1
Uvod
Cílem mé práce je sestavit sbírku úloh z lineární algebry a geometrie, která je určena především pro posluchače druhého semestru programů matematika, aplikovaná matematika a informatika. Celá práce se skládá ze dvou částí. První část je sbírkou příkladů, druhá část formou exkurzu přibližuje problematiku aplikace lineární algebry ve výpočetní tomografii.
Látka první části je rozdělena do sedmi kapitol a navazuje na bakalářskou práci Bc. Michaely Urbánkové, určenou pro posluchače prvního semestru kurzu lineární algebry. Svým rozsahem odpovídá skriptům [8] Doc. P. Zlatoše a přednáškám Doc. M. Čadka. Jejím základem jsou především cvičení ve skriptech [9] prof. J. Slováka, ve skriptech [4] a [5] RNDr. P. Horáka a publikace [1] a [2].
Každá kapitola se skládá ze tří částí. Nejprve je stručně shrnuta teorie formou základních vět a definic, popřípadě algoritmů. Dále jsou zde řešené příklady, které čtenáři poskytují návod na řešení konkrétních problémů. Ve třetí části jsou úlohy k samostatnému řešení. Příklady jsou řazeny od jednodušších po složitější a jsou voleny tak, že s některými se student setká v zápočtových a zkouškových testech. V závěru sbírky jsou uvedeny výsledky cvičení, popřípadě u složitějších příkladu stručný návod.
Cílem druhé části mé práce je přiblížit studentům problematiku aplikací lineární algebry. Aplikací lineární algebry je samozřejmě celá řada, pro ukázku jsem však vybrala jen jednu, a to problém rekonstrukce obrazu ve výpočetní tomografii při použití metody ART (Algebraic Reconstruction Technique). Samozřejmě není účelem podat vyčerpávající výklad o principu CT přístroje, ale pouze ukázat studentům jeden z mnoha příkladů významu a použití lineární algebry v dnešní technické praxi, a to způsobem lehce pochopitelným na základě znalostí získaných v základním kurzu lineární algebry.
2
Použité symboly a označení
K libovolné pole
Q racionální čísla
R reálná čísla
C komplexní čísla
V vektorový prostor
Rn množina uspořádaných n-tic reálných čísel
ERO elementární řádkové operace
ESO elementární sloupcové operace
Matn(K) množina všech čtvercových matic řádu n nad polem K
det A, \A\ determinant matice A
dim V dimenze vektorového prostoru V
Z(P) zaměření afinního podprostoru
o nulový vektor
||it|| velikost vektoru u
[ui,...,un] lineární obal vektorů ui,... ,un
(u,v) skalární součin vektorů u a v
En vektorový prostor Rn se standardním skalárním součinem
_L kolmost
p(B, C) vzdálenost podprostoru B a, C
e standardní báze v Rn
(0)/3,a matice lineárního zobrazení <fi v bázích a, f3
(id^Q, matice přechodu od báze a k bázi f3
3
I. ČÁST
Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
4
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
1. VYPOČET DETERMINANTU
Teorie
1.1. Definice. Nechť M = {1, 2,..., n} je konečná množina o n prvcích. Pak bijektivní zobrazení a množiny M na sebe se nazývá permutace množiny M.
1.2. Definice. Nechť a = (r1; r2,..., rn) je libovolná permutace, řekneme, že dvojice ri} r j je inverze v permutaci o", jestliže i < j a, Vi > Vj.
Znaménko permutace a, je číslo signa = (—l)fc, kde A; je počet inverzí v permutaci a.
1.3. Definice. Nechť a = (r1;..., rn), r = (s1;..., sn) jsou dvě permutace, nechť existují indexy i ^ j tak, dále rfc = sk pro A; 7^ i, j. Potom řekneme, že permutace r vznikla z permutace o" provedením jedné transpozice.
1.4. Věta. Provedení jedné transpozice změní paritu dané permutace.
1.5. Definice. Nechť A = (a^) je čtvercová matice řádu n nad polem K. Pak determinant matice A, je číslo z pole K, označené det A (resp. \A\) a definované vztahem
kde o je libovolná permutace z množiny všech permutací n-prvkové množiny M = {1,2,... ,12} označené Sn. Suma je tedy přes všechna a G Sn, tj. přes všechny permutace množiny M. Součin sign o aCT(i)iaa^)2 ■ ■ ■ a>a(n)n se nazývá člen determinamtu.
1.6. Věta. Nechi matice B vznikne z matice A
1. záměnou dvou různých řádků, pak det B = — det A
2. vynásobením jednoho řádku číslem t G K, pak det B = t det A
1.7. Věta. Hodnota determinantu matice A se nezmění, jestliže
1. k jednomu řádku matice A přičteme libovolný násobek jiného řádku
2. k jednomu řádku matice A přičteme libovolnou lineární kombinaci ostatních řádků
3. jeden řádek matice A ponecháme beze změny a k ostatním řádkům přičteme jeho libovolné násobky
1. Výpočet determinantu
5
1.8. Definice. Nechť A = (a^) je čtvercová matice řádu n; nechť je zvoleno k jejích řádků a sloupců k < n a 1 < i\ < %2 < ■ ■ ■ < ik < n, 1 < ji < J2 < • • • < jk < n. Pak matice
M
(
\
"HJ2
ahjk ^
a,
"i2lk ■ ■ ■ aíkjk /
,ik a sloupci ji,
,jk- Její determinant
se nazývá submatíce matice A určená řádky i1} det M se nazývá minor řádu k matice A.
Zbývajícími (n — k) řádky a (n — k) sloupci je určena tzv. doplňková submatíce M k sub-matici M a její determinant det M se nazývá doplněk minoru det M.
Označme s m = h + ^2 + • • • + ik + ji + J2 + ''' + jk- Pak číslo (—1)SM det M se nazývá algebraický doplněk minoru det M.
1.9. Věta. (Laplaceova věta) Nechť A = (a^) je čtvercová matice řádu n, nechť je pevně zvoleno k řádků matice A, kde 0 < k < n. Pak determinant matice A je roven součtu všech (™) součinů minorů řádu k, vybraných ze zvolených k řádků, s jejich algebraickými doplňky.
Řešené příklady
Úloha 1: Spočtěte determinant matice
A
(1	0	0	1 \
0	2	3	1
1	0	-1	1
\2	-3	1	0 )
(a) převedením na schodovitý tvar pomocí elementárních úprav, které nemění hodnotu determinantu
(b) užitím Laplaceovy věty
Řešení:   (a) Převedeme na schodovitý tvar. Nejprve ke třetímu řádku přičteme -1
násobek prvního řádku a ke čtvrtému řádku přičteme -2 násobek prvního řádku. Pak
3 2
ke čtvrtému řádku přičteme | násobek druhého řádku.
det
/ 1    0 0    1 \
0 2 3 1 10-11
\ 2  -3 1 OJ
det
/1	0	0	1	
0	2	3	1	
0	0	-1	0	
\0	-3	1	-2	/
det
/ 1 0 0     1 \
0 2 3 1
0 0-10
\0 0 £ -\)
6
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Nyní přičteme ke čtvrtému řádku 5 násobek třetího řádku, čímž dostáváme schodovitý tvar a determinant se rovná součinu prvků na hlavní diagonále.
= det
/1	0	0	1 \
0	2	3	1
0	0	-1	0
\0	0	0	-i)
(b) Uděláme Laplaceův rozvoj podle prvního řádku:
det
/ 1 0
0 2
1 0 \ 2 -3
0 1 \
3 1
-1 1
1 0 )
ldet
3 1
-1 1 ] +(-l)4+1ldet 1 0
(-9
(-9-4
Úloha 2: Rozvojem podle více řádků určete determinant matice
2
3 n
A
( 1
3
4
0
0
1
V "3
5 0
0 \
0
1
-2 y
Řešení: Vybereme si první a druhý řádek, protože tyto řádky obsahují nejvíce nul. V rozvoji pak musíme postupně procházet všechny dvojice sloupců. Vidíme, že všechny členy determinantu kromě druhého jsou nulové a výpočet se tedy velmi zjednoduší.
detíAHt-lJ'+'+'+'detŕg  g)det(o  -2 ) + (-l)1+2+1+3 det ( 3 \ det(_\  \ )+(-!)«+«det (J °)det(_\
*(S-i)í-(^-0+(-1)HWM*t(l!l!)*t(^í)
a+2+3+4^/  2  o \ ^ / 4   1 \ _.     , V 1   2 \ , V 1 1
+ (_l)i+^+4det ^ _i   Q j det ^ _3   _! J = (-l)'det ^ g   ^ j det ^ ^ _2
(-1) (-1-6) (-2 + 1) = -7
1. Výpočet determinantu
7
Úloha 3: Spočtěte determinant matice
2	3 .	n —	1	n
0	3 .	n —	1	n
-2	0 .	n —	1	n
\ -1   -2   -3  ...   -n + 1   0 /
řádu n.
Řešení: Ke všem řádkům přičteme první řádek
	/	1	2	3 ..	n —	1	n	\		f 1	2	3 .	n — 1	n	\
		-1	0	3 ..	n —	1	n			0	2	2.3 .	. 2(n-l)	2n	
det		-1	-2	0 ..	n —	1	n		= det	0	0	3 .	. 2(n-l)	2n	
	l	-1	-2	-3 ..	.   —n -	- 1	0	/		1°	0	0 .	0	n	/
nl
Úloha 4: Odvoďte rekurentní vztah pro výpočet determinantu matice
/ x + y    xy       0     ...0     0 ^ 1     x + y    xy     ...   0 0 An=       0        1     x + y  ...  0 0
y    0        0        0     ...   1   ar + y J
řádu n.
Řešení: Uděláme Laplaceův rozvoj podle prvního sloupce
det An = (x + y) det
( x + y    xy     ...0     0 ^ 1     ar + y   ...   0 0
\    0        0      ...   1   x + y ]
+ (-l)2+1det
í xy     0     ...   0     0 \ 1   ar + y   ...   0 0
\ 0      0     ...   1   x + y J
8
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
První matice je vlastně shodná s původní maticí, pouze je o řád menší. U druhé matice provedeme Laplaceův rozvoj podle prvního řádku. Pak dostáváme
det An = (x + y) det An_\ — xy det An_2 ■
Úloha 5: Určete determinant matice řádu n (tzv. Vandermondův determinant).
/ 1
Vn(x1,x2, ...,xn) = det
n—2 xn
n-1 \ 1 \
1   X2 X.
i 2
I / >> rf
n-2 _n-l 2 2
„n-2 ™n-l
Řešení: Od každého sloupce, kromě prvního, odečteme x\ násobek předchozího sloupce. Budeme postupovat od posledního sloupce až ke druhému.
Vn(x1,x2,... ,xn) = det
/ 1      0 0        ... 0 o \
1    X*2      X\ X~^X*2     • • • X~\^X<2 X\X<^
l Xj Xj ^ Xj ^ lÍ^ ^ lÍ^ ^ •    •    • Xj ^ lÍ^ ^ Xj X,' 1_ fh J
Nyní uděláme Laplaceův rozvoj podle prvního řádku a jednotlivé prvky determinantu upravíme vytýkáním.
Vn(x1,x2, ...,xn)= det
/ x2 — x\   x2(x2 — x\)   ...   x2 3(x2 — xi)   x2 2{x2 — xi) ^ x3-xx   x3{x3-x1)   ...   x^3(x3 - x{) xl'2(x3-x1)
Vr _ rtr* />>     í rtr* _ rtr>    \ 3 í rtu _ y    \        rtr*'fť     2 / ,y, _ ,>« \
Vytknemeli z každého řádku, zůstane nám determinant, který je Vandermondův determinant řádu n — 1 s parametry x2,..., xn.
í i
Vn(x1,x2,..., xn) = (x2 - xx) (x3 - xt)... (xn - xx) det
A tedy
x2
n—3
\
1 ... X3
\ 1    Xn .
n—3 'fi—2
Xn
ryíTi     3 /yfb 2
Vn(x1,x2,. . . ,Xn) = (x2 - XX) (x3 - X±) ... (xn - xx) Vn-1(x2, ...,xn)
1. Výpočet determinantu
9
Tím jsme získali rekurentní formuli, která platí pro n > 1. Indukcí teď snadno nahlédneme výsledné řešení.
Vn(Xi, X2, . . . , Xn) = (rr2 — X\) {XZ — ^l) • • • (xn ~ xl) (x3 ~ x2) ■ ■ ■ (xn ~ x2)......(xn ~ xn-l)
Vn(^Xi, X2, ■ ■ ■ , 3?n) J^J    (xi Xj^)
l<j<i<n
Cvičení
1. Spočtěte počet inverzí v dané permutaci:
(a) (2,1,7,9,8,6,5,3,4)
(b) (9,8,7,6,5,4,3,2,1)
2. Určete paritu následujících permutací:
(a) (4,6,1,5,3,2)
(b) (6,3,1,2,4,5)
(c) (3,7,6,2,4,1,5)
(d) (4,1,3,7,2,5,6)
3. Určete x, y tak, aby pořadí
(a) (1, 2, 7,4, x, 5, 6, y, 9) bylo sudé.
(b) (5, l,y,8, 9,4, x, 6, 3) bylo liché.
4. Zjistěte paritu následujících permutací.
(a) (n,n- 1,...,2,1)
(b) (1, 3, 5,..., 2n - 3, 2n - 1, 2,4,..., 2n)
(c) (2,4,6,...,2(n-l),2n,l,3,...,2n-l)
(d) (2, 5, 8,..., 3n - 1,1,4, 7,..., 3n - 2, 3, 6, 9,..., 3n)
(e) (2,1,4,3,...,2n,2n-l)
5. Rozhodněte, zda se daný součin vyskytuje v determinantu matice A řádu n.
(a) n = 6, a3i a43 aM «52 a66 «25
(b) Í2 — 8, 072 <2i7 043 (221 a64 a35 a56
6. Určete všechny členy determinantu matice A řádu 4, které obsahují prvky 0,12, 034.
10
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
7. Spočtěte determinant matice podle definice.
A
D
-2 3 1 4
4 -
B
3 1
-2 -4
-4 2 6
4
C
3
4
E
F =
1    -7 -5
8. Spočtěte determinant úpravou na schodovitý tvar.
A
C
E
G
í	3	-2	1	~2\				-3	9	3		6 ^
	-3	-5	2	0		R _		-5	8	2		7
	2	1	-2	-4		D —		4	-5	-3		-2
	-1	0	3	1 /			V	7	-8	-4		"5 /
t	2	1	-1	2 -	i \			/ 2	1	0	2	1 \
	-4	3	2	-1 1				1	0	2	1	2
	3	5	-2	1 -	2	D	=	1	2	1	0	2
	2	2	-1	3 -	1			0	2	2	1	1
v	-1	2	3	1 3				\2	1	1	2	
	1	-2	3	1 >			/ 2	1	3	1 \		
	5	-9	6	3		T? _	1	0	1	1		
	-1	2	-6	-2		r —	0	2	1	0		
v	2	8	6	i y			V c	1	2	3 J		
/ o
1
1 \
1
2
0
o o y
/ i
-2 0 0
V o
K
V
1	2	3	4 \		/ 1	
-3 1	2 -2	-5 10	13 4	J =		1 -1
-2	9	-8	25 J			V "3
7	6	9	4	-4\		
1	0	-2	6	6		
7	8	9	-1	-6	L =	
1	-1	-2	4	5		
-7	0	-9	2	"2 >/		
3 1 -7 0 0 1 0 2 0 0
3
-1 0
0
1 1
3 \
2 1 1
i y
-2 \
3 3
-i3 y
1 0
/4	4	-1	0	-1	8\
2	3	7	5	2	3
3	2	5	7	3	2
1	2	2	1	1	2
1	7	6	6	5	7
\2	1	1	2	2	
1 +i
0
1
1. Výpočet determinantu
M
í	1	5	3	5	-4\
	3	1	2	9	8
	-1	7	-3	8	-9
	3	4	2	4	7
v	1	8	3	3	5 /
N
í	-5	-7	-2	2	-2	16 \
	0	0	4	0	-5	0
	2	0	-2	0	2	0
	6	4	6	-1	15	-5
	5	-4	10	1	14	6
v	3	0	-2	0	3	o /
O
Q
/ 4 3	3	5 \
3 4	3	2
3 2	5	4
\ 2 4	2	3/
í 3	2	4
4	-3	2
5	-2	-3
\ "3	4	2
P
5 \
-4 -7
9 /
	4	-2	0 5
	3	2	-2 1
	-2	1	3 -1
l	2	3	-6 -3
i?
/6	3 8	-4\
5	6 4	2
0	3 4	2
\4	1 -4	6 /
9. Spočtěte determinant matice pouze užitím Laplaceovy věty a definice.
/ 1 2 3 4 5 6 \
6 5 4 3 2 1
1 2 3 4 0 0
4 3 2 1 0 0
1 2 0 0 0 0
\ 2 1 0 0 0 0 )
10. Spočtěte determinant řádu n > 1.
5
a	X	x .	. X	X
X	a	x .	. X	X
X	X	a .	. X	X
X	X	x .	. X	a
B
/ 1 0		2	0	3	0 \	
5 1		4	2	7	3	
	1 0	4	0	9	0	
	8 1	5	3	7	6	
9 1		5	4	3	8	
\ 1 0		7	0	9	o J	
	/ X	y	0		0	0
	0	X	y		0	0
	0	0	x		0	0
	0	0	0		x	y
		0	0		0	x
C
í CLq 1 1
1 ai 0
1 0 a2
\ 1 0 0
1 1 \
o o
o o
0 an
D
í
a0 a2
x 0
an-i 0 a„, 0
0 0 -1 0
x —1
0 0
o o
o o o
x
o
12
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
í
E
(Iq d\
-yi xx
O     -í/2 x2
d2
o
On—l Q"n
O o o o
\   y      o     O   ...   -yn  xn )
11. Spočtěte determinant matice řádu n > 1 úpravou na schodovitý tvar
A
C
E
G
í0	1	1	...íl
d2	1	0	...  0 0
a3	0	1	...  0 0
\ an	0	0	...  0 1
í 2	2	2 .	..2 3
2	2	2 .	..3 2
2	2	2 .	..2 2
\ 3	2	2 .	..2 2
í 1	n	n	..  n n
n	2	n	..  n n
n	n	3	..  n n
	n	n	..  n n
/	1		1
	a!		
	a2		.. d2-l
			■ ■ Q"n
í 1	a!		d2
1	d\ -	f h	d2
1	d\		d2 + b2
\ 1	d\		d2
B
D
dn dn
dr.
1	2	3		a -	- 1	d
-1	0	3		a -	- 1	d
-1	-2	0		d -	- 1	d
-1	-2	-3		—d	+ 1	0
	n	1	1		. 1	
1	1	— n	1		. 1	
1		1	1 -	n   ..	. 1	
1		1	1		. 1	1
X\	O.Y2	ai3		al(n-	-1)	& ln
X\	x2			a2(n-	-1)	
X\	x2	x3		a2(n-	-1)	a3n
X\	x2	x3		Xn_	1	•E n
n
1        1 \
a! — bi di d2 d2
H
í1	2	3 .	. n-2	n —
2	3	4 .	.   n — 1	n
3	4	5 .	n	n
y n	n	n .	n	n
12. Odvoďte rekurentní vztah pro výpočet determinantu matice.
1. Výpočet determinantu
13
A r,
C r,
E r,
í 2 1 O ...  O \
1 2 O ... O O 1 2 ...  O u
\ O O O ...  2 j
/5 6 O O  O  ...  O 0\
4 5 2 O  O  ...  O O
O 1 3 2  O  ...  O O
O O 1 3  2  ...  O O
O O O O  O  ...  3 2
\ O O O O  O  ...   1 3
/ 7 5 O ...  O  O \
2 7 5 ... O O O 2 7 ...  O O
y O O O ...  2  7 J
í 3 2 O
1 3 2
O 1 3
Y O O O
0\
O O
x
G
2n
í x O
O x
O y V ž/ o
13. Řešte rovnici: x — 1
O ž/ \
y o
x o
O x
\
í 1
1
O
(a) det
2 - x 5
(b) det
sinrr
cos x
-3 cos x sin x
2 sin"
14. Spočtěte determinant (užijte postupu z úlohy 5).
/ i -i i -i \       / i i i i
2   2    2 2
A
1
V i
2 4 -2 4
5
2 1
4 1
8 1
\ 16 1
1 \
-2   3 -1 4    9 1 -8  27 -1 16   81 1
C
\
2
„n—l
- 1
2?2
- 1
2?2
CC-\
n-2 n-1
Ju -| t,L o
n-2
CC<-)
x.
Xr
xl
n—l
Xr
< 2 /
	3/				
/ 1 2	0	0	0	.. 0	0\
3 4	3	0	0	.. 0	0
0 2	5	3	0	.. 0	0
0 0	2	5	3	.. 0	0
0 0	0	0	0	.. 5	3
\ 0 0	0	0	0	.. 2	5/
1 x		0		.. 0	0
x +	1	x		.. 0	0
1	x +		1 .	.. 0	0
0		0		.. 1	x +
0 0		0	o\		
1 0		0	0		
1 1		0	0		
0 0		1	1J		
14
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
15. Laplaceovým rozvojem podle třetího sloupce spočtěte determinant matice
/ x -1 0 0 \
0 x -1 0
0 0 x -1 '
\ a0 ai a2 % /
16. Vyjádřete polynom stupně n pomocí determinantu stupně n — 1. (Využijte výsledku předchozího příkladu.)
2. Bilineární a kvadratické formy
2. BILINEÁRNÍ A KVADRATICKÉ FORMY
15
Teorie
2.1. Definice. Nechť V je vektorový prostor nad polem K. Bilineární forma na V je zobrazení / : V x V —► K takové, že pro všechna a,b,c,d G K a u,v,w G V platí:
/(ait + čw, w) = af(u, w) + 6/(v, w)
f(u, cv + cř-u;) = cf(u, v) + d/(it, w)
2.2. Definice. Nechť / : V x V —► K je bilineární forma a a = (vi,V2, ■ ■ ■ ,vn) je báze prostoru V. Pak tato báze určuje matici bilineární formy A = (a^) = (f(vi,Vj)).
2.3. Věta. Necht! f je bilineární forma na V s maticí A v bázi a. Necht! souřadnice vektorů u, v G V v této bázi jsou x, y G Kn. Pak pro libovolné vektory platí f(u, v) = xT ■ A ■ y.
2.4. Věta. Je-li A matice bilineární formy v bázi a, pak matice bilineární formy v bázi f3 je B = (idy^p ■ A ■ (id)afi, kde [id)a^ je matice přechodu od báze 0 k bázi a .
2.5. Definice. Dvě čtvercové matice A, B E Matn(K) se nazývají kongruentní, jestliže existuje regulární matice P G Matn(K) taková, že B = PT ■ A ■ P.
2.6. Definice. Bilineární forma se nazývá symetrická, jestliže f(u,v) = f(v,u), resp. antisymetrická, jestliže f(u,v) = —f(v,u).
2.7. Věta. Necht! f je bilineární forma a A její matice v nějaké bázi a. Pak f je symetrická, je-li matice A symetrická, a f je antisymetrická, je-li matice A antisymetrická.
2.8. Věta. Každá bilineární forma je součtem symetrické a antisymetrické bilineární formy, přičemž pro matici platí A = ^{A+AT) + ^{A—AT), kde první sčítanec odpovídá symetrické části a druhý antisymetrické části.
2.9. Věta. Každá symetrická matice A G Matn(K) je kongruentní s nějakou diagonální maticí.
2.10. Algoritmus. Diagonalizace symetrických matic.
Hledáme regulární matici P tak, aby matice PT ■ A ■ P byla diagonální.
Předpokládejme, že au 7^ 0, pak na A provádíme elementární řádkové úpravy (označíme ERO) tak, aby aa = 0 pro i = 2,...,n. Současně provádíme stejné sloupcové úpravy (označíme ESO)a tím dosáhneme u symetrické matice toho, že výsledná matice má ay = 0 pro j = 2,..., n. Provedení sloupcové úpravy na matici A odpovídá vynásobení této matice zprava maticí P\, která vznikne z matice jednotkové provedením stejné sloupcové úpravy.
16
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Analogicky řádkové úpravě odpovídá vynásobení matice A zleva maticí PXT. Provedením
stejné řádkové i sloupcové úpravy na matici A dostáváme matici Pj ■ A ■ P\, která je
kongruentní s maticí A. Stejný postup uplatňujeme na další řádky a sloupce.
Je-li flu = 0 a nějaké au ^ 0 provedeme výměnu řádku 1 a i a sloupce 1 a i.
Je-li flu = a22 = • • • = ann = 0 a existuje a^ ^ 0 přičteme k řádku i řádek jak sloupci i
sloupec j.
Po všech těchto úpravách dostaneme diagonální matici
Pl ...P2T -Pl ■A-P1-P2...Pk = (P1-P2...Pk)T ■A-(P1-P2...Pk)=PT -A-P, která je diagonální s původní maticí A.
Ve výpočtech postupujeme tak, že si napíšeme blokovou matici, jejíž levý blok je tvořen maticí A a pravý blok jednotkovou maticí E. Pak v levém bloku provádíme ERO a odpovídající ESO dokud nedostaneme diagonální matici. Zároveň provádíme v pravém bloku stejné úpravy jako v levém, ale pouze řádkové. Pak dostáváme v pravém bloku matici PT.
{A\E) -> (PT ■ A- P\PT ■ É)
2.11. Definice. Zobrazení F : V —► K se nazývá kvadratická forma, jestliže existuje bilineární forma / : V x V —► K taková, že pro všechna u E V platí F(u) = f(u,u).
2.12. Věta. Nechť F je kvadratická forma na vektorovém prostoru V. Pak existuje právě jedna symetrická bilineární forma, která ji určuje.
2.13. Definice. Matici kvadratické formy F nazveme matici symetrické bilineární formy, která tuto kvadratickou formu určuje.
2.14. Věta. (Sylvestrův zákon setrvačnosti) Každou kvadratickou formu F na reálném vektorovém prostoru Rn lze vyjádřit ve vhodné bázi (tuto bázi budeme dále nazývat kanonická báze) ve tvaru
F(yX^j    x~\~'    ~\~ Xp    Xp j      *       x^ ~\~ Oíř^_|_-^ H- * * * —|— Oíř^ přičemž počet čísel +1, -1, 0 je nezávislý na volbě báze.
2.15. Definice. Signatura kvadratické formy F na reálném vektorovém prostoru Rn je trojice nezáporných čísel (s+,s_,s0)? kde s+ je počet kladných, s_ počet záporných a s0 počet nulových členů v diagonálním tvaru kvadratické formy.
2.16. Definice. Nechť F je kvadratická forma na reálném vektorovém prostoru Rn. Řekneme, že F je
2. Bilineární a kvadratické formy
17
1. pozitivně definitní, jestliže pro každý x G Rn, x ^ o je F(x) > 0
2. pozitivně semidefínitní, jestliže pro každý x G Rn, x ^ o je > 0
3. negativně definitní, jestliže pro každý x G Rn, x ^ o je < 0
4. negativně semidefínitní, jestliže pro každý x G Rn, x ^ o je < 0
5. indefinitní, jestliže existují vektory z, y E Rn takové, že F(y) > 0 a F (z) < 0.
2.17. Věta. Necht! F je kvadratická forma na reálném vektorovém prostoru Rn. Pak
1. F je pozitivně defínitní, právě tehdy když s+ = n;
2. F je pozitivně semidefínitní, právě tehdy když s_ = 0;
3. F je negativně defínitní, právě tehdy když s_ = n;
4. F je negativně semidefínitní, právě tehdy když s+ = 0;
2.18. Věta. Kvadratická forma je pozitivně defínitní, právě když všechny hlavní minory její matice jsou kladné.
Kvadratická forma je negativně defínitní, právě když pro hlavní minory její matice platí (-iydet(Ai) > 0.
2.19. Definice. Kvadrikou nazveme množinu
< (x1,x2,...,xn) G Kn, ^aíjxíxj +      bxí + c = 0 \ ■
_Řešené příklady
Úloha 1: Kvadratickou formu
F(x) = X\X2 + x2x%
zadanou ve standardních souřadnicích převeďte pomocí ESO a ERO na diagonální tvar.
Řešení: Napíšeme si vpravo jednotkovou matici a vlevo matici dané kvadratické formy. Na matici A kvadratické formy provádíme řádkové a tytéž sloupcové úpravy, dokud nedostaneme diagonální tvar matice, na jednotkové matici přitom provádíme tytéž úpravy, ale vždy jen řádkové (viz. poznámka 2.10.).
0 | 0 | 1 o o \    / § § § I i i o \
|0||010     = |0||010 0   §   0   j   0  0   1 /      \ 0   §   0   j   0  0   1 /
18
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Nejdříve druhý řádek přičteme k prvnímu, protože an = 0, tutéž úpravu provedeme také na pravé matici, pak provedeme stejnou operaci se sloupci, ale to už pouze na levé matici.
2
1
2
0
Tak jsme dostali na pravé straně opět symetrickou matici, ale an ^ 0, dále vynulujeme pomocí prvku an zbylé prvky prvního řádku a sloupce tak, že přičteme — | násobek prvního řádku nejprve k druhému a pak ke třetímu řádku, a pak provedeme odpovídající sloupcovou úpravu, ale pouze na levé matici.
0
1
4
Dále přičteme druhý řádek k třetímu a provedeme odpovídající sloupcovou úpravu.
Dostáváme tedy diagonální tvar kvadratické formy F(y) = y\ — \y\.
Levá matice je (id)^^ a její řádky nám udávají bázi, ve které má daná kvadratická forma
tento tvar:
a :
Úloha 2: Najděte diagonální tvar kvadratické formy
F{x) = x\ + x\ — 2x\X2 + 2x\X% + 10x2a:3 zadané ve standardních souřadnicích v R3 pomocí algoritmu doplnění na čtverce.
Řešení: Všechny smíšené členy obsahující x\ připojíme k členu x\ a doplníme na čtverec. Pak všechny smíšené členy obsahující x2 připojíme k členu x\ a opět doplníme na čtverec.
F{X) = [Xi — X2 + X3)   — X2 — X3 + 2X2^3 + x3 + 10x22:3 =
= (xi — x2 + X3) — x2 + 12x2Xs = (xi — x2 + X3) — (x2 — 6x3) + 36rr3 nyní můžeme zavést nové souřadnice:
Ví   =  xi   ~x2 +xz
y2 =        x2 -6x3
Ž/3    = ^3
2. Bilineární a kvadratické formy
19
diagonální tvar je:
F{y)
vl-yl + 36Ž/3
idr
Hledáme matici inverzní k této matici přechodu a dostáváme
idf
Sloupce této matice udávají vektory báze, ve které má matice diagonální tvar.
a :
Úloha 3: Zjistěte jakou kuželosečku popisuje rovnice
k : x\ + x\ + ^X\x2 + 2xi + 1 = 0.
Řešení: Použijeme metodu doplnění na čtverce; nejprve bereme v úvahu pouze kvadratické členy
{xi + 2x2)2 - 4^2 + x\ + 2xx + 1 = 0 transformujeme souřadnice:
Ví   =  xi+ 2x2 V2   = x2.
Odtud spočítáme x\ = y\ — 2y2, po transformaci dostáváme
y21-3y22+2y1-Ay2 + l = 0 a nyní opět doplňujeme na čtverce
(Vi + l)2 - 3 (y* +        = 0 (ž/i + 1)2-3^2 + 0 +^=0
I   + D - !    +1) +1 =0
20
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
po další transformaci souřadnic dostáváme:
Z2    =    f(ž/2 + |)       =    |(^2 + |)
k : z[ - z\ + 1 = 0.
Jedná se tedy o hyperbolu, jejíž střed S je dán z\ = 0 a £2 = 0, v původních souřadnicích
2
3 '
rri =--1 = - .
3 3
Tedy S = (|, — |)T . Nyní ještě najdeme bázi pro nové souřadnice. Víme
{Íd)^e :
Inverzní matice k této matici je
(id)e,a
2 ^
0 5
u 2
2VŠ _4
3 3
0 ^
u 3
a její sloupce nám určují vektory báze a : [^1,^2], kde v\ = (^^-,0^ a«2 = (— |, |). P souřadnice libovolného bodu tedy platí
x = S + {id)^a • z .
Úloha 4: Najděte nějakou kvadratickou formu F hodnosti 5 na vektorovém prostoru R5 v analytickém vyjádření vzhledem ke kanonické bázi, která je pozitivně definitní na podprostoru generovaném vektory (1,1,0,0,0), (0,0,0,1,0), (0,-1,0,0,0) a je negativně definitní na podprostoru generovaném vektory (0, 0, —1, 0, 0), (0, 0,1, 0,1).
Řešení: Podle Sylvestrova zákona setrvačnosti (věta 2.14.) má kvadratická forma F vzhledem ke kanonické bázi tvar
F{x) = d\x\ + a2x\ + a3x3 + a4x1 + ahx\ j
kde di, i = 1...5 nabývají hodnot +1, —1, 0. Přičemž kvadratická forma je pozitivně definitní na nějakém podprostoru, pokud pro všechny vektory x z tohoto podprostoru platí F{x) > 0.
2. Bilineární a kvadratické formy
21
Jde vidět, že podprostor generovaný vektory (1,1, 0, 0, 0), (0, 0, 0,1, 0), (0,-1, 0, 0, 0) je vlastně podprostor vektorů tvaru (a, b, 0, c, 0); a, b, c G R. A tedy
F(a,b,0,c,0) > 0.
Z toho plyne aľ = 1, a2 = 1 a a4 = 1-
Analogicky podprostor generovaný vektory (0,0,-1,0,0), (0,0,1,0,1) je podprostor vektorů tvaru (0, 0, e, 0, /); e, / G i?. Má-li být na tomto podprostoru kvadratická forma negativně definitní, musí platit
F(0,0,e,0,/)<0
Z toho plyne 03 = —1, 05 = — 1. Kvadratická forma má tedy tvar
2   i     2        2   i     2 2 _ r\
_Cvičení
1. Nechť je na R4 dána bilineární forma / souřadnicovým vyjádřením vzhledem ke standardní bázi
f(x, y) = -xty2 + xty3 + x2yt + x2y2 + x2y4 - x3y4 + rr4í/3 . Určete matici v bázi e a hodnost formy.
2. Pro bilineární formu zadanou ve standardní bázi f(x, y) = Xiyi — 2x2y2 + 3xiy2 na R2 určete její souřadnicové vyjádření a matici v nové bázi V\ = (3, — 1)T, v2 = (1, — 1)T.
3. Ve standardní bázi na i?3 je dána bilineární forma
f(x, y) = xxyx + 1x2y2 + 2rr2í/3 Určete matici bilineární formy v bázi v\ = (1, 0,1)T, v2 = (0,1,1)T, «3 = (1,1, 0)T.
4. Pro bilineární formu z příkladu 1 určete symetrickou a antisymetrickou bilineární formu /s a /a, pro které platí f = fs + Ía-
5. Pro bilineární formu na i?3 určete symetrickou a antisymetrickou bilineární formu a /a, pro které platí f = fs + Ía-
(a) /(rr, y) = 2x1y1 + 4xií/2 - 2xií/3 + x2y2 - x2y3 + x3y2 + x3í/3
(b) /(a:, y) = 2xty2 + 4x2í/3 + 6x3yt
6. Najděte nějakou bázi symetrické bilineární formy / na vektorovém prostoru R3, ve které má tato forma diagonální tvar. Analytické vyjádření / vzhledem ke standardní bázi je
f(x, y) = 2x2y3 + 2x3y2 + x3y3
22
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
7. Najděte nějakou bázi symetrické bilineární formy / na vektorovém prostoru R3, ve které má tato forma diagonálni tvar. Analytické vyjádření / vzhledem ke standardní bázi je
f(x,y) = 3xií/i + 2x2y2
8. Najděte symetrickou bilineární formu, která určuje kvadratickou formu F. F má ve standardní bázi v R3 rovnici
(a) F(x) = 2xix% — Ax2x^
(b) F{x) = x\ + x\ — 2x2x3
9. Najděte diagonální tvar kvadratické formy F na i?3 a bázi, ve které má forma tento tvar, je-li souřadnicové vyjádření ve standardní bázi
F{x) = x\ + x\ — 2x\X2 + 2x\X% + 10x2x3 .
10. Najděte diagonální tvar kvadratické formy na R3 pomocí algoritmu doplnění na čtverce a bázi, ve které má forma tento tvar, je-li souřadnicové vyjádření ve standardní bázi
(a) F(x) = Axf + 2^2 + 15^3 + Axľx2 — Axľx3 — 8x2x3
(b) F (x) = X\x2 + X\x?, + X2X3
11. Zjistěte vlastnosti reálných kvadratických forem, např. definitnost a signaturu, jestliže jejich souřadnicové vyjádření vzhledem ke standardní bázi je
(a) F(x) = x\ — X\x2 + x2, na R2
(b) F{x) = 2x\x2 + 4x1X3, na R3
(c) F{x) = —2x\ — %x\ — 3xg + 2x\X2 + ^X\X% — 2x2x3, na R3
12. Najděte diagonální tvar kvadratické formy na R3 a zjistěte, zda je pozitivně definitní
F{x) = X\X2 + x2x3 + 3x!x3
13. Ve standardní bázi na R3 je dána kvadratická forma. Určete její signaturu.
(a) F(x) = xľx3
(b) F (x) = x\ + x\ + 3xg + Axľx2 + 2xľx3 + 2x2x3
(c) F (x) = x\ — 2x\ + x\ + 2x\X2 + 4x!x3 + 2x2x3
14. V nějaké bázi na reálném vektorovém prostoru R4 je dána kvadratická forma F. Určete její diagonální tvar, definitnost, signaturu.
(a) F (x) = x\ + x\ + x\ + x\ + 2x-\X2 + 4x!x3 + 2x!x4 + 4x2x3 + 4x2x4 + 2x3x4
(b) F (x) = 3xg + 2x\ + 4x1X4 + Ax2xs + 2x2X4 + 2x3X4
2. Bilineární a kvadratické formy
23
(c) F(x) = x±x3 + X1X4
15. Uvažme bilineární formu zadanou ve standardní bázi
f(x, y) = 2x1y1 - Axxy2 - 3x2y2 + 2x2y3 - Ax3y2 - x3y3
definivanou na C3. Nechť F{x) je jí definovaná kvadratická forma, napište analytické vyjádření F a najděte diagonální tvar F.
16. Najděte všechny hodnoty parametru a, pro které je kvadratická forma F na R3 pozitivně definitní (použijte Sylvestrovo kritérium).
(a) F{x) = x\ + x\ + 4axix2 + a2x±x3
(b) F(x) 2 + (a — 3)^3 + 2x±x2 + 2ax\x3 + 2x2X3
17. Zjistěte jakou kuželosečku popisuje rovnice
k : 5x1 + 9x1 + \2xxx2 - 6x2 + 4 = 0 a převeďte na diagonální tvar.
18. Zjistěte jakou kuželosečku popisují rovnice, převeďte na diagonální tvar, případně určete její střed
(a)	k	x\ -f	-x\ +	2x\x2 — x\ + 3x2 — 2 = 0
(b)	k	2x\	— 3x\	+ 5x\x2 + X\ + 10x2 — 3 = 0
(c)	k	x\ -f	- x2 +	4xxx2 + 2xx + 1 = 0
(d)	k		+ 3x22	- 2xxx2 + 4xx + 4x2 - 4 = 0
(e)	k	x\ -f		2x\x2 — Axi — 6x2 + 3 = 0
(f)	k	x\ -f	- x2 +	2xľx2 — X\ — x2 = 0
(g)	k	x\ -f	-2x1-	- 2x\x2 — Axi — 6x2 + 3 = 0
(h)	k	Ax\	+ 5x22	+ IOX1X2 — 2xi — Ax2 + 3 = 0
(i)	k	x\ -f	-4x1-	- Axľx2 + 6x1 + 8x2 — 9 = 0
(j)	k	x\ -f	- x2 +	2xix2 + 2xi + 2x2 - 4 = 0
19. Najděte nějakou kvadratickou formu F hodnosti 6 na vektorovém prostoru R7 v analytickém vyjádření vzhledem ke kanonické bázi, která je pozitivně definitní na pod-prostoru generovaném vektory (-1, 0, 0, 0, 0,1, 0), (0, 0,1, 0, 0, 0, 0), (0, 0, 0, 0, 0, -1, 0) a je negativně definitní na podprostoru generovaném vektory (0,1,0,-1,0,0,1), (0,-1,0,0,0,0,1), (0,0,0,1,0,0,0).
24
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
20. Najděte nějakou kvadratickou formu F hodnosti 6 na vektorovém prostoru R7 v analytickém vyjádření vzhledem ke kanonické bázi, která je pozitivně definitní na pod-prostoru generovaném vektory (-1,0,0,0,0,0,0), (-1,0,1,0,0,0,0), (-1,0,1,0,1,0,0) a je negativně definitní na podprostoru generovaném vektory (0,1, 0, 0, 0, 0, 0),
(0,
■1,0,0,0,0,1)
(o
,1,0,0,0,1,
0).
21. Nechť Mat2(R) je vektorový prostor všech matic řádu 2 a nechť M
1 2
x 3 5
Mat2(R). Dokažte, že zobrazení / : Mat2(R) x Mat2(R) —► R definované předpisem f {A, B) = tr(A ■ M ■ B), pro \/A, B G Mat2(R) (tr znamená stopu matice, tj. součet prvků na hlavní diagonále) je bilineární forma. Pak najděte matici této bilineární formy v bázi a.
a :
1 0 0 0
0 1 0 0
0 o
1 o
o o
0 1
3. Skalární součin 25
3. SKALÁRNÍ SOUČIN
Teorie
3.1. Definice. Nechť V je vektorový prostor nad polem K. Pak skalární součin na V je bilineární symetrická forma, tj. zobrazení (    ,    ) : V x V —► K takové, že (x,x) > 0 pro x G V, x ý °- (To znamená, že příslušná kvadratická forma je pozitivně definitní.) Reálný vektorový prostor se skalárním součinem nazýváme euklidovský prostor.
3.2. Definice. Nechť Rn je vektorový prostor. Definujeme skalární součin pro x,y G Rn, x = (x1,x2,... ,xn), y = (í/i, y2,. . . , yn) jako (x, y) = Yľí=i xíVí- Takto definovaný skalární součin nazýváme standardní skalární součin.
Euklidovský vektorový prostor Rn se standardním skalárním součinem budeme značit En.
3.3. Definice. Velikost (norma) vektoru v v euklidovském prostoru V je číslo \\v\\ =
3.4. Věta. (Cauchyova-Schwartzova nerovnost) Pro každé dva vektory v euklidovském prostoru V platí
\{u,v)\ < \\u\\ \\v\\
3.5. Definice. Necht V je euklidovský prostor, n,» G V. Uhel, který vektory u a v svírají je číslo a G (0,7r) takové, že
cos a =
3.6. Definice. Dva vektory u, v G V, kde V je euklidovský prostor, nazveme kolmé (ortogonální), pokud (u, v) = 0.
Dva vektory u,v G V, nazveme ortonormální, pokud jsou ortogonální (tj. (u,v) = 0) a pokud jejich velikost je rovna jedné (tj. ||it|| = 1 A \\v\\ = 1).
3.7. Věta. Nechť V je euklidovský prostor a v\, v2,..., Vk G V jsou po dvou ortogonální vektory různé od nulového. Pak jsou tyto vektory lineárně nezávislé.
3.8. Definice. Bázi tvořenou ortogonálními vektory nazveme ortogonální báze. Bázi tvořenou ortonormálními vektory nazveme ortonormální báze.
3.9. Věta. Nechť V je euklidovský prostor a U\,u2,... ,Uk G V libovolné vektory. Pak existují ortogonální vektory v1} v2,..., Vk G V, které generují tentýž prostor jako vektory U\, u2,..., Uk, to znamená
[mi,m2, ■ ■ ■ ,uk] = [vi,v2, ...,vk].
26
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Algoritnus, s jehož pomocí lze nalézt vektory v±, v2,..., vk se nazývá Grammův-Schmidtův ortogonalizační proces a je popsán v úloze 1.
3.10. Definice. Řekneme, že množiny A, B C V jsou ortogonální množiny (ozn. ALB) jestliže
\/u E A,\/v E B : (u,v) = 0
3.11. Definice. Ortogonální doplněk množiny A v euklidovském vektorovém prostoru V nazveme množinu
A± = {ueV: (u, v) = 0,\/vE A}
3.12. Definice. Nechť V je euklidovský prostor a U C V je vektorový podprostor ve V. Kolmá projekce vektoru v E V do U je vektor P v G U takový, že v — P v _L U.
3.13. Věta. Nechť V je euklidovský prostor a U C V je podprostor. Potom U © UL = V.
_Řešené příklady
Úloha 1: Použijte Grammův-Schmidtův ortogonalizační proces na bázi a : u\ = (2, 0, — 1)T, u2 = (—1,1,1)T, u3 = (1,1,1)T vektorového prostoru E3.
Řešení: Budeme hledat ortogonální bázi f3 : [vi,v2,v3]
1) Za v\ zvolíme libovolně jeden ze tří vektorů původní báze a , např.
vi = ux
a tedy
Wl = (2,0,-1)T
2) Hledáme druhý vektor báze v2 ve tvaru
v2 = u2 + pi-ui tuto rovnost skalárně vynásobíme vektorem V\
požadujeme, aby vektory v±,v2 byly kolmé, proto skalární součin (vi,v2) = 0; zbylé skalární součiny můžeme už lehce spočítat (vi,u2) = —3, (vi,vi) = 5, pak
3
0 = —3 + 5pi   z toho plyne    Pi = -
5
3. Skalární součin
27
a tedy
«2 = (-l,l,l)r + |(2,0,-l)r
můžeme do báze zvolit libovolný násobek tohoto vektoru, pro snadnější počítání tedy volme
^2 = (1,5,2)T
3) Nyní zbývá najít ještě třetí vektor báze v3, který musí být kolmý k oběma předchozím vektorům v\ a v2; předpokládejme jej ve tvaru
V3=u3 + qxvx + q2v2
tuto rovnost nejdříve skalárně vynásobíme vektorem V\ a pak vektorem v2, čímž dostáváme soustavu dvou rovnic o dvou neznámých qľ a q2
(v3, vi) = (u3, vx) + gi(wi, vi) + q2(v2, vx)
(v3, v2) = (u3, v2) + q1{v1,v2) + g2(^2, v2) z požadavku vzájemné ortogonality všech vektorů báze f3 plyne
1
0=1 + 5gi   z toho plyne   qi = —
5
tedy
4
0 = 8 + 30g2   z toho plyne   q2 =--
15
^3° = (1,1,1)T - -(2, 0, -1)T - -(1, 5, 2)T =(-, --, 2' T s    K , , J      5K , ,    J      15^''^ \3'3'3
opět můžeme do báze f3 zvolit libovolný násobek tohoto vektoru, např.
^3 = (1,-1,2)T a tedy /3 = [(2, 0, -1)T, (1, 5, 2)T, (1, -1, 2)T]
Úloha 2: Nechť W = [(1,-1,1, 0, 0)T, (1, 0,1, 0,1)T, (1,1, 0,-1,1)T] je podprostor v E^. Najděte ortogonální doplněk WL tohoto podprostoru.
Řešení: Podle definice 3.10. je ortogonální doplněk podprostoru množina všech vektorů kolmých ke všem vektorům zadaného podprostoru. Rozmyslíme-li si tuto definici, je zřejmé, že stačí hledat množinu všech vektorů kolmých k vektorům báze podprostoru W. Označíme
28
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
si vektory báze postupně Vi,v2,v% a uvažujeme libovolný vektor x = (xi,x2,Xs,X4,x^,)T takový, že x E W^, pak platí:
x E WL   právě když   x _L V\ A x _L v2 A x ± w3
a tedy
x E W     právě když   (x, v\) = 0; (x, v2) = 0; (x, v3) = 0
x\   —x2   +x% = 0
z toho plyne       rri +x3 +x5   = 0
x!    +X2 —X4    +X5    = 0
dále řešíme tuto soustavu rovnic pro nalezení tvaru vektoru x úpravou na schodovitý tvar pomocí elementárních řádkových úprav
1—11 o o 1 0 \ / 1 -1 1 00 ioioijo]~[oi   o 01
110  —1   1   j   0 /      \ 0    2 —1—11
1 —1 1 o o 1 o  1  o o 1 1
o   o   1 1 1 j
zavedeme parametry a, b a dostáváme:
= b; X4 = a; x% = —a — b; x2 = —b; X\ = a
podprostor vektorů x, což je podprostor vektorů kolmých na vektory báze podprostoru W, a tedy ortogonální doplněk podprostoru W, je generován vektory, které dostáváme nezávislou volbou parametrů a a b
W^ = [(1,0,-1,1,0)T, (0,-1,-1,0, l)r]
Úloha 3: Najděte kolmý průmět vektoru v do podprostoru W = [wi,w2] v E4, kde Wl = (1, -1,-1, 2f, w2 = (3,1, 0,1)T, v = (-2, 2, 2, 5)T.
Řešení: Kolmý průmět Pv vektoru v předpokládáme ve tvaru lineární kombinace vektorů báze podprostoru W, do kterého promítáme
Pv = aiWi + a2w2
Aby šlo o kolmou projekci, musí být podle definice 3.11. vektor v — Pv kolmý na podprostor W, a tedy musí platit:
v — Pv _L Wi v — Pv  _L w2
3. Skalární součin
29
O O
8 1
7a,i
6<2i
-6a2 lla2
O O
řešením této soustavy rovnic je di
2 a a2
1, tedy
Pí; = 2(1,1,-1
2)-(3,1,0,1
2,3)
Cvičení
1. Zjistěte zda je zobrazení g : R2 x R2 —► i? skalární součin
(a) p(rr, y) = rrií/i + Xií/2 + x2y± + x2í/2
(b) g(:r, y) = Axxyx + 2xií/2 + 5x2y2
(c) p(rr, y) = x±y± + Xií/2 + x2yi + 2x2í/2
2. Zjistěte, zda je zobrazení g : R3 x R3 —► i? skalární součin
(a) g(w, -u) = 3-Ui-Ui - Mii;2 - u2Vi + 2w2-u2 + iti?^ + u3Vi + -u3-u3
(b) g{u, v) = 2uxvx - uxv2 - u2vx + u3v3
(c) g{u, v) =       + 2uxv2 - u2vx + -u2-u2 + u3vx + 2w3-u3
(d) g{u, v) =       + 2w2-u2 - u2v3 - u3v2 + 3w3-u3
(e) g{u, v) = 3-Ui-Ui + uxv2 + u2vx + -u2-u2 + -u3-u3
3. Ve vektorovém prostoru R2[x] je pro libovolné dva polynomy /, g definováno reálné číslo (f,g). Rozhodněte, zdaje takto definován skalární součin.
4
CL3 CL4.
definováno reálné číslo {A, B). Rozhodněte, zdaje takto definován skalární
součin.
(a) (A,B)
(b) (A, B)
det(A.B) det(A + B)
30
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
(c) (A, B) = a\b\ + 0464
(d) [A, B) = aibi + a2b2 + 03^3 + a4&4
5. Zkuste na R2 najít takový skalární součin, aby vektory u a v byly na sebe kolmé.
(a) U = (l,2)r,í;=(2,3)r
(b) u = (-5,2)T, v = (W,-A)T
6. Najděte ortogonální bázi podprostoru generovaného vektory (3, 2, —4, 6)T, (8,1, —2, — 16)T, (5,12, —14,5)T, (11,3,4, — 7)T v euklidovském prostoru £4.
7. Určete ortogonální bázi podprostoru generovaného vektory (1, 0,4, — 1)T, (1, —4, 0,1)T, (—4,1,1, 0)T a jeho ortogonálního doplňku v euklidovském prostoru E 4.
8. Gramm-Schmidtovým ortogonalizačním procesem sestrojte ortogonální bázi podprostoru generovaného vektory (1,1, —1, — 1)T, (1, —1,1,1)T, (—1, —2, 0,1)T v euklidovském prostoru E4.
9. V euklidovském prostoru V nalezněte ortogonální bázi podprostoru W, je-li:
(a) V = E4,W= [(1, 2, 2, -lf, (1,1, -5, 3)T, (3, 2, 8, -7f]
(b) V = E4, W = [(1, 0,1, 0f, (0,1, 0, -7f, (3, -2, 3,14f]
(c) F = E5, W = [(1, 2, 0,1, 2f, (1,1, 3, 0, lf, (1, 3, -3, 2, 3)T, (1,-1,9, -2, -lf]
(d) F = E5, W = [(1, -1, 0,1, lf, (1, -1,1,0, -lf, (1, -2, -2, 0, 0f, (1, -4,1, 3,4f ]
10. V euklidovském prostoru E4 jsou dány vektory w, v. Ukažte, že tyto vektory jsou ortogonální a doplňte je na ortogonální bázi celého prostoru. Přitom:
(a) M = (l,-2,2,lf,t; = (l,3,2,l)T
(b) u = (2, 3, -3, -4f, v = (-l, 3, -3, A)T
(c) « = (1, 7, 7, l)r, t; = (-1, 7, -7, l)r
11. Najděte ortogonální bázi vektorového prostoru Rs[x] se skalárním součinem definovaným (f,g) = f{t)g{t)dt. Najděte matici přechodu od nalezené báze a do standardní báze [1
12. V euklidovském prostoru E^ je dán podprostor W. Nalezněte ortogonální bázi ortogonálního doplňku WL, je-li:
(a) W = {(r + s + t, -r + t, r + s, -t, s + í); r, s, t E R}
(b) W = [(1, -1, 2,1, -3f, (2,1, -1,-1, 2f, (1, -7,12, 7, -19)T, (1, 5, -8, -5,13)T]
13. V euklidovském prostoru E4 nalezněte ortonormální bázi podprostoru vektorů, které jsou ortogonální k vektorům u = (1,1,1,1)T, v = (1, —1,-1,1)T, w = (2,1,1, 3)T.
3. Skalární součin
31
14. Určete všechny hodnoty parametru a G i?, pro které je zadaný vektor u z euklidovského prostoru V normovaný. Přitom:
(a) V = E5, u = (a + 1, 0, a + 2, 0, a + 1)T
(b) V = R2[x], se skalárním součinem (f,g) =     f{t)g{t)dt, u = 3x2 + a
(c) V = R2[x], se skalárním součinem (f,g) =      f{t)g{t)dt, u = 3x2 + a
15. Najděte ortogonální doplněk podprostoru P generovaného vektory (—1,2, 0,1)T, (3,l,-2,4f, (-4,l,2,-4f vE4.
16. V euklidovském prostoru E4 jsou dány podprostory W = [ui,U2,u3] a S = [v], kde Ul = (1,1,1,1)T, u2 = (-2, 6, 0, 8)T, u3 = (-3,1, -2, 2)T, í; = (1, a, 3, 6)T.
(a) Nalezněte ortogonální bázi W.
(b) Určete hodnoty a, b tak, aby podprostory W, S byly kolmé.
17. Najděte ortogonální průmět vektoru (1, 2, 3)T do podprostoru generovaného vektory (-1,1, l)r, (l,l,l)Tv£3.
18. Nechť je L = [u,v,w] podprostor v E4. Najděte kolmý průmět vektoru z do LL.
(a) z = (4, 2, -5, 3)T, u = (5,1, 3, 3)T, v = (3, -1, -3, 5)T, w = (3, -1, 5, -3)T
(b) z = (2, 5, 2, -2f, M = (1,1, 2, 8)T, í; = (0,1,1, 3)T, w = (1, -2,1, lf
19. V euklidovském prostoru V najděte ortogonální projekci vektoru u do podprostoru W, je-li:
(a) V = E4,u= (-2, 2, 2, 5)T, W = [(1,1,-1, 2f, (3,1, 0, lf, (2, 0,1, -lf]
(b) V = E4,u= (2, 7, -3, -6)T,     = {(r + s, r + s, -r - 3s, 2r + 3s); r, s G i?}
(c) V = £4, u = (1, 2, 3,4f, W = [(0,1, 0, lf]
(d) V = E4,u= (4, -1, -3,4f, W = [(1,1,1, lf, (1, 2, 2, -lf, (1, 0, 0, 3)T]
20. Nechť u, v jsou vektory z euklidovského prostoru V. Dokažte, že platí nerovnost
IIMI — IMII ^ \\u — v\\-
21. Dokažte, že pro libovolných n reálných čísel X\,x2,... ,xn platí nerovnost
X\ + x2 + • • • + xn       I xf + x?, + • • • + x^n n ~ V n
(Návod: Použijte Cauchyovu-Schwartzovu nerovnost.)
32
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
22. Dokažte, že pro libovolnou spojitou funkci / platí
1     fb l~l 7b
- /   f(x)dx<\- / f2(x)dx.
a-bJaJKJ     ~ ]j a-bja
(Návod: Použijte Cauchyovu-Schwartzovu nerovnost.)
23. Dokažte, že je-li 2x + 4y = 1, pro libovolná x,y G R, pak x2 + y2 > ^.
24. Dokažte, že pro libovolná x,y,z G R platí nerovnost
25. Dokažte,že pro libovolná a1; a2,... ,an G R+ platí
°1   .   °2   . .   °n-l   .   an ^        . . .
--1---1-----1---1--> ai + a2 H-----h
26. Dokažte,že pro libovolná a1; a2,..., an G i?+ platí
/ 1 1
(ai + a2 H-----ha„)--1---h
\al °2
27. Určete velikost výslednice F čtyř komplanárních sil (tj. sil ležících v jedné rovině) Fi, F2, Fs, F4 působících z jediného bodu, jestliže velikost každé síly je 10 N a úhel mezi dvěma sousedními silami je
(a) a = 30°
(b) /3 = 45°
28. Tři síly F1? F2, F3 působí z jednoho bodu v prostoru. Každé dvě síly svírají stejný úhel a. Velikosti těchto sil jsou = 2N, \F2\ = 3N, \F3\ = AN. Určete úhel a tak, aby velikost výslednice sil byla F = 5 N.
4. Euklidovská analytická geometrie - vydálenost a úhel 4. EUKLIDOVSKÁ ANALYTICKÁ GEOMETRIE -
VZDÁLENOST A ÚHEL
33
Teorie
4.1. Dennice. Nechť A, B jsou body euklidovského prostom Rn. Pak reálné číslo p(A, B) = || A — B||, tj. velikost vektoru A — B, nazýváme vzdáleností bodů A a, B.
4.2. Dennice. Nechť M je podprostor euklidovského prostoru Rn a A bod z tohoto prostom. Pak, vzdáleností bodu A od afinního podprostoru M nazýváme nezáporné reálné číslo p(A,M), definované
p(A,M) = mm{\\A-B\\, B e M}
4.3. Věta. Nechť M je afínní podprostor v Rm a B E M je libovolný bod z M, pak vzdálenost bodu A G Rn od afínního podprostoru M je rovna velikosti kolmého průmětu vektoru A — B do ortogonálního doplňku zaměření podprostoru M, tj. do Z1- (M).
4.4. Dennice. Nechť P, Q jsou podprostory euklidovského prostoru Rn. Pak vzdáleností podprostoru P, Q nazýváme nezáporné reálné číslo p(P,Q), definované
p(P,Q) = mm{\\A - B\\; A E P, B E Q}
4.5. Věta. Nechť P, Q jsou dva afínní podprostory, A G P je libovolný bod z P a B G Q libovolný bod z Q , pak vzdálenost podprostorů P a Q je rovna velikosti kolmého průmětu vektoru A-B do [Z(P) + Z(Q)]±.
4.6. Definice. Nechť u,v G v jsou nenulové vektory. Pak odchylkou jednorozměrných podprostorů [u], [v] ve v rozumíme reálné číslo <fi (někdy značíme <p(u,v)), pro které platí:
\(u,v)\ 7T
cos0= ;„'Z , O<0<-kí   M 2
4.7. Definice. Nechť u, v jsou podprostory euklidovského vektorového prostoru. Pak odchylku podprostorů u, v definujeme takto:
(a) Je-li u cv nebo v C u, pak <j)(u, v) = 0.
(b) Je-li u Pi v = {o}, pak (f){u, v) = min{oí(-u, v); u G u, v G v; u, v ý °}-
(c) Je-li unvŕ {o}, pak <f>(u, v) = <f>(u n (u n v)L, v n (u n y)±).
4.8. Věta. Nechť v je vektor a U je podprostor v euklidovském prostoru Rn. Nechť Pv je ortogonální projekce vektoru v do podprostoru U. Pak odchylka vektorových podprostorů
34
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
U a [v] je
\\Pv\
cos (j)(U, [v]) = cos(f)(v,Pv) = ———
4.9. Věta. Necht! Nľ, N2 jsou nadroviny v euklidovském vektorovém prostoru Rn, n > 2 a necht! a je normálový vektor nadroviny N± a b je normálový vektor nadroviny N2. Pak odchylka těchto nadrovin je odchylka jejich normálových vektorů.
cos <f)(Ni, N2) = cos 0(a, b)
4.10. Definice. Odchylkou dvou afinních podprostorů P, Q rozumíme odchylku jejich zaměření Z(P), Z(Q).
_Řešené příklady
Úloha 1: V euklidovském prostoru E4 určete vzdálenost roviny a : (4,1,1, 0)+£(l, —1, 0, 0) + s(2, 0, -1, 0) a přímky p : (5,4,4, 5) + r(0, 0,1, -4).
Řešení:
1. způsob:
Nejprve najdeme ortogonální doplněk součtu zaměření roviny a přímky
1-10     0    |   0 \      / 1   -1    0     0    |   0 \ 2    0    -1    0    j   0     ~ I 0    2    -1    0 JO 00     1-4   |0/      \ 0    0     1-4 JO/
Zavedeme parametr t, čili X4 = í,pak x% = 4í, x2 = 2t, x\ = 2t, zvolíme-li např. t = 1, dostáváme [Z(a) + Z(p)]L = [(2,2,4,1)T], označme tento vektor u.
Nyní zvolíme libovolné body A G a, B G p, např. A = (4,1,1, 0)T, B = (5,4,4, 5)T, a označíme vektor A — B = x = (1,3,3,5)T. Podle věty 4.5. je vzdálenost roviny a přímky rovna průmětu vektoru x do podprostorů [u]. Hledáme tedy kolmý průmět Px. Předpokládáme Px ve tvaru:
Px = au
x — Px _L u   z toho plyne   (x, u) — a(u, u) = 0 25 - 25a = 0   a tedy   a = 1   pak   Px = u = (2, 2,4,1)T p(<7,p) = \\Px\\ = 5
Opět potřebujeme najít ortogonální doplněk součtu zaměření obou podprostorů, který jsme určili v předcházejícím výpočtu [Z(a) + Z(p)]L = [(2,2,4,1)T], označme tento vektor u.
4. Euklidovská analytická geometrie - vydálenost a úhel
35
Nyní hledáme body Aq G u a Bq G p jimiž se vzdálenost p(<J,p) realizuje. Vektor Aq — Bq je kolmý k rovině a i přímce p a tedy Aq — Bq G [Z(a) + Z(p)]-1-, tzn. je lineární kombinací vektoru báze [Z(a) + Z(p)]L
Aq — Bq = ku .
Dále víme:
Aq = (4,1,1,0) + í(l, -1, 0, 0) + s(2, 0, -1, 0) JB0 = (5,4,4,5) + r(0,0,l,-4) a tedy   (4,1,1,0) + í(l, -1, 0, 0) + s(2, 0, -1,0)- (5,4,4, 5) - r(0, 0,1, -4) = fc(2, 2,4,1). Dostáváme tedy soustavu rovnic:
		t -	f2s		-2fc	=	1		
		-t			-2fc	=	3		
			—s	—r	-4fc	=	3		
				4r	—k	=	5		
tuto soustavu	řešíme užitím Gaussovy eliminace								
/ 1		2 0-2	1 \	/ 1		2	0	-2 |	1 \
	—	10 0-2	3		0	2	0	-4	4
	0	-1   -1 -4	3		0	-1	-]	-4	3
		0 4-1	5/		V0	0	4	-1	5/
		/ 1  2    0 -2	1   1 >		/1	2	0	-2 |	1 \
		0 10-2	2		0	1	0	-2	2
		0 0-1-6	5		0	0	-1	-6	5
		\ 0  0    4 -1	1 5y		\o	0	0	-25	25 /
z toho plyne k	= _	-1, r = 1, s = 0, t	= -i						
A tedy									
		Aq-Bq = -\u =	= (-2,	-2,	-4,-		z	toho plyne	
p(a,p) = \\u\\ =5, dále můžeme taky určit body, ve kterých se tato vzdálenost realizuje:
A0 = (4,1,1,0)-(1,-1,0,0) = (3,2,1,0)T
JB0 = (5,4,4,5) + (0,0,1,-4) = (5,4,5,1)T
3. způsob:
Budeme potřebovat bázi součtu zaměření, což je např. Z(a)+Z(p) = [(1, —1, 0, 0)T, (2, 0, —1, (0, 0,1, —4)T], označme tyto vektory postupně v±, v2, v%.
36
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Nyní hledáme body Aq G u a Bq G p jimiž se vzdálenost p(<J,p) realizuje. Vektor Aq — Bq je kolmý k rovině a i přímce p a tedy Aq — Bq je kolmý k Z (a) + Z (p), tzn. je kolmý k vektorům báze Z(a) + Z(p), tedy A0 — -Bo -L vi, Aq — Bq _L i^,     — -Bo -L ^3-Dále víme:
A0 = (4,1,1,0) + í(l, -1, 0, 0) + s(2, 0, -1, 0) JB0 = (5,4,4,5) + r(0,0,l,-4) a tedy   Aq - Bq = (-1, -3, -3, -5) + í(l, -1, 0, 0) + s(2, 0, -1,0)- r(0, 0,1, -4) . Dostáváme tedy soustavu rovnic:
(A0-Bq,vi) = o (Aq-B0,v2) = 0 (Aq-B0,v3)   = 0
2t  +2s = -2
2í  +5s    +r    = -1 -s   -17r  = -17
tuto soustavu řešíme užitím Gaussovy eliminace
z toho plyne r = l,s = 0, t = — 1. A tedy
A) = (4,1,1,0)-(1,-1,0,0) = (3,2,1,0)T JB0 = (5,4,4,5) + (0,0,1,-4) = (5,4,5,1)T
z toho plyne
A0-JB0 = (-2,-2,-4,-l)T p(tr,p) = po--Bo|| =5.
Úloha 2: Určete vzdálenost rovin a : (4, 5, 3, 2) + í(l, 2, 2, 2) + s(2, 0, 2,1); r : (1, -2,1, -3) + r(2, -2,1, 2) +      -2, 0, -1) v euklidovském prostoru £,4.
4. Euklidovská analytická geometrie - vydálenost a úhel
37
Řešení:
1. způsob:
Nejprve najdeme ortogonální doplněk součtu zaměření obou rovin
/1	2 2	2	0 \		/ 1    2     2 2	0 \		(1	2	2	2	o\
2	0 2	1	0		0  -4  -2 -3	0		0	4	2	3	0
2	-2 1	2	0		0    6     3 2	0		0	0	0	5	0
\ 1	-2 0	-1	o )		v 0  -4  -2 -3	o )		\0	0	0	0	0/
Z toho plyne, že rr4 = 0, dále zavedeme parametr t, čili x3 = t, x2 = —^i xi = ~t> zvolíme-li např. t = —2, dostáváme [Z(a) + Z(t)]l = [(2,1, —2, 0)T], označme tento vektor u (Je vidět, že roviny jsou částečně rovnoběžné).
Nyní zvolíme libovolné body A G a, B G r, např. A = (4, 5,3,2)T, 5 = (1, —2,1, —3)T, a označíme vektor A — B = x = (3, 7, 2, 5)T. Podle věty 4.5. je vzdálenost rovin rovna průmětu vektoru x do podprostoru [u]. Hledáme tedy kolmý průmět Px. Předpokládáme Px ve tvaru:
Px = au
x — Px _L u   z toho plyne   (x, u) — a(u, u) = 0 9_9a = 0   a tedy   a = l   pak        = m = (2,1,-2, 0)T p((j, r) = ||Prr|| = 3
2. způsob:
Opět potřebujeme najít ortogonální doplněk součtu zaměření obou rovin, který jsme určili v předcházejícím výpočtu [Z(a) + Z(t)]l = [(2,1, —2, 0)T], označme tento vektor u. Nyní hledáme body Aq £ a & Bq £ r jimiž se vzdálenost p(a, r) realizuje. Vektor Aq — Bq je kolmý k rovině a i r a tedy     — Po £ [^(°") + ■^(r)]±? tzn. je lineární kombinací vektoru báze [Z(a) + Z{r)]L
Aq — Bq = ku .
Dále víme:
A0 = (4,5,3,2) + Í(l,2,2,2) + S(2,0,2,l) P0 = (1, -2,1, -3) + r(2, -2,1, 2) +      -2, 0, -1) a tedy   (4, 5, 3, 2)+í(l, 2, 2, 2)+s(2, 0, 2,1)-(1, -2,1, -3)-r(2, -2,1, 2)-p(l, -2, 0, -1) =
= fc(2,1,-2,0).
Dostáváme tedy soustavu rovnic:
2k    +p +2r -2s -t = 3
fc    -2p -2r -2t = 7
-2k +r -2s -2t = 2
-p +2r -ls -2t = 5
38
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
tuto soustavu řešíme užitím Gaussovy eliminace
	2	1	2	-2	-1 |	3 \			f 2 1		2	-2	-1	|	3	\		
	1	-2	-2	0	-2	7			0 -5		-6	2	-3		11			
	-2	0	1	-2	-2	2			0 1		3	-4	-3		5			
v	0	-1	2	-1	-2	s y1			\ 0 -1		2	-1	-2	1	5	/		
	f 2	1	2	-2	-1	1 3		\		(2	1	2 -	-2 -	-1	|	3		\
	0	-5	-6	2	-3	| 11				0	-5	-6	2 -	-3		11		
	0	0	9	-18	-18	36				0	0	1 -	-2 -	-2		4		
	\0	0	1	-1	-1	1 2		1		\0	0	0	1	1			2	/
zvolíme např. t = 1, pak s = —3, r = 0, p = —4, k = 1. A tedy
A0 - 50 = Im = (2,1, -2, 0)T   z toho plyne p(o-,r) = ||w|| = 3, dále můžeme taky určit body, ve kterých se tato vzdálenost realizuje:
A0 = (4, 5, 3, 2) + (1, 2, 2, 2) - 3(2, 0, 2,1) = (-1, 7, -1,1)T
50 = (1, -2,1, -3) - 4(1, -2, 0, -1) = (-3, 6,1,1)T
Zde by nás mohla zmást volba t = 1, zkusme tedy, co se stane, když zvolíme t = 2, pak s = —4, r = 0, p = —5, /c = 1. Hodnota k se nezměnila a nezmění se tedy ani hodnota vzdálenosti.
A0 - B0 = lu = (2,1, -2, 0)T   z toho plyne
p(o-,r) = || -u || = 3,
A0 = (4, 5, 3, 2) + 2(1, 2, 2, 2) - 4(2, 0, 2,1) = (-2, 9,-1, 2)T
50 = (1, -2,1, -3) - 5(1, -2, 0, -1) = (-4, 8,1, 2)T
Jinou volbou se vzdálenost nezmění, pouze se změní body, ve kterých se tato vzdálenost realizuje. To znamená, že vzdálenost se může realizovat v nekonečně mnoha bodech (to odpovídá nekonečně mnoha volbám parametru), což je způsobeno tím, že roviny jsou částečně rovnoběžné.
3. způsob:
Budeme potřebovat bázi součtu zaměření. Snadno zjistíme, že je to např. Z (a) + Z(r) =
[(1, 2, 2, 2)T, (2, 0, 2,1)T, (2, —2,1, 2)T], označme tyto vektory postupně v±, v2, v^.
Nyní hledáme body Aq G o a Bq G r jimiž se vzdálenost p(a, r) realizuje. Vektor     — -Bo
je kolmý k rovině a i r a tedy A0 — B0 je kolmý k Z (a) + Z(r), tzn. je kolmý k vektorům
báze Z(čt) + Z(t), tedy A0 — B0 _L «i, A0 — -Bo -L "^2? A) — Bq _L w3.
Dále víme:
A0 = (4,5,3,2) + Í(l,2,2,2) + S(2,0,2,l)
4. Euklidovská analytická geometrie - vydálenost a úhel
39
B0 = (1, -2,1, -3) + r(2, -2,1, 2) +      -2, O, -1) a tedy   A0 - 50 = (3, 7, 2, 5) + ŕ(l, 2, 2, 2) + s(2, O, 2,1) - r(2, -2,1,2)- p(l, -2, O, -1). Dostáváme tedy soustavu rovnic:
	(A)		=	0	
	(A)	- B0,v2)	=	0	
	(A	- B0,v3)	=	0	
13í	+8s	-Ar -+	-5p	=	-31
8t	+9s	-8r -	-P	=	-15
At	+8s	-13r -	-Ap	=	-4
tuto soustavu řešíme užitím Gaussovy eliminace
4 8 13
8 -13	-4	1 "4		A 8	-13  -4 |	-4
9 -8	-1	15	H	0 -7	18 7	-7
8 -4	5	1 -31,	/ V	0 8	-17 -8	8
		^4 8	-13	-4 |	-M	
		0 -7	18	7	-7	
	1	^ 0 0	25	o	o y	
0, zvolíme	p =	1, pak s	= 2, t	= -4.		
A tedy
A0 = (4, 5, 3, 2) - 4(1, 2, 2, 2) + 2(2, 0, 2,1) = (4, -3, -1,-A)T B0 = (1, -2,1, -3) + (1, -2, 0, -1) = (2, -4,1, -4)T
z toho plyne
A0-B0 = (2,1,-2,0)T p(o-,r) = po - -BqII = 3.
Volba za p opět není jednoznačná, zvolíme-li jinak, dostaneme jiné body, ve kterých se vzdálenost realizuje, ale hodnota vzdálenosti se nezmění.
Úloha 3: Určete úhel přímky p : (1, 2, 3,4) + í(—3,15,1, —5) a podprostoru B : (0, 0, 0, 0) + r(l, -5, -2,10) + s(l, 8, -2, -16) v £4.
Řešení: Označme vektor, který generuje zaměření přímky p,u a vektory, ktaré generují zaměření podprostoru B, postupně x, y. Podle věty 4.8. je úhel p a, B roven úhlu, který svírá vektor u a jeho ortogonální projekce Pu do Z(B). Hledáme tedy Pu:
Pu = a\x + a2y
u — Pu ±5   z toho plyne   u — Pu _L x A u — Pu _L y
40
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
(u,x) —ai{x,x) —ci2(x,y) = 0 (u,y)   -(nfay)   -a2{y,y)   = 0
po vyčíslení skalárních součinů dostáváme:
-130  -130ai   +195a2  = 0 195    +195ai   -325a2  = 0.
Vyřešením této soustavy dostáváme d\ = — 1, a2 = 0, a tedy
Pu = -x = (-1,5,2,-10)T
\\Pu\\      [Í30 ^2
z toho plyne       coséip.B) = ——— = \/- =-
" '      \\u\\      V 260 2
Úloha 4: Nalezněte odchylku 0 roviny a : (2,1, 0,1) + t(l, 1,1,1) + s(l, —1,1,-1) a roviny r : (1, 0,1,1) + r(2, 2,1, 0) +       -2, 2, 0) v prostoru £4.
Řešení: Budeme postupovat podle definice 4.7. Nejprve budeme hledat průnik zaměření obou rovin Z (a) fl Z(r).
í(l,l,l		1)	+ s(l,	-1,1	-1) =	r(2,2,l,		0)4		-2,2,0)
/ll-		-2	-1	1 o\			/ 1	1	-2	-1   |   0 \
	1   -1 -	-2	2	o			0	-2	0	3 0
	1    1 -	-1	-2	o			0	0	1	-1 0
	^ 1 -1	0	0	1			\0	0	0	o     o /
p a Z(tr) H Z (r]		=	[(1,0,	l,0f].						
Dále musíme najít P = Z (a) fl (Z(tr) fl Z(r))± a Q = Z(r) fl (Z(tr) fl Z(r))±. Jde vidět, že (Z(tr) n Z(r))± = [(1, 0,-1, 0)T, (0,1, 0, 0)T, (0, 0, 0,1)T]. Pak najdeme P:
fci(l,0,-		-1,0)-	Ffc2(o,i,o,o) + fc3(o,o,o,i;				= í(l,l,l,	1)4		-1,1,-
	/ 1	0 0	-1 -1	1 o\			/ 1  0 0	-1	-1	1 o\
	0	1 0	-1 1	1 o			0  1 0	-1	1	1 o
	-1	0 0	-1 -1	o			0  0 1	-1	1	o
	l o	0 1	-1 1	1 o^			v 0  0 0	1	1	1 o/
= -	s a P	= [(o,	i,o,if],	označme		tento vektor a.				
1)
Nyní najdeme Q:
fci(l, 0, -1,0) + fc2(0,1, 0, 0) + fc3(0, 0, 0,1) = r(2, 2,1, 0) +p(l, -2, 2, 0)
4. Euklidovská analytická geometrie - vydálenost a úhel
41
/ 1 O
-1
V o
0 o
1 o o o
O 1
-2 -1
-2 2
-1 -2
O O
o \
o o
o J
( 1 O  O  -2 -1 | O \
0 10-2 2 | O
0 0   10 O j O
\ o o o i i j o y
Tzn. r = —p a Q = [(1,4,-1, 0)T], označme tento vektor 6.
Uhel daných rovin je pak roven úhlu, který svírají vektory a a b.
(a, b) 4 2
COS 0
Cvičení
1. V euklidovském prostoru E4 resp. £5 určete vzdálenost bodu A od podprostoru P.
(a) A = (4,1, -4, -5); P : (3, -2,1, 5) + í(2, 3, -2, -2) + s(4,1, 3, 2)
(b) A = (1,1, -2, -3, —2); P : (3, 7, -5,4,1) + í(l, 1, 2, 0,1) + s(2, 2,1, 3,1)
(c) A = (2,1, -3,4); P : 2x1 - Ax2 - 8x3 + 13x4 + 19 = 0, x1 + x2 - x3 + 2x4 - 1 = 0
(d) A = (1, -3, -2, 9, -4); P : x1 - 2x2 - 3x3 + 3x4 + 2x5 + 2 = 0,xľ- 2x2 - 7x3 + 5x4 + 3x5 — 1 = 0
(e) A = (2,1,4, -5); P : (1, -1,1, 0) + í(0,1, 2, -2)
(f) A = (-9, 2,1, -5); P : (1, 2, 0, 0) + í(-l, 1,1,3) + s(0, -2,1,-1)
(g) A = (4, 2, -5,1); P : 2xi - 2x2 + rr3 + 2x4 - 9 = 0, 2xi - 4x2 + 2rr3 + 3x4 - 12 = 0
(h) A = (2,1, —1, 0); P : 3xľ + x3 — x4 + 6 = 0
2. Určete vzdálenost přímek p, q v euklidovském prostoru En (pro n = 3,4,5).
(a) p: (9,-2,0) + í(4, -3,1); g: (0,-7,2) + S(-2,9,2)
(b) p: (6,3,-3) + í(-3,2,4); q: (-1,-7,4) + s(-3, 3,8)
(c) p: (2,-2,l,7)+í(0,4,-2,-3); g: (3, 0,0,-1) + s(-2, 0,1,1)
(d) p: (7, 5,8,1) + í(2, 0,3,1);
g : X\ — Ax3 + 7 = 0,x2 + 2x3 — 5 = 0, x4 — 3 = 0
(e) p: (-3, 2,3,3)+í(-l, 1,1,0); q: (6,5,7,3) + r(0,0,-l,2)
3. Určete vzdálenost přímky p a roviny r v euklidovském prostoru E4 resp. i^.
(a) p: (1,3,-3,-l) + í(l,0,1,1);
r : — rri + x2 + x3 + X4 = 3; —3x2 + 2x3 — Ax4 = 4
42
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
(b) p : (5,4,4, 5) + r(0, 0,1, —4);
r: (4,1, l,0) + t(l,-l,0,0) + s(2, 0,-1,0)
(c) p: (1,6,-6,4)+í(l,-5,8,5);
r : (6, 3, -5, 5) + s(l, -2, 2, 2) + r(2, -1, -2,1)
4. Určete vzdálenost rovin r a a v euklidovském prostoru^ resp. E$, je-li:
(a) r : x\ +    + x4 — 2x^ = 2; x2 + x^ — x4 — x^ = 3; x\ — x2 + 2^3 —     = 3; o- : (1, -2, 5, 8, 2) + ŕ(0,1, 2,1, 2) + s(2,1, 2, -1,1)
(b) r :     +    + 2^3 = 4; 2rri + 3^2 + 4^4 = 9; o" : x\ — 2rr2 — 2x4 = —25; x\ — x3 + x4 = 15
(c) r: (5,0,-l,9,3) + í(l, 1,0,-1,-l) + s(l,-1,0,-1,1); o- : (3, 2, -4, 7, 5) + r(l, 1, 0,1,1) + u(0, 3, 0,1, -2)
(d) r : (4, 2, 2, 2, 0) + t(l, 2, 2, -1,1) + s(2,1, -2,1,-1);
ct : :ci — £2 = 0; :ci — £3 + £4 + £5 = — 1; £3 + £4 — £5 = 4
(e) r : (0, 2, 6, -5) + t(-7,1,1,1) + s(-10,1, 2, 3);
o" : rci + 3^2 + x% + X4 = 3; x\ + 3^2 — X3 + 2^4 = 5
(f) r : (-4, 3, -3, 2,4) + t(2, 0,1,1,1) + s(-5,1, 0,1,1);
o \ x\ — 2rr2 + x3 — x4 + 3x5 = 6; rci — x3 — x4 + 3x5 = 0
5. Určete odchylku <fi přímky p = {A, [u]} a podprostoru B v E4 resp. E$.
(a) u = (1,0,3, 0)T; B: (1,1,1,1) + í(l, 1,4, 5) + s(5, 3,4,-3) + r(2,-1,1, 2)
(b) u = (1,2, -2, lf; B : (1,1,1,1) + í(2, -2,1, -1)
(c) -u = (1, 3, —1, 3)T; -B : 3x± + x% — Ax4 = 0, 2x± — x2 — 3x4 = —1
(d) u = (3,1, ^2, -2f; 5 : (1, 2,1, l)+í(-l, 1,-1, 0)+s(-l, 2, -2, l)+r(2, -1, 2,1)
(e) u = (2, 0, 2, -1)T; 5 : 3xi - 2rr2 + 2rr3 + x4 = 7
(f) u = (2, 0, 0, 2,1)T; 5 :     + x2 + x3 + x5 = 7
(g) u = (0,1, -1, 0, 0)T; B : (2,1,1, 2, 2)+í(2,1, 0,1, -l)+s(3, 2, 0, 0, l)+r(0,1, 0,1, 0) + p(l,0,0,l,3)
(h) u = (3,4,4, 3)T; 5 : (2, 0, 0,1) + t(-2, 0, -1,0) + s(l, 0, 3, 0)
(i) u = (3,4,4, 3)T; 5 : (2, 9, 0, 6) + í(0,1, 0, 5) + s(0, 2, 0, -7)
(j) u = (1, -1,1, 3)T; 5 : (3,1,4, 5) + í(2, -2, 3, 0) + s(-l, 1, -2, 0)
6. V £3 určete odchylku rovin r a a.
(a) t:2x-í/ + 2;-1=0;o-:x + í/ + 22; + 3 = 0
(b) r : x + 2^ - 6 = 0; a : x + 2y - 4 = 0
7. Určete odchylku podprostorů i] & v v E4 resp. £5.
4. Euklidovská analytická geometrie - vydálenost a úhel
43
(a)	V	(1,2,5,	1) +	ŕ(l,l,0,0) + s(3, 3,0,1)
	v	(1,5,4,	1) +	r(0,0,0,-l)+p(2, 0,0,1)
(b)	V	(4,2,0,	1,0)	+ í(l, 1,1, 0,0) +S(2,2,2,0,3)
	v	(1,1,0,	1,0)	+ r(0,l,0,0,l)+p(l, 1,1, l,0) + g(l,l, 1,1,1
(c)	V	(7,3,5,	1) +	í(0, 0,1,0)+ s(2,2,l,0)
	v	(1,3,4,	1) +	r(l,0,0,0)+p(3, 0,1,0)
8. Na přímce p : x\ + x2 + X4 — 7 = 0, x\ + 2^3 + X4 — 7 = 0, 2x± — x2 + 3^3 + x 4 — 9 = 0 nalezněte bod Q mající stejnou vzdálenost od bodů A = (—1,1,1,1)T a B = (3, —1, —2, 2)T v euklidovském prostom E4.
9. Na přímce p : x + y + 2z = 1, 3x + 4y — z = 29 nalezněte bod Q mající stejnou vzdálenost od bodů A = (3,4,11)T a B = (—5, —2, —13)T v euklidovském prostom E3.
10. Nalezněte podprostor C v E5, který prochází bodem Q = (1,0,1,0,1)T a je kolmý k podprostoru
g    IQxi   +IIX2   — 4rr3   +5rr4   +x5   = 3 7:ci    +2x2 +X4 =   1 .
11. Nalezněte podprostor C v E$, který prochází bodem Q = (—1, 2, 5,1,4)T a je kolmý k podprostoru B danému bodem A = (3,2,1,1, 2)T a vektory u = (7, 2,1,1, 3)T, v = (0,A,-2,l,-l)T.
12. Bodem Q = (2,1, — 3)T v P3 veďte v rovině p : 3x — 2y + z = 1 přímku g, která je kolmá k přímce p : (4, 5, 3) + í(—6, 6,1).
13. V £3 nalezněte rovinu p rovnoběžnou s rovinou a : 3x — 6y — 2z + 14 = 0 a mající od ní vzdálenost 3.
14. V E3 nalezněte rovinu p rovnoběžnou s rovinou a : 2x — 2y — z — 7 = 0a mající od ní vzdálenost 5.
15. Jsou dány body A = (—4,1,2) a B = (3, 5, —1) v E%. Určete bod C, víte-li, že střed dvojice bodů AC leží na přímce p : (1, 0,1) + í(l, 1, 0) a střed dvojice bodů BC leží v rovině p : x — y + 7z + 1 = 0.
16. Napište rovnici geometrického místa bodů v E% stejně vzdálených od bodu A = (a, |, a) a bodu B = (0, f, 0).
17. Na přímce q : (1,-1,0) + í(l,—2,—3) v E3 určrte bod Q mající od roviny p : 2x + y — 2 + 2 = 0 vzdálenost \fš.
18. Na přímce q : x — y + z — 3 = 0;2x — 3y + 3z + 6 = 0 v E3 určete bod Q mající od roviny p : x — 2y + z — 2 = 0 vzdálenost 4=.
44 I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
19. Najděte rovinu v E3 rovnoběžnou s rovinami p : 3x + 2y — 2z — 3 = 0 a a : 6x + 4y — 4z + 1 = 0, která dělí vzdálenost mezi nimi v poměru 2:3.
20. Odvoďte vztah pro vzdálenost bodu A = (yi,..., yn) od nadroviny N : a\X\ + • • • + anxn + a0 = 0 v En.
5. Vlastní čísla a vlastní vektory, ortogonální matice 45 5. VLASTNÍ ČÍSLA A VLASTNÍ VEKTORY, ORTOGONÁLNÍ MATICE
Teorie
5.1. Dennice. Lineárni operátor je lineárni zobrazení 0 : V —► V, kde V je vektorový prostor.
5.2. Dennice. Nechť <fi : V —► V je lineárni operátor, a = (vi, v2,..., vn) báze vektorového prostoru V. Pak matice operátoru <fi v bázi a je matice {4>)a,a = (<%)? kde ve sloupci j jsou souřadnice vektoru (j)(vj) v bázi a.
5.3. Věta. Nechť <fi : V ^ V je lineárni operátor, a = (v1} v2,..., vn), f3 = (u1} u2,..., un) jsou dvě báze vektorového prostoru V. Pak pro matice zobrazení <fi v bázích a a f3 platí tento vztah:
kde (id)a)(g je matice přechodu od báze f3 k bázi a.
5.4. Dennice. Řekneme, že matice A a, B jsou podobné, existuje-li regulárni matice P taková, že B = P"1 • A ■ P.
5.5. Dennice. Nechť V je vektorový prostor a <fi : V —► V je lineárni operátor. Podprostor f/ C V se nazývá invariantní podprostor operátoru <fi, jestliže (f){U) C f/.
5.6. Dennice. Vektor ii/o,u6 ľ, kde V je vektorový prostor, se nazývá vlastní vektor lineárního operátoru <fi, existuje-li číslo X E K takové, že
(j) (u) = Xu
Číslo A se pak nazývá vlastní číslo.
5.7. Poznámka. Je-li matice lineárního zobrazení A, pak vlastní vektory x jsou nenulová řešení rovnic
Ax = Xx.
Tato soustava je ekvivalentní se soustavou
(A - XE)x = 0,
což je homogenní soustava rovnic, která má nenulové řešení právě tehdy když
det(A - XE) = 0
5.8. Definice. Rovnice det(A — XE) = 0 se nazývá charakteristická rovnice matice A.
46
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
5.9. Věta. Vlastní čísla jsou právě kořeny charakteristické rovnice. Je-li číslo Xq vlastní číslo, pak vlastní vektory jsou řešením soustavy rovnic (A — XqE) = 0.
5.10. Definice. Algebraická násobnost vlastního čísla je násobnost tohoto čísla jakožto kořene charakteristické rovnice. Geometrická násobnost vlastního čísla je dimenze pod-prostoru Ker(0 — A id).
5.11. Věta. Je-li X = a + bi vlastní číslo reálné matice A s vlastním vektorem u = u1+iu2, kde U\,u2 G Rn, pak A = a — bi je taky vlastní číslo s vlastním vektorem u = uľ — iu2.
5.12. Poznámka. Podprostor generovaný vektory U\,u2 v Rn z předchozí věty je invariantní podprostor zobrazení <fi. Platí, že
A - (ui + iu2) = (a + ib)(ui + iu2).
Rozepsáním na reálnou a imaginární část rovnice dostáváme
A • Ui = A-u2 =
Zobrazení <fi má tedy v bázi [wi,-^] matici
bui
-bu2 -ou2
a —b b a
Číslo a + ib můžeme napsat v goniometrickém tvaru a + ib = \Jd1 + 62(cos a + i sin a), pak má matice zobrazení tvar
cos a   — sin a sin a    cos a
b2
Tento operátor působí jako otočení o úhel a složené se stejnolehlostí na dvourozměrném invariantním podprostoru zobrazení <fi.
5.13. Věta. Necht! <fi je lineární zobrazení a nechť a = (vi,v2,... ,vn) je báze tvořená vlastními vektory příslušnými vlastním číslům X±, X2,..., Xn. Pak matice lineárního zobrazení v této bázi má tvar
(0),
/ Ai   0   ...   0 \ 0   A2   ... 0
V   0      0     ...    Xn J
5.14. Věta. Vlastní vektory příslušné různým vlastním číslům jsou lineárně nezávislé.
5.15. Definice. Nechť U a V jsou dva euklidovské vektorové prostory. Zobrazení <fi : U V se nazývá ortogonální, právě když (<f)(ui),(f)(u2)) = {u\,u2) pro \/ui,u2 G U.
5. Vlastní čísla a vlastní vektory, ortogonální matice
47
5.16. Věta. Necht! <fi : U —► U je lineární operátor. Pak <fi je ortogonální zobrazení, právě tehdy když pro matici zobrazení v ortonormální bázi a platí, že A^1 = AT.
5.17. Definice. Matici A, pro kterou platí A^1 = AT, nazýváme ortogonální maticí
5.18. Definice. Nechť U a V jsou dva unitární vektorové prostory. Zobrazení <fi : U —► V se nazývá unitární právě když (cf)(ui), (f)(u2)) = (u1,u2) pro \/u1}u2 G U.
5.19. Věta. Necht! <fi : U —► U je lineární operátor. Pak <fi je unitární zobrazení, právě tehdy když pro matici zobrazení v ortonormální bázi a platí, že A'
'"1-Ar.
5.20. Definice. Matici A, pro kterou platí A    = A , nazýváme unitární maticí.
5.21. Věta. Je-li matice A unitární, pak | det A\ = 1 a její vlastní čísla mají absolutní hodnotu rovnu 1.
5.22. Věta. Necht! <fi : U —► U je unitární zobrazení. Pak v U existuje ortonormální báze a tvořená vlastními vektory taková, že v této bázi má matice zobrazení diagonální tvar
(0)a,a
/ Ai   0   ...    0 \ 0   A2   ... 0
Y 0 0
5.23. Poznámka. Každá ortogonální matice A je unitární. Má-li A reálná vlastní čísla, pak jsou to 1 nebo -1.
Má-li komplexní vlastní číslo a + ib, pak má také vlastní číslo a — ib, a protože \a + ib\ = 1, tak a2 + b2 = 1. Je-li u\ + iu2 vlastní číslo, pak u\ — iu2 je také vlastní číslo. Z toho, že (ui + iu2) _L (ui — iu2) plyne, že || = ||w21| a u\ _L w2. iti, -u2 tedy tvoří ortogonální bázi dvourozměrného invariantního podprostoru.
A(ui + iu2) = (a + «Ď)(iti + m2)
Z toho plyne
A-Ui = aui — bu2, Au2 = bu\ + au2 . V bázi U\,u2 je tedy matice tohoto zobrazení (tuto bázi nazýváme kanonická báze)
(a —b\_( cos a —siná \ y b    a  J     y sin a    cos a J
Toto zobrazení je tedy otočení o úhel a .
Z toho plyne, že každá ortogonální matice řádu 3 reprezentuje geometricky otočení kolem osy složené případně se symetrií podle roviny kolmé k této ose procházející počátkem.
48
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
_Řešené příklady
Úloha 1: Najděte vlastní čísla a vlastní vektory lineárního operátoru zadaného maticí
A= I -1 ve standardní bázi.
Řešení: Podle věty 5.9. jsou vlastní čísla řešením charakteristické rovnice det(A — XE) = 0. Spočteme tedy tento determinant, položíme ho roven nule a řešíme charakteristickou rovnici.
/ 1 - A    -1       1 \ det      -1    1 - A      1 =0 \   -1      -1    3-A /
z toho plyne
(1 - A)2(3 - A) + 1 + 1 + (1 - A) + (1 - A) - (3 - A) = 0 (1-A)(2-A)2 = 0
Jako řešení charakteristické rovnice dostáváme dvě vlastní čísla, Ai = 1 s algebraickou násobností 1, A2 = 2 s algebraickou násobností 2. Podle věty 5.9. jsou vlastní vektory řešením homogenní soustavy rovnic (A — XE) = 0.
Pro Ai = 1 má homogenní soustava tvar
Zavedeme parametr t, x% = t, pak x2 =t,xi= t.
Řešením je podprostor generovaný vektorem (1,1,1)T, tedy podprostor vlastních vektorů
[(1,1, lf].
Geometrická násobnost vlastního čísla Ai je 1. Pro A2 = 2 má homogenní soustava tvar
-1 -1 1 | -1 -1 1 j -1   -1   1 I
5. Vlastní čísla a vlastní vektory, ortogonální matice
49
Zavedeme parametry t a s, x% = t, x2 = s, pak x\ = t — s.
Řešením je podprostor generovaný vektory (1, 0,1)T, (—1,1, 0)T, tedy podprostor vlastních vektorů
[(1,0,1)T,(-1,1,0)T]. Geometrická násobnost vlastního čísla X2 je 2 .
Všimněte si, že v bázi a : [(1,1,1)T, (1, 0,1)T, (—1,1, 0)T] je matice daného lineárního zobrazení diagonálni
10 0 0 2 0 0  0 2
Úloha 2: Analýzou vlastních čísel a vlastních vektorů matice
2 2"
A
í
V2 V2 2 2
V2 2
0 7
zjistěte, jaké geometrické zobrazení euklidovského prostoru R3 popisuje lineárni operátor daný touto maticí. Určete matici operátoru ve vhodné ortogonální bázi.
Řešení: Lehce ověříme, že A ■ AT = E a tedy matice A je ortogonální. Nejprve hledáme vlastní čísla, to znamená, že najdeme charakteristický polynom.
det
V
A
1
2
1 A
1 __
2 2 2
V2 \ 2 1
_V2 2
1 111 1
-A + A - A + 1
2 "A /
Řešením charakteristické rovnice jsou vlastní čísla
Ai = 1      A2 = i      A3 = -i. Dále hledáme vlastní vektory, tj. řešíme vždy homogenní soustavu rovnic {A — XE) = 0. Pro Ai:
\
_ i i
2 2
1 _ 1
2 2
2 2
V2 2	0	\
V2 2	0	
-1	0	/
Řešením této soustavy je podprostor vlastních vektorů [(1,1, 0)T]. Pro A2 = i'-
ÍÍ-i	1 2	V2 2	0	\
1	i-*		0	
\ 2	2 V2 2	2 —2	0	/
1
2
1 - i V2 - VŽi
V2 2
0
50
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Řešením této soustavy je podprostor vlastních vektorů [(—1,1, \/2i)T]. Podle věty 5.11. je podprostor vlastních vektorů pro A3 roven [(—1,1, —\/2i
Podle poznámky 5.21. zvolíme novou reálnou ortonormální bázi
V2 \/2
t
^2 ^2
(0,0,1)
Protože A2 = i, tak cos a = 0 a siná = 1 z toho plyne, že se jedná o otočení o úhel | kolem osy dané směrem (1,1, 0)T, musíme ale ještě určit orientaci otočení. Z matice zobrazení je vidět, že druhý vektor báze se zobrazí na třetí vektor báze a třetí vektor báze se zobrazí na vektor opačný k druhému vektoru báze. Otočení je tedy ve směru od druhého ke třetímu vektoru báze.
Tvar matice operátoru v nové bázi je
0
Úloha 3: Ve standardních souřadnicích napište matici zobrazení, které je otočení o úhel I kolem přímky x = 0, y — z = 0.
Řešení: Nejprve určíme matici v jisté ortonormální bázi     ve které má matice tvar
1     0 0
0  cos a   — sin a 0   sin a    cos a
Zobrazení je otočení kolem přímky x = 0, y — z = 0, první vektor báze f3 tedy bude jednotkový směrový vektor této přímky (0, ^y,^y)T- Pak (3 doplníme na ortonormální bázi:
0:
V2 ' 2 ' 2
, . o,
V2 \/2
t
(1,0, of
(0)
13,13
0 cosf
sin
0   sin I    cos I
Matice zobrazení ve standardní bázi pak je
(</»)£i£ = (id)£i/3 • (<t>)f),f) ■ (id)Ae = (id)£i/3 • (<t>)f),f) ■ (id)^
5. Vlastní čísla a vlastní vektory, ortogonální matice
51
kde (id)£)(g je matice přechodu od báze f3 k bázi e.
(id)
e,/3
Z toho plyne
0	1	0 \
V2	0 -	"í
2 V2 2	0	2 > í 0
(0),	e	2 \ 2
Cvičení
1. Najděte vlastní čísla a vlastní vektory lineárního operátoru daného matici:
A
-1 -3
2
3
5
7 -12 6 10 -19 10 12  -24 13
G
H
C
4 -	-5  2 \	
5 -	7 3	
6 -	-9 4/	
/3	-1 0	0
1	1 0	0
3	0 5	-3
\4	-1 3	-1
4 2	"5\	
6 4	-9	
5 3	-7 /	
J
Vi
1 \
-1 -1
1 /
2. V R3 určete podprostor vlastních vektorů příslušných vlastní hodnotě A = 3.
A
B
C
52
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
3. Zjistěte, zdaje daná matice podobná diagonálni matici nad poli Q, R, C. (To nastane právě tehdy, když vlastní vektory generují celý prostor.)
A
B
-5
-4
C
4. Najděte vlastní čísla a vlastní vektory matic.
A
0
2 0
B
í	1	2	0	3	
	-1	-2	0	-3	
	0	0	2	0	
\	1	2	0	3	/
5. Najděte vlastní čísla a vlastní vektory matice lineárního operátoru. U vlastního čísla určete jeho algebraickou a geometrickou násobnost a zjistěte, zda je matice podobná nějaké diagonální matici.
A
D
1
0
-1
ŕ -1
1 0
V o
B
0 0
0 \
-2 0
-1 J
6. Zjistěte, jak závisí vlastní hodnoty a vlastní vektory matice na parametrech a, b.
A
B
7. Zjistěte, jak vypadají a jaká geometrická zobrazení určují všechny ortogonální matice řádu 2.
]. Analýzou vlastních čísel a vlastních vektorů najděte matici lineárního operátoru ve vhodné bázi, pomocí které určíte, o jakou geometrickou transformaci se jedná, je-li operátor zadán ve standardní bázi maticí:
A
C
2 2
B
D
1	i	-V2
1	i	V2
V2	-V2	0
3	1	
1	3	
	-V^6	2
5. Vlastní čísla a vlastní vektory, ortogonální matice
53
E
G
í 1
1
V
J
3 6
11 1 \
1   -1 -1
1   -1 1 11-1/
-2 6 3 -2 6 3
V i	-1	-1
/	2	2 -
M	-1	2
V	2	-1
1 ±	0 4	i ŕ
2	3^ 1	2
3	3	3
/ll   1   1 \
11-1-1 1-1   1 -1
1 /
1
4
4 1
4 7 4
L
í
3 1        V6 \
4 4 4 1 3
4 4 4
1
"4       4 2
9. Analýzou vlastních čísel a vlastních vektorů zjistěte o jakou geometrickou transformaci euklidovského prostoru R3 se jedná.
A
í	0	V2 2
	Vž	1
	2	2
	V2	1
	2	2
^2 \
2
_ 1 2
1
2
5
\
V2 \
V2 V2 2 2
V2 2
C
0 /
o
3 5
10. Najděte ortonormální bázi tvořenou vlastními vektory a matici v této bázi unitárního operátoru daného maticí ve standardní bázi:
A
C
1
1 + i 1 -1 1-i
2 + 3i -y/3 2-3«
B
4 + 3i Ai
-li 4-3« 6 + 2i -2-6«
1
V2
Í 1 -1 -i
11. Ve standardních souřadnicích v R3 napište matici zobrazení, které je otočením o úhel 7t kolem přímky x — z = 0, y = 0.
12. Ve standardních souřadnicích v R3 napište matici zobrazení, které je otočením o úhel I kolem přímky x + y = 0, z = 0, přičemž /(—1,1,1) = (a, 6, 0), kde a + 6 > 0.
13. Ve standardních souřadnicích v R3 napište matici zobrazení, které je symetrií podle roviny \/3y — x = 0.
14. Lineární zobrazení v R3 je otočení kolem osy procházející počátkem se směrovým vektorem (1,1, 0)T takové, že /(l, —1,0) = (0, 0, \/2). Najděte matici zobrazení ve standardní bázi.
15. V Rn napište matici symetrie podle roviny kolmé k vektoru v v ortonormální bázi [v,v2,.. .,vn].
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Definujte na R3 dva skalární součiny (, )i a (, )2 tak, aby zobrazení <fi : (R3, (, )i) (R3, (, )2), <j)(x1,x2, x s) = {xi + x2 + x3, -xi + x2, x3), bylo ortogonální.
6. Symetrické matice a metrická klasifíkace kuželoseček 55 6. SYMETRICKÉ MATICE A METRICKÁ KLASIFIKACE KUŽELOSEČEK
Teorie
6.1. Definice. Reálná matice A se nazývá symetrická, právě když A = AT.
6.2. Věta. Pro každou reálnou symetrickou matici A existuje ortogonální matice P tak, že P~ľ ■ A ■ P = PT ■ A ■ P je diagonální.
6.3. Věta. Každá kvadratická forma f na euklidovském prostoru V má ve vhodné ortonormální bázi analytický tvar f(x) = X±xf + X2X2, + • • • + An:r2.
6.4. Věta. (Metrická klasifikace kuželoseček) Nechť ve standardní bázi v R2 je kuželosečka zadaná rovnicí k(x) = a\\x\ + 2a\2X\X2 + «22^2 + ^aixi + 2cl2%2 + Oo = 0. Pak existuje ortonormální afínní báze, které říkáme kanonická báze, v níž je tato kuželosečka dána
jednou z rovnic:				
1   ( —	)2 + (f)2 +	1 =	0	prázdná množina
2. \ a	)2 + (f)2 =	0		bod
3. ^ a	)2 + (f)2-	1 =	0	elipsa
4 i^-^ a	)2-(f)2-	1 =	0	hyperbola
5. ^ a	)2-(f)2 =	0		dvě různoběžky
6. ^ a	)2 - 2pž/2 =	0		parabola
7 (— ^ a	)2-l = 0			dvě rovnoběžky
8. ^ a	)2 + l = 0			prázdná množina
9- y\ -	= 0			přímka
Řešené příklady
Úloha 1: Najděte ortonormální bázi, v níž má matice zobrazení (j)(x) = A ■ x,
í 4  2  2 \ A=     2  4 2 \ 2  2  4 /
diagonální tvar.
56
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Řešení: Matice A je symetrická a podle věty 6.2. ji lze diagonalizovat tak, že na diagonále jsou vlastní čísla a báze, ve které má matice tento tvar, je tvořena vlastními vektory.
Nejprve tedy řešíme charakteristickou rovnici:
(A-4)3 - 16- 12(A-4) = 0
vlastní čísla tedy jsou Ai = 2, a2 = 8. Dále hledáme vlastní vektory.
Pro Ai = 2:
Zavedeme parametry t a s, x% = t, x2 = s, pak x\ = — t — s, nezávislou volbou parametrů dostáváme, že podprostor vlastních vektorů je generován vektory (—1,1,0)T, (—1,0,1)T, užitím Gramm-Schmidtova ortogonalizačního procesu a normováním dostáváme ortonormální bázi tohoto podprostoru:
V2'V2'
t
1
7e'
t
Vě' Věj
Pro A2
-4 2 2 -4 2 2
2 2
-4
0 0
1 1 -3 3 3 -3
Zavedeme parametr t , x% = t, pak ^2 = t, x\ = t, volbou parametru dostáváme, že podprostor vlastních vektorů je generován vektorem (1,1,1)T, normováním dostáváme ortonormální bázi tohoto podprostoru:
V3'V3'V3
t
diagonální tvar matice je
a to v bázi
1
v2'
73'°
1__i_ _2_AT f j_ j_ 1 A
Vě'   VE'Věj  > yVš'Vš> VšJ
t
6. Symetrické matice a metrická klasifíkace kuželoseček
57
Úloha 2: Zjistěte jakou kuželosečku popisuje rovnice
k : x\ + x\ + ^íx\x2 + 2xi + 1 = 0, popřípadě určete její střed, osy a načrtněte obrázek.
Řešení: Matice kvadratické formy je I j a ta se dá podle věty 6.3. napsat v dia-
gonálním tvaru s vlastními čísly na diagonále.
Hledáme tedy vlastní čísla a vlastní vektory, charakteristická rovnice má tvar
(1 - A)2 - 4 = 0.
Vlastní čísla a jim příslušné vlastní vektory tedy jsou: Ai = — 1       příslušný normovaný vlastní vektor je u = (^y, — ^y
a2 = 3       příslušný normovaný vlastní vektor je v = (^y,
t
t
Nyní přejdeme k bázi a = [u,v], ve které má matice kvadratické formy tvar
-1 0 0 3
V2 V2
Přitom matice přechodu od báze a ke standardní bázi e má tvar (id)Ě)Q, =1     ^ ^ a souřadnice xl7 x2 ve standardní bázi spočítáme ze souřadnic      y2 v bázi a takto:
xi =   ^yi +^ž/2 X2 = -^yi +"fv2 ■
Převedeme rovnici kuželosečky do nových souřadnic y2:
k{y) : -y\ + 3y22 + y/2Vl +V2y2 + 1 = 0.
Nyní ještě posuneme střed soustavy souřadnic tak, aby ležel ve středu kuželosečky. Doplníme tedy na čtverce a zavedeme nové souřadnice.
58
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Jedná se tedy o hyperbolu, jejíž osy jsou přímky zadané parametricky S + tu a S + tv.
Střed má souřadnice (zi,z2) = (0,0), (2/1,2/2) = (
V2 V2 2 '
) a (x1,x2) = (é, -I).
Cvičení
1. Najděte diagonální tvar symetrické matice.
A
1 2
2 4
5
E
1 -	-4	2 \	f	1	1
-4	1	"2		1	1
2 -	-2	"2/	\	1	1
ŕ 4	4	0  0 \		/	2
4	4	0 0			-1
0	0	0 0	i* =		0
\o	0	0  0 )		l	0
2 0 0
0
o
2
o \
o
-1
2 y
2. Najděte diagonální tvar symetrické matice a bázi, ve které má matice tento tvar.
A
D
G
( 3	1	) ^
V 1	3	
/ "	-2	0 -
	0	-3 (
v-	36	0 -
	1	0  0 \
1	3	0 0
0	0	0 0
\o	0	0 0/
6 2^3 \ 2^3    7 J
E
C
6 -2 -2 3
H
( -7 24 0 0 \
24 7 0 0
0 0 -7 24
\ 0 0 24 7 /
3. Určete o jakou kuželosečku se jedná, případně určete její střed, osy a nakreslete obrázek.
(a) k : Axy + 3y2 + 6x + 12y - 36 = 0
(b) k : x2 + 6xy + %2 - 12a: + 24y + 15 = 0
(c) k : x2 + 2xí/ + í/2 - 2x - 2í/ - 3 = 0
4. Určete typ a kanonickou rovnici kuželosečky, případně nakreslete obrázek.
(a) k : 3x2 + lOrry + 3í/2 - 2x - 14y - 13 = 0
(b) fc : 25x2 - Uxy + 25í/2 + 6Ax - 64y - 224 = 0
(c) k : Axy + 3í/2 + 16a: + 12y - 36 = 0
(d) k : 7x2 + 6xí/ - í/2 + 28x + 12y + 28 = 0
6. Symetrické matice a metrická klasifíkace kuželoseček
59
(e) k : 19x2 + 6xy + 11y2 + 38x + 6y + 29 = O
(f) k:5x2- 2xy + 5í/2 — 4x + 20y + 20 = O
(g) k : 9x2 — 2Axy + 16í/2 - 20x + 110y - 50 = O
(h) k:9x2 + 12xy + 4y2 — 2Ax — 16y + 3 = 0
(i) k : 16x2 - 24xy + 9y2 - 160x + 120y + 425 = O
5. Určete typ kuželosečky a délky jejích poloos.
(a) k : Alx2 + 2Axy + 9y2 + 2Ax + 18y - 36 = 0
(b) k : 8x2 + 4xy + 5y2 + 16x + 4y - 28 = 0
(c) /c : 4x2 + 2Axy + 11y2 + 6Ax + 42y + 51 = 0
(d) k : 12x2 + 26xy + 12y2 - 52x - 48y + 73 = 0
6. Ověřte, že daná kuželosečka je parabola a určete její parametr.
(a) k : 9x2 + 24xy + 16y2 - 120x + 90y = 0
(b) k:9x2 - 2Axy + 16y2 - 54x - 178y + 181 = 0
(c) k : x2 — 2xy + y2 + 6x — 14y + 29 = 0
(d) k : 9x2 — 6xy + y2 - 50x + 50y - 275 = 0
7. Určete typ kuželosečky, případně délky jejích poloos a střed.
(a) k : 3x2 + 8xy - 3y2 - 1 = 0
(b) k:5x2 + 6xy + 5y2 - 32 = 0
(c) k:\x2-xy + \y2 - V2x - V2y + 3 = 0
(d) k : xy + 3x — 2y — 6 = 0
(e) k:6x2+ Axy + 6y2 - 16 = 0
(f) k : 5x2 + 6xy + 5y2 - 8 = 0
(g) k:x2 + 2VŠxy - y2 -2 = 0
8. Najděte ortonormální bázi kvadratické formy f(x, y, 2) = llx2 + 4xy — 4x^ + 14y2 + 8y^+ 14^2, ve které má forma diagonální tvar, na euklidovském prostoru R3 se standardním skalárním součinem vzhledem ke standardní (rovněž ortonormální) bázi. Přitom jedno z vlastních čísel matice kvadratické formy je 18.
9. Najděte ortonormální polární bázi kvadratické formy f(x, y, z) = 3x2 — Axy, ve které má forma diagonální tvar, na euklidovském prostoru R3 se standartním skalárním součinem vzhledem ke standardní (rovněž ortonormální) bázi.
60
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie 7. JORDÁNŮV KANONICKÝ TVAR
Teorie
7.1. Definice. Jordánova buňka dimenze A; je čtvercová matice řádu k tvaru
/ A   1 0 0  A 1
0 \
0
■h (A)
\ 0   0  0  ...   A )
7.2. Poznámka. Jestliže lineární zobrazení <fi : V —► V má v nějaké bázi a = (v1} v2,..., vn) matici buňku {4>)a,a = ^fc(A), Pak platí
Posloupnost vektorů vÍ7 v2,...,    nazýváme řetězec pro vlastní číslo A. V příkladech hledáme obráceně nejdříve řetězec pro vlastní číslo A a platí, že vektory řetězce jsou lineárně nezávislé a v bázi jimi tvořené má operátor matici ((j))a,a = Jk(X).
7.3. Definice. Matice je v Jordánově kanonickém tvaru, jestliže je blokově diagonální s bloky tvořenými Jordánovými buňkami.
7.4. Věta. Nechť V je vektorový prostor nad polem K dimenze n a nechť <fi : V —► V je lineární operátor, jehož charakteristická rovnice má n kořenů (včetně násobnosti), potom existuje taková báze a ve V, že {4>)a,a Je matice v Jordánově kanonickém tvaru. Přitom tento tvar je určen jednoznačně až na pořadí Jordánových buňek.
7.5. Věta. Pro výpočet Jordánova kanonického tvaru platí:
1. Na úhlopříčce Jordánova kanonického tvaru jsou vlastní čísla lineárního operátoru, každé tolikrát, kolik je jeho algebraická násobnost.
2. Jordánův kanonický tvar má tolik buněk, kolik existuje lineárně nezávislých vlastních
3. Velikost největší buňky pro vlastní číslo A je k právě tehdy, když k je nejmenší takové číslo, že hodnost matice (A — XE)k je rovna algebraické násobnosti vlastního čísla A.
A-Ui vi + Xv2
V2 + A-U3
z toho plyne
vektorů.
7. Jordánův kanonický tvar
61
_Řešené příklady
Úloha 1: Najděte Jordánův kanonický tvar lineárního operátoru zadaného ve standardní bázi maticí
/ 3   2 -3 A=     4  10 -12 \ 3   6 -7
Řešení: Charakteristická rovnice má tvar
(A - 2)3 = 0   z toho plyne   A = 2 .
Máme tedy jedno vlastní číslo, jehož algebraická násobnost je 3, na diagonále Jordánova kanonického tvaru tedy budou podle věty 7.5. samé dvojky.
Podprostor vlastních vektorů příslušných vlastnímu číslu A = 2 je generován vektory:
m =(3,0,1)T   v =(-2,1,0)T
a podle druhého bodu věty 7.5. bude mít Jordánův kanonický tvar dvě buňky. Nyní jej už můžeme napsat:
/ 2  1  0 \ J=     0  2  0 . \ 0  0  2 /
Dále musíme ale vypočítat ještě bázi, ve které má matice lineárního operátoru tento tvar. Pro druhou buňku podle poznámky 7.2. musíme najít řetězec vektorů báze. Pro první vektor báze, označme jej x, musí platit
(0 — Aid)x = 0   z toho plyne   (A — 2E)x = 0 ,
x je tedy z podprostoru vlastních vektorů. Pro druhý vektor, označme jej y, pak musí platit
(A — 2E)y = x = au + bv.
Nevíme, na který vlkastní vektor se y zobrazí, musíme tedy psát x obecně jako lineární kombinaci vektorů báze podpostoru vlastních vektorů. Dále řešíme uvedenou soustavu rovnic (A — 2E)y = au + bv.
1  2   -3   |   3a - 2b \      / 1  2  -3   |     3a - 2b \ 4  8  -12   j       b      I ~ I 0  0    0    j   -12a+ 96 3  6   —9   j       a     /      \ 0  0    0    j   -8a + 66 /
Tato soustava má řešení pouze když:
3
-12a + 96 = 0 A -8a + 66 = 0   a tedy   a =-6
4
Zvolíme např. a = 3 a 6 = 4, pak řešením soustavy je např. vektor y = (1, 0, 0)T a vektor x = 3(3, 0,1)T + 4(-2,1, 0)T = (1,4, 3)T.
62
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
Třetí vektor báze z, příslušný druhé buňce velikosti jedna musí být podle poznámky 7.2. taky z podprostoru vlastních vektorů. Zvolíme jej tak, aby byl lineárně nezávislý s vektorem x i y, můžeme zvolit např. vektor u.
Báze, ve které má matice lineárního operátoru Jordánův kanonický tvar, je:
a= [(1,4,3)T,(1,0,0)T,(3,0,1)T] .
Úloha 2: Najděte Jordánův kanonický tvar lineárního operátoru zadaného ve standardní bázi maticí
f 0	1	-1   1 \
-1	2	-1 1
-1	1	1 0
	1	0    1 J
Řešení: Charakteristická rovnice má tvar
(A - l)4 = 0   z toho plyne   A = 1
Máme tedy jedno vlastní číslo, jehož algebraická násobnost je 4, na diagonále Jordánova kanonického tvaru tedy budou podle věty 7.5. samé jedničky.
Podprostor vlastních vektorů příslušných vlastnímu číslu A = 1 je generován vektory:
u= (1,1,0, 0)T   v = (0,0,1,1)T
a podle druhého bodu věty 7.5. bude mít Jordánův kanonický tvar dvě buňky. Narozdíl od předchozího příkladu jej ale nemůžeme ještě napsat, neboť nevíme, jestli budeme mít dvě buňky velikosti dvě, nebo jednu buňku velikosti tři a jednu velikosti jedna.
Dále budeme počítat bázi, ve které má matice lineárního operátoru Jordánův kanonický tvar. Pro první buňku (nevíme jak je velká) podle poznámky 7.2. musíme najít řetězec vektorů báze. Pro první vektor báze, označme jej w, musí platit
(A - E)w = 0
w je tedy z podprostoru vlastních vektorů. Pro druhý vektor, označme jej x, pak musí platit
(A — E)x = w = au + bv. Dále řešíme uvedenou soustavu rovnic
/ —1 1 —1 1 | a \
—1 1 —1 1 j a
-1 1 0 0 | b •
\ -1 1 0 0 I b J
Tato soustava má řešení pro libovolná a, b, můžeme tedy zvolit dvě nezávislé volby a = 1, 6 = 0 a o = 0, b = 1, budeme mít tedy dvě buňky velikosti dvě. Přičemž dva z vektorů
7. Jordánův kanonický tvar
63
báze budou přímo vektory u, v.
Hledáme řetězec odpovídající první buňce, hledáme tedy řešení soustavy rovnic (A — E)x u.
( -1   1   -1   1   |   1 \ —1   1   —1   1   j 1 -11    0    0   | 0 V -1   1    0   0  |  0 )
Řešením této soustavy je např. vektor x\ = (0, 0, —1, 0)T.
Dále hledáme řetězec odpovídající druhé buňce, hledáme tedy řešení soustavy rovnic (A E)y = v.
( -1   1   -1   1   |   0 \ —1   1   —1   1   j 0
-11   o oji
\ -1   1    0    0   |   1 )
Řešením této soustavy je např. vektor x2 = (—1, 0,1, 0)T. Jordánův kanonický tvar je:
/ 1   1   0  0 \ 0  10 0 0  0 11 \0  0  0 1/
J
Báze, ve které má matice lineárního operátoru Jordánův kanonický tvar, je: [(1,1, 0, 0)T, (0, 0, -1, 0)T, (0, 0,1,1)T, (-1, 0,1, 0)T] .
Úloha 3: Najděte Jordánův kanonický tvar lineárního operátoru zadaného ve standardní bázi maticí
/  1    -3  0   3 \
-2  -6  0 13 0-313 \ -1   -4  0   8 /
Řešení: Charakteristická rovnice má tvar
(A - l)4 = 0   z toho plyne   A = 1
Máme tedy jedno vlastní číslo, jehož algebraická násobnost je 4, na diagonále Jordánova kanonického tvaru tedy budou podle věty 7.5. samé jedničky.
Podprostor vlastních vektorů příslušných vlastnímu číslu A = 1 je generován vektory:
u = (0,0,1,0)T   v = (3,1,0,1)T
64
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
a podle druhého bodu věty 7.5. bude mít Jordánův kanonický tvar dvě buňky, nevíme ale jak budou velké.
Dále budeme počítat bázi, ve které má matice lineárního operátoru Jordánův kanonický tvar. Pro první buňku (nevíme jak je velká) podle poznámky 7.2. musíme najít řetězec vektorů báze. Pro první vektor báze, označme jej w, musí platit
(A-E)w = 0,
w je tedy z podprostoru vlastních vektorů. Pro druhý vektor, označme jej x, pak musí platit
(A — E)x = w = au + bv . Dále řešíme uvedenou soustavu rovnic.
( 0	-3	0	3	36 \
-2	-7	0	13	b
0	-3	0	3	a
W	-4	0	7	b )
Z prvního a třetího řádku plyne, že tato soustava má řešení právě když a = 36, můžeme zvolit jen jednu nezávislou volbu a, 6, např. a = 3, 6 = 1, budeme mít tedy v Jordánově kanonickém tvaru jednu buňku velikosti tři a jednu velikosti jedna.
Řetězec odpovídající první buňce velikosti tři bude začínat vlastním vektorem w = 3u+v = (3,1,3,1)T. Na vektor w se zobrazí druhý vektor řetězce, označíme jej x, pro který platí (A — E)x = w. Řešíme tuto soustavu rovnic.
/ 0 -3 0 3 | 3 \
-2 -7 0 13 | 1
0 —3 0 3 j 3
\ -1 -4 0 7 j 1 /
Řešením této soustavy je např. vektor xq = (3, —1, 0, 0)T. Na druhý vektor řetězce se však zobrazí třetí vektor řetězce, označme jej z. Nevíme ale na který vektor, který odpovídá řešení předchozí soustavy se vektor z zobrazí, musíme tedy obecně předpokládat
(A — E)z = x = Xq + cu + dv
kde c, d jsou libovolná reálná čísla. (Víme, že vektor x odpovídá řešení předchozí soustavy, neboť mu odpovídá vektor x0 a vektor cu + dv je vektor vlastní, který se zobrazí na nulový vektor, platí (A — E){cu + dv) = o.)
Nyní řešíme uvedenou soustavu rovnic.
	0	-3	0	3	3 + 3d \
	-2	-7	0	13	-1 + d
	0	-3	0	3	c
v	-1	-4	0	7	d J
7. Jordánův kanonický tvar
65
Z prvního a třetího řádku plyne, že tato soustava má řešení pouze pro c = 3 + 3d, zvolíme např. d = 0 a c = 3. Pak vektor x = rro + 3w   z toho plzne   x = (3, —1, 3, 0)T. Vektor z je pak řešením soustavy (A — E)x = z.
( o
-3 0 3
-7 0 13
-3 0 3
-4 0 7
3 \
-1 3
0 )
Např. z = (4, —1, 0, O)1
Čtvrtý vektor báze odpovídající druhé buňce bude vlastní vektor, který zvolíme tak, aby byl lineárně nezávislý na vektoru w, např. vektor u.
Jordánův kanonický tvar je:
J
( 1 1  0  0 \
0 110
0 0 10
\ 0 0  0   1 /
Báze, ve které má matice lineárního operátoru Jordánův kanonický tvar, je:
[(3,1, 3,1)T, (3,-1, 3, 0)T, (4, -1, 0, 0)T, (0, 0,1, 0)T] .
a
Cvičení
1. Najděte Jordánův kanonický tvar matice.
A
B
4 1
D
E
-2 8 -4 10
4
6 6
-4
C
/ 3 -1	1	-7\
9 -3	-7	-1
0 0	4	-8
\0 0	2	
2. Najděte Jordánův kanonický tvar lineárního operátoru a bázi, ve které má matice operátoru tento tvar. Lineárni operátor je zadán maticí ve standardní bázi:
A
B
-3 -2
66
I. Sbírka úloh z lineární algebry a geometrie
C
(  O 1
-1 2
-1 1
\ -1 1
-1 1 \
-1 1
1 O
O 1 /
D
í Q
7
8
V i
-9 5 4 \
-13 8 7
-17 11 8
-2 i 3 y
3. Najděte Jordánovy kanonické tvary matic řádu 3.
A
B
C
4. Najděte Jordánovy kanonické tvary matic řádu 4.
A
( -13 5   4 2 \
0 -10 0
-30 12   9 5
\ -12 6   4 1 y
B
D
G
J
( 2 0
1 2
0 0
\ 0 0
í -l 0
o
V o
/ 2 1
0 2
0 0
\ 0 0
0    2 \
-2 2
2 0
1
2 J
E
í2	0	2	0	\
1	2	2	-2	
0	0	2	0	
\o	0	1	2	/
1 -	-6	3	3	
0 -	-2	2	0	
0 o \ o o
-6 -9 0 2 0
2 0 0
-11 \ -2
1
2 /
/ 1 0 0
-6 -2
"2 /
3 0
0 0
0 2 0
M
( 2 0 0
1 2 0
1 1 2
\ 0 0 0
2\
2 1
2/
0 \
0
3
-1 y
-3 -2
4 4
C
/ -1 1
0
V o
/2 0
o
o o
o o
-2 -1
0
0 0 i
3 1 0
-1 1 0
0 0 2 y
2 \
2 1
"I J \
3 2 1
N
í	-1	3	-6	3 \	
	0	2	0	1	
	0	0	2	2	
	0	0	0	2^	
í	4		3	2 -	-3 \
	6		9	4 -	-8
	-3		-4	-1	4
v	9		9	6 -	"8 J
-2/
/-l 0 0
V o
o o
/ 1 -9
0 -2
0 0
\ 0 0
-6 -4 \
3 1
-2 -2
3 -2 y
2 2 1
/ 1	-3	0	3	\
-2	-6	0	13	
0	-3	1	3	
\ -1	-4	0	8	/
5. Napište všechny Jordánovy kanonické tvary matic s charakteristickým polynomem tvaru (A - 4)5.
6. Napište všechny Jordánovy kanonické tvary matic s charakteristickým polynomem tvaru (A - 1)3(A - 3)5.