PRINCIPY PRÁVNÍHO MYŠLENÍ PRÁVNÍ A PRÁVNICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ Snímky slouží k orientaci posluchačů přednášek a k činění si poznámek. Nenahrazují přednášky, učebnice ani cvičebnice. verze 1.1 (2007) © Ivo Telec, 2007 „Učitele kanonických knih snadno potkáš, učitele života potkáš ztěží.“ Kronika C’-č’ tchung-ťien od S’-ma Kuana (1017 – 1086). Lexikon čínského mudrosloví. Praha 1999, s. 331. Překl. Hejzlarových. TEMATICKÝ OBSAH n filozofie vzdělávání n právní průprava n východiska a cíle vzdělávání v právu n studijní programy a struktura n právně didaktické metody n vady právního a právnického vzdělávání FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ ü duchovní zrání prožitím dějů ü osobnostní vlastnosti výchovou ü rozumové znalosti výukou ü profesní návyky tréninkem E filozofie vzdělávání „lidská důstojnost vyžaduje, aby se šířily kultura a vzdělání ke spravedlnosti, svobodě a míru“ preambule Úmluvy, jíž se zřizuje Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu (1945) (č. 196/47 Sb.) CO SE MÁ PRÁVNĚ UMĚT? o vzdělávací priorita: v vyřešit různé životní situace, osobní nebo majetkové, z hlediska spravedlivého uspořádání poměrů (práva) KDO TO MÁ UMĚT? n právník n právní laik (i právník): n rozhodce (arbitr) n prostředník (mediátor) n insolvenční správce n likvidátor právnické osoby n správce dědictví n jiný člověk, např. úředník - neprávník VÝZNAM PRÁVNÍHO MYŠLENÍ n Právní filozofie n Právní věda n Právní a právnické vzdělávání PRÁVNÍ PRŮPRAVA n právní filozofie O/ cit spravedlnosti; životní hodnotový postoj a etika právnických povolání n právní věda O/ metodika, topika, systematika argumentace: logika a rétorika n právní a právnické vzdělání O/ odbornost a profesní zdatnost (um) JAK VZDĚLÁVAT V PRÁVU? n důraz na právní metodologii a argumentační strukturu r pouze dogmatika abstraktních pojmů a pouze legální definice n soustředění na právo hmotné srv. komunitární právo hmotné r právo procesní (formální) i n soustředění na právo srovnávací r uzavírání jen na právo vnitrostátní E obecně uznávané trvalé právní principy E světově ustálená právní metodologie r detaily pomíjivých legálních úprav VÝCHODISKA d- n filozoficko-hodnotový (životní) základ n účeloslovně-hodnotová právní věda n obecná a právní metodologie i VZDĚLÁVACÍ CÍL n rozvoj vlastního ducha věcným zkoumáním dějů a míry věcí; prožíváním dobra spravedlnosti O/ poměr práva v lidském životě O/ spravedlnostní význam životní situace konkrétního člověka i n světový profesní standard právní zdatnosti O/ schopnosti a dovednosti (hlavní výsledek): např. chápavost, argumentace, eristika, metodika (technika), rétorika, přesvědčivost, obhajitelnost, srozumitelnost, tvůrčí psaní, vědecká rozprava (racionální diskurs) I právní paměťové vědomosti (vedlejší výsledek) i n ochrana před nadbytkem právních informací jejich vlastním výběrem O/ vyhledání a třídění právních informací (údajů) O/ ochrana před zahlcením informacemi, před „právně informačním smogem“ O/ výběr profesně významných informací d- OSOBNOSTNÍ PROFIL n Vlastnosti: n spravedlivost n přirozenost n smysluplnost n svědomitost, srv. nejlepší vědomí a svědomí n věcnost, srv. vystižení podstatného n rozhodnost n nezávislost a nestrannost, srv. soudce i n Schopnosti: n vnímavost, srv. životní situaci n vcítěnost; srv. u osoby blízké n chápavost n schopnost metodického dosažení odůvodněného a přezkoumatelného názoru n Naučenosti: n dovednosti, např. právně tvůrčí psaní n znalosti, např. právně pojmové „Die Schulen sollen nicht nur Wissen und Können vermitteln, sonderch auch Herz und Charakter bilden.“ „Školy nemají zprostředkovat pouze vědění a znalosti, ale obzvlášť mají zušlechťovat srdce a charakter.“ čl. 131/1 Ústavy Svobodného státu Bavorsko (1946). TEORETICKÝ ZÁKLAD n světový a evropský výzkum práva srv. evropský výzkumný prostor n vědecké poznatky světové právní vědy n formulace a obhájení vlastního názoru r mechanické učení se nazpaměť bez pochopení podstaty a smyslu práva OTEVŘENÝ PŘÍSTUP KE VZDĚLÁVACÍ SLUŽBĚ n Tradiční otevřenost vysokých škol v českých zemích a Československu do ak. roku 1948/1949 n Event. talentová přijímací zkouška srv. Law School Admission Test (LSAT) PRÁVNICKÉ STUDIJNÍ PROGRAMY n Bakalářský studijní program Právní základ nebo Právní specializace n Magisterský studijní program Právo a právní věda; navazující n Doktorský studijní program Teoretické právní vědy; navazující STRUKTURA PRÁVNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ n Prostupnost: 3 + 2 + 3 n tříletý studijní program Bc. Právní základ „tvrdé jádro“ platného práva n dvouletý studijní program Mgr. Právo a právní věda doplnění a rozvinutí + mimoprávní aplikace n tříletý studijní program Ph.D. Teoretické právní vědy n Samostatnost: 2 - 3 n dvou až tříletý studijní program Bc. Právní specializace PROGRAMY CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PRÁVU n profesní (výkon povolání) např. právo průmyslového vlastnictví n zájmové, např. U3V n v rámci akreditovaných studijních programů n jiné E osvědčení o absolvování studia účastníka r diplom studenta vysoké školy i „Insolvenční správce je povinen se soustavně vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon činnosti insolvenčního správce.“ § 23 z. č. 312/06 Sb. METODY PRÁVNĚ DIDAKTICKÉ n metoda řešení modelových situací, (řešení fiktivního případu), (moot) n metoda případových studií, řešení skutečného případu (case study) n právně klinická metoda n metoda procesní simulace (právnické divadlo), (moot court) n metoda odborných stáží n metoda právně tvůrčího psaní n doktrinárně paměťová metoda KONTROLA A ODPOVĚDNOST n Kontrola ü vypracování klausurních právně situačních řešení r zkouška paměti n Odpovědnost za vzdělávání n právní: n soukromoprávní, zejm. pracovní n veřejnoprávní, zejm. akademická i n morální za obecnou úroveň právní kultury a právnické, kupř. soudcovské, vzdělanosti n politická, srv. školskou a vědní politiku VADY PRÁVNÍHO A PRÁVNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ n Chorobný (přepjatý) formalismus L n upřednostnění formy práva před jeho účelem a obsahem např. důraz na procesní formalismus, nežli na hmotněprávní argumentaci o podstatě sporu a o jeho spravedlivém vyřešení i n upřednostnění pouhého slovního znění (literárního vyjádření, textového sdělení) právní normy před všestranným výkladem její podstaty a smyslu L = záměna nosiče právní normy za normu samu i O/ právní dogmatismus = uzavřená myšlenková soustava s předem danou „kanonizovanou“ (mocensky chtěnou) jedinou odpovědí O/ právní pozitivismus = statické převyprávění politicko (mocensko) volní právní normy bez ohledu na její životní (přirozený) smysl pro lidi i O/ právní formalismus = např. posedlost formálně bezvadným označením smluvních stran či účastníků řízení bez ohledu na možný jiný způsob ztotožnění osob srv. město r městský úřad i v Vadná právní výchova k otrocké víře v nutnost poslušnosti státní moci za každou cenu a v nutnost formální bezchybnosti bez ohledu na podstatu a smysl spravedlnosti (viz Malý). v Politická výchova studentů práva aj. oborů v Československu 1948 – 1989 i n Didaktické vady metodické L např. záměna forem výuky, nejasnost dosažení vzdělávacího cíle z hlediska použitých metod LITERATURA VŠEOBECNÁ Brezinka, Filozofické základy výchovy. Praha 1996. Dawson, Krize západní vzdělanosti. Praha 1992.^2 Chlup, Pedagogika. Praha 1948.^3 Palouš, Čas výchovy. Praha 1991.^2 Vízdal, Případová studie jako metoda výuky. In: Humanitní vědy v období globalizace. Brno 2002. LITERATURA ZVLÁŠTNÍ Bejček, K obsahovým otázkám právnického studia. Práv. rádce, 1996/11. Bobek, O (ne)reformovatelnosti studia práv v Čechách. Práv. rozhl., 2005/10, 12, 14, 16. Bystřina, K otázkám zlepšení vysokoškolské výchovy právnických kádrů v SSSR a u nás. Právník, 1956, s. 139 an. Za novou socialistickou výchovu právníků. Právník, 1949, s. 428 an. Cepl, Jaká společnost, taková práva. MF Dnes, 28. 5. 05, příl. Dohnal, Právní kliniky – vzdělávací model pro 21. století? Práv. fórum, 2005/2. Fiala, Týč (eds.), Výuka práva na počátku 21. století. Brno 1999. i Hajn, K přípravě právníků pro podnikovou sféru. Vysoká škola, 1978/79/4. Poznámky k rozvoji právních dovedností. Socialist. zákonn., 1982/8. Hurdík, Ad: O didaktice českého občanského práva. Čas. pro práv. vědu a praxi, 1998/4. K reformě studia právnického. Hovorna. Právník, 1927, passim. Kalab, Katedry, hlavní článek přestavby našich vysokých škol. Právník, 1951, s. 193 an. i Klokočka, Koncepce právnické fakulty v Brně. Právník, 1969, s. 684 an. Kroupa (ed.), Aktuální problémy vysokoškolského právnického vzdělávání v České republice. Brno 1996. Machalová, Ohlas na to, co bylo jen něčím navíc. Čas. pro práv. vědu a praxi 1999/2. Malý, Poznámky ke stavu studia na právnické fakultě a potřebě jeho reformy. Právník 2003/7. i Patakyová et al., Itinerár budúceho právnika - profesionála. Bratislava 2004. Pavlíček, Koncepce reformy vzdělávání na Právnické fakultě Univerzity Karlovy ve společenských souvislostech. Právník 1991/2. Posluch (ed.), Právna kultúra a význam právnického vzdelávania na Slovensku. Bratislava 2002. Salyková, Koncepce vysokoškolského právního vzdělání. [Diplomová práce.] Praha: Univ. Karlova 2004. i Staša, Vysokoškolské vzdělávání jako předmět činnosti právnických osob soukromého práva. Právo a podnik., 1999/2. Ráth, Slávnostná reč profesora Dr. Augustína Rátha. In: Právníci na Univerzite Komenského v Bratislave. Bratislava 1996. Schorm, Právnická fakulta Burgundské univerzity v Dijonu. Práv. praxe,1993/10. i Telec, Jak studovat právo a uchovat si zdraví? Univerzit. nov., 2001/11. Ještě o didaktice českého občanského práva. Čas. pro práv. vědu a praxi 1999/1. O didaktice českého občanského práva. Čas. pro práv. vědu a praxi, 1998/1. Tomsa, O filosofické výchově právníka. Bratislava, 1927, s. 394 an. Týč, Právnické studium: potřeba dalších změn. Čas. pro práv. vědu a praxi 1994/6. Zitta, Úvahy o novém studijním řádu právnického diplomového studia v Rakousku. Praha 1996. % Foto: Sloní ostrov, Siamský záliv, Thajsko 2549 (2006)