#2
ZADÁNÍ
Vytvořte třídu reprezentující dvourozměrnou matici s rozměry m x n (tj. s libovolným počtem m řádků a n sloupců)
pro datový typ decimal. Tuto třídu implementujte jako neměnnou (immutable), tj. po vytvoření matice nebude
možné ji nijak dále modifikovat a veškeré změny budou mít za následek vytvoření matice nové. Protože tento přístup
může zatěžovat systém při komplikovaných výpočtech vytvářením nových objektů, vytvořte i druhou třídu, u které
lze hodnoty prvků matice měnit. Prvky matice se indexují čísly od 0 do (m-1) pro řádky, resp. od 0 do (n-1) pro
sloupce a index řádku se uvádí před indexem sloupce.
Třída neměnitelné matice bude splňovat následující:
 třídu je možné vytvořit předáním dvourozměrného pole (decimal[,]) nenulových rozměrů
 prvky matice nejde po vytvoření měnit, jedinou možností je vytvoření nové matice
 třída matice signalizuje, zda je čtvercová, nulová nebo jednotková (implementujte pomocí vlastností)
 lze zjistit rozměry matice
 třída implementuje indexer jen pro čtení o dvou parametrech pro přístup k prvkům matice
 třída umí přičíst k sobě jinou matici, odečíst matici a vynásobit se skalárem
o třída se nemůže měnit, tedy jako výsledek vrací novou matici
 nechť platí matice jsou si rovny  mají stejný rozměr ⋀ odpovídající prvky obou matic jsou si rovny
o přepište odpovídající metody třídy, aby tato rovnost platila
Vytvořte druhou třídu, tentokrát měnitelnou, pro konstrukci matice. Tato třída bude provádět změny uvnitř sebe a
výslednou matici pak vytvoří na požádání. Nechť platí:
 třídu nechť lze vytvořit zadáním rozměrů matice, dvourozměrného pole nebo zkopírováním existující matice
 lze zjistit rozměry matice, která se vytváří
 třída bude mít indexer pro čtení i nastavení prvku v zadaném řádku a sloupci matice
 umí nastavit hodnotu všech prvků matice na zadanou hodnotu najednou
 umí k vytvářené matici přičíst matici, odečíst matici a vynásobit matici skalárem
 třída bude mít metodu pro vrácení hotové matice jako instanci neměnné třídy matice uvedené výše
Vytvořte pomocnou třídu obsahující rozšiřující metodu (extension method) pro výpis matice na konzoli. Formát
výpisu si můžete zvolit, nicméně by ho měl být schopen přečíst opravující.
Ošetřete aplikaci výjimkami (ArgumentException, ArgumentOutOfRangeException, ArgumentNullException,
InvalidOperationException). Nedovolte uživateli dostat třídu do chybného stavu nebo na ní provést neplatnou
operaci.
Nápověda
deklarace a vytvoření 2D pole decimal[,] array2D = new decimal[2,3];
zjištění rozměru pole int d1 = array2D.GetLength(0); // == 2; (1. rozměr)
int d2 = array2D.GetLength(1); // == 3 (2. rozměr)
int all = array2D.Length; //== 6 (počet prvků celkem)
spojení prvků pole do jednoho řetězce int[] value = new int[] { 1, 2, 3 };
string.Join(";", value); // == "1;2;3"
PV178 – Domácí úkol #3
FI-MATRIX
Testovací případy
decimal[,] testData = new[,] {
{ 1m, 2m },
{ 3m, 4m }
}; // vytvoření 2D pole 2x2, m za číslem značí decimal
ImmutableMatrix matrix = new ImmutableMatrix(testData);
Console.WriteLine(matrix[0, 0]); // => vrací 1
testData[0, 0] = 999;
Console.WriteLine(matrix[0, 0]); // => mělo se vypsat 1, 999 je špatně (pole je referenční datový typ)
Podmínky kódování úkolů
 Bez dovolení nesmíte změnit zadání.
 Dodržujte principy a koncepty OOP, důsledně uplatňujte zapouzdření.
 Aplikace nesmí skončit neočekávanou chybou bez vnějšího vlivu, chybné vstupy musí být ošetřeny co
nejdříve.
 Vyhýbejte se opakovanému psaní duplicitního kódu.
 V C# funguje porovnání řetězců pomocí operátoru == stejně jako Equals.
 Vhodně používejte konstrukce jazyka C#, např. vlastnosti a indexery.
 Jeden soubor ať obsahuje jednu třídu a název souboru odpovídá názvu třídy.
 Dodržujte jmenné konvence .NET:
o názvy parametrů metod, soukromých datových položek a proměnný pomocí camelCase (malé
počáteční písmeno), vše ostatní PascalCase (velké počáteční písmeno)
o názvy rozhraní začínají velkým písmenem I, implementacím se nepřidává přípona Impl.
 Udržujte ve třídách pořádek, zvolte si jeden způsob řazení členů ve třídě a ten dodržujte,
o v .NET je řazení v souboru obvykle: konstanty, dat. položky, vlastnosti, konstruktory, metody.
 Snažte se psát kód přehledně, volte vhodné názvy identifikátorů.
 Čleňte kód na vhodné celky (třídy/metody).