5. Vlastní čísla a vlastní vektory, ortogonální matice 45 5. VLASTNÍ ČÍSLA A VLASTNÍ VEKTORY, ORTOGONÁLNÍ MATICE Teorie 5.1. Definice. Lineární operátor je lineární zobrazení

: V —► V, kde V je vektorový prostor. 5.2. Definice. Nechť

: V —► V je lineární operátor, a = (vi, t>2, ■ ■ ■, vn) báze vektorového prostoru V. Pak matice operátoru

v bázi a je matice (4>)a,a = (ckj), kde ve sloupci j jsou souřadnice vektoru

{vj) v bázi a. 5.3. Věta. Nectí (f) : V ^ V je lineární operátor, a = (ví, t>2, • • •, w„), /3 = («i, 112, ■ ■ ■, un) jsou dvě báze vektorového prostoru V. Pak pro matice zobrazení cj) v bázích a a ß platí tento vztah: {4>)ß,ß = {id)ß,a ■ {4>)a,a ■ (id)a,ß, kde (id)aß je matice přechodu od báze ß k bázi a. 5.4. Definice. Řekneme, že matice A a. B jsou poáobné, existuje-li regulární matice P taková, že B = P'1 ■ A- P. 5.5. Definice. Nechť V je vektorový prostor a (j) : V —► V je lineární operátor. Podprostor [/CKse nazývá invariantní podprostor operátoru (p, jestliže 4>{U) C [/. 5.6. Definice. Vektor u/o^ey, kde V je vektorový prostor, se nazývá vlastní vektor lineárního operátoru (p, existuje-li číslo X E K takové, že (p(u) = Xu Číslo A se pak nazývá vlastní číslo. 5.7. Poznámka. Je-li matice lineárního zobrazení A, pak vlastní vektory x jsou nenulová řešení rovnic Ax = Xx. Tato soustava je ekvivalentní se soustavou (A - XE)x = 0, což je homogenní soustava rovnic, která má nenulové řešení právě tehdy když det(A -XE) = 0 5.8. Definice. Rovnice det(A — XE) = 0 se nazývá charakteristická rovnice matice A. 46 I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie 5.9. Věta. Vlastní čísla jsou právě kořeny charakteristické rovnice. Je-li číslo Ao vlastní číslo, pak vlastní vektory jsou řešením soustavy rovnic (A — X0E) = 0. 5.10. Definice. Algebraická násobnost vlastního čísla je násobnost tohoto čísla jakožto kořene charakteristické rovnice. Geometrická násobnost vlastního čísla je dimenze pod-prostoru Ker( — Aid). 5.11. Věta. Je-li A = a + bi vlastní číslo reálné matice A s vlastním vektorem u = U\+ÍU2, kde Ui,U2 E FT, pak A = a — bi je taky vlastní číslo s vlastním vektorem ň = u\— iu^- 5.12. Poznámka. Podprostor generovaný vektory U\,U2 v i?" z předchozí věty je invariantní podprostor zobrazení cj). Platí, že A ■ («i + IU2) = (a + ib)(ui + ÍU2) ■ Rozepsáním na reálnou a imaginární část rovnice dostáváme A- iíi = oiíi — bii2 A ■ ií2 = bu\ -\-au2 . Zobrazení má tedy v bázi [ui, u2] matici a —b b a Číslo a + ib můžeme napsat v goniometrickém tvaru a + ib = \/a? + 62(cos a + i sin a), pak má matice zobrazení tvar / 0 , ,0 / cos a — sin a v a2 + b2 [ \ srna cos a Tento operátor působí jako otočení o úhel a složené se stejnolehlostí na dvourozměrném invariantním podprostoru zobrazení cj). 5.13. Věta. Nechí cj) je lineární zobrazení a nechí a = (f 1, f2, • • •, vn) je báze tvořená vlastními vektory příslušnými vlastním číslům Xí} X2, ■ ■ ■, \n. Pak matice lineárního zobrazení v této bázi má tvar {(ui), ^(«2)) = {ui, ^2) Pro Viíi, ií2 G U. 5. Vlastní čísla a vlastní vektory, ortogonální matice 47 5.16. Věta. Nechí (j) : U —► U je lineárni operátor. Pak (j) je ortogonální zobrazení, právě tehdy když pro matici zobrazení v ortonormální bázi a platí, že A~l = AT. 5.17. Definice. Matici A, pro kterou platí A^1 = AT, nazýváme ortogonální maticí 5.18. Definice. Nechť U a. V jsou dva unitární vektorové prostory. Zobrazení cj) :U —► V se nazývá unitární právě když ((ui), (u2)) = (^1,^2) Pro Viíi,ií2 E U. 5.19. Věta. Nechť cj) : U —► [7 je lineární operátor. Pak cj) je unitární zobrazení, právě tehdy když pro matici zobrazení v ortonormální bázi a platí, že A~l = A . 5.20. Definice. Matici A, pro kterou platí A~l = A , nazýváme unitární maticí. 5.21. Věta. Je-li matice A unitární, pak \ det A\ = 1 a její vlastní čísla mají absolutní hodnotu rovnu 1. 5.22. Věta. Nechť cj) : U —► U je unitární zobrazení. Pak v U existuje ortonormální báze a tvořená vlastními vektory taková, že v této bázi má matice zobrazení diagonální tvar {T Protože A2 = i, tak cos a = 0asina = lz toho plyne, že se jedná o otočení o úhel | kolem osy dané směrem (1,1,0)T, musíme ale ještě určit orientaci otočení. Z matice zobrazení je vidět, že druhý vektor báze se zobrazí na třetí vektor báze a třetí vektor báze se zobrazí na vektor opačný k druhému vektoru báze. Otočení je tedy ve směru od druhého ke třetímu vektoru báze. Tvar matice operátoru v nové bázi je Úloha 3: Ve standardních souřadnicích napište matici zobrazení, které je otočení o úhel I kolem přímky x = 0, y — z = 0. Řešení: Nejprve určíme matici v jisté ortonormální bázi ß, ve které má matice tvar 1 0 0 0 cos a — sin a 0 siná cos a Zobrazení je otočení kolem přímky x = 0, y — z = 0, první vektor báze ß tedy bude jednotkový směrový vektor této přímky (0, ^,^)T. Pak ß doplníme na ortonormální bázi: ß: 0. y/2 ^2 T 0. y/2 \/2N ~2~' 2~ T :i,o,o)^ ow = Matice zobrazení ve standardní bázi pak je 1 0 0 \ /l 0 0 cos | -sinf = = ° 0 0 sin | cos f / \o 1 (4>)£>£ = (id)£)/? • {/3 • {/3 je matice přechodu od báze ß k bázi e. Z toho plyne (^ (id)^ = f ( 0. 13. Ve standardních souřadnicích v R3 napište matici zobrazení, které je symetrií podle roviny \[Žy — x = 0. 14. Lineární zobrazení v R3 je otočení kolem osy procházející počátkem se směrovým vektorem (1,1, 0)T takové, že /(l, —1,0) = (0, 0, \/2). Najděte matici zobrazení ve standardní bázi. 15. V Rn napište matici symetrie podle roviny kolmé k vektoru v v ortonormální bázi [v,v2,...,vn]. 54 I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie 16. Definujte na R3 dva skalární součiny (, )i a (, )2 tak, aby zobrazení : (R3, (, )i) (R3, (, )2), (j)(xi, x2,x3) = (xi + x2 + x3, -x\ + x2,x3), bylo ortogonální.