Pozdější standardy

První skutečně rozšířeným a poměrně široce aplikovaným (v tehdejších měřítkách, samozřejmě nesrovnatelných s dnešní popularitou XML...) byl SGML.

Vyvinul se modernizací z GML, pak následovala formalizace a pozdější přijetí jako ISO standard.
Jedná se o metajazyk, tzn. pravidla pro konstrukci konkrétních značkovacích jazyků, instancí SGML.
Jazyky konstruované dle pravidel SGML byly vhodné pro ruční pořizování - značkování nebylo tolik jako v pozdějším XML. Byla však vyžadována existence a připojení DTD, čili popisu značkování ke každému dokumentu.
SGML se později, koncem 90. let, stal východiskem pro formulaci XML jako snadněji strojově zpracovatelného formátu, který nutně nevyžaduje popis struktury dokumentu u každého souboru.