PV027 Optimalizace •Radka Svobodová Definice optimalizace –Již v minulosti řada matematiků a přírodovědců dospěla k přesvědčení, že přírodní děje lze popsat jako optimalizační procesy. –Euler: „Na světě se nestane nic, v čem by nebylo vidět smysl nějakého maxima nebo minima“. –Leibnitz: „Náš svět je nejlepší ze všech možných světů, a proto lze jeho zákony vyjádřit extremálními principy“. • Definice optimalizace II –Optimalizaci lze definovat například následovně: – –Obor zabývající se určením nejlepšího řešení jistého matematicky definovaného problému. Definice optimalizace III –Postup při optimalizaci: •Nastudování optimalizačních kritérií problému •Nalezení metody řešení problému •Matematický popis řešení (pomocí funkce) •Nalezení minima funkce Definice optimalizace IV – Předmět PV027 se zabývá matematickou optimalizací, tedy minimalizací reálných funkcí, tj. úlohami typu: – – – – kde: – – • Definice optimalizace V – Poznámka: – Není nutné zabývat se samostatně také maximalizací, neboť ji lze převést na minimalizaci pomocí vztahu: – • Definice optimalizace VI – Speciální oblasti optimalizace: •Diskrétní optimalizace: –Využívají se v případech, kdy mají význam pouze celočíselná řešení. •Speciální úlohy: –Existuje určitý typ úloh, jejichž řešení nemá příliš smysl popisovat jako . – – Příklad: problém obchodního cestujícího • Sylabus •Úvod –Definice optimalizace –Informace o předmětu •Sylabus předmětu •Vstupní požadavky předmětu •Požadavky ke zkoušce a k zápočtu •Materiály ke studiu –Aplikace optimalizačních metod –Motivační příklady –Matematické základy Sylabus II •Optimalizace bez omezení (unconstrained) –Nelder-Meadova metoda –spádové metody –metody sdruženého gradientu –newtonovské metody –metody s omezeným krokem –úloha nejmenších čtverců Sylabus III •Optimalizace s omezením (constrained) –Lineární programování: •grafické řešení úloh •přímá metoda •simplexová metoda –Nelineární programování: •Obecný přístup •kvadratické programování –Celočíselné programování •metoda větví a mezí – Sylabus IV •Globální optimalizace: –simulované žíhání –genetické algoritmy –metoda difuzní rovnice – •Praktický projekt •Aplikace vybrané optimalizační metody pro řešení konkrétního problému Vstupní požadavky •Znalosti z oblastí: –Lineární algebra –Matematická analýza Požadavky ke zkoušce a hodnocení –Požadavky: znalosti v rozsahu přednášek + vypracovaný projekt –Hodnocení: •A: 100 - 90 % •B: 90 - 80 % •C: 80 - 70 % •D: 70 - 60 % •E: 60 - 50 % •F: 49 - 0 % – • Požadavky k zápočtu • Požadavky: – Vypracovat zápočtový projekt (zadání projektu získá student po domluvě s učitelem). • Hodnocení: •z projekt splňuje požadavky, domluvené při zadávání •n jinak • Poznámka: • Předmět PV027 nelze ukončit kolokviem. Aplikace optimalizačních metod –Optimalizační úlohy se vyskytují všude tam, kde je možné vybírat si z více možných rozhodnutí a přitom kvalitu jednotlivých rozhodnutí ohodnotit nějakým reálným číslem. Konkrétní oblasti využití optimalizace: –Matematika: teorie aproximace, optimalizace numerických procesů atd. –Geometrie: geodézie, minimální křivky a plochy, optimální oblasti a tvary, atd. –Ekonomické a politologické teorie: využívání zdrojů a zásob, optimální skladba výroby, tvorba cen, rozložení rizika, strategické hry, teorie eskalace konfliktu, atd. –Fyzika: mechanika, geometrická optika, teorie pružnosti, hydrodynamika, teorie relativity, atd. Aplikace optimalizačních metod II –Přírodní vědy: modely fyzikálních, chemických a biologických procesů, atd. –Teorie řízení: optimální řízení, optimální systémy, hierarchické řízení, koordinační strategie, atd. –Teorie konstruování: optimalizace konstrukcí, optimalizace tvarů, optimální odhad neznámých parametrů, optimalizace dynamických vlastností mechanických systému, optimalizace spolehlivosti a rizika konstrukcí, atd. –Další aplikace: při správě vodních toků (vypouštění a napouštění nádrží), v zemědělství (např. optimální krmná směs pro zvířata), v dopravě a logistice a kdekoliv jinde, kde se nám podaří zformulovat smysluplnou optimalizační úlohu • Typy optimalizací – Lokální X globální: – Lokální optimalizace: •Nalezení jediného minima, nacházejícího se v určitém intervalu x Typy optimalizací II – Lokální optimalizace – další možný přístup: •Nalezení nejbližšího minima do kterého lze sestoupit ze vstupního bodu • • x Typy optimalizací III – Globální optimalizace: •Hledání nejhlubšího minima v daném intervalu • • x Typy optimalizací IV –Bez omezení X s omezeními: – Bez omezení (unconstrained) • Kromě podmínky minimality funkce f(x) neexistuje žádná jiná podmínka, kterou by měla hledaná optimální hodnota x splňovat. – S omezeními (constrained) • Vedle podmínky minimality pracujeme ještě s dalšími podmínkami. –Lineární X nelineární: – Lineární • f(x) je lineární funkcí x – Nelineární • jinak Motivační příklady –Aproximace dat: nelineární model bez omezení –Najděte nejlepší aproximaci pomocí součtu čtverců pro funkci: – – – –kde c = 96,05 a aproximované body dány tabulkou Motivační příklady II –Plánování výroby: lineární model s omezeními –Výrobce používá materiál (m) a práci (l) k výrobě nejvýše čtyř výrobků (a až d). Požadavky na jednotlivé výrobky a zisk z jejich prodeje jsou dány následovně: – k výrobě 1 kusu výrobku a je třeba 4m + 2l zdrojů a zisk je 50 Kč/kus – k výrobě 1 kusu výrobku b je třeba m + 5l zdrojů a zisk je 80 Kč/kus – k výrobě 1 kusu výrobku c je třeba 2m + l zdrojů a zisk je 30 Kč/kus – k výrobě 1 kusu výrobku d je třeba 2m + 3l zdrojů a zisk je 40 Kč/kus • Během jednoho dne je k dispozici nejvýše 30 jednotek materiálu a 50 jednotek (např. hodin) práce. V jakém počtu mají být produkovány jednotlivé výrobky tak, aby bylo dosaženo maximálního zisku? Motivační příklady III –Konstrukční problém: nelineární model s omezeními –Navrhněte válcovitou plechovku o objemu 1 dm3, na kterou se spotřebuje co nejméně kovu. Motivační příklady IV –Aplikace v chemii: nelineární model bez omezení (s více lokálními minimy) –Je dána molekula, urči konformace této molekuly, které jsou v definovaném chemickém prostředí nejstabilnější. –Konformace = uspořádání atomů v prostoru. Strukturní vzorec: Konformace: Židličková Zkřížená židličková Vaničková Poloviční židličková Motivační příklady IV b) –Čím je konformace stabilnější, tím nižší má potenciální energii. – –Potenciální energie = energie daného uspořádání atomů v prostoru. – –Epot = f(souřadnic atomů) – kde f je potenciálová funkce – –f : R3N ® R, kde N je počet atomů v molekule. Motivační příklady IV c) –Vytvoříme model molekuly: –Nabité koule, spojené pružinami. – Motivační příklady IV d) –Popíšeme vztah mezi souřadnicemi a Epot: – – Nevazebné interakce Vazebné interakce Motivační příklady IV e) • Grafem potenciálové funkce je potenciálová hyperplocha (PES): – – Motivační příklady IV f) –Hledáme minima potenciálové funkce. – Matematické základy –Vektory: –budeme pracovat hlavně se sloupcovými vektory –vektor budeme označovat malými tučnými písmeny –transpozici vektoru označíme pomocí písmene T v horním indexu – a = aT = (a1, a2, ..., an) – – – Matematické základy II –Matice: –budou se označovat velkými tučnými písmeny –transpozici matice označíme pomocí písmene T v horním indexu – B = BT = – – Matematické základy III –Skalární součin: –skalární součin vektorů a a z zapíšeme jako: – aTz = zTa = – –Posloupnost bodů z Rn: –jednotlivé body v posloupnosti budeme rozlišovat horním indexem v závorce. Budeme je tedy psát například jako x(1), x(2) ... nebo x(k). –speciální význam bude mít hvězdička (například v x*). Budeme tak označovat bod, který je řešením vyšetřovaného problému. – Matematické základy IV –Přímka v Rn: –je definována jako množina bodů: – x = f(a) = x´ + a.s – pro všechna a Î R, kde x´ je jistý bod, ležící na přímce a s Î Rn je směr přímky. –kvůli jednoznačnosti je někdy vhodné směr normalizovat, takže například při euklidovské normě platí: – sTs = = 1 Matematické základy V –Funkce, kterými se budeme zabývat, budou mít spojité derivace až do druhého řádu. –Gradient: –Vektor prvních parciálních derivací funkce f v bodě x = (x1, x2, …, xn) –Označujeme ho Ñf(x): – Matematické základy VI –Hessova matice (hessián): –Matice druhých parciálních derivací funkce f v bodě x = (x1, x2, …, xn) –Označujeme ho Ñ2f(x) – – – – – – – –Je zřejmé, že Hessova matice je symetrická Matematické základy VII –Gradient a hessián jako zobrazení: –Operátor Ñ je zobrazením, které každé diferencovatlené funkci f přiřazuje jinou funkci Ñf. –Tedy výrazy Ñf(x) a Ñ2f(x) lze psát také jako – (Ñf)(x) a (Ñ2f)(x) Matematické základy VIII –Gradient a hessián Rosenbrockovy funkce: –Rosenbrockova funkce: – f(x) = 100(x2 – x12)2 + (1 – x1)2 –Graf má tvar banánovitého údolí se – strmými srázy v jednom směru – a s plochým dnem ve druhém – směru. – – – – Matematické základy IX –Poznámka: – Globálním minimem Rosenbrockovy funkce je bod (1, 1) a leží na dlouhé pomalu se svažující oblasti, obklopené prudkými srázy. – – Je velmi obtížné ji optimalizovat => používá se k testování optimalizačních metod. Matematické základy X –Gradient a hessián Rosenbrockovy funkce: –Gradient: – – –Hessián: • Typy extrémů –Lokální minimum a lokální maximum (často se označuje pouze minimum a maximum): – – Minimum: – $W "xÎW(x*): f(x) ³ f(x*) – Maximum: – $W "xÎW(x*): f(x) £ f(x*) – – Kde W(x*) je (vícerozměrné) okolí bodu x*. • Typy extrémů III – • Globální minimum: Pokud f(x) ³ f(x*) pro všechna x z definičního oboru funkce f, pak je x* globálním minimem funkce f. Obdobně je definováno globální maximum funkce f. Typy extrémů IV – • Při práci s minimy a maximy, definovanými na předchozích slidech se může stát, že pro některé funkce dostaneme „paradoxní“ výsledky. Např. x = 0 je lokálním minimem funkce: f(x) = min(1 + x, 0, 1 - x) a zároveň je také globálním maximem dané funkce.