Teplota na Zemi

Sluneční energie je vedle gravitační nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím klima.

Chování Země lze - jako u jiných fyzikálních těles - přiblížit chování tzv. absolutně černého tělesa (black body) - v rovnovážném stavu vyzáří tolik energie, kolik přijme - ovšem ne ve stejných vlnových délkách.

Spektrum vydaného záření je z hlediska vlnové délky distribuováno podle termodynamické teploty tohoto tělesa - s maximem v bodě nepřímo úměrném teplotě (= teplejší -> kratší vlnové délky). Celková suma vyzářené energie je přímo úměrná 4. mocnině termodynamické teploty.

Intenzita zářené bodového zdroje (za ten lze ve vesmírných dimenzích považovat i Zemi a Slunce) klesá s kvadrátem vzdálenosti.

Země není ideální absolutně černé těleso - část přijaté sluneční energie odrazí. Poměr mezi odraženou a přijatou energií se označuje jako albedo.

Intenzita přijatého záření se mění podle denní doby - s maximem v poledne. Rovněž klesá od rovníku k pólům - v průměru.

Díky natočení zemské osy o 23.5° od normály roviny oběhu kolem Slunce se na pólech střídají období polárního dne (24 denně světlo) a polární noci. Nebýt vysokého albeda (díky zalednění), byl by v období polárního dne přísun energie na póly dosti vysoký.