Oba standardy se zabývají podobnými problémy: řeší znakové sady s více než 256 znaky.
Původní návrh tzv. 16bitového Unicode: až 64 K znaků, stačí pro evropské, nestačí pro světové jazyky (např. dnes frekventovaná čínstina).
32bitový Unicode: pokrývá znaky už "na věky".
V současnosti se z 32bitové škály většinou používá jen tzv. Basic Multilingual Plane (BMP) pokrývající většinu jazyků.
V XML je možné pro názvy (nonterminál kvalifikovaná jména - QName) použít znaky z BMP.