Prostředky pro automatizaci překladu
Utilita make:
Na základě definovaných závislostí vytváří cílové soubory ze souborů s nimi spřažených
(dependent). Provádění závisí na datu souborů (akce jako překlad, linkování apod. se
provádějí jenom tehdy, pokud cílový soubor neexistuje nebo je starší než soubory, z nichž se
odvozuje.) Vzájemné závislosti i způsob, jak se ze spřažených souborů vytvářejí soubory
cílové definuje uživatel v tzv. makefilu.
Soubor Makefile:
#komentáře
MAKRO=definice
cíl: zdroj ...
[TAB]příkaz
[TAB]příkaz
...
Dále: implicitní pravidla, předdefinovaná makra. Provádění závisí na datu souborů!
Makra:
Některá makra jsou předdefinována, nejdůležitější:
CC=cc - překladač jazyka C (doporučuji změnit na gcc)
CCC=c++ - překladač jazyka C++ (doporučuji změnit na g++)
CFLAGS - parametry pro překladač (doporučuji nastavit na -ansi -pedantic -Wall)
Další makra můžeme v souboru Makefile definovat sami.
Speciální makra:
$@ - název souboru vytvářeného pomocí make
$? - názvy změněných spřažených souborů
$< - první "zdroj" za dvojtečkou
$^ - všechny "zdroje" za dvojtečkou (oddělené mezerami)
$* - prefix společný výslednému souboru a souborům s nimiž je spřažen
$% - název odpovídajícího souboru .o
$$ - použijeme, potřebujeme-li do Makefile zapsat samotný znak $
Při použití se makra zapisují např. $(CCC) $(CFLAGS) $? -o $@
Mnoho dalších možností:
* systémem předdefinovaná pravidla
* volba prováděných akcí
* parametry na příkazovém řádku
* podmíněné akce, vestavěné funkce aj.
Podrobný popis např.:
http://www.gnu.org/software/make/manual/html_node/index.html
stručný popis http://vertigo.hsrl.rutgers.edu/ug/make_help.html
nebo kniha M. Dressler: Programovací jazyky GNU.
Příklad:
# jednoduchý Makefile
CCC=g++
CFLAGS=-g -ansi -pedantic -Wall
all:prog1
prog1:prog1.o funkce1.o funkce2.o
[TAB]$(CCC) $(CFLAGS) $^
%.o:%.cc prog1.h
[TAB]$(CCC) $(CFLAGS) -c $<
[prázdný řádek]
Provedení:
Příkaz make (popř. gmake). Je-li zadán bez parametrů, generuje první cíl definovaný v
souboru Makefile.