové záměry nejsou kryty finančními možnostmi obcí (či spolupracujících developerů)  Značný rozsah zastavitelných ploch v ÚP vyplývá spíše ze spekulativních důvodů, než z potřeby je skutečně využít - při změnách nedochází k vypuštění dlouhodobě nerozvíjených zastavitelných ploch  Nekoncepčními změnami ÚP dochází k zásadním chybám v postupu (etapizaci) rozvoje obcí, k nespojitému/chaotickému využívání zastavitelných ploch  Neexistuje nástroj vhodný pro plánování/usměrňování rozvoje přirozených funkčních celků – metropolitních oblastí (město + zázemí) Přehled schválené územně plánovací dokumentace VÚC (2005) Strategické plánování Strategické plánování (v území) Neexistuje zavedená obecně platná definice. Berman et al. (1999) „…systematický způsob jak organizovat změny a vytvářet v celé společnosti široký konsensus na společné vizi pro lepší ekonomickou budoucnost. Jedná se o tvořivý proces, který určí kritické oblasti a nalezne shodu na důvěryhodných záměrech, cílech a strategiích, které, pokud budou naplněny, pomohou řešit situaci v těchto kritických oblastech. Strategické plánování je rovněž účinným nástrojem, jak spojit za společným cílem rozhodující představitele podniků a veřejné správy k vytvoření veřejně soukromého partnerství, které zlepší místní podnikatelské prostředí a konkurenceschopnost města.“ SP – soubor postupných konkrétních kroků, které vedou k zlepšení sociálních a ekonomických podmínek („socioekonomický rozvoj“) a životního prostředí v řešeném území. (oproti tomu - ÚP soustavně a komplexně řeší funkční využití území – zabezpečení souladu všech územních hodnot.)  Počátek SP ve stávající podobě v ČR – přibližně polovina 90. let  Národohospodářské nebo oblastní plánování před rokem 1989 sice formálně deklarovalo podobné cíle, ale metody, postupy a především vnější podmínky byly diametrálně odlišné  Deziluze z „neúspěchu“ ÚP (nebyl schopen „zajistit“ realizaci rozvojových záměrů) => první strategické plány a programy rozvoje (obecní popř. mikroregionální úroveň)  Strategický dokument na obecní (lokální) úrovni není definován legislativou – pouze:  Zákon o obcích, č. 128/2000, §84 Zastupitelstvu obce je vyhrazeno a) schvalovat program rozvoje obce, Odtud se odvíjí různý obsah strategických dokumentů, zpracovatelé, kvalita…  Především zpočátku 90. léta byly rozdíly v kvalitě obrovské díky absenci metodiky, praxe a také „účelovosti“ zpracovaných dokumentů. Strategické plánování v ČR Počet zákonů Název strategického / prováděcího dokumentu 11Koncepce 9Plán 7Program 4Strategie 4Akční plán 3Politika 2Zásady 2Prognóza 2Dlouhodobý záměr 1Koncepční záměr 1Koncepce strategie 1Strategická koncepce 1Dlouhodobý výhled 1Priority 1Střednědobý plán Stav 2017 - ve 33 zákonech uložena povinnost existence 50 strategických nebo prováděcích dokumentů na vládní úrovni – 15 různých pojmenování Terminologie x ukotvení v legislativě x definování obsahu Rozsah věnovaný strategickým a prováděcím dokumentům v jednotlivých zákonech se značně liší: • v 12 zákonech (36 %) je stanovena pouze povinnost takový dokument zpracovat, projednat resp. schválit • v 9 zákonech (28 %) je popsán i obsah dokumentu • v 12 zákonech (36 %) je uveden odkaz na prováděcí právní předpis, který blíže specifikuje strategický nebo prováděcí dokument Struktura strategického dokumentu Základní části 1. Analytická část - souhrnná situační analýza/profil 2. Identifikace klíčových problémů - SWOT analýza zkoumaného území 3. Návrhová (strategická) část - syntéza dosažených výsledků, formulace cílů, strategických prioritních oblastí 4. Implementační část - obsahuje formulaci postupných kroků (opatření, aktivit), které vedou k naplnění vizí (specifikace projektů, finanční plán, zabezpečení realizace projektů – identifikace zodpovědných institucí a organizací), 5. Monitoring - opatření na monitorování a evaluaci úspěšnosti projektů Strategie – vize a cíl Strategie – stromovitá struktura STRATEGICKÝ PLÁN Globální cíl PROBLÉMOVÝ OKRUH 1 Strategický cíl PROBLÉMOVÝ OKRUH 2 Strategický cíl PRIORITA 1 Cíl priority PRIORITA 2 Cíl priority PRIORITA 3 Cíl priority PRIORITA 4 Cíl priority OPATŘENÍ 1 Operační cíl OPATŘENÍ 2 Operační cíl OPATŘENÍ 3 Operační cíl OPATŘENÍ 4 Operační cíl OPATŘENÍ 5 Operační cíl OPATŘENÍ 6 Operační cíl ROZVOJOVÁ AKTIVITA 1 Realizační výstup ROZVOJOVÁ AKTIVITA 2 Realizační výstup ROZVOJOVÁ AKTIVITA 5 Realizační výstup ROZVOJOVÁ AKTIVITA 6 Realizační výstup ROZVOJOVÁ AKTIVITA 10 Realizační výstup ROZVOJOVÁ AKTIVITA 11 Realizační výstup Strategie – stromovitá struktura STRATEGICKÝ PLÁN Globální cíl PROBLÉMOVÝ OKRUH Strategický cíl PRIORITA Cíl priority Strategie – stromovitá struktura OPATŘENÍ 1 Operační cíl PROBLÉMOVÝ OKRUH Strategický cíl PRIORITA Cíl priority Strategie – stromovitá struktura Kdo zajistí financování? Evaluace? Přístupy ke zpracování SP 1) Expertní nebo také TOP=>DOWN (vysoká míra odborného přístupu zpracovatele a malá míra participace místních odborníků/zadavatele) 2) Komunitní (BOTTOM=>UP) - založen na opakovaných diskuzích s místními aktéry, kteří pod vedením zpracovatele sami zpracovávají, nebo se podílejí na zpracování vlastního strategického plánu kritéria posouzení přístupu:  zapojení zástupců komunity (obce, mikroregionu, kraje…) a/nebo expertů (zpravidla externích poradců)  odbornost zpracování  důraz položený na analytickou nebo strategickou část Komunitní metodaExpertní metoda - jednodušší zpracování - konkrétní problémy a řešení - důraz na vlastní strategii bez rozsáhlé analytické části - odborná a metodicky kvalitní práce (přesnost, detailní sledování jevů) - nezávislost na místním prostředí - standardizovaný postup Silné stránky - povrchnost - nerealizovatelné záměry - subjektivita aktérů - nadbytečný rozsah analytické části na úkor strategické části - malá znalost místního prostředí - malá hloubka projednání Slabiny - v již fungující „organizaci“ (např. sdružení obcí), kde je zájem na společném řešení - málo místních expertů/aktérů - velká a složitá území (problém horizontální komunikace) Kdy ji použít? - stanovení dostatečně širokého týmu místních znalců - intenzivní komunikace mezi zpracovatelem a zadavateli (jasně definovaný způsob projednávání) Předpoklady úspěšnosti Přístupy ke zpracování SP Doplňkové analýzy PESTLE (někdy PESTEL) analýza je analytická technika sloužící ke strategické analýze okolního prostředí PESTLE je akronym počátečních písmen různých typů vnějších faktorů: politické, ekonomické, sociální, technologické, legislativní, ekologické. P – Political - politické – existující a potenciální působení politických vlivů E – Economical - ekonomické – působení a vliv místní, národní a světové ekonomiky S – Social - sociální – průmět sociálních změn v území, součástí jsou i kulturní vlivy (lokální, národní, regionální, světové) T – Technological - technologické – dopady stávajících, nových a vyspělých technologií L – Legal - legislativní – vlivy národní, evropské a mezinárodní legislativy E – Ecological - ekologické (environmentální) – místní, národní a světová problematika životního prostředí a otázky jejího řešení Podstatou PESTLE analýzy je identifikovat pro každou skupinu faktorů ty nejvýznamnější jevy, události, rizika a vlivy. Metoda PESTLE je součástí metod používaných v oblasti analýzy dopadů. Někdy bývá použita jako vstup analýzy vnějšího prostředí do SWOT analýzy Doplňkové analýzy Někdy se používá také podobná zjednodušená varianta nazývaná PEST analýza: P – politické – existující a potenciální působení politických vlivů E – ekonomické – působení a vliv místní, národní a světové ekonomiky S – sociální – průmět sociálních změn dovnitř organizace T – technologické – dopady nových a vyspělých technologií Případně název/zkratka STEEPLED analýza, kdy jsou faktory identické jako u PESTLE, ale jsou přidány etické (Ethics) a demografické (Demographic) faktory. Alternativně se používá také název STEER analýza, kdy jsou v podstatě identické faktory uspořádány takto: S - socio-cultural - socio-kulturní faktory T - technological - technologické faktory E - economic - ekonomické faktory E - ecological - ekologické faktory R - regulatory - regulující faktory (legislativa jako regulace) Územní plánStrategický dokumentOblast zákon č. 183/2006 Sb. + vyhlášky nepřímoLegislativa funkční využití plochy (fyzické plánování) (KDE?) sociálně ekonomický rozvoj (CO?, popř. JAK?) Zaměření regulativníiniciační/proaktivníCharakter definovaný zákonem/vyhláškouvolnýPostup zpracování jasná a závazná pravidlanespecifikovánoProjednávání zastupitelstvozastupitelstvoSchvalování závaznýnezávazný, orientačníZávaznost obecobec (mikroregion)Řešené území do 15 let10 -15 letČasový horizont 2-3 roky1-2 rokyRychlost zpracováni předepsaný procedurální postupprůběžně bez procedurálního postupuZměny, aktualizace Upraveno podle: Perlín, R.(2002): Strategický plán mikroregionu Rozdíly mezi strategickým dokumentem obce a územním plánem vzájemná korekce Analýza Program rozvoje (akční plán) Zadání územního plánu Přípravné práce pořizovatele, průzkumy a rozbory (v současnosti ÚAP) Strategický plán (dlouhodobá vize) Pokyny pro zpracování návrhu Návrh územního plánu, jeho posouzení a projednání Vydání územního plánu spolupráce Možný vztah mezi rozvojovými dokumenty a územním plánem Nejčastější nedostatky SP (lokální úroveň) Absentuje strategie/celková vize rozvoje (jde jen o souhrn projektů/investic) Koncentrace na krátkodobé aspekty/cíle plánování Do přípravy SP nebyla zainteresovaná veřejnost, dokument vznikl pouze „od stolu“ Chybí propojení na územní plán nebo se naopak vyskytují duplicity s ÚP (mechanické přebírání některých kapitol) SP je zpracován formálně a na základě jednotné šablony aplikované pro více obcí nebo zcela neodborně, nerespektují principy SP Jediným cílem zpracování SP bylo splnění podmínky pro žádost o dotaci Nepřehlednost dokumentu, množství nadbytečných a nepodstatných informací (kvantita ≠ kvalita)