První systémy na počítačové zpracování textů trpěly tím, že cílová tisková zařízení byla různá a tím i jejich "programování".
Proto byl vyvinut standard GenCode (autor William W. Tunnicliffe), který umožňoval obecně (genericky) tiskový výstup v textu popsat (tedy text označkovat) a speciální překladač výstup přizpůsobil pro konkrétní zařízení.
Za "skutečného otce" značkovacích jazyků je častěji považován Charles Goldfarb z IBM, jenž začátkem let sedmdesátých vyvinul jazyk IBM GML.
Na základě obou těchto jazyků vznikl později SGML (Standard Generalized Markup Language), který ve skutečnosti není (jedním) jazykem, ale metajazykem, tzn. standardem, jak definovat jazyky.
Po trochu jiné koleji šel značkovací jazyk TeX (Donald Knuth, 70. a 80. léta) popisující, jak má sázecí systém umísťovat text v tištěném dokumentu. Často se používá jeho rozšíření systémem maker LaTeX (Leslie Lamport), které mu přidává deskriptivní/deklarativní charakter (např. vyznačuje logickou struktura dokumentu).