Viditelnost (práva přístupu)

Přístup ke třídám i jejim prvkům lze (podobně jako např. v C++) regulovat.

Přístupem se rozumí jakékoli použití dané třídy, prvku… prostě už vůbec výskyt daného identifikátorů tím může být omezen.

Omezení přístupu/viditelnosti je kontrolováno hned při překladu → není-li přístup povolen, nelze program ani přeložit.

Tímto způsobem lze regulovat přístup/viditelnosti, mezi celými třídami, nikoli pro jednotlivé objekty!

Jiný způsob zabezpečení představuje tzv. security manager, který lze aktivovat při spuštění JVM.

Přístup/viditelnost je v Javě regulován/a — pro celou třídu nebo — jednotlivě po prvcích (metodách, atributech), nikoli jako v C++ po blocích prvků.

Omezení přístupu/viditelnosti je určeno uvedením jednoho z tzv. modifikátoru přístupu nebo naopak neuvedením žádného.

Nastavení viditelnosti pomocí modifikátoru k celé třídě omezuje viditelnost příslušné třídy jako takové (vůbec možnost použití jejího názvu) i jejich statických vlastnosti (atributů, metod).

Dílčí vlastnosti uvnitř třídy pak mohou mát viditelnost stejnou nebo nižší.

public = veřejný

protected = chráněný

modifikátor neuveden = říká se lokální v balíku nebo chráněný v balíku evt. "přátelský"

private = soukromý

Viditelnost public , přístupné odevšad

public class Account {
   ...
}

Třída Account je veřejná, tj. lze např.

vytvořit objekt typu Account i v metodě jiné třídy;

deklarovat podtřídu třídy Account ve stejném i jiném balíku.

Ovšem ne všechny vlastnosti uvnitř Account musejí být veřejné (ale mohou).

Veřejné bývají obvykle některé konstruktory (nikoli nezbytně všechny) a některé metody. Veřejné jsou typicky metody předepsané implementovaným rozhraním.

Atributy téměř nikdy, jedině konstanty ano (nikoli nezbytně).

Viditelnost protected , tj. přístupné jen z podtříd a ze tříd stejného balíku

public class Account {
   // chráněná proměnná
   protected float creditLimit;
}

Pro metody (občas) a atributy (málokdy).

U metod tam, kde se nutně očekává použití z podtříd nebo překrývání.

Vcelku často u konstruktorů, protože konstruktor se často volá právě ze stejné třídy nebo její podtřídy.

Viditelnost lokální v balíku = přátelský → přístupné jen ze tříd stejného balíku, už ale ne z podtříd, jsou-li v jiném balíku.

public class Account {
   Date created; // proměnná lokální v balíku
}

Používá se málo, a to spíše u proměnných než metod, ale dost často se vyskytuje z lenosti programátora, kterému se nechce psát protected či private.

Nelze moc doporučit, protože svazuje viditelnost/přístupová práva s organizací do balíků (→ a ta se může přece jen měnit častěji než např. vztah nadtřída-podtřída.)

Mohlo by mít význam, je-li práce rozdělena tak, že na jednom balíku pracuje jen jeden vývojář či skupina — pak si může přátelským přístupem chránit své neveřejné prvky/třídy → nesmí ovšem nikdo jiný chtít jeho třídy rozšiřovat a používat přitom přátelské prvky.

Používá se pro neveřejné třídy definované v jednom zdrojovém souboru se třídou veřejnou, když už to tak chceme psát.

Viditelnost private (soukromý), tj. viditelné/přístupné jen v rámci třídy, ani v podtřídách — používá se častěji pro proměnné než metody

Označením private prvek zneviditelníme i případným podtřídám.

public class Account {
   private String owner;
   ...
}

Proměnná owner je soukromá = nelze k ní přímo přistoupit ani v podtřídě — je tedy třeba zpřístupnit proměnnou pro "vnější" potřeby jinak, např.

přístupovými metodami setOwner(String m) a String getOwner().

Výhodou pak je, že skrýváme konkrétní implementaci datové položky, tzn. případně vůbec nemusí existovat jako proměnná, ale může se v případě potřeby (volání metody get) spočítat.

Obvykle se řídíme následujícím:

Třídy deklarované jako veřejné (public) musí být umístěné do souborů s názvem totožným s názvem třídy (a přípona .java) i na systémech Windows (vč. velikosti písmen).

Kromě takové třídy však může být v tomtéž souboru i libovolný počet deklarací neveřejných tříd (lokálních v balíku).