Současné krátké
animované filmy
ze střední
a východní Evropy
O lekci
3 krát 45 minut, pro žáky a studenty od 12 let
Cíl lekce
Metodický materiál se snaží naučit studenty vnímat současný jazyk uměleckých animovaných filmů, vést je k diskuzi nad díly i nad společenskými
tématy snímků i ke schopnosti zaujmout vlastní stanovisko, podpořit jejich kreativitu a tříbit jejich umělecký vkus.
Vhodné pro předměty / vzdělávací oblasti
mediální výchova, český jazyk a literatura, dějiny umění, výtvarná výchova, občanská výchova
Související témata
jazyk a poetika animovaného filmu, filmové žánry, analýza filmového vyprávění, porozumění uměleckému dílu, upevňování vlastních postojů,
schopnost diskuze, analýzy, vedení k vlastní kreativitě, mimofilmová témata: hranice (reálné i pomyslné), problém (národních) stereotypů, abstrakce
ve výtvarném umění, …
Obsah lekce
1/ stručné anotace všech 11 filmů kolekce a informace o tvůrcích
2/ práce se studenty ve třídě s vybranými filmy
3/ praktická cvičení pro studenty s vybranými filmy
4/ doporučená literatura a další odkazy
5/ slovníček pojmů
Kolekce jedenácti současných krátkých animovaných filmů od talentovaných mladých filmařů ze zemí
střední a východní Evropy se snaží upozornit na autorské, studentské filmy i na společenská témata, která
mladé autory zajímají.
KAPITOLA 1 / stručné anotace všech 11 filmů kolekce a informace o tvůrcích
1 STRUČNĚ O FILMECH A AUTORECH
1.1 Země kovbojů
Kovbojsko, Cowboy Land / Slovensko 2015 / 5 minut / černobílý kreslený film
Režie: Dávid Štumpf
Vtipná a svižná černobílá groteska variuje typicky westernové prvky. Podle pravidel Divokého Západu musí být každý zloděj potrestán. Ale když slepice roz‑
klovne zeď vězení a šerifovi se pokazí kůň, není tu nikdo, kdo by zabránil porušování zákona.
Dávid Štumpf se narodil v roce 1991 na slovensko­‑maďarských hranicích. Studoval animaci na VŠMU v Bratislavě a nyní studuje animaci na FAMU. Spolu‑
pracuje jako animátor na TV seriálu Drobci režisérů Vandy Raymanové a Michala Strusse a spolu s Michaelou MIhalyiovou připravuje nový animovaný film
s názvem Koniec, který si pohrává s příběhem Noemovy archy. Jeho Kovbojsko získalo distribuční cenu Anča D Award na slovenském festivalu animovaných
filmů Fest Anča, díky které se promítalo ve slovenských kinech a na televizním kanálu Film Europe Channel.
	 Profil tvůrce na vimeu: https://vimeo.com/davod
	 Odkaz na rozhovor s tvůrcem:
	 http://swinedaily.com/david­‑stumpf­‑vacsina­‑napadov­‑bola­‑zo­‑zapisnika­‑ktory­‑bol­‑plny­‑opitych­‑kovbojov­‑nahych­‑zien­‑a-sliepok/
1.2 Ploty
Płoty, angl. Fences / Polsko 2015 / 7 minut / černobílý kreslený film
Režie: Natalia Krawczuk
Ptáček v kleci, batole v ohrádce, psi štěkající na sebe přes plot. Náš život se skládá z různých plotů a ohraničení. Někdo zátarasy překračuje, jiný si je kolem
sebe staví. Film se zamýšlí nad různými podobami hranic a plotů v našem každodenním životě. Jednoduchý styl černobílé kresby je schopen s nadsázkou
reflektovat složité společensko­‑politické téma hranic, ať už těch skutečných, nebo pomyslných, které omezují vnímání a svobodu člověka.
Natalia Krawczuk studovala etnologii a kulturní antropologii na Varšavské univerzitě. Po studiích pracovala v oblasti PR a poté začala studovat animaci a FX na
Polish National Film School v Łódźi.
	 Profil tvůrce na vimeu: https://vimeo.com/user10177209
1.3 Kompozice
Composition / Slovinsko 2015 / 4 minuty / bezkamerová animace
Režie: Mitja Manček
Experimentální animace, kterou tvoří čáry vyryté do filmového pásu, je pokusem vytvořit co nejužší sepětí zvuku a obrazu filmu. Ve filmu tak slyšíme obraz
a vidíme zvuk.
Mitja Manček (1987 ve Slovinsku) vytvářel své první animované filmy už v deseti letech. Svou oblíbenou techniku rytí do filmového pásu použil například
v oceňovaném filmu Smrt (2007). Během šestnácti let natočil šestnáct experimentálních filmů. Kromě filmů se věnuje grafickému designu. Kompozice získala
řadu ocenění, například na pařížském festivalu PIAFF.
	 Webová stránka tvůrce: http://www.mancekmitja.si/en/Films/ProfessionalYears/Composition/
1.4 Řeky
Rzeki, angl. Rivers / Polsko 2014 / 3 minuty / loutkový film
Režie: Daria Kopiec
Loutkový film inspirovaný stejnojmennou básní polského nositele Nobelovy ceny Czesława Miłosze je poetickou úvahou nad plynutím času lidského života
od narození až k smrti. Svět, v němž řeka jsou dlaně, země je žena a déšť jsou slzy.
Daria Kopiec je filmová a divadelní režisérka. Vystudovala animaci a speciální efekty na Leon Schiller’s Academy of Film, Television and Theatre v Łódźi a stu‑
duje divadelní režii na Aleksander Zelwerowicz National Academy of Dramatic Art ve Varšavě.
1.5 Za hranicí
Beyond / Maďarsko 2015 / 10 minut / stop­‑motion film / kombinovaná technika (loutky, pixilace, puppetoons)
Scénář, režie: Milán Kopasz
O černých dírách ve vesmíru víme málo. Ale o černých dírách u nás na Zemi víme ještě méně. Symbolický film Milána Kopasze se je snaží objevovat a zachy‑
cuje tak několik bizarních postav a situací, které mají zvláštní přitažlivost. Film kombinuje loutky, pixilaci, malbu na obličej a upravuje je v počítači.
Milán Kopasz (1986 v Maďarsku) vystudoval grafický design na KREA Contemporary Art School v Budapešti a animaci na Moholy­‑Nagy University of Art and
Design Budapest (MOME), kde magisterské studium zakončil filmem Beyond.
	 Webové stránky filmu: http://thefilmbeyond.com/ 	 Ukázka, jak film vznikal: https://vimeo.com/172575834
1.6 Mozaika, valčík splínu
Mozaika, walc śledziony, angl. Mosaic, the waltz of spleen / Polsko 2015 / 4 minuty / barevný kreslený film
Námět, animace, režie: Andrea Guizar
Devět postav v devíti stejných, uzavřených místnostech tančí podivný„valčík splínu“. Chvíle stability, chvíle nachýlení či pádu. Jako by pluli po neklidném
moři. Postavy působí jako nádoby, v nichž se přelévají různé nálady jako tekutiny. Andrea Guizar vytvořila devět oživlých obrazů, které tvoří mozaiku lability
lidských nálad.
Andrea Guizar (1989 v Mexiko City) se po studiích italské literatury v Mexiku rozhodla studovat animaci a speciální efekty na Polish National Film School v Łó‑
dźi.
	 Rozhovor s autorkou: https://www.youtube.com/watch?v=h8eYSfa2EJc
1.7 Vlčí hrátky
Vučje igre, angl. Wolf games / Chorvatsko 2015 / 5 minut / 16+ / barevný kreslený film
Scénář, střih, animace, kamera, režie: Jelena Oroz
Kreslený snímek vypráví o složitých a rozporuplných rodinných vztazích, přenesených do svérázného světa divokých zvířat. Tři vlčata čekají na svého otce‑živitele
a rostoucí hlad v nich vyvolává různé představy. Ty synovské jsou vůči otci agresivní, což může vyjadřovat podvědomou touhu vzepřít se autoritě,
zatímco malá vlčice hledá u otce ochranitelskou náruč i náhradu za chybějící matku. Snímek sugestivně zachycuje pocity dětské opuštěnosti, strachu i závis‑
losti dětí na dospělých.
Jelena Oroz se narodila v chorvatském Osijeku. Studuje animaci a nová média na Academy of Fine Arts v Záhřebu. Věnuje se především kreslené animaci
a knižní ilustraci.
	 Profil tvůrce na vimeu: https://vimeo.com/user11163938
	 Webové stránky: http://deerjelena.tumblr.com/
1.8 Divné zvuky
A nyalintás nesze, angl. The Noise of Licking / Maďarsko 2015 / 9 minut / kreslená digitální animace
Scénář, animace, režie: Nadja Andrasev
Ženu se zvláštní zálibou v exotických rostlinách neustále pozoruje sousedčin kocour. Jakmile kocour zmizí, žena své perverzní záliby zanechá. Na jaře ji však
navštíví podivný muž. Kreslený film je inspirovaný absurdní povídkou Odpuštění (Forgiveness) maďarského spisovatele Adáma Bodora pojednávající o tem‑
ných stránkách člověka.
Nadja Andrasev vystudovala prestižní Moholy­‑Nagy University of Art and Design (MOME) v Budapešti a ve svých filmech ráda pojednává o temných, absurd‑
ních stránkách lidské existence.
	 Více o filmu: https://dailynewshungary.com/a­‑hungarian­‑short­‑film­‑selected­‑for­‑the­‑cannes­‑film­‑festival/
1.9 Pohádka
Mese, angl. Tale / Maďarsko 2014 / 8 minut / kreslený film
Režie: Attila Bertóti
Pohádka o královně, zloději, kováři, hasiči i koni. Malý Váňa začne vyprávět své pohádky, ale Lenočka ho vždy přeruší s tím, že takovou pohádku už slyšela.
A začne ji vyprávět sama. Nevymýšlí si náhodou? A co když má pravdu? Kreslený snímek vznikl na motivy povídky Pohádka (Skazka) ruského spisovatele Da‑
niila Charmse a je plný dětské fantazie i absurdního humoru.
Attila Bertóti se narodil v Maďarsku v roce 1985. Studoval fotografii, film a média na Sapientia Hungarian University v Cluji. Poté studoval animaci na Moholy
Nagy University of Art and Design (MOME) v Budapešti. Povídka Daniila Charmse Pohádka vyšla česky v souboru Charmsových textů pro děti Cirkus Abrafrk
(Argo 2013).
1.10 Čím víc vím
The More I Know / Česká republika 2015 / 8 minut / barevný, kreslený film
Scénář, režie: Marek Náprstek
Výtvarně nápaditý snímek plný absurdit je příběhem muže, který se chystá zemřít a ohlíží se za svým životem. Procházíme jeho vzpomínkami, kdy se opako‑
vaně ptá po smyslu věcí, který mu ale čím dál tím víc uniká. Co se snaží říct?
Marek Náprstek (1987 v Praze) studoval angličtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK a poté animaci na FAMU, kterou absolvoval filmem Čím víc vím.
	 Více o filmu: http://novaplus.nova.cz/porad/noc­‑filmovych­‑nadeji/video/10698-nfn-2016-cim­‑vic­‑vim­‑rezie­‑marek­‑naprstek/
http://www.filmovyprehled.cz/cs/film/401200/cim­‑vic­‑vim
1.11 Happy End
Česká republika 2015 / 6 minut / černobílý kreslený film
Scénář, režie: Jan Saska
Černá komedie se šťastným koncem o nebožtíkovi, kuřákovi, traktoristovi a opilých myslivcích vypráví příběh svižně a navíc pozpátku. Černobílý vypointova‑
ný film poukazuje na některé stereotypy české povahy.
Jan Saska se narodil v roce 1987. Vystudoval na VOŠ a SOŠ Václava Hollara v Praze, poté pokračoval v bakalářském studiu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně,
kde absolvoval animatikem Happy Endu, tedy nehotovým filmem. Na Happy Endu dále pracoval v rámci magisterského studia animace na pražské FAMU. Bě‑
hem studia natočil například černobílou grotesku Přepadení.
Happy End je jeho absolventský film, který se dostal do nejužší nominace na Oscara v kategorii krátkometrážní film a slavil velký úspěch i na festivalu v Ca‑
nnes. Jan Saska se věnuje i komiksu – viz stránky skupiny True Lovers, kterou založil s kamarády.
	 Tvorba Jana Sasky na
	Vimeu: https://vimeo.com/jansaska
	 Více o filmu a autorovi: http://cinepur.cz/article.php?article=3954&already_rated=1#rating
	 Rozhovor s tvůrcem: http://reportermagazin.cz/a/wf2Md/jan­‑saska­‑oscarovy­‑happy­‑end?gclid=CKLy9KLz6tQCFbQW0wod7nAGTA
KAPITOLA 2 / práce se studenty ve třídě s vybranými filmy
2 PRÁCE S VYBRANÝMI SNÍMKY KOLEKCE
2.1 Ploty
Film se zamýšlí nad různými podobami hranic a plotů v našem každodenním životě. Jednoduchý styl černobílé kresby je schopen s nadsázkou reflektovat
složité společensko­‑politické téma hranic, ať už těch skutečných, nebo pomyslných, které omezují vnímání a svobodu člověka.
Variantní návrhy práce se studenty / pedagog vybírá podle své preference a znalostí studentů /
2.1.1 Téma hranic /diskuze před projekcí filmu/
• Před filmem vyvolat ve třídě diskuzi na téma hranic (omezení).
• Co jsou to státní hranice a se kterými státy je sdílí Česká republika?
• Tato kolekce animovaných filmů pochází od mladých tvůrců ze zemí tzv. Visegrádské skupiny. Co to je Visegrádská skupina a které země ji tvoří?
• V poslední době se v médiích hodně píše a mluví o imigrantech z různých zemí, kde probíhají válečné konflikty, např. ze Sýrie. Kdo jsou„imigranti“ a jaký
máte názor na jejich vstup a začlenění do naší země? Otevřeli byste hranice naší země všem bez omezení? Nejen k návštěvě, ale i k životu? Jaká jsou pro
a proti takového přístupu? Kdo jsou naopak„emigranti“ a kdy byla v nedávné historii naší země velká vlna emigrace z politických důvodů? Proč?
• Co vám říká pojem Sudety? Jak souvisí s hranicemi a co víte o jejich historii?
• Tušíte, jak se měnily hranice státu, ve kterém žijete, ve 20. století? Ve třídě můžete pracovat s historickými atlasy apod.
• Jsou hranice pozitivní nebo negativní pojem? Proč?
• Kde všude se setkáváme v životě s hranicemi, s omezeními? Zkuste uvést příklady. Představíte si jen ty reálné hranice, nebo i ty, které nás vnitřně omezují?
Jaké to třeba jsou? Zkusili jste někdy překročit v něčem hranice? Nebo naopak vnímáte, že v něčem vám někdo (např. škola) dává zbytečné limity? V čem
a jak byste je změnili?
• Jaká další synonyma máme v češtině pro hranici (plot, meze, omezení, zábrany, limity, klece, ochrana…)?
2.1.2 Práce s filmem / úkoly po zhlédnutí filmu /
• Jaké druhy hranic (plotů, ohraničení) ve filmu najdete? (klec pro ptáka, dětská postýlka, plot mezi domy, zátarasy u pokladny…)
• Jak postavy z filmu reagují na ploty? Které postavy reagují pozitivně, když se ploty odstraní? (dítě v postýlce, štěkající psi…)
• Zkuste zformulovat, jak film skončil a o čem byl.
• Ploty jsou krátký kreslený film. Jaké další typy animovaných filmů znáte? Uveďte příklady. (celovečerní animovaný film, animovaný TV seriál, autorský film,
loutkový film, stop­‑motion, počítačový film, pixilace, bezkamerová animace, plastelína). A jaké druhy filmů znáte kromě animovaných? (hrané, dokumentární)
• Zkuste porovnat tento krátký film s animovaným filmem, který jste nedávno viděli (v kině, televizi, na DVD). V čem vidíte jedinečnost tohoto krátkého
autorského filmu?
• Dříve existovala v kinech tradice předfilmů před hlavním filmem, v rámci kterých se promítaly zejména krátké animované filmy. Tato tradice bohužel po
roce 1990 zanikla, a tak se krátký animovaný film z kin (skoro) vytratil. Kde se s ním podle vás dnes můžeme setkat? (DVD kolekce, on­‑line portály, filmové
festivaly)
2.2 Země kovbojů
Vtipná a svižná černobílá groteska variuje typicky westernové prvky. Podle pravidel Divokého Západu musí být každý zloděj potrestán. Ale když slepice rozklo‑
ve zeď vězení a šerifovi se pokazí kůň, není tu nikdo, kdo by zabránil porušování zákona.
2.2.1 Práce s filmem / úkoly po zhlédnutí filmu /
• Pusťte si ve filmu znovu úvodní a závěrečnou pasáž (0:00:32 – 0:00:51 – úvod, 0:04:14 – 0:04:27 – závěr)
Země kovbojů pracuje s kruhovou kompozicí vyprávění, v níž se vyprávění ocitá na konci tam, kde začalo, jde tedy o nekonečný příběh. Co však v Zemi
kovbojů napoví, že konec je stejný jako začátek? (Zvuk: ten napoví, co se děje za zdmi vězení, zatímco obraz setrvává uvnitř vězení, ve tmě, která přejde
do závěrečných titulků.)
• Zvuk v tomto případě rozšiřuje prostor filmového obrazu za jeho rámec. Zvukem rozumíme ve filmu vše, co je zaznamenáno na zvukové stopě – tedy
dialogy, hudbu, zvuky, ruchy a šumy. U animovaného filmu je zvuk specifický tím, že se vždy musí vytvořit, protože animovaný film se nenatáčí v reálném
prostředí s reálnými zvuky, jako například hraný film či dokumentární film. Animace většinou pracuje se stylizovaným zvukem, který je často nadsazený.
Například kreslený obraz valícího se stáda bizonů doplní vhodně třeba zvuk parní lokomotivy.
• Zvuk ve filmu může být diegetický, tj. takový, jehož zdroj je ve světě příběhu (filmového). Diegetickými zvuky jsou slova, která pronášejí postavy, zvuky
vyluzované předměty v příběhu i hudba vycházející z nástrojů v prostoru příběhu. Naopak nediegetický zvuk je ten, jehož zdroj leží mimo svět příběhu
(filmového). Jaké zvuky jsou podle vás v Zemi kovbojů diegetické a jaké nediegetické? I úvodní hudba (nediegetická) hrála ve filmu svou roli. Jakou?
(Navodila dojem Divokého západu a přiřadila film k westernovému žánru.)
• Jaké znáte westerny a jak byste tento žánr charakterizovali? Co z tohoto typického westernového světa (postavy, budovy, střet dobra se zlem) se objevilo
v Zemi kovbojů? Podle čeho poznáme ve filmu, že jde o šerifa, vězně či zloděje? (Např. šerif má na prsou hvězdu.) Jaká další typická westernová postava
způsobila, že šerif bandity nedohonil? (Kůň)
• Toto zjednodušení je pro animované filmy (hlavně pro kreslené grotesky) typické – často potřebují vystihnout postavu jedním dominantním rysem, jako
jsou třeba pruhy na oblečení či hvězda. U grotesky nejde o propracovanou psychologii postav, ale naopak o nadsázku a vtip, podstatná je také rychlost
akce a vyprávění. Vzpomenete si na nějakou klasickou filmovou grotesku (nejen animovanou)? (Např. filmy Charlie Chaplina či Laurela a Hardyho).
2.3 Happy End
Černá komedie se šťastným„koncem“ o nebožtíkovi, kuřákovi, traktoristovi a opilých myslivcích vypráví příběh svižně a navíc pozpátku. Černobílý vypointo‑
vaný film poukazuje na některé stereotypy české povahy.
2.3.1 Práce s filmem / úkoly po zhlédnutí filmu /
• Víte, co to je urban legend? (městská legenda) V českém prostředí se městským legendám věnuje např. trojdílná sbírka s názvem Černá sanitka folkloristy
Petra Janečka a na motivy těchto knih natočila Česká televize nedávno stejnojmenný patnáctidílný TV seriál a brněnské HaDivadlo uspořádalo sérii před‑
stavení.
• Film Jana Sasky Happy End takovou historku (anekdotu) vypráví. Avšak pozpátku. V tom tkví hlavní nápad celého filmu. Jiný sled vyprávění Sasku prý
napadl až během práce na filmu. Jak vysvětlil v rozhovoru Aktuálně.cz:„Hledal jsem nějaký vizuálně silný moment, jímž bych odvyprávěl pointu, která
jediná byla ve vtipu vyřčena slovy, a nikoli situačně. A jak jsem si na časové ose v počítačovém programu hýbal závěrečnou scénou, pustil jsem si ji obrá‑
ceně a zjistil, že právě tohle je můj moment. Od něj se pak začala odvíjet celá retrospektivní struktura.“ Víte, co je retrospektiva? Vzpomenete si na jiné příklady
retrospekce ve filmu? (Například film Forrest Gump Roberta Zemeckise, jehož značnou část tvoří vzpomínky hlavního hrdiny. Retrospekce se uplatňuje
i v populárním TV seriálu Ztraceni, kde je každá epizoda věnována minulosti nebo budoucnosti některé z postav.) Je zajímavé, že retrospektivní strukturu
využívá jiný český film, který se také jmenuje Happy End a v roce 1967 ho natočil Oldřich Lipský podle scénáře Miloše Macourka. Jde o hraný film, o ko‑
medii, která experimentuje s vyprávěním děje zcela pozpátku: lidé v ní chodí pozpátku, při jídle vychází potrava lidem z úst na talíř, lidé se namísto smrti
narodí a tak podobně.
• Zkuste charakterizovat pointu. Co je pointou animovaného Happy Endu?
2.3.2 Rozšiřující téma /národních/ stereotypů /úkoly po zhlédnutí filmu/
• Co to je stereotyp? Uveďte příklad. (Důsledně řečeno je stereotypizace nutná k lidskému pojmutí světa, setkáme se s ní prakticky všude). Jde o negativní
nebo pozitivní fenomén? Proč?
• Našli byste ve filmu příklad stereotypu? (Např. myslivci jsou vždy opilci, traktoristé pijou pivo a poslouchají tvrdou hudbu, apod.)
• V Happy Endu (i v dalších dílech Jana Sasky, například v komiksu Hurikán) se objevuje národní stereotyp, resp. něco ryze českého. Sám Saska k tomu
dodává:„Kníry; deky; guláš se šesti; gothaj; jedno rychlý; smažák; šusťáky; džíska; kožená ledvinka; turek a cígo; langoš; ztvrdlá malta v míchačce… Jo, my‑
slím, že v tom je kus české povahy…Ve filmu je jaksi od základu šťastně trefený poměr univerzální srozumitelnosti a národních hodnot.“
• Zkuste pojmenovat, jak se stereotyp ve filmu konkrétně vytváří? Co jednotlivé postavy a prostředí charakterizuje? A jak se na tom podílí hudba?
(U traktoristy je to skupina Alkehol, u myslivců dechovka…).
• Jaké stereotypy vás napadají v souvislosti s určitými národy (např. Italové, Francouzi, Japonci, Dánové). Setkali jste se někdy s tím, že by takový stereotyp
ve skutečnosti existoval? Anebo naopak? Diskutujte ve třídě o tom, k čemu stereotypní vnímání ostatních národů může vést.
2.4 Kompozice
• Kompozice patří do početné skupiny abstraktních filmů, které přistupují k médiu filmu jinak. Velmi často nevyprávějí příběh (říkáme také, že jsou tzv. 
nenarativní – od slova narace, které strukturuje vyprávění), ale pracují se samotným médiem a reflektují ho, zkoumají jeho hranice, experimentují s tím,
jaké film může mít podoby, objevují nové postupy a formy. Jde o podobný vývoj, jako zaznamenalo výtvarné umění, když pozvolna přešlo od realistické
malby k abstrakci.
• Ačkoliv nenarativní filmy obvykle nepracují s příběhem, může se divák pokusit vcítit se do nich, nechat se unášet souhrou obrazu a zvuku, rytmem, svými
pocity z filmu. Divák se tak stává spolutvůrcem filmu, vytváří si svůj vlastní výklad. Podobná situace vzniká například u básně či abstraktního výtvarného
umění.
• V Kompozici použil slovinský autor Mitja Manček své oblíbené rytí přímo do filmového pásu. Jde o techniku, při níž není potřeba použít kameru, proto jí
také říkáme bezkamerová animace (někdy též hand­‑made film). Vynálezcem bezkamerové animace byl Novozélanďan Len Lye, který vytvořil první bezka‑
merový film s názvem A Colour Box v roce 1935.
Touto technikou pak proslul již ve 30. letech zejména kanadský režisér skotského původu Norman McLaren, který ke kreslení obrazu na celuloid přidal
i kreslení zvuku (optického záznamu zvuku). Právě o to šlo i Mančekovi v Kompozici. Čáry vyryté do filmového pásu jsou nejen obrazem, ale i optickým
záznamem zvuku. Ve filmu tak doslova slyšíme obraz a vidíme zvuk.
KAPITOLA 3 / praktická cvičení pro studenty s vybranými filmy
3 PRAKTICKÁ CVIČENÍ PRO STUDENTY
3.1 Ploty
• Diskuze ve třídě na téma hranic a svobody v lidském životě | Připravte se předem sami na diskuzi na téma, kam sahá svoboda a jaké má hranice.
Rozdělte se na dvě skupiny. Jedna skupina si připraví argumenty PRO existenci hranic (ohraničení) v našem životě a druhá PROTI. Diskutujte a hlavní argu‑
menty pište na tabuli. S učitelem shrňte výsledek diskuze.
• Rešerše | Rozdělte se ve třídě do skupin. Každá skupina dostane Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a pokusí se v něm najít co nejvíce výrazů
souvisejících se slovem„hranice“ (např. překročit v něčem hranice, hraniční osobnost, omezený, bez zábran, uzavřený, otevřený (člověk), apod.).
• Esej – domácí úkol | Napište krátkou esej (500 znaků) o smyslu hranic v lidském životě.
3.2 Země kovbojů
Práce ve skupinách.
• Zkuste převyprávět příběh filmu Země kovbojů. Dokázali byste tento příběh zobecnit? Co se stane se společností, když v ní přestane fungovat zákon,
který ve filmu reprezentuje šerif? Jaké to může mít důsledky?
• Co naznačuje film Země kovbojů o koloběhu lidských dějin? Jak pracuje s pojmy jako dobro a zlo, zákon a spravedlnost? Nerelativizuje je?
3.3 Happy End
• Práce ve skupinách.
Napište v bodech anekdotu filmu bez retrospektivy. Pokusíte se tak vystihnout syžet filmu, tedy děj. Vedle syžetu rozlišujeme ještě fabuli, což je způsob,
jakým je děj v díle vyprávěný, zde například pozpátku.
• Filmový jazyk – individuální úkol.
Jednotlivá políčka z filmu zobrazují různé velikosti a perspektivu nakreslených scén (předmětů, lidí…). V animovaném filmu stejně jako v hraném filmu či do‑
kumentu rozlišujeme detail (viz první políčko, které je nápisem na rakvi na autě a zároveň titulkem celého filmu), polodetail (viz poslední políčko s hlavami
myslivců) i celek (viz 6. políčko v pořadí, na němž vidíme sedící myslivce).
• Pokuste v následující sekvenci (jde o závěrečnou sekvenci filmu) rozlišit jednotlivé velikosti záběrů. Na základě svých poznatků (bez dalších zdrojů)
zkuste navrhnout 1‑2 větné definice pojmů detail, polodetail a celek. Výsledek poté můžete porovnat s definicemi ve slovníčku pojmů v závěru této me‑
todické příručky.
• Která políčka jsou v úvodní a závěrečné sekvenci stejná? Zkuste se zamyslet proč. Mají v úvodu i v závěru stejný
význam?
• Tvůrčí práce.
Zkuste si ve třídě (případně doma) rozkreslit podobným způsobem nějakou situaci (příběh). Pokud vás nenapadne
žádný vlastní námět, zkuste rozkreslit svůj běžný den nebo třeba děj nějaké povídky. Zkuste si představit, že byste
studoval/a uměleckou školu a měl/a byste natočit svůj animovaný film. O čem by byl? Jakou formu byste si pro něj
vybrali?
3.4 Kompozice
Práce ve skupinách.
• Prohlédněte si tento obraz a zkuste pojmenovat, co je typické pro abstraktní (někdy také nepředmětné či nefigurativní) výtvarné umění. Může vám
k tomu pomoci níže uvedený citát, případně krátký text v rámečku pod reprodukcí obrazu.
„Cílem abstraktního umění je individuální a originální tvorba, nezávislá na přírodě, neboť se nejedná o nápodobu, ale o skutečné umělecké dílo,
samostatný námět…“ (Vasilij V. Kandinskij: O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009)
• Znáte nějaká další abstraktní výtvarná díla či autory? (Např. Vasilij Kandinskij, Kazimir Malevič, Paul Klee, František Kupka, Jackson Pollock ad.)
• Zkuste popsat, co spojuje Mondrianův obraz s filmem Kompozice. Proč podle vás obě díla nesou podobný název? S pojmem kompozice se můžeme
setkat i v hudbě. Jaký mají podle vás obě díla vztah k hudební kompozici a k rytmu? V případě nejasností si můžete najít více informací o abstraktním
umění i hudební a výtvarné kompozici ve slovníku či na internetu.
Piet Mondrian – Kompozice č. 3 s červenou, modrou a žlutou a černou, 1929
Piet Mondrian (1872 – 1944) byl nizozemský malíř, jeden ze zakladatelů abstraktního malířství. Radikálním zjednodušením kompozice a re‑
dukcí barev se snažil zachytit základní principy, jimž podléhá vše viditelné. V roce 1917 spoluzaložil časopis (a posléze i hnutí) de Stijl, v němž
formuloval svou teorii o nové umělecké formě s názvem neoplasticismus. Jeho podstatou bylo, že se umění nemá zabývat zobrazováním
existujících předmětů, nýbrž by se mělo snažit postihnout povahu absolutna, z něhož je viděná realita odvozená. Používal jednoduché geo‑
metrické linie a základní barvy. Reprodukce jeho abstraktních maleb se v 60. letech 20. století nosily jako moderní vzory na šatech návrháře
Yvese Saint­‑Laurenta.
KAPITOLA 4 / doporučená literatura a další odkazy
4 DOPORUČENÁ LITERATURA A DALŠÍ ODKAZY
4.1 Přehledové publikace o filmu
• James Monaco, Jak číst film. Praha: Albatros, 2006.
Jedna z nejčtenějších populárně naučných knih o filmu popisuje nejen jeho technologie, ale i jazyk, teorii a vývoj. Jde o ideální materiál pro výuku na
středních i vysokých školách, o přehledovou publikaci seznamující zájemce se základy toho, jak „číst“ film i moderní média.
• Jan Bernard – Pavla Frýdlová, Malý labyrint filmu. Praha: Albatros, 1988.
Lexikon základních pojmů z teorie filmu, jeho žánrů, technik i historie.
• David Bordwell – Kristin Thompsonová, Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU, 2011.
Základní učebnice pro obory filmových studií po celém světě. Dokáže oslovit i širokou čtenářskou obec svým jasným, přehledným a systematickým výkla‑
dem fenoménu filmu. Čtenáři se nabízí jedinečná možnost porozumět základním filmovým kategoriím, jako jsou kamera, střih, zvuk apod., rozkrýt způso‑
by vyprávění příběhů, pochopit fungování filmových žánrů atd.
4.2 Základní literatura o animovaném filmu
• Jiří Kubíček, Úvod do estetiky animace. Praha: NAMU, 2004.
Útlá skripta pro studenty FAMU jsou přehledem základních technologií a postupů 2D i 3D animace. Jde o ideální úvod do studia animovaného filmu.
• Edgar Dutka, Minimum z dějin světové animace. Praha: NAMU, 2004.
Skripta FAMU, která jsou stručným přehledem dějin světového animovaného filmu, rozděleným podle zemí vzniku.
• Edgar Dutka: Scenáristika animovaného filmu. Minimum z historie české animace. Praha: NAMU, 2006.
Přehled historie české (československé) animované tvorby i základů scenáristiky animovaného filmu s pojmy jako námět, syžet, storyboard ad.
• Ülo Pikkov: Animasofie. Praha: NAMU (v tisku).
Kniha estonského animátora je vhledem do teorie animace. Na konkrétních příkladech ukazuje, jak v animaci funguje prostor, postavy, zvuk či realismus.
4.3 Články o současném stavu české animace
• Jiří Kubíček, Co spojuje český animovaný film s egyptskými pyramidami. A2 4, 2008, č. 16, s. 1,11,
https://www.advojka.cz/archiv/2008/16/bejvavalo­‑co­‑spojuje­‑cesky­‑animovany­‑film­‑s-egyptskymi­‑pyramidam [online].
Článek stručně a trefně shrnuje situaci v české animaci po roce 1989 a upozorňuje na důvody, proč dnes není česká animovaná tvorba tak bohatá a výraz‑
ná, jako byla v dobách Jiřího Trnky.
• Malvína Balvínová, Situace současné české celovečerní animace. Filmový přehled, 2. 6. 2016.
http://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/situace­‑soucasne­‑ceske­‑celovecerni­‑animace [online].
Přehledná bilance nejvýraznějších současných trendů, tvůrců a celovečerních animovaných filmů u nás.
• Jaroslav a Malvína Balvínovi, Jak je na tom současná česká studentská animace, Filmový přehled, 9. 12. 2016,
http://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/jak­‑je­‑na­‑tom­‑soucasna­‑ceska­‑studentska­‑animace [online].
Nástin nejzajímavějších jmen a děl současné české studentské animace.
• Pavel Horáček, Malvína Toupalová, Loutka musí zůstat loutkou: Jiří Trnka a varianty pojetí filmové loutky. Cinepur 19, 2012, č. 80, s. 25-29.
Online: http://cinepur.cz/article.php?article=2260
O českém loutkovém filmu dříve a nyní.
• Natálie Něudačina, Před hlubokým nadechnutím. Současná česká animace. Cinepur 24, 2017, č. 112, s. 42-47.
Zamyšlení nad současnou situací české animované tvorby.
4.4 Užitečné odkazy
Anifilm
Největší a nejvýznamnější festival animovaných filmů v ČR. Koná se každoročně v květnu v Třeboni a je ukázkou toho nejlepšího z české i světové autorské
animace, a to jak krátkometrážní, tak celovečerní.
Aniont
Internetový portál, kde lze legálně a zdarma zhlédnout zajímavé současné animované české i světové filmy. Jde o kurátorský výběr, na kterém se podílejí
dramaturgové Anifilmu.
ASAF
Asociace animovaného filmu (ASAF) je sdružením předních českých producentů, nezávislých filmařů a animačních studií, kteří se společně rozhodli aktivně
se podílet na rozvoji animace v ČR jako průmyslového odvětví a jeho prezentaci v zahraničí. Na webu www.asaf.cz je k dispozici řada článků o současných
fenoménech a novinkách ze světa animace.
VAF
Visegrad Animation Forum (VAF) je platforma, jejímž záměrem je posílení oboru animace v regionu střední a východní Evropy. Hlavním cílem je vytváření
příležitostí pro setkání producentů, studií, TV stanic a filmových distributorů, které by vedly ke spolupráci na animačních projektech. Jádrem programu VAF
je soutěž animovaných projektů ve dvou kategoriích: krátký film a TV seriál. Účastníci mají jedinečnou příležitost zaujmout zahraniční producenty a po‑
moci tak svému projektu při dalším vývoji a jeho cestě k realizaci. Visegrad Animation Forum se koná každoročně ve spolupráci s mezinárodním festivalem
animovaných filmů Anifilm v Třeboni již od roku 2012.
VAF New Talents
Visegrad Animation Forum každoročně připravuje výběr nejlepších krátkých filmů od mladých a začínajících autorů ze střední a východní Evropy daného
roku. Tento výběr se zaměřuje na mimořádné talenty a je prezentován na filmových trzích a vybraných filmových festivalech. Pro mladé autory je to vý‑
jimečná příležitost představit svoji tvorbu veřejnosti i profesionálům z oboru. Kolekce z roku 2016, ke které byl vypracován i tento metodický materiál, je
nyní promítána v kinech i na středních školách.
KAPITOLA 5 / slovníček pojmů
5 SLOVNÍČEK POJMŮ
Animaceje vytváření pohyblivých obrazů všemi technikami s výjimkou živé akce, přičemž živou akcí se míní hraný a dokumentární film. Animace v zásadě
představuje sérii obrazů spojených tak, že v mysli diváků vzniká iluze pohybu. Naprosto klíčové je, že iluze pohybu vzniká pouze v hlavách diváků a není sou‑
částí vnější skutečnosti.
Zatímco animaci můžeme dnes najít na spořičích obrazovek, na budovách města či displejích mobilů, animovaný film je umělecké dílo. Animaci můžeme
podle technik dělit na plošnou (2D) a prostorovou (3D). Mezi 2D techniky patří především kreslená animace (například díla Walta Disneyho), bezkamerová
animace (rytí přímo na filmový pás bez použití kamery), animace písku (kreslení do prosvětleného písku), zatímco mezi 3D animaci řadíme loutkovou ani‑
maci (viz např. filmy Jiřího Trnky), modelaci hlíny (například animace plastelíny v seriálu Ovečka Shaun), pixilaci (animaci živé bytosti, kdy se snímá každý její
pohyb zvlášť) či animaci objektů (viz například filmy Jana Švankmajera).
Vedle toho rozlišujeme čím dál častější počítačovou animaci, která také může být 2D či 3D. Podle délky a typu pak rozlišujeme krátký animovaný film, animovaný
seriál vysílaný po částech obvykle v televizi (například Simpsonovi) či celovečerní animovaný film (tj. film delší než 60 minut).
Abstraktní filmje nezobrazující a nevyprávějící (nenarativní) film založený na pohybu abstraktních forem (bodů, linií, ploch, těles, světel a stínů, barev ap.).
Do popředí vystupují vizuální a rytmické kvality obrazu, často ve spojení s hudbou. Tvorba abstraktních filmů (označovaných také jako filmy absolutní) se
rozvinula – v rámci avantgardního filmu – po první světové válce (Viking Eggeling, Hans Richter, Walter Ruttmann aj.). Ve třicátých letech natáčel abstraktní
filmové interpretace hudebních skladeb Oskar Fischinger. Osobitý typ abstraktního filmu představují filmy vzniklé kreslením rozličných obrazců na filmový
pás nebo škrábáním do něho (Len Lye, Norman McLaren aj.).
Celekje záběr zaznamenávající předmět či jev v jeho úplnosti. Jde například o záběr celého pokoje. Celek slouží k orientaci diváka a zdůrazňuje prostředí.
Detail je záběr zachycující zblízka malou část celku. Jeho velikost je vymezena lidskou tváří nebo předmětem, který zabere celé plátno.
Fabule je příhoda, o které se vypravuje v literárním či filmovém díle, jeho souhrn událostí nebo dějový půdorys. Fabuli si čtenář či divák sestavuje až dodateč‑
ně po zhlédnutí filmu (přečtení knihy).
Groteskaje veseloherní žánr, jehož humor spočívá v neobvyklém ději s četnými situačními zvraty, v podivném zevnějšku i charakteru představitelů. Svůj
vrchol groteska zaznamenala v němém období amerického filmu (němé období je od počátku kinematografie v roce 1895 až do roku 1927, kdy vznikl první
zvukový film, Jazzový zpěvák). Podstatou grotesky je vysoké tempo děje, gagy jako například házení dortů či v animaci nepřirozené smrštění a naopak nata‑
žení těla, často surový či agresivní humor, opakované honičky, apod. Mistrem grotesky byl například Charlie Chaplin, Buster Keaton či bratří Marxové. Typic‑
kým příkladem kreslené grotesky je seriál Tom a Jerry.
Happy endznamená anglicky šťastný konec. Mluvíme o něm však ve filmu tehdy, pokud se hrdinův osud vyřeší šťastně, ačkoliv to z dosavadního děje ani
z charakteru hrdinů nevyplývalo. Typickým příkladem může být milenecký pár, jenž skončí v objetí, ačkoliv během filmu museli oba milenci čelit nejrůznějším
nástrahám.
Pointaje nečekané vyvrcholení děje. Pointa se objevuje jak ve filmu či v knize, tak v anekdotě apod. Vhodně použitá pointa umocňuje dojem, kterým se
snaží dílo jako celek působit – v případě vtipu by měla být humorná, v případě hororu by měla umocnit pocit strachu, který film jako celek vyvolává.
Polodetailje druh záběru, jehož velikost je určena zachycením lidské postavy nebo skupiny dvou až tří postav po prsa, případně do pasu. Rozlišujeme také
polocelek, což je záběr, jehož velikost je dána velikostí celé lidské postavy.
Předfilm je krátký film promítaný před hlavním (celovečerním) filmem v kině. Předfilmy jsou doménou krátkých animovaných filmů, dnes se však v kinech
objevují málo, jejich tradice zanikla po roce 1990.
Retrospektiva – jde o vyjadřovací prostředek, který umožňuje v rámci dramaturgické výstavby filmu časové ohlédnutí zpět. Jde o vzpomínku některé
z postav, nebo vypravěčský postup, který objasňuje příčiny současného jednání postav.
Sekvenceje dramatická, významová uzavřená jednotka, podobně jako kapitola v románu. Skládá se z několika scén či obrazů.
Syžetje způsob, jakým jsou v literárním či filmovém díle uspořádány tematické složky (tj. děj, postavy, vypravěč, prostředí) a jak jsou ztvárněny informace
o fabuli. Mohou být např. seřazeny v časové následnosti (Babička Boženy Němcové) nebo podávány„na přeskáčku“ apod.
Western – jde o klasický žánr hraného filmu. Tematicky čerpá z osidlování amerického tzv. Divokého západu ve druhé třetině 19. století. Odtud nese název
western – tedy západní příběh. Western je založen na střetu dobra, které zastupuje šerif, a zla, jež představují bandité. Někdy bývali hrdiny také kovbojové
a indiáni. Důležitou postavu tvoří ve westernu kůň, na jehož schopnostech závisel do velké míry osud hlavního hrdiny. Proto se western někdy označoval
jako koňská opera. Pro western byly důležité honičky, přestřelky i melodramatický prvek: milostná zápletka.
Vrcholnými díly klasického westernu byli například Přepadení (1939) Johna Forda či Sedm statečných (1960) Johna Sturgese.
Současné krátké
animované filmy
ze střední
a východní Evropy
FILMOVÁ
LEKCE