fi MU
23. 10. 2021 12.54
IB015 – Neimperativní programování
Cvičení 3: Funkce vyšších řádů,
λ-funkce, částečná aplikace,
skládání
Před třetím cvičením je zapotřebí znát:
► lokální definice pomocných funkcí pomocí klauzule where
power :: Int -> Int
power x = result
where result = x * x
► chování funkcí
map :: (a -> b) -> [a] -> [b]
filter :: (a -> Bool) -> [a] -> [a]
zip :: [a] -> [b] -> [(a, b)]
zipWith :: (a -> b -> c) -> [a] -> [b] -> [c]
► zápis anonymních funkcí pomocí λ-abstrakce, tj. například \x y -> x + y
► co je částečná aplikace;
► použití operátoru (.) :: (b -> c) -> (a -> b) -> (a -> c) pro skládání
unárních funkcí;
Etudy
Etuda 3.η.1 Slovně vysvětlete, co dělají knihovní funkce map a filter. Pro jaký účel byste použili kterou
z nich? Jaký je rozdíl mezi výsledkem vyhodnocení map even [1, 3, 2, 5, 4, 8, 11]
a filter even [1, 3, 2, 5, 4, 8, 11]?
Pan Fešák připomíná: Lambda je řecké písmeno (λ; velká lambda je Λ). V teorii
programování se používá pro uvození anonymní funkce a proto se těmto funkcím říká
lambda funkce. Protože písmeno λ není na běžných klávesnicích, používá se místo
něj v Haskellu \.
Etuda 3.η.2 Naprogramujte funkci oddify :: Integral a => [a] -> [a], která projde vstupní seznam
čísel a čísla, která nejsou lichá, přemění na lichá. Použijte funkci map, nebo filter.
Může se vám také hodit lambda funkce.
Například:
oddify [1, 2, 3, 4] ∗
[1, 3, 3, 5]
Etuda 3.η.3 S využitím funkce oddify z předchozího příkladu 3.η.2 naprogramujte funkci
inputWithOddified :: Integral a => [a] -> [(a, a)], která pro vstupní seznam čísel
vrátí seznam dvojic, kde první složka odpovídá prvku ze vstupního seznamu a druhá
složka výstupu funkce oddify. Například:
1
IB015 – 3. cvičení Etudy
inputWithOddified [1, 2, 3, 4] ∗
[(1, 1), (2, 3), (3, 3), (4, 5)]
Etuda 3.η.4 Bez použití interpretu určete hodnoty následujících výrazů:
a) (head . head) [[1,2,3], [4, 5, 6]]
b) ((\(x:xs) -> xs) . head) "ahoj"
c) let g x = x : [x] in g 10
d) (last . last) [[1, 2], [3, 4], []]
e) let f g x = (g . g) x in f (+ 21) 0
Pokud výraz nelze vyhodnotit, určete přesně, která část výpočtu selhává a proč.
Etuda 3.η.5 Vysvětlete rozdíl mezi následujícími dvojicemi výrazů:
a) (f . g) x versus g (f x)
b) (f . g) x versus f (g x)
c) (* 2) . (+ 2) versus \x -> (x + 2) * 2
d) head . head [[1], [2], [3]] versus (head . head) [[1], [2], [3]]
Doposud jsme se se bavili o 𝑛-árních funkcích, tedy o funkcích, které braly na vstupu
𝑛 argumentů a vracely nějakou hodnotu. Ve skutečnosti ale v Haskellu nemáme
funkce, které by braly více než jeden argument – jinak řečeno, funkce v Haskellu jsou
nejvýše unární. Jak je to možné?
Kouzlo tkví v jiném pohledu na funkce jako takové. Místo toho, abychom se na
funkci dívali jako na něco, co bere 𝑛 argumentů a vrátí hodnotu, se na ni můžeme
dívat jako na unární funkci, která vrátí jinou (𝑛−1)-ární funkci. Aritu potom můžeme
brát jako počet unárních funkcí, které dostaneme postupnou aplikací na argumenty.
Vezměme si například funkci
add :: Int -> Int -> Int
add x y = x + y
Doposud bychom řekli, že funkce add bere dva argumenty a ty sečte.
Pokud se na ni ale podíváme druhým způsobem, zjistíme, že typ funkce add
lze ekvivalentně zapsat jako add :: Int -> (Int -> Int), a tedy že bere jeden
argument – x – a vrací funkci, která ke svému vstupu přičte dané x.
A přesně tuto myšlenku využíváme u částečné aplikace. Díky tomu, že funkci
dáme jeden argument, zafixujeme jeho hodnotu a dostaneme funkci, která nasytí
zbytek. Potom pro nás není problém zavést si třeba funkci addTo42 jako
addTo42 :: Int -> Int
addTo42 = add 42
Tato funkce svůj vstupní argument přičte k hodnotě 42. Na tento zápis se můžeme
dívat i tak, že do addTo42 uložíme funkci, kterou nám vrátí výraz add 42.
Protože druhý pohled na funkce je Haskellu vlastní a operátory nejsou nic jiného
než funkce, mohli jsme například úlohu 3.ψ.2 vyřešit jako prepend42 = (:) 42.
Etuda 3.η.6 Vysvětlete, co dělají následující funkce, a najděte argumenty, na něž je lze aplikovat.
Následně si chování ověřte v GHCi.
a) take 4
b) (++) "Hello, "
c) zip3 [1, 2, 3] ["a", "b"]
d) (^ 2)
Etuda 3.η.7 Do následujících výrazů doplňte všechny implicitní závorky vycházející z částečné aplikace
funkcí. Jinak řečeno, explicitně závorkami ukažte pořadí postupného vyhodnocování čás-
2
IB015 – 3. cvičení 3.1 Užitečné seznamové funkce & lambda funkce
tečné aplikace.
a) (==) 42 16
b) map ((==) 42) [1, 2, 3]
c) (g 4, f g 5)
d) zipWith3 f (g 4 a) xs
e) typ: Bool -> Bool -> Bool
f) typ: (a -> b -> c -> d) -> [a] -> [b] -> [c] -> [d]
g) typ: (b -> c) -> (a -> b) -> a -> c
3.1 Užitečné seznamové funkce & lambda funkce
Pan Fešák připomíná Pokud si nejste chováním některé funkce jistí, můžete ji
najít v dokumentaci. Teď se například může hodit najít si seznamové funkce jako
map a filter.
Př. 3.1.1 Naprogramujte funkci filterOutShorter :: [String] -> Int -> [String], která pro
vstupní seznam řetězců a zadané číslo n, vrátí seznam řetězců obsahující pouze ty, které
mají délku alespoň n. Využijte knihovní funkci filter a vhodnou lambda funkci.
Př. 3.1.2 Mějme seznam typu [(String, Integer)], který obsahuje jména studentů a jejich počty
bodů z předmětu IB015. Pomocí vhodných seznamových funkcí naprogramujte
a) funkci getNames :: [(String, Integer)] -> [String], která vrátí seznam jmen
studentů,
b) funkci successfulRecords :: [(String, Integer)] -> [(String, Integer)],
která ze zadaného seznamu vybere záznamy těch studentů, kteří mají alespoň 8
bodů,
c) funkci successfulNames :: [(String, Integer)] -> [String], která ze zadaného
seznamu vybere jména studentů, kteří mají alespoň 8 bodů,
d) funkci successfulStrings :: [(String, Integer)] -> [String], která ze zadaného
seznamu vybere studenty, kteří mají alespoň 8 bodů, a vrátí seznam řetězců ve
tvaru "jmeno: xxx b" (nápověda: pro převod čísla na řetězec můžete použít funkci
show).
Tedy například pro databázi
st :: [(String, Integer)]
st = [("Finn", 5), ("Jake", 9), ("Bubblegum", 12),
("Ice King", 2), ("BMO", 15), ("Marceline", 9)]
budou požadované funkce vracet následující hodnoty:
getNames st ∗
["Finn", "Jake", "Bubblegum", "Ice King", "BMO",
"Marceline"]
successfulRecords st ∗
[("Jake", 9), ("Bubblegum", 12), ("BMO", 15),
("Marceline", 9)]
successfulNames st ∗
["Jake", "Bubblegum", "BMO", "Marceline"]
successfulStrings st ∗
["Jake: 9 b", "Bubblegum: 12 b", "BMO: 15 b",
"Marceline: 9 b"]
3
IB015 – 3. cvičení 3.1 Užitečné seznamové funkce & lambda funkce
Pan Fešák doporučuje: Pro práci s dvojicemi se můžou hodit funkce fst a snd,
které vrací první, respektive druhou položku dvojice.
Pokud chceme s dvojicemi pracovat v lambda funkcích (nebo i pojmenovaných
funkcích), tak dává často smysl používat vzory pro dvojice.
Př. 3.1.3
3.1.mf
Které z funkcí z příkladu 3.ψ.1 lze elegantně naprogramovat pomocí funkce map? Které
lze elegantně naprogramovat pomocí funkce filter? Všechny tyto funkce pomocí map
a filter naprogramujte.
Př. 3.1.4 S využitím funkce map a knihovní funkce toUpper :: Char -> Char z modulu Data.Char
(tj. je třeba použít import Data.Char, na začátku souboru, nebo :m +Data.Char v interpretu)
definujte novou funkci toUpperStr, která převádí řetězec písmen na řetězec velkých
písmen. Například:
toUpperStr "i am the one who knocks!" ∗
"I AM THE ONE WHO KNOCKS!"
Př. 3.1.5 Napište funkci vowels, která dostane seznam řetězců a vrátí seznam řetězců takových, že
v každém řetězci ponechá jenom samohlásky (ale zachová jejich pořadí). Například:
vowels ["Michael", "Dwight", "Jim", "Pam"] ∗
["iae", "i", "i", "a"]
vowels ["MICHAEL", "DWIGHT", "JIM", "PAM"] ∗
["IAE", "I", "I", "A"]
Př. 3.1.6 Slovně vysvětlete, co dělají funkce zip a zipWith. Pro jaký účel byste použili kterou z nich?
Pomocí interpretu zjistěte, jak se tyto funkce chovají, pokud mají vstupní seznamy různou
délku.
Př. 3.1.7 Mějme výsledky běžeckého závodu reprezentované pomocí seznamu typu [String], který
obsahuje jména běžců seřazených od nejlepšího po nejhoršího, a seznam peněžních výher
typu [Integer] (rovněž seřazených). Naprogramujte
a) funkci assignPrizes typu [String] -> [Integer] -> [(String, Integer)],
která každému běžci, který něco vyhrál, přiřadí jeho výhru, a
b) funkci prizeTexts typu [String] -> [Integer] -> [String], která vrátí seznam
řetězců ve tvaru "jmeno: xxx Kc" pro každého běžce, který něco vyhrál.
Například:
assignPrizes ["Mike", "Dustin", "Lucas", "Will"] [100, 50] ∗
[("Mike", 100), ("Dustin", 50)]
prizeTexts ["Mike", "Dustin", "Lucas", "Will"] [100, 50] ∗
["Mike: 100 Kc", "Dustin: 50 Kc"]
Př. 3.1.8 Nahraďte v následujících výrazech _lf1/_lf2 vhodnými lambda funkcemi tak, aby výsledek
obou výrazů odpovídal uvedenému vyhodnocení. Jaká je arita vašich funkcí a jaké argumenty
berou?
Poznámka: zip3 a zipWith3 jsou obdoby funkcí zip a zipWith které ale pracují se
třemi seznamy místo dvou.
map _lf1 (zip3 [True, False, False, True, False]
[1, 2, 3, 4] [16, 42, 7, 1, 666])
∗
[1, 42, 7, 4]
zipWith3 _lf2 [7, 4, 11, 2] [5, 7, 1] [16, 5, 0, 1]
∗
[16, 7, 11]
4
IB015 – 3. cvičení 3.1 Užitečné seznamové funkce & lambda funkce
Př. 3.1.9 Pomocí funkce zip napište funkci neighbors :: [a] -> [(a, a)], která pro zadaný
seznam vrátí seznam dvojic sousedních prvků. Například:
neighbors [3, 8, 2, 5] ∗
[(3, 8), (8, 2), (2, 5)]
neighbors [3, 8] ∗
[(3, 8)]
neighbors [3] ∗
[]
neighbors "Kree!" ∗
[('K', 'r'), ('r', 'e'), ('e', 'e'), ('e', '!')]
Př. 3.1.10 Napište funkci, která zjistí, jestli jsou v seznamu čísel některé dva sousední prvky stejné.
Úlohu zkuste vyřešit pomocí funkce zipWith.
Př. 3.1.11 Implementujte funkce myMap, myFilter a myZipWith, které se budou chovat jako knihovní
funkce map, filter a zipWith.
Př. 3.1.12 Uvažte funkci anyEven :: [Integer] -> Bool, která rozhodne, jestli je v seznamu čísel
nějaké sudé číslo, a funkci allEven :: [Integer] -> Bool, která rozhodne, jestli jsou
všechna čísla v seznamu sudá. Najděte ve standardní knihovně funkci nebo funkce, pomocí
kterých lze funkce anyEven a allEven implementovat jednoduše bez explicitního použití
rekurze.
Př. 3.1.13 Zjistěte, co dělají funkce takeWhile a dropWhile.
Př. 3.1.14 Slovně popište, co dělají následující funkce, určete jejich arity a typy:
a) \x -> 4 * x + 2
b) \x y -> x + 2 * y
c) \(x, y) -> x + y
d) \x y -> x
e) \(x, y) -> x
f) \(x:xs) -> x
Př. 3.1.15 Mějme seznam barev ve formátu RGB reprezentovaném trojicí (Int, Int, Int), kde
první složka odpovídá červené, druhá zelené a třetí modré. Dále předpokládejme, že hodnoty
v trojicích náleží do intervalu [0, 255]. Naprogramujte s využitím λ-funkcí
a) funkci blueless :: [(Int, Int, Int)] -> [(Int, Int, Int)], která vrátí seznam
barev obsahující pouze ty barvy, které neobsahují žádnou modrou složku,
b) funkci greyscale :: [(Int, Int, Int)] -> [(Int, Int, Int)], která vrátí seznam
těch barev, které jsou odstínem šedi (tj. všechny složky mají stejnou hodnotu),
c) funkci polychromatic :: [(Int, Int, Int)] -> [(Int, Int, Int)], která vrátí
seznam barev, které obsahují více než jednu nenulovou složku,
d) funkci colorsToString :: [(Int, Int, Int)] -> [String], která převede barvy
na řetězce ve formátu "r: <Int> g: <Int> b: <Int>".
Př. 3.1.16 Pomocí rekurze a funkce filter napište funkci quickSort :: [Integer] -> [Integer],
která seřadí vstupní seznam vzestupně pomocí algoritmu quick sort. Například:
quickSort [5, 3, 8, 12, 1] ∗
[1, 3, 5, 8, 12]
quickSort [5, 4, 3, 2] ∗
[2, 3, 4, 5]
quickSort [2, 2, 2] ∗
[2, 2, 2]
quickSort [2] ∗
[2]
quickSort [] ∗
[]
Pokud algoritmus quick sort neznáte, zkuste ho nastudovat například na Wikipedii.
5
IB015 – 3. cvičení 3.2 Částečná aplikace a operátorové sekce
3.2 Částečná aplikace a operátorové sekce
Př. 3.2.1 Vysvětlete, co dělají následující funkce, a najděte argumenty, na něž je lze aplikovat.
Následně si chování ověřte v GHCi.
a) (^) 3
b) (^ 3)
c) (3 ^)
d) (- 2)
e) (2 -)
f) zipWith (+) [1, 2, 3]
g) map (++ "!")
h) / 2
Př. 3.2.2
3.3.part
Přepište v následujících definicích seznamových funkcí lambda funkce na částečnou aplikaci
tak, aby funkčnost zůstala stejná.
a) sumLists :: Num a => [a] -> [a] -> [a]
sumLists xs ys = zipWith (\x y -> x + y) xs ys
b) import Data.Char
upper :: String -> String
upper xs = map (\x -> toUpper x) xs
c) embrace :: [String] -> [String]
embrace xs = map (\x -> '[' : x) (map (\x -> x ++ "]") xs)
d) sql :: (Ord a, Num a) => [a] -> a -> [a]
sql xs lt = map (\x -> x ^ 2) (filter (\x -> x < lt) xs)
Př. 3.2.3 Které z následujících výrazů jsou ekvivalentní?
a) f 1 g 2
?
≡ f 1 (g 2)
b) (f 1 g) 2
?
≡ (f 1) g 2
c) (* 2) 3
?
≡ 2 * 3
d) (*) 2 3
?
≡ (* 3) 2
Př. 3.2.4 Rozhodněte, které z následujících výrazů jsou vzájemně ekvivalentní. Určete minimální
arity všech identifikátorů v každém výrazu (tedy určete, jakou minimálně aritu daná entita
musí mít, aby mohl být výraz korektní).
a) a f g b
b) (a f) (g b)
c) ((a f) g) b
d) a (f (g b))
e) (a f) g b
f) a f (g b)
g) a (f g b)
Pan Fešák doporučuje: Všimněte si, že na to, abychom určili ekvivalenci výrazů,
nemusíme vůbec vědět, co funkce dělají ani jaké jsou jejich typy. Podstatné je jen to,
jak funguje volání funkcí v Haskellu. Z výrazu samotného můžeme vždy určit co jsou
funkce a co jejich argumenty, přičemž argument samozřejmě může být funkčního
typu, ale to nijak neovlivňuje volání funkce, do které ho předáváme (ovlivňuje to ale
její typ).
6
IB015 – 3. cvičení 3.3 Skládání funkcí, η-redukce, odstraňování argumentů
Př. 3.2.5 Určete, které z následujících typů jsou vzájemně ekvivalentní. Určete aritu funkcí, které
nesou tento typ a určete, zda jde o funkce vyšších řádů (tj. funkce, které berou jako
argumenty funkce). Předpokládejme, že typy A až E jsou libovolné konkrétní typy.
a) A -> B -> C -> D -> E
b) (A -> B) -> C -> D -> E
c) A -> (B -> C -> D -> E)
d) A -> B -> C -> (D -> E)
e) A -> ((B -> C) -> D -> E))
f) A -> (B -> (C -> (D -> E)))
g) (((A -> B) -> C) -> D) -> E
h) A -> (B -> C) -> D -> E
3.3 Skládání funkcí, η-redukce, odstraňování argumentů
Pan Fešák vysvětluje: Řecké písmeno η je éta (a jeho ocásek se píše pod linku, stejně
jako například u našeho j). Pojem η-redukce pochází z lambda kalkulu a představuje
odstraňování formálních argumentů. Někdy se můžete setkat také s pojmem η-konverze,
který představuje jak odebírání argumentů, tak i jejich přidávání (tam,
kde to typ dovoluje). Písmeno η bylo vybráno kvůli souvislosti s extensionalitou, tedy
s tvrzením 𝑓 = 𝑔 ⟺ ∀𝑥.(𝑓(𝑥) = 𝑔(𝑥)).
Pan Fešák vysvětluje: Odstraněním argumentů z funkce ji převedeme na pointfree
tvar, naopak pokud funkce má v definici všechny argumenty, o nichž hovoří její typ,
je v pointwise tvaru. Onen point v těchto názvech představuje argument funkce (bod),
nikoli tečku (skládání funkcí), více naleznete na Haskell Wiki. Mezi těmito tvary lze
vždy převádět, někdy to však není vhodné či snadné, jednak kvůli čitelnosti, jednak
je obtížné odstranit argument, který je v definici funkce použit vícekrát.
Jindřiška varuje: Nic se nesmí přehánět, funkce jako (.(,)) . (.) . (,) nebo
(.) . (.) nejsou ani hezké, ani čitelné.
Př. 3.3.1 Otypujte následující výrazy:
a) map even
b) map head . snd
c) filter ((4 >) . last)
d) const const
Př. 3.3.2 Implementujte následující funkce s použitím map/filter a bez použití lambda funkcí
a vlastních pomocných funkcí – tedy použijte vhodně částečnou aplikaci a skládání funkcí.
Pracovat budeme opět se záznamy o studentech z příkladu 3.1.2, tedy s typem
[(String, Integer)].
a) countStudentsByPoints :: Integer -> [(String, Integer)] -> Int, která
spočte, kolik studentů dostalo právě počet bodů daný druhým argumentem.
b) studentNamesByPoints :: Integer -> [(String, Integer)] -> [String],
která vrátí seznam jmen studentů, kteří dostali daný počet bodů.
c) studentsStartingWith :: Char -> [(String, Integer)] -> [(String,
7
IB015 – 3. cvičení 3.3 Skládání funkcí, η-redukce, odstraňování argumentů
Integer)], která vrátí seznam záznamů studentů, jejichž jméno začíná písmenem
daným druhým argumentem.
countStudentsByPoints 5 st ∗
1
countStudentsByPoints 9 st ∗
2
countStudentsByPoints 0 st ∗
0
studentNamesByPoints 5 st ∗
["Finn"]
studentNamesByPoints 9 st ∗
["Jake", "Marceline"]
studentsStartingWith 'J' st ∗
[("Jake", 9)]
studentsStartingWith 'B' st ∗
[("Bubblegum", 12), ("BMO", 15)]
studentsStartingWith 'X' st ∗
[]
Př. 3.3.3
3.4.comp
Přepište v následujících definicích seznamových funkcí lambda funkce pomocí skládání
funkcí, částečné aplikace nebo operátorové sekce tak, aby funkčnost zůstala stejná. Odstraňte
také formální argumenty funkcí, pokud to je smysluplné.
a) failing :: [(Int, Char)] -> [Int]
failing sts = map fst (filter (\t -> snd t == 'F') sts)
b) embraceWith :: Char -> Char -> [String] -> [String]
embraceWith l r xs = map (\x -> l : x ++ [r]) xs
(l a r neodstraňujte)
c) divisibleBy7 :: [Integer] -> [Integer]
divisibleBy7 xs = filter (\x -> x `mod` 7 == 0) xs
d) import Data.Char
letterCaesar :: String -> String
letterCaesar xs = map (\x -> chr (3 + ord x)) (filter isLetter xs)
e) zp :: (Integral a, Num b) => [a] -> [b] -> [b]
zp xs ys = zipWith (\x y -> y ^ x) xs ys
Př. 3.3.4 Mezi následujícími výrazy najděte všechny korektní a mezi nimi rozhodněte, které jsou
vzájemně ekvivalentní (vzhledem k chování na libovolných vstupech povolených typem
výrazu). Zdůvodněte neekvivalenci.
8
IB015 – 3. cvičení 3.3 Skládání funkcí, η-redukce, odstraňování argumentů
\x -> (x * 2) > 42
(> 42) . (* 2)
flip (>) 42 . flip (*) 2
(\x -> x > 42) . (* 2)
\x -> ((> 42) . (* 2)) x
(* 2) . (> 42)
(>) 42 . (*) 2
flip (> 42) . flip (* 2)flip > 42 . flip * 2
(<) 42 . (*) 2
* 2 . > 42 (> 42) (* 2)
Př. 3.3.5 Uvažme funkci negp :: (a -> Bool) -> a -> Bool, která neguje výsledek unárních
predikátů (funkcí typu a -> Bool). Tj. funkce negp pred vrátí opačnou logickou hodnotu,
než by vrátil predikát pred na zadané hodnotě. Tedy například negp even by mělo být
ekvivalentní s odd.
a) Definujte funkci negp (můžete využít třeba funkci not).
b) Definujte funkci negp jako unární funkci (s použitím pouze jednoho formálního
parametru).
c) Definujte funkci negp bez použití formálních parametrů.
Př. 3.3.6 Pokud to je možné, přepište lambda funkce v následujících definicích pomocí skládání funkcí,
částečné aplikace nebo operátorové sekce tak, aby funkčnost zůstala stejná. Odstraňte také
formální argumenty funkcí.
import Data.Char
-- | Convert lowercase letters to numbers 0..25
l2c :: Char -> Int
l2c c = ord c - ord 'a'
-- | Convert 0..25 character codes to uppercase letters
c2l :: Int -> Char
c2l c = chr (c + ord 'A')
-- | Keep only lowercase English letters
lowAlphaOnly :: String -> String
lowAlphaOnly xs = filter (\x -> isLower x && isAscii x) xs
-- | Encrypt messages using Vigenere (one-time-pad) cipher
letterVigenere :: String -> String -> String
letterVigenere xs ks = zipWith
(\x y -> c2l ((l2c x + l2c y) `mod` 26))
(lowAlphaOnly xs)
(lowAlphaOnly ks)
Nápověda: formální argument nelze odstranit (s tím, co jsme se učili), pokud je v definici
použit vícekrát.
9
IB015 – 3. cvičení 3.3 Skládání funkcí, η-redukce, odstraňování argumentů
K odstranění formálního argumentu v použitého vícekrát v těle funkce lze použít funkci
(<*>). Její typ je sice velice obecný (a komplikovaný), ale pro tyto účely ji můžeme
otypovat jako (<*>) :: (a -> b -> c) -> (a -> b) -> a -> c. Rovněž ji pro tyto
účely můžeme nahradit následující funkcí:
dist :: (a -> b -> c) -> (a -> b) -> a -> c
dist f g x = f x (g x)
Př. 3.3.7 Převeďte následující funkce do pointfree tvaru, neboli odstraňte formální argumenty lambda
abstrakcí:
a) \x -> (f . g) x
b) \x -> f . g x
c) \x -> f x . g
Př. 3.3.8 Převeďte následující výrazy do pointwise tvaru, neboli přidejte všechny argumenty, které
plynou z typu výrazu:
a) (^ 2) . mod 4 . (+ 1)
b) (+) . sum . take 10
c) map f . flip zip [1, 2, 3] (funkce f je definována externě)
d) (.)
Př. 3.3.9 Určete typ následujících funkcí. Přepište tyto definice funkcí tak, abyste v jejich definici
nepoužili λ-abstrakci a formální parametry (tj. chce se pointfree definice).
Pan Fešák vysvětluje: Pokud potřebuji odstranit formální parametr, jenž se
nevyskytuje v těle výrazu, pomůžu si funkcí const: pro libovolný výraz w, který
nepřidává žádná nová typová omezení, je výraz v ekvivalentní s výrazem const v w.
Tento výraz už obsahuje v těle navíc parametr w, který se dá použít pro η-redukci.
a) f x y = y
b) f x y = 3 + x
Př. 3.3.10 Převeďte následující funkce do pointfree tvaru:
a) \_ -> x
b) \x -> f x 1
c) \x -> f 1 x True
d) const x
e) \x -> 0
f) \x -> if x == 1 then 2 else 0
g) \f -> flip f x
Př. 3.3.11 Převeďte všechny níže uvedené funkce do pointfree tvaru. Při převodu třetí si pomozte
převodem druhé.
a) f1 x y z = x
b) f2 x y z = y
c) f3 x y z = z
Př. 3.3.12 Zapište v pointfree tvaru funkci g x = f x c1 c2 c3 ... cn (f je nějaká pevně daná
funkce a c1, c2, …, cn jsou konstanty).
*
*
*
10
IB015 – 3. cvičení 3.3 Skládání funkcí, η-redukce, odstraňování argumentů
Na konci třetího cvičení byste měli umět:
► poznat, kdy je na práci se seznamy vhodné použít knihovní funkce map, filter,
zip a zipWith, a umět tyto funkce použít;
► poznat, kdy je vhodné použít lambda funkce, a umět je použít;
► použít a otypovat částečně aplikovanou funkci;
► použít a otypovat operátorové sekce;
► skládat unární funkce pomocí operátoru (.).
11
IB015 – 3. cvičení 3.3 Skládání funkcí, η-redukce, odstraňování argumentů
Psílohy
Následující příklady jsou z 2. kapitoly, kde najdete i jejich řešení.
Př. 3.ψ.1
(Zpět: 3.1.3)
Napište následující funkce pracující se seznamy čísel pomocí rekurze a vzorů:
a) listSum :: Num n => [n] -> n, která dostane seznam čísel a vrátí součet všech
jeho prvků,
b) oddLength :: [a] -> Bool, která vrátí True, pokud je seznam liché délky, jinak
False (bez použití funkce length),
c) add1 :: Num n => [n] -> [n], která každé číslo ve vstupním seznamu zvýší o 1,
d) multiplyN :: Num n => n -> [n] -> [n], která každé číslo ve vstupním seznamu
vynásobí prvním argumentem funkce,
e) deleteEven :: Integral i => [i] -> [i], která ze seznamu čísel odstraní všechna
sudá čísla,
f) deleteElem :: Eq a => a -> [a] -> [a], která ze seznamu čísel odstraní všechny
výskyty čísla zadaného prvním argumentem,
g) largestNumber :: [Integer] -> Integer, vrátí největší číslo ze zadaného neprázdného
seznamu čísel,
h) listsEqual :: Eq a => [a] -> [a] -> Bool, která dostane na vstup dva seznamy
a vrátí True právě tehdy, když se rovnají (bez použití funkce (==) na seznamy),
i) multiplyEven :: [Integer] -> [Integer], která vezme seznam čísel a vrátí seznam,
který bude obsahovat všechna sudá čísla původního seznamu vynásobená 2
(lichá čísla vynechá),
j) sqroots :: [Double] -> [Double], která ze zadaného seznamu vybere kladná čísla
a ta odmocní (může se vám hodit funkce sqrt).
Př. 3.ψ.2
(Zpět: 3)
Napište nerekurzivní funkci, která na začátek zadaného seznamu čísel vloží hodnotu 42.
Jaký má vaše funkce typ? Nezapomeňte na existenci typových tříd!
12
Řešení
Řeš. 3.η.2 oddify :: Integral a => [a] -> [a]
oddify xs = map (\x -> if odd x then x else x + 1) xs
Řeš. 3.η.3 inputWithOddified :: Integral a => [a] -> [(a, a)]
inputWithOddified xs = zip xs (oddify xs)
Řeš. 3.η.5 a) V prvním případě se aplikují funkce v opačném pořadí než v druhém.
b) Zápisy jsou ekvivalentní. V prvním případě bychom mohli vynechat formální parametr
x i závorky.
c) Zápisy jsou ekvivalentní. Poznámka: Závorky kolem x + 2 v druhém výrazu jsou nutné.
d) V prvním případě dostaneme chybu. Při vyhodnocování výrazu se nejdříve uzávorkují
operandy (.), a tudíž dostaneme výraz head . (head [[1], [2], [3]]). Protože
(head [[1], [2], [3]]) není unární funkcí, kterou po nás požaduje typ operátoru
(.), dostaneme typovou chybu. Druhý výraz je validní.
Řeš. 3.η.6 a) (take 4) [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8] ∗
[1, 2, 3, 4]
Funkce, která očekává seznam a zkrátí ho na nejvýše 4 prvky.
b) ((++) "Hello, ") "World" ∗
"Hello, World"
Funkce, která očekává řetězec a přidá před něj řetězec "Hello, ".
c) (zip3 [1, 2, 3] ["a", "b"]) [True] ∗
[(1, "a", True)]
Funkce, která očekává jeden seznam a sezipuje ho se seznamy [1, 2, 3] a ["a", "b"]
na seznam trojic, přičemž prvky vstupního seznamu se dostanou do třetích složek
trojic.
d) (^ 2) 5 ∗
25
Funkce, která očekává číslo a spočítá jeho druhou mocninu.
Řeš. 3.η.7 a) ((==) 42) 16 – každá Haskellová funkce arity alespoň dva se nejprve aplikuje na
svůj první argument, čímž vznikne funkce o jedna nižší arity, která se dále aplikuje
na další argumenty.
b) (map ((==) 42)) [1, 2, 3] – stejný případ jako minulý bod: funkce map se nejprve
částečně aplikuje na svůj první argument a výsledná funkce se aplikuje na druhý
argument. Pokud bychom chtěli jít do detailu, měli bychom i rozepsat seznam pomocí
(:) a []: (map ((==) 42)) (1:(2:(3:[]))).
c) (g 4, (f g) 5) – je důležité si především všimnout, že f je (alespoň binární) funkce
aplikovaná na dva argumenty g a 5.
d) ( (zipWith3 f) ((g 4) a) ) xs – všimněte si, že funkce stále není plně aplikovaná.
e) Bool -> (Bool -> Bool) – závorkování typu zprava přímo odpovídá závorkování
výrazu zleva (porovnejte s (||) False True).
f) (a -> b -> c -> d) -> ([a] -> ([b] -> ([c] -> [d]))) – všimněte si, že závorka
končící před šipkou (->) má výrazně jiný význam, než ta začínající za šipkou.
g) (b -> c) -> ((a -> b) -> (a -> c)) – všimněte si, že závorka kolem a -> c
odpovídá obvyklému pohledu na funkci (.), která má tento typ – tedy jako na
binární funkci skládání funkcí (která produkuje funkci).
13
IB015 – 3. cvičení Řešení
Řeš. 3.1.1 filterOutShorter :: [String] -> Int -> [String]
filterOutShorter ls n = filter (\str -> length str >= n) ls
Řeš. 3.1.2 getNames :: [(String, Integer)] -> [String]
getNames s = map fst s
successfulRecords :: [(String, Integer)] -> [(String, Integer)]
successfulRecords s = filter (\(_, p) -> p >= 8) s
successfulNames :: [(String, Integer)] -> [String]
successfulNames s = getNames (successfulRecords s)
-- zde by lambda byla moc dlouhá
successfulStrings :: [(String, Integer)] -> [String]
successfulStrings s = map formatStudent (successfulRecords s)
where
formatStudent (n, p) = n ++ ": " ++ show p ++ " b"
Řeš. 3.1.3 Funkci map lze využít v případě, že potřebujeme jistým způsobem modifikovat každý prvek
zadaného seznamu.
add1' :: [Integer] -> [Integer]
add1' xs = map (\x -> x + 1) xs
multiplyN' :: Integer -> [Integer] -> [Integer]
multiplyN' n xs = map (\x -> x * n) xs
Funkci filter naopak použijeme, chceme-li ze vstupního seznamu vybrat pouze některé
prvky.
deleteEven' :: [Integer] -> [Integer]
-- chci odstranit sudá čísla, ponechám tedy ty prvky,
-- pro které platí odd (číslo je liché)
deleteEven' xs = filter odd xs
deleteElem' :: Integer -> [Integer] -> [Integer]
deleteElem' n xs = filter (\x -> x /= n) xs
Funkce map a filter lze vhodně kombinovat, pokud chci prvky modifikovat a zároveň
filtrovat.
multiplyEven' :: [Integer] -> [Integer]
multiplyEven' xs = map (\x -> x * 2) (filter even xs)
sqroots' :: [Double] -> [Double]
sqroots' xs = map sqrt (filter (\x -> x > 0) xs)
Zbývající funkce nelze vhodně implementovat pomocí map a filter: listSum, oddLength
a listsEqual se vyhodnocují na jeden prvek (typu Integer nebo Bool), ale map a filter
vrací seznamy. Funkce listsEqual musí najednou procházet dva seznamy, ale map a filter
rekurzivně prochází vždy pouze jeden seznam (lze elegantně řešit použitím funkce zipWith,
je však potřeba ohlídat, zda mají seznamy stejnou délku).
Řeš. 3.1.4 import Data.Char
toUpperStr :: String -> String
14
IB015 – 3. cvičení Řešení
toUpperStr = map toUpper
Řeš. 3.1.5 Nejdřív si zadefinujeme pomocný predikát isvowel, který o znaku určí, jestli je samohláskou.
Následně jednotlivé řetězce projdeme funkcí filter.
vowels :: [String] -> [String]
vowels s = map (filter isvowel) s
where
isvowel :: Char -> Bool
isvowel c = elem (toUpper c) "AEIOUY"
Řeš. 3.1.7 assignPrizes :: [String] -> [Integer] -> [(String, Integer)]
assignPrizes = zip
formatPrizeText :: String -> Integer -> String
formatPrizeText n p = n ++ ": " ++ show p ++ " Kc"
prizeTexts :: [String] -> [Integer] -> [String]
prizeTexts ns ps = zipWith formatPrizeText ns ps
Řeš. 3.1.8 map (\(x, y, z) -> if x then y else z)
(zip3 [True, False, False, True, False]
[1, 2, 3, 4] [16, 42, 7, 1, 666])
∗
[1, 42, 7, 4]
zipWith3 (\x y z -> max x (max y z))
[7, 4, 11, 2] [5, 7, 1] [16, 5, 0, 1]
∗
[16, 7, 11]
V prvním případě se jedná o funkci arity 1, která bere trojici (kde první složka je Bool
a další jsou čísla).
V druhém případě má lambda funkce aritu 3, bere tři čísla.
Řeš. 3.1.9 neighbors :: [a] -> [(a, a)]
neighbors xs = zip xs (tail xs)
Řeš. 3.1.10 f1 :: [Integer] -> Bool
f1 (x : y : s) = x == y || f1 (y : s)
f1 _ = False
Nebo kratší řešení používající funkci zipWith a funkci or, která spočítá logický součet
všech hodnot v zadaném seznamu:
f2 :: [Integer] -> Bool
f2 s = or (zipWith (==) s (tail s))
Řeš. 3.1.11 myMap :: (a -> b) -> [a] -> [b]
myMap f [] = []
myMap f (x : xs) = f x : myMap f xs
myFilter :: (a -> Bool) -> [a] -> [a]
myFilter p [] = []
myFilter p (x : xs) = if p x
then x : myFilter p xs
15
IB015 – 3. cvičení Řešení
else myFilter p xs
myZipWith :: (a -> b -> c) -> [a] -> [b] -> [c]
myZipWith f (x : xs) (y : ys) = f x y : myZipWith f xs ys
myZipWith _ _ _ = []
Řeš. 3.1.12 Využít můžeme funkce any a all.
http://haskell.fi.muni.cz/doc/base/Prelude.html#v:any
http://haskell.fi.muni.cz/doc/base/Prelude.html#v:all
Řeš. 3.1.13 http://haskell.fi.muni.cz/doc/base/Prelude.html#v:takeWhile
http://haskell.fi.muni.cz/doc/base/Prelude.html#v:dropWhile
Řeš. 3.1.15 blueless :: [(Int, Int, Int)] -> [(Int, Int, Int)]
blueless colors = filter (\(r, g, b) -> b == 0) colors
greyscale :: [(Int, Int, Int)] -> [(Int, Int, Int)]
greyscale colors = filter (\(r, g, b) -> r == g && g == b) colors
polychromatic :: [(Int, Int, Int)] -> [(Int, Int, Int)]
polychromatic cs = filter (\(r, g, b) -> (r > 0 && g > 0)
|| (g > 0 && b > 0)
|| (r > 0 && b > 0)) cs
colorsToString :: [(Int, Int, Int)] -> [String]
colorsToString cs = map (\(r, g, b) -> "r: " ++ show r ++ " g: "
++ show g ++ " b: " ++ show b) cs
Řeš. 3.1.16 quickSort :: [Integer] -> [Integer]
quickSort [] = []
quickSort [x] = [x]
quickSort (x : xs) =
quickSort (filter (\y -> y < x) xs) ++
[x] ++
quickSort (filter (\y -> y >= x) xs)
Řeš. 3.2.1 a) (^) 3 2 ∗
9
Funkce, která vypočítá danou mocninu trojky.
b) (^ 3) 2 ∗
8
Funkce, která dané číslo umocní na třetí.
c) (3 ^) 2 ∗
9
Funkce, která umocní trojku daným číslem.
d) (- 2) ∗
-2
Číslo −2. Jelikož - je binární i unární operátor, nelze jej použít v pravé operátorové
sekci. Místo toho však existuje funkce subtract: subtract 2 44 ∗
42.
e) (2 -) 1 ∗
1
Funkce, která dané číslo odečte od dvojky.
f) (zipWith (+) [1, 2, 3]) [41, 14] ∗
[42, 16]
Funkce, která očekává seznam a po prvcích jej sečte se seznamem [1, 2, 3], produkuje
tedy seznam délky nejvýše 3.
16
IB015 – 3. cvičení Řešení
g) (map (++ "!")) ["ahoj", "hi"] ∗
["ahoj!", "hi!"]
Funkce, která očekává seznam řecezů a produkuje nový seznam řetězců ve kterém je ke
každému řetězci na konec přidán „!“.
h) Syntakticky špatně utvořený výraz. Operátorové sekce musí být vždy v závorkách.
Řeš. 3.2.2 a) sumLists' :: Num a => [a] -> [a] -> [a]
sumLists' xs ys = zipWith (+) xs ys
b) upper' :: String -> String
upper' xs = map toUpper xs
c) embrace' :: [String] -> [String]
embrace' xs = map ('[' :) (map (++ "]") xs)
Nebo lze pro (:) použít prefixový tvar:
embrace'' :: [String] -> [String]
embrace'' xs = map ((:) '[') (map (++ "]") xs)
d) sql' :: (Ord a, Num a) => [a] -> a -> [a]
sql' xs lt = map (^ 2) (filter (< lt) xs)
Řeš. 3.2.3 a) Ne. První výraz je díky implicitním závorkám částečné aplikace ekvivalentní
((f 1) g) 2 a odpovídá funkci f beroucí tři parametry a druhý je ekvivalentní
(f 1) (g 2).
b) Ano, (f 1 g) 2 ≡ f 1 g 2 ≡ (f 1) g 2 (tedy funkce f tu bere dva argumenty).
c) Ne, (* 2) 3 ≡ (*) 3 2 ≡ 3 * 2. Neexistuje pravidlo, které by zaručovalo, že 3 * 2 se
bude rovnat 2 * 3 (standard jazyka Haskell komutativitu operátoru (*) nevynucuje).
Nezapomínejme, že všechny operátory definované typovými třídami můžeme předefinovat.
Poznámka: (pokročilejší) Toto by bylo možné pouze v případě, že by komutativity vyžadovaly
axiomy typové třídy, ve které je daný operátor/funkce definována. Ani to by však nezaručovalo skutečnou
korektnost – interpret/kompilátor platnost axiomů nekontroluje (ani to není v jeho silách). Zůstává pouze
důvěra v programátora, že jeho implementace je korektní.
d) Ano, (* 3) je pravá sekce.
Řeš. 3.2.4 Následující výrazy jsou ekvivalentní:
• a f g b ≡ ((a f) g) b ≡ (a f) g b (a ≡ c ≡ e)
V těchto výrazech jsou arity následující:
• a – arita alespoň 3 (bere minimálně 3 argumenty – f, g, b)
• f, g, b – arita alespoň 0 (konstanta)
• (a f) (g b) ≡ a f (g b) (b ≡ f)
Arity:
• a – arita alespoň 2 (argumenty f a (g b))
• g – arita alespoň 1
• f, b – arita alespoň 0
• a (f (g b)) nemá ekvivalentní výraz (d)
Arity:
• a, f, g – arita alespoň 1
• b – arita alespoň 0
17
IB015 – 3. cvičení Řešení
• a (f g b) nemá ekvivalentní výraz (g)
Arity:
• f – arita alespoň 2
• a – arita alespoň 1
• g, b – arita alespoň 0
Řeš. 3.2.5 Následující typy jsou ekvivalentní:
• A -> B -> C -> D -> E ≡ A -> (B -> C -> D -> E) ≡ A -> B -> C -> (D ->
E) ≡ A -> (B -> (C -> (D -> E))) (a ≡ c ≡ d ≡ f)
Arita funkce je 4, nejedná se o funkci vyššího řádu.
• (A -> B) -> C -> D -> E nemá ekvivalentní typ (b)
Arita je 3, jde o funkci vyššího řádu (1. argument je funkce A -> B).
• A -> ((B -> C) -> D -> E) ≡ A -> (B -> C) -> D -> E (e ≡ h)
Arita 3, jde o funkci vyššího řádu (2. argument je funkce B -> C).
• (((A -> B) -> C) -> D) -> E nemá ekvivalentní typ (g)
Arita 1, jde o funkci vyššího řádu (která bere funkci vyššího řádu).
Řeš. 3.3.1 a) map even :: Integral a => [a] -> [Bool]
b) map head . snd :: (a, [[b]]) -> [b]
c) filter ((4 >) . last) :: (Ord a, Num a) => [[a]] -> [[a]]
d) const const :: a -> b -> c -> b
Řeš. 3.3.2 countStudentsByPoints :: Integer -> [(String, Integer)] -> Int
countStudentsByPoints pt s = length (filter (== pt) (map snd s))
countStudentsByPoints' :: Integer -> [(String, Integer)] -> Int
countStudentsByPoints' pt = length . filter ((== pt) . snd)
studentNamesByPoints :: Integer -> [(String, Integer)] -> [String]
studentNamesByPoints pt s = getNames (filter ((== pt) . snd) s)
studentsStartingWith :: Char -> [(String, Integer)]
-> [(String, Integer)]
studentsStartingWith c = filter ((== c) . head . fst)
Řeš. 3.3.3 a) failing' :: [(Int, Char)] -> [Int]
failing' sts = map fst (filter ((== 'F') . snd) sts)
failing'' :: [(Int, Char)] -> [Int]
failing'' = map fst . (filter ((== 'F') . snd))
b) embraceWith' :: Char -> Char -> [String] -> [String]
embraceWith' l r = map ((l :) . (++ [r]))
Argumenty l a r nelze rozumně odstranit.
c) divisibleBy7' :: [Integer] -> [Integer]
divisibleBy7' = filter ((== 0) . (`mod` 7))
18
IB015 – 3. cvičení Řešení
d) letterCaesar' :: String -> String
letterCaesar' = map (chr . (3 +) . ord) . filter isLetter
e) zp' :: (Integral a, Num b) => [a] -> [b] -> [b]
zp' = zipWith (flip (^))
Řeš. 3.3.4 Vzájemně ekvivalentní funkce jsou spojeny:
\x -> (x * 2) > 42
(> 42) . (* 2)
flip (>) 42 . flip (*) 2
(\x -> x > 42) . (* 2)
\x -> ((> 42) . (* 2)) x
(* 2) . (> 42)
(>) 42 . (*) 2
flip (> 42) . flip (* 2)flip > 42 . flip * 2
(<) 42 . (*) 2
* 2 . > 42 (> 42) (* 2)
Všechny vzájemně ekvivalentní výrazy můžeme získat různými ekvivalentními úpravami
z \x -> (x * 2) > 42.
Zbývající výrazy:
• (* 2) . (> 42) by nejprve porovnával vstup s hodnotou 42 a poté teprve přičítal 2
k výsledku typu Bool, je tedy typově nesprávný.
• (> 42) (* 2) aplikuje sekci (> 42) na (* 2), (> 42) však vyžaduje na vstupu
číslo, ale (* 2) je typu Num a => a -> a. Výraz je tedy typově nesprávný.
• * 2 . > 42 je syntakticky nesprávný, operátorové sekce je vždy potřeba uzávorkovat.
• (<) 42 . (*) 2 není nutně ekvivalentní pro všechny vstupy, protože nic negarantuje,
že (*) je komutativní a při prohození argumentů lze zaměnit (>) za (<). Jelikož jsou
tyto funkce definovány zvlášť pro každý datový typ v dané typové třídě, je možné, že
nějaká implementace toto splňovat nebude.
• flip > 42 . flip * 2 se uzávorkuje jako flip > ((42 . flip) * 2), a pokouší
se tedy skládat číslo 42 a funkci flip a dokonce tento výsledek složení násobit dvěma.
Tento výraz je tedy typově nesprávný.
• flip (> 42) . flip (* 2) – flip očekává binární funkci, ale (> 42) a (* 2) jsou
nutně unární.
• (>) 42 . (*) 2 je ekvivalentní s \x -> 42 > (2 * x), argumenty jsou tedy otoče-
ny.
19
IB015 – 3. cvičení Řešení
Řeš. 3.3.5 a) Naším cílem je ze zadané funkce vytvořit negovanou funkci. Z typu funkce negp vidíme,
že můžeme uvést dva argumenty – predikát a hodnotu. Pak jen na výsledek volání f
zavoláme funkci not, která realizuje logickou negaci.
negp :: (a -> Bool) -> a -> Bool
negp f x = not (f x)
b) Funkci z předchozího příkladu můžeme přepsat do tvaru složení funkcí:
negp f x = (not . f) x
Odtud můžeme následně odstranit formální argument:
negp f = not . f
K tomuto výsledku můžeme dojít i přímo, uvědomíme-li si, že negace predikátu je
složením predikátu s funkcí negace.
c) Dále lze tělo funkce přepsat do prefixového tvaru:
negp f = (.) not f
A následně lze odstranit poslední formální argument f, čímž dostaneme definici plně
bez formálních argumentů:
negp = (.) not
Alternativně lze tělo funkce upravit pomocí operátorové sekce:
negp f = (not .) f
negp = (not .)
Poznámka: Z hlediska elegance a čistoty kódu by byla většinou programátorů v Haskellu pravděpodobně
preferována varianta negp f = not . f.
Řeš. 3.3.7 a) \x -> (f . g) x
f . g
b) \x -> f . g x
\x -> (.) f (g x)
\x -> ((.) f . g) x
(.) f . g
c) \x -> f x . g
\x -> (.) (f x) g
\x -> flip (.) g (f x)
\x -> (flip (.) g . f) x
flip (.) g . f
Řeš. 3.3.8 a) (^ 2) . mod 4 . (+ 1)
\x -> ((^ 2) . mod 4 . (+ 1)) x
\x -> (^ 2) (mod 4 ((+ 1) x))
\x -> (mod 4 (x + 1)) ^ 2
b) (+) . sum . take 10
\x -> ((+) . sum . take 10) x
\x -> (+) (sum (take 10 x))
\x y -> (+) (sum (take 10 x)) y
\x y -> sum (take 10 x) + y
c) map f . flip zip [1, 2, 3]
\x -> (map f . flip zip [1, 2, 3]) x
20
IB015 – 3. cvičení Řešení
\x -> map f (flip zip [1, 2, 3] x)
\x -> map f (zip x [1, 2, 3])
d) (.)
\f g -> (.) f g
\f g -> f . g
\f g x -> (f . g) x
\f g x -> f (g x)
Řeš. 3.3.9 a) f :: a -> b -> b
f x y = y
f x y = const y x
f x y = flip const x y
f = flip const
b) f :: Num a => a -> b -> a
f x y = const (3 + x) y
f x = const (3 + x)
f x = const ((3 +) x)
f x = (const . (3 +)) x
f = const . (3 +)
Řeš. 3.3.10 a) \_ -> x
\t -> x
\t -> const x t
const x
b) \x -> f x 1
\x -> flip f 1 x
flip f 1
c) \x -> f 1 x True
\x -> (f 1) x True
\x -> flip (f 1) True x
flip (f 1) True
d) const x
e) \x -> 0
\x -> const 0 x
const 0
f) Není možno převést, poněvadž if ... then ... else ... není klasická funkce, ale
syntaktická konstrukce, podobně jako let ... in ....
g) \f -> flip f x
\f -> flip flip x f
flip flip x
Řeš. 3.3.11 a) Postupně převádíme:
f1 x y z = x
f1 x y z = const x z -- přidáme z tak, abychom ho mohli odstranit
f1 x y = const x
21
IB015 – 3. cvičení Řešení
f1 x y = const (const x) y -- přidáme y
f1 x = const (const x)
f1 x = (const . const) x
f1 = const . const
b) f2 x y z = y
f2 x y z = const y z
f2 x = const -- eta-redukujeme obojí
f2 x = const const x -- přidáme x
f2 = const const
c) f3 x y z = z
f3 x y z = id z -- přidáme uměle identitu
f3 x y = id
f3 x y = const id y -- přidáme y
f3 x = const id
f3 x = const (const id) x -- přidáme x
f3 = const (const id)
Řeš. 3.3.12 Několikrát po sobě použijeme funkci flip.
g = flip (flip ... (flip (flip f c1) c2) ... cn)
22