• Kýč je komplexní kulturní jev.
• Nelze jej definovat, záleží na individuálních preferencích.
• Milan Kundera: "Bratrství všech lidí světa bude možno založit jen na kýči."
• Birkhofova estetická míra.
• Kýč musí být okamžitě identifikovatelný.
• Estetika klamu a sebeklamu.
• Kýč nepřináší stylové inovace.
• Kýč není formou špatného umění, nýbrž tvoří svůj vlastní uzavřený systém, který se vyskytuje vedle systému umění.
• V kýči zobrazené CO působí na úkor JAK.
• Příroda není nikdy kýčem, tím může být pouze její zobrazení.
• Kýč je neslučitelný s ironií.
• Kýč nekončí otázkou, nýbrž odpovědí.
• Vážnost kýče jej činí směšným a patetickým.
• Kýč parazituje na emocionálním náboji zobrazovaného jevu, ale i na úspěšných uměleckých dílech.
• Konzument ve lži kýče nachází sebe sama, kýč je lehce stravitelný.
• Dialektický vztah mezi avantgardou a kýčem.
• Kýč konzumenta přesvědčuje, že se prostě setkal s kulturou a že nemá klást další otázky.
• Umělecké poselství je struktura, která nelze vtěsnat do definice, do konvenční formule.
  

Hlavní proud umění a postranní ramena nepředvídatelné živé tvorby.

Co je střed a co je okraj? Které tendence jsou určující a které neživotné?

České outsiderství jako legitimní tvůrce národní kultury.

Němcová a Mácha.

Milota Zdirad Polák.

Josef Jaroslav Langer.

Jožka Mrázek Hořický a Jan Novák.