Přehled dějin evropského umění Světové umění po roce 1960 přednášející: doc. PhDr. Marie Klimešová, PhD. Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Vybrané tendence západního umění od roku 1960 do současnosti • Pop art, Neo pop • Kinetismus, pohyb, světlo • Akční umění, happening, Fluxus • Hard edge • Minimal art • neokonstruktivismus • Konceptualismus • Arte povera • Body art • Land art • Hyperrealismus • Neoexpresionismus, transavantgarda • Video art • Sound art • Internetové umění Pop art v Evropě Kořeny evropského pop artu lze spatřovat v hnutí dada (Kurt Schwitters). Prostředí londýnské Independent Group pracovalo s banalitou, komiksem, pokleslým filmovým žánrem, technikou ad. už na počátku padesátých let. Klíčový význam měla výstava This is Tomorrow (1956). Francouzské nové realisty založil Yves Klein a teoretik Pierre Restany se skupinou dalších umělců v říjnu 1960. Skupina existovala do roku 1970. Její vliv na středoevropské umění byl silný, práce s banálními předměty každodenní spotřeby byla inspirativní i v našem kontextu. • Velká Británie: Independent Group (raný pop art: teoretik Lawrence Alloway), autoři: Eduardo Paolozzi, Richard Hamilton, Alison a Peter Smithsonovi pop art: David Hockney, Peter Blake, Allen Jones, R.B.Kitaj ad. • Francie: Noví realisté (teoretik Pierre Restany) autoři: Yves Klein, Jean Tinguely, Martial Raysse, César, Arman, Nikki de Saint-Phalle, Jean Villeglé, Christo, Daniel Spoerri ad. Americký pop art a neo pop Americký pop art podobně jako evropský pop art čerpal řadu inspirací z dada, v druhé polovině padesátých let si mladá generace Američanů znovuobjevila Marcela Duchampa, který tehdy žil v USA. Inspirativně působila osobnost Johna Cagea. Vizuální potenciál banality (komiks, reklama) v kombinaci s odstupem od expresivní abstrakce, evropská avantgarda (Léger) a aktuální konceptuální umění potlačující autorský rukopis zásadním způsobem oslovil generaci amerických pop artistů. V osmdesátých a devadesátých letech se tradice pop artu recyklovala v agresivních projevech neo popu. • Robert Rauschenberg • Jasper Johns • Roy Lichtenstein • Andy Warholl • Edward Kienholz • Claesz Oldenburg • Georg Segal • Jim Dine • Robert Indiana • James Rosenquist • Tom Wesselman • Larry Rivers • Mel Ramos Neo pop • Keith Haring • Jeff Koons • Mike Kelly Fluxus, akční umění, happening, body art Hnutí odvracející se od výtvarného umění jako výsledku autorského gesta, snažící se o prolnutí umělecké aktivity s životem. Namísto výtvarné tvorby realizují autoři řadu happeningů a „událostí“ (events). Vznikaly též dadaistické objekty a pod vlivem Johna Cagea specifické hudební (hlukové) „partitury“. Geneze ukazuje k hnutí dada s jeho negováním umění. Hnutí Fluxus propojilo americkou a evropskou scénu. Ke klíčovým osobnostem Fluxu patřili George Maciunas, Allan Kaprow, Jim Dine, Josef Beuys, Wolf Vostell, Ben Vautier, Nam Jun Paik ad. Fluxus kontaktoval i obdobné autory východního bloku (Milan Knížák, Stano Filko, Alex Mlynarčík ad.). Už v šedesátých letech se začala profilovat též vyhraněná podoba akčního umění – body art, v němž tělo umělce bylo podrobováno drastickým konfrontacím, vedoucím k sebepoškozování (průkopníky byli vídeňští akcionisté: Gunther Brus, Otto Muehl, Rudolf Schwarzkogler, Herman Nitsch), Arnulf Rainer). K významným body artistům patří kupř. Bruce Naumann, Marina Abramowić, Vito Acconci, Chris Burden, Gina Pane, Anna Mendieta ad. Post Painterly Abstraction: Color Fields, Hard Edge Minimalismus Color Fields je součástí abstraktního expresionismu, patří však více k jeho druhé generaci, jejíž autoři realizovali rozměrná plátna malbou přímo na nešepsované plátno ve velkých rozplývavých plochách (Morris Louis, Helen Frankenthaler, Kenneth Noland). Hard Edge je rovněž součást hnutí pomalířské abstrakce. Malba je organizována v jasně vymezených geometrických plánech. Bruce Nauman, Elsworth Kelly, Ad Reinhardt. Minimalismus zasáhl jak malíře, tak sochaře, a charakterizuje ho konceptuální práce s neutrálními stejnorodými prvky a jejich násobky, problematika mřížky, industriální materiály, konstruktivní princip výstavby objektu či obrazu. Donald Judd, Carl Andre, Sol LeWitt, Frank Stella, Richard Serra, Dan Flavin, ad. Specifickým projevem konceptualismu je práce s textem (Joseph Kossuth, Lawrence Weiner, Bruce Nauman). Evropa: konceptuální tvorba, kinetické umění, pohyb, světlo, op art, arte povera • Lucio Fontana – malířské gesto proměnil v destruktivní akt otevírající v plátnu prostor • Skupina Zero, Düsseldorf (1958 – 1968) – od konce padesátých let pracovali tito umělci se světlem a pohybem. Piene později vytvořil i řadu nafukovacích vzdušných objeků. (Otto Piene, Günther Uecker, Heinz Mack) • Victor Vasarely, Bridget Riley – op art : dojem pohybu vzniká na základě vnímání agresivní geometrické struktury • Skupina GRAV: Julio Le Parc, Francois Morellet pracoval se světelnými instalacemi, blízké Vasarelymu op artu. • Nicolas Schäffer – kybernetické sochy spojující pohyb, světlo a zvuk • Italské hnutí Arte povera se zformovalo v druhé polovině šedesátých let v Itálii, jeho počátky jsou ale o něco starší (Pistoletto). Charakterizoval je konceptuální vztah k přírodním a chudým materiálům, k přírodním a chemickým procesům, k matematice, mýtu. Teoretikem hnutí byl Germano Celant, k hlavním autorů se řadí Mario Merz, Jannis Kounellis, Alessandro Boetti, Michelangelo Pistoletto ad. Land art (Zemní umění) • Na konci šedesátých let řada amerických umělců opustila výstavní síně a realizovala, mnohdy za pomoci těžké techniky, velké zemní projekty v krajině (Nevada, Arizona). Přestože je tato tendence spojována především s USA, i v Evropě se prosadila kupř. v mnohem intimnější podobě v tvorbě britských „kráčejících (a fotografujících) umělců“ (Richard Long, 1945; Hamish Fulton, 1946; Andy Goldsworthy, 1956) ad. Na podobě amerického land artu se podílel i Christo. • Americký land art pracoval s energií severoamerické pouště, s mýtem, duchovní silou místa. K jeho čelným představitelům patřili Richard Smithson, Michael Heizer, Walter de Maria, Denis Oppenheim, James Turrel ad. • Evropský land art je více spojen s romantickou tradicí poutníka. Umělec sbírá v divočině předměty a fotografie, a rekonstruuje divočinu ve výstavní síni. Neoexpresionismus, transvantgarda, divoká (špatná) malba Tyto tendence souvisejí s postmoderním mísením třadice a současnosti. Podobně jako postmoderní architektura, i postmoderní malba a sochařství má své počátky v šedesátých letech. Neoexpresionismus se začal v Německu profilovat už v polovině šedesátých let, zejména osobou Georga Baselitze, a znamenal další možnost reflexe války, která v Německu znamenala stále přítomné trauma. Neoexpresionisté čerpali vizuální podněty především z místní expresionistické tradice, a v díle nejdůležitějších umělců této generace najdeme řadu prací vztahujících se k historii a zkoumajících německý mýtus. Italská transvantgarda se v duchu postmoderních teorií obracela k místní tradici a mnoha aspekty se vztahovala k domácí středomořské (antické) tradici (mytologii). V USA na sebe upozornil J.-M.Basquiat, který integroval do malby podněty pouličního grafitti. • Německo: Georg Baselitz, Markus Lüpertz, A.R.Penk, Anselm Kiefer, Jörg Immendorf, Helmut Middendorf, Rainer Fetting, Karl Horst Hödicke • Itálie: Enzo Cucchi, Mimmo Palladino, Sandro Chia • USA: Jean-Michel Basquiat Video, zvuk, internet, manipulovaná fotografie, aktivismus, street art atd. • Video na určitou dobu ovládlo výtvarnou scénu. V tvorbě Bila Violy, Bruce Naumana, Dana Grahama, Gary Hilla, Steva McQuinna, Pipilotti Ristové, Anriho Saly a dalších dosáhlo výjimečné síly výpovědi, experimentální koncepce a trvalé hodnoty. • Manipulovaná a aranžovaná (a většinou velkoformátová) fotografie se stala rovnocennou součástí spektra výtvarných postupů. • S krátícím se odstupem se představa o umění rozrůstá do nepřehledné řady tendencí, hnutí, skupin, technik atd. • Prosadili se umělci – solitéři, jejichž tvorba má výrazně existenciální a velkorysý charakter. (Louise Bourgeois, Anish Kapoor ad.). • Zároveň dochází ke globalizaci, která stírá představu o centru a periferii. Do centra zájmu se dostaly dříve izolované regiony (země Východního bloku, Čína, Afrika, Jižní Amerika ad.) a dochází k jejich integraci do mapy současného světa umění. • Přehled umění od roku 1960 do současnosti nemůže být nikdy vyčerpávající. Bibliografie • Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve-Alain Bois, Benjamin H.D.Buchloh, Umění po roce 1900, Slovart 2007. • Amy Dempseyová, Umělecké styly, školy a hnutí, Slovart 2002. • Edward Lucie-Smith, Artoday, Slovart 1996. • José Pijoan (čeští autoři): Dějiny umění, doplňkový 12. díl, Knižní klub a Balios, Praha, 2002. The Real Gold, 1950 Eduardo Paolozzi (1924 – 2005) Byla jsem hračkou bohatého muže, 1947 z cyklu Deset koláží z Bunku Richard Hamilton (1922) Čím je dnešní domov tak tak odlišný, tak přitažlivý? 1956 This is Tomorrow London Whitechapell Gallery 1956 Peter Blake (1932) Self Portrait with Badges 1961, foto 1963 Peter Blake a Jann Haworth Sgt.Peppers … 1966-1967 David Hockney (1937), Peter getting out of Nick´s Pool, 1966 Allan Jones (1937), Curious Woman, 1964–1965 R.B.Kitaj (1932–2007) Ohio Gang, 1964 Robert Rauschenberg (1925 – 2008) Postel, 1955 Coca Cola Plan, 1958 Klekání, 1958 Jaspers Johns (1930) By the Sea, 1958; Vlajka, 1954 - 1955 Bronze peint II, 1964 (původní odlitek 1960) Pop art USA Edward Kienholz (1927 – 1994) John Doe, 1959 James Rosenquist (1933) Push Buttons, 1960 – 1961 Claesz Oldenburg (1929) Floor Cake, 1962 Georg Segal (1924 – 2000) La carniceria (Krveprolití), 1965 Roy Lichtenstein (1923 – 1997) Pračka, 1961 Big Painting 6, 1965 Roy Lichtenstein Girl Drowning, 1963 Women in a flowered Hat, 1964 Andy Warhol (1928 – 1987) Bonwitt Teller, duben 1961 Autoportrét, 1961 Andy Warhol Mao, 1970 Jackie – The Week it was, 1963 Andy Warhol Autoportrét, 1986 Josef Beuys, 1980 J.B.Kitaj (1932–2007) The Ohio Gang 1964 Noví realisté: Pierre Restany a Yves Klein, Arman, César, Nikki de Saint-Phalle, Jean Tinguely, Martial Raysse, Jean Villeglé, Raymond Hains, Mimmo Rotella Yves Klein demonstrace monochromní malby válečkem 1957 Yves Klein , Propositions monochromes époque bleue 1957 Yves Klein (1928–1962) Skok, 1960 Antropometrie, 1960 Yves Klein Le Vide (Prázdno) 1958 Arman Le Plein (Plno) 1960 Yves Klein reliéfy z mořské houby Gelsenkirchen, opera 1958 Yves Klein Portrét Armana, 1962 César Slisovaný automobil 1960 Raymond Hains a Jacques Villeglé natáčení experimentálního filmu Pénélopé, 1953 s použitím hypnagoskopu Raymond Hains, La Palissade des emplacements réservés říjen 1959, 1.Pařížské bienále Festival avantgardy, Marseille 1956; Jean Tinguely, Méta-matic, bienále v Paříži, 1959 Jean Tinguely (1925–1991) Hommage a New York MOMA březen 1960 Martial Raysse (1936) Raysse-Beach, výstava Dylaby, Stedelijk Museum, září 1962 Niki de Saint-Phalle (1930 – 2002) Tir (Výstřel) 1962 Martial Raysse Super marché magie multicolor Předměty z umělé hmoty 1960 Martial Raysse, Made in Japan, 1964 Martial Raysse Souviens-toi de Tahiti, France 1963 Christo (1935) Rue Visconti 20.6.1962 Mur d´assemblage, 06-1962 Christo Zabalené neodada, 1963 Vylít vaničku i s dítětem 1967 Krásné jako šicí stroj na operačním stole 1966 Daniel Spoerri (1930) Experiment s prostorem, akční malba Lucio Fontana (1899–1968), Concetto Spaziale, 1949 - 1950 Otto Piene (1928), malba ohněm, 1961–1965 Otto Piene (1928), Mechanický balet, asi 1960 Otto Piene, Light Line Experiment, 1968, MIT Josef Beuys (1921–1986) Jak vysvětlit obraz mrtvému zajíci Galerie Schmella Dusseldorf 1965 Josef Beuys Dveře 1953-1956 Josef Beuys Plstěný oblek 1970 Josef Beuys Tuková židle 1964 I like America and America Like me (Coyot), 1974 Günther Brus (1938) Sebepomalování 1964 Rudolf Schwarzkogler (1940 – 1968) 3.akce, 1965 Hermann Nitsch (1938) Mystéria od 1962 Jim Dine (1935)Car Crash1960 HappeningCarolee Schneemann (1939) Eye Body, 1963 Allan Kaprow (1927 – 2006) Gas, happening, Long Island, 1966 Fluxus, body art Ben Vautier, A Flux Sucide Kit, 1967-1969 Allan Kaprow, Calling, 1965 Fluxus Maciuns, Higgins, Vostell, Ben Paterson, Emmet Williams, festival Fluxus, Wiesbaden 1962 Ben Vautier, 1962, Gallery One, Londýn – živá plastika Post Painterly Abstraction: Color Field: Helen Frankenthaler, The Bay, 1963 Hard Edge: Kenneth Noland, The Bridge, 1964 Hard edge Ad Reinhardt, Abstract Painting Red, 1952 Kenneth Noland, Tropical Zone, 1964 Frank Stella (1936) Marakesch, 1964 Die Fahne hoch, 1959 Minimalismus Donald Judd (1928 – 1994) Bez názvu, 1967 Bez názvu, 1969 Objekty amerických minimalistů Carl Andre (1935) Lever, 1965 Sol Le Witt (19289 – 2007) Serial Project N.1, 1966; Bez názvu, 1966–1968 Robert Morris (1931) Schránka na já, 1962 L-Beams, 1965 Richard Serra (1939) One Ton Prop-House of Cards, 1969 Dan Flavin (1933–1996) the diagonal of May 25, 1963 (to Constantin Brancusi) Bruce Nauman The True Artist Helps the World by Revealing Mystic Truths” (1967) Joseph Kossuth (1945) Five Words in Yellow Neon, 1965 Figeac, Rossetská deska, 1991 Jedna a tři židle, 1965 Joseph Kossuth, Il Linguaggio dell'Equilibrio / The Language of Equilibrium at the Monastic Headquarters of the Mekhitarian Order on the island of San Lazzaro degli Armeni, Venice, 2007 Joseph Kossuth, Venice 2007 Eva Hesse (1936–1970) Repetition nineteen III, 1968 Expanded Expansion, 1969 Laokoon, 1966 Eva Hesse, Accession (Přístup), 1967 Louise Bourgeois (1911 – 2010) Le Regard (Pohled), 1966 Cumul I, 1969 Arte povera Michelangelo Pistoletto (1933) Vietnam, 1965 Mario Merz (1925–2003) Igloo di giap, 1968 Arte povera Alighiero Boetti (1940 – 1994), Já opalující se 19.ledna 1969 v Turíně Jannis Kounelis (1936), Bez názvu (12 koní), 1969 Land ArtMichael Heizer (1944) The Double negative, 1969 Robert Smithson (1938 – 1973) The Spiral Jetty, 1970 Christo Packed Public Building, 1961 Wrapped Coast, Little Bay, 1969 Body Art Bruce Nauman (1941) Studies for holograms, 1970; Vlastní portrét jako fontána, 1966–1967 Denis Oppenheim (1938–2011) Reading Position, 1970 Neoexpresionismus Georg Baselitz (1938), Pastýř, 1965 Eugen Schoenebeck (1936), Ukřižovaný, 1964 Hyperrealismus Gerhard Richter (1932) Onkel Rudi, 1965 Anselm Kiefer (1945) The Milky Way (Mléčná dráha), 1985 - 1987 Anish Kapoor (1954) Hole, 1988 Louise Bourgeois (1911–2010) 1982, Eyes Matka, 1999 Louise Bourgeois Precious Liquids, 1993 1990 – 1993, Cell Louise Bourgeois 2001, Seven in bed 2003, Oidipus Louise Bourgeois Three horizontals, 1998 The Reticent Child III, 2004