Používají se tři hlavní kategorie značkovacích jazyků dle povahy a způsobu interpretace:
značkování obvykle charakterizuje binární obsah vložený do textu. Např. klasické (starší) formáty textových editorů.
značkování určující, jak má procesor (zpracovávající aplikace) s textem nakládat. Obvykle jde o sled instrukcí, které se s úseky textu mají provést. Tento sled je sekvenčně zpracováván, bývají k dispozici obvyklé konstrukty programovacích jazyků (větvení, cykly, podprogramy, proměnné). Př.: TeX, PostScript.
zde značky deklarativně vymezují strukturu dokumentu a význam jeho částí a neříkají přesně, jaký krok se má při zpracování provést - to obvykle vědí až aplikace. Př.: HTML