Úplně nejdůležitější je citovat tak, aby bylo na základě uvedených údajů jednoznačně dohledat zdroj. Podobně důležité je, aby všechny citace měly stejnou formu. Je celkem jedno, jestli příjmení autora uvedete velkými písmeny, jestli budete uvádět celé křestní jméno nebo iniciálu, jestli budete uvádět data ve formátu yyyy-mm-dd nebo třeba dd.mm.yy, důležité je, abyste to ve všech citacích měli uvedené stejně.

Způsoby, jak citovat, jaké má být pořadí jednotlivých informací v bibliografické citaci, uvádí různé normy.

• v informatice se používá nejčastěji styl plain, někdy acm, v mezioborových pracích se někdy používá styl APA (apalike), podívejte se na rozdíly ve stručném přehledu.
• všeobecně se nejčastěji používá norma ISO 690 (národní verze jsou ČSN/STN ISO 690)
• česká norma je beze změn použitelná i pro slovenštinu (a de facto i angličtinu, hlavní rozdíl je, že v angličtině se kolem dvojtečky dělá mezera z obou stran, viz například příklady zde, další rozdíly jsou ve slůvkách jako "vydání", "edition" apod.)
• jako výchozí bod lze brát výklad normy ČSN ISO 690:2011 s příklady a novější verzi téhož, výklad normy ČSN ISO 690:2022.

Jak citovat podle typu zdroje

Otázky, na které musíte znát odpověď:

• cituji sborník nebo příspěvek ve sborníku?
• cituji encyklopedické heslo nebo encyklopedii?
• cituji někoho, kdo cituje někoho jiného (reference)?

Podle typu zdroje lze potom zjistit, jak má bibliografický záznam vypadat a co má obsahovat:

• Příklady podle typu zdroje: https://knihovna.cvut.cz/seminare-a-vyuka/jak-psat/priklady-citaci
• Příklady standardu IEEE podle typu zdroje: https://journals.ieeeauthorcenter.ieee.org/wp-content/uploads/sites/7/IEEE_Reference_Guide.pdf
• Povinná a nepovinná pole podle typu v BibTeXu: https://www.bibtex.com/format/

Manuální tvorba citací

• velmi náchylná na chyby, zdlouhavá
• opisování údajů podle vzoru
• lze použít i v LaTexu při fóbii z bibtexu, ale není to úplně dobrý nápad 

Využití generátoru citací

• šetří čas, méně náchylné k vytvoření zbytečných chyb
• citace na jednom místě, snadný export v různých formátech
• např. https://www.citacepro.com, https://www.zotero.org/, https://www.bibme.org/bibtex
  

Citace v LaTeXu

• používejte šablonu fithesis (usnadňuje to život)
• volte vhodný typ zdroje: typicky @online, @article, @inproceedings, @book nebo @thesis (ev. @mastersthesis)
  

Kopírování citací

Řada webů, které obsahují/odkazují odborné texty (včetně ISu), nabízí možnost stáhnout si data ve zvoleném formátu. Tato možnost je většinou skrytá za tlačítkem Cite as (nebo podobným). Typicky budete chtít stáhnout .bib, případně vybrat možnost BibTeX nebo BibLaTeX.

Pozor, někdy nejsou informace kompletní, často třeba chybí název zdrojového dokumentu u sborníků (booktitle). Tyto informace doplňujte.

(Generování údajů v ISu má své mouchy, viz https://is.muni.cz/auth/discussion/podnetovna_is/6031854/-/118911871/)

Jak odkazovat v textu

V informatice je zažité odkazování číselným odkazem. To je taková ta hranatá závorka za nějakou informací. Číslo může být i v kulaté závorce, ale hranaté jsou obvyklejší. Význam to nijak nemění.

Jsou situace, kdy stačí za informaci uvést jen odkaz, jindy je lepší uvést (i) autora nebo název zdrojového dokumentu (ať je to článek v časopise, na wiki nebo kniha). Není potřeba vypisovat vždycky všechno, pak by byl text skoro určitě nepřehledný a zaplevelený řadou jmen. Na druhou stranu je záhodno psát text tak, aby byl pro čtenáře pochopitelný i bez nutnosti na každé stránce čtyřikrát překlikávat do seznamu literatury.

Obecně lze říct, že když chcete zmínit konkrétní publikaci jako celek (třeba proto, že obsahuje zásadní informace pro vaši práci), je dobré zmínit její název a autora. Pokud „jen“ uvádíte zdroj nějakého tvrzení, stačí odkaz.

Jména a tituly autorů

Poměrně často se setkávám s odkazy ve stylu „V [42] Vomáčka vyzvětluje, že...“ Osobně preferuju, když autor zmíní i název zdroje, třeba „V článku Dlouhé texty nikdo nečte [42] Vomáčka vysvětluje, že...“, ale není to nutné. Automatické doplnění jména autora lze v LaTeXu vysázet pomocí prostředí natbib a odpovídajících řídicích sekvencí (\citep a \citet).

Rozhodně je ale správné k autorovi odkazovat smysluplně stručně. Obvykle stačí jen příjmení, pokud to považujete za nutné nebo vhodné, jde doplnit i křestní jméno. Tituly se nezmiňují. Takže je úplně jedno, jestli je Franta Vomáčka, profesor, doktor, má MBA nebo B.D.P., S.D.P, do odborného textu se to neuvádí.

Složitější situace

• Informace je obsažená ve více zdrojích → odkážu všechny relevantní zdroje
  
• Informace z jednoho zdroje uvádím v několika odstavcích → na začátku napíšu, že teď uvádím informace z daného zdroje / uvedu odkaz na konec za relevantní odstavce 
• Uvádím různé strany jednoho zdroje → do seznamu literatury lze uvést jako jeden zdroj a k odkazům uvádět číslo strany, třeba:
  Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. [42, p. 13] Etiam ligula pede, sagittis quis, interdum ultricies, scelerisque eu. Etiam egestas wisi a erat. [42, p. 24]
  (číslo strany se v LaTeXu do odkazu dostane takto: \cite[p.~13]{zdroj_42}
  tento způsob se hodí zejména pro obsáhlé zdroje (monografie nebo učebnice)
• Zdroj existuje v tištěné i elektronické podobě → cituju to, s čím pracuju; navíc je dobré uvádět url nebo doi už jen proto, že se to pak čtenáři snáz dohledává
• Chci citovat nějaký zdroj, ale nemám k němu odkaz v textu → na FI se to nesmí: „Každá položka seznamu použité literatury musí být v textu odkazována.“ (viz https://www.fi.muni.cz/files/studijni/bp-dp-na-fi-v130422.pdf, poslední věta sekce 1.2.5)