Architektura 20. století Úvod — Moderna Vyvinutí moderní architektury jako sociální aspekt, úzce spojený s projektem moderny. Podle názoru kritiků se moderní sloh rozvinul jako výsledek sociální a politické revoluce. Moderní architektura jako prvotně řízena technologickým a stavitelským vývojem, schopnosti materiálů, které se pro nové budovy používaly, jako železo, ocel, beton a sklo, přispěly k objevu nových technik staveb a byly součástí průmyslové revoluce. Modernismus jako věc vkusu, a reakce proti eklekticismu a marnotraným slohovým excesům viktoriánské doby. ➊ ➋ ➌ Eklekticismus V architektuře se jako eklektismus označuje umělecký směr vzniklý v druhé polovině devatenáctého století. Styl odkazuje k historickým obdobím, a umožňuje spojovat formální znaky jednotlivých neostylů společně na jedné stavbě. Zároveň porušuje do té doby obvyklou harmonii a proporce, ověřené historickými poznatky. Architektura v této podobě přežívá až do prvních let dvacátého století, i když souběžně se už formuje odlišná koncepce i výraz, který u ní bývá označován jako secese. 1796 Mlýn v Shrewsbury poprvé použití ohnivzdorný design, který spočíval v odlitém železu a cihlách s podlahou z dlažebních kostek. Konstrukce posilnila strukturu mlýnů. Umožnění umístit mnohem větší stroje. Kvůli malým znalostem o železe jako stavebním materiálu se mlýn zhroutil 19. století na počátku 30. let Eaton Hodgkinson představil světu nosník, vedoucí k velkému rozšíření železných konstrukcí. Strohá industriální architektura změnila krajinu Manchesteru a části hrabství West Yorkshire „Tmavé satanovy mlýny“. 1851 Křišťálový palác Londýn železno-ocelová stavba Joseph Paxton 1890 Ocelové mrakodrapy Chicago William Le Baron Jenne a Louis Sullivan 1906 Chrám jednoty Chicago 1926 Druhé Goetheanum Rudolfa Steinera Basel použití betonu jako hlavní cesta architektonického vyjádření než užitku Frank Lloyd Wright Úvod — Moderna Kolem roku 1900 začalo mnoho architektů po celém světě vyvíjet nová architektonická řešení, aby spojili tradice (např. gotiku) s novými technologickými možnostmi. ► Frank Lloyd Wright Chicago ► Louis Sullivan Chicago ► Victor Hort Brusel ► Antoni Gaudí Barcelona ► Otto Wagner Vídeň ► Charles Rennie MackintoshGlasgow Může být považován také za boj mezi starým a novým. V této době se začal termín moderní architektura, používat i v tisku a objevil se v názvu knihy Otto Wagnera. Klíčovou organizací, která uchopila ideály arts and crafts a modernismu tak, jak se vyvinuly v 20. letech 20. století, byl Deutscher Werkbund a Německáasociacearchitektů,designérů a průmyslníků, 1907 založeno v Mnichově na popud ­Hermanna Muthesia. Cílem Werkbundu bylo sponzorovat pokus začlenit tradiční řemesla s technikami průmyslové hromadné výroby. Úvod — Moderna Otto Wagner Začátky novorenesanční styl, konec 90. let vliv secese, secesní zdobení. Rozvoj myšlenky J. G. Sempera o racionalismu v architektuře (co není účelné, nemůže být krásné). V pozdějších stavbách po roce 1904 předznamenává modernistickou architekturu 20. století. Jeho pozdní dílo se značně blíží moderní puristické architektuře a funkcionalismu. 1896 Moderne Architektur teoretické dílo nastoluje požadavek užitkového stylu založeného na účelnosti, vhodně zvoleném materiálu a konstrukci. 1886 vila Wagner Ⅰ Vídeň 1898 Majolikahaus Vídeň Dům má na fasádě charakteristický květinový dekor, secesním ornamentem jsou vybaveny i balkóny. stanice Karlsplatz Vídeňské metro 1899 člen Vídeňské secese, spolku rakouských výtvarných umělců. Vystoupil z ní v roce 1905 společně s Gustavem Klimtem. 1904 kostel sv. Leopolda Vídeň vyznamná jak z architektonického pojetí, tak ve výzdobě interiéru včetně vitráží. 1908 Sanatorium Lupus 1911 Neustiftgasse & Döblergasse Obytné domy 1912 vila Wagner Ⅱ viditelná proměna stylu od vily Wagner Ⅰ, která je secesního ražení, kdežto vila Wagner Ⅱ je více očištěna od dekoru jasná linie stavby, jednoduší pojetí materiálů. 1912 c. k. Poštovní spořitelny Jednoduché pojetí materiálů jako ocel a sklo. 1857 studium architektury na Polytechnickém institutu ve Vídni 1860 studium Berlín, Berlínská stavební akademie 1860 studium na Akademii výtvarných umění Vídeň 1862 vstup do ateliéru Ludwiga von Förstera 1873 spoluzakladatel konsorcia pro realizaci světové výstavy, která se uskutečnila ve Vídni 1910–1911 zastával na Akademii funkci prorektora, ještě v období 1913–1915 jako honorární profesor vedl několik žáků, kteří se k němu zapsali v roce 1912, kdy odešel do důchodu. Wagnerovo přední postavení mezi rakouskými architekty se odráželo i ve jmenování do nejrůznějších funkcí a komisí. Byl také zván do porot různých architektonických soutěží. Byl oceněn řadou vyznamenání jako Řád železné koruny III. třídy, kříž důstojníka Řádu čestné legie, komturův kříž Řádu Františka Josefa, Salvátorská medaile, titul dvorního rady. Wagnerovi žáci působící v Čechách a na Moravě Joseph Maria Olbrich, Friedrich Ohmann, Josef Hoffmann, Jože Plečnik. * 13. 7. 1841 Penzing u Vídně † 11. 4. 1918 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Moderne Architektur vila Wagner 1 Majolikahaus stanice Karlsplatz kostel sv. Leopold Sanatorium Lopus Neustiftgasse & Dublergasse vila Wagner 2 c. k. Poštovní spořitelny c. k. Poštovní spořitelny Adolf Loos * 10. 12. 1870 Brno † 23. 8. 1933 Kalksburg u Vídně Pocházel z kamenosochařské rodiny. Přímý předstupněm moderní architektury. Jeho tvorba vyprovokovávala tehdejší společnost ve Vídni. Vliv jeho tvorby, spadá předvším do roků 1904–1910. Ve své tvorbě uplatňoval hojně Raumplan. Napsal vlivný článek Ornament a zločin. 1897 Salon Ebenstein Vídeň První významná realizace krejčovského salónu. 1899 Café MuseumVídeň Vídeňská společnost zaskočena. Kvůli strohému interiéru se kavárna přezdívala Café nihilismus. 1906 Vila KarmaClarens u Montreux Rekonstrukce vily pro psychiatra dr. Beera, kterou rekonstruoval plně ve vlastních intencích. 1908 Ornament & zločinesej/manifest Dílo kritizuje secesní styl a naopak vyzívá k oproštěnosti od zbytečné zdobnosti a ornamentu. Myšlenka úsporné investice do jednoduchých účelových položek. 1911 obchodní dům Goldman & Salatsch (Looshaus)Vídeň Obchodní dům leží na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu. Podrážděná Vídešká společnost přezdívala dům „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken). 1916 vila Viktora BaueraHrušovany u Brna Jedno znejvětších Loosvých děl na Moravě pro jeho přítele cukrovarníka Viktora Bauera. Kromě vily vybudoval i v místních Hrušovanech Cukerní rafinerii (cukrovar). 1922 vila Josefa RuferaVídeň Poprvé využito Raumplanu. 1926 Dům a studio Tristana TzaryPaříž Postaveno pro avantgardního spisovatele Tristana Tzaru. Budova využívá Raumplan. Interiér vytvářel Italský a starý francouzský nábytek. Dům byl vybaven Africkou sbírkou umění a Surrealistickými obrazy. 1927 návrh vily pro Josephine Bakerovou Návrh nerealizován následkem žárlivého vztahu dvou slavných architektů – Adolfa Loose a Le Corbusiera k Josephine Baker. 1893–1896 pobýval ve Spojených státech, vystřídal řadu aktivit od pomocných prací v hotelech, na stavbách až po psaní uměleckých kritik. Pohyboval se ve Filadelfii, New Yorku a Chicagu. V Chicagu se seznámil s výsledky Chicagské školy. Po návratu do Evropy nastoupení do vojenské služby jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti a poté se usadil ve Vídni, kde zapadl do intelektuální společnosti, vedle Karla Krause, Petra Altenberga a Egona Schieleho. Ve Vídni začal psát do listů a časopisů: Die Zeit, Wage, Fremden Blatt, Neue Freie Presse. Články vzbudily pozornost a přinesly mu i první úkol – návrh krejčovského salonu Ebenstein. V prvním desetiletí 20. století byl Adolf Loos jednou z nevlivnějších postav vídeňské tvůrčí společnosti. Ovlivňoval nejvýznamnější osobnosti oné doby, jako je Ludwig Wittgenstein, Arnold Schoenberg a Le Corbusier. Po zániku Rakousko-Uherska se Loosova pozornost více vracela do Českých zemí, kde se velmi úspěšně rozvíjela moderní architektura, a mladí tvůrci převzali štafetu a silně se inspirovali u Loose. Rakousko-Uhersko Rakousko 1928 Mollerův důmVídeň Plné využití Raumplanu. 1930 Müllerova vilaPraha 6 Plné využití Raumplanu. Spolupráce s Karlem Lhotou, který se podílel na interiéru. Vila petří mezi nejpřednější Loosovu práci a jeho nejznámější budovu v ČR. 1932 Winternitzova vilaPraha 5 Plné využití Raumplanu. Spolupráce s Karlem Lhotou, který se podílel na interiéru. Vila podle své barvy též přezdívaná jako Béžová princezna. 1932 Soubor dělnických domůNáchod (dochovaný, částečně přestavěný) v Náchodě-Babí v horní části ulice Na Vyšehradě. Je vynikající ukázkou dělnické kolonie domků s plným využitím prostoru na jednoduché a účelné byty. Raumplan Navrhování stavby podle Raumplanu spočívá v narušení horizontálního navazování jednotlivých pater, vnitřek stavby je členěn na jednotlivé kubusy s rozdílnou světlou výškou a tím dochází k propojení místností s různými výškovými úrovněmi. Tento způsob řešení prostru nebyl zcela nový, živelně se uplatňoval již ve starověkých a středověkých stavbách, stejně jako byl vlastní jistým druhům prostor z užitných důvodů (obchody, knihovny a knihkupectví, sýpky apod.). Loos jej však v součinnosti se svými asistenty povýšil na princip, nakládal s ním s velkým důmyslem a mistrovstvím a vytvořil s jeho užitím několik ceněných děl. Adolf Loos * 10. 12. 1870 Brno † 23. 8. 1933 Kalksburg u Vídně Café Museum Vila Karma Ornament & zločin http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=5788&type=17 obchodní dům Goldman & Salatsch vila Viktora Bauera vila Josefa Rufera Dům a studio Tristana Tzary návrh vily pro Josephine Bakerovou Mollerův dům Müllerova vila Müllerova vila Müllerova vila Winternitzova vila Funkcionalismus Louise Sullivan „Forma následuje funkci“. Adolf Loos „Architektura nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály.“ „Ornament je zločin.“ Le Corbusier „Dekorace je smyslné a primitivní povahy, stejně jako barva, a hodí se toliko pro nižší třídy, sedláky a divochy.“ Charakteristickým rysem funkcionalismu je železobetonová skeletová konstrukce a volný půdorys. Budují se účelové budovy jednoduchých tvarů. Používají se nové materiály jako šamotové cihly, železo nebo beton. 5 bodů moderní architektury (funkcionalismu) od Le Corbusiera ➀ Sloupy → stavět domy na sloupech, čímž se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb. ➁ Střešní zahrady → technika plochých střech umožňuje budovat na střechách zahrady. Nahrazují zeleň, kterou dům místu odebral. ➂ Volný půdorys → sloupy nesou síly všech podlaží, což umožňuje volné členění prostoru nenosnými příčkami. ➃ Pásová okna → systém sloupů umožňuje vést dlouhá okna mezi sloupy. ➄ Volné průčelí → konzolovitě vyvedené stropy uvolňují průčelí pro řešení oken bez přímé návaznosti na vnitřní dělení. * 6. 10. 1887 La Chaux-de-Fonds † 27. 8. 1965 Cap Martin Švýcarsko Francie Největší architekt 20. století se silným vlivem na architekturu a architekty po celém světě. Mnohé jeho nápady a principy zobecněly až po jeho smrti a jsou používány i v 21. století. Nastolil principy funkcionalistické architektury. „Jsem samouk a jsem zvědavý. Nemám žádnou školu, nemusel jsem se tudíž pracně odnaučovat to, co bych se v ní učil. Nechci se míchat mezi akademiky, neboť člověk nesmí myslet akademicky. Jedinou mou školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás.“ 1915 Dom-Inooblast Flander Navrh skeletové konstrukce, kterou si obyvatelé měli sami podle libosti dokončit stavbou nenosných zdí a příček. Projekt nerealizován. Konstrukční systém byl obrazem nového stylu, který se pomalu prosazoval v Americe i v Evropě a byl později nazván funkcionalismus. 1916 Vila SchwobLa Chaux-de-Fonds Jeden jeho z prvních domů s použitím železobetonové kon- strukce. Předválečná architektura 1922 Vila Améde OzenfantPaříž 1922 Výstavní pavilon L‘Esprit NouveauPaříž Nedochováno 1923 Vila Raoula La RochePaříž 1925 Dům pro vlastní rodiče u Ženevského jezera Ženeva 1926 La Cité FrugèsBordeaux Bytová zástavba. 1926 Weissenhofsiedlung Stuttgart 1902 Škola uměleckých řemesel École des Arts Décoratifs obor rytectví. Jeho pozornost k architektuře obrátil jeho učitel. V 17 letech vytvořil v La Chaux-de-Fonds svoji první realizaci – dům pro rytce Louse Falleta. V letech 1907 – 1914 za vydělané peníze cestoval. Poznával Itálii, Řecko, Istanbul, Německo, Paříž. Roku 1911 Praha. Bez architektonického vzdělání, na základě skic z poznávacích cest, byl ve 20 letech přijat do ateliéru bratrů Perretových. Ti byli proslulí používáním tehdy progresivního železobetonu. O tři roky později pracoval u Petra Behrense, kde poznal i Miese van de Rohe. Roku 1917 odjel do Paříže, kde potkal malíře Amédée Ozenfanta, s jehož pomocí si roku 1920 zvolil pseudonym Le Corbusier. Spolu diskutovali o umění a publikovali manifest Aprés le cubisme (protikubistický program purismu). V letech 1919 – 1923 spolu vydávali kulturní měsíčník L’Esprit nouveau, ve kterém popularizovali „moderní myšlení“ a „nové umění“. V roce 1922 se spojil se svým bratrancem, známým konstruktérem železobetonových konstrukcí Piérem Jeanneretem. Spolupracovali až do roku 1940. Le Corbusier * 6. 10. 1887 La Chaux-de-Fonds † 27. 8. 1965 Cap Martin Švýcarsko Francie Meziválečná architektura 1931 Vila Savoye Poissy Nejslavnější dílo, ve kterém důsledně uplatnil svých pět bodů. Projevil zde náznaky pozdějšího sochařského pojetí architektury. 1935 Palác CentrosojuzuMoskva Prvky konstruktivismu, které na něj měli vliv při pobytu v Moskvě. 1935 Vila u Les Mathes Les Mathes Poválečná architektura 1952 Kolektivní dům Unité d‘habitationMarseille Budova poskytla 1600 obyvatelům dvoupodlažní byty a značné množství služeb (jesle, mateřská škola, družina, jídelny, knihovna, klubovny, přednáškové sály, dílny pro zájmovou činnost). Obytná jednotka v Marseille je přirovnávána k malému městu, kde chodby představují ulice, vedoucí na střechu - náměstí. Na střeše se nachází prostor pro různé občanské aktivity (taneční škola, grilování, bazén). 1955 kaple Notre Dame du Haut (Ronchamp)Ronchamp Volná modelace tvarů, ojedinělé tvaroslový, vymyká se mimo Le Corbusierovu tvorbu. 1956 Nejvyšší soudČandígarh 1960 Klášter La Tourette u Lyonu Uplatnění striktních řeholních předpisů, které určily zcela novou formu, uplatnil však i sociální cítění a skromnost. Z českých osobností udržoval styky s Karlem Teigem, Bohuslavem Fuchsem, Jaromírem Krejcarem, Janem Vaňkem, Bedřichem Rozehnalem i Františkem L. Gahurou. Velmi mu imponovala osobnost Jana Antonína Bati, ke kterému měl opravdu aktivní vztah a rád by v něm viděl svého budoucího stavebníka (inves- tora). Le Corbusier * 6. 10. 1887 La Chaux-de-Fonds † 27. 8. 1965 Cap Martin Švýcarsko Francie Své názory na stavbu měst Le Corbusier poprvé popsal ve své knize Urbanisme (1925), ve které volal po jasnosti a řádu „Zakřivená ulice je cestou osla, ne člověka“. Vyzdvihoval rovný terén, zvyšování hustoty obyvatelstva, stavbu vysokých domů, dopravu ve více úrovních. V další knize Ville radieuse (1935), ve které popisoval svůj projekt „zářícího města“ požadoval pro všechny obyvatele slunce, viditelnost oblohy a stromů v každém bytě. Jako teoretik měl Le Corbusier nezastupitelnou úlohu při vzniku konferencí CIAM a na formulaci Athénské charty. Bydlení Po první světové válce u Le Corbusiera nalezneme výrazný sociální aspekt. Příklon k prefabrikaci a sériové výrobě lze vidět například u projektu s názvem Citrohan (1921), kde se projevila jeho klasická koncepce bytu: přední vyšší část byla vyhrazena obydlí, nižší zadní část v přízemí kuchyni, v patře ložnici. Tuto koncepci jako bytovou jednotku poprvé prezentoval pavilón Esprit Nouveau na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1922. První velká realizace jeho myšlenky přišla po druhé světové válce. Z důvodu poválečného nedostatku bytů ho francouzská vláda pověřila stavbou velkého obytného bloku – Unité d‘habitation (1946 – 1952). Unité d‘habitation v Marseille představuje jednu z pozoruhodných staveb 20. století jak z hlediska výtvarné formy, tak z hlediska sociálního programu. Le Corbusier do něj vložil 337 bytů ve 23 rozmanitých typech – převážně dvoupodlažních. Sedmým a osmým patrem probíhá obchodní ulice, na střešní terase byly umístěny jesle, školky, tělocvična a bazén. Dům byl koncipován jako město samo o sobě, střecha hrála úlohu ná- městí. Le Corbusier * 6. 10. 1887 La Chaux-de-Fonds † 27. 8. 1965 Cap Martin Švýcarsko Francie 1922 představil projekt Soudobého města pro tři milióny obyvatel. Město se rozprostíralo na pravoúhlé síti a demonstrovalo všechny Corbusierovy urbanistické zásady. Význam Une ville contemporaine, jak zní jeho originální název, spočíval v důsledném oddělení různých druhů dopravy, v soustředění zástavby do výškových budov a ve volném, vzdušném rozvrhu městského celku. Podobnou představu aplikoval na plán důkladné přestavby Paříže roku 1925. Vytvořil řadu dalších urbanistických plánů: 1933 rozšíření Antverp, 1935 „Zářící město“, 1929 plán pro Rio de Janeiro a 1930–1942 plán pro Alžír. Realizován nebyl ani jeden. Corbusier vypracoval v letech 1935–1937 také čtyři návrhy pro firmu Baťa: urbanistický rozvoj Zlína, projekty typových prodejen obuvi, návrh podnikového města Hellocourt ve Francii a pavilón firmy pro Světovou výstavu v Paříži. Také z těchto návrhu nebyl žádný uskutečněn. V předválečných realizacích se objevují některé prvky brutalismu, v poválečném období tyto prvky ještě zesílily. Corbusierovy stavby získaly na plastičnosti, působily více celistvě a sochařsky. Beton začal představovat v jeho přirozeném stavu - ponechával jej neupravený a hrubý. Příležitost realizovat své urbanistické koncepce dostal Le Corbusier také v Indii, kde se podílel na plánování nového správního centra – Čandígar- hu. Le Corbusier Dom-Ino Vila Schwob Vila Améde Ozenfant Výstavní pavilon L’Esprit Nouveau Vila Raoula La Roche Dům pro vlastní rodiče La Cité Frugés Weissenhofsiedlung Vila Savoye Palác Centrosojuzu Kolektivní dům Unité d’habitation kaple Ronchamp Nejvyšší soud Čandígarh Klášter La Tourette Mezinárodní styl Ve 30. letech uplatnění funkcionalismu na mezinárodní úrovni, jehož zásady formuloval Congrès International d‘Architecture Moderne – CIAM (Kongres mezinárodní moderní architektury), ustavený v roce 1928 na hradě La Sarraz u Lausanne ve Švýcarsku. Mezinárodní styl (International Style) se rozšiřuje do dalších zemí, kde se ujímají zásady funkcionalismu → Polsko, Maďarsko, Jugoslávie, Itálie, Anglie, Švýcarsko, Španělsko, Skandinávie. 2. světová válka přinesla stagnaci evropské avantgardy a v některých případech úplné opuštění programových zásad, došlo k rozšíření mezinárodního stylu mimo Evropu na zámořské kontinenty, do Severní a Jižní Ameriky, severní Afriky, Japonska a Indie. Díky tomu došlo k propojení zásad funkcionalismu s tradicí a zvyklostmi místních stavebních kultur, což mělo za následek stanovení nového konceptu soudobé architektury, jehož ideou byla tzv. organická architektura. CIAM Congrès International d‘Architecture Moderne (CIAM) byla organizace, která vznikla na popud řady významných, pokrokově smýšlejících architektů, které překvapilo rozhodnutí v soutěži na palác Společnosti národů, konané roku 1926 v Ženevě. V té se poprvé střetlo moderní, pokrokové pojetí architektury s konzervativním. Tito si nadále chtěli ujasnit a prověřit své názory a vize. Hlavními organizátory prvního kongresu CIAM byli Le Corbusier a švýcarský teoretik Sigfried Giedion. Pozváni byli také čeští architekti Josef Gočár, Jaromír Krejcar, Adolf Loos a Oldřich Starý, kteří se nakonec nezúčastnili. První kongres se konal na zámku La Sarraz u Lausanne v roce 1928. Zabýval se tématy urbanismu, národohospodářství, architektura a veřejné mínění, architektura a stát. Architekti zdůrazňují požadavek kolektivního pozemkového hospodářství, kritizují výchovu architektů i výsadní postavení oficiálního akademismu. V roce 1935 se stali českými delegáty na návrh Le Corbusiera, Bohuslav Fuchs a František Lydie Gahura. Manifest, který podepsala řada významných architektů: (H. P. Berlage, H. Häring, Le Corbusier, A. Lurçat, E. May, H. Meyer, G. Rietveld) později vyvrcholil na čtvrtém kongresu v podepsání tzv. Athénské charty. V Československu se ustanovila samostatná místní skupina CIAM včele s architektem Františkem Kalivodou. * 18. 5. 1883 Berlín † 5. 7. 1969 Boston Německo USA Architekt pokrokového myšlení, ředitel Bauhausu a CIAM, byl proti individualismu – vyhledával spolupráci podobně smýšlejících, a také své pozdní práce po roce 1946 tvořil zejména v pracovní skupině. Vytvořil významnou teoretickou práci, program industrializace stavebnictví. Během roku 1951 získal řadu ocenění a doktorátů po celém světě, a o deset let později se zúčastnil výstavy „Čtyři velcí mistři“ (Gropius, Mies van der Rohe, Le Corbusier, Wright). 1916 továrna na kopyta „Fagus werk“Hannover Zásadní stavba v historii architektury jako první důsledná moderní stavba. 1913 Zlatá medaile na Světové výstavě v Ženevě 1914 Výstava WerkbunduKolín nad Rýnem Společně s Adolfem Meyerem 1919 ředitel BauhausuVýmar nahradil předešlou Vysokou školu výtvarných umění a Uměleckoprůmyslovou školu 1922 návrh na výškovou budovu Chicago TribuneChicago Spolupráce s Adolfem Meyerem. Návrh byl bez odměny. 1923 Stavebnice Obnovil téma prefabrikace a typizace prvků, a využil jej v první etapě stavby 1924 ředitel BauhausuDesava Pod tlakem pravičáků a konzervativců se musel Bauhaus přestěhovat z Výmaru do Desavy, kde měl Gropius (po odchodu některých z učitelů) možnost výuku směřovat více moderně. 1926 nová budova školy, tři dvojdomky učitelů a svou vlastní viluDesava Celé v duchu funkcionalismu 1927 projekt Totální divadlo, a stavěl rodinný dům na sídlišti Weissenhof ve Stuttgartu. Walter Gropius 1928 sídliště TörtenDesava Vytvořil nový urbanistický koncept tzv. řádkové zástavby – domy byly stavěny rovnoběžně a hlavní silnice k nim byla napojena kolmo, čímž je chránil před hlukem a smogem. Uplatnil jej například při výstavbě 1928 sídliště DammerstockKarlsruhe 1928 odchod z Bauhausu 1929 Obytný soubor Siemensstadt 1929 až do roku 1956 působil jako viceprezident CIAM (Congés internationaux d´architecture moderne). 1934 emigrace do Anglie, kvůli narůstajcímu nacismu v Německu. 1936 studentská kolej v ImpingtonuCambridgeshire Spolupráce s Maxwellem Fryem, se kterým založil soukromou kancelář v Lon- dýně. USA Pokous s K. Wachsmannem o velkovýrobu rodinných domků. 1937 profesor na Harvard v Bostnu Přijal nabídku na práci profesora na přední americké univerzitě kde se zasloužil o modernizaci a reorganizaci výuky architektů. 1942 nové sídliště pro 30 000 obyvatel Boston Zásadní nový urbanistický koncept – bylo rozčleněno na několik menších okrsků (neighbourhoodů) s vlastními centry, všem pak bylo společné jedno středisko vyššího typu. Splupráce s Martinem Wagnerem. 1945 založil TAC (The Architects Collaborative) 1948–1950 byl prezidentem CIAM 1957 Chrám Oheb-ShalomBaltimore 1963 správní budova PANAMNew York 1966 admin. budova J. F. KennedyhoBoston 1968 admin. budova Tower-EastCleveland Walter Gropius * 18. 5. 1883 Berlín † 5. 7. 1969 Boston Německo USA Fagus werk Výstava Werkbundu Chicago Tribune Bauhaus Desava Bauhaus Desava sídliště Weissenhof sídliště Törten sídliště Dammerstock sídliště Dammerstock Obytný soubor Siemensstadt studentská kolej v Impingtonu studentská kolej v Impingtonu Chrám Oheb-Shalom správní budova PANAM budova J. F. Kennedyho Tower-East Ludwig Mies van der Rohe * 27. 3. 1886 Cáchy † 17. 8. 1969 Chicago Německo USA Životní úkol: vytvořit nový architektonický jazyk, který by mohl reprezentovat novou éru technologie a výroby. Cítil potřebu architektury, která by vyjadřovala a zároveň byla v souladu s dobou, stejně jako se například spiritualismus našel v gotické architektuře. Byl samouk, který důkladně studoval slavné filozofy a myslitele, aby lépe pochopil povahu a základní vlastnosti technické doby, ve které žil. Architektura se řídila vysoce abstrakčními zásadami a jeho zobecněné popisy těchto zásad záměrně nechávají prostor pro inter- pretaci. Založil své architektonické poslání a zásady na chápání a výkladu myšlenek těch teoretiků a kritiků, kteří uvažovali o klesajícím významu tradičních stylů. Některé teoretické myšlenky přijal za vlastní, jako například estetické principy ruského konstruktivismu a jeho ideologii „účelné“ skulpturální montáže moderních průmyslových materiálů. Inspiraci našel u nizozemského uměleckého hnutí De Stijl a v jeho jednoduchých lineárních tvarech a plochách, přesných liniích, čistém využití barev a rozšíření prostoru kolem a vně vnitřních stěn. Zejména se mu zamlouvalo Rietveldovo vrstvení dílčích funkčních prostorů uvnitř celkového prostoru a zdůraznění částí. Myšlenky Adolfa Loose našly u něho odezvu, především myšlenka nahrazení složitých užitých uměleckých ornamentů přímým zobrazením vlastních vizuálních vlastností materiálu a tvarů. V USA se zaměřil na to, jak uzavřít volné a upravitelné univerzální prostory jasně uspořádanou konstrukcí z průmyslové oceli vyplněné velkými tabulkovými skly. 1922 návrh Glass SkyscraperBerlín 1923 spoluzakladatel designového časopisu G (Gestaltung) 1927 WeissenhofsiedlungStuttgart Vytvoření sídliště pro výstavu ve Stuttgartu. Sídliště obsahovalo 33 domů z tohož domy číslo 1-4 vytvořil Mies. Na sídlišti se podíleli architekti jako Le Courbisier, Jeanneret, Gropius, Bourgeois, který nahradil návrh Loose, protže Loosův návrh byl moc inovativní aspd. 1929 Pavilon BarcelonaBarcelona Dočasný německý pavilon pro Mezinárodní výstavu v Barceloně (na původním místě byl pavilon v roce 1986 znovu vybudován) 1930 vila TugendhatBrno Nejvýznačnější předválečné dílo s pavilonem Barcelona. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů: ➀ obyvatelný nepřerušovaný prostor ➁ okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé ➂ nosný systém budovy tvoří ocelový skelet, stropy tudíž nenesou zdi, ale 29 ocelových nýtovaných sloupů profilu kříže, v obytných místnostech obaleny chromovaným plechem. Toto řešení bylo v rodinném domě použito poprvé. 1930 ředitel Bauhausu, 1932 rozpuštění školy 1951 Edith Farnsworth HouseIllinois 1956 Crown Hall Byl vedoucí oddělení architektury na Illinois Institute of Technology (IIT). Kde návrhl nové budovy a hlavní plán kampusu. Alumni Hall, Kaple a nejznámější Crown Hall. 1958 Seagram BuildingNew York 1968 The Neue NationalgalerieBerlín 1973 I.B.M. PlazaChicago projekty pro investora Herba Greenwalda představily styl, který se zdál být přirozeným vývojem chicagské školy 19. století. Pro mnohé americké kulturní a vzdělávací instituce, investory, veřejné úřady či velké společnosti se jeho architektura, s kořeny v německém Bauhausu a západoevropském internacionálním stylu, stala uznávanou. Ludwig Mies van der Rohe * 27. 3. 1886 Cáchy † 17. 8. 1969 Chicago Německo USA Glass Skyscraper Weissenhofsiedlung Pavilon Barcelona vila Tugendhat Farnsworth House Crown Hall Seagram Building The Neue Nationalgalerie I.B.M. Plaza Bauhaus Škola s názvem Bauhaus vznikla roku 1919 z původní uměleckoprůmyslové školy, kterou roku 1906 založil Henry van de Velde ve Vý- maru. Jeho nástupce Walter Gropius sloučil původní školu s výmarskou akademií výtvarných umění a novou školu nazval Bauhaus. Pro školu také sám navrhl budovu. Škola měla obnovit „jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Každý student Bauhausu se tedy musel naučit řemeslu. Roku 1924 se musí pod tlakem zemské vlády z Výmaru přestěhovat do Desavy. Ani zde však škola dlouho nevydržela a ze stejných důvodů se roku 1932 podruhé stěhuje do Berlína. Pro svůj výrazně pokrokový a levicový charakter byla škola několik měsíců po nástupu nacistů k moci obviněná z „bolševické rozvratné činnosti“ a rozpuštěna (1933). Význam Bauhausu spočívá ve vynikající učební metodě, která se dnes využívá na všech architektonických školách: výchova na konkrétních úkolech pro reálnou práci. Významná byla také publikační činnost místních pedagogů (Marcel Breuer, Ludwig Hilberseimer, Paul Klee a další). Na škole vyučovali Josef Albers Marcel Breuer Walter Gropius Vasilij Kandinskij Paul Klee Ludwig Mies van der Rohe Piet Mondrian László Moholy-Nagy Gunta Stölzl a další … Frank Lloyd Wright * 8. 6. 1867 Richland Center † 9. 4. 1959 Phoenix USA USA Architekt bez školního vzdělání. Zkušeností nabyl praxí jako kreslič a několik let pracoval v agentuře u Sullivana. Jeho tvorba prochází modernou do moderní architektury, využívá nové materiály jako je beton, sklo atd.. Jeho orientace a inspirace od ostatních současných architektů byla především na souznění s přírodou a fungování s ní jeho architektura je organická. Jeho vrcholnými díly byl Fallingwater house, kde součástí domu se stává protejkající potok nebo Guggenheimovo muzeum v New yourku, které bez pochyby vychází z přírodních organických tvarů jako je mořská mušle. Lloydův zájem byl i v tradičním umění Japonska, které se v některých jeho stavbách též projevilo. 1893 The Walter Gale HouseIllinois 1894 William H. Winslow HouseIllinois 1895 Nathan G. Moore HouseIllinois 1901 Ward Winfield Willits ResidenceIllinois 1902 Arthur Heurtley HouseIllinois 1903 Larkin Administration BuildingNew York 1904 Unity TempleIllinois 1905 Darwin D. Martin HouseNew York 1909 Frank Lloyd Wright Home & StudioIllinois 1909 Frederick C. Robie ResidenceIllinois 1911 TaliesinWisconsin Vlastní projekt komplexu na bydlení, podnikaní a učení v prostředí přírody. Projekt byl napaden a v roce 1925 byl budován znovu. 1921 Hollyhock House (Aline Barnsdall Residence)Los Angeles Frank Lloyd Wright * 8. 6. 1867 Richland Center † 9. 4. 1959 Phoenix USA USA 1923 Imperial HotelTokyo 1926 2. Goetheanum Rudolfa SteineraBasilej 1937 Fallingwater housePennsylvania 1937 Taliesin WestArizona Vlastní projekt komplexu na bydlení, podnikaní a učení v prostředí přírody. Taliesin 2 v Arizoně bylo místem kde wright navrhl zásadní realizace jako bylo Guggenheim museum. Centrum funguje do dnes pod Frank Llloyd Wright Foundation. 1948 V. C. Morris Gift ShopSan Francisco 1948 Charles Weltzheimer ResidenceOhio 1950 Usonian homes various locations 1954 Beth Sholom SynagoguePennsylvania 1956 Wright’s Price TowerOklahoma 1956 The Illinois, mile-high towerChicago (unbuilt) 1958 Child of the SunFlorida 1959 Solomon R. Guggenheim MuseumNew York Na stavbě se podílel český statik Josef Jaroslav Polívka, který s F. L. Wrightem úzce spolupracoval. 1960 Marshall Erdman Prefab Housesvarious locations 1961 Annunciation Greek Orthodox Church Wisconsin 1964 Gammage AuditoriumArizona OPEN PLAN Open plan jako první využíval F. L. Wright a snažil se jim maximalizovat otevřený prostor a minimalizovat malý uzavřený prostor v architektuře. The Walter Gale House William H. Winslow House Nathan G. Moore House Ward Winfield Willits Residence Arthur Heurtley House Larkin Administration Building Unity Temple Darwin D. Martin House Frank Lloyd Wright Home & Studio Frederick C. Robie Residence Taliesin Wisconsin Hollyhock House Imperial Hotel 2. Goetheanum Rudolfa Steinera Fallingwater house Taliesin West V. C. Morris Gift Shop Charles Weltzheimer Residence Usonian homes Beth Sholom Synagogue Wright’s Price Tower návrh The Illinois, mile-high tower Child of the Sun Solomon R. Guggenheim Museum Marshall Erdman Prefab Houses Annunciation Greek Orthodox Church Gammage Auditorium Bohuslav Fuchs * 24. 3. 1895 Všechovice † 18. 9. 1972 Brno Rakousko-Uhersko Českoclovensko Významný český brněnský architekt, který se zasloužil o rozvoj moderní architektury především v okolí Brna. Jeho architektura dodnes celosvětově uznávaná. Velký cit pro ohleduplnost okolí a zasazení architektury do prostoru. Fuchs je známí především stavbami, které měli určité architektonické stěžejní jako například Hotel Avion, který je vestavěn v mezeře mezi dvěmi budovami, pavilon Města Brna na BVV s nápaditým točitým schodištěm nebo Lázně Zabrodovice se zimním a letním využitím, které disponovali technickými výdobytky tehdejší doby. Byl profesorem a děkanem na brněnské FA VUT. Během totalitního režimu byl ze FA postupně diskreditován. 1920 Klostermannova chataModrava 1924 Masná burzaBrno 1925 Obřadní síň na Ústředním hřbitověBrno 1926 Zemanova kavárnaBrno 1927 Hotel Passage/SlovanBrno 1927 Vlastní dům ul. HvězdárenskáBrno 1927 Kolonie Nový důmBrno 1927 Pavilon města BrnaBrno Pavilon vyniká nápaditým točitým schodištěm. 1927 Hotel AvionBrno Hotel byl postaven v komplikovaných podmínkách v úzké mezeře mezi dvěmi budovami. 1929 Moravská bankaBrno 1929 Internát VesnaBrno 1929 Městské lázně v ZábrdovicíchBrno 1930 Masarykův studentský domovBrno Bohuslav Fuchs * 24. 3. 1895 Všechovice † 18. 9. 1972 Brno Rakousko-Uhersko Českoclovensko 1931 Městská spořitelnaTřebíč 1931 Zotavovna MoravaTatranská Lomnica 1932 Obchodní dům PešatOstrava 1934 Sokol a kinoJihlava 1934 Výstava Um. průmysluStockholm Na výstavě se podílel s Ladislavem Sutnarem 1936 Továrna AlpaBrno 1936 Vila Tesař na Hroznové ul.Brno 1937 Zemské Vojenské Velitelství „Rohlík“Brno 1937 Nádražní poštaBrno 1946 Adaptace domu uměníBrno 1948 Autobusové nádražíBrno 1969 Obchodní dům DyjeZnojmo Klostermannova chata Masná burza Obřadní síň na Ústředním hřbitově Zemanova kavárna Hotel Passage/Slovan Vlastní dům ul. Hvězdárenská Kolonie Nový dům Pavilon města Brna Hotel Avion Moravská banka Moravská banka Internát Vesna Městské lázně v Zábrdovicích Masarykův studentský domov Městská spořitelna Městská spořitelna Zotavovna Morava Obchodní dům Pešat Sokol a kino Továrna Alpa Vila Tesař na Hroznové ul. Zemské Vojenské Velitelství „Rohlík“ Zemské Vojenské Velitelství „Rohlík“ Nádražní pošta Adaptace domu umění Autobusové nádraží Obchodní dům Dyje www.archiweb.cz www.artmuseum.cz www.bam.brno.cz Brněnský architektonický manuál Průvodce architekturou 1918-1945 ISBN 978-80-7009-161-6 Umění po roce 1900 Modernismus – antimodernismus – postmodernismus ISBN 978-80-7391-975-7 Česká republika - architektura XX. století I. Morava a Slezsko ISBN 978-80-9028-102-8