DRAVCI Z KÉNIGU - druhá verze Divadelní hra pro Napříč.cz Dramaturgie Robert Král Scénář Josef Prokeš Ruský překlad textu v 18. obrazu docent Viktor Zacharov, Institut lingvistiky, Peterburg Osoby (v pořadí, jak přicházejí na scénu) Mirek (osmdesátník a první z Dravců; experimentuje s levitací, snaží se mluviti až archaicky spisovně, je-liž pravda) Venca (osmdesátník a druhý z Dravců; mluví fest po brněnsku, kurvapičapes, a má ve zvyku opakovat po sobě znovu poslední slova) Alois (rovněž osmdesátník a třetí z Dravců; mluví po dělnicku a současně akademicky, navíc ráčkuje) Žákyně (snaživě popletená maturantka, roztomilá až k zulíbání) Učitel (duševně vyhořelý starší pedagog s neurotickými tiky, který se snaží dožít penze) Pečovatelka (nejdříve zdravotní sestřička po maturitě, ke konci zdravotní setra před penzí) Studentka 1 (krásná) Studentka 2 (ještě krásnější) Dýdžej (ješitně arogantní spratek) Servírka nahoře bez (servírka nahoře bez) Redaktor (jak už redaktoři bývají, ad libitum) Právník (kravaťák) Fanynky 1, 2, 3 (může hrát jedna jediná holčina, která si přehodí přes sebe vždycky jiný hadřík) Televizní komentátor(ka) (bizarní televizní filcka) Strejci 1, 2, 3 Hospodská Moderátor(ka) předávání cen Zlatého slavíka Kluci 1, 2, 3 Lékař Doktor Král (krapet jej přišminkovat, aby mu to slušelo) Moderátor(ka) předávání cen Grammy 2115 Marťan 1 , Marťan 2 (Při výběru a vytváření hudby pro tuto inscenaci doporučuji k inspiraci např. skladby Huascarán I a Huascarán II či 80000 jazzrockové skupiny Fermáta) PROLOG (Scéna v naprosté tmě. Elektrické kytary spolu se syntezátory dunivě sugerují start kosmické lodi – hluk se stupňuje až do takřka nesnesitelné síly, ale pak slábne, až přejde do „kosmického ticha“, oživeného jen tu a tam praskáním jakoby elektrických výbojů a sotva slyšitelným krákáním dravců – vše silně nahalováno do „prostoru“ – možná by se tam mohl slaboulinince objevit nějaký motivek z Leoše Janáčka… V „kosmickém tichu“ se ze tmy v projekci na pozadí postupně objeví kosmický prostor oživený logotypem Dravců z Kénigu. Totéž bude na závěr v EPILOGU, takže celé představení bude takto orámováno.) OBRAZ 1. (učebna, kde probíhá maturitní zkouška) Žákyně: … Beethoven… Mozart… Učitel: Celým jménem, jsme u maturitní zkoušky! Žákyně: Ludvík fan… a tendlecten Joachim Amadeus… Učitel: Wolfgang Žákyně: Wolfgang fan Učitel: Wolfgang Amadeus Žákyně: Wolfgang Amadeus… Beethoven? Učitel: Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven! Žákyně: No tak ti dva, jak jste řekl… jak jsem řekla…. Učitel: A nějaké české hudební velikány znáte? Žákyně: (vzpomíná) Ten řezník, no…. Dvořák… a ten, co ty slepice… Učitel: Jaké slepice, pro Kristovo boží umučení zas? Žákyně: Pěstoval slepice… Učitel: Když už tak choval! Žákyně: Choval slepice… Janáček! Učitel: Celým jménem, jsme u maturitní zkoušky! Žákyně: Antonín Dvořák a Leopold Janáček. Učitel: Leopold Koželuh! Žákyně: Antonín Dvořák a Leopold Koželuh. Učitel: Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Leoš! Leoš! Žákyně: Antonín Dvořák a Leoš Leoš Janáček. Co choval slepice. Učitel: (otřesen se vydýchává a nasadí, jak když medu ukapuje, ale beze stopy ironie) Správě, choval slepice. Wolfgang Amadeus a Ludwig fan. Antonín a Leoš…. A nyní hlavní otázka. Kdo provedl syntézu světové a české moderní hudby? Kdo povznesl moderní hudbu přímo do planetární roviny? Kdo prorazil s moderní hudbou i mimo naši galaxii? Žákyně: To ví přece každej. Dravci! Učitel: Celým jménem, jsme u maturitní zkoušky! Žákyně: Dravci z Kénigu. To ví každej. Učitel: Ano, to ví každý. No vidíte, že nejste tak blbá! Oba: Krááá, krááá, kráááá! OBRAZ 2. (starobinec, z rozhlasu se po celý tenhle obraz jako podkres místy ozývá z rozhlasu píseň bratří Tesaříků Rybitví - Nejlepší holky jsou) Mirek: (levituje – buď pouze pantomimicky, nebo je podle mozností scény opravdu umístěn někde v prostoru nad jevištěm, stačí jen kousek, nemusí být z bezpečnostních důvodů příliš vysoko) Každý se chce dožíti věku vysokého, není-liž pravda. Každý. Ale když se mu to s pomocí boží zdaří, pak skuhrá. Že záda a tuhle tohle, žíly křečové. Je liž. (rozhlédne se zhnuseně) Venca: Co bys chtěl ve starobincu, tady chcípl pes. Chcípl pes! A nech už té popšondlé levitace v luftě, nebo jednó spadneš a polámeš si hnáty. (sleduje jeho pohled) Mirek: Stáří není pro slabochy, stáří je pro statečný! (pozvedá pěsti v gestu vzdoru) Venca: Prostatečný? Já teda s prostató problémy nemám. Nemám, zatím. Kurvapičapes. Je je jedeme dál! Mirek: Jedeme dál, jedeme dál, do krematoria leda. Jedeme dál. (snáší se na zem a opře se o svoji hůl) Stojí to tu za zdrávas královno, není liž pravda. Venca: Stojí to tu za hovno. Za dvě hovna. (povzdechne si rezignovaně) Jako ve starobincu, co už. Ve starobincu. Mirek: Ty staré ošklivé báby o holi! (třískne vztekle svojí vlastní holí do podlahy) Pečovatelka: Vy se tak máte co vztekat, dědci uslintaní. Ještě jednou, pane Mirek, ještě jednou třísknete svou holí o podlahu a jste v neděli bez moučníku. (odchází rezolutně ze zcény) A nechte už konečně toho směšného vznášení! Mirek: Když mně to dělá dobře na plotýnky! (zvedá svoji hůl k dalšímu vzteklému třísknutí, ale pak si to rozmyslí a položí ji tiše na podlahu) Panenko Maria, modli se za nás hříšné a nenechej nám zahynouti! (hledí úpěnlivě vzhůru k nebesům) Chodil jsem mezi chuligány, však nosil jsem ti tulipány! Jak pravil moravský Baudelaire. Venca: Tady ve starobincu se na tebe i Panenka Maria víš co. Tulipány netulipány. (vzadu za scénou se ozývá hluk) Alois (ještě za scénou) Neprrojdou! Plížením plazením vpřed! (Pečovatelka stojící na špičkách drží Aloise za límec a přivádí jej na scénu) Pečovatelka: Nehrajte tyjátr, pane Álois, tady jsme v Domově spokojeného stáří. Tady se zklidníte. Tady se všichni zklidní. Pan Mirek i pan Venca nejsou žádní plížením plazením. (rozkročí se proti Aloisovi a dá ruce v bok) Máte svůj ešus na fasování stravy? Dnes máme makové šulánky. Mirek: Maria panno, makové šulánky, to je trest za ty chuligány, není-liž pravda! Venca: Sóhlas. Makový šulánky só trest boží. Trest boží! Alois: (vyndává si z úst falešné zuby a kousne jimi noblesně Pečovatelku do pozadí, ta překvapeně vykvikne) Nejste mrrrtví, pánové, a sežerrrrete tu sestru pečovatelku i s ešusem! Sežerrrete tu sestřičku místo šulánků! (Mirek i Venca si vyndávají své umělé chrupy a cvakají jimi proti Babě pečovatelce) Pečovatelka (se dává na ústup do zákulisí) Na tohle nás u maturity nepřipravili. To je vzpoura, to je pobuřování, to budu hlásit na velitelství… na ředitelství! Alois (si vyhrnuje košili a bubnuje na svoje holé břicho) Nejlepší holky jsou / z Krrrálovýho pole / Nejlepší holky jsou / jasně z Kénigu! Venca: (křičí) Je je je je jedeme dál! Kurvapičapes! (jejich euforie se však vytrácí a trapně zmlknou, jako kdyby se zastyděli za svoje puberťácké chování) Mirek: (se rezignovaně opět opře o svoji hůl) Nedělní moučník se nekoná, pámbů naděl za makové šulánky. (napřahuje ruku k Aloisovi) Já jsem Mirek. ( všichni na jevišti štronzo… v pozadí se promítne text z Wikipedie a hlas ze záznamu neutrálně předčítá: Vyučený klempíř. V mládí psal obrozenské básně na úrovni dvanáctiletého Vrchlického a při kytaře pěl romantické písně u čundráckých srubů kolem řeky Oslavy. Byl náruživým čtenářem gotických románů a mystických příběhů… konec štronza) Venca: (rovněž podává ruku Aloisovi) Já su Venca. (opět všichni štronzo … na pozadí text z Wikipedie a hlas předčítá: Vystudoval průmyslovou školu elektrotechnickou a celý život pracoval v Královopolské strojírně. Na primitivní magnetofon Sonet duo amatérsky natáčel a na páscích archivoval hlasy ptáků, zejména dravců. V Domově spokojeného stáří fungoval jako neoficiální údržbář a měl k dispozici dílnu, kde mohl experimentovat se zpěvem ptáků mixovaným do nejrůznějších ruchů a šumů… konec štronza) Alois: Těší mě, gentlemani. Já jsem Alois. (štronzo a text z Wikipedie promítaný a současně čtený ze záznamu: Byl původně docentem matematické analýzy Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Potom dvacet let pomocným dělníkem v lisovně Královopolské strojírny. Pak opět docentem a posléze profesorem matematické analýzy Masarykovy univerzity… konec štronza). Zbožňuji šulánky s mákem. Soumrrrak svého života dožiji zde v chudobinci společně s vámi. Papírové pleny a kapačky, to se rrrozšoupnem! Mirek: Ač pracoval v lisovně, mluví celkem spisovně. A víte co? Rezignujeme dnes na šulánky a přesuneme se všichni Pod pergolu. Venca: Sóhlas. Vožerem se na shledání Pod pergoló. Alois: Ale páni kolegové, děláte, jako kdybyste byli staří! Trrroskovat pod nějakou perrrgolou! Co nám brrrání, abychom se přesunuli přímo do centra alterrrnativního dění? Do Alterrrny nebo ještě lépe na Skleněnou louku! Mirek: Nejsou tam staré báby jako tady? Venca: Není tam sestra Pečovatelka jako tady? Alois: Naopak! Jsou tam dorrrostenky! Postmoderrrní. Alterrrrnativní! Mirek: Ke všemu odhodlané! A dá-li Panenka Maria i sjeté! Kdyby mně tak bylo let šedesát… I sedmdesát bych bral. Venca: Prsoma do móky skleněný! Ať žije spartakiáda. Spartakiáda! Mirek: My už tak leda Slunci vstříc, jak je psáno na krematoriu. Venca: Říkáš odhodlaný a sjetý. Sjetý? Alois: Přesně tak, odhodlaný a sjetý. Ale to Slunci vstříc taky není špatný. To by mohlo být tady v chudobinci naše heslo, pánové: Slunci vstříc! Pečovatelka: (vynoří se jako přízrak) Žádná spartakiáda, žádné dorostenky, žádné slunci vstříc. Máte podepsanou vycházku? Nemáte. Šulánky na vás! (všichni tři obcházejí Pečovatelku, která strnule stojí s rukama v bok, cvakají provokativně umělými chrupy v rukou, prchají a bez protéz šišlají současně jeden přes druhého) Venca: Ať žije špartakiáda! Mirek: Nošil jsem ti tulipány! (pantomimicky předvádí vznášející se holubičku) Alois: Šlunci vstříc! OBRAZ 3. (Sleněná louka, dýdžej za mix pultem, tlačenice studentek – ta tlačenice třeba jenom JAKO někde mimo scénu, například na místě diváků) Mirek: Páchne to tu jak v asijském nevěstinci, není-liž pravda? Venca: Sóhlas, smrdí to tu jak v čínským bordelu. (rozhlíží se do hlediště na diváky) A nesednem si ani za zlatý prase, není kam. Není kam. Mirek: Jedině na klín některé křepelky sličné, je-liž. Alois: Ten odérr jsou vonné tyčinky a marrihuana, pánové. Žel, je zde oprravdu obsazeno. Dýdžej: Přišla k nám delegace ze starobince! Mcaca racaca. Ale polčičky valčíčky tady nehrajem! Mcaca racaca. Studentka 1: Pane profesore, sedíme s holkama támhle, pojďte si přisednout, shrcneme se. Alois: Dobrého večera přeji, slečno kolgyně, jenže jsem zde i s kolegy. Studentka 1: Vejdete se všichni, dnes náš kroužek půlí. Alois: Grratuluji, slečno kolegyně. (sedají si všichni na rampu jeviště, čelem proti divákům v sále) Studentka 1: Bez vás bych tu už nebyla. (obrací se k ostatním) Pan profesor byl předsedou komise u mých bakalářských státnic. Co pijete, pane profesore? Alois: U magisterrských státnic už bude místo mě jiný dobrrman, třeba docent Polák, takže nepiju nic. (do všeobecného zděšení pak představuje své dva společníky) Zde páni kolegové nemají s matematikou nic společného, zde páni kolegové jsou spíše přes umění, že? Studentka 2: Přes umění? A přes jaké umění? Já dělám kunsthistorii. Venca: Ale no tak muzika, že jo. Tedlencten ambientní minimalismus, že jo. Minimalismus. Mirek: Já spíše acid techno, pakliže vám to něco říká, mládeži, není-liž pravda? Studentka 2: Jasně, že říká! Co fúze? Mirek: Jste jasnozřivá? Právě ohledně fúze jsme se zde všichni tři sešli, je-liž pravda? Alois: Kolegové, nebudeme mládež zatěžovat našimi prracovními záležitostmi. Muzikologii odsuneme stranou. Dáme řeč o něčem ze života. Řeším právě zobecnění Kaplanovy a Shirrrotovy věty na kompaktní prrostory… Studentky 1 a 2: Nééééé! Venca: (vstává a jde k Dýdžejovi, ten jej odstrkuje a volá, že polčičky valčíčky nemají na skladě, Venca jej však rezolutně odstrčí a v pantomimicko hudební etudě vynalezne mixování skrečování gramofonových desek… do svého dýdžejského žvatlání vplétá zcela mimo souvislost šulánky s mákem… slunci vstříc… moučník nebude… všichni jej povzbuzují a imaginární publikum v sále šílí… Studentky 1 a 2 se radostí objímají a líbají (zda jsou lesby, to zůstane nevysloveno)… Vencovo dýdžejské vystoupení skončí velikým furore – a do tmy) OBRAZ 4. (restaurace U Hřebíčků, všichni tři sedí u piva, které roznáší servírka nahoře bez) Alois: Cestou ze Skleněnky jsme kerrkali jak sedmerro kerrkavců, kolegové. Že nám není hanba. Venca: Naše porce šulánků odnesla Pečovatelka svýmu fotříkovi, ten má břicho jako sud a po šulánkách s makem by se utlókl. Utlókl. Mirek: My jsme se vlastně dosud nepředstavili příjmeními, a to nejspíše proto, že se tady s Vencou léta známe. Jsme totiž spolužáci ze základní školy. Je to zvláštní, já jsem Jestřáb a on Káně. Ve škole nám posměšně říkali dravci, není-liž pravda. Venca: Je to gól, říkali nám dva dravci. Dravci. Alois: (zaraženě mlčí) Já se jmenuji Vorrel, kolegové. (vstává a uklání se) Alois Vorrel. Mirek: (také vstává) Miroslav Jestřáb. Venca: (už také stojí) Do psí piči, já su Venca Káně. Krá, krá… Mirek: Takže vlastně: Všichni: Tři dravci! Krá, krá! Venca: Tři vopelichaní důchodci z Kénigu. To si poser voko. Voko! Alois: Kdo od nynějška vypustí z úst slovo důchodci, ten platí rrundu, kolegové! Mirek: (skepticky) Tři dravci z Kénigu, to zní hrdě. Jak Timur a jeho parta. Venca: To sme si mohli udělat prču z těch kocórů ze Sleněnky! Že jsme jako rocková formace Dravci z Kénigu. Z Kénigu! Mirek: To by bylo věru povedené, jako tři z tanku a pes. Není-liž pravda! Alois: A proč se nehecnout, kolegové? Na takovou jízdu ještě párru máme! Alterrnativní forrmace Kenig Birrds of Prrey. Nebo rraději Birrds of Prrey frrom Kenig, gentlemani. Venca: Su pro. Pro zahraničí je ten cizí název v ókeju, ale doma si budem říkat jen Dravci z Kénigu. Z Kénigu! Redaktor: Smím si přisednout, pánové? Jsem z redakce Královopolských listů a chtěli bychom napsat článek o kvalitě našeho Domova spokojeného stáří. Strava, přívětivost personálu a tak. Alois: Je tohle možné, kolegové? S kým si nás to individuum spletlo? Snad ne s nějakými důchodci? Venca: My sme umělci, ty potróblenče. Umělci! Žádní důchodci! Mirek: Jsme rocková formace Dravci z Kénigu! Alois: Ve světě nás znají jako Birrds of Prrey frrom Kenig. Venca: A ty mazé do starobinca na šulánky, potróblenče redaktorské! Na šulánky s makem! A pozdravuj slečinku sestřičku pečovatelku. Může tě přebalit, kdyby ses posral. Posral! OBRAZ 5. (pódium v Semilassu, Dravci na něm zpívají čelem k divákům v hledišti) Nejlepší holky jsou z Královýho Pole Nejlepší holky jsou jasně z Kénigu Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc Znám taky jednu z Dejvic, tak ta je teda má Nejlepší holky jsou jsou z Královýho Pole… (štronzo, mezi ně na jeviště vpadá právník v kravatě, je v podkresu provázen odsuzujícím pískotem diváků) Právník: Pánové, pánové! Jsem jednak z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Ale jsem současně právník pověřený bratry Tesaříky zatrhnout tuhle dehonestaci jejich písně Rybitví. Podle autorského zákona jste povinni… (právník strne ve štronzu, zatímco Dravci zpívají znovu úvodní sloky téže písně, tentokrát povzbuzováni souhlasným pískotem diváků; ve stejném místě znovu štronzo Dravců a právník pokračuje) A proto navrhuji smírčí řešení, aby tahle vaše nestoudná parodie byla stažena z repertoáru… (pískot diváků právníka umlčí a Dravci jej zbijí a vykopnou do zákulisí, potom píseň zpívají do třetice znovu za souhlasného pískotu a potlesku diváků) Nejlepší holky jsou z Medlánek a Líšně Nejlepší holky jsou z okolí Řečkovic OBRAZ 6. (v šatně po předchozím koncertu) Venca: (přihýbá si z plechovky energetického nápoje Redbull) Na dnešní zkušební vystópení v Semilassu! Vono to de i bez toho chlastu. Chlastu! (předává plechovku Mirkovi) Mirek: Moje předělávka textu Tesaříků není bez problémů, jak jsme si všimli. Je-liž pravda. Alois: V rrádiu Krrokodýl zbořila hitparrádu. (také si cvakne z kolující plechovky) Kolegové, my musíme alkohol i věk přelstít. My nesmíme Drravce zabalit. My musíme podniknout něco šíleného. Co nám nedovolí stárrnout. Co nás naopak omladí. Aby nám i Skleněná louka byla těsná. Venca: (otáčí se k Mirkovi) Texty zaříznem, aby se to nemuselo pro zahraničí překládat. A v našem věku už bysme si sténě texty nepamatovali. Nepamatovali. Mirek: Souhlasím, spíše skřeky, šepoty a výkřiky. To bude svrchovaně půvabné básnění. Fanynka 1: Prosila bych podpis na bříško, jste božííí! Alois: Ale jestli texty, tak jedině rrap, kolegové. Já se svým rráčkováním jsem rrozený rraper. K tomu si přiberru bicí. Dokud jsme chudí – ach, ty alimenty! – dokud jsme chudí, tak zatím valchu, plechový hrrnek a činel. Časem zbohatneme a pořídíme bonga, conga, šamanské bubny, darrbuky a tak. K tomu si přibírrám public rrelations a management. Venca: Co je to management? Mirek: Žvásty okolo kol, smlouvy, penízky… je liž pravda? Alois: Je liž. Venca bude na magnetofonu a počítači v dílně starobince vyrábět muziku, pro niž bude urrčujícím a charrakterristickým rrysem zpěv ptáků, nejlépe drravců. Jakési akustické prrefabrrikáty hudby již existující, svébytné koláže, alterrnativní vytváření nových zvukových strrukturr. Venca: Esli tě dobře gómu, tak všelijaký praskání, cvakání… prokopírovat dva tři pásky přes sebe a do toho narvat krákorání dravců, to nebude problém. Problém. Sténě se mně ty starý pásky samy prokopírovaly a só krásně rozmlžený. Kurvapičapes, chlapi, já už ani nemusím mluvit sprostě! Už mně to samotnýmu přišlo hlópy takhle na starý kolena sprosťačit. Já včil svoju originalitu uplatním v hudbě! V hudbě! Mirek: A do našich produkcí rozhodně zakomponujeme moje exprerimenty s levitací. Jako Dravci se musíme i vznášet. (v kapse mu zvoní mobil) Dravec z Kénigu, příjem! … Karel Šíp? Neznám… A o vaši tolkšou nemáme zájem, jsme umělci a ne televizní baviči. Alois: Rrozmlženým páskům budeme říkat manipulované, k manipulovaným pak přimíchat rrecyklovaný kompost klasiky. Náhodně mixované nahrrávky v rrámci teorie náhody a chaosu. Mirek: Hudební performance se to též nazývá, není-liž pravda? Alois: Přesně tak. Hudební perrforrmance ve stylu acid techna a ambientního minimalismu šmrrncnutého fúzí. Fanynka 2: Prosím prosím podpis na prdelku, jste sladcí! Venca: Dyť ani nevím, vo co v těch ambientích acidech de. Vo co de? Mirek: To je právně dobře, že nevíš, jelikož protože budeš originální, původní, budeš svůj, je-liž! Venca: (se zasní) Do toho zpěvuli nějakó, na ty skřeky a tak, něco jako Leonu Machálkovó, ale mladší. Mladší! (všichni se na okamžik zasní) Mirek: To bychom se rozhádali, to ne, vzpomínáš, jak jsme se v osmé třídě servali kvůli Monice? Venca: Klidně do toho projektu vrazím všechno, co mám ve strožoku na funus. Na funus! Mirek: Prodám hrob na krchově, pořídím elektrickou kytaru a odkoupím od Harmonie ten vyřazený pohřební vůz, abychom se do něj vešli všichni tři i s aparaturou, je liž pravda. A udělám kostýmy z plechu. Když už jsem vyučený klempíř. Venca: Jo! Takový jako sci fi brnění. Brnění! Alois: Na kytarru ale nesmíš hrrát akordy, jen do toho spíš mlátit jako Jimi Hendrrix nebo Dagmarr Andrrtová Voňková. Venca: Mňókat na ňu jak Iva Bittová na hósle. A stát při tom jak vona na jedný noze. Na jedný noze! Alois: Přes holé hlavy si uvážete šátky jako Šporrcl! Mirek: Vydefinujeme se v opozici k Justinu Biebrovi jako staří a hnusní. Venca: Ale my už JSME staří a hnusní. Hnusní! Alois: Nemusíme se šminkovat a nejsme hnusní, jsme autentičtí. Pryč s kultem mládí a krásy! Mirek: Karel Gott je starší než my, ale vypadá mladý. Venca: Jenže co mu to dá práce a co ho to stojí lováčů. Lováčů! Alois: Musíme být zlí a vůbec ne vtipní. V médiích budeme lidi urážet a dehonestovat, aby nás žalovali, to zvyšuje publicitu. Venca: Moja řeč. Toho Karla Šípa si měl rovnou poslat do tmy smrduté! Smrduté! Fanynka 3: Prosila bych od každého cucfleka na krk, já váš tak žeru, ale tak! Mirek: Jako jsou mladiství zákonem chráněni pro nedospělost, tak my budeme mimo běžné paragrafy pro senilní demenci. Alois: Ukažte mi toho smělce, který by se odvážil poplivat vetchého seniora! Venca: Ale na geronty kálíme, ti ať poslóchajó Michala Davida a Jožku Černýho. Naša cílová skupina je mládí v opozici. V opozici! Mirek: To ale budeme kurvy, pánové. Venca: Só horší. Horší! Kdybysme brali sami sebe vážně, nemáme s tokovó kokotinó šancu. Ale že to berem jako prču, mohlo by to klapnót. Klapnót! Mirek: Maria panno, budeme hudební hvězdy, ale teď na nás čekají slečna Pečovatelka a její šulánky, je-liž. OBRAZ 7. (opět starobinec) Pečovatelka: (jedovatě ironicky) Tak naši chlapci jsou umělci, naši chlapci hráli nějaký svoje tramtarády v Semilassu! A pak v noci lezli tajně přes plot zpátky do našeho chudobi é domova spokojeného stáří! Pan Mirek rovnou vzduchem přiletěl! A šulánky k večeři nesežrali! Bodejť, umělci přece nebudou žrát šulánky. Umělci papají masíčko… Venca: My se vomlóváme, my už to nikdy neuděláme. Neuděláme! Mirek: My si ty šulánky dáme za trest po studenu. Alois: Slečno, nebudete tomu věřit, ale byl to sukces. Zbourali jsme Semilasso. Pečovatelka: Tak já jim něco povím, mládenci. Už jsem to nahlásila na velitel é na ředitelství. Takže za á: klíče od opravářské dílny se zabavují, protože je to dílna a ne žádná muzikárna. Za bé: šulánky po studenu nebudou, protože podle evropské unie se musí vyhodit. A za cé: už mě vážně nebavíte a máte u mě utrum! Alois: Trpíme pro umění, ale dějiny nám dají za pravdu! Mirek: Primitivové nikdy nerozuměli undergroundu, jsme mučedníci! Venca: A kór zdravotní sestry po maturitě nám nemůžó rozumět. Nemůžó rozumět! Pečovatelka: Náhodou já hudbě moc dobře rozumím. To byste se divili! Mimochodem, včera bylo třináctého a přišly za vámi na návštěvu děti, pane Mirku, pane Václave. Nezastihly vás tu ani jednoho. Tak si aspoň vyzvedly váš důchod. (poťouchle se zazubí) Tady si přečtěte, co o vás dnes napsaly noviny! Mirek: (s roztřesenýma rukama zajíkavě čte nahlas) „TRAPNĚ GERONTOFILNÍ EXHIBICE V SEMILASSU“ (s očima v sloup) Panenko Maria, nosil jsem ti tulipány! Venca: (vytrhne mu noviny a čte sám) Svatostánek královopolské kultury, v němž kdysi hrával Karel Höger, se stal svědkem doslova zneuctění. Tři důchodci pod vlivem bezuzdě křepčili na pódiu a vydávali negroidní skřeky, čemuž kupodivu nadšeně přitakával dav opilých nedospělců. Alois: (přebere noviny a podává je doktoru Královi, který se objeví na scéně) Doktor Král: (pokračuje ve čtení své recenze z novin) … bla bla bla… koncepčně neujasněné… bla bla bla… nepochybně ani neznají noty… bla bla bla…(doktor Král štronzo) Alois: (gestem znázorňuje přetáčení záznamu zpět – a předává mimicky slovo opět doktoru Královi) Doktor Král: bla bla bla…koncepčně neujasněné…bla bla bla… nepochybně ani neznají noty… bla bla bla podepsán Robert Král (Alois mu vytrhne noviny z ruky, doktor Král se ukloní a odejde) Alois: (zmačká noviny a odhodí je) Ten Robert Král je ale suchar. (široce se usměje a s noblesou svým vyndávacím chrupem kousne Pečovatelku do zadečku) Takových nekvalifikovaných recenzí si ještě užijeme. OBRAZ 8. (koncert v Lucerně za dveřmi na chodbě před televizní kamerou komentuje hudební redaktor(ka), upozorňuje, že mezi diváky sedí i Jiří Černý a další hudebně kritické celebrity… Dravci už na jevišti produkují pouze skřeky a jejich produkce spíše stojí na nahrávkách ptáků, krkavců, havranů a na jakémsi až kosmickém skřípotu a vrzání… Dravci už mají nové kostýmy a za nimi jde fantaskní kosmická projekce, to vše je ale zkratkovitě pouze v zadní projekci, Dravci na jevišti v reálu nejsou; televizní filcka vy mohla být na jevišti a jako kdyby nahlížela do zákulisí, kde se odehrává koncert – takže by z produkce Dravců byly pouze zvuky a případně ze zákulisí nějaké záblesky a třeba i linoucí se dým… podle uvážení režiséra by se v tomhle obraze mohly kolem televizní filcky svíjet i nějaké poblázněné holčiny a srandovní klučinové v jakési bizarní pantomimě, tihleti fanoušci už by na sobě mohli mít nový logotyp Dravců… případně kopírovat jejich účesy či kostýmy) Televizní komentátor: Vítám vás, vážení televizní diváci, vítám vás u televizních přijímačů tady za dveřmi Lucerny, dovnitř jsme se už se štábem nedostali… je to neuvěřitelné, pořadatelé odšroubovali sedadla a fanoušci Dravců z Kénigu se v hysterických křečích svíjejí rovnou na podlaze… připomíná to začátky Beatles, ale kde byli kdysi Beatles a kde jsou dnes Dravci z Kénigu… jejich hudba je mladá, syrová a svěží, jejich hudba je cool, nemohu jinak a dovolte, abych si i já s nimi zakrákal krá, krá, krá! … a to je neuvěřitelné, dravci se nyní vznášejí nad pódiem a nad hlavami šílících diváků krouží pod stropem Lucerny… je to davová sugesce? je to kouzelnický trik? je to skutečnost? Ó ó ó… strop sálu v Lucerně mizí a Dravci z Kénigu koncertují v mezihvězdném prostoru… tak to je mazec, to ani my v televizi neumíme… to by snad ani David Copperfield nesvedl… OBRAZ 9. (venkovská hospoda) Strejc 1: Kurva kuna, sežrala mně v noci tři slépky. A pes, potvora, ani neštěk. Strejc 2: K čemu pak takovej pes, když ani neštěk? Takovýho bych si nedržel. Strejc 1: Však už ho nemáme, stará ho upékla k vobědu. Strejc 3: A měla recht. Pes co neštěká, patří na kuthlan. S česnekem a kmínem. (napijí se z půllitrů, světácká odmlka) Strejc 2: Ti Dravci z Kénigu, to je taky podělávka. No dívali ste se včera v telce na ten jejich koncert v Lucerně, neé? Strejc 1: Dívali se šici. Beztak je to židovina, je to prodaný. Strejc 3: Takoví kokoti tři staří, držte mě, ať nespadnu. A ti mladí blbečci jim tleskají. Strejc 1: Dyť řikám, že je to židovina, je to prodaný. Hospodská, co vy na to? Hospodská: Já poslouchám Vaška a Evu, to je krásná muzička. Od srdíčka. A když on si Vašek na jejich koncertě vzal tahací harmoniku a chodil mezi nama a zpíval a Eva taky zpívala, to mě namoutě za srdíčko bralo. Strejc 2: No ale ti Dravci z Kénigu, co včera krákali v televizi, na ty co říkáte? Hospodská: Neznám žádní Dravci. Já znám Vaška a Evu. Ti sou umění. Strejc 3: Chlapi, za těma Dravcama z Kénigu prej stojí CIA, Židáci z Ameriky. Strejc 1: Já slyšel, že ruská Mafie. Strejc 2: Každopádně je to s nima nějaký divný a hospodská má pravdu, není to žádný umění. Voni prej ani nezpívaj, voni jen krákaj! Strejc 3: Sou to dementi. Strejc 1: Komunisti to sou! Mávají křídlama jako ty slépky, kunu na ně! Hospodská: Ať je to, jak je to. Já tomu nerozumím. Ale na Evu a Vaška nemají. OBRAZ 10. (jsme na pódiu při předávání každoročních hudebních cen divácké ankety Zlatý slavík – v pozadí reklamy sponzorů atp.) Moderátor(ka): (do končícího potlesku) Pravnučka převzala za Národního Mistra tradičního Zlatého slavíka. - - - A nyní cena za objev roku a současně cena za skupinu roku - - - ano, tušíte správně: Dravci z Kénigu! - - - Megaformace tří rockerů z nejkrásnější brněnské čtvrti Královo Pole. - - - A na pódium k nám nahoru přicházejí obě ceny převzít pospolu všichni tři - - - Dravci z Kénigu! (frenetický potlesk, který jediným samolibým gestem přeruší Alois) Alois: Děkujeme Leoši Janáčkovi, na něhož především hudebně navazujeme. Hned po Janáčkovi bych jmenoval Steve Rreicha a snad i Luciana Berriu. Jinak za náš osobitý pohyb na jevišti děkujeme Michaelu Jacksonovi. Za náš osobitý pohyb nad jevištěm děkujeme ptákům. Ostatní kolegové z brranže jsou srráči. Mirek: Možná s výjimkou věčně mladého Mistra, je-liž pravda. Venca: Máš pravdu, Mistr není sráč, ale rovnou přizdisráč. Mirek: A srát při zdi vzadu za katedrálou hudby je hřích. Alois: Abych to shrrnul i prro dementní poblicisty: Leoš Janáček a Drravci z Kénigu! Jinak nic!!! Jinak už jen vesmírr!!! Modrátor(ka): No tak to už tedy jaksi tedy už … přesahuje…. Pánové Dravci, ale nepřevzali jste si ani ty ceny! Zapomněli jste na ceny! (zde by se do pískotu a současně potlesku diváků mohly prolnout fanfáry z Janáčkovy Symfoniety, nebo nějaký jiný notoricky známý Janáčkův hudební motiv, který by se rozplynul v kosmickém soundu Dravců) OBRAZ 11. (zákoutí někde na ulici, pubertální kluci kopou s takovým tím malým míčkem, který se neodráží, na tričkách mají všichni logotyp Dravců) Kluk 1: Normálka sem si ty příklady při písemce vyfotil na mobil a poslal je ségře, která je v poho vypočítala a poslala zpátky. A kráva matikářka mě ještě pochválila. Krá, krá! Kluk 2: Krá krá. Kluk 3: Krá, krá. (chvíli si mlčky nohama pohazují s míčkem) Kluk 1: Krá krá. Je to pizda. Krá, krá! Kluk 2: Krá, krá. Matikářka jako? Krá, krá. Kluk 1: Krá, krá. Kdo jinej. Krá, krá. Kluk 3: Krá, krá. Všichni: Krá, krá, krá, krá, krá…. Kluk 3: Angličtinářka po mně chtěla fráze a já na ni krákal, že krákám anglicky, Krá! Kluk 2: Já už doma na fotra jenom krákám a ten je nasranej, krá! Všichni: Krá, krá, krá, krá….. (pantomimicky při tom krákání jako kdyby levitovali po vzoru Dravců, jako kdyby létali, mávají pažemi jako křídly) OBRAZ 12. (do tmy po skončení předchozího obrazu se na zadní projekci objeví stínohra, v níž se Mirkovi ulomí jedno z jeho křídel a on se zřítí z zemi - možná by to bylo nejúčinnější v naprostém tichu…. když se opět rozsvítí světlo, Alois a Venca, každý s kyticí v ruce, čekají na chodbě nemocnice, přichází lékař v bílém plášti) Lékař: Pánové, dělali jsme všechno možné i nemožné! Venca: Žije? Alois: Nebo snad finitum? Lékař: Dělali jsme i víc, než nemožné. Ale medicína má své hranice. Je mi to nesmírně líto, ale nepotěším vás. Alois: Konec? Lékař: Ani nevíte, jak těžko se mi to říká. Tak napůl konec. Jak chytrá Horákyně, napůl pěšky a napůl na voze. (nechápou) Má přeraženou páteř. Bude žít, ale z postele už se nezvedne. Dolétal. Dokrákoral. Je mi líto. Je mi opravdu líto. Alois: Ale prrognóza snad není až tak úplně… Lékař: JE až tak úplně. Vývod tlustého střeva. Ani se sám nenají. Venca: Je ale dófám na protekčním pokoju. Má na to! Lékař: Ubezpečuji vás, že je sám a na tom nejprotekčnějším pokoji. A časem jistě může být převezen do toho nejluxusnějšího sanatoria. Když to zaplatíte. Zavedeme do něj protekční barevné hadičky. (Venca s Aloisem konsternovaně stojí a kytice drží svisle směrem k zemi) Lékař: Ale než se za ním s kyticemi vydáte na Jipku, nemohli byste se mi alespoň vy dva zbylí podepsat? OBRAZ 13. (luxusní managerská rezidence Aloise, ten sedí v křesle a přijímá doktora Krále) Alois: (ukazuje gestem, aby se návštěvník posadil do protějšího křesla) Pane doktorre Roberrte Krráli, nechal jsem si vás důkladně prroklepnout, to je vám jasné. Zpočátku jste nás neměl rrád, ale pak jste prozřel. Zejména mě zaujala vaše diplomová prráce z katedrry rrežie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. Jak se ta prráce přesně jmenuje? Doktor Král: A ten Václav Klaus skutečně existoval? Aneb K atributům vybraných českých mystifikačních filmů. Alois: Zajímavý název. Já jsem pana prrezidenta Klause rrovněž nikdy ve skutečnosti neviděl. Doktor Král: Pan profesor Klaus mohl být fešák. A charismatická osobnost k tomu. Když to dotáhl až na prezidenta. Ale jeho existence možná jednou opravdu bude předmětem diskuze na téma mystifikace, něco jako kněžna Libuše. Pečovatelka: (přináší mlčky na tácku kávu, ke kávě i mineráku, kterou naleje do sklenice, misku sušenek, opět tiše odchází, na sobě má komickou uniformu služky s bílou zástěrou) Alois: Doktorrát máte z filmové režie? Doktor Král: Z informatiky. A omlouvám se vám za svoje počáteční nepochopení, pane profesore. Alois: (mávne rukou) A nyní něco točíte? Doktor Král: Živím se hudebními recenzemi a programováním. Režíruju jenom pro potěšení. - - - Mimochodem, webové stránky Dravců jsou vynikající. Alois: Děkuji. Vytvořili je vaši inforrmatičtí spolužáci. Strránky jsou modifikovány pro rrůzné jazykové a kulturrní okruhy, velký ohlas má zejména jejich čínská varianta. Máme rrovněž tým pro naši e-mailovou korrespondenci s fanoušky a tým na simulaci naší další existence. Zejména nyní, když jeden z nás je už navždy upoután na lůžko s přerraženou páteří. Zřítil se na zkoušce. Doktor Král: Takže Dravci z Kénigu končí. Alois: (nasadí zkormoucený výraz a pietně na chvíli zmlkne, jeho návštěvník upije kávu) Před veřejností to pochopitelně zůstane utajeno. Je je jedeme dál! (zde ponuře zaparoduje oblíbený předchozí výrok svého kolegy) Naši další existenci vytváříme podle progrramátorů MIT, kteří simulovali fungování amerrického prrezidenta po jeho případném úmrrtí v období války. Doktor Král: Poněkud morbidní. Alois: Souhlasím. V žoldu jsme měli zpočátku i hudební kritiky, ale nyní na nás pějí chválu zadarrmo. (ledabyle sáhne do hromádky papírů na stole) Třeba Jakub Pech o nás píše (nasazuje si brýle) … z amorrfní hmoty blíže neidentifikovatelných ptačích skřeků prrobleskují geniální melodie… a tohle je ještě lepší: Naoko nenápadně přimíchávají do svých nahrrávek něco jako rrybí tuk, kterrý je sice zdrravý, ale posluchač musí disponovat jistou dávkou zvrrácenosti, aby mu jejich drravčí ingrredience zachutnala… nebo tady právě vy, doktor Robert Král - ze Šavla je Pavel: rroztodivnými hlasy ptáků dosahují znepokojivých, surrově sebezpytných poloh, jimiž… Doktor Král: (zpaměti nahlas navazuje na text čtené recenze) … jimiž probleskuje blasfemie plující na syntetizátorovém ambientním voru… Alois: (odhodí recenzi a nevěřícně potřese hlavou, sundá si brýle) Krristenanebi! Doktor Král: (v rozpacích se pobryndá kávou) Dělal jsem, co jsem mohl. Alois: To jste tedy dělal. Jste děvka prrodejná. Jak ostatně všichni…. Ale pustíme si prro uklidnění nějakou hezkou muzičku. (zmáčkne knoflík ovladače a ozve se tichá hudba Leoše Janáčka - oba chvíli poslouchají - následující zbytek jejich rozhovoru již bude podbarven touto hudbou) Alois: (luskne prsty a jestli to neumí, tak silně zamlaská, jako kdyby přivolával psa – přicupitá Pečovatelka a na Aloisův pokyn odnese pryč tác s občerstvením) Měl bych prro vás prráci, pane doktorre. Střižnu a filmovou laborratoř byste si na náš účet tím nejlepším vybavil sám. Kamerramana si najdete rrovněž sám podle potřeby. Všechno tady v Semilassu, které jsme právě koupili. Doktor Král: (takticky neodpovídá, pouze vyčkává) Alois: Měl byste na starrosti videoklipy našich skladeb. Doktor Král: Rozpočet? Alois: Generrrálními sponzorry jsou ČEZ a Komerrční banka. Kromě videoklipů byste ještě prrůběžně točil Drravce skutečné i fiktivní úplně všude. Při vystoupeních, v nahrrávacím studiu, při lyžování v Alpách, při potápění v Karribiku. Jak hledí slunci vstříc. - - - Opravdu lyžovat a potápět se budou pochopitelně dubleři. Do rroka a do dne z toho sestříhat první celovečerní film. Doktor Král: Beru. Alois: Nemyslím klamat diváky absolutně. Spíše si hrrát s fakty a mystifikací. Nebýt forrmálně rrealistický, naopak užívat vysoce stylizovaných prrostředků. Těm divákům, kteří fiktivnost prrohlédnou, poskytnout hravou rradost z prrozření. Doktor Král: (extaticky) Rozumím, jde o to, aby pravdivost komunikátu nezávisela od autentičnosti zobrazené skutečnosti, ale spíše od dojmů, představ a pocitů diváka, od jeho víry, že má co do činění s čímsi pravdivým. Alois: Přesně. Doktor Král: Zkombinuji hrané scény s autentickými záběry i s hyper vizuálními sekvencemi tvořenými vícenásobnými expozicemi a animacemi. - - - Extrémně široké objektivy, stroboskopické nasvícení, kamera z ruky a nad tím vším vědecký komentář… Alois: Budeme si rrozumět, pane doktorre. Budou světové kulturrní grranty. Drravci mohou být vaše celoživotní téma. Jakož i obživa, zajisté. A až budeme všichni tři mrtví, budete korrmidlovat náš torrpedoborrec dál. Prrotože vy jste taky šílenec. Doktor Kál: (po pauze) Svrchovaně výstižně formulováno. Alois: (opět luskne prsty a přicupitá Pečovatelka, Alois hovoří k ní) Co dnes nebude k obědu? Pečovatelka: Dnes nebudou k obědu šulánky s mákem. Alois: Co bude v neděli po obědě? Pečovatelka: V neděli po obědě bude moučník. (ukloní se a zdvořile vycouvá) (chvíli oba se zalíbením poslouchají hudbu Leoše Janáčka) Alois: Za týden máme koncerrt v Riu a místo zesnulého Drravce bude hrrát rrobot. A časem budou hrrát už jenom tři rroboti. Aspoň se spolu nebudou hádat; ani netušíte, jak si v poslední době navzájem lezeme na nerrvy. Co byla původně srranda a hec, je nyní břímě. Doktor Král: (zlomyslně) Na světových pódiích budou hrát tři roboti a vy tu budete potají tiše jeden po druhém chcípat. Alois: Stáří a smrrt nepřelstíte, pane doktorre Rroberte Krráli, to se nepodařilo ani Stalinovi. --- Já jsem se ale v poslední době konečně našel. Implementuji do naší hudby matematiku. Doktor Král: Fugy Johana Sebastiana Bacha jsou taky kus matematiky… Alois: Máte pravdu, ale doba pokrročila. Tak jako jsou frraktály výtvarnou rrealizací matematiky – třeba kolega Serrba a jeho Mathematic Arrt, já zase matematiku pašuji do skladeb Drravců. To jsou ty zdánlivě náhodné elektrrické výboje v našich opusech. To kosmické prraskání a kvílení. Jestli se máme domluvit s jinými civilizacemi, bude to právě přes matematiku. Robert Král: Budete tu potají jeden po druhém chcípat, až všichni tři pojdete docela. A já tu káru potáhnu dál… OBRAZ 14. (krátká ukázka jejich dalšího koncertu, kdy jeden z nich je již robot (poněkud křečovitá varianta jeho původních pohybů), ale nikdo to nepozná - celý tento obraz by mohl být pouze v projekci) OBRAZ 15. (Alois ve svém osobním nahrávacím studiu implementuje do skladby Dravců matematické poselství určené inteligentním bytostem ve vesmíru… možná by mohl na bílou tabuli speciální fixkou črtat nějaké matematické vzorce; poslouchá při tom Janáčka a čaj mu na lusknutí prsty nebo na zamlaskání přinese Pečovatelka) OBRAZ 16. (studentky, které s nimi kdysi hovořily ve Skleněné louce, přijely na jejich zahraniční koncert v největší hale Londýna… samotný koncert se odehrává fiktivně za hlavami diváků v sále, dívenky jej obdivně a komicky komentují, při komentování si mohou vystačit pouze s citoslovci a obdivnými výkřiky, točí nad hlavami svými kalhotkami… jako předskokan Dravců je stařičký matador Bob Dylan… pokud bude nějaké průvodní slovo, pak pochopitelně v angličtině) OBRAZ 17. (uprostřed jeviště sedí již zestárlá Pečovatelka a na monitorech sleduje životní funkce tří již dávno nepohyblivých Dravců, kteří jsou dlouhodobě udržování pouze v komatu – ti nejsou vidět, diváci je pouze tuší v zákulisí… na kontrolu a tak trochu na návštěvu přichází rovněž zestárlý doktor Král… mohlo by být jemně naznačeno, že si Pečovatelka s doktorem Králem nejsou navzájem lhostejní) Doktor Král: Nevstávejte, sestři, zašel jsem jen na skok, jestli je něco nového… Pečovatelka: Co by tak mohlo být nového, pane doktore, přístroje fungují bezchybně. Doktor Král: Přístroje fungují bezchybně. A vy? Pečovatelka: Já?!? Já funguji taky bezchybně. Za ty peníze. Doktor Král: Krize, nekrize, my tady za ty peníze je je jedeme dál! Pečovatelka: A furrrt to párrra tlačí! Doktor Král: Vznášíme se nad zemí. Za ty peníze. Není liž pravda. Pečovatelka: Bezchybné přístroje budou lepší a ještě bezchybnější a my vedle nich budeme stárnout. Doktor Král: Jenom logotyp Dravců vydělává miliardy. Pečovatelka: Logotyp tří starců v komatu, uměle držených při životě. Až ten podfuk praskne, nedovedu si představit tu právnickou bitvu. Ve které zvítězí advokáti, kdo jiný. Doktor Král: Sere pes, sestři. Nějak bylo, nějak bude. Však jsme si oba nacpali strožok. OBRAZ 18. (předávání cen Grammy 2115 za celoživotní vklad světové moderní hudbě, Dravci z Kénigu hrají již neuvěřitelných 100 let… všichni tři přebírající jsou pochopitelně roboti – celé je to v pojato pompézně v ruštině, jakou se bude mluvit za 100 let) А теперь – премия Grammy 2015 за уникальный вклад в развитие мировой современной музыки. Вы спрашиваете, кто эту премию получит? Это – всепланетарная мегаформация, которая и в космос прорвалась первой. Её логотип представляет нашу Солнечную систему. Они блистают на сценах всего мира уже невероятно долгих сто лет! Кто же как не «Хищники» из Кенига! Благодарим. Бесконечно благодарим. Morerátor(ka): A těpjér' – prjémija Grémmy Dvě týsjači pjatnádcať (2015) za unikál'nyj vklad v razvítije mirovój sovrjemjénnoj múzyki. Vy sprášivajetě, kto étu prjémiju polúčit? Éto – vsjeplanětárnaja mjegaformácija, kotóraja i v kósmos prorvalás' pěrvoj. Jejó logotíp prjedstavljájet nášu Sólněčnuju sistjému. Oní blistájut na scénach vsjegó míra užé něvěrojátno dólgich sto let! Kto že kak ně «Chíščniki» iz Kéniga! (přicházejí tři roboti Dravců) Mirek: Blagodarím. Venca: Blagodarím. Alois: Běskonjéčno blagodarím. (potlesk diváků a do něj hudba Dravců) OBRAZ 19. (Marťané kdesi ve vesmíru hovoří o Zemi… poslouchají jednu ze skladeb Dravců, na které je kosmické ticho tu a tam proseknuté jakýmsi kosmickým výbojem a z dálky se občas ozve zakrákání dravce… celý epilog pojmout s jakousi bizarní ponurostí) (mluva obou ufounků by mohla jít jenom ze záznamu, aby se hlas dal namodulovat do elektronické podoby) Marťan 1: Nicotná planetka Země, ten výměšek za plotem Velkého Vesmíru. (oba se ukloní) Marťan 2: Jenom se tam navzájem vybíjejí v náboženských sporech. Marťan 1: Drancují přírodní zdroje a podestýlají se vlastními exkrementy. Marťan 2: Nevytvořili nic, čím by obohatili společenství Velkého Vesmíru. (znovu oba rituální úklona) Marťan 1: Tristní planetka, ta Země. Marťan 2: Snad jenom jejich Birds of Prey from Kenig. (zaposlouchají se do hudby Dravců a zkříží při tom obě horní končetiny na prsou) Marťan 1: Je v tom prostor a vítr. Marťan 2: Je v tom přesýpání písečných dun. Marťan 1: Je v tom příboj moře. Marťan 2: Jsou v tom intervaly vzájemného postavení planet. Marťan 1: Je v tom hudba sfér. Marťan 2: Je v tom vesmírné esperanto matematiky. (opět poslouchají) Marťan 1: A je v tom to jejich krákání… Marťan 2: (uchechtne se) Dravci ze Země mají krákání, víly z Alfa Centauri zase kvil víl… Marťan 1: Co znamená vlastně to jejich from Kenig? Marťan 2: Kénig… nejspíš mýtický časoprostor tamní Sluneční soustavy. EPILOG Totéž, co na začátku v prologu. Úvodní prolog na závěr pak stáhnout opět do ticha a tmy a počkat, až diváci pochopí, že je konec celé téhle kokotiny a až začnou freneticky tleskat; pak bude teprve definitivní KONEC