1 Úvod Velmi záhy zjistíte, že to je vlastně úplně stejný jako funkce jedné proměnné. Pro zapojení prostorové představivosti, do teď jste se na všechny funkce koukali jak Egypťani z profilu, teď je začnete sledovat v perspektivě. Funkce dvou proměnných už nedefinuje „čáru", ale plochu. Jak si to představit no nejlépe jako zprohý-baný kus plechu na který se koukáte z hora vyberete si bod o souřadnicích [x, y] a „plech" (naše funkce) Vám řekne jak jste vysoko. Definiční obor Pro definiční obor funkce dvou (a více) proměnných neplatí nic nového. Pořád se nesmí: • dělit nulou • počítat sudé odmocniny ze záporných čísel • počítat logaritmy z nekladných čísel Hlavní rozdíl je ale v tom, že každá výše uvedená nerovnost je definována nějakou křivkou, která dělí rovinu xy na dvě části. Jednu, která výše uvedené podmínky splňuje a druhou, která nikoli. Průnikem všech oblastí, které splňují podmínky dostanete definiční obor funkce. A to už je nejlepší namalovat. Řešený příklad 1 f(x, y) = ln (x + y - 3) podmínka: x + y — 3 > 0 y > 3 — x Řešený příklad 2 f(x y) = _^±1_ log3(y + 2ľ2 -5) podmínka 1: y + x2 — 5 > 0 => y > 5 — x2 podmínka 2: log3(y + x2 — 5) ^ 0 => y + x2 — 5^1 => y ^ 6 — x2 1 Řešený příklad 3 f (x, y) = y/(x + y2 - 4) (x - y2) -4) (* - h 2)í í 0 ^> ( (x-f -y2 -4 >o; A( x - y2 > 0) )v(( 5 4 3 2 1 a 1 2 Parciální derivace Teď musíme zavést nové značení (protože už si úplně nevystačíme s čárkou) df Co da = f J X je parciální derivace funkce / podle proměnné x. Obdobně to bude u derivace pode y, dj_ dy U druhých derivací to bude velmi podobné &L=f» dx2 Jxx &L=ť, dxy Jxy J v dy2 dyx f" Jyy u J _ tu ale nebojte nemusíte to u těch smíšených derivací (f"y a fý'x počítat oboje, tydle derivace vždycky vyjdu stejně :-) se samotných výpočtů týče, tak je to úplně stejné jako u funkce jedné proměnné, jen když derivujete podle x tak y považujete za konstantu a naopak. Řešený příklad 1 f(x, y) = sin(xy) dj_ dx d^l dx2 d^l dxy cos(xy)y - sm(xy)y2 — sm{xy)xy + cos{xy) dl dy &l dy2 &l dyx cos{xy)x = — sin(xy)a - sm(xy)xy + cos(xy) 2 Řešený příklad 2 f (x, y) = \n(x3y + xy2 + 2x + y2) d f 3x2y + y2 + 2 d f x3 + 2xy + 2y 2 dx x3y + xy2 + 2x + y2 dy x3y + xy2 + 2x + y d2f 6xy(x3y + xy2 + 2x + y2)-(3x2y + y2 + 2)2 d2f (2x + 2) (x3y + xy2 + 2x + y2) - (x3 + 2xy + 2yf dx2 (x3y _|_ xy2 + 2x + y2)2 dy2 (x3y + xy2 + 2x + y2)2 d2f d fdf\ (3x2 + 2y) (x3y + xy2 + 2x + y2) - (3x2y + y2 + 2) (x3 + 2xy + 2y) dxy dy\dx) (x3y + xy2 + 2x + y2)2 d2f d fdf\ (3x2 + 2y) (x3y + xy2 + 2x + y2) - (x3 + 2xy + 2y) (3x2y + y2 + 2) dyx dx \ dy ) (x3y + xy2 + 2x + y2)2 To by asi jako ukázka mohlo stačit :-) (ty smýčený derivace jsem psal obě jen aby jste uvěřili, jedna věc je říct, že to je stejný, něco jinýho to je i ukázat, že to tak OPRAVDU je). 3 Volný extrém funkce dvou proměnných I tady platí definice obdobná jako u funkce jedné proměnné (definice přes okolí bodu), ale tady si, na rozdíl od funkce jedné proměnné nevystačíme jen s prvními derivacemi. Jak najdu podezřelé body z lokálního extrému? Teď začne sranda ... Podobně jako u lokálního extrému funkce jedné proměnné platí, že jistým ukazatelem jsou první derivace. Neboli stacionární bod A splňuje podmínky £(A)=0 a /'(A) = 0 Postup je, spočítám první parciální derivace a řeším jimi danou, výše uvedenou, soustavu dvou rovnic. Ale jak rozhodnu o tom, jestli v podezřelém bodě A je extrém a případně jeho typ? Zde přijde do hry takzvané Sylvestrovo rozhodující pravidlo. V bodě A funkce dvou proměnných /, splňujícím f'x{A.) = 0 a fý(A) = 0 je lokální minimum pokud platí: /^(A)>0 a f"x(A)fý'y(A) — (/"^(A))2 > 0 V bodě A funkce dvou proměnných /, splňujícím f'x{A) = 0 a fý(A) = 0 je lokální maximum pokud platí: /^(A) < 0 a fxx(A)fý'y(A) — (f"y(A))2 > 0 *Zadefinoval bych Vám to před determinant, ale zatím nevíte co to je :-( (možná to z MO znáte, jen nevíte, že to je determinant :-D ) V ostatních případech se nejedná o extrém (doporučujú si na wiki najít obrázek hyperbolického paraboloidu). 3