Styl je to, co je typické pro nějakou věc nebo nějaký jev. V rámci lingvistiky (konkrétně stylistiky) se styly rozlišují podle použité slovní zásoby, stavby vět a jejich spojování nebo třeba záměru, který autor se sdělením má.

Jinými slovy, jakým stylem píšete se pozná podle toho, jaká používáte slova a jak dlouhé píšete věty. (Je to zjednodušující, ale ne moc.

Vedle odborného stylu se můžete potkat třeba se stylem publicistickým, administrativním nebo uměleckým. (Stručný popis ostatních stylů si můžete přečíst na Wikipedii, detailní v Novém encyklopedickém slovníku češtiny.)

Styl je forma, do které nalijete nějaký obsah. Jedno téma můžete zpracovat jako bakalářku i jako popularizační článek na blogu nebo třeba báseň.

Stejný obsah může mít různou formu

[1]

Znaky odborného stylu

Text napsaný odborným stylem:

• předává odborné sdělení
  
• je věcný: obsahuje jen relevantní informace
• je přesný, jednoznačný: nepřipouští víc možných interpretací, je založený na faktech)
  
• je spisovný, ale ne archaický
  
• využívá termíny, tedy jasně definované a jednoznačné pojmy, které se používají v dané vědecké oblasti
  (termíny jsou třeba morfologie, vizualizace
  
• je intertextový: odkazuje na jiné texty, fakticky jde o odkazování na použité zdroje; detaily viz NESČ)
• má promyšlenou strukturu, stavbu

Stavba textu (kompozice)

Každý text má nějakou vnitřní strukturu. Struktura se dá zkoumat s ohledem na to, jak jde text za sebou, jak je členěný horizontálně. Vedle toho se dá zkoumat vertikální členění, úroveň jednotlivých informací.

Horizontální členění textu

Stručně řečeno jde o to, jak text začíná, jak pokračuje a jak končí: jde o klasické rozdělení na úvod, stať a závěr. Součástí horizontální struktury jsou i různé povinné části bakalářek, jako abstrakt nebo klíčová slova.

Samotný text vaší bakalářky začne úvodem, pak v ní budou jednotlivé kapitoly: jako první bude pravděpodobně nějaký přehled, na co navazujete, pak popis použitých technologií, pak třeba popis implementace programu, evaluace a úplně nakonec závěr.

Každá kapitola by se měla věnovat jednomu tématu, totéž platí v menším měřítku i pro sekce (podkapitoly). To, že se kapitola věnuje jedinému tématu se dá ověřit třeba tak, že se dá její obsah shrnout smysluplným (a rozumně stručným) nadpisem.

Vertikální členění textu

Aby se v textu dobře orientovalo, některé informace se zdůrazňují. Podle toho, jak výrazná je nějaká informace, se dá odhadnout, jak moc je podstatná. Vertikální členění udává hierarchii informací.

Nejvýš stojí názvy kapitol a podkapitol, pak případné zvýrazněné informace. Tyhle informace jsou „nad úrovní“ základního textu. Na „nižší úrovni“ jsou poznámky pod čarou nebo různé popisky. Můžou se spadat třeba i bloky kódu.

Koherence a koheze

Aby byl text srozumitelný a dobře vystavěný, musí být nutně koherentní a kohezní.

Koherence je logická, významová soudržnost. To znamená, že informace jsou smysluplně uspořádané a text neskáče náhodně od jedné myšlenky k druhé a zpět. 

To se projeví například tak, že nejdřív popíšete v jednom odstavci problém A, pak v druhém a třetím problém B a ve čtvrtém odstavci A a B srovnáte. (Nelogické by bylo například to, kdybyste nejdřív popsali A, pak srovnali A a B, a až pak popisovali B.)

Koheze je gramatická neboli formální spojitost, což je jen vznešený název pro skutečnost, že jednotlivé informace jsou propojené pomocí například spojek (a, protože, ačkoli) nebo jiných spojovacích výrazů (z toho plyne, navzdory tomu, jak uvádím v sekci 1.2.3). 

Koheze slouží k vyjádření koherence. Koheze je forma, která předává obsah (který by měl být koherentní).

Odborný text může být srozumitelný

... ale často není. [2]

Poddruhy odborného stylu

V literatuře o odborném stylu (např. [2]) se můžete setkat s pojmy styl anglosaský, německý a francouzský. Jejich názvy nejsou tak podstatné, jako skutečnost, že popisují určité tendence, které se v odborných textech vyskytují.

Anglosaský styl

• je zaměřený na čtenáře (čtenář, který se snaží pochopit, o co jde, příliš netrpí)
• je jasně strukturovaný (je logicky členěn, na začátku textu uvádí do problematiky, na konci obsahuje shrnutí)
  

Německý (středoevropský) styl

• dlouhá léta typický v našem sociokulturním prostoru
  
• je často komplikovaný, sleduje autorovy úvahy (aniž by bral ohled na čtenáře)

Francouzský styl

• je nejasně strukturovaný,
  
• je poetičtější a v důsledku toho někdy jednoznačný

Nejvhodnější je snažit se psát v anglosaském stylu, jednak je to obecný trend, jednak je dobré, když zasvěcený čtenář text pochopí na první přečtení a moc u toho netrpí.

Zdroje

[1] Forma na pečení bábovka pr. 21 cm. Oriondomacipotreby [online]. [cit. 2023-03-07]. Dostupné z: https://orion-cdn.oxyshop.cloud/617/prod/media/cache/sylius_shop_product_large_thumbnail/2a/08/06d97992761411d6bc162f10422d.jpeg
[2] Lenniesaurus. Confusing academic texts. Twitter [online]. Jan 27, 2022. [cit. 2022-03-02]. Dostupné z: https://twitter.com/Lenniesaurus/status/1486729157803339780
[3] Šanderová, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. 2005 Praha: Sociologické nakladatelství, s. 55–57.  ISBN 80-864-2940-7.

https://is.muni.cz/auth/el/fi/jaro2025/VB000/index.qwarp?prejit=6583257