Výchozí a statické metody rozhraní
Tomáš Pitner, Radek Ošlejšek, Marek Šabo
Výchozí a statické metody rozhraní
• Jde o možnosti, jak do rozhraní přímo implementovat funkčnost, nenechávat to až na třídy.
• Popírá základní princip, že v rozhraní funkční kód metod není.
◦ ⇒ má omezené použití a nemělo by se zneužívat
• Existují dva základní typy metod:
◦ statické — static
◦ výchozí — default
Statické metody
• Rozhraní může obsahovat statické metody.
• Statické metody smějí pracovat jen s dalšími statickými metodami a proměnnými.
• Nesmějí pracovat s metodami a atributy objektu.
interface A {
  void methodToImplement();
  static void someStaticMethod() {
  /* code inside */
  }
}
...
A.someStaticMethod();
Výchozí metody — motivace
• Nechť existuje rozhraní, které implementuje 10 tříd.
• Do rozhraní chceme přidat novou metodu.
• Metoda musí být (bohužel) implementována ve všech rozhraních!
• Co kdyby rozhraní poskytovalo i svou výchozí implementaci, kterou by třídy nemuseli
implementovat?
• výchozí = default
 Oracle The Java Tutorial: Default Methods
Výchozí metody — příklad
Výchozí metodu můžeme samozřejmě ve třídách překrýt.
1
interface Addressable {
  String getStreet();
  String getCity();
  default String getFullAddress() {
  return getStreet() +", " + getCity();
  }
}
 Zdroj: Java SE 8’s New Language Features
Výchozí metody — použití
Výchozí metody používáme, když chceme:
• přidat novou metodu do existujícího rozhraní
◦ všechny třídy implementující rozhraní pak nemusí implementovat novou metodu
• nahradit abstraktní třídu za rozhraní
◦ abstraktní třída vynucuje dědičnost
◦ preferujeme implementaci rozhraní před dědičností tříd
Statické a výchozí metody
Statické metody se mohou v rozhraní využít při psaní výchozích metod:
interface A {
  static void someStaticMethod() {
  /* some stuff */
  }
  default void someMethod() {
  // can call static method
  someStaticMethod();
  }
}
Rozšiřování rozhraní s výchozí metodou
• Mějme rozhraní A obsahující výchozí metodu defaultMethod().
• Definujme-li rozhraní B jako rozšíření rozhraní A, mohou nastat 3 různé situace:
1. Jestliže výchozí metodu defaultMethod() v rozhraní B nezmiňujeme, pak se podědí z A.
2
2. V rozhraní B uvedeme metodu defaultMethod(), ale jen její hlavičku (ne tělo). Pak ji
nepodědíme, stane se abstraktní jako u každé obyčejné metody v rozhraní a každá třída
implementující rozhraní B ji musí sama implementovat.
3. V rozhraní B implementujeme metodu znovu, čímž se původní výchozí metoda
překryje — jako při dědění mezi třídami.
Více výchozích metod — chybně
Následující kód se nezkompiluje:
interface A {
  default void someMethod() { /*bla bla*/ }
}
interface B {
  default void someMethod() { /*bla bla*/ }
}
class C implements A, B {
  // compiler does not know which default method should be used
}
Více výchozích metod — překryté, OK
Následující kód je zkompiluje:
interface A {
  default void someMethod() { /*bla bla*/ }
}
interface B {
  default void someMethod() { /*bla bla*/ }
}
class D implements A, B {
  @Override
  public void someMethod() {
  // now we can define the behaviour
  A.super.someMethod();
  }
}
Jedna metoda výchozí, druhá abstraktní
• Následující kód se opět nezkompiluje.
• Jedno rozhraní default metodu má a druhé ne.
3
interface A { void someMethod(); }
interface B { default void someMethod() { /* whatever */ } }
class E implements A, B {
 // compiler should or should not use default method?
}
4