Kompozice
Kompozice je skladba objemů v prostoru, kde spolupůsobí světlo a barva. Oproti
ornamentálně rytmickému řazení či seskupení kompozice organizuje obraz ve správný,
sugestivně významový celek.
 Postava v obraze má působit vyvážením hmot. V případě nakloněné postavy najdete
opěrný bod pod patou nohy nesoucí váhu těla, Nad ním svisle leží těžiště.
Na obou stranách této pomyslné vertikály je stejné množství hmoty. Vyvážena by
měla být I plocha kolem postavy.
 Pro umístění postav do formátu je důležitá jejich velikost a tvar ­ poměr výšky a
šířky (může se jednat například o sedící postavu).
 Harmonický poměr dvou délek je známý již od antiky ­ zlatý řez. Tento poměr
byl ustanoven i v jednom kánonu pro lidskou postavu. Zlatému řezu se přiblížíte,
když si rozdělíte obraz na třetiny (v šířce a výšce).
 Symetrická kompozice ­ Hlavní postavy jsou umístěny na svislé ­ středové ose.
Užívanější je princip zlatého řezu.
 Trojúhelník ­ kompoziční schéma pro Madony, Monu Lisu a Svatou Annu sa-
motřetí.
 Mnohoúhelník - Svatá rodina od Michelangela ­ kompozice sleduje strany dvou
pětiúhelníků.
 Spirála ­ většina obrazů Nanebevzetí Panny Marie je spirálová kompozice.
 Klid ­ světlý a tmavý tón, teplá a studená barva jsou v rovnováze. Linie jsou vo-
dorovné.
 Radost ­ světlé a teplé barvy dominují. Linie mají vzestupný směr nad horizontá-
lu.
 Smutek ­ temný tón, studené barvy. Linie klesají.
 Diagonála vždy vyjadřuje v obraze dynamiku.
 Prostor ­ postavy se úměrně zmenšují v prostoru.
 Iluze prostoru - Masaccio ­ Ukřižování. Architektura jako pomocník při budování
prostoru.
 Plány ­ obraz je rozvržen do několika plánů. V každém se něco odehrává.
 Světlo ­ významný kompoziční prvek.