1
Udržitelný rozvoj
Obsah
Udržitelný rozvoj - pojmy .................................................................................................... 2
Úvod ........................................................................................................................ 2
Nástroje měření udržitelného rozvoje ..................................................................................... 3
Indikátory udržitelného rozvoje ..................................................................................... 3
Ekologická stopa (Ecological Footprint) ......................................................................... 3
Ekologická stopa - principy .......................................................................................... 3
Ekologická stopa - definice .......................................................................................... 3
Ekologická stopa - metodika ........................................................................................ 3
Ekologická stopa - matice land-use ................................................................................ 4
Ekologická stopa - srovnání zemí .................................................................................. 4
Ekologická stopa - další příklady .................................................................................. 4
Ekologická stopa - shrnutí ............................................................................................ 4
Úlohy subjektů pro udržitelný rozvoj ..................................................................................... 5
Role subjektů v ochraně ŽP ......................................................................................... 5
Role státu a veřejné správy .......................................................................................... 5
Zákonná regulace vlastnických práv ............................................................................... 5
Vymezování chráněných území a druhů .......................................................................... 6
Nastavení ekonomických nástrojů .................................................................................. 6
Další legislativa a její vymáhání .................................................................................... 6
Role podnikatelských subjektů ...................................................................................... 6
Role nevládních organizací ........................................................................................... 7
Role občanů .............................................................................................................. 7
Praktické nástroje podpory udržitelného rozvoje ....................................................................... 7
Nástroje k dosažení UR ............................................................................................... 7
Politika ŽP ........................................................................................................................ 7
Aktivity EU v oblasti UR ............................................................................................ 7
Zpráva o stavu ŽP ...................................................................................................... 7
Státní politika životního prostředí ČR ............................................................................. 8
Integrovaná prevence a omezování znečištění .......................................................................... 8
Cíle .......................................................................................................................... 8
Nástroje .................................................................................................................... 8
Best Available Technique (BAT) ........................................................................................... 8
Best Available Technique (BAT) ................................................................................... 8
Ekologické značení ............................................................................................................. 9
Ekologické značení (eco-labelling) ................................................................................. 9
Ekologické značení (eco-labelling) ................................................................................. 9
EMAS .............................................................................................................................. 9
EMAS - principy ........................................................................................................ 9
EMAS - kroky zavádění ............................................................................................ 10
EMAS - historie ....................................................................................................... 10
Řízení EMAS v ČR .................................................................................................. 11
Hodnocení vlivu na ŽP (EIA) ............................................................................................. 11
Environmental Impact Assessment (EIA) ...................................................................... 11
Smysl EIA ............................................................................................................... 12
Rozsah EIA ............................................................................................................. 12
Pojmy z oblasti EIA .................................................................................................. 12
Zakotvení EIA v právním systému ČR a v mezinárodních úmluvách ................................... 12
Udržitelný rozvoj
2
Strategická EIA ........................................................................................................ 13
Ekonomika a životní prostředí ............................................................................................. 13
Makroekonomie a ŽP ................................................................................................ 13
Mimotržní oceňování ŽP ............................................................................................ 13
Daně ............................................................................................................................... 14
STŽP - ekologická daňová reforma .............................................................................. 14
Cenové regulace ....................................................................................................... 14
Environmentální daně ................................................................................................ 14
Situace v ČR - DPH .................................................................................................. 14
Spotřební daň ........................................................................................................... 15
Daň z příjmu ........................................................................................................... 15
Daň z nemovitostí ..................................................................................................... 15
Dědicka a darovací daň .............................................................................................. 15
Silniční daň ............................................................................................................. 15
"Skutečné" ekologické daně ........................................................................................ 16
Environmentální pojištění ........................................................................................... 16
Financování ochrany přírody ............................................................................................... 16
Financování ochrany přírody a krajiny v mezinárodním měřítku ........................................ 16
Financování ochrany přírody a krajiny v ČR - Prostředky státní sféry v tuzemsku .................. 16
Prostředky státní sféry ze zahraničí .............................................................................. 16
Prostředky nevládní ................................................................................................... 17
Udržitelný rozvoj - pojmy
• udržitelný rozvoj - sustainable development - nachhaltige Entwicklung
Úvod
Se stále intenzivnějším globálním vlivem lidské činnosti na životního prostředí se ukázalo, že životní
prostředí není výlučnou záležitostí ani individuálních osob, ani vlád jednotlivých zemí, ale dokonce celé
mezinárodní komunity jako celku. Izolované aktivity jednotlivých států v ochraně životního prostředí mají
svá omezení a bylo třeba hledat mechanismy, jak identifikovat klíčové ekologické problémy celého lidstva,
vytyčit strategii vztahu lidstva jako celku k životnímu prostředí a postupně tuto strategii realizovat.
Nejširší světovou organizací, jejíž členy jsou prakticky všechny státy světa, je Organizace spojených
národů. OSN na sebe vzala úlohu světového koordinátora v otázkách životního prostředí a uspořádala
roku 1992 v Rio de Janieru schůzku na nejvyšší (tedy ministerské) úrovni pod názvem Earth Summit.
Tato konference ideově navazovala na první setkání ve Stockholmu roku 1972 a stala se jejím podstatným,
takřka revolučním, prohloubením. Ústřední myšlenkou setkání v Riu byla deklarace takového vztahu
člověka k životnímu prostředí, který by umožňoval kontinuální trvalý rozvoj bez zhoršování kvality
životního prostředí. Závěrečné resumé tohoto setkání bylo zformulováno do několikasetstránkového
dokumentu pod názvem Agenda 21 (viz [AG21]). Jedná se o strategický plán, který identifikuje klíčové
globální ekologické problémy lidstva a nabádá vlády států, jež pod Agendu připojily své podpisy, aby
implementovaly myšlenky Agendy. Celkové odpovědné chování člověka ve vztahu k jeho životnímu
prostředí se označuje spojením trvale udržitelný rozvoj (sustainable development). Tím je míněno
respektování přirozeného ekonomického růstu moderní civilizace a zároveň jeho usměrňování takovým
způsobem, aby se růst neuskutečňoval na úkor budoucích generací.
Udržitelný rozvoj je alternativou k idealistickým přístupům řady nevládních ekologických organizací,
které odmítají ekonomický rozvoj jako celek, veškerý pokrok viní ze zhoršování životního prostředí
a jedinou budoucnost vidí v "návratu na stromy". V souvislosti s nahrazením dříve běžného zužování
environmentálních problémů jen do jednotlivých oblasti a s přechodem ke globálnímu vidění souvislostí
nejen ve vztazích mezi komponentami životního prostředí, ale také mezi hospodářským, kulturním a
sociálním rozvojem a vztahem k životnímu prostředí.
Udržitelný rozvoj
3
Ekologie, po výtce zaměřená na vztah organismů a jejich životního prostředí, je v těchto širších
souvislostech součástí komplexní vědy zvané environmentalistika, viz např. [ŽP96].
• Dále viz např. [Moldan, 96]: http://www.czp.cuni.cz/Osoby/Moldan/moldan1.html nebo
• zejm. kap. 6 - Přechod k trvalé udržitelnosti - http://www.czp.cuni.cz/knihovna/Publikace/global/
Kap_6.htm
Nástroje měření udržitelného rozvoje
Indikátory udržitelného rozvoje
• Kompletní popis viz http://www.ceu.cz/SVIS/Indikatory/index.htm
• Současné mezinárodní aktivity: http://www.ceu.cz/SVIS/Indikatory/r-souc00.htm
• blíže viz kapitola Environmentální data a informace
Ekologická stopa (Ecological Footprint)
Ekologická stopa (Ecological Footprint, ES) je souhrnný (agregovaný) environmentální indikátor na
velmi vysoké úrovni abstrakce, jehož smyslem je "jedním číslem" vyjádřit trvalou (ne)udržitelnost rozvoje
daného státu, regionu, komunity, atd. Přestože kvůli svému zjodnodušujícímu charakteru je terčem kritiky,
jde o jednoduchý a progresivní indikátor vhodný například k informování veřejnosti, ke srovnávání,
plánování, k demonstračním účelům, atd. Základní otázkou, na niž ES odpovídá, je, zda dané území je
schopno trvale unést materiální požadavky civilizace na něm žijící, neboli, jaká je ES konkrétní populace
ve vztahu k tzv. nosné kapacitě prostředí.
Ekologická stopa - principy
Principy AES Metodika analýzy ekologické stopy (AES) byla poprve uvedena kanadskými vědci M.
Wackernagelem a W. reesem v publikaci "Reducing Human Impact on the Earth" roku 1996, jde tedy o
metodu relativně novou. AES je založena na těchto principech:
1. lze kvantitativně stanovit většinu zdrojů, které spotřebováváme a odpadů, které produkujeme a
2. většina těchto zdrojů a odpadů může být přepočtena na odpovídající plochy ekologicky produktivní
země (orná půda, les, ...) nutné k zabezpečení životodárných systémů.
Výraznou předností AES před jinými indikátory je schopnost vyjádřit environmentální dopady i za
hranicemi příslušného regionu (města, státu).
Ekologická stopa - definice
Definice Ekologická stopa definované populace (jednotlivec, město, stát...) je tedy celková plocha
ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně k zajištění zdrojů a asimilaci odpadů
produkovaných danou populací, při používání běžných technologií.
Ekologická stopa - metodika
Metodika AES Stručně uvedeme jednotlivé kroky AES:
1. odhad plochy země na osobu odpovídající spotřeby každé hlavní spotřební položky
Udržitelný rozvoj
4
2. výpočet celkové ekologické stopy osoby - součtem ekosystémových ploch každé položky ročního
nákupního koše
3. ekologická stopa populace je součtem ES všech osob v populaci
Ekologická stopa - matice land-use
Ukázka matice spotřeba - land-use
• Kategorie země (ha/osobu): Energetická z., Degradovaná z., Zahrady, Orná půda, Pastviny, Les, Celkem
• Spotřební položky: Potraviny, Bydlení, Doprava, Spotřební zboží, Služby, Celkem
Ekologická stopa - srovnání zemí
Příklad (viz Velek in Šauer a kol., 2003):
Tabulka 1. Ekologická stopa skupin zemí podle WWF 2002
Země Biologická kapacita
(ha/os)
Ekologický deficit
(ha/os)
Ekologická stopa
(ha/os)
Populace
Svět 1,90 0,38 2,28 5978,7
Země s vysokou
spotřebou
3,55 2,93 6,48 906,5
Země se střední
spotřebou
1,89 0,10 1,99 2941,0
Země s nízkou
spotřebou
0,95 -0,11 0,83 2114,2
Příklad USA 5,27 4,43 9,70 280,4
Ekologická stopa - další příklady
• ES pražské dopravy
• Celková ES Londýna
EF umožní získat srovnání nedosažitelná jinou dosud používanou technikou:
• srovnání odhození odpadu do netříděného ("do popelnice") vs. odvoz autem do tříděného sběru
• srovnání sdílení drahého neúsporného auta vs. vlastnění elektromobilu
• ...
Ekologická stopa - shrnutí
EF je velmi perspektivním nástrojem na jednoduché srovnání "udržitelnosti" rozvoje.
EF umožní získat srovnání nedosažitelná jinou dosud používanou technikou:
• srovnání odhození odpadu do netříděného ("do popelnice") vs. odvoz autem do tříděného sběru
• srovnání sdílení drahého neúsporného auta vs. vlastnění elektromobilu
Udržitelný rozvoj
5
• ...
EF se stává standardním nástroje sledování UR.
Úlohy subjektů pro udržitelný rozvoj
Poznáte rozdílné role jednotlivých typů subjektů (veřejné a soukromé) v ochraně ŽP.
Seznámíte se s hlavními úlohami státu.
Role subjektů v ochraně ŽP
V politice států znamená respektování principu trvale udržitelného rozvoje uvědomění si, že je nutné
formulovat státní politiku v životním prostředí.
Role trhu a státu se musejí doplňovat, což platí dvojnásob v informační politice v životním prostředí, kde
zejména může stát přímo působit (monitoring, zákonem nařízené sledování environmentálních ukazatelů).
Role státu a veřejné správy
Za koordinaci zájmů a činností soukromých (ekonomických) subjektů s vlivem na životní prostředí nese
hlavní odpovědnost stát. Stát má a bude mít nezastupitelnou úlohu také tam, kde neexistují vlastnické
vztahy (ovzduší) nebo kde je nelze přesně vymezit (vody v řekách, mořích) a také tam, kde sice jsou
definovány, ale nepokrývají celou oblast vlivů určité činností na životní prostředí (půda v zemědělství,
těžba surovin) - tedy tam, kde existují externality, které by soukromý subjekt provádějící určité činnosti
nemusel respektovat, viz [STPOL95]. To se týká zejména činností s globálním vlivem - znečišťování
ovzduší, vod, kontaminace půd.
Je třeba definovat státní politiku životního prostředí, na jejím základě aktualizovat a modernizovat
legislativní systém, zapojovat se do mezinárodních aktivit a především působit na soukromé subjekty.
Zaměříme se nyní na konkrétní situaci v České republice a na priority v tomto směru. Prvořadými problémy
státní politiky v životním prostředí je řešení následujících environmentálních hrozeb:
• Globální ohrožení - globální změny klimatu (skleníkový efekt), narušení ozónové vrstvy (ozónová díra),
úbytek tropických deštných lesů, kyselé deště;
• Snižování biodiverzity - omezování různorodosti druhů (vymírání druhů), degradace a ztráta biotopů;
• Znehodnocování přírodních zdrojů - těžba neobnovitelných zdrojů, snižování úrodnosti půd, rozšiřování
pouští;
• Ohrožování zdraví obyvatel - vypouštění plynných emisí, radioaktivních látek, biologicky
nebezpečných odpadů.
• Výraznou funkcí státu (veřejné správy) je zabezpečení informační základny pro sledování a ochranu
životního prostředí. Tuto odpovědnost nelze beze zbytku převést na privátní subjekty.
Zákonná regulace vlastnických práv
Vliv státu může nabýt i podoby omezení vlastnických práv, především ve smyslu regulace nakládání se
soukromým majetkem (např. regulace hospodaření v lesích, využívání vodních toků, zástavba území, atd.).
Omezení může být kompenzováno, např.
• daňovými úlevami
Udržitelný rozvoj
6
• dotacemi
Vymezování chráněných území a druhů
Dalším, klasickým a dodnes podstatným vlivem státu, resp. veřejné správy je vymezování chráněných
území.
Vymezování chráněných druhů
Nastavení ekonomických nástrojů
Nastavení ekonomických nástrojů státní ekologické politiky viz ekonomické aspekty ochrany ŽP.
Další legislativa a její vymáhání
Další legislativa
• proti znečišťování složek ŽP (voda, vzduch, půda)
• využívání území, nerostného bohatství
• regulace hospodaření s odpady
Vymáhání dodržování legislativy
• kontrolní orgány v oblasti ŽP (ČIŽP, SÚJB, ČOI, lesní stráž),
• orgány činné v trestním řízení (policie, státní zastupitelství, soudy),
• celní orgány,
• finanční úřady
Role podnikatelských subjektů
Tržní mechanismy fungují dobře tam, kde jsou přesně vymezené vlastnické vztahy, kde tzv. externality (tzn.
vlivy sahající mimo objekt vlastnictví) neexistují nebo jsou slabé, viz [STPOL95]. Tam je možno využít
zákonem stanovených práv a povinností vlastníků. Vycházeje z předpokladu, že vlastnictví zavazuje a že
je možné zákonem ukládat vlastníkům povinnosti (např. vlastník lesa je povinen řídit se "lesním zákonem"
- zákon č.225/1995 Sb., majitel vodní plochy zákonem č.138/1973 Sb. ve znění pozdějších předpisů, atd.).
Výrazem zájmu soukromého sektoru o životní prostředí je nejen dodržování zákonů, ale i dobrovolné
definování vlastní environmentální politiky směřující k principům trvalého zlepšování vztahu k životnímu
prostředí. K tomu existuje několik používaných nástrojů, mezi něž patří i systémy environmentálního
managementu podle standardů ISO 14000 (EMS), viz [HENVI96], a Nařízení Rady EU 1836/1193
(EMAS), viz [EMAS93].
Kompromisním řešením neznamenajícím ostré omezení vlastníckých práv může být tzv. omezený
(komerční) rozvoj , kdy je na části daného území realizován určitý komerční záměr, přičemž je pro tento
účel vybrána nejméně hodnotná část a na zbytku se z výtěžku činnosti financuje ochrana. Tím se dosáhne i
zvýšeného pocitu podílu danáho subjektu na ochraně vlastního okolí bez újmy na podnikatelském záměru.
Celkově lze povinnosti podnikatelů v ochraně ŽP shrnout do následujících oblastí:
1. obecné
2. v ochraně vod
Udržitelný rozvoj
7
3. v ochraně ovzduší
4. v odpadovém hospodářství
5. v ochraně přírody
6. v ochraně lesa
7. v ochraně nerostného bohatství
Role nevládních organizací
Role občanů
Praktické nástroje podpory udržitelného
rozvoje
Nástroje k dosažení UR
• Integrovaná prevence a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control - IPPC) a
použití tzv. nejlepší dostupné technologie (Best Available Technique - BAT)
• Ekologické značení (eco-labelling)
• Systémy environmentálního řízení (ISO 14000, EMAS)
• Hodnocení vlivu na životní prostředí (Environmental Impact Assesment - EIA)
Politika ŽP
Aktivity EU v oblasti UR
• Příprava Strategie (český překlad): http://www.czp.cuni.cz/enlacz/StrTUR/strategietur.pdf
• EU STRATEGY FOR SUSTAINABLE DEVELOPMENT (full-text, final version): http://
www.czp.cuni.cz/enlacz/StrTUR/StakeholdersViews.htm
• 6. akční plán EU (český překlad): http://www.czp.cuni.cz/6EAP/souhrn_navrhu_6AP.htm
Zpráva o stavu ŽP
• Vydává každoročně MŽP ČR.
• http://www.env.cz/env.nsf/
f241cc2d308eeea4c12569a00075619b/065c3c3f10239e9ec1256af5003a8942?OpenDocument
Perspektivy
• Přednáška B. Moldana: http://www.czp.cuni.cz/Petram/prispevky/BM-prednaska30102001_soubory/
frame.htm
Udržitelný rozvoj
8
Státní politika životního prostředí ČR
• Vydávána každé dva roky, letošní na http://www.env.cz/
envdn.nsf/0/2893b6466989bd0dc1256a03002fbf9a/$FILE/spzp2001.pdf.
Integrovaná prevence a omezování znečištění
Cíle
Cílem připravované právní úpravy integrované prevence a omezování znečištění a integrovaného registru
znečišťování je dosáhnout maximální možné prevence průmyslového znečišťování všech složek životního
prostředí a zabezpečit tak plnou slučitelnost právního řádu České republiky v této oblasti s právem
Evropských společenství, zejména se směrnicí 96/61/ES, navazujícími rozhodnutími Evropské komise a
dále s doporučením Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) C(96)41/Final.
Nástroje
Uvedené cíle mají být dosaženy těmito nástroji:
• integrované zhodnocení všech vlivů provozu určitých zařízení na životní prostředí, na jehož základě má
být namísto více individuálních povolení (vyjádření, stanovisek, souhlasů) vydáno žadateli jedno tzv.
integrované povolení k provozu těchto zařízení,
• vzájemná komunikace mezi žadatelem a povolujícím subjektem, jejímž výsledkem má být stanovení
opatření a podmínek pro provoz zařízení, vhodných jak pro životní prostředí, tak pro provozovatele
zařízení,
• využití výměny informací o nejlepších dostupných technikách mezi členskými státy Evropské unie,
• zveřejňování údajů o znečišťujících látkách, vedených v integrovaném registru znečišťování.
Tyto nástroje mají být promítnuty do systému povolování provozu zařízení podle platných právních
předpisů. Navrhovaná právní úprava má vymezit okruh zařízení, která novému systému budou podléhat
povinně s tím, že i ostatní zařízení mohou jejich provozovatelé do tohoto systému zapojit. Účinnost
navrhované právní úpravy se předpokládá ke dni 1. ledna 2003 s tím, že některé instituty budou mít
odloženou účinnost až o 4 roky.
Příručka pro IPPC: http://www.ceu.cz/IPPC/Prirucka/Default.htm
Best Available Technique (BAT)
Best Available Technique (BAT)
Best Available Technique (BAT)
• představuje nejefektivnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních metod, které
jsou zároveň technicky a ekonomicky dostupné.
• Technikou se přitom rozumí jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo,
vybudováno, provozováno a vyřazováno z činnosti,
• Dostupnou se rozumí technika, která byla vyvinuta v měřítku, které umožňuje realizaci v příslušném
průmyslovém oboru za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a
Udržitelný rozvoj
9
přednosti, ať již tato technika je nebo není v dotyčném členském státě používána či vyráběna, pokud je
provozovateli vhodně přístupná, a pod pojmem
• Nejlepší se rozumí nejefektivnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního
prostředí jako celku.
Další info dostupné na ČEÚ: http://www.ceu.cz/IPPC/.
Ekologické značení
Ekologické značení (eco-labelling)
Řízení procesu značení ekologický šetrných výrobků v ČR:
Agentura pro ekologicky šetrné výrobky (součást ČEÚ, http://www.ceu.cz) je odpovědným a výkonným
orgánem Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků.
Přijímá a vyřizuje přihlášky žadatelů o propůjčení ochranné známky "Ekologicky šetrný výrobek"
konkrétním výrobkům a samozřejmě také kontroluje dodržování kritérií a podmínek u držitelů této známky.
Zastává též funkci sekretariátu Rady pro ekologicky šetrné výrobky - odborného poradního orgánu ministra
v Národním programu.
Agentura zajišťuje rozvoj Národního programu také v etapě výběru nových výrobkových kategorií,
stanovení kritérií pro hodnocení výrobků a jejich zpracování v podobě nových směrnic s požadavky pro
udělení ochranné známky EŠV. Veškeré činnosti zajišťuje v souladu s ekolabelingovými předpisy EU a
aproximační strategií pro oblast životního prostředí. Zveřejňuje výsledky Národního programu a zajišťuje
ve spolupráci s MŽP jeho propagaci.
• Dále viz http://www.ceu.cz/ESV/Default.htm
Ekologické značení (eco-labelling)
Příklad směrnice ke značení Tepelně izolační materiály ze sběrového papíru: http://www.ceu.cz/ESV/
Smernice/SME012000.htm
Ekolabelingový systém Evropských společenství platný v EU:
Nadnárodní systém založený na základě rady Evropského hospodářského společenství ze dne 23. března
1992. Jedním z důvodů jeho založení byla snaha omezit rostoucí množství ekolabelingových národních
systémů, popř. je přivést ke vzájemné větší spolupráci. Ekolabeling Evropských společenství je založen
na týchž zásadách jako Program ČR. Z možnosti obdržet ochrannou známku jsou podobně jako v našem
programu vyloučeny potraviny, nápoje, léčiva střelné zbraně a výbušniny.
• viz http://europa.eu.int/comm/environment/ecolabel/
EMAS
EMAS - principy
EMAS, neboli Eco-Management and Audit Scheme (Systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany
životního prostředí), je jedním z kooperativních nástrojů ekonomie životního prostředí, uplatňovaných
v rámci Evropské unie.
Udržitelný rozvoj
10
Vstoupil v platnost v dubnu 1995 a podniky, které se k tomu dobrovolně rozhodnou, podle něj mohou
zavádět EMS (Environmental Management System - systém řízení podniku z hlediska ochrany životního
prostředí).
Přistoupením k EMAS se příslušný podnik zavazuje hodnotit a zlepšovat dopad svých činností na
životní prostředí. (Tím mimo jiné naplňuje požadavky ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a
zohledňování principů trvale udržitelného rozvoje, které zakotvuje Smlouva o Evropské unii.)
EMAS - kroky zavádění
K plné účasti v EMAS a souvisejícímu zařazení do příslušného registru musí podnik učini následující
kroky:
1. Vytvořit politiku životního prostředí
2. Provést úvodní přezkoumání stavu životního prostředí, které odhalí vliv podniku na životní prostředí a
jeho jednotlivé složky, soulad s legislativou vztahující se k ochraně životního (ale i např. pracovního)
prostředí, … apod.
3. Stanovit si cíle ochrany životního prostředí a zavést programy k jejich dosažení.
4. Zavést EMS.
5. Provádět pravidelné interní či externí audity tohoto systému.
6. Vytvořit prohlášení o stavu životního prostředí a nechat si jej ověřit nezávislým ověřovatelem. (To se
musí opakovat minimálně každé 3 roky.)
7. Zaregistrovat se u příslušného subjektu.
8. Zpřístupnit prohlášení o stavu životního prostředí veřejnosti.
EMAS - historie
Program EMAS vstoupil v platnost v dubnu 1995 na základě Nařízení Rady (ES) č. 1836/93 z července
1993 a byl otevřen především pro podniky z výrobní (průmyslové) sféry.
Revize tohoto nařízení byla provedena v roce 2001, a to Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES)
č. 761/2001, označovaným jako EMAS II.
K revizi došlo zejména z následujících důvodů:
• Ukázalo se, že nejen průmysl, ale i ostatní ekonomické sektory mají významný vliv na kvalitu životního
prostředí. (Potvrdily to pilotní projekty v jednotlivých zemích, které využily možnosti rozšíření
programu na ostatní sektory podle článku 14 původního nařízení.)
• Bylo potřeba sladit požadavky EMAS a mezinárodní normy 14001, podle které je též možno zavést
EMS.
• Bylo třeba více podpořit zavádění EMS v malých a středních podnicích (SMEs - Small and Medium
Enterprises).
• Článek 20 původního nařízení vyžadoval provést revizi programu nejdéle do pěti let od jeho vejití
v platnost.
Udržitelný rozvoj
11
Hlavní cíle revize (a tedy nového nařízení) tudíž byly:
• Rozšíření platnosti nařízení z oblasti průmyslu na všechny ekonomické sektory (včetně veřejných
institucí).
• Širší účast zaměstnanců na zavádění EMS (EMAS) a na procesu zlepšování vlivu podniku na životní
prostředí.
• Posílení kompatibility mezi EMAS a ISO 14001 využitím ISO 14001 jako nezbytného základu EMS.
(To umožní lépe definovat požadavky EMAS, které jdou nad rámec ISO 14001.)
• Podpora účasti malých a středních podniků v programu.
• Zavedení loga programu. (Zvýší se tím možnosti zaregistrovaných podniků využít registrace ke své
propagaci.)
• Kvalitnější posuzování nepřímých vlivů činností podniku na životní prostředí (např. investic,
administrativních rozhodnutí, zajišťování služeb, …).
Poznámka
Česká republika, jakožto dosud nečlenská země EU, převzala příslušná nařízení ve formě
"Národního programu EMAS" a "Pravidel k zavedení EMAS".
Národní program zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí
(Program EMAS v ČR) viz http://www.ceu.cz/EMAS/EMASvCR.html
Řízení EMAS v ČR
Agentura EMAS – je zřízena v Českém ekologickém ústavu.
Plní funkci sekretariátu Rady programu EMAS v ČR, zabezpečuje odborné a manažerské činnosti spojené
s tímto programem.
Spravuje databázi českých podniků registrovaných podle normy EMAS a spolupracuje s
Českým akreditačním institutem při notifikaci a prověřování činnosti zahraničních akreditovaných
ověřovatelůpůsobících v České republice.
• dále viz http://www.ceu.cz/EMAS/Uvod.asp
Hodnocení vlivu na ŽP (EIA)
Environmental Impact Assessment (EIA)
Poznáte terminologii a hlavní principy posuzování vlivu na životní prostředí obecně a podle české legislativy.
Jde o klíčový nástroj v oblasti ekologické prevence, jehož prostřednictvím jsou posuzovány možné dosud
neexistující dopady plánovaných projektů a staveb na životní prostředí. Proces posuzování vlivů na životní
prostředí (EIA) zaujímá jedno z nejdůležitějších míst v systému prevence poškozování životního prostředí.
Může pomoci zabránit vzniku nenapravitelných škod a minimalizovat negativní dopady lidské činnosti. V
rozvinutých zemích je proces EIA řazen mezi nejvýznamnější nástroje k hodnocení investičních plánů, u
nichž je předpokládán výraznější dopad na místo, v němž mají být plány uskutečněny.
Udržitelný rozvoj
12
Smysl EIA
1. prevence -- pokud lze očekávat, že daný záměr (stavba, činnost, technologie) bude mít významný vliv
na životní prostředí, je záměr ještě před realizací posouzen odborníky, jeý záměr popíší a souhrnně
zhodnotní.
2. demokracie (podíl na rozhodování) -- shromáždí se názory veřejnosti a veřejné správy na realizaci
záměru.
Rozsah EIA
Hodnotí se celý "životní cyklus" záměru, tj. fáze
1. přípravy,
2. provedení (např. vybudování továrny, komunikace),
3. provozování (např. provoz dané technologie, komunikace)
4. likvidace
5. sanace
Záměr obsahuje i návrh protiopatření vůči potenciálním škodám na ŽP během těchto fází.
Pojmy z oblasti EIA
Vliv (Impact) Není zde vždy nutně míněn negativní vliv, může být i příznivý. Jde o vlivy přímé i nepřímé,
druhotné, dočasné, krátkodobé, atd...
Zjišťovací řízení (Screening) U záměrů, kde neí zcela jednoznačně zřejmé, že je třeba vypracovat EIA, je
nejdříve proveden tzv. screening, kdy je zjištěna potřeba a rozsah dokumentace (scoping).
Dokumentace (Statement, Report, Documentation) Je zpracována v rozsahu daném zjišťovacím řízením.
Vypracuje ji navrhovatel (investor) záměru.
Posudek (Review) Vypracovaná dokumentace je předána k posouzení nezávislým odborníkem, který
vypracuje posudek (report). Ten se dostane spolu s dokumentací (předloženým popisem záměru) úřadu,
který zaujme stanovisko.
Stanovisko Stanovisko je postoj úřadu na základě předloženého záměru a nezávislých posudků. Může mít
podobu stanoviska v územním řízení podle stavebního zákona, povolení těžby podle horního zákona atd.
Stanovisko EIA není pro postup v těchto řízeních "zcela závazný" (tj. nesouhlasné stanovisko neznamená
automaticky neschválení záměru), ale dosud (v ČR) se při negativním stanovisku nebyl nikdy souhlas dán.
Zakotvení EIA v právním systému ČR a v mezinárodních
úmluvách
Pro závažné lokální, regionální a národní projekty musí být hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA)
podle platné české legislativy (zákon č. 100/01 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí) povinně
vypracováno. V praxi lze předpokládat nadále nárůst počtu předkládaných záměrů. Z podaných záměrů
je obvykle cca 90 % schváleno, často však v průběhu procesu dochází k modifikacím směrem k
environmentálně přijatelnější podobě záměru. Efekt EIA je tedy každopádně pozitivní.
Udržitelný rozvoj
13
Strategická EIA
Týká se posuzování nikoli jednotlivých záměrů, ale celých strategií (koncepcí, plánů, programů...).
Ekonomika a životní prostředí
Makroekonomie a ŽP
Přímé nástroje Přímé nástroje státu k ovlivňování chování ekonomických subjektů k ŽP mají převážně
charakter command-and-control, tedy nařiď a sleduj, převážná většina z nich tedy patří mezi "klasické"
nástroje státní politiky v oblasti ŽP a řada z nich je pro svůj "netržní" charakter považována za málo účinné.
Přesto je řada z těchto přímých nástroj dosud (nejen v ČR) uplatňována:
• limity (znečišťování ovzduší, vypouštění odp. vod, znečištění půdy), normy (např. hygienické, pracovní,
atd.), standardy
• příkazy, zákazy (v ČR dosud používaná častěji než v jiných vyspělých zemích - jde o "nesystémový"
prvek)
• předpisy ukládající dodržování předepsaného postupu (povinné hodnocení, schvalování, souhlasy,
povolování)
Nepřímé nástroje Jejich výhodou je schopnost tržně působit - ekonomicky stimulovat, případně stimulovat
i morálně.
• ceny: věcně usměrňované ceny (energie, nájmy, zemědělské komodity atd.), státem dané odhadní ceny
(např. pozemků) a nepřímé působení na ceny: např. daněmi
• poplatky (smyslem je internalizovat externality): za uložení odpadu, znečištění ovzduší, látky
poškozující ozonovou vrstvu, odběry povrchové a podzemní vody, vypouštění znečištěných odpadních
vod, za trvalé či dočasné odnětí zemědělské půdy, lesní půdy, z plochy dobývacího prostoru, za vydobyté
nerosty
• úvěrové politika
• granty, dotace
• cla
• náhrada škod
• obchodovatelná emisní povolení
• environmentální pojištění
• depositně-refundační systémy
• systémy označování ekologicky šetrných výrobků
Mimotržní oceňování ŽP
Ekonomické hodnocení ekologických funkcí území viz studie ČEÚ: http://www.ceu.cz/ECON/
SejakEkonomicke.htm
Pokracování v kvantifikaci environmentálních škod zpusobovaných v České republice viz studie ČEÚ:
http://www.ceu.cz/ECON/SvejdarovaSkody.htm
Udržitelný rozvoj
14
Daně
STŽP - ekologická daňová reforma
V současnosti připravují Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem financí koncepci
ekologické daňové reformy, jež by měla být vládou projednána ve 2. polovině letošního roku. Koncepce
spočívá v zavedení nových spotřebních daní na pevná paliva a elektřinu. Výnos z těchto daní by měl
být využit na adekvátní snížení daní z příjmů nebo pojistného na sociální zabezpečení. Reforma by tedy
měla být výnosově neutrální, měla by motivovat k preferování ekologicky šetrnějších druhů energie,
zejména z obnovitelných zdrojů, a k větší hospodárnosti. Systém poplatků za znečišťování složek životního
prostředí byl podrobněji popsán již v loňské Cardiffské zprávě. V oblasti skládkování odpadů se využívá
institut finanční rezervy, kterou musí provozovatel skládky odpadů při provozování skládky vytvářet na
rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Úroky z peněžních prostředků
finanční rezervy jsou její součástí. Peněžní prostředky této rezervy se ukládají na zvláštní účet v bance.
Zanikne-li provozovatel skládky před ukončením péče o skládku a jeho právní nástupce není znám nebo
neexistuje, banka odvede nevyčerpanou část finanční rezervy do Státního fondu životního prostředí České
republiky. Odvedené prostředky budou Státním fondem životního prostředí poukázány na zvláštní vázaný
účet tomu, kdo zabezpečí rekultivaci, péči o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu, váznoucí
na této skládce. Při přeshraniční přepravě odpadů se skládá finanční záruka podle právních předpisů ES
upravujících dozor nad přepravou odpadů v rámci ES, do něj a z něj a jejich kontrolu nebo musí být
prokázáno odpovídající pojištění podle těchto předpisů před zahájením přeshraniční přepravy odpadů. V
případě důvodných pochybností stanoví Ministerstvo životního prostředí výši a druh finanční záruky nebo
určí druh pojištění a výši pojistné částky pro tento účel. V roce 2003 se recyklace a využívání odpadů jako
druhotných surovin v porovnání s předcházejícími roky opět zlepšilo. Podle předběžných údajů bylo v roce
2003 materiálově využito okolo 55 % z celkové produkce odpadů. Zejména se zvýšil objem separovaného
sběru využitelných složek z komunálního odpadu, z toho především odpadů z obalů a dále stavebních a
demoličních odpadů. Využívány jsou především kovové odpady (železné i neželezné), stavební odpady,
plasty, sklo a papír.
Cenové regulace
• věcně usměrňované ceny (energie, nájmy, zemědělské komodity atd.),
• státem dané odhadní ceny (např. pozemků) a
• nepřímé působení na ceny: např. daněmi
Environmentální daně
Slouží buďto jako
• postih nežádoucí (produkce, jevu, procesu, ekologicky nepříznivého chování) zvýšením daňového
zatížení či naopak
• podpora příznivého chování (produkce, technologie...) snížením daňového zatížení.
Úloha ED by měla v budoucnu postupně výrazně narůst, přičemž ale musí být celkové daňové zatížení v
ekonomice zachována (fiskální dopad pokud možno neutrální).
Situace v ČR - DPH
V daňovém systému České republiky existují následující daně (všechny, nejen environmentální):
Udržitelný rozvoj
15
• DPH
• spotřební daň
• daň z příjmu (FO, PO)
• daň z nemovitostí
• silniční daň
• dědická a darovací daň
• daň k ochraně ŽP
Blíže k jednotlivých typům daní:
DPH Sníženou, tj. zvýhodněnou sazbou DPH (nyní 5%) jsou často daněny výrobky či služby
environmentálně příznivé: např. z recyklovaného materiálu. Neplatí to vždy: někdy jsou příznivé výrobky
či služby daněny základní (22%) sazbou, jindy (zejména dříve) byly některé env. nepříznivé produkty
daněny sníženou sazbou (paliva).
Spotřební daň
Představuje jakousi "dodatečnou" daň na spotřebu určitých druhů výrobků, kde je zřejmé, že ani zvýšené
zdanění neodradí od koupi, v současnosti jsou to: alkoholické nápoje, tabákové výrobky, uhlovodíková
paliva.
Primárním důvodem k zavedení však nebyly environmentální důvody: smyslem je primárně posílit příjem
státní pokladny.
Daň z příjmu
Od této daně jsou osvobozeny některé environmentálně příznivé podnikatelské činnosti:
• např. výroba energie z alternativních zdrojů
Daň z nemovitostí
Obecně má za úkol stimulovat vlastníky k intenzivnímu využívání nemovitostí, což může mít i negativní
environmentální dopady (např. zastavění pozemku).
Dědicka a darovací daň
Může být odpuštěna, pokud je dar použit na ekologické účely.
Silniční daň
Silniční daň je environmentální v tom smyslu, že daní provoz silničního motorového vozidla za účelem
podnikání (i např. služební cesty vozidly zaměstnanců jsou daněny).
Navíc donedávna existovalo zvýhodnění vozidel splňujících přísnější emisní limity.
Od silniční daně je osvobozena autobusová doprava osob v linkových autobusech.
Udržitelný rozvoj
16
Podobný efekt jako SD může mít i poplatek za používání dálnic (dálniční známky).
"Skutečné" ekologické daně
"Skutečné" ekologické daně nad rámec výše uvedených "klasických" daní zatím nejsou v ČR zavedeny.
Environmentální pojištění
Princip EP spočívá v tom, že nositelé činností s potenciálním rizikem ohrožení ŽP (výroba, doprava) se
proti tomuto riziku pojišťují (dobrovolně nebo povinně).
• dochází ke koncentraci prostředků na sanaci případných envir. škod
• systémem bonusů a malusů může pojišťovna sama zohlednit environmentální chování pojištěnců
• pojišťovna vyvíjí aktivity, aby ke škodám nedocházelo
V ČR zatím není rozšířeno pravděpodobně z důvodů malé poptávky.
Financování ochrany přírody
Financování ochrany přírody a krajiny v mezinárodním
měřítku
• Poznáte hlavní zdroje financování ochrany ŽP v národním a mezinárodním měřítku.
• Mezinárodní finanční prostředky
• Národní fondy ŽP
• Rozvojové projekty
• Debt-for-nature
• Půjčky
Financování ochrany přírody a krajiny v ČR - Prostředky
státní sféry v tuzemsku
Prostředky státního rozpočtu
Prostředky rozpočtů územní samosprávy (kraje, obce)
Prostředky ze znečišťování ŽP (SFŽP)
Prostředky státní sféry ze zahraničí
Prostředky mezinárodních programů (PHARE, SAPARD, ISPA, LIFE)
Investiční a rozvojové banky a fondy
Prostředky jiných vlád
Udržitelný rozvoj
17
Prostředky nevládní
Tuzemské nadace
Nadace v zahraničí a nadnárodní nevládní organizace